Am

Ama no hikoko, vyslanec ze Silly§ 33

Amabaragesi, Amabarasi z Uru, Ama-barag-si, vojevůdce§ 2540

Amadáni, churrit. stát severně od Assyrie§ 1232

Amádokos I. z Thrákie, dyn., též Amédokos nebo Médokos§ 410, 405, 390, 387

Amádokos II. z Thrákie, s. Amádoka I.§ 359, 358, 356, 352 - 350

Amádokos III. z Thrákie, dyn.§ 184

Amádokos IV. z Thrákie, dyn.§ 87

Amaés§ viz Ammeris

C. Amafinius, epikúrik§ 50

Amaga z Ebly, d. Irkab-Damua n. Išar-Damua§ 2500

Amagé ze Sarmatie, ka, manž. Médosakka§ 389

Amachios, správce Frygie§ 361+

Amanappa, vojevůdce v Osmnácté dyn.§ 1365

C. C. Amandus, vůdce bagaudů§ 286+

Ama'ilí, Ama-ilí, manž. lagašského místokrále Ir-Nannara§ 2096

Amaiokritos z Théb§ viz Abaiokritos z Théb

Amal, gotský král, zakladatel panovnické dynastie Amalů§ 248+, 336+, 375+  

Amáléq, řec. Amalék n. Amalekitai, Amalekové, lid kanaánský§ 1448, 1015  

Amandus§ viz Abantos

Aman-Aštar, služka Enlilovy velekněžky Tútanapšumy§ 2316

Amani-malel z Kúše, manž. Senk-amaniskena§ 600

Amani-néta-arike, trůnním jménem Aachepere Amani-natakilebte, k. Meroé§ 420

Amani-renas, manž. k. Teriteqas§ 30, 25

Amani-šacheto/Amani-šacheté, řec. Kandaké, ka Meroé§ 25, 10

Amani-tore/Amani-tére, manž. k. Natak-amani§ 10

Amános, sum. Amanum, lat. Amánus, pro Akkady asi "Cedrový les", ass. Chamánu, pohoří mezi Syrií a Kilikií, dn. Nur Dağları/Amanos Dağları v TR§ 2346, 2144, 1500, 1300, 1000, 877, 858, 842, 840, 834, 775, 71, 51, 41, 38, 30

Amarávatí, pův. sídelní město dynastie Sátaváhanů v Ándhrapradéši, jiné od stejnojmenného sídel. m. moderního spolkového státu Ándhrapradéše§ 230

Amar-Enlila, Amar-En-líl-la, resp. (akk.) Warad-Illili/Ama-mullili z Nippur, k.§ 2292

Amar-girid z Uruku, k.§ 2292

Amar-Su'ena, Amar-Sîn z Uru, též Búr-Sîn, s. Šulgiho, k.§ 2119, 2096, 2078, 2048, 2039     

amárnská doba, eg. král. archivy, lokalita Tell al-Amárna na místě Achet-Atenu, jméno podle klanu Baní Amrán§ 1379

Amarynthos, m. na Euboji u Eretrie§ 700

Amaseia, m. v Pontu§ 266, 190, 70, 64, 2

Amásis z Athén, hrnčíř černofigurální techniky§ 550

Amásis z Egypta§ 1. viz Ahmose II.; 2. sajský vojenský velitel, 595; 3. vojevůdce v perských službách, 512

Amasjáhú z Iúdaie, vlastně Amaṣjahú, Amasjá, moderní hebr. Amacja, řec. Amasiás, k.§ 797, 773

Amástris n. Améstris, d. Onofova, manž. Xerxa I. (gen. Amástridy), bab. Amisiri§ 479, 465, 454, 449, 440 

Amástris, d. Dáreia II., bab. Amisiri§ 410

Amástris, d. Oxoartova/Oxathrova, bratra Dáreia III., manž. Kratérova, Dionýsia Pontského a Lýsimacha, zavražděna svými syny Klearchem (II.) a Oxathrem§ 324, 322, 315, 305, 302, 300, 289

Amástris, dc. Amástridy s Dionýsiem Pontským§ 353

Amástris, m. v Paflagonii, dř. Sésamos, jméno má po Peršance Amástridě§ 300, 289, 266, 280, 89, 71

Am-Aštoreth, Am-Aštart, k. a kněžka Aštartina v Sídónu, sestra Tabnita I., m. Ešmun'azara II.§ 384

Amat-Šamaš, kněžka nadítu, d. Sumu-Addua z Karany§ 1779

Amat-Sîn, sum. Gemé-Su-en/"Sînova služka", manž. Šulgiho Urského§ 2096, 2078  

Amáta z Latia, manž. Latínova§ 1184

Amathús, tj. Písečná, m. na Kypru§ 497, 400, 391, 361, 350, 321

Amathús, lázeň. m. u Gadar v Zajordání, též Emmata, Amatha, dn. Chamat Gader v IL§ 1319, 101

Flávius Amatitius§ cos. 345+ 

C. Amatius§ viz Hérofilos

Ama'u, stát na severozápadu Syrie poplatný Jamchadu, později Churritům§ 1580, 1530 

Amazaspos, Amazasp z Ibérie, s. Farasmana I., b. Mithridáta I. a Rhadamista, k. Armenů§ 1+, 106+ 

Amazaspos I., k. Ibérů, s. Mithridáta I., o. Farasmana II.§ 106+

Amazaspos II. z Ibérie, s. Farasmana III.§ 139+, 185+ 

Amazaspos III., Chamazasp, k. Ibérů, perský exponent§ 265+

Amázón, pl. Amázones, č. Amázonky n. Amazonky, polomýth. národ žijící kolem ř. Thermódón v Pontu, dn. turec. Terme çayr, za sídel. m. měly Themiskyru (nezn. polohy na Therm.)§ 1149, 1076, 330, 72-, 68+, 274+  

Indická mýthologie nazývá říši A. kdesi na severu Stúrádžja. Pro Hellény za vzor pro A. zřejmě posloužily ženy stepních Sarmatů, které se účastnily jízdních bojů po boku svých mužů; na každý pád zemi, kde si ženy dělají, co chtějí, jezdí na koních, inhalují konopí, tetují se a věnují hudbě, „odklidili“ hodně daleko, na východ od Pontu, popř. se k nim vážou nějaké události ze dob mykénských/Achchíjawy prožité s Chetity v sousedství. Divokou androfobii vyložila Hellénům zkazka o tom, jak se dva skythští princové/regii iuvenes Ylinos/Plinis n. Plynos se Skolopitem/Skolopythem vyhnáni z vlasti usadili při Thermontu. Živili se roky loupežemi v okolí, až je sousedé pobili. Jejich ženy v tom pokračovaly, zalíbila se jim svoboda a tak všechny povraždily své manžele. Vyhledávali muže jen pro plození děvčat, novorozené kloučky vraždily. Slavnými jejich královnami byly Marpessia a Lampedó, pod nimiž A. začaly dobývat Anatolii.  

Hellénské mýthy z doby po vítězství nad matriarchálními kulty zaznamenávají nad Amázonkami vždy převahu mužských hrdinů. Bellerofón je zahnal po vpádu do Lýkie, jak se praví v Íliadě, s amázonskou královnou Hippolytou válčil Héráklés, naopak athénský Théseus se oženil s Antiopou a po jeho boku padla v boji s jejími soukmenovkyněmi, které sjednotitel Attiky definitivně vyhnal z Hellady (podle tradičních údajů vládl 1233-1204). Penthesileu, poslední z bojovných královen zasvěcených Artemidě, kterou známe jménem, v souboji pod Trojou zabil asi roku 1185 Achilleus.

Za to, že jim vydal tělo, slíbily Amázonky, že už nikdy nebudou s Hellény válčit. Slib dodržely, už o nich nebylo nikdy slyšet. Příběh ale není součástí Íliady a do oběhu se dostal zřejmě až s epem Aithiopis Arktína Mílétského ze 7. nebo 6. století. Královna se do Achillea prý nešťastně zamilovala a do první bitvy s jejím vojskem poslali Achájci jen své kuchaře a trén.

Teprve po jejich zahnání vzali divoženky v patrnost. V novověku sepsal roku 1807 tragedii Penthesilea a vydal o rok později Heinrich von Kleist. V ní však královna Achilleovi prostřelí krk šípem a se svými psy ho roztrhá; pak si vezme život.

Amázonská královna Thaléstrie (n. Minythyia) zatoužila po potomstvu s Alexandrem Velikým a vážila za ním cestu až do Kaspické brány v Hyrkánii, viz rok 330. Prý spolu souložili třináct dnů, ale brzy na to zahynula a s ní celé Amázonstvo. Údajně jednou za rok mívaly Amázonky na Severním Kavkazu sex s Gargary (Gargareis) či Gegary, kteří bývají vydáváni za prapředky dnešních Vajnachů či Nachů, jejichž největšími národními skupinami s vlastní státností jsou Čečeni a Ingušové (na začátku 21. století jich po světě žilo asi 2,5 milionů).

Že hellénskéí pověsti o bojovných ženách basírovaly na pevných základech dokazují archeologické nálezy skythských pohřebišť s hroby žen se zbraněmi (i vícegenerační), jako v prosinci 2019 v lokalitě Děvica ve Voroněžské oblasti v Rusku někdy ze čtvrtého st. př. n. l.  

Amazonie, rozsáhlá lesnatá země v povodí Amazonky na území Brazilie, guyanských států, Venezuely, Kolumbie, Ekvádoru, Peru, Bolívie a Paraguaye§ před 6000, 1500 

Ambariš, Amriš z Tabalu, k., s. Chulliho§ 830, 717, 713

Ámbhi, řec. Omfi(s), skutečné jméno k. Taxila§ viz tam

Ambi, m. v Syrii, d. asi Enfe/Anfe na pobřeží v RL u Tripoli§ 1365

Ambiánové, Ambiání, Ambiánoi, kelt. kmen v Gallii Belgické, v okolí dn. Amiens, se sídel. m. Samarobriva, „Most přes Samaru“, pozd. ad Ambiánós, na ř. Somme (odlišovat od Ambibarií mezi Normandií a Bretagní, Ambiliatí na Ligeru/Loiře, Ambivaretí mezi Senony a Haeduy a Ambivarití na Mose v dn. Belgii§ 250, 57, 56, 51, 367+ 

M. Ambibulus, praef. Iúdaie§ 9+, 12+

Ambigatus, k. kelt. Biturigů§ 600

Ambikas, nezn. lokalita na Sicílii§ 306

Ambiliatové, lat. Ambiliátí, kelt. lid žijící při ústí Loiry, lokalisace nezn. (podle jiné spekulace kolem Samary/dn. Somme)§ 56

Ambioríx, kníže Eburónů, po porážce od Římanům unikl beze stopy za Rýn do Germánie, gen. Ambioríga§ 54, 53, 51

Ambitarvium, osada Tréverů§ 12+

L. Ambivius Turpio, vyhlášený mímos, herecký patron a první římský impresario, jehož známe jménem§166

Ambón, vůdce Arevaků§ 153

Ambrakiá, m. v Épeiru, též Amprakiá, dn. Arta§ 657, 635, 630, 628, 585, 556, 479, 432 - 430, 426, 394, 343, 339, 335, 284, 272, 232, 219, 208, 207, 191, 189, 187, 169, 60

Ambracký, Ampracký záliv§ 218

Ambrónové, severogerm. kmenový svaz§ 113, 102

Aurélius Ambrosius, praef. praet. v Galliích, o. sv. Ambrosia§ 374+

Ambrosios z Athén§ arch. 290

Ambrosius z Trever, Aurélius Amb., křesťanský ideolog, č. Ambrož§ 776, 374+, 382 až 384+, 388+, 390 až 392+  

Amduat, kniha o egyptském podsvětí§ 1482, 1379 

Ameču§ viz Ahmose A. 

Amedinés, Dáreiův písař a vůdce Ariaspů§ 329

Amédokos z Thrákie§ viz Amádokos z Thrákie

Amehirpameša (?), wezír v časech Dvacáté první dyn.§ 1085

Ameiniás z Athén§ viz Amyniás z Athén

Ameiniás z Athén§ 1. nauarchos, b. Aischylův, viz tam, 480, 472; 2. strat., 299 

Ameiniás z Fókidy, archipeirátés, přítel a strat. Antigona II.§ 276, 272

Ameinoklés z Korinthu, též Aminokleus; srov. i pod Ménoklés z Athén, kormidelník první triéry§ 704

Ameinoklés z Magnésie, zbohatlík§ 480

Ameipsiás z Athén, autor komédií§ 423

Amél-Marduk, hebr. Ewilmerodach, řec. Abilmathadachos, k. Babylónu, s. Nabû-kudurrí-usura II.§ 562, 560, 556 

Amelios Gentiliános, Plótínův ž. rodem Etrusk§ 270+

Amen, bůh§ viz Ammón

Amenardis I., Amun-ir-des, řec. Amyrtaios či Amonortás, k. Egypta, o. Pausiridův§ 525, 453, 404

Amenardis II., k. Egypta, vnuk předcházejícího§ 404, 400, 399

Amenemhet, Amenemhat, Amen-em-het/-hat, wezír Jedenácté dyn.§ 2061

Amenemhet, nomarch Antilopí župy z Dvanácté dyn.§ 1928

Amenemhet, čati někdy ve druhém mezidobí/Třináctá až Sedmnáctá dyn.§ 1786 

Amenemhet, voják z Osmnácté dyn.§ 1482, 1472 

Amenemhet, s. Thutmosea III., asi prvorozený§ 1504, 1482 

Amenemhet I., s. Senwosretův, jako k. Se-hotep-ib-Re I., Hor Wehem-mesut, první k. eg. Dvanácté dyn., o. Senwosreta I.§ 3236, 3174, 2375, 1998, 1972, 1963, 1962, 1870, 1095        

Amenemhet II., osob. jménem též Ameni/Imeni, trůnním jménem Nebu-kau-Re, Hor Heken-em-maat, s. Senwosreta I. s Neferou§ 1962, 1929, 1928, 1902, 1897, 1895, 1870, 1786    

Amenemhet III., král Ni-maat-Re, Hor Aa-bau, k. Dvanácté dyn.§ 1843, 1797 

Amenemhet IV., král Maacherure/Maa-cheru-Re, Hor Cheper-cheperu, k. Dvanácté dyn.§ 1843, 1797, 1786  

Amenemhet V. Senebef (nejde-li od dvě oddělená jména/panovníky), král Sechem-ka-Re, Hor Mech-ib-taui, panovník Třinácté dyn.§ 1786

Amenemhet VI., král Seanch-ib-Re, Hor Seheru-taui, k. Třinácté dyn.§ 1786, 1770 

Amenemhet VII., Renseneb A., Reni-seneb-A., osob. jméno krále Třinácté dyn.§ 1770

Amenemhet VIII., Kaj Amenemhet, Hor Heri-tep-taui, král Třinácté dyn. Sedžefa-ka-Re§ 1770

Amenemhet IX.§ viz Sobekhotep II.

Amenemhet, Amen-em-het, čati Mentuhotepa IV., možná identický s k. Amenemhetem I.§ 1998 

Amenemnechu, Amen-em-nechu§ viz Inebni

Amenemnesu, Amenemnisu, Amen-em-nesu, k. Dvacáté první dyn. Nefer-ka-Re-heqa-Waset (horov. jm. nezn)§ 1075, 1065 

Amenemope, Amenemipet, -ipat, Amen-em-ope, Imen-em-ipat, alias Pajri, čati z Osmnácté dyn.§ 1567, 1450  

Amenemope, s. Amenhotepa II.§ 1450

Amenemope, s. Kanachtův, úředník, autor Ponaučení do života§ 1379

Amenemope/Amen-em-Ipet(-meri-Amun) jako král Dvacáté první dyn. User-maat-Re-setep-en-Amun, řec. Amenófthis§ 1045, 1005, 995 

Ameni, Imeni, Imeni, čati ve Dvanácté dyn.§ 1. 1928, 1878; 2. 1843 (shodný s č. 1?)  

Amenemopet, d. Thutmosea IV., manž. Horemhebova§ 1425 

Ameni, čati z konce Dvanácté a zač. Třinácté dyn.§ 1786  

Ameni, s. Antefa VI. manž. Sobekemheby, d. Sobekemsafa I. ze Sedmácté dyn§ 1647

Ameni Qemau, k. Třinácté dyn., bývá mu přidělováno trůnní jméno Sehetepibre a Horovo Su-sech-taui, srov. tam§ 1786 

Amenia, manž. Horemhebova z Osmnácté dyn.§ 1348

Amenhotep I., Amen-hotep, Amenhetep, Imen-hotep, k. Osmnácté dyn. Džeser-ka-Re, Hor Ka-auf-taui, řec. Amenófis§ 1600, 1567, 1546, 1526    

Amenhotep II., k. Osmnácté dyn. Aa-cheper-Re, Hor Ka-nechet-wer-pechti§ 2558, 1504, 1482, 1450, 1448 - 1441, 1425, 1424  

Amenhotep III., též Amen-hotep-heqa-Waset, Amen-hotep-nefer-heqa-Waset n. Amen-hotep-heqa-Waset-jua-Re, k. Osmnácté dyn. Neb-maat-Re, Hor Ka-nechet cha-em-maat a Ka-nechet heqa-heqau, řec. Amenófis n. Hóros, akkad. Nimmurija, chet. Nimuwarija§ 3236, 1567, 1425, 1424, 1418, 1417, 1408, 1387, 1383, 1380, 1379, 1378, 1361, 130+

Amenhotep IV., popř. Amen-hotep-nečer-heqa-Waset, pozd. Ach-en-Aton n. Aton-ach-en/Achnaten, Achnaten, Echnaten, jako k. Osmnácté dyn. Nefer-cheperu-Re-wa-en-Re, Hor Ka-nechet-kaj-šuti, řec. Akencherés, Acherrés, Achenchersés, Kenkerés, též Amenófis, akkad. Napchurija, Napchururija (tak asi též Tutanchamun)§ 1417, 1387, 1382, 1380 - 1362, 1352  

Amenhotep, s. Sobekhotepa IV.§ 1730

Amenhotep, čati za Osmnácté dyn.§ 1567, 1496 

Amenhotep, s. Amenhotepa II.§ 1450

Amenhotep alias Huj, s. Hapuův, stavitel a wezír v Osmnácté dyn., autor moudrostí Amunnachtových§ 1417, 1379 

Amenhotep, guvernér eg. provincie Kana'ánu§ 1373

Amenhotep, velekněz Amunův ve Dvacáté dyn., s. Ramessenachtův, manž. Hrereje§ 1140, 1113, 1102 

Amenirdis, Amunirdes (I.), Amen-ir-di-s, velekněžka Amonova Hat-neferu-Mut, d. Kašty z Kúše§ 751, 730, 720

Amenirdis (II.), dtto, Amen-ir-di-si, d. Taharkova§ 720 

Amenmesse, Amen-mes-se, Amen-mose, Amen-ma-sa-se, k. Devatenásté dyn. Men-mi-Re-setep-en-Re, Hor Ka-nechet-meri-maat-šemen-taui, přezdíván Maše-saja/Moše§ 1448, 1237, 1223, 1217 

Amenmose, Amen-mes, s. Thutmosea I.§ 1526 

Amenmose, starosta Théb§ 1166

Amennacht, Amen-nacht, guverné Núbie v Osmnácté dyn.§ 1504 

Amennacht, autor životních rad§ 1379

Amenacht, král. písař ve Dvacáté dyn., tvůrce cestovní mapy§ 1166

Amenrud§ viz Rudamun

Ameriá, mí u Komán Pontských, "kómopolis", chrám. státeček kultu Mén Farnakú§ 68

Američané, prapůvodní obyvatelé§ pravěk

Amerika§ 1. kontinent, pravěk, před 6000, 4000, 3000, 1800, 1000, 500 (srov. pod Indiáni); 2. stát, viz Spojené státy Ameriky (USA) 

O jménu a první americké kartografii viz pod loďstvo, čínské loďstvo a objevy.

Amerika, Jižní§ 2000

Amerindové§ viz Indiáni

Amesbury, m. a archeolog. lokalita u Stonehenge u Salisbury v Anglii§ 5000

Amesinás z Barky, olympioníkos v zápasu§ 460

Améstris§ vide Amástris

Amfiá, m. v Messénii§ 743

amfiaraia, hry v Órópu na počest héróa Amfiaráa, syna Oikleova, k. v Argu, protagonisty tažení Sedmi proti Thébám. Oidipův syn Polyneikés ho lstí přemluvil k účasti na tažení, o jehož špatném výsledku byl Amfiaráos díky svému věšteckému daru informován. Od smrti ho zachránil Diův blesk, po jehož úderu se před Amfiaráovým bojovým vozem rozevřela země, v níž zmizel§ 776

Amfidamás z Chalkidy, vojevůdce§ 700

Amfidámos z Élidy, strat.§ 219

Amfidolai, mí. v Trifýlii§ 400 

Amfigyés ze Sikyónu, Diův velekněz§ 1148

Amfikleiá z Trall, manž. sofista Proairesia§ 320+

Amfiklés z Chiu, tyr.§ 650

Amfiklés, rhétór/sofista působící v Athénách§ 100+, 133+ 

Amfikratés z Athén§ viz pod rhétór

Amfikratés ze Samu, k.§ 519

Amfiktyón z Athén, k.§ 1520, 1496, 1486 

amfiktyoniá, kultovní spolky hellénských států, které však garantovaly i dohody ryze světské (námořní plavba, bezpečnost dopravy a cest apod.), kulty, nábožeství (římské viz pod kulty)§ 1520, 700, 600, 595, 591, 480, 479, 476, 339, 278, 276, 272, 268

O starobylosti amfiktyonie svědčí zčásti též to, že jejími členy nebyly státní útvary (městské státy, poleis), ale kmenové svazy, skupiny (ethné). Paniónion (ión.), Triopis u Knidu (dórská hexapolis), aiolská (11), Délos; amfiktyonie v Anthélu u Thermopyl kolem Démétřina chrámu: Mális, Ainis, Dóris, Fthíótská Achaia + Thessalové, Dolopové, Magnéti, Perrhaibové; Lokrové, Iónové (severní Euboia), později Fókové a Boiótové (teprve od 1. sv. války). V Delfách, které bylo druhým centrem amfiktyonie, pravidelně konána shromáždění, pylaiá (sg.). Roku 346 přišli Fókové o zastoupení a makedonští králové usurpovali dva zastupitelské hlasy/hieromnémones. To zaniklo někdy po smrti Alexandrově, kdy rostla moc Aitólů, kteří do amf. nepatřili, ale s novými členy svého koina se jim členství dostalo. Delfští rovněž nebyli původně členy amf., to až v hellénismu, třebaže vlastnili, spravovali a dávali kněze Apollónova kultu, viz rok 279. 

Kalaureia (Poseidónův chrám): členy sedm poleis Epidauros, Aigína a Hermioné, Nauplia (později po jejím dobytí Argos) a Prasiai (po dobytí Lakedaimón), Athény a Orchomenos Minyjský sdružujících se na ochranu pobřeží před piráty (?), Poseidónův chrám v Onchéstu u Kópajského jezera v Boiótii byl rovněž kultovním střediskem amfiktyonie, ale o jejím složení a poslání není nic známo.

Hellénové roku 639 poprvé použili věštby z kultovního střediska Dia v Dódóné v Thesprótii v Épeiru. Kultovní centra starého kmenového uspořádání si drželi Thessalové (Lárísa), Épeiróti (Dódóna), kteří si kmenové uspořádání udrželi až do konce své státní i ethnické existence. Podobně zůstali organisováni Aitólové (Thermos se nikdy nestalo městským státem), Akarnánové, Achajové, Arkadové.

Hexapolis byl kultovní spolek maloasijských dórských států kolem Apollónova chrámu na knidském mysu Triopion - Lindos, Iélysos (Iálysos), Kameiros, Kós a Knidos. Původní člen Halikarnássos byl vyloučen, protože jistý Agasiklés si odnesl domů trojnožku, kterou vyhrál v závodech o slavnostech Apollóna Karneia v Triopiu u Knidu, místo aby ji v zanechal Apollónovi v chrámu. Čili se pak jednalo o pentapoli. Halikarnásští se prý proto dórským zvykům odcizili; spíše však převládl po roce c. 611 a 568, srov. tam, příliv iónských osadníků. Proč mezi sebe asijští Dórové nevzali obce Kalymnu, Nísýros, Télos, Chalké, Sýmé, Chersonésos Knidský a Karpathos, nevíme. 

Slavnými chrámy v Iónii byly Athénin v Priéně a Hérákleion v Erýthrách, na mysu Mykalé Poseidóna Helikónia. Za vítězství u Megidda roku 609 nad babylónským spojencem, králem Židů Jošiou, poslal egyptský král Nekó II. dary dokonce do Apollónova Didymaia v Iónii, ostatně do svatyně svých spojenců.

Amfiktyonie je, moderně řečeno, formou raného federalismu, srov. příbuznou instituci v sumerském Nippuru. Výraznou roli sehrála delfská za vlády Filippa II., když se složila thébská moc a on usiloval o kontrolu střední Hellady. 

Amfilochiá, krajina v již. Épeiru, Amfilochové, mnohdy nepokládáni z Hellény pro nesrozumitelnost dialektu§ 430, 426, 294, 189, 167, 48 

Amfilochios, biskup v Ikoniu§ 314+

Amfilochos z Argu, s. Amfiaráův, oikistés Mallu a Tarsu§ 1180, 333

Amfimachos z Kárie, homérovský vůdce Kárů§ 1286

Amfimachos, satr. Mesopotamie§ 321, 318

Amfinomos z Katany, b. Anapiův§ 197

Amfíón, s. Dia s Antiopou, dvojče Zéthovo, manž. Niobin, k. v Thébách§ 1375

Amfíón z Korinthu, Bakchiovec, o. Labdy§ 657

Amfíón, biskup v Níkomédeji§ 325+

amfipoliá, úřad eponymního kněze v Syrákúsách§ 344

Amfipolis, m. na Strýmonu v Édónidě v Thrákii a pozd. v Makedonii, založena na mí. Enneaodos/Devíticestí,  srov. tam§ 496, 464, 437, 424, 422, 417, 414, 394, 393, 371, 359 - 356, 350, 326, 323, 320, 316, 310, 293, 287, 179, 169 - 167, 178, 87, 48, 42 

Amfipolis na Eufrátu§ viz Thapsakos

Amfipolis, m. kdesi v (Indo)Baktrii§ 190

Amfissa, m. v Ozolské Lokridě§ 353, 339, 338, 321, 319, 245, 190 

amfitheátron, amphitheátrum, amfiteátr, viz divadlo

Amfoteros z Makedonie, nauarch, s. Alexandrův a b. Kraterův§ 333 - 331 

Amfitryón z Tírynthu, manž. Alkmény, m. Hérákleovy, k.§ 1311

Amicensové, Amikensové, lat. Amicensés, část Sarmatů v dn. Banátu, s hlavní osadou Acimincum, Acumincum, řec. Akúminkon, dn. Stari Slankamen ve Vojvodině v SRB§ 358+

amící principis§ viz pod hetairiá a princeps

amícus/amící et socius/socií populí Rómání, viz pod spojenec římský a pakty

Amida, opevněné m. na horním Tigridu, sídel. m. Gordyény/aram. Bít Zamáni, d. Diyarbakır v TR, kurd. Amed§ 942, 866, 257+, 297+, 329+, 330+, 345+, 349+, 359 až 361+, 363+, 391+      

Amilkás§ viz Hamilkar

Aminoklés z Korinthu§ viz Ameinoklés

Amínum z Terqy/Aššuru, dyn.§ 2150, 2000, 1830, 1815  

Amisia, ř. na severu D, dn. Ems/Emže§ 15+, 16+, 47+, 58+   

Amísos, m. v Pontu, krátce Peiraieus, dn. Kara Samsun v TR§ 716, 559, 437, 315, 190, 121, 72, 71, 69, 68, 64 - 62, 47

Amitašši z Karally, b. Aššur-le'a§ 715

Amiternum, m. Sabínů§ 293, 86

Amitragháta, řec. Amitrochadés, Bindusára, k. Indů, s. Čandragupty Maurjského s Durdharou§ 321, 303, 297, 273

Ammaedara, m. v prov. Africe, dn. Hajdra v TN při hranicích s DZ, od roku 75 Colónia Flávia Augusta Émerita Ammaedara, sídlo Třetí legie Augusty§ 17+ 

Ammaladin z Jašilů, aram. šejk§ 651

Ammán§ viz Filadelfiá

Ammaús, lat. Emmaus, hebr. Chammat, osada v Palaistíně, od roku 223+ Níkopolis§ 166, 70+ 

Ammauš, churrit. země sev. od Assyrie polohy nezn.§ 1114

Amme-alaba z Chindánu, aram. dyn.§ 885

Amme-Ba'al, Amme-ba'lí z Bít Zamáni, aram. dyn.§ 889, 882, 879 

Ammeris z Aithiopie, též Amaés, k. v Saji§ 715, 664

Ammiánus Márcellínus, štábní důstojník a historik§ 247+, 330+, 360+, 366+, 368+    

Ammí-ditana z Babylónu, k.§ 1684, 1647

Ammi-Enši, Amusinenši, dyn. v části Palaistíny v časech Dvanácté dyn.§ 1962

Ammimadar z Terqy, amor. dyn.§ 1760

Amminapés z Parthie, satr. Parthyény a Hyrkánie§ 330, 329

Ammí-ṣaduqa, Ammísaduqa z Babylónu, k§ 2292, 1655, 1647, 1626  

Ammi-sura ze Sippar, Chammi-sura, amnánský dyn.§ 1895

Ammištamru I. z Ugaritu, o. a spoluvládce Niqmaddua II.§ 1400, 1370, 1365

Ammištamru II. z Ugaritu, k.§ 1370, 1288, 1270, 1250, 1230

Ammi-taqum, Ammi-takum z Alalachu, s. Jarimlima Alalažského, o. Chammurapiho, dyn.§ 1793, 1750, 1650  

Ammius, b. Sunildy a Sara; Gotové?§ 375+

Ammón, Ammónové/Ammónité, "Lidé", ass. Bít Ammani, knížectví v okolí dn. jordánského Ammánu, řec. Ammónítis, hraničilo s Iúdají a Damaškem; semit. obyvatelstvo uctívalo jako svého nejvyššího boha Molocha, srov. foin. Melkarth§ 1206, 1134, 1116, 1015, 1005, 990, 854, 853, 736, 736, 732, 701, 587, 573, 170, 168, 165

Ammón, Ammús, Ammón n. Hammón (řec. & lat.), eg. Amen, Amun, Imen, Amun-Re/Amun-Ra, eg. bůh§ 1998, 2316, 2061, 1567, 1512, 1504, 1482, 1462, 1448, 1417, 1373, 1361, 1348, 1320, 1319, 1304, 1200, 1191, 1170, 1166, 1156, 1113, 1102, 1095, 1085, 1075, 1065, 1045, 075, 945, 889, 825 & passim

Ammón, Zeus Ammón§ 343, 391+ 

Ammóneion, oasa v severozáp. části Egypta, dn. ve skupině oas Síva, Síwa v ET§ 524, 400, 396, 331, 322

Zřejmě to nebyl původně chrámový státeček, ale součást světského, kmenového panství libyjských Ammónovců, jejichž dynastu jmenuje někdy v 5. století Hérodotos jako Etearchos/Starovládce. 

Ammónios z Alexandreie§ 1. 256 (Ol.); 2. 150, grammatik a literát; 3. neznámého původu, 150, 149, 147, 146, ministr Alexandra Baly; 4. vyslanec Ptolemaia Auléta, 57; 5. Ammónios zv. Sakkás, neoplatónik a autor komentářů k Platónovi, 243+, 270+, 272+, 391+; 6. s přívlastkem Hermeiú, "syn Hermeiův" a Aidesie, b. Héliodórův, neoplatónik, ž. Proklův, 350+; autor spisů s biblickými náměty, 391+     

Ammóneios z Alexandreie, kněz Thóthův a grammatik§ 391+

Ammónios z Barky, strat.§ 217

Ammónios z Egypta§ viz M. Annius Ammónios

Ammónova oása§ viz Ammóneion

Ammu-ladin, Ammuladdin, Ammuladdi z Qedarie, k.§ 645

Ammunaš z Chattuše, s. Zidantův, k. Chetitů§ 1550, 1530, 1490  

Ammunaš, s. Telepinův§ 1525

Ammuniriš z Bérýtu§ viz Chammuniriš

'Ammurapi z Ugaritu, poslední jeho k.§ 1210, 1200

Amnánum, amorejský kmenový svaz v Mesopotamii§ 2039, 2006, 1895, 1830, 1815   

Amneios či Amneiás, ř. v Paflagonii, dn. Gökırmak, Modrá řeka, v TR§ 88

amnéstiá, č. amnestie, zapomenutí, odpuštění; první na Nilu viz roku 2498, v Sumeru viz 2450 a 2384, první velkou evropskou po občanské válce viz rok 403 v Athénách. Slovo se na nápisech vyskytlo až v hellénismu roku 196 a 180, běžně se o odpuštění zločinů hovořilo jako o "nepamatování si utrpené příkoří/ú mnésikakó", poprvé asi c. 423 ve smlouvě Athéňanů s Bottiaji. Při amnéstiích udělující strana ujišťovala stranu pardonovanou, že se nebude ke starým zločinům nikdy vracet a že je nebude žádnou formou připomínat/mnésikakein. V občanských rozbrojích/staseis hellénských států patřila amnéstie k častým způsobům, často vynuceným nějakou velmocí, jak se usmířit/synallagai, diallagai s exulanty-představiteli starých režimů; srov. například složitou vnitropolitickou historii hellénistické Sparty.  

Amnísos§ viz Knóssos

Amnok, Amrok§ Jalu

Amnón z Israéle, s. Dáwídův§ 990, 972

Amoibeus, kitharódos§ 243

Amolios z Alby Longy§ viz Rómulus Silvius

Ámón z Júdy, k., s. Mnaššeův, manž. Jdídy/Jedídy, o. J'ošijáhúa§ 643, 641

Amonortais§ viz Amenardis

Amoraios, k. Derbiků§ 530

Amorgés z Kárie, nemanž. s. Pissúthnův§ 414 - 412

Amorgés ze Skythie, k. Saků, manž. Sparethry§ 549, 547, 530

Amorgos, kykladský ost. s osadami Mínóá, Aigialé a Arkesiné; do vysoké hellénské politiky nikdy nezasáhl, býval do požáru roku 1835 zdrojem dubového dřeva, ale v klasické době znám velejemným plátnem§ 650, 322, 227  

Amorité, Amorejci, Amurru, řec. Amorrhaioi, skupiny západosemitských beduínů expandujících ze Syrie do Mesopotamie a Palestíny, mesopotamští byli označováni za kočovníky Tidnum; volně souviselo s Amurru, původně od 3. tisíciletí mesopotamské označení pro Syrii, resp. její severní část, které se zužovalo na království v zázemí Byblu na severu dn. RL, viz zde níže§ 2500, 2490, 2400, 2292, 2255, 2184, 2144, 2119, 2096, 2078, 2039, 2028, 2025, 2021, 2006, 2005, 1935, 1920, 1895, 1894, 1881, 1869, 1866, 1845, 1843, 1836, 1834, 1831, 1830, 1823, 1815, 1809, 1797, 1787, 1786, 1779, 1778, 1769, 1763, 1761, 1760, 1741, 1738, 1731, 1727, 1720, 1715, 1650, 1620, 1600, 1448, 1447, 1424, 1400, 1360, 1350, 1320, 1159, 1125, 1116       

Amqa, Amqu, 'Amq, stát v sousedství Amurru, součást pozd. Unqi, řec. snad Amyké§ 1580, 1354, 1350 a viz Unqi 

Ámós z Júdy, bibl. č. Amos, prorok§ 747

Ampé, Ampelóné§ 494 a viz Mílétos

L. Ampelius, autor ethnografického spisku§ 150+

P. Ampelius, praef. Urbí rodem z Antiocheie§ 361+, 371+ 

Ampelos, jižní mys Síthónie§ 199

C. Ampius, praef. spojeneckých oddílů§ 200

T. Ampius Balbus, tr. pl. 63, legátus pró praetore 49§ 61, 48

Ampraki᧠viz Ambrakiá

Ampsivariové, Amsivariové, germ. národ na ř. Amisii/Emži, "lidé od Emže"§ 12, 9+, 16+, 58+, 213+    

Ampúrias§ viz Emporion

'Amq, Amqa, Amqu, země a stát na území dn. sever. RL, sahající do údolí Biqá' n. jeho části, popř. označení z eg. říše pro Biqá' vůbec§ 1365, 1352 a viz Biqá'

'Amr ibn 'Adí z Lachmů§ 1. o. Imrú'al-Qajse, 325+; 2. s. Imrú'al-Qajse, 325+ 

'Amr ibn Zudžum z klanu Baní Salíh§ 377+

'Amra, al-'Amra, hornoegypt. archeolog. lokalita, odtud amratien§ 3500 

'Ámrí, Omrí, řec. Ambri, Amarínos, lat. Amri, ass. Chumrí, k. v Israéli§ 1005, 887, 885, 879, 876, 849, 842

amranoid§ viz dynastická rasa

Amu, nomádi infiltrující v prvním mezidobí z Asie do Delty§ 2040

Ámúdá, m. v syrském Kurdistánu§ 2191

Amudarja§ viz Óxos

Amukkánu§ viz Amukkáni

Amúlius I. Silvius z Alby Longy§ viz Rómulus Silvius

Amúlius II. Silvius z Alby Longy, b. Numitórův, s. Proky Silvia, řec. Amolios, k.§ 796, 769

Amúlius, n. Famulus/Fábullus či Amúlius Fábullus, jeden či dva malíři Nerónovy doby§ viz pod malíři

Amun, bůh§ viz Ammón

Amunherchepešef, Amun-her-chepešef alias Set-her-chepešef, s. Ramessea II.§ 1304

Amunherchepešef, s. Ramessea III.§ 1. "starší", 1198, 1191; 2. "Mladší", alias Ramesse VI., viz tam

Amunherchepešef, s. Ramessea VI.§ 1156

Amunmose, Amun-mose, wezír z ramesseovské éry§ 1320

Amunuser, Amun-user, též User-Amun, čati z Osmnácté dyn.§ 1567, 1504  

Amunwahsu, Amun-wahsu, o. Tije, manž. Tije§ 1319

Amurru, amorejský bůh bouří§ 2255

Amurru, "Západ", staré mesopotamské označení pro svět za Eufrátem, syrské přímoří, odtud označení Amorejci/"Zápaďané"; srov. stát Amurru§ 2490, 2346, 2292, 800, 555 a srov. pod Amorité 

Amurru, království a eg. provincie při pobřeží Syrii, adm. středisko v Simyře/Sumuře§ 1580, 1424, 1380, 1373, 1365, 1360, 1354, 1317, 1301 - 1299, 1288, 1270, 1235, 1230, 1200, 1191, 1111     

 

Amutaru z Ugaritu, vyslanec v Chattuši, asi o. Gamir-Addua§ 1370

Amút-pi'el, Amút-pi-El z Qatny, k.§ 1815, 1793 

Amyklai, m. v Lakónice§ 810, 706, 218

Amyklai, lat. Amyclae, Amuclae, Amunculae, m. v Látiu založ. Sparťany§ 26+

Amyklaion na Krétě§ viz Kommos

Amýnandros z Athamánie, k. Athamánů§ 232, 220, 209, 206, 200 - 198, 196, 192 - 188

Amyniás z Athén, též Emeiniás§ arch. 423

Amyntás z Alaband, s. Búbarův a Gýgaie, dyn.§ 512

Amyntás z Indobaktrie, k.§ 85, 75

Amyntás z Galatie, tetrarcha a k., s. Brogytara s Adabogiónou, dc. Déiotara I.§ 102, 58, 42, 40, 39, 36, 35, 25; podle nápisu z císařské éry se jistý senátor a předsedající kultovního spolku Galatů C. Iúlius Sevéru počítal za potomka krále Déiotara, tetrarchů Amynty, syna Brigatova (Brogitaros?), a Amynty, syna Dytiláova, a též krále Attala. Soudívá se proto, že současníkem Amynty Tektosážského byl rovněž jeho trokmovský jmenovec, jehož syn Artemidóros si vzal dceru, jméno neznáme, Amynty Tektosážského.    

Amyntás z Kárie (?), Seleukův satr. Kappadokie§ 280

Amyntás z Makedonie§ 1. 321, s. Alexandra, Peukestova b.; 2. 309, 308, 296, o. Filippův; 3. 328, satr. Baktrie, s. Níkoláův; 4. 194, z Píerie; 5. nejstarší s. Alexandra I., b. Meneláův, Perdiky II., Filippův a Alkety (II.)§ 450; 6. o. Balakra, strat. v Egyptě, 331; 7. s. Antiochův, 335 - 333; 8. s. Andromenův, b. Attalův a Simmiův, 331  

Amyntás z Elimeie, s. Sirrhův§ 399

králové Makedonů:§

Amyntás I.§ 545, 512, 510, 496

Amyntás II. Míkros§ 429, 394, 393, s. Filippův, bratra Perdikky II.

Amyntás III., manž. Eurydiky I., vnučky Arrhabaia Lynkéstského, matky Filippa II.§ 399, 393, 384 - 382, 379, 373, 371, 370, 368, 359

Amyntás IV., s. Arrhabaiův, b. Neoptolemův§ 359, 358, 335, 334, 323

Amyntás z Rhodu, nauarch§ 305

Amyntiános, historik Alexandra Velikého§ 147+

Amyrtaios z Egypta§ viz Amenardis

Amystis ze Sparty, běžec§ 490

Amytis n. Amyitis z Médie, gen. Amyty, též Amuhia§ 1. d. Kyaxarova, manž. Nabû-kudurrí-usura II., 617 [zaměňována v pramenech s no. 2 jako Amuhia, Asdahagis Médórum principis fília]; 2. d. Astyagova, manž. Kýra II. (srov. také pod Adda-guppí), 550, 539, 530

Amytis z Persie, d. Xerxa s Amástridou, manž. Megabýzova§ 465, 449

Amyzón, m. v Kárii, dn. ruiny u vsi Gaffarlal v TR§ 203