(pokr. z první části 3200)

Sumerští králové po potopě

 

I. dynastie kišská (tradované délky královlád)

1. Ga-ur/Giš-ur                 1200 let

2. Gul-la-Nidaba-an-na-pad 960 

3. Palá-kinátim                   900

4. Nangiš-lišma                  670 let, 3 měsíce a tři a půl dne

5. Bachina, Babum             300

6. Buanun                          840

7. Kalibum                         960

8. Galumum, Kalumum       840

9. Zuqaqíp                         900

10. Atab                            600

11. Mašda Atabův              840

12. Arpurim, Arwium, Arurim, syn Mašdův 720

13. Etana, „Pastýř“, který vystoupal na nebe a viděl celý svět   1560

14. Balichu, jeho syn           400

15. En-me-nun-na               660

16. Melam-kiššu/Melam-Kiš, jeho syn    900

17. Bar-šal-nun-na, syn Enmenunnův 1200

18. Mes-za-muk (jiné čtení Sa-mug, Za-mug), jeho syn 140

19. Tiz-kar/-gar, jeho syn     305

20. Ilku, Ilkú                       900

21. Ita-sadum, Ilta-sadum   1200

22. En-me-en-barag-ge-si/En-me-, porazil Elam, 900 (zjevně jako první ze Sumerů; viz o něm rok 2700 a srov. dále rok 2490)

23. Agga, jeho syn              625

Dohromady 23 králů, kteří prý vládli 24 510 let, 3 měsíce a 3,5 dne. Po prohrané bitvě přešla královláda na Eannu (místo v Uruku s „chrámem nebes“). Hegemonie Kiše nad sumerskými státy této éry se zřejmě odrazila v pozdější obecné královské titulatuře „král Kiše/lugal Kiš“. 

U pozdějších sumerských a akkadských mocnářů, kteří s Kišem neměli zhola nic společného, to zřejmě nebyl titul ukazující na vládu nad celou zemí, ale výraz hegemoniální síly; tak trochu jako němečtí panovníci neměli nic společného s Římem, ale dávali si říkat imperatores Romanorum. Sumerský titul lugal kiš bývá psán i bez determinativu pro "zemi/ki" za jménem Kiše, což se někdy vykládá nikoli jako akkadské "šar Kiši/král Kiše", ale jako šar kiššati/sum. lugal.kiš, král veškerenstva". 

O konci dynastie nazývané moderně též Etanova viz rok 2700. Etana je hrdinou příběhu o hledání byliny zrození, aby jeho manželka porodila syna, o letu na orlu, jemuž král zachránil od smrti z hladu. Jak to dopadlo, nevíme: syna Balicha měl, tak asi dobře, podle zmínky v epu o Gilgamešovi lze usuzovat, že špatně, že se těsně před cílem s orlem "íkarovsky" zřítil. 

Do seznamu kišské první dynastie staří jindy ještě zařazovali: 

2a. Kullassina-Bél, jindy ztotožňovaný s Gulla-Nidaba-anna-pad/gad       900

4a. En-dar-ra-an-na, Entarra'ana, jindy ztotožňovaný s Nangiš-lišmou     420

Z těchto všech je Enmebaraggesi n. Mebaraggesi nejstarším autenticky doloženým panovníkem mesopotamských dějin, srov. zde níže v Egyptě u roku 3236 a viz rok c. 2700.

 

I. dynastie Uruku (z Eanny)

1. Mes-ki-ag-ga-še-er, Meš-ki-ag-ga-še-er, Meškiaggašer, syn Slunce, velekněz, rozšířil moc k moři a do hor, 324 let

2. En-mer-kar, Enmerkar, jeho syn, vystavěl znovu Uruk, 420 

3. Lugal-banda, „Pastýř“, 1200

4. Dumuzi/Dumuzid z Kuary, „Rybář“, 100 (jiný od "Pastýře" z Bad-tibiry)

5. Gilgameš, syn jednoho z démonů Lillu, současník Enmebaraggesiho z Kiše a Aggy, 126 let

6. Ur-Nun-gal, jeho syn               30

7. Utul-kalamma/Udul-, jeho syn 15

8. Lá-bâšum, Lá-bašer                 9

9. En-nun-dara-an-na                  8

10. Mešede, Mešche, „Kovář“      36

11. Melam-anna/Melem-anna       6

12. Lugal-kidul (ki-tun/-gin), poražen ve válce, 36

Dohromady 12 králů, kteří vládli 2310 let (pokr. viz rok 2700 a 2600).

Podle jiných moderních údajů v letech 3100 až 2700 na vrstvu Uruk 5 (vrstva uruckého období) navazuje Uruk 4 a doba Džamdat Nasr (Uruk 3) a tzv. raněpředdynastické období I. (srov. roky 2800 a 2700), začátek městských států. Z této doby pocházejí z Uruku první psané dokumenty.

Seznam sumerských městských států viz Index, s. v. Sumer.

c. 3200 začátek raně bronzové íránské kultury v povodí řeky Halíl v dn. perských provinciích Kermán a Sistán nazývané podle města Džíroft (angl. Jiroft). Měla pravděpodobně vlastní jazyk (tabulky s jinak neznámou "lineární elamštinou" nebyly všeobecně uznány za hodnověrné), též stavební kulturu a dominovala jako prostředník mezi Mesopotamií a povodím Indu. 

Podle jednoho z výkladů může být shodná se sumerskou polobájnou Aratti/Aratta, a ta zase souviset s Árji, kteří mohou být mimo jiné pokládáni za předky Parthů, Baktrů a Arachósů; viz více v Indexu pod Sumerové. 

c. 3200 – 2200? V Palaistíně a celé Levantě trvá raná doba bronzová (období I. – IV.). V období I. a. přišli do prostoru pozdější Foiníkie/Kanaánu od Perského zálivu (?) „Foiníčané/Kanaánci“, obyvatelstvo s novou městskou zástavbou, novými pevnostmi a hovořící semitským jazykem. V době I. a a I. b. (3200 až 2900) obsadili Foiníkii a severní Palaistínu. V zaniklé archeologické lokalitě Tell as-sakan v dnešním "pásmu Gazy" ohrazené kdysi hradbou z nepálených cihel na trase později zvané Horova cesta v této době probíhala směna mezi Egyptem a Levantou. Panují domněnky, že kanaánské město mělo ve svých hradbách též egyptskou osadu a že business byl již tehdy královský. 

Ve II. fázi (časově shodné s egyptskou I. dynastií, příp. I. – III.) byla země rozdělená mezi řadu městských států, které pravděpodobně uznávaly egyptskou suverenitou. Na obou březích Jordánu kočovali nadále blíže neznámí nomádi.

Kanaánským prvním městem ve Středomoří byl Byblos. První jeho osídlení je z doby c. 3050 - 2850 nebo starší: za mesopotamské éry džamdatnasrské již byl městem. Nejstarším datovatelným předmětem z Byblu je fragment kamenné vasy se jménem krále Druhé manethónovské dynastie Chasechemweje, viz rok 2703). Foiníčané nikdy v historii nevytvořili jednotný „národní“ státní útvar, což platí též pro celou Syrii. Od asi 1600 kolonisovali západní Středomoří a části Hellady. V homérovské době vyhledávala hellénská elita foinícké textilní zboží, šperky, nádobí. Viz dále roky 2703 a 1963.

III. období v Palaistíně se kryje s egyptskou dobou pyramid (dynastie IV. – VI., viz rok 2613).

3236 v Egyptě zemřel „Škorpión“, vládce v Nechenu/Hierákónpoli a pán Horního Egypta, kde před ním vládla nám neznámá knížata/králové. Je zjevně první historickou postavou egyptských a pravděpodobně i světových dějin, srov. zde výše o Enmebaraggesim z Kiše. Dobyl Egypt až po Deltu. Se Škorpionem souvisejí zřejmě přízviska spíše než samostatná jména Ro, Serek a Ka. Srov. výše výčet panovníků před ním uvedený u roku 3500.

Jeho nástupcem byl Narmer (Horovo jméno), jehož zřejmě osobní jméno známe ze střední říše jako Meni, v hellénisované podobě Mén, Ménés, Mín (snad s významem „Zakladatel“). Bývá ovšem též se „Škorpionem“ ztotožňován. Narmer obsadil celý Dolní Egypt, válčil se zemí Čehenu/angl. přepis: Tjehenu, tedy zřejmě s Libyjci, a prý vládl 62 roky do 3174. 

Jím podle Manethónova soupisu začíná I. královská dynastie o osmi panovnících (do 2983). Sídelním městem I. a II. dynastie byl Čenu či Čeni/Tjenu, Tjeni, č. dř. často Cínev), řec. Thís u Abýdu v Horní zemi ("do Thínu/č. pahorek, duna"), snad dn. arab. Džirdžá. Období obou prvních dynastií bývá též zváno thínským královstvím či archaickým Egyptem (do 2686). 

Narmer a jeho nástupci mohli z Čenu pocházet. Založil podle jedné z tradic královské sídlo Men-nefer, Mennofer, „Bílá zeď“, z toho řec. Memfis, dn. Mít Rahína, již. předměstí Káhiry (srov. 3034 a o souvislosti s Memfis viz také rok 2333). Nekropolí Memfidy byla Saqqára (jméno arab.). 

Egypt nebyl civilisací „městskou“, ale víceméně vesnických komunit a vše „městské“, ve smyslu sídelním se řídilo pobytem krále, jemuž ostatně všechno na zemi a v ní patřilo. S ním se stěhovala celá říše. Král půjčoval půdu a majetky s úřady. Nejvyšším úředníkem a zástupcem krále v administrativě byl wezír/vezír, čati/tjati. Srov. uspořádání s modelem germánských dynastů a později říšskoněmeckých "římských císařů".

Není známek o tom, že by král někdy v dlouhých dějinách Egypta na kohokoli delegoval legislativní pravomoci: říše na Nilu žádné zárodky parlamentarismu ani přímé demokracie neokusila, a to ani v hellénismu. Vládu nad každodenní správou země však držela v rukou centralisovaná královská, resp. chrámová byrokracie ("písaři"). 

Symbolem královské moci se staly červená koruna (Dolní Egypt), bílá (Horní Egypt) a modrá, válečnická (chepreš). Král konal jednou za dva roky cestu po své říši, šemsu Hor/"služebník Horův". Slavnostní putování, kdy poddaní mohli spatřit pozemskou podobu Hora a později Rea, bylo spojeno s vyznamenáváním provinciálů, sčítáním dobytka, soudními výnosy a vybíráním daní. Král se vezl na inspekční lodi zvané "Královský sokol Hor" s mastmi a oleji jako dary.

Systém neznal pojem soukromého vlastnictví, neznal peníze, daně odváděl naturální. K obřím zádušním chrámům a komplexům patřily velké majetky a na jejich chodu a obětinách se uživilo hodně lidí. Nilská říše povstala z válek lokálních knížat, představitelů místních kultů. Po dobytí celého egyptského Ponilí, tedy jeho "sjednocení", přešla jejich správa do podoby provincií, eg. sepat, řec. nomoi, a jejich správce nazýváme pořecku nomarchoi, nomarchové. Vykonávali autonomní správu svého území, bezpečnostní, soudní, daňové a kultovní pravomoce v zastoupení krále. 

Vzhledem k tomu, že do Amenemheta I. neměli králové vlastní stálé armády, prováděli v případě potřeby odvody. V dobách slabých panovníků rostla moc nomarchů, jejich úřady se stávaly dědičnými, srov. éry dvou "meziobdobí". Nomů bylo původně 38, později 42 (22 v Horní zemi, 20 v Dolní). Správní systém uchovali Ptolemaiovci, kdy v čele nomu stál stratégos, viz rok 285, pokračovali Římané po celou dobu principátu. Diocletianovy správní reformy nomy rozdělily do menších celků zvaných řec. págoi, pagy-okresy, spravované úředníkem jménem págarchés. 

Podle Manethóna trvala I. dynastie s osmi králi 252 n. 253 roky, druhá s devíti 302 či 297 let, podle Palermského nápisu asi 450 let:

Historiograf uvedl: "První dynastie: Ménés Thínský vládl 62 roky. Zemřel unesen hrochem. Jeho syn Athóthis vládl 57 roků a postavil královský palác v Memfidě/Memfi. Jeho anatomické spisy se zachovaly, byl totiž lékařem. Syn Kenkenés vládl 31 rok, syn Uenefés 23 roky; za něho zachvátil Egypt velký hlad. Vztyčil pyramidy u Kóchómy/Saqqára (?). (Jeho) syn Usafaidos/Usafais (vládl) dvacet let, Miebidos/Miebis, jeho syn, 26 let, Semepsés, jeho syn, osmnáct roků; za něho postihla Egypt velká zhouba. Biénechés, (jeho) syn, (vládl) 26 let. Celkem (všichni) 253 roky." Excerptor Eusebios kromě jiných délek vlády než S. Iulius Africanus poslední tři krále jmenuje jako Niebais, Semempsés a Ubienthés."

Pod Eratosthenovým jménem se zachoval seznam 38 králů thébských. Začíná sice Ménem, "což se překládá jako Dionos", jak stojí v řeckém textu, který podle něho rovněž vládl 62 roky, následoval jeho syn Athóthés alias Hermogenés 59 let. Autor seznamu se však domníval, že jeho výčet znamenal celkový počet egyptských králů: jako poslední v pořadí totiž uvádí jméno Amúthantaios, zřejmě Amenardis/Amyrtaios. 

O Druhé dynastii si chronografové udělali z Manethóna podobné poznámky: "Prvním z thínských králů byl Boéthos/Bóchos vládnoucí 38 roků; za něho se u Búbastu otevřela země a mnoho lidí zahynulo. Kaiechós/Kaichóos alias Chóos vládl 39 roků; za něho byli uznáni za bohy býci Apis v Memfidě a Mneuis v Héliúpoli a mendéský kozel. Binóthris/Biofos vládl 47 roků; za něho bylo rozhodnuto, že ženy mohou se ctí zastávat královské hodnosti. Tlás vládl sedmnáct roků, Sethenés 41, Chairés sedmnáct, Nefercherés 25 roků; za něho prý tekl Nil po jedenáct dnů smíšen s medem. Sesóchris vládl 48 roků a byl vysoký pět loktů a tři dlaně. Chenerés vládl třicet let. Celkem 302/297 let."   

Vlastní Manethónův spis je ztracen a jeho údaje jsou známy z výtahů křesťanských autorů Sexta Iulia Africana a Eusebia a jejich dalších excerptorů. Hérodotos tvrdil, že do jeho doby vládlo Egyptu 330 králů, z toho jedna žena a osmnáct Aithiopů neboli černochů. 

Kolem roku 3200 někdy začátkem dynastické doby dorazila podle jedné theorie do Egypta ze severu z Asie/Mesopotamie ethnická skupina „amranoidé“ či „dynastická rasa“, jejíž "kavkasoidní/bílí" příslušníci byli vyšších a silnějších postav než Egypťané lidu kultury Badárí; viz rok 4500 a amratien a badárien, kultura Naqáda. S koncem I. dynastie se dostali na jihu do Abýdu a asimilovali se, podle jiné domněnky dynastii založili a nilským "domorodcům" vládli. 

Theorie nebyla obecně přijata a oponenty je zdůrazňován jižní, "africký" původ Egypťanů staré říše jako první mezi hydraulickými/hydraulické despocie. Na podporu mesopotamského původu První dynastie bývá vedle materiálních nálezů uváděna podobnost či shoda egyptského Osíridova jména se sumerským Asarem, kultem rovněž vegetativním; Asaru se stalo mnohem později jedním z přívlastků Mardukových, srov. v indexu s. v. Osíris. 

Někdy z této doby pocházejí první egyptské nálezy předmětů ze železa. Ačkoli na území nilské říše byla ruda k disposici, Egypťané začali tavit železo později než jejich okolní národy. Předměty jsou z meteoritního železa a pro svou vzácnost bylo v bronzové éře dražší než zlato. Z něho je mimo jiné dýka z hrobu Tutanchamonova se zlatou pochvou a rukojetí, kterou měly tělesné ostatky královy při pravém lýtku. 

Vzhledem k tomu, že jeho děd (?) Amenhotep III. obdržel mezi bohatými dary od mitannského vládce Tušratty takovou dýku, lze předpokládat, že Tutanchamonova mohla být předoasijské provenience, srov. rok 1389. O hellénském vynálezci spojování plátů železa při kování Glaukovi viz rok 693.

Egypt měl od začátku silné obchodní a kulturní vztahy k Mesopotamii a k syropalestínské oblasti, s Núbií a Libyí válečné.

•

K chronologii egyptských dějin:

Neexistuje všeobecně přijatá časová linie a každá shrnující práce o Egyptě v podstatě pro značnou část dějin až po 1. tisíciletí př. n. l. počítá podle vlastních odhadů.

V používání byly chronologie: 3090 začátek thínského království (1. a 2. dyn.), 2133 začátek XI. dynastie, 1991 začátek střední říše n. království (XII. dyn.). Nová říše začala podle tohoto systému roku 1567 či 1552 (podle toho, zda se za začátek vlády Ramessea II. bere rok 1290 nebo 1304, tedy o jeden lunární cyklus dříve).

Nižší chronologie: 2920 začala archaická doba, 2620 stará říše/království, 2170 první meziobdobí, 2080 střední říše, 1760 začalo druhé meziobdobí, 1539 nová říše/království a pozdní doba začala 1078.

Ve střední dataci začíná I. dynastie 3100 +/- 150 let. Jiný systém pracuje s rozpětím: archaická doba c. 3150 až 2700, stará říše 2700 - 2180, VII. - XI. dynastie 2180 až 1994, střední říše 1994 - 1797, druhá přechodná doba 1797 až 1543, nová říše 1543 - 1080, třetí přechodná doba 1080 až 745. Další užívaný systém počítán 1. dynastii od 3150, první meziobdobí od 2181, střední říši od 2040, druhé meziobdobí od c. 1782 a novou říši od 1570.

Nejnovější chronologie shrnula K. Kris Hirstová v about.com (2016): 

éra	vysoká	nízká	Bronk-Ramsey a další
stará říše, začátek	2667	2592	2591-2625 cal
stará říše, konec	2345	2305	2423-2335 cal
střední říše, začátek	2055	2009	2064-2019 cal
střední říše, konec	1773	1759	1797-1739 cal
nová říše, začátek	1550	1539	1570-1544 cal
nová říše, konec	1099	1106	1116-1090 cal

3174 V Egyptě zabil hroch krále Narmera Ména (vládl od 3236), nebo ho unesl, jak praví pověst. Podle jiné zvěsti ho honili vlastní psi, ale zachránil ho prý krokodýl (a tak údajně založil Krokodeilopoli, což je velký anachronismus); vše narážky na kultovní zvířata egyptských oblastí, řec. nomů. Nástupcem se stal jeho syn Aha (Horovo jméno, „Bojovník“) alias Iti I./Teti I., Atoti, řec. Athóthis. Vládl do 3127, resp. 3117 (podle Manethóna 47 let, Africana 57 a Eusebia 27 let). Byl zřejmě synem Narmera s královnou Neit-hotep (I.), která mohla být na čas i Narmerovou nástupkyní; bývá též ztotožňován s Ménem-Narmerem. 

První výpravy Egypťanů do budoucí Palaistíny, Núbie a Libye; Egypt sahal až po první katarakt/peřeje Nilu. Podle Manethóna byl A. autorem spisu o anatomii, který se zachoval ještě v hellénismu. Stavební činnost v Saji, Memfidě a Saqqáře/Sakkáře. Jako první použil pro záznam svého jména obdélníkové serech, znamení vycházející z čelního obrysu "paláce". Na vyobrazení na slonovinové tabulce zabíjí král svázaného zajatce, jiná postavička (kněz?) drží u zajatcovy hrudi misku na zachycení krve obětovaného nešťastníka. 

Ahovou n. Narmerovou královnou byla Neit-hotep, matka snad Denova (? srov. zde níže) a dcery Bener-ib/Benerib. S manželkou Chenet-Hapi měl syna a krále Džera, jehož královnou byla asi Her-Neit a jejich dětmi královna Merit-Neit a král Wadži, jehož manželkou byla asi Aha-Neit.

Aha nebývá často ztotožňován s králem Tetim/Itim n. Atotim a proto tento řazen jako samostatný panovník, nástupce Ahy (řec. označován novodobě jako Athóthis I.; nedoložen zatím a znám z pozdních seznamů). Jeho nástupce Džer alias Atti/Iteti bývá označován jako Athóthis II. Kenkenés a Hor Wadži/Džet spekulativně jako Athóthis III. Uenefés, srov. zde níže.     

Núbijci byli ethnicky příbuzní hamitských Egypťanů. Libyjci, Libu, si říkali Hatiú-a/„Princové“ a země se v archaickém období jmenovala Čehenu/Tjehenu. Byli podle všeho prapředky Berberů.

Núbie byla od dob staré říše Egypťany nazývána Ta-seti/"Země luku". Jméno bylo doplňováno přízviskem Ta-Nehesi/"Země Núbiů". Ze slova Panehesi, Núbijec, se později stalo biblické Fineás. Pro nomády v poušti na východ od Nilu měli Egypťané jméno Juntiu n. Juntiu-seti, tj. asi Lučištníci (Hellénové núbijským pouštním lidem později říkali Tróglodytai/"Zalézající do děr", Tróglodyté). 

Z Núbijců vynikali lidé z krajů Jam (oblast dn. Dongoly, arab. Dunqulá), Irčet, Začu a Kaau. Z kraje Medža/Medžau pocházeli bojovníci, kteří od časů VI. dynastie sloužil v Egyptě jako elitní žoldnéři, v 17. dynastii se účastnili bojů s Hyksy a v dobách nové říše od Amenemheta I. zařazováni jako policisté (označení se stalo jménem pro jisté vojenské jednotky i bez jejich etnického původu). 

Ramesse II. je použil jako osobní gardu, střežili chrámy, hrobky, pohřebiště, dělníky a otroky v dolech a lomech, dohlíželi na morálku o slavnostech, o nichž se pilo pivo (kulty Bastety a Hathory), hlídali hraniční oblasti. Stáli pod velením wezírovým. Ještě za Ramesse IX. bojovali na severu Delty s Mešweš, pak o nich zmínky v egyptských pramenech mizejí.

Nomádští Medžaové snad totožní (?) s pozdějšími Meded, kteří v Núbii válčili s Kúšity v 5. a 4. století př. n. l., a ještě pozdějšími Blemmyji (hellénské označení pro Belhem, arab. Bedžá ve východním Súdánu), kteří válčili ve 3. století n. l. proti Římanům (= plenili Thébaidu) a pacifikováni byli Probem.

Dolní Núbie/Wawat (původ. jméno beduínských kmenů) se rozprostírala mezi 1. a 2. kataraktem (po Semnu), Horní Núbie odtud po 6. peřej a dnešní Chartúm v SDN. 

3127 nebo 3117 král Aha zemřel (vládl od 3174) a pochován byl v dn. lokalitě Umm al-qa'áb u Abýdu, doprovázen na onen svět 36 služebníky či rodinnými příslušníky uložených v okolních hrobech. Nástupcem Džer (Horovo jméno) alias Iti II./Atti, Iteti, řec. rovněž označovaný jako Athóthis II., srov. zde výše (do 3096 či 3086). Starší čtení jména Džer bylo Chent, novější Zer. Podle Manethóna vládl 31 rok. Za něho první tažení do "Tyrkysové země/Mafkat", tedy na Sínaj (arab. Síná), boje v oblasti druhého kataraktu a zřejmě první tažení do Libye. 

Zavedl prý sluneční kalendář. Džerova první žena se jmenovala Her-Neit, druhou z královen byla snad Nacht-Neit (srov. rok 3054). Podle jiné královské tradice Džerovo jméno vypadlo a místo něj vládl jistý Kenkenés (řec. podoba, srov. zde níže).

Egypťané znali trpaslíky, lidi velmi malého vzrůstu, již v první dynastii. Jejich nejstarší známé kostry pocházejí z pohřebního komplexu králů Ahy a Džera v Abýdu v nekropoli Peqer/dn. Umm al-qa'áb, kde byli povražděni jako záhrobní výbava s ostatním služebnictvem, dvorními úředníky, ženami, psy a sedmi lvy. Ahu do smrti doprovázel zástup lidí ve věku mezi osmi až 35 roky pohřbených do 36 vedlejších hrobů, kromě toho po slonu, hrochovi a turovi, 27 psů, šesti koček, dobytek, kozy. Džerův skon stál život 587 sloužících (nižší údaj: 318), Semerchetův 69, Qa'ův už jen 26. 

Vyvražďování doprovodu dynastových nejbližších na onen svět bylo z neznámých důvodů asi už během První či začátkem Druhé dynastie zrušeno a nahrazeno soškami ušabti, šabti, šawabti/eg. wšbtj. Zprvu byly několikacentimetrové figurky voskové n. hliněné, později dřevěné, kamenné. Od první dynastie se také pohřbívalo do člunů, který velmože dopravil na onen svět (mnohem později měli takový pohřební zvyk Normané/Vikingové).

Sami Egypťané byli postav menších a podle zjištění antropologů Curyšské university (2015), kteří změřili 259 královských a "měšťanských" ostatků, byl obecný lid obvykle vyšší postavy než panovníkova rodina. Průměrný král měřil 166 cm, královny 156, kdežto prostý "občan" měřil 161 - 170 cm, žena 157 - 160. 

Z králů měřil Ahmose I. 164 cm, Thutmose II. 168 cm, Hatšepsut, nejslavnější z dam na trůnu, 153 cm. Mnohem mladší Pinodžem II. měřil 172 cm, a nejvyšší změřený byl slavný Ramesse II. se 173 centimetry; jeho milovaná hlavní královna Nefertari měřila 165 cm, na svou dobu u dvora ztepilá žena.

3114, 11. srpna (podle astronomické éry počítající s rokem "nula" to je 3113; greg., podle jul. kal. 6. září) začátek mayské éry (13.0.0.0.0, 4 ahau, 8 zumku). Jaká událost se měla k datu vázat, známo není a ani není stop o tom, že by této době prapředkové Mayů tvořili nějakou entitu, srov. zde výše 4200. Svět byl podle Mayů stvořen 10. února roku 3642 (př. n. l.).

Mayové používali systém několika kalendářů, nikoli jen tento zvaný "dlouhý". Kultovní kalendář tzolkin (č. colkin) měl cyklus 260 dnů (aztécká obdoba se jmenovala tonalpohualli). Sluneční kalendář světský měl 365 dnů a neměl v Mesoamerice obdoby. Haab se dělil na osmnáct měsíců po dvaceti dnech a devatenáctý "měsíc" měl dnů jen pět (srov. egyptský rok v oddílu Bohové a jejich svátky). V používání byl též astronomy "Venušin cyklus" o 584 dnech a "Martův" o 780 dnech. 

3096 či 3086 v Egyptě skončila vláda Džera (od 3127 či 3117), nástupcem Džet (Horovo jméno) alias Ittiu/Tiu. Manethónem není zmiňován a do seznamu králů I. dynastie zahrnul jistého Wadžeje/Wadži ("Had"), řec. Ueneféa, Onófria (synonymum pro Ósirida); vládl 42, resp. 23 let do 3054 či 3073. Wadži jedním ze svých tažení otevřel karavanní cestu do pozdější hellénistické Bereníky k Rudému moři. Za jeho vlády sužoval Egypťany hladomor.

3054 po Džetovi (panoval od 3096) vládl jistý či jistá Merit-Neit/Mer-Neit, jeho sestra či manželka (?). Také není zmiňován(a) Manethónem, možná proto, že může jít o ženské jméno, snad manželka Džetova, srov. zde výše, která po jeho smrti vládla jako regentka za syna Dena. 
Byla první doložitelnou královnou v lidských dějinách, viz však případ Neit-hotep, vdovy po Narmerovi. Srov. další egyptské panovnice u roku 2505/2498 (Chentkaus I.), roku 2184 (Neit-iqirti alias Sa-Ptah?), 1797 (Sobekneferu), 1503 (Hatšepsut) a 1217 (Tawosret/Tewosret). 

Kolem hrobky Merneithy v Umm al-qa'áb v Abýdu leží nejméně čtyřicet pohřbů, ale nelze stanovit, zda lidé zemřeli v jednom okamžiku (pobiti na cestu se svou paní/pánem). V královnině hrobce nalezeny stovky zapečetěných džbánů se stopami vína. 

Den/Dewen/Udimu (Horovo jméno) Chasti (trůnní jméno) alias Qenenti n. Sepati, řec. Usafais, gen. Usafaidos vládl do 3034 či 3053, podle Manethóna dvacet let, mohl však vládnout i 55 let. Den jako první Egypťan a jako první panovník v historii lidstva uspořádal sčítání lidu. Na Sínaji válčil s nomády Sečet a Juntiu a zavedl nové náboženské obřady. Jako první z vládců použil trůnní titulaturu/jméno pro „krále Horního a Dolního Egypta/nesut-biti/nisut-biti“. Z jeho vysokých úředníků známe jména Hemaka a Anchka. Jeho královskými ženami byly Semat, matka Anedžibova, Nacht-Neit (srov. rok 3127) a snad Qa-Neit. 

3034 Po Denovi králem Adžib/Anedžib, Anedž-ib (Horovo jméno) Meri-ba-pen/Meri-bia-pe n. Meri-gereg-ipen (trůnní jméno), řec. Miebis, Miebidos/Niebais (tak Eusebios; podle Manethóna vládl 26 let, tedy do 3008 či 3027, podle archeologických nálezů jen sedm roků, popř. jen krátkou dobu). Byl nejslabším panovníkem První dynastie. Byl vysloven názor, že vládl z Memfidy, kde si budoval palác (viz ale 3236). Král byl na výpravě proti nomádům; doba mocenského chaosu. Jeho manželkou byla Bati-ires/Betrest, možná matka Semercheta i Qaa, viz rok 2990. 

3008 či 3027 skončila vláda Anedžibova (od 3034), snad pučem syna n. usurpátora (?) Semercheta, Semer-chet (Horovo jméno) Iri-nečera alias Semsua popř. Semsema (osobní jméno), řec. Semenpsés. Vládl podle Manethóna osmnáct let, do 2990 či 3009. V zemi prý panoval neklid, což nebylo dosud archeologicky potvrzeno. Král dal místně vymazat jméno Anedžibovo, první známá damnatio memoriae/"prokletí, výmaz z paměti". Stěny jeho saqqárské hrobky byly napuštěny vonnými oleji na tolik, že voněla ještě pět tisíc let po králově pohřbu, viz v indexu s. v. móda.

c. 3000 nejstarší nápisy z Elamu. Elamština přešla od obrázkového písma k babylónskému klínovému. Dále viz rok 2550.

Konec mesopotamské kultury Džamdat Nasr, srov. rok 3500.

c. 3000 na Krétě začíná raně mínójská bronzová doba (do asi 2500? n. 2200). Na ostrovech „Pelops group of tombs“. V jižní Helladě pozdněneolithická doba (Dimini v již. Thessalii). Později, kolem 2800, začíná na ostrovech období „Syros group of tombs“, v Helladě začíná raněhelladské období (s paralelou v Troji I.).

Společné pohřby v jeskyních a v pravoúhlých budovách s kamennými základy asi kryté došky nebo trámovím. Když už bylo mnoho těl, stavělo se další patro (srov. podobné stavby v arabském předislámském Jemenu). Jinde na Krétě se pohřbívalo dále ve skrčené poloze. V Kykladách pohřby společné nebyly, ale individuální nebo párové. 

Zřejmě nejstarším dosud odkrytým domem s vypálenými hliněnými taškami v Evropě, byl patrový s balkonem House of tiles, „dům tašek“, v Lerně, který vyhořel kolem roku 2200. 

c. 3000 nebo spíše ještě později přišli do Anatolie Luwijci, Chetité (či Nešité/Nešili) a lid Pala; raná doba bronzová II (nebo až 2800 či 2200, viz). Jak souvisí, a pokud, tato část indogermánské/indoevropské migrace s lidem jámové kultury, který Kavkaz nepřekročil ani nedosáhl na Balkán, není známo, viz rok 4000. 

4. tisíciletí v Indii na severozápadu subkontinentu začátky zemědělství, domestikace v Balúčistánu (srov. nejstarší naleziště zemědělské kultury roku 7000): Kili Ghul Muhammad (u Kvéty v PAK), Rana Ghundai (v údolí řeky Láraláí), Andžira (střední Balúdžistán) a Mundigak (sz. AFG). Viz dále 2300.

c. 3000 první osídlení Kašmíru, neolithická lokalita Burhazom u Šrínagaru, zároveň jedna z nejstarších na území dn. Indie. Keramika je příbuzná s nálezy ze Swátu (PAK).  

c. 3000, dříve 4000, začíná v Číně mýthická éra, doba héróů, vynálezů hedvábí, vozů, staveb domů. Éra pěti vládců trvá v čínských pramenech 647 let (jejich jména viz rok 2205, jména pradávných předchůdců viz v přílohách "dynastie xvi."). Mýthickým zakladatelem čínské státnosti a otcem Číňanů byl až „Žlutý císař“, Chuang-ti (v pinyinu: Huangdi) a jeho stát bývá kladen až do 27. st. Sídlil na severozápadu Číny v Ling-pao v dn. provincii Che-nan a svátek Žlutého císaře je dodnes slaven Číňany po celém světě.

Před ním vládli Nü-wa, sestra a manželka Fu-siho, Suej-žen/Suiren, Fu-si/Fuxi a Jan-ti/Yandi neboli Šen-nung/Shennong, mýthický „vynálezce“ čaje a akupunktury. Viz dále rok 2780/2737.

O vrcholící neolithické archeologická kultuře Jang-šao a navazující Lung-šan (tříbarevná keramika) viz rok 6500. Na horním toku Chuang-che/Žluté řeky v době c. 3300 - 2500 (nižší datace: c. 3000 - 2000) v provinciích Kan-su, Čching-chaj a v S'-čchuanu kultura Ma-ťia-jao/Majiayao s černě malovanou keramikou a nejstarším bronzovým nálezem, nožem z c. 2900 - 2740. 

Na "Maťiajaovce" navazovala v Kan-su a Čching-chaji chalkolithická kultura Čchi-ťia/Qijia c. 2200 - 1600, na severovýchodě Číny raněbronzová kultura Sia-ťia-tien/Xiajiadian, c. 2000 - 1400, v horní vrstvě do c. 300-. Archeologické kultury se kryjí s čínskou mýthické érou a s dynastií Sia/Xia, nejdéle k dynastii Šang (jiným označením Jin/Yin; viz roky 2637 a 2200).  

Svou tradiční historickou datovací éru Číňané (lat. anno Sinarum, čti annó Sinárum, tj. „čínského roku“) počítají v tzv. krátké dataci od roku 2637 př. n. l., v tzv. dlouhé dataci od roku 2852 př. n. l. Viz o kalendáři roku 2637, o první „historické“ dynastii Sia (pinyin: Xia) viz rok 2205.

c. 3000 lokalita Caral (viz více v indexu sub v. Peru) asi sto osmdesát kilometrů severně od Limy nejstarším „městem“ Ameriky, které bylo v květu už kolem roku 2600 a zaniklo kolem roku 1600. Rozkládalo se na 66 hektarech, 25 kilometrů od moře, mělo snad tři tisíce obyvatel a nejméně sedm pyramid, nejvyšší o dvaceti metrech s obdélníkovou základnou 175 x 150 metrů.

Radiokarbonové datum z rákosu v hradební zdi, technologie užitá s ohledem na častou tektonickou činnost, zní 2627. Caral je zřejmě nejméně 1200 let starší než olmecká sídla, srov. u roku 1800. O starší lokalitě Sechin Bajo, cca. 3600-3500, viz v indexu sub Peru.

c. 3000 jsou na svazích And pěstovány brambory (sladké již c. 3800 podle nálezu z jižního Peru, viz v indexu s. v.), v údolí Indu tkána bavlna.