Nan-Naz

 

Nan-kung Čchan Wan/Nangong Chan Wan ze Sungu, vojevůdce a pučista§ 683 

Nan Po/Bo z Čengu, vojevůdce§ 658 

Nana, ka v Ibérii, ses. Rhéskúporida VI. Bosporského, manž. Meribana III.§ 301+, 342+  

Nana, Nanája, řec. Nanaia, sum. bohyně sexuality, později rozšířena po celém Východu a ztotožňována s Artemidou, popř. Athénou, u ostatních s Anaítidou§ 1730, 646, 187, 164, 141-, 100+ (u Kušánů)   

Naná, Nanná, Nannáj, Nannája, řec. Nannaia, sumerský Nannar, měsíční bůh, řec. Ninos (?), viz ale hlavně Sîn/Suen; hl. sídlo sumerského kultu bylo v Uru, severomesopotam. v Charránu/Karrhách; v Súsách jiné jméno Artemidy-Anaítis, srov. zde výše, uctívána podle mincovních nálezů v Elymáidě a až v Paňdžábu Kušánci§ 2316, 2164, 2119, 2078, 1933, 1850, 1843, 1823, 1183, 1159, 761, 646, 164

Nanáion, chrám Ísidy Nanáie v Alexandreji§ viz s. v. půda 

Nanessos, m. v Kappadokii, dn. asi Nevşehir v TR§ 1650 

Nani z Théb, d. Pinudžima I.§ 1075 

Nanna-azida ze Sippar, s. Sîn-muballita, písař s dlouhou karierou§ 1895 

Nannakos z Frygie, k. před Deukaliónem§ 1555

Nan-čeng/Nanzheng, sídel. m. státu Chan (jednoho z 18)§ 207

Nan-tou-mi/Nandoumi, vůdce/kunmo Wusunů§ 170

Nan-jüe/Nanyue, viet. Nam Viet, nechanský stát na jihu Číny a severu VN§ 175, 112

Nan-tou/Nandou, stát hraničící s Ťi-pinem, asi v Pamíru§ 75

Nan-ťing/Nanjing, "Jižní sídelní město", č. trad. Nanking§ viz Ťien-je 

Nan-wang z Čou, císař§ 315, 256

Nandivardhana, k. v Magadě§ 1. I. 600, 2. II. 461
Nanda, Nandové z Magadhy v Indii, královská dynastie§ 362, 326, 321, 297
Nanda či Mahápadmadhipati Nanda, k. v Magadě, o. osmi synů-králů§ 362, 321
Nangiš-lišma z Kiše, l.§ 3200 

Naniwa, dn. Ósaka§ viz

Nanna-gugal, zavodňovací a plavební kanál na urském území v Sumeru§ 2119 

Nanna-kiag z Isinu, armádní velitel§ 1935 

Nanni, Nanne, Na-an-ni/né, k. v Uru§ 2600, 2550, 2460 

Nanni, obchodník s Ea-násirem Urským§ 1750 

Nannía, Na-an-ni-a, k. v Kiši§ 2420, 2346 

Nanniénus, Nannínus, comes reí mílitáris v Galliích, mag. mílitum§ 370+, 378+, 387+  

Nannion z Athén, hetair᧠524

Nannos, k. ligurských Segobrigů§ viz pod Massaliá 

Nanše, Enkiho dcera, ses. Ningirsua, vykladačka snů a bohyně-věštkyně§ 2540, 2450, 2410, 1103  

Nantuatové, lat. Nantuatae, kelt. nárůdek z okolí Ženevského jezera, s hlavní osadou Tarnaiae Nantuátium, dn. Massongex v kantonu Vallais/Wallis§ 57 

Nanum z Akkadu, člen vládní junty§ 2230 

Napad, Namopat z Persie, aram., blíže neznámý údělný král pod Arsakovci§ 141 

Napata (v řečtině pl., do Napat), egypt. Nepet, za nové říše, kdy m. založeno, zván kraj též Karoj, sídelní m. Aithiopů-Kúšitů v letech asi 750 - 590; na 4. kataraktu Nilu v severním Súdánu, asi dn. Džabal Barkal u Kurajmá v SDN, na jehož úpatí roku 1862 nalezena "Pijova stéla" z 21. roku jeho vlády, c. 730§ 1479, 1450, 1448, 1446, 945, 751, 737, 730, 716, 666, 664, 600, 595, 580, 300, 80, 24

Napi-ilchuš, Napilchuš z Awanu, elam. dyn.§ 2400

Napirasu, Napir-Asu, ka, manželka Untaš-Napiriši§ 1266, 1245 

Napiriša, resp. Napiriša Inšušinak, elam. bůh§ 1266

Napiriša-chundaš z Elamu, s. Kidin-Chutrana§ 1245   

nápisy, epigrafai, inscriptiónés, oficiální znění zákonů, vyhlášek, usnesení atd., sbírka epigrafická první§ 253

Naplánum z Larsy, k.§ 2025, 2005, 1933  

nápoje§ viz kuchyně

Napoléon I., císař francouzský§ 1482, 170+ 

Napriša-Untaš§ viz Untaš-Napriša 

Naqáda§ viz Ombos 

Naq'a, an-Naq'a (arab.), též Naga, archeolog. lokalita v pustině východně od Nilu na severu SDN, residenční město núbijských dynastů Tolkte (?)§ 140, 10 

Naqí'a z Babylónu, ass. Zakútu, manž. Sîn-achché-eríby, m. Aššur-acha-iddiny, ses. sukkala Abí-rámua§ 688, 670, 669
Naqidu, s. Bagraty, nabat. stratégos§ 94+ 

Náqimum z Kiše, amor. dyn.§ 1894 

Naqše Rostam, Naqši Rostam, "Rostamova deska/rytina", skalní hrobky Achaimenovců s nápisy u Persepole§ 238+, 244+, 259+   

Nár malcha, Nár šarri, "Královská řeka/kanál" v Mesopotamii§ 116+, 262+, 363+  

Naragarra, řec. Margaron, mí. či m. u Zamy v Africe polohy nezn.§ 202 

Nárajána, k. v Magadě§ 68

Nárájanan, Kóččeril Ráman, ang. Narayanan, Kocheril Raman, president Indické republiky§ 1 

Narám-Sîn z Akkadu, k.§ 2490, 2346, 2292, 2280, 2278, 2255, 2230, 2199, 2119, 2078, 1160  

Narám-Sîn z Aššuru, dyn.§ 1920, 1850, 1830

Narám-Sîn z Ešnunny, k.§ 2119, 2028, 1850, 1830, 1815, 1760 

Narámtum, "Miláček", manž. Šarráji Eluchutského§ 1779      

Narat z Egypta§ viz Naert 

Náratos, ind. Nárada, o. Sófytův§ 303

Narauás, Naravás z Libye, propúnský dyn.§ 239

Narbada, Narmada, u starých geógrafů Namadas, ř. na sz. IND; pramení v Madhjapradéši, do moře se vlévá v Khambátském (angl. Cambay) zálivu Arabského moře v Gudžarátu (Lariké)§ 600, 321, 55-, 375+


Narbó Martius, řec. Narbón (fem.), lid Narbaioi, jezero Narbónítis; dn. Narbonne, sídelní m. Gallie Transalpinské/pozd. Narbónské§ 219, 118, 77, 52, 49, 45-, 282+ 

Narcissus§ viz Narkissos 

Narésiové, Narésioi, Narénsioi, ill. nárůdek v Bosně a na jihu HR§ 33 a srov. pod Narón 

Naris/Onaris z Bisaltie, thrácký vůdce§ 560

Nariskové, Variskové, germ. lid žijící severně od Dunaje mezi Bavorskem a Slovenskem§ 170+, 179+  

Narké, m. v Africe v Malé asi Syrtě polohy nezn.§ 203 

Narkissos§ 1. propuštěněc Ti. Claudius Narcissus, tajemník principa Claudia, manž. Dikaiosyny, 37+, 41 až 43+, 48 až 50+, 52+, 54+, 69+; 2. propuštěnec na dvoře Nerónově, 68+; 3. lázeňský otrok a vrah Commodův, 192+, 193+

Narkissos, biskup v Neróniadě v Kilikii§ 359+     

narkomané, narkotika, narkomanie, nucen᧠323, 161+ 

Drogy a narkomani ve starém věku. Přesné užívání a rozměr obliby omamných látek ve starých dobách pochopitelně neznáme. Z velké části jsou naše znalosti útržkovité a mnohdy spekulativní. Ani neznáme stará jména pro řec. opion, lat. opium, omamná látka z máku (papaver somniferum). Biologové soudí, že jeho pravlast leží na Ibérském a Apenninském poloostrovu, jiná spekulaci odkazuje na Anatolii. Nálezy máku patří k neolithickým kulturám severně od Alp (cca. 5 tisíc let), jeho užívání bylo známo ve všech starověkých civilisacích.

Népenthes (farmakon népenthes) byla stará omamná rostlinná látka dovážená z Egypta. V homérské Odysseji na hostině, uspořádanou ve Spartě na počest Télemachovu, hledajícího otce, látku do vína nasypala královna Helena, živoucí příčina trojské války. Poznala ji údajně v Egyptě, když se s manželem Meneláem vraceli od vyvráceného Ília domů.

Népenthes byl na zapomenutí životních strastí a na veselost, jak pravil básník. Možná to bylo opium, jehož pravlastí ale asi v tom případě byla Anatolie, nikoli západní Středomoří. Srov. pod kulinářství a hostiny.

Archeologický nález potvrdil, že s narkotikem se obchodovalo již dávno a zcela oficiálně, bez jakýchkoli zákazů. Opiovou pastu vyváželi Kypřané do Egypta již kolem roku 1350. Egypťané opiu říkali snad mehes a užívali ho na horečky, průjmy, bolesti a kašel, také na uklidnění malých dětí (papyr Ebersův, c. po 1700), nebo kýfi, což bylo zároveň kadidlo. Ze 14. století pochází též kanaánský hrob z lokality Tel Jhúd/Tel Yehud, kde se v keramických nádobách kyperského původu nalezly stopy opia. 

Arrhidaios, syn Filippa II. s Filinnou z Lárissy, byl nevlastním bratrem Alexandra Velikého. Jako král se roku 323 rozhodl pro trůnní jméno Filippos III. Olympias ho za mlada údajně systematicky navykala na drogy, protože chránila nástupnická práva svého syna; což je první doložená nucená narkomanie v historii!

V krétské a hellénské symbolice se makové hlavice objevují v souvislosti s extatickými kulty. Erasistratos, dvorní lékař Seleuka Níkátora, a lékař Diagorás, autor spisu o léčebných látkách a bylinách, prokleli užívání opia včetně jeho uklidňovací funkce ve vínu. Věděli, že opium oslabuje zrak. O omamných látkách psal dnes jinak neznámý lékař Iollás. Jeho i další knihy nejsou zachovány. Lékaři předepisovali pilulky s obsahem opia na nespavost a proti bolestem hlavy. Rozžvýkané se zapíjely mlékem.

Římský důstojník Plinius zná případy předávkování opiem (např. otec praetora P. Licínia Caecíny). Císař M. Aurélius Antónínus zvaný Philisophus pro na ochranu před svých žaludkem s bolestem v prsou a zřejmě na celkovou profylaxi (a nikoli jako antidotum proti otravě) bral prý denně thériakon, tedy preparát z různých látek s až dvacetiprocentním podílem opia, pravděpodobně vynález kdysi krále Mithridáta VI. Eupatora, viz. Musel se tak stát nutně drogově závislým, ale údajně nechuravěl a kromě thériaka nikdy nejedl přes den, až večer.

Před ním z císařů pravděpodobně fetovali Claudius a Neró. Claudiův lékař Scríbónius Largus upozornil na to, že se do mékónia, tj. makového mléka, má dávat čistá šťáva z makových hlaviček a nikoli výtažek z listů; což by hovořilo proti obchodníkům s opiem, lékárníkům, a byl by to asi první evropský případ apatykářského, popř. dealerského podvodu.

Gáiova třetí manželka Caesónia mu dávala nápoje lásky, po nichž tři dny nespal, měl přeludy a blouznil. Ačkoli to není řečeno explicitně, žádná starověká informace nehovoří přímo o užívání drog, zdá se, že pološílený Caligula bral opiáty.

Thériaka byly původně látky proti uštknutí zmijí, později mnoho druhů pestrých léčivých nebo ochranných směsí, vždy s příměsí opia. Věhlasné bylo thériakon Mithridátovo, mithridáteion, o 54 složkách, a jeho rozšířená forma Nerónova lékaře Andromacha o sedmdesáti komponentech. Mithridátova preparátu bylo po staletí používáno jako prevence proti otravě.

První čínský herbář, jehož autorství je připisováno Šen Nungovi (po roce 200, navazuje na starší), obsahuje soupis 365 rostlin a látek z nich. Mezi nimi opium.

Jako anaestheticum poprvé opia užil perský lékař Abú Bakr Muhammad ibn Zakaríja ar-Razí (864 – 930), zabývající se, jako všichni velcí učenci arabského kalífátu, také alchymií, matematikou, filosofií a fysikou.

V Baghdádu založil nemocnici (její místo určil podle stupně zasmrádlosti kusů masa, které po městě pohodil: kde smrdělo nejméně, bylo vhodné místo pro nemocnici). Byl prvním lékařem dějin, který zavedl do medicíny užívání alkoholu (al-kuhl), jehož destilaci zdokonalil.

Narkomanie ve starověku nedosáhla nikdy rozměrů novodobých od konce šedesátých a začátku sedmdesátých let 20. století s tendencí stoupající. Takový feťácký vražedný bakchanal, jaký postihl poslední hinduistickou královskou rodinu, vládce Nepálu, 1. června roku 2001, starý věk nezná. Zfetovaný korunní princ Dípéndra tehdy v několika okamžicích z automatické zbraně postřílel svého otce krále Biréndru, svou matku a královnu Aišvarju a dalších osm příslušníků panovnické rodiny. Pak se sám postřelil a po třech dnech zemřel (jak tvrdí palácová verse).

Pro zisky z drog byla už také vedena válka. Spojené království bylo v 19. století prvním státem, který oficiálně prodával opium. Britští obchodníci v Číně opiem made in India platili za porcelán, čaj, hedvábí atd., protože sami neměli co nabídnout, leda stříbrnou ražbu. Dovoz opia byl pekingskými vládci do Číny zakázán a protože to Číňany dlouhodobě ničilo a kolaboval správní systém na velkém území jižní Číny, císař import drogy znovu zakázal. Byly z toho dvě opiové války, první s Británii v letech 1834-1843, druhá s Brity a Francouzy 1856-1860, jedna z nejodpornějších záležitostí evropských mocností.

Fenomen kouření tabáku nebyl evropskému starověku ani středověku znám. Hérodotos sice o Skythech praví, že se nemyli ve vodě, ale v kouři z konopí, kannabis (viz poznámku o hrobu pod heslem nábytek, kuchyně) a staří lékaři doporučovali v některých případech vdechování kouře z léčivých rostlin, zpráv o kouření jako běžného jevu nemáme.

V bohaté výbavě skythského hrobu ze čtvrtého či třetího století v kurganu Aržan 2 v republice Tuva v sibiřské části Ruské federace archeologové nedávno nalezli kouřovou misku s hromádkou semínek a plodů konopí a máku.

Gáiova třetí manželka Caesónia mu dávala nápoje lásky, po nichž tři dny nespal, měl přeludy a blouznil. Ačkoli to není řečeno explicitně, žádná starověká informace nehovoří přímo o užívání drog, zdá se, že pološílený Caligula bral opiáty, též asi jinak velmi střídmý prínceps Márcus.

Kouření dýmky ovšem nebylo v eurasijské oblasti vázáno na tabák. Dýmky na konopí z račích klepet u Ongiů (negritský národ Onge, dnes s asi osmdesáti příslušníky) na Andamanech jsou prastaré a jejich jméno "také" znamená podle italského ethnologa Lidia Ciprianiho dýmku i raka. Podobně se kouřilo divoké konopí mezi některými Melanésany.

Věštci a věštkyně Hellénů vdechovali bylinné kouře či výpary, ale tabák neznali. Evropané se poprvé setkali s kouřícími indiány 6. listopadu 1492 na slavné výpravě Janovana Kryštofa Kolumba (zemřel 1506; Cristoforo Colombo, špan. Cristóbal Colón). Zvyk kouřit tabák a jeho zásobu do Evropy jako první přivezl na Kolumbově lodi Niña v březnu 1493 a doma v Ayamante v andaluské provincii Huelvě předváděl plavčík Rodrigo de Jerez. Za to ho křesťanští soudcové, inquisice, na udání manželky odsoudila na deset let do vězení.

Prvním Evropanem, který tabák a kouření popsal, byl jistý katalánský kněz Ramón Pané roku 1497, který byl s Kolumbem v Karibiku s na jeho druhé výpravě. Roku 1518 poslal semena tabáku císaři Karlu V., roku 1558 André Thevet poslal semena do Francie. Vyslanec francouzského dvora v Lisabonu Jean Nicot de Vellemain (zemřel 1604) seznámil Paříž s léčivými účinky tabákových listů (jeho jméno nese nikotin).

Formou kouření (říkávalo se "pití tabáku, cf. něm. tubackdrinken/trinktubak) bylo spalování tabáku v dýmkách či balení doutníků, od 17. století šňupání, od dob francouzské revoluce doutníčky. Do té doby šlechta šňupala, lid kouřil doutníčky, cigarillos: dnes je to díky ceně spíše opačně. Údajně prvním z papežů, který rád tabák, a to šňupavý, byl Benedictus XIII. (1724-1730).

V Čechách je zahradní pěstování léčivé byliny tabáku "dovezené z Frankreichu" doloženo ve druhém vydání herbáře italského lékaře Pietra Mattioliho roku 1596 a již roku 1592 o rostlině hovoří lékař Adam Zalužanský ze Zalužan jako o zdomácnělé nicotianě. Karel Pejml, autor opěvné knihy Celý svět kouří (Pha 1947) se kromě toho domnívá, že kouřit viděli Češi lidi poprvé roku 1620, kdy do Čech dorazili žoldnéři najatí v Agliii a Holandsku pro zimního krále Friedricha Falckého skotským plukovníkem Andrewem Grayem (v knize "Johnem"). • První doutník si v Praze dle téhož autora zapálil poručík hulánů Alfred kníže Windischgrätz, který si přivezl z Bruselu, kde jich krabici darem dostal od špoanělského vyslance. První cigarety přišly do Prahy z první německé továrny na cigarety v Drážďanech roku 1862 (ale první sklad tabáku byl v Bredovské ulici a tak také první tabáčka v Čechách roku 1784).

První cigaretu, tabák zabalený do papíru indické provenience na zabalování střelného prachu, vyrobil dnes již neznámý voják egyptského vicekrále rodem z Albánie Muhammada Alího, který se postavil Cařihradu, ve válce s osmanskými Turky v květnu 1832 při obléhání Akka. V krymské válce turečtí vojáci kouřili běžně cigarety (ruské papirosy udržely jejich podobu) a zvyk u Sevastopolu převzali britští spojenci.

Roku 1856 rozjel v anglickém Walworthu jistý Robert Golag první továrnu na cigarety. • Slovo tabák je zřejmě starší než španělský objev Ameriky, neboť arabské tabbaq pro hojivé byliny bylo v užívání v Ibérii staletí předtím. Podle "americké" verse pochází označení z jazyka Arawaků, popřípadě z toponym jako Tobago (karibský ostrov)  nebo Tabasco (mexický stát).

Z Ameriky a tudíž neznámá starému světu je koka, hlavně Erythroxylum novagranatense, "kolumbijská koka". Patří na východní svahy And a nejstarší její nález je z doby c. 3000 z Ekvádoru. Žvýkání kokových listů má velmi dlouhou tradici a první Evropané v Novém světě to zaznamenali. Třebaže se po koce a kole jmenuje slavná americká limonáda, žádné z obou látek k její výrobě dávno není užíváno. Kolem koky/coca se ovšem točí velmi silný drogový průmysl, který v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století postavily na nohy americké tajné služby, aby se dostaly ke snadným finančním tokům pro svou politiku nekontrolovatelných Kongresem Spojených států. 


Narmada§ viz Narbada

Narmer alias Mén, Ménés, Mín, první z králů První egypt. dynastie§ 3500, 3236, 3174, 3054, 2292 

Narmúthis§ viz Madínat Mádí  

Narnia, m. v Umbrii, před dobytí Římany Nequinum, dn. Narni; nové jméno podle řeky§ 300, 299, 30+, 69+, 96+, 253+    

národní, povstání§ viz pod sociální
národovectví, nacionalismus, chauvinismus/šovinismus, výrazy pro větší část lidských dějin před érou romantismu neznámé, třebaže v dílčích projevech jsou našinectví a xenofobie prastaré. Ačkoli byl hellénismus dobou universálních říší, universalismu v myšlení, první světovou hospodářskou globalisací v pravém slova smyslu, zároveň vznikl prostor pro posílení lokálního charakteru tradičních ethnických státních útvarů např. v Anatolii a Levantě. Srov. dějiny Kommágény (chetitské?), Kiliků, Bíthýnů, Thráků, Římanů, Arabů, Židů, Alexandreie a hellénistického Egypta (cf. roky 217 a 161) etc.

Vlastní národ. v dnešním slova smyslu se vynořilo s parlamentní demokracií a souvisí s francouzskou revolucí a její kontrarevolucí: kdo se postavil proti revoluci, byl zrádce národa, protože zrazoval revoluci. Jakmile zmizela kategorie „poddanství“ a objevilo se „občanství“ národního státu, přišlo národovectví. Hranice mezi vlastenectvím, patriotismem, tedy odvěkým projevem „občanství“, bývá často nezřetelná. Míra a únosnost jeho agresivity okolím bývá různá, měřítka bývají různá a co se toleruje například v anglosaském světě a Francii nebývá tolerováno například v poválečném Německu. Slovo chavinismus pochází od jména zřejmě imaginárního francouzského vojáka Nicolase Chauvina, jemuž za jeho mnohočetná těžká zranění Napoleon věnoval pensi dvou set franků. 

Ve střední Evropě „národní“ znamenalo v duchu roku 1848 tolik co protifeudální, pokrokové, liberální a protipartikulární. Po vyhlášení Německé říše tolik co protiinternacionální, přešlo jakoby zleva doprava. 
O prvním „národovectví“ viz pod patriotismus, srov. též pod rasismus.

Narón, lat. Naró, ř., dn. Neretva v Hercegovině a již. HR§ 156 a srov. s. v. Narésiové

Naróna, m. v Delmatii, dn. zbytky u vsi Vid při obci Metković na jihu HR§ 282+ 

Narsés, aram. Narsai, k. v Adiabéně§ 199+

Narsés I., řec. též Narsaios, lat. Narsés a Narseus, pers. Narsí, s. Sápóra I., b. Hormisdy I. a Bahráma I., manž. Arsany, k. zprvu Armenů a posléze celé sásánovské říše, o. Hormisdy II.§ 252+, 270+, 293 až 299+, 302+, 303+, 309+ 

Narsés z Persie, s. Sápóra II.§ 334+

Narsés z Persie, vyslanec§ 358+

Narsés, Nersés, z Armenie, biskup níkajského vyznání§ 372+      

Narthakion, m. ve Fthíótidě, dn. asi Limogardi, a pohoří§ 394, 195 

narval, jeho lov§ 1111 

Naryx, Naryka, obec Epiknémidských/Opúntských Lokrů dn. snad vrch Paliokastra Renginiu§ 352-, 138+

Známa jako rodiště Aianta Lokerského n. Menšího, roku 352 válečně zničeno, někdy na začátku hellénismu obnoveno, okolnosti neznáme. 

Nasalsa z Napat, manž. Senkamaniskena, m. Anlamaniho a Aspelty§ 600 

Nasamónové, loupeživý libyjský/berberský národ při východním pobřeží Syrty, viz též pod Marmaridové, Marmariké§ 511, 67-, 84+ 

nasár᧠viz křesťanství

nasárim, nassórajové, nassrájové, nasárénové, viz Iésús Chréstos
Násatja, Násatjové, alias Ašvinové, védští Dioskúrové§ 1830 

Nasecheperensechmet/Na-secheper-en-sechmet, wezír§ 664

násí, hebr. kníže, národní vůdce, v moderním republikánském Israeli "president"§ 538

Nasibina§ viz Nisibis

L. Násidius, jmenován též jako Q. Násidius, rytíř, nauarch, pompéjovec a antóniovec§ 46, 35   

Násir-Sîn z Aššuru, dyn.§ 1736 

Nasor z Palmýry, o. Wahballatha, děd Chajránův, o. Odainathův § 261+ 

Násos, tj. Ostrov (dór.), hrad u Oiniand§ 212

Násos, čtvrť v Syrákúsách§ viz Ortygiá

Násos§ viz Nésos (ión.)  

Nasr Juha'min z Hamdánu, k. Sabajů§ 109
Nasrú z Hater, dyn.§ 116+ 

Nastasen z Napat, k.§ 340, 338, 300

Nastés z Kárie, homérovský vůdce Kárů§ 1286 

Našar, ál Našar, Álu ša Našar, židovské m. n. osada v okolí asi Nippuru§ 587 

Našrihab z Hater, dyn.§ 116+ 

Natak-amani z Meroé, k., trůnním jménem Cheperkare§ 10

Natan z Puqúdů, šejk§ 648 

Nátán, Nátan, Náthán z Israéle, prorok Dáwídovy éry§ 1005, 972 

Nataniél, Nathaniél, Nthan'el§ vide Dósitheos 

Natnu, Natna z Nabajátu čili Nabataje (?), k., o. Nuchura§ 651, 645

Natrona§ viz Patricius z Iúdaie 

Natúnia, Natúnisa, Natúnisarokarta (pl.) nad Malým Zábem, N. pros tó Kapró, m. či pevnost na severu Mesopotamie, snad archeolog. lokalita Rabana-Merquly v iráckém Kurdistánu v Sulajmánijské provincii§ 116+ 

Naukleidás ze Sparty, efor§ 403 

Naukleidés z Platají, zrádce§ 431 

naukléros, naukláros, nauklériá, majitel lodi, rejdař, kapitán§ 432, 127, 111, 46 a viz s. v. Athény

Nauklos z Athén, levoboček Kodrův, posílil kolonisty na Teu§ 650

naukrárie, v Athénách nejmenší územní jednotka a občanská družstva na stavbu válečných lodí; v čele společenství stál naukráros (od naus, loď)§ 508

Naukratés z Eryther, rhétór§ 353 

Naukratés z Lykie, démagógos (?)§ 42 

Naukrátis, m. v západní části Delty na kanóbském ramenu u Sají§ 749, 664, 611, 568, 353, 349, 331, 246, 68-, 280+ 

Centrum hellénského živlu v předalexandrijské době. Založeno roku 749 Míléťany mělo „federální“ emporion a Hellénion s chrámy Dioskúrů, Apollóna, Héry a Afrodíty, pozdější chrám Afrodíty Arsinoy (II.) Zefyrítis (podle mysu Zefyrion). Přes N. musel povinně jít veškerý obchod Hellénů s Egyptem, obchodníci měli exteritoriální právo (jakási businessmanská polis) a m. vedle businessu proslulo sexem na prodej. Osadníci pocházeli původně z Mílétu, Samu, Chiu, Teu, Fókaie, Klázomen (to vše Iónové), z Rhodu, Aigíny, Knidu, Halikarnássu a Fasélidy (to vše Dórové) a z aiolské Mytilény. Z Egypta putoval do Egeidy papyrus (na psaní a lana), alabastr, fajáns, obilí a plátno, do faraonovy říše připlouvali žoldnéři, stavební dřevo, olivový olej, víno, šperky a stříbro (z kterého by se dali platit žoldnéři). Výhody Naukrátidy vydržely Hellénům i po roku 525.

„Sesterskou“ osadou N. bylo 100 km severně u Kanóbu, dn. Abúkíru, položené Hérákleion (eg. Thónis), emporion kolem Héráklova chrámu u eg. osady Menúthis (s kdysi slavnými Sarápeiem a Íseiem), od snad 7. st. n. l. po zemětřesení pod hladinou moře. Menúthis (srov. Menúthias-Zanzibar) a Hérákleion byly v hellénismu zřejmě součástí Kanóbu.

Naulobatés n. Andonnoballus, vůdce Herulů§ 268+ 

Naulochos, "Kotviště", mí. na severovýchodním pobřeží Sicílie západně od Messány mezi mysem Pelóros/Obludím a Mylami/Mlýny, dn. možná u Spadaforo§ 36, 34, 31

Jiný N., zvaný též Tetranaulochos n. Templum Iovis, je dn. Obzor v BG (není v CSD).

naumachiá, námořní bitva, naumachie, umělé místo pro zinscenování námořní bitvy§ 2-, 52+, 59+, 64+, 86+, 109+    

První naumachii Římanům předvedl Božský Iúlius roku 46, viz tam. Následovala podívaná Augustova roku 2-. Při jeho hrách bylo v aréně pobito 260 lvů, ve vodě zavedené do Flamininova cirku, pozabíjeno 36 krokodýlů a v umělém jezeru na pravé straně Tiberu/nemus Caesarum svedena naumachie "Peršanů s Athéňany". 

Další, největší naumachii vůbec, uspořádal císař Ti. Claudius na vysušovaném Fúcinském jezeru, viz roku 52 a pod Mársové a gladiátoři. Roku 59 břehy Augustovy nádrže v "háji Caesarů" oživil jakýmsi zábavním parkem Neró Claudius, srov. rok 64+. Vodou bylo napuštěno Colosseum za Tita, který uspořádal roku 80 lodní bitvu též "ve staré naumachii" Augustově. U Tiberu dal Domitiánus vykopat jinou nádrž, obestavět ji sedadly a pořádal tam námořní bitvy, návále proelium (počet neznáme; ostatně téměř jediná činnost římského námořnictva do konce principátu). Později bylo jejího kamene použito k dobudování circu máximu, když po obou stranách vyhořel, viz circus máximus. Srov. pod gladiátoři. 

Naumachii uspořádal Tráiánus po svém dáckém úspěchu a poslední naumachie se podle všeho konala u příležitosti tisíciletého výročí založení Říma roku 247, viz tam.


Naupáktos, m. v Ozolské Lokridě, středověké Lepanto§ 1104, 700, 460, 459, 431 - 424, 413, 405, 401, 396, 343, 338, 300, 220, 217, 212, 211, 209, 207, 206, 200, 193, 191, 190, 183, 48  

Naupliá, m. v Argolidě§ 700, 417

Nauportus v Horní Pannonii, řec. Naupontos, dn. ruiny u obce Vrhnika, Oberlaibach ve SLO§ 14+ 

Nausiás z Athén§ arch. 115

Nausiklés z Athén, strat., o. Klearcha§ 352, 318 

Nausigenés z Athén§ arch. 368

Nausiklés ze Sparty, polemarch§ 366

Nausikratés ze Seleukeie (na Kalykadnu n. Píerijské?), manž. Chrýsippovy sestry, o. filosofa Aristokreonta a Filokrata§ 229

Nausimachos z Athén§ = Lýsimachos z Athén

Nausiníkos z Athén§ arch. 378

Nausiníkos ze Séstu, s. Filoxenův, poctěn občanstvím na Samu§ 315 

Nautaka (pl.), m. v Sogdiáně, snad dn. Šahrizabz v Uzbekistánu§ 328

C. Nautius Rutilus§ 1. cos. 475 a 458; 2. cos. 287

Sp. Nautius Rutilus§ 1. cos. 488; 2. cos. 316

Sp. (C.?) Nautius Rutilus§ cos. 411

Sp. Nautius, zavražděný vyslanec§ 438 

Navajové, Navachové, indiánský lid na jihozápadu Spojených států§ pravěk, 5500 

Attius Navius, Attus Navius, augur proslavený přeříznutím brousku břitvou§ 616

Nawar, Nawara, Namar (?)§ 1. m. na sev. Mesopotamie nezn. polohy, asi v dn. kraji Túr Abdín na horním toku Tigridu v dn. TR, srov. s Nagarem, 2400, 2292, 2191 a viz pod Túr Abdín; 2. viz pod Namri, Namar, Nawar v íránském Kurdistánu

Nawar-ari, Nawar-Atal, churrit. ministr Amorejce Ammitaqa z Alalachu§ 1750    

Naxos, ost. v Kykladách§ 700, 648, 551, 546, 541, 532, 517, 501, 500, 491, 480, 479, 469, 467, 447, 453, 376, 367, 362, 324, 41, 36 

Původně se prý ostrov jmenoval Strongylé/"Kulatý" a žili na něm Thrákové. Dalším jménem, a básnicky, byl Día. Vypudilo je sucho a přišli Kárové, jejichž král se jmenoval Naxos, jak praví jeden ze starých pramenů. Později s krétskou osadou, jedno z center mykénské kultury. Kolonisováno Ióny z Athén pod Archetímem a Teuklem či Téleklem koncem 11. století. Těsně před perskými válkami byl schopen postavit do pole osm tisíc hoplítů a vydržoval jednu z nejsilnějších flotil v Kykladách. Město a chrámy vypálili roku 490 Peršané. Ostrov vynikal vedle Paru jako velká tvůrčí dílna v začátcích hellénského sochařství. Byzés z Naxu vynalezl mramorové střešní tašky. 
Naxos, m. na východní Sicílii založené Chalkidskými a z Naxu, dn. ruiny u C. Schiso; ještě roku 36 zde uctívána soška Apollónova z té doby jako archégeta/zakladatele osady, za Augusta m. již v ruinách§ 756, 741, 735, 728, 498, 476, 466, 425, 415, 410, 403, 394, 358, 36

Naxuana§ viz Nachčevan  

Názara (sg.), Názareth (nesklon.), ves u hl. m. Galilaje Sepfóry§ 33-, 6+ a viz Iésús

názaretský nápis§ 33

Nazárum, m. v Babylónii nezn. polohy§ 1843, 1809 

Nazianzos, Nadziandzos, starší Nadandos, dn. ruiny u vsi Bekarlal/dř. Nenizi v provincii Aksaray v TR, byvší Archeláis§ 329+, 364+

Nazibugaš, Nazi-Bugaš z Babylónu alias Šuzigaš, pučista§ 1337

Nazimaruttaš, Nazi-Maruttaš z Babylónu, k.§ 1324, 1320, 1308, 1298