Am-Anš

Ama no hikoko, vyslanec ze Silly§ 33

Amabaragesi, Amabarasi z Uru, Ama-barag-si, vojevůdce§ 2540

Amádokos I. z Thrákie, dyn., též Amédokos nebo Médokos§ 410, 405, 390, 387

Amádokos II. z Thrákie, s. Amádoka I.§ 359, 358, 356, 352 - 350

Amádokos III. z Thrákie, dyn.§ 184

Amádokos IV. z Thrákie, dyn.§ 87

Amaés§ viz Ammeris

C. Amafinius, epikúrik§ 50

Amaga z Ebly, d. Irkab-Damua n. Išar-Damua§ 2500

Amagé ze Sarmatie, ka, manž. Médosakka§ 389

Amachios, správce Frygie§ 361+

C. C. Amandus, vůdce bagaudů§ 286+

Ama'ilí, Ama-ilí, manž. lagašského místokrále Ir-Nannara§ 2096

Amaiokritos z Théb§ viz Abaiokritos z Théb

Amal, gotský král, zakladatel panovnické dynastie Amalů§ 248+, 336+, 375+  

Amandus§ viz Abantos

Aman-Aštar, služka Enlilovy velekněžky Tútanapšumy§ 2316

Amani-malel z Kúše, manž. Senk-amaniskena§ 600

Amani-néta-arike, trůnním jménem Aachepere Amani-natakilebte, k. Meroé§ 420

Amani-renas, manž. k. Teriteqas§ 30, 25

Amani-šacheto, řec. Kandaké, ka Meroé§ 25, 10

Amani-tore, manž. k. Natak-amani§ 10

Amános, sum. Amanum, lat. Amánus, pro Akkady asi "Cedrový les", ass. Chamánu, pohoří mezi Syrií a Kilikií, dn. Nur Dağları/Amanos Dağları v TR§ 2346, 2144, 775, 71, 51, 41, 38, 30

Amarávátí, pův. sídelní město dynastie Sátaváhanů v Ándhrapradéši§ 230

Amar-Enlila, Amar-En-líl-la, resp. (akk.) Warad-Illili/Ama-mullili z Nippur, k.§ 2292

Amar-girid z Uruku, k.§ 2292

Amar-Su'ena, Amar-Sîn z Uru, též Búr-Sîn, s. Šulgiho, k.§ 2119, 2096, 2078, 2048, 2039     

Amarynthos, m. na Euboji u Eretrie§ 700

Amaseia, m. v Pontu§ 266, 190, 70, 64, 2

Amásis z Athén, hrnčíř černofigurální techniky§ 550

Amásis z Egypta§ 1. viz Ahmose II.; 2. sajský vojenský velitel, 595; 3. vojevůdce v perských službách, 512

Amasja, Amazja, Amasjáhú z Iúdaie, vlastně Amaṣja, moderní hrab. Amacja, řec. Amasiás, k.§ 773

Amástris n. Améstris, d. Onofova, manž. Xerxa I. (gen. Amástridy), bab. Amisiri§ 479, 465, 454, 449, 440 

Amástris, d. Dáreia II., bab. Amisiri§ 410

Amástris, d. Oxoartova/Oxathrova, bratra Dáreia III., manž. Kratérova, Dionýsia Pontského a Lýsimacha, zavražděna svými syny Klearchem (II.) a Oxathrem§ 324, 322, 315, 305, 302, 300, 289

Amástris, dc. Amástridy s Dionýsiem Pontským§ 353

Amástris, m. v Paflagonii, dř. Sésamos, jméno má po Peršance Amástridě§ 300, 289, 266, 280, 89, 71

Am-Aštoreth, Am-Aštart, k. a kněžka Aštartina v Sídónu, sestra Tabnita I., m. Ešmun'azara II.§ 384

Amat-Sîn, sum. Gemé-Su-en/"Sînova služka", manž. Šulgiho Urského§ 2096, 2078  

Amathús, tj. Písečná, m. na Kypru§ 497, 400, 391, 361, 350, 321

Amathús, m. v Zajordání, nezn. lokalisace§ 101

Flávius Amatitius§ cos. 345+ 

C. Amatius§ viz Hérofilos

Amazaspos, Amazasp z Ibérie, s. Farasmana I., b. Mithridáta I. a Rhadamista, k. Armenů§ 1+, 106+ 

Amazaspos I., k. Ibérů, s. Mithridáta I., o. Farasmana II.§ 106+

Amazaspos II. z Ibérie, s. Farasmana III.§ 139+, 185+ 

Amazaspos III., Chamazasp, k. Ibérů, perský exponent§ 265+

Amázón, pl. Amázones, č. Amázonky n. Amazonky, polomýth. národ žijící kolem ř. Thermódón v Pontu, dn. turec. Terme çayr, za sídel. m. měly Themiskyru (nezn. polohy na Therm.)§ 330, 72-, 68+, 274+  

Indická mýthologie nazývá říši A. kdesi na severu Stúrádžja. Pro Hellény za vzor pro A. zřejmě posloužily ženy stepních Sarmatů, které se účastnily jízdních bojů po boku svých mužů; na každý pád zemi, kde si ženy dělají, co chtějí, jezdí na koních, inhalují konopí, tetují se a věnují hudbě, „odklidili“ hodně daleko, na východ od Pontu, popř. se k nim vážou nějaké události ze dob mykénských/Achchíjawy prožité s Chetity v sousedství. Divokou androfobii vyložila Hellénům zkazka o tom, jak se dva skythští princové/regii iuvenes Ylinos/Plinis n. Plynos se Skolopitem/Skolopythem vyhnáni z vlasti usadili při Thermontu. Živili se roky loupežemi v okolí, až je sousedé pobili. Jejich ženy v tom pokračovaly, zalíbila se jim svoboda a tak všechny povraždily své manžele. Vyhledávali muže jen pro plození děvčat, novorozené kloučky vraždily. Slavnými jejich královnami byly Marpessia a Lampedó, pod nimiž A. začaly dobývat Anatolii.  

Hellénské mýthy z doby po vítězství nad matriarchálními kulty zaznamenávají nad Amázonkami vždy převahu mužských hrdinů. Bellerofón je zahnal po vpádu do Lýkie, jak se praví v Íliadě, s amázonskou královnou Hippolytou válčil Héráklés, naopak athénský Théseus se oženil s Antiopou a po jeho boku padla v boji s jejími soukmenovkyněmi, které sjednotitel Attiky definitivně vyhnal z Hellady (podle tradičních údajů vládl 1233-1204). Penthesileu, poslední z bojovných královen zasvěcených Artemidě, kterou známe jménem, v souboji pod Trojou zabil asi roku 1185 Achilleus.

Za to, že jim vydal tělo, slíbily Amázonky, že už nikdy nebudou s Hellény válčit. Slib dodržely, už o nich nebylo nikdy slyšet. Příběh ale není součástí Íliady a do oběhu se dostal zřejmě až s epem Aithiopis Arktína Mílétského ze 7. nebo 6. století. Královna se do Achillea prý nešťastně zamilovala a do první bitvy s jejím vojskem poslali Achájci jen své kuchaře a trén.

Teprve po jejich zahnání vzali divoženky v patrnost. V novověku sepsal roku 1807 tragedii Penthesilea a vydal o rok později Heinrich von Kleist. V ní však královna Achilleovi prostřelí krk šípem a se svými psy ho roztrhá; pak si vezme život.

Amázonská královna Thaléstrie (n. Minythyia) zatoužila po potomstvu s Alexandrem Velikým a vážila za ním cestu až do Kaspické brány v Hyrkánii, viz rok 330. Prý spolu souložili třináct dnů, ale brzy na to zahynula a s ní celé Amázonstvo. Údajně jednou za rok mívaly Amázonky na Severním Kavkazu sex s Gargary (Gargareis) či Gegary, kteří bývají vydáváni za prapředky dnešních Vajnachů či Nachů, jejichž největšími národními skupinami s vlastní státností jsou Čečeni a Ingušové (na začátku 21. století jich po světě žilo asi 2,5 milionů).

Amazonie, rozsáhlá lesnatá země v povodí Amazonky na území Brazilie, guyanských států, Venezuely, Kolumbie, Ekvádoru, Peru, Bolívie a Paraguaye§ před 6000

Ambariš z Tabalu, k., s. Chulliho§ 717, 713

Ámbhi, řec. Omfi(s), skutečné jméno k. Taxila§ viz tam

Ambiánové, Ambiání, Ambiánoi, kelt. kmen v Gallii Belgické, v okolí dn. Amiens, se sídel. m. Samarobriva, „Most přes Samaru“, pozd. ad Ambiánós, na ř. Somme (odlišovat od Ambibarií mezi Normandií a Bretagní, Ambiliatí na Ligeru/Loiře, Ambivaretí mezi Senony a Haeduy a Ambivarití na Mose v dn. Belgii)§ 250, 57, 367+ 

M. Ambibulus, praef. Iúdaie§ 9+, 12+

Ambigat, k. kelt. Biturigů§ 600

Ambikas, nezn. lokalita na Sicílii§ 306

Ambioríx, kníže Eburónů, po porážce od Římanům unikl beze stopy za Rýn do Germánie, gen. Ambioríga§ 54, 53

Ambitarvium, osada Tréverů§ 12+

L. Ambivius Turpio, vyhlášený mímos, herecký patron a první římský impresario, jehož známe jménem§166

Ambón, vůdce Arevaků§ 153

Ambrakiá, m. v Épeiru, též Amprakiá, dn. Arta§ 657, 635, 630, 628, 585, 556, 479, 432 - 430, 426, 394, 343, 339, 335, 284, 272, 232, 219, 208, 207, 191, 189, 60

Ambrónové, severogerm. kmenový svaz§ 113, 102

Aurélius Ambrosius, praef. praet. v Galliích, o. sv. Ambrosia§ 374+

Ambrosius z Trever, Aurélius Amb., křesťanský ideolog, č. Ambrož§ 776, 374+, 382 až 384+, 388+, 390 až 392+  

Amedinés, Dáreiův písař a vůdce Ariaspů§ 329

Amédokos z Thrákie§ viz Amádokos z Thrákie

Ameiniás z Athén§ viz Amyniás z Athén

Ameiniás z Athén, nauarchos, b. Aischylův, viz tam§ 480, 472

Ameiniás z Fókidy, archipeirátés, přítel a strat. Antigona II.§ 276, 272

Ameinoklés z Korinthu, též Aminokleus; srov. i pod Ménoklés z Athén, kormidelník první triéry§ 704

Ameinoklés z Magnésie, zbohatlík§ 480

Ameipsiás z Athén, autor komédií§ 423

Amél-Marduk, hebr. Ewilmerodach, řec. Abilmathadachos, k. Babylónu, s. Nabû-kudurrí-usura II.§ 562, 560, 556 

Amelios Gentiliános, Plótínův ž. rodem Etrusk§ 270+

Amen, bůh§ viz Ammón

Amenemhet, Amenemhat, Amen-em-het/-hat, wezír Jedenácté dyn.§ 2061

Amenemhet, nomarch Antilopí župy z Dvanácté dyn.§ 1928

Amenemhet I., s. Senwosretův, jako k. Se-hotep-ib-Re I., Hor Wehem-mesut, první k. eg. Dvanácté dyn., o. Senwosreta I.§ 3236, 3174, 2375, 1998, 1972, 1963, 1962      

Amenemhet II., osob. jménem též Ameni/Imeni, trůnním jménem Nebu-kau-Re, Hor Heken-em-maat, s. Senwosreta I. s Neferou§ 1962, 1929, 1928, 1902 

Ameni, Amenej, Imeni, Imenej, čati ve Dvanácté dyn.§ 1928

Amenirdis, Amunirdes (I.), velekněžka Amonova, d. Kašty z Kúše§ 751, 730, 720

Amenirdis (II.), dtto, d. Taharkova§ 720

Amenardis I., řec. Amyrtaios či Amonortás, k. Egypta, o. Pausiridův§ 525, 453, 404

Amenardis II., k. Egypta, vnuk předcházejícího§ 404, 400, 399

Amenemhet, Amen-em-het, čati Mentuhotepa IV., možná identický s k. Amenemhetem I.§ 1998

Amenemhet I., první k. Dvanácté dyn.§ 1998

Amenhetep, Amenhotep I., k. Osmnácté dyn.§

Amenhetep II., k. Osmnácté dyn.§ 2558

Amenhetep III., k. Osmnácté egypt. dynastie§ 3236, 130+

Amenrud§ viz Rudamun

Američané, prapůvodní obyvatelé§ pravěk

Amerika§ 1. kontinent, pravěk, před 6000, 4000, 3000, 500 (srov. pod Indiáni); 2. stát, viz Spojené státy Ameriky (USA) 

O jménu a první americké kartografii viz pod loďstvo, čínské loďstvo a objevy.

Amerika, Jižní§ 2000

Amerindové§ viz Indiáni

Amesbury, m. a archeolog. lokalita u Stonehenge u Salisbury v Anglii§ 5000

Amesinás z Barky, olympioníkos v zápasu§ 460

Améstris§ vide Amástris

Amfiá, m. v Messénii§ 743

Amfiaraia, hry v Órópu na počest héróa Amfiaráa, syna Oikleova, k. v Argu, protagonisty tažení Sedmi proti Thébám. Oidipův syn Polyneikés ho lstí přemluvil k účasti na tažení, o jehož špatném výsledku byl Amfiaráos díky svému věšteckému daru informován. Od smrti ho zachránil Diův blesk, po jehož úderu se před Amfiaráovým bojovým vozem rozevřela země, v níž zmizel§ 776

Amfidamás z Chalkidy, vojevůdce§ 700

Amfidolai, mí. v Trifýlii§ 400 

Amfikleiá z Trall, manž. sofista Proairesia§ 320+

Amfiklés z Chiu, tyr.§ 650

Amfiklés, rhétór/sofista působící v Athénách§ 100+, 133+ 

Amfikratés z Athén§ viz pod rhétór

Amfikratés ze Samu, k.§ 519

Amfilochiá, krajina v již. Épeiru, Amfilochové§ 430, 426, 294, 189, 167

Amfilochios, biskup v Ikoniu§ 314+

Amfilochos z Argu, s. Amfiaráův, oikistés Mallu a Tarsu§ 333

Amfimachos, satr. Mesopotamie§ 321, 318

Amfinomos z Katany, b. Anapiův§ 197

Amfión z Korinthu, Bakchiovec, o. Labdy§ 657

Amfión, biskup v Níkomédeji§ 325+

amfipoliá, úřad eponymního kněze v Syrákúsách§ 344

Amfipolis, m. na Strýmonu v Édónidě v Thrákii a pozd. v Makedonii, založena na mí. Enneaodos/Devíticestí,  srov. tam§ 496, 464, 437, 424, 422, 417, 414, 394, 393, 371, 359 - 357, 356, 350, 326, 323, 320, 316, 310, 293, 287, 179, 168, 167, 178, 87, 48

Amfipolis na Eufrátu§ viz Thapsakos

Amfissa, m. v Ozolské Lokridě§ 353, 339, 338, 321, 245, 190

amfiktyoniá, kultovní spolky hellénských států, které však garantovaly i dohody ryze světské (námořní plavba, bezpečnost dopravy a cest apod.), kulty, nábožeství (římské viz pod kulty)§ 700, 600, 595, 591, 480, 479, 476, 339, 278, 276, 272, 268

O starobylosti amfiktyonie svědčí zčásti též to, že jejími členy nebyly státní útvary (městské státy, poleis), ale kmenové svazy, skupiny (ethné). Paniónion (ión.), Triopis u Knidu (dórská hexapolis), aiolská (11), Délos; amfiktyonie v Anthélu u Thermopyl kolem Démétřina chrámu: Mális, Ainis, Dóris, Fthíótská Achaia + Thessalové, Dolopové, Magnéti, Perrhaibové; Lokrové, Iónové (severní Euboia), později Fókové a Boiótové (teprve od 1. sv. války). V Delfách, které bylo druhým centrem amfiktyonie, pravidelně konána shromáždění, pylaiá (sg.). Roku 346 přišli Fókové o zastoupení a makedonští králové usurpovali dva zastupitelské hlasy/hieromnémones. To zaniklo někdy po smrti Alexandrově, kdy rostla moc Aitólů, kteří do amf. nepatřili, ale s novými členy svého koina se jim členství dostalo. Delfští rovněž nebyli původně členy amf., to až v hellénismu, třebaže vlastnili, spravovali a dávali kněze Apollónova kultu, viz rok 279. 

Kalaureia (Poseidónův chrám): členy sedm poleis Epidauros, Aigína a Hermioné, Nauplia (později po jejím dobytí Argos) a Prasiai (po dobytí Lakedaimón), Athény a Orchomenos Minyjský sdružujících se na ochranu pobřeží před piráty (?), Poseidónův chrám v Onchéstu u Kópajského jezera v Boiótii byl rovněž kultovním střediskem amfiktyonie, ale o jejím složení a poslání není nic známo.

Hellénové roku 639 poprvé použili věštby z kultovního střediska Dia v Dódóné v Thesprótii v Épeiru. Kultovní centra starého kmenového uspořádání si drželi Thessalové (Lárísa), Épeiróti (Dódóna), kteří si kmenové uspořádání udrželi až do konce své státní i ethnické existence. Podobně zůstali organisováni Aitólové (Thermos se nikdy nestalo městským státem), Akarnánové, Achajové, Arkadové.

Hexapolis byl kultovní spolek maloasijských dórských států kolem Apollónova chrámu na knidském mysu Triopion - Lindos, Iélysos (Iálysos), Kameiros, Kós a Knidos. Původní člen Halikarnássos byl vyloučen, protože jistý Agasiklés si odnesl domů trojnožku, kterou vyhrál v závodech o slavnostech Apollóna Karneia v Triopiu u Knidu, místo aby ji v zanechal Apollónovi v chrámu. Čili se pak jednalo o pentapoli. Halikarnásští se prý proto dórským zvykům odcizili; spíše však převládl po roce c. 611 a 568, srov. tam, příliv iónských osadníků. Proč mezi sebe asijští Dórové nevzali obce Kalymnu, Nísýros, Télos, Chalké, Sýmé, Chersonésos Knidský a Karpathos, nevíme. 

Slavnými chrámy v Iónii byly Athénin v Priéně a Hérákleion v Erýthrách, na mysu Mykalé Poseidóna Helikónia. Za vítězství u Megidda roku 609 nad babylónským spojencem, králem Židů Jošiou, poslal egyptský král Nekó II. dary dokonce do Apollónova Didymaia v Iónii, ostatně do svatyně svých spojenců.

Amfiktyonie je, moderně řečeno, formou raného federalismu, srov. příbuznou instituci v sumerském Nippuru. Výraznou roli sehrála delfská za vlády Filippa II., když se složila thébská moc a on usiloval o kontrolu střední Hellady.

amfitheátron, amphitheátrum, amfiteátr, viz divadlo

Amfoteros z Makedonie, nauarch, s. Alexandrův a b. Kraterův§ 333 - 331 

Amicensové, Amikensové, lat. Amicensés, část Sarmatů v dn. Banátu, s hlavní osadou Acimincum, Acumincum, řec. Akúminkon, dn. Stari Slankamen ve Vojvodině v SRB§ 358+

amící principis§ viz pod hetairiá a princeps

amícus/amící et socius/socií populí Rómání, viz pod spojenec římský a pakty

Amida, opevněné m. na horním Tigridu, sídel. m. Gordyény/Bít Zamáni, d. Diyarbakır v TR§ 257+, 297+, 329+, 330+, 345+, 349+, 359 až 361+, 363+, 391+      

Amilkás§ viz Hamilkar

Aminoklés z Korinthu§ viz Ameinoklés

Amínum z Aššuru, dyn.§ 2150, 2000

Amisia, ř. na severu D, dn. Ems/Emže§ 15+, 16+, 47+, 58+   

Amísos, m. v Pontu, krátce Peiraieus, dn. Kara Samsun v TR§ 716, 559, 437, 315, 190, 121, 72, 71, 69, 68, 64 - 62, 47

Amitašši z Karally, b. Aššur-le'a§ 715

Amiternum, m. Sabinů§ 86

Amitragháta, řec. Amitrochadés, Bindusára, k. Indů, s. Čandragupty Maurjského s Durdharou§ 321, 303, 297, 273

Ammaedara, m. v prov. Africe, dn. Hajdra v TN při hranicích s DZ, od roku 75 Colónia Flávia Augusta Émerita Ammaedara, sídlo Třetí legie Augusty§ 17+ 

Ammaladin z Jašilů, aram. šejk§ 651

Ammán§ viz Filadelfiá

Ammaús, lat. Emmaus, hebr. Chammat, osada v Palaistíně, od roku 223+ Níkopolis§ 166, 70+ 

Ammeris z Aithiopie, též Amaés, k. v Saji§ 715, 664

Ammiánus Márcellínus, štábní důstojník a historik§ 247+, 330+, 360+, 366+, 368+    

Ammi-Enši, Amusinenši, dyn. v části Palaistíny v časech Dvanácté dyn.§ 1962

Amminapés z Parthie, satr. Parthyény a Hyrkánie§ 330, 329

Ammí-ṣaduqa, Ammísaduqa z Babylónu, k§ 2292

Ammius, b. Sunildy a Sara; Gotové?§ 375+

Ammón, Ammónové/Ammónité, "Lidé", ass. Bít Ammani, knížectví v okolí dn. jordánského Ammánu, hraničilo s Iúdají a Damaškem; semit. obyvatelstvo uctívalo jako svého nejvyššího boha Molocha, srov. foin. Melkarth§ 736, 736, 732, 701, 587, 573, 170, 168, 165

Ammón, Ammús, eg. Amen, Amun, řec. & lat. Ammón n. Hammón, Amun-Re, eg. bůh§ 1998 a passim

Ammón, Zeus Ammón§ 343, 391+ 

Ammóneion, oasa v severozáp. části Egypta, dn. ve skupině oas Síva, Síwa v ET§ 524, 400, 396, 331, 322

Zřejmě to nebyl původně chrámový státeček, ale součást světského, kmenového panství libyjských Ammónovců, jejichž dynastu jmenuje někdy v 5. století Hérodotos jako Etearchos/Starovládce. 

Ammónios z Alexandreie§ 1. 256 (Ol.); 2. 150, grammatik a literát; 3. neznámého původu, 150, 149, 147, 146, ministr Alexandra Baly; 4. vyslanec Ptolemaia Auléta, 57; 5. Ammónios zv. Sakkás, neoplatónik a autor komentářů k Platónovi, 243+, 270+, 272+, 391+; 6. s přívlastkem Hermeiú, "syn Hermeiův" a Aidesie, b. Héliodórův, neoplatónik, ž. Proklův, 350+; autor spisů s biblickými náměty, 391+     

Ammóneios z Alexandreie, kněz Thóthův a grammatik§ 391+

Ammónios z Barky, strat.§ 217

Ammónios z Egypta§ viz M. Annius Ammónios

Ammónova oása§ viz Ammóneion

Ammu-ladin, Ammuladdin, Ammuladdi z Qedarie, k.§ 645

Amnánum, amorejský kmenový svaz v Mesopotamii§ 2039, 2006

Amneios či Amneiás, ř. v Paflagonii, dn. Gökırmak, Modrá řeka, v TR§ 88

amnéstiá, č. amnestie, zapomenutí, odpuštění; první na Nilu viz roku 2498, v Sumeru viz 2450 a 2384, první velkou evropskou po občanské válce viz rok 403 v Athénách. Slovo se na nápisech vyskytlo až v hellénismu roku 196 a 180, běžně se o odpuštění zločinů hovořilo jako o "nepamatování si utrpené příkoří/ú mnésikakó", poprvé asi c. 423 ve smlouvě Athéňanů s Bottiaji. Při amnéstiích udělující strana ujišťovala stranu pardonovanou, že se nebude ke starým zločinům nikdy vracet a že je nebude žádnou formou připomínat/mnésikakein. V občanských rozbrojích/staseis hellénských států patřila amnéstie k častým způsobům, často vynuceným nějakou velmocí, jak se usmířit/synallagai, diallagai s exulanty-představiteli starých režimů; srov. například složitou vnitropolitickou historii hellénistické Sparty.  

Amnísos§ viz Knóssos

Amnok, Amrok§ Jalu

Amoibeus, kitharódos§ 243

Ámón z Júdy, k., s. Manasseův, manž. Geddidy, o. Jóšijáhúa§ 643, 641

Amonortais§ viz Amenardis

Amoraios, k. Derbiků§ 530

Amorgés z Kárie, nemanž. s. Pissúthnův§ 414 - 412

Amorgés ze Skythie, k. Saků, manž. Sparethry§ 549, 547, 530

Amorgos, kykladský ost. s osadami Mínóá, Aigialé a Arkesiné; do velké hellénské politiky nikdy nezasáhl, býval do požáru roku 1835 zdrojem dubového dřeva, ale v klasické době znám velejemným plátnem§ 650, 322 

Amorité, Amorejci, Amurru, skupiny západosemitských beduínů expandujících ze Syrie do Mesopotamie a Palestíny, mesopotamští byli označováni za kočovníky Tidnum; nezaměňovat s Amurru, označení pro Syrii, resp. její část§ 2500, 2490,2400, 2292, 2255 

Amos, č. Ámos, z Júdy, prorok§ 747

Ampé, Ampelóné§ 494 a viz Mílétos

L. Ampelius, autor ethnografického spisku§ 150+

P. Ampelius, praef. Urbí rodem z Antiocheie§ 361+, 371+ 

C. Ampius, praef. spojeneckých oddílů§ 200

T. Ampius Balbus, tr. pl. 63§ 61

Ampraki᧠viz Ambrakiá

Ampsivariové, Amsivariové, germ. národ na ř. Amisii/Emži, "lidé od Emže"§ 12, 9+, 16+, 58+, 213+    

Ampúrias§ viz Emporion

'Amr ibn 'Adí z Lachmů§ 1. o. Imrú'al-Qajse, 325+; 2. s. Imrú'al-Qajse, 325+ 

'Amr ibn Zudžum z klanu Baní Salíh§ 377+

amranoid§ viz dynastická rasa

Amu, nomádi infiltrující v prvním mezidobí z Asie do Delty§ 2040

Ámúdá, m. v syrském Kurdistánu§ 2191

Amudarja§ viz Óxos

Amukkánu§ viz Amukkáni

Amúlius z Alby Longy, b. Numitorův, s. Proky Silvia§ 769

Amúlius, n. Famulus/Fábullus či Amúlius Fábullus, jeden či dva malíři Nerónovy doby, viz pod malíři

Amun, bůh§ viz Ammón

Amurru, amorejský bůh bouří§ 2255

Amurru, "Západ", staré mesopotamské označení pro svět za Eufrátem, syrské přímoří, též stát na jihu Syrie, odtud označení Amorejci/"Zápaďané"§ 2490, 2346, 2292, 555 a srov. pod Amorité 

Amyklai, m. v Lakónice§ 706, 218

Amyklai, lat. Amyclae, Amuclae, Amunculae, m. v Látiu založ. Sparťany§ 26+

Amyklaion na Krétě§ viz Kommos

Amýnandros z Athamánie, k. Athamánů§ 232, 220, 209, 206, 200 - 198, 196, 192 - 188

Amyniás z Athén, též Emeiniás§ arch. 423

Amyntás z Alaband, s. Búbarův a Gýgaie, dyn.§ 512

Amyntás z Indobaktrie, k.§ 85, 75

Amyntás z Galatie, tetrarcha a k., s. Brogytara s Adabogiónou, dc. Déiotara I.§ 102, 58, 42, 40, 39, 36, 35, 25; podle nápisu z císařské éry se jistý senátor a předsedající kultovního spolku Galatů C. Iúlius Sevéru počítal za potomka krále Déiotara, tetrarchů Amynty, syna Brigatova (Brogitaros?), a Amynty, syna Dytiláova, a též krále Attala. Soudívá se proto, že současníkem Amynty Tektosážského byl rovněž jeho trokmovský jmenovec, jehož syn Artemidóros si vzal dceru, jméno neznáme, Amynty Tektosážského.    

Amyntás z Kárie (?), satr. Kappadokie§ 280

Amyntás z Makedonie§ 1. 321, s. Alexandra, Peukestova b.; 2. 309, 308, 296, o. Filippův; 3. 328, satr. Baktrie, s. Níkoláův; 4. 194, z Píerie; 5. nejstarší s. Alexandra I., b. Meneláův, Perdiky II., Filippův a Alkety (II.)§ 450; 6. o. Balakra, strat. v Egyptě, 331; 7. s. Antiochův, 335 - 333; 8. s. Andromenův, b. Attalův a Simmiův, 331  

Amyntás z Elimeie, s. Sirrhův§ 399

králové Makedonů:§

Amyntás I.§ 545, 512, 510, 496

Amyntás II. Míkros§ 429, 394, 393, s. Filippův, bratra Perdikky II.

Amyntás III., manž. Eurydiky I., vnučky Arrhabaia Lynkéstského, matky Filippa II.§ 399, 393, 383, 382, 379, 373, 371, 370, 368, 359

Amyntás IV., s. Arrhabaiův, b. Neoptolemův§ 359, 358, 335, 334, 323

Amyntiános, historik Alexandra Velikého§ 147+

Amyrtaios z Egypta§ viz Amenardis

Amystis ze Sparty, běžec§ 490

Amytis n. Amyitis z Médie, gen. Amyty, též Amuhia§ 1. d. Kyaxarova, manž. Nabû-kudurrí-usura II., 617 [zaměňována v pramenech s no. 2 jako Amuhia, Asdahagis Médórum principis fília]; 2. d. Astyagova, manž. Kýra II. (srov. také pod Adda-guppí), 550, 539, 530

Amytis z Persie, d. Xerxa s Amástridou, manž. Megabýzova§ 465, 449

Amyzón, m. v Kárii, dn. ruiny u vsi Gaffarlal v TR§ 203

An, An-ti/Andi§ 1. chanský císař, 106+, 125+; 2. císař ťinský, viz S'-ma Te-cung/Sima Dezong  

anabasis, tj. „cesta vzhůru“, totiž od moře do vnitrozemí perského panství, dn. lopotná cesta někam nebo za něčím§ 461, 401

Zřejmě nejdelší a nejzoufalejší „anabasí“ byl Čchang-čeng, „dlouhý pochod“ komunistů vedených Maem Ce-tungem v letech 1934-1935. Z obklíčení vojsk generála Čang Kai-šeka/Ťianga Ťie-š´(pinyin: Jiang Jieshi) resp. Ťianga Čung-čenga (Jiang Zhongzheng) vyrazilo 16. října 1934 86 tisíc vojáků a 35 žen z Ťaing-si (Jiangxi) a v říjnu následujícího roku dorazila pouhá desetina rudé armády po deseti tisíci kilometrech do Jen-anu (Yanan) v provincii Šen-si (Shaanxi). Do roku 1948 bylo provinční město na severu sídlem komunistického státu.

anabatai§ viz pod hry olympijské a kalpé

An-ba z Mari, k., s. Ilšův§ 2600

An-bu, Anu-bu§ viz Ilšu z Mari

Ana-Bél-ériš z Babylónu, o. Ea-nádina z klanu Kalbi-Sînova§ 747

Anabús z Libye, náčelník Libyů/Berberů v Kýrénaice§ 96

Anafé, o. mezi Thérou a Astypalají§ 323

Anáhitá, Anahita§ viz Anaítis

Anacharsis ze Skythie, jeden ze Sedmi moudrých§ 592, 668

anachórésis, v Egyptě odchod do ústraní, útěk z půdy, jiný význam u křesťanů viz tam§ 118

anachórétés, poustevník/erémítés žijící v odloučení od lidí§ 305+, 356+ a viz pod křesťanství 

Anaítis řec. podoba pro Anáhitá/Anahita n. Anáhiti, Anahída, bohyně Médů a později Peršanů ztotožňovaná s Artemidou§ 404, 210, 164, 208+, její chrám v Ekbatanách a Elymáidě, 66, chrám v Istachru, 208+, 224+, 301+   

Artemis Anaítis měla chrám i u Lýdů v Sardech a v Baktrách, jejíž vážnost jako bohyně Óxu přežila do hellénismu; její sochu se zlatým šatem, zlatou korunou n. tiarou s paprsky, stovkou hvězd na plášti a se čtyřiceti vydřími kůžemi Zariaspám-Baktrám věnoval Artaxerxés II., který její kult rozšířil po achajmenovské říši. Hellény byla přirovnávána i k Afrodítě, protože ve Foiníkii a Syrii splývala s Anath, v Mesopotamii s Ištarou či sumerskou Inannou (pokud to nebyla mesopotamská bohyně původem, jedna z podob Velké bohyně). „Neposkvrněná“ bohyně patří mezi kulty ženské plodnosti, vodní bohyně a válečné, též zdraví a moudrosti, ztotožněna s planetou Venuší (jak také zní v novoperštině její jméno Nahid). V Mithrově kultu je pannou-matkou Mithrovou. Největší chrám stával v západoíránském Kangavaru. Patřila mezi hlavní kulty Armenů, Albánů a asi Ibérů pod Kavkazem a buď se po ní jmenovala armenská satrapie (n. kraj mezi Albánií a Ibérií) Anaitiké, nebo to byl kraj sousedící mezi Kyrem a Arachem (viz 66).

Anaitios z Athén, jeden ze „30“§ 404

Anaitové, Anaitoi, nezn. státní útvar s vazbou na Élidu§ 471

Anak Parthský z rodu Súrénů, o. Grégoria Fóstéra§ 252+, 301+  

anaklétérie, slavnost korunovace hellénistických vladařů; srov. prótoklésia v Egyptě§ 196

Anakové§ viz Dioskúrové

Anakreón z Teu, básník, gen. Anakreonta§ 600, 532, 522, 514

anakreonteia, sbírka§ 514

Anaktorion, m. v Akarnánii§ 657, 635, 479, 433, 431, 425

Anaku, Země cínu§ viz Kypr

analfabétismus§ viz pod alfabéta

Anal-amani, k. Kúšitů§ 600 

Anam z Uruku, amorejský k.§ 722

Anamur, mys§ viz Anemúrion

Ananne z Uru, k. (Aannipada?)§ 2540

Anantha Padmanabhan, Ananta Padmanabha, volený k. Kalingy§ 260

Ananélos, Ananel z rodu Sádokovců žijících v oblasti Babylónu v Naardě, též Hananeel nebo Chananiel§ 36

Ananiás, s. Nebedaiův, hebr. Chananja, velekněz§ 46+

Ananiás, s. Ananiův§ 1. velekněz, s. no. 2, 62+; 2. o. no. 1, 62+ 

Ananiás, s. Oniův, b. Chalkiův, strat. Ptolemaiovců§ 106, 102

Ananiás, velekněz, o. Eleazarův, s. Ananův§ 66+, 68+ 

Ananiás z Adiabény, kupec§ 36+

Ananos z Jerúsaléma§ viz Hanna

Anap᧠viz Gorgippá

Anapis, Anapiás z Katany, b. Amfinomův§ 197

anarchiá, anarchie, bezvládí, nezřízenost, země bez archónta n. epónymního archónta, viz také pod terorismus a atentát

Anarové, kelt. kmen na severu Itálie§ 223

Anartové, kelt. kmen v horním Potisí (možná: Anarové = Anartové)§ 10

Anasaziové, předkolumbijští obyvatelé amerického jihozápadu§ 5500

Anastasia, d. Cónstantia I. s Theodórou, ses. Dalmatia, Hannibaliána, Cónstantia, Cónstantie a Eutropie, nevl. ses. Cónstantína I.§ 293+, 313+ 

Anastasia, d. Valentova s Albií Domnikou§ 364+

Anastasius I., Flávius A., východní august v letech 491-518§ 360+

Anastasiúpolis§ viz Dara 

Anat, Anati, m. aram. Suchů na Eufrátu, pozd. klas. Anatha n. Anathó, dn. arab. Ána§ 613, 363+ 

Anato, m. na jihu Honšú, dn. Nagato (Čóšiu)§ 200+

Anatolie, geogr. pojem v rozsahu dn. Malé Asie§ před 6000, 5999, 5500, 400, 3000, 2800, 2500, 2375, 2300, 2200, 719, 677, 675, 644, 640, 557, 531, 449, 414, 280, 278 - 276, 261, 253, 245, 242, 237, 236, 228, 225, 223, 221, 213, 194, 131, 129, 50, 111+, 113+, 118+, 122+, 124+, 129+, 131+, 162+, 165+, 175+, 177+, 189+, 199+, 218+, 240+, 254+, 256+, 257+, 259+, 260 až 262+, 265 až 267+, 270+, 272+, 275 až 278+, 280+, 281+, 284+, 288+, 293+, 358+, 362+, 364+, 365+, 391+     

Z řeckého „anatolé“, východ slunce i Východ, tur. Anadolu; srov. dále jednotlivé země a státy. Kalkem k a. je pojem Levanta, pocházející od lat. leváre, zdvihat, tedy východ slunce, poprvé v užívání ve francouzštině: označuje však země při pobřeží východního Středomoří podle větru le levant (západní vítr: le ponant).

Helléni byli v klasické době vůdčím ethnikem po celém západním a velké části severního pobřeží, první města zakládali někdy kolem roku 1000 př. n. l. a po zhruba třech tisíciletích jejich přítomnost ukončila prohraná válka s Turky roku 1922 a následující mírová dohoda o výměně obyvatelstva.

Větší části dnešní Turecké republiky se rozprostírá na území, jemuž se geograficky říká Malá Asie, tradicionalisticky Anatolie. Řecké slovo anatolé znamená východ, tedy Země na východu Slunce. Pro Římany byla tato část Středomoří již součástí Asie, a tak také nazvali po roce 133 př. n. l. svou první provincii v Anatolii, bývalou říši Attalovců se sídlem v Pergamu.

Podle hellénistických kritérií však začínala Asie až za anatolským pohořím Tauros, řekněme od Syrie na východ (Seleukovci byli titulováni jako králové Asie). Když se však v šedesátých letech př. n. l. zmocnili Římané i této části světa, vznikal pro celou Anatolii geografický pojem Malá Asie.

Oficiální název provincie s hlavním městem Efesem však zůstával nadále Asia a patřily do ní historické země Frygie, Mýsie, Lýdie, Kárie, Aiolie, Iónie a Egejské ostrovy. Jméno Asia zůstalo za Diokleciána také pro o něco větší diecési, jedné z dvanácti v říši.

Do Anatolie od konce druhého tisíciletí pronikaly další indoevropské jazykové skupiny, z nichž nejvýznamnější byli Frygové. Přišli z oblasti Makedonie a kolem roku 1200 patřili do migrační vlny, která vyvrátila říši Chetitů. Assyřané je pletli dohromady se starším anatolským etnikem jménem Muški.

Od 12. století se začínají na západě Anatolie objevovat Hellénové. Podle tradičního údaje začala královláda u Frygů teprve roku 742 a moc jejich říše trvala jen do roku 679. Sídelním městem bylo Gordion a podle prvního vládce se všichni fryžští králové jmenovali Midás, Mita.

Moc Frygů zlomili Kimmerové, což je souhrnné označení ethnicky smíšených skupin neznámého původu, snad z indogermánské jazykové skupiny, kteří se kolem 1600 usadili na Krymu a jižní Ukrajině a kolem roku 775 začaly migrovat na západ a jih (zde přes Kavkaz). Plenící Kimmerové byli poraženi roku 644 Skythy a stáhli se do oblasti pozdější Armenie, kde se asimilovali v mnohoethnickém obyvatelstvu.

V téže době vzrostla moc západoanatolských Lýdů, jejichž kultovním centrem byly Sardy. Známým králem byl Gygés (678 až 643), který dokázal zvítězit nad řadou hellénských měst, ale padl v boji se Skythy.

Skythové byli spojenci Assyřanů. Roku 616 je potkal mor a byli vytlačeni z Anatolie. Se zánikem Assyřanů roku 612 zmizeli zpět za Kavkaz. Lýdové soustavně válčili s hellénskými městy, z nichž nejsilnější byl Mílétos (údajně založen již 1286).

Nejznámějším králem Lýdů byl jejich poslední domácí vládce, krézus Kroisos. Byv roku 547 poražen Kýrem, připadla celá Anatolie říši Peršanů. Ti pak nad různorodými populacemi a všelijakými dynasty Anatolie vládli ze Sard až do roku 334, kdy odtud byli vytlačeni Alexandrem Makedonským.

Po jeho smrti o jedenáct let později se stali nejsilnější mocností ve větší části Anatolie Seleukovci (až do roku 190), po nich krátce Attalovci, kteří byli římskými kolaboranty a prodlouženou rukou senátorské diplomacie. A tak se v následujících desetiletích dostala celá Anatolie pod přímou římskou správu.

Z hellénistických států Bíthýnie, Pontos, attalovské říše, Paflagonie, Galatie, Lykie, Kilikie, Kappadokie, Lykáonie a Pisidie, resp. Pamfýlie se staly provincie. Některá hellénská města zůstala autonomní, stejně tak jako několik lokálních keltských dynastů.

Římská říše v Anatolii volně přešla do byzantské: stupeň romanizace byl nepatrný, ale stmelení etnických skupin velmi pokročilo. Od 11. století n. l. se v Anatolii usidlovali turečtí Seldžukové a během dvou staletí jejich státní útvary obsadily většinu území Anatolie. Byzantský stát nevydržel a ve středu 29. května 1453 padla Konstantinopol.

Po dlouhých staletích různorodé etnické skupiny splynuly a Anatolie je půl tisíciletí tureckou. Masový exodus Řeků nastal po prohrané válce v roce 1922 a v dnešní Anatolii není národnostních problémů (odbojní Kurdové sídlí na východě TR).

Staří Hellénové nenašli v anatolském vnitrozemí zalíbení a země byla slabě kolonizována. Proto mj. nikdy nedošlo k pevnému politickému propojení hellénských států ve východním Středomoří s mateřskou Helladou či Makedonií. Těžce přístupné horské terény umožňovaly snadnou činnost pro všelijaké briganty a nezkrotná loupeživá ethnika. V polovině druhého století př. n. l. přinesl úpadek moci východních hellénistických států zesílení piraterie (viz také tam).

Základem síly kilikijských a pamfýlských pirátů byl export otroků z Kilikie a jižní části Anatolie na Délos k překupníkům, kteří zboží dále zprostředkovali na západ. Piráti se uchytili na i Krétě a v podstatě ovládali obchod celého východního Středomoří. Války s nimi nebyli Římané schopni dlouho dovést ke konci, i když zaznamenali řadu dílčích úspěchů.

S piráty skoncoval roku 67 př. n. l. až Cn. Pompeius v rámci války s Mithridátem VI. Pontským, během občanských válek se však lupiči vrátili na scénu, a to dokonce ve velmi důležité posici: jako spojenci pompéjovců.

Tzv. turecká riviéra je vlastně pobřežím starověkých Pisidů, jednoho z mnoha anatolských národů. Protože se ale na pobřeží usazovali Foiníčané a Helléni všech kmenů, Lykové atd., část země Pisidů dostala od Hellénů název Pamfýlie, tedy »země všech kmenů«. Tento kus Anatolie neudělal nikdy díru do světa, ale byl za díru považován (stav je setrvalý). Známějšími hellénskými městy byla Fasélis, Aspendos, Sidé a Attaleia.

Od roku 102 př. n. l. byla země součástí římské provincie Kilikie, později tvořila samostatnou provincii s centrem v Attaleji, kterou založil král Attalos II. Filadelfos (159 až 138), dnešní Antalia.

Z Pamfýlie mnoho slavných lidí nepocházelo. Možná, že už tehdy to kromě koupání v kraji na nic jiného nevypadalo. Sidé navštívil v roce 190 ve válce Antiocha III. s Římany jako seleukovský nauarchos, admirál, Hannibal a buď se tu narodil (roku 159 př. n. l.), nebo tu vyrůstal Antiochos VII. Euergetés Sótér, poslední z velkých seleukovských králů (panoval 139 až 129 př. n. l.).

Baedeker z roku 1914 hovoří »o horkém, úrodném, ale nezdravém kraji« s mizerným přístavem. Dnes je Antalia střediskem mladého tureckého turistického průmyslu.

Anatolios z Alexandreie, znalec Aristotela, mathématik, fysik, uč. peripatu, pak biskup v Láodikeji Syrské§ 240+, 250+ 

Anatolios z Bérýtu§ 1. zvaný Azútrión, právník, sofista, byrokrat, praef. praet., o. Anatolia, Apollinária a Gemelia, žáků Libaniových, 347+; 2. s. č. 1, 347+; 3. autor rozsáhlého spisu o zemědělství, nedochováno, 347+  

Anatolius§ 1. praef. praet. Illyrika, 360+; 2. mag. officiórum Iúlianův, 360+, 363+  

Anaunia, dn. údolí Val di Non v Již. Tyrolích, kelt. lid Anaunů§ 46+

Anaxagorás z Aigíny, sochař§ 479

Anaxagorás z Athén§ arch. 5

Anaxagorás z Efesu, tyrannobijec ve své vlasti§ 324

Anaxagorás z Klázomen, filosof§ 500, 480, 432, 428, 410

další A.: jeden byl rhétórem směru Ísokratova, druhý grammatikem, ž. Zénodotovým a třetí byl sochař, který vytvořil deset soch Dia, které po Platajích věnovali Helléni r. 479.

Anaxandridás I., k. ve Spartě§ 739

Anaxandridás II., k. ve Spartě, o. Kleomena I., Leónidy I. atd.§ 560, 556, 521, 488, 480

Anaxandridés z Kameiru na Rhodu nebo z Kolofónu či Athén, autor komédií (Anax. z Delf vydal spis o pokladech uloupených z Delf)§ 346

Anaxandros ze Sparty, k.§ 690, 684, 660 

Anaxandros ze Sparty, harmosta§ 351

Anaxarchos z Abdér, filosof§ 340

Anaxibios ze Sparty, vojenský velitel§ 400, 389

Anaxidámos ze Sparty§ 1. k., 700, 650; 2. armád. velitel, 408 

Anaxikratés z Athén§ 1. strat., 452; 2. arch. 307; 3. arch. 279

Anaxilás či Anaxiláos ze Sparty, k.§ 739

tyranové v Rhégiu:§

Anaxilás I.§ 667

Anaxilás II.§ 494, 491, 483, 476, 467, 461

Anaximandros z Mílétu, iónský filosof (jiný A. z M. byl historikem)§ 640, 611, 585, 546

Anaximbrotos, seleuk. strat.§ 203

Anaximenés z Lampsaku, kynický filosof, rhétór a historik, ž. Zóilův a Diogena ze Sinópy, uč. Alexandra Velikého§ 380, 322, 320

Anaximenés z Mílétu, iónský filosof§ 585, 528

Anaxínos, makedon. špion/kataskopos§ 346

Anaxippos z Athén, autor komédií§ 350

Anaxippos z Makedonie, voják§ 330 

Anazarbos, m. v Rovinaté Kilikii/K. Pediás, dn. ruiny u vsi Dilekkaya poblíž m. Kozan v TR§ 55+, 382+ 

An-čchaj§ viz Aornové, Aorsové, Horní Aorsové, 128

An-kuej/Angui, k. v Kroránu, b. Weituqiho§ 128

An-kuo/Anguo, syn Čangův, trůnní jméno neznáme, šan-jü Hunů§ 93+ 

Ancóna, přístavní m. v Pícénu, sídel. m. gallských Senonů; řec. Ánkón, kolem roku 400 založena uprchlíky ze Syrákús před Dionýsiem I. jako Hé Dórika Ankón, tj. Dórský Loket, podle tvaru pohoří nad městem a hellénský charakter uchovávala ještě v raných císařských dobách§ 3500, 20+, 104+  

Ancus Március, k. v Římě§ 640, 616, 578, 179

Andalusia, země na jihu dn. Španělska, ze "Vandalitia, země Vandalů", viz, dř. Hispánia Baetica§ viz tam

Andamany, ostrovy v Bengálském zálivu pod indickou správou§ před 6000

Andané§ viz Andrasté

Andaria z Urartu (m. Skythie?), guvernér urartský§ 659

Andautonia, osada v Pannonii, dn. Šćitarjevo poblíž Záhřebu v HR§ 70+

Ándés u Mantuy, vesnice v Západské Gallii§ 70

Andetrium, m. Delmatů, dn. Muć v HR§ 181, 9+ 

Andělský hrad§ viz mausóleion

Ándhra, země a stát v jihových. Indii na území dn. Ándhrapradéše, dynastie a stát Ándhrů§ 600, 321, 230, 55, 22

Jména králů dynastie viz rok 22. Megasthenés znal zemi Andarů/Andarai a přisuzoval jim velkou vojenskou sílu, ačkoli byli v té době vasaly Maurjů; viz pod Sátaváhanové

Andizétiové, pannonský kmen§ 120

Andok, arm. Antiochos, satrapa armenský, o. Babika a Farantzemy§ 356+, 368+ 

Andokidés z Athén§ 1. 540, 530, hrnčíř; 2. o. Leógorův, děd no. 3, 446; 3. s. Leógorův, vnuk no. 2, 468, 449, 446, 433 (nauarch), 423, 415, 393, politik & logograf 

Andonnoballus§ viz Naulobatés Herulský 

Andové, lat. Andí, Andés, též Andecáví/Andekavové, keltský národ v Gallii na dolním Ligeru/Loire, s hl. sídlem v Andés/Iúliomagus, dn. Angers§ 51, 21+

Andr-, všechna jména mohou znít také Ándr-

Andragathos, "Chlapák", strat. Démétria I. (jméno se vyskytlo i mezi Germány, viz zde níže)§ 287

Andragathos, Andragathios, mag. equitum Mágna Máxima rodu gotského§ 383+, 388+ 

Andragorás z Parthie, eth. Peršan§ 1. 256, předek č. 2; 2. 256, 248, 239, 235, seleuk. satr. Parthie, pak k.

Andraimón z Pylu, oikistés Kolofónu§ 650

Andrasté n. Andané, icenská n. obecně keltská bohyně vítězství§ 60+

Andreás z Athén§ arch. 144

Andreás ze Sikyónu, tyr.§ 656, 648

Andreás ze Sparty§ 64 (Ol.)

Andreás z Kýrény zvaný též Lukuas, vůdce židovských rebelů§ 114+, 116+ 

Andriá z Babylónu, vedl. manž. Artaxerxa I., m. Bagapaia a Parysatidy§ 424

Andriskos alias Filippos VI., k. Makedonů, údajný s. Perseův (o otcovství Filippa viz tam; o možném otcovství Odrysa Térea viz rok 177)§ 334, 177, 155, 151, 149-146

Androbázos, ethn. Peršan, zástupce satrapy Oxyarta§ 317

Androdamás ze Samu, o. samského samovládce§ 480

androgynos§ viz hermafrodit

Androkleidás z Théb, předák, který přijal perské peníze (jiný A. je jinak neznámý historik)§ 395, 383

Androklés z Akarnánie, promakedonský politik§ 197

Androklés z Amathúntu na Kypru, k.§ 332, 321

Androklés z Athén, démagógos§ 411

Androklés z Messénie, k.§ 747

Androklos či Androklés z Messénie§ 768 (Ol.)

Androklos z Athén, s. Kodrův, zřejmě totožný s Androníkem, zakladatelé Efesu§ 675, 650

Androklovci, aristokratický rod v Efesu§ 650

Andromachos, rhétór v Athénách§ 270+

Andromachos z Ambrakie§ 60 (Ol.)

Andromachos z Aspendu, žoldnéř§ 217

Andromachos z Athén, udavač§ 415

Andromachos z Karrh, tyr.§ 53

Andromachos z Kréty§ 1. lékař Nerónův a literát, 54+; 2. s. předešlého, lékař a literát

Andromachos z Makedonie (?), Alexandrův velitel v Palaistíně§ 333

Andromachos ze Syrákús, tyr. Tauromenia, o. historika Tímaia§ 358, 345

Andromachos, s. Acháia st., o. Acháia ml., Seleukovec; alias Alexandros§ 242, 235, 223, 220

Andromenés z Korinthu§ 308, 304 (Ol.)

Andromenés z Makedonie, o. Amyntův, Attalův a Simmiův§ 331 

Androníkos§ 1. 170, seleuk. šlechtic (identický s A. z Makedonie?); 2. 149, attalovský hodnostář

Androníkos z Antissy, o. Aitólův, politik protiřímský§ 167

Androníkos z Athén§ viz Androklos z Athén

Androníkos z Boiótie§ boiótarchos 220

Androníkos z Kárie, (neoplatónský) filosof§ 371+

Androníkos z Makedonie§ 1. velitel žoldnéřů Alexandrových, 330; 2. seleukovský velitel, 190 (srov. výše); 3. Perseův dvořan, 169; 

Androníkos z Kyrrhy v Makedonii, architekt§ 50

Androníkos z Olynthu, poradce Démétria I.§ 315, 312

Androníkos z Rhodu, filosof peripatu§ 40

Androníkos z Tarentu§ viz L. Lívius Andronícus

Andropompos z Athén, oikistés Lebedu§ 650

Andros/Ándros, ost. v Egeidě§ 750, 655, 654, 447, 424, 407, 308, 262, 245, 201, 199, 196, 41-, 38+ 

Androsthenés z Makedonie (?), velitel posádky v Korinthu§ 197

Androsthenés z Gyrtóny§ thessalský tágos 187

Androsthenés z Thasu, během Alexandrova indického tažení obeplul Arabský poloostrov§ 325, 323

Androtímos z Látóny na Krétě, o. Nearchův§ 334

Androtión z Athén, s. Andrónův, ž. Ísokratův, rhétór a historik§ 353

An Duong§ viz Thuc Phan

anduráru§ viz daně

Anedžib, Adžib, Anedž-ib, Adž-ib, panovník První dyn., manž. ka jménem Bati-ires§ 3054, 3034, 3008

anekdoty§ viz vtipy

Anemoitás z Théb, promakedonský politik§ 344

Anemúrion, m. a mys na hranicích mezi Kilikií a Pamfýlií, snad souvisí s řec. anemos/vítr; dn. Anamur v TR§ 52+ a viz s. v. Kilikie 

Aneroestus, Anéroestos, kelt. předák v sever. Itálii§ 232, 225

Anga, Angové, kmenový státní útvar na dol. toku Gangy; nárůdek byl Árji považován za barbarský§ 600

Angela, attický démos§ 406

ángerónália, svátek Ángeróny, viz v Bohové a jejich svátky, x.

Anglie§ viz pod Britannie

Anglové, severogerm. kmenový svaz na území mezi Dány a Frísy, část jich migrovala do Duryňska, hlavní část po 451 n. l. do Británie, kde založili několik království, dali jméno Anglii/England a vytlačili Kelty na jz. ostrova, do Walesu§ 100, 278+, 383+ a viz pod Britannie

Angenidás ze Sparty§ efor epón. 426

Angkor, Angkor Vat, viz pod křesťanství („svět kolem roku 1000“).

Stavba v khmerském sídelním městu Angkoru byla věnována Višnuovi. Dokončil ji kolem roku 1150 král Surjavarman II. Buddhistický Angkor Thom, „Velký Angkor“, opodál vystavěl jeden z jeho nástupců Džajavarman VII. V té době khmerští králové vládli územím dnešní kambodže, Thajska, Laosu a jižního Vietnamu.

Kamenné vládní a sakrální budovy byly hustě obklopeny obydlími z bambusu a dřeva a tvořili největší „předprůmyslové“ osídlení, které známe. Podle satelitních snímů byla roku 2007 známa poloha 74 chrámů a asi jednoho tisíce rybníků, součást kolosálního zavlažovacího systému. Zavodňování bylo centrálně ovládáno, opravováno, rozšiřováno a řízeno panovníkem (= základ orientální despocie).

Konec angkorské civilisace zřejmě také souvisel s kanály: zmenšená populace nebyla s to zabránit jejich zanesení a rozšířila se malárie.

Angola, novodobý africký stát§ před 6000

Angrivarií, Angrivariové, germ. národ na Veseře, srov. pozd. Engern, lat. Angrivaria, v Dol. Sasích§ 16+, 17+

Anchefechonsu, wezír§ 380

Anchenespepi I., Anch-en-es-Pepi, Anchesenpepi, též Anchenesmerire/Merireanchenes (Pepiho druhé jméno bylo Merire), d. Chujova, manž. Pepiho I., m. Merenrea§ 2333

Anchenespepi II., ses. předešlé, manž. Pepiho I., m. Pepiho II.§ 2333, 2283

Anchenespepi III., d. Merenrea, manž. Pepiho II.§ 2283, 2278  

Anchenespepi IV., Anchenesmerire, Pepianchnes, manž. Pepiho II., m. Neferkareho Nebiho§ 2278, 2184 

Ancheniti, Anch-en-iti, správce Sínaje za Džosera§ 2667

Anchhaf, Anch-haf, wezír ve Čtvrté eg. dyn., manž. asi Hetep-heresy II. n. III.§ 2613, 2589, 2566, 2558   

Anchhor, Anch-Hor, dyn. Libů-Libyjců§ 730

Anchhor (II.), wezír§ 730

Anchchufu, Anch-chufu, dvořan v Páté dyn.§ 2498

Anchialos, k. Héniochů a kolchidských Machelónů§ 114+

Anchialos, m. v Kilikii§ 696, 333

Anchialos, m. v Thrákii/Moesii, dn. Pomorje v Bulharsku§ 559, 269+ 

Anchimolios n. Anchimolos ze Sparty, s. Astérův; ethn. Foniníčan (?)§ 512

Anchka, Anch-ka, dvořan Denův, První dyn.§ 3054

Anchkare, Anch-ka-Re§ viz Sechemkare

Anchmare, Anch-ma-Re, wezír ve Čtvrté dyn., s. Chafreho, manž. Nubhotepy§ 2613, 2558, 2533  

Anchmaxis či Anchmachis z eg. Théb, k., Anchonnofris, Chaonnófris, eg. trůn. jméno Anch-wen-nefer§ 207, 199, 186

Anchísés z Athén§ arch. 488

Anchnesneferibre, Anch-nes-nefer-ib-Re, velekněžka Ammónova kultu v eg. Thébách§ 720

Anchtifi z Hierákónpole, nomarcha válčící s Thébami§ 2160

Anianos, biskup v Antiocheji§ 355+, 356+ 

Anicius Auchenius Bassus, praef. Urbí§ 379+

C. Anicius Ceriális§ 1. udavač a sám oběť udání, 39+, cos. suff. 65+, 66+  

Anicius Faustus, praef. Urbí§ viz M. Iúnius Caesonius Nícomachus Anicius Faustus Paullínus

Q. Anicius Faustus§ cos. suff. 198+ (?) 

Sex. Anicius Faustus Paulínus, praef. Urbí§ 306+, cos. ord. 325+ (podruhé; kdy poprvé, známo není) 

Sex. Anicius Flávius Petrónius§ cos. 371+, 373+ a srov. Sex. Claudius Petronius Probus 

L. Anicius Gallus§ 168, cos. 160

Amnius Anicius Iúliánus, praef. Urbí§ 306+, cos. 322+ 

Anícétus§ viz Aníkétos

Anicius Iúliánus§ 168

Flávius Anicius Olybrius, august Západu roku 472§ 388+

Anicius Paulínus, praef. Urbí§ 379+

Flávius Anicius Sergius§ cos. 350+ 

Aniciové byli rodem původně plébejským, z něhož jako první vynikl L. Anicius Gallus, až se nakonec dočkali císařských hodností. Byli prvním senátorským rodem, který se přihlásil ke křesťanství někdy za vlády Kónstantínových synů, srov. rok 356+. Konsuly na rok 395 udělal Theodosius mladé bratry Flávia Anicia Hermogeniána Olybria s Fláviem Aniciem Probinem a od literáta Claudia Claudiána se jim dostal panegyriku v hexametrech. Byli syny Sex. Petrónia Proba s Anicií Faltonií Probou a předky chvilkových západních císařů Petrónia Máxima (455) a Flávia Anicia Olybria v letech 471-472, kdy po necelém půlroku zemřel na vodnatelnost. Jeho dcera s Placidií, dcerou Valentiniána III., Iuliána Anicia se provdala roku 479 za vysokého důstojníka Areobinda (cos. 502), který byl roku 512 v Kónstantínopoli jeden den císařem, než sám hodnost složil (jeho obrázek je v rukopisu Dioskoridova herbáře). Na Východě se stal Anicius Faustus Albínus Basilius roku 541 v Kónstantínopoli posledním necísařským titulárním konsulem dějin. Římský rod Frangipanů tvrdil, že vyšel z Aniciů, viz s. v. divadlo/Colosseum§ viz pod konsulové a Řím.

Aniensis, jedna z řím. tribuí§ 299

Aníkétos, lat. Anícétus, Nerónův vychovatel, velitel flotily a vrah Agrippiny ml.§ 49+, 59+, 62+  

Aníkétos, nauarch pontské královské flotily§ 69+

Aníkétos, praef. praet. Ítaliae§ 350+

Anilaios z Naard, hebr. Chanilaj, židovský bandita v Mesopotamii, b. Asinajův/Chasinaj§ 15+

[A]nínius (?) Máximus§ cos. suff. 289+ 

Anió, gen. -ónis, n. Anién, -énis (tak sabinsky), ř. v Latiu§ 367, 361, 144

Anisa, m. v Kappadokii§ 1920, 230 

An-jang/Anyang, sídel. m. dyn. Šang, v dn. prov. Che-nan§ 2200 

Anjotef§ viz Antef

Ánkón§ viz Ancóna

Ankuwa, m. v Anatolii s assyrskou obchodní osadou, dn. Alişar v TR§ 1920

Ankylos z Athén§ arch. 208

Ánkýrá i Ankýrá (sg.), m. v Galatii, dn. Ankara, hl. m. Turecka; nevýznamné místo v kraji, kde podle jedné mýthologické verse vzalo začátek pěstování vinné révy, opevnili až Galatové, město postaveno až v době císařské§ 333, 276, 242, 237, 189, 270+, 272+, 363 až 365+   

Anna, Anná, bůh v Kaneši§ 1920 (v theofor. jménech) 

L. Annaeus Flórus, snad celé jméno Flóra, excerptora Líviových dějin (shodný s P. Anniem Flórem?)§ 16+, 119+ 

M. Annaeus Mela, s. Seneky st., b. miliardáře Seneky, manž. Acilie§ 39+, 65+, 66+  

L. Annaeus Lúcánus, literát, s. Annaea Mely, synovec Seneky ml.§ 39+, 65+ 

L. Annaeus Novátus§ viz L. Iúnius Gallió Annaeánus

L. Annaeus Seneca Senior, historik a řečník, o. Annaea Nováta, Seneky ml. a M. Annaea Mely§ 55, 1+ 

L. Annaeus Seneca Iúnior, finančník a literát; pozoruhodný tím, že v době nejtěžší senátorské nesvobody za Tiberia a Gaia dosáhl veliké obliby u dvora, také majetku, takový římský mudrující miliardář§ 4-, 1+, 24+, 32+, 39+, 41+, 47+, 49+, 54+, cos. suff. 55+, 59+, 60+, 62+, 64+, 65+, 85+     

Annatal z Urkiše, dyn.§ 2191

Annibás§ viz Hannibal

Annikeris z Kýrény§ 1. kýrénaický filosof, 399, 330, 270; 2. obchodník, příznivec Platónův, 388 

Annei, jap. mýthický císař§ 585

Annia Aurélia Galeria Faustína, d. príncipa Marka, manž. Cn. Claudia Sevéra, m. Ti. Claudia Sevéra Procula§ 106+

Annia Aurélia Galeria Lúcilla alias Lúcilla Augusta, d. príncipa Márka, manž. L. Véra a Ti. Claudia Pompéiána, m. Lúcilly§ 161+, 162+, 166+, 167+, 169+, 180+, 182+, 193+       

Annia Aurélia Fadilla, d. príncipa Márka§ 166+, 189+ 

Annia Cornificia Faustína ml., d. príncipa Márka, milenka asi Pertinákova§ 166+, 193+, 212+  

Annia Aurélia Faustína, d. Sevéra Procula, pravn. príncipa Márka, manž. Pompónia Bassa, cos. 211, a z donucení Sardanapallova/Elagabalova§ 106+, 218+ 

Annia Galeria Faustína§ 1. d. M. Annia Véra a manž. príncipa Antónína Pia, m. M. Aurélia, M. Galeria, Aurélie Fadilly a Annie Galerie Faustíny, jako císařovna Galeria Faustína Augusta, 86+, 138+, 141+; 2. d. předešlé s Antónínem Piem, manž. Márkova, jako císařovna Faustína Augusta, 138+, 145+, 161+, 162+, 166+, 169+, 175+, 217+          

Anniános z Alexandreie, mnich a tvůrce vlastní biblické chronologie§ 3761

C. Anniánus Vérus§ cos. suff. 146+ 

M. Annius Afrinus§ cos. suff. 67+

M. Annius Ammónios, platónik rodem z Egypta a chráněnec předešlého, učitel Plútarchův§ 122+

C. Annius Anullínus, praef. Urbí§ cos. ord. 295+, 306+ 

L. Annius Arriánus§ cos. ord. 243+ 

Ap. Annius Atílius Bradua§ cos. ord. 161+ 

L. Annius Bassus§ cos. suff. 70+

M. Annius Catílius Sevérus, s. M. Annia Véra s Domitií Lúcillou, budoucí prínceps M. Aurélius Antónínus§ viz M. Aurélius Antónínus

P. Annius Erós, propuštěnec a obchodník na Rudém moři§ 6+ 

L. Annius Fabiánus§ 1. cos. suff. 141+; 2. cos. ord. 201+  

M. Annius Flávius Libó§ cos. ord. 204+ 

M. Annius Flóriánus, praef. praet., prínceps, nevl. b. Tacitův§ 275+, 276+

P. Annius Flórus, přítel Hadriánův, literát (shodný s L. Annaeem Flórem?)§ 16+, 119+

Annius Gallus, legát§ 69+

Ap. Annius Gallus§ cos. suff. 139 n. 140+ 

M. Annius Herennius Pollió§ cos. suff. 85+

L. Annius Ítalicus Honórátus (?)§ cos. suf. 220+ 

A. Annius Largus§ cos. ord. 147+ 

L. Annius Largus§ cos. suff. 109+ 

M. Annius Libó§ 1. cos ord. 128+; 2. cos. suff. 161+, legát 162+  

C. Annius Luscus, legát§ 81

L. Annius Máximus§ cos. ord. 207+ 

Annius (?) Mela§ cos. suff. 103+

T. Annius Miló Papius/Papiánus, „démagógos“ na straně pompéjovské, aristokratické/patricijské, vůdce ozbrojené bandy, protipól plébéjské P. Clódia Pulchra; Annius se 18. listopadu 55 oženil s Faustou, dcerou diktátora Sully§ 57, 56, 52, 49, 48 

L. Annius Séntínus, praetor Latinského spolku§ 341

L. Annius Rávus§ cos. suff. 186+ 

T. Annius Rúfus§ praet. 131, cos. 128, stavitel via Annia

Annius Rúfus, praef. Iúdaie§ 12+, 15+

Annius Plócámus, propuštěnec, nájemce cel a obchodník s Orientem, o. stejnojmenného syna§ 1. 6+; 2. s. předešlého, 6+ 

Annius Scapula, rebel cordubský§ 47

Ap. Annius Trebonius Gallus§ cos. ord. 108+ 

M. Annius Vérus 1. manž. Rupilie Faustíny, o. Annie Galerie Faustíny, manž. príncipa Antónína Pia, 86+, cos. suff. 97+, cos. ord. 121+, cos. ord. 126+, praef. Urbí 117+, 138+; 2. s. předešlého, manž. Domitie Lúcilly, o. M. Annia Catília Sevéra/príncipa M. Aurélia Antónína, 121+, 138+, 161+; 3. s. príncipa Márka, 166+         

(M. n. L.?) Annius Víniciánus§ 1. spiklenec proticlaudiovský, o. asi no. 2, 42+, 66+; 2. s. snad no. 1, spiklenec protinerónovský, 66+ 

annó dominí, A. D. „léta páně“, název křesťanského letopočtu§ viz éra

Annubanini z Lullubi, manž. ka Melili, k.§ 2292, 2039 

anó satrapeiai§ viz Horní satrapie, stratégie

Anochás z Tarentu§ 520 (Ol.)

anolympiády, ‘protiolympiády’§ 668, 644, 364

anomonoioi, "odlišní", křesť. směr, též aetiáni n. eunomiáni zváni§ 355+

An-si, čín.§ viz Arsak

Ansud/Anubu n. Janúpu z Mari, k.§ 2500

Anšan, Anzan, m. a krajina v Elamu, pozdější Persis/Fárs, m. dn. Tal-i Malján sev. od Širázu§ 2346, 2307, 2255, 650, 645, 590, 559

Anubu§ viz Ansud

Anulínus/Anullínus, celé jméno neznáme, senátor, patrónus Diocletiánovy rodiny§ 284+

Anzan§ viz Anšan