759

5, 2

Podle hellénistické chronografické tradice osídlili Foiníčané do té doby pustý ostrov Árados (Arados, arab. Arwád, Ruad). Městské osídlení je ovšem mnohem starší, jeho obyvatelé bojovali mimo jiné u Kadeše na straně egyptské, viz rok 1300. Z dynastů áradských známe (datace není možná) z c. 9. století Mata'an I. n. Matan-Ba'al (= Mut-Ba'al?), viz dále rok 701. 

V Gúzáně/dn. Tell Halaf v poříčí Chábúru, v sídelním městě státu Bít Bachiáni, vypuklo protiassyrské povstání. Bylo potlačeno až následujícího roku a za "zdržení" zřejmě mohl opět mor, který assyrskou trestní expedici postihl (srov. s rokem 765). Assyřané zřejmě v této době zničili i královský palác v Gúzáně. • Celá oblast patřívala k jádru churritského státu Mitanni, ale v této době byla již po staletí osídlena převážně Aramejci (srov. rok 1000sqq.).

758

5, 3

V Egyptě po dobu (asi) krátké vlády krále XXII. dynastie Pimaje/Pamiho panuje nadále anarchie. Po Pimajovi (králem od roku 764) vládne v Taně v řadě králů Dvacáté druhé dynastie Aa-cheper-Re Šošenk V., asi jeho syn (do roku 730).

V Leontopoli ve Dvacáté třetí (?) dynastii vládne Takelot III. (viz rok 825 a 770), v Thébách je veleknězem Harsiese III.; o libyjských dynastech na východu Delty viz rok 730. 

757

5, 4

Podle tradičního údaje v Lýdii začátek vlády Hérákleovce Ardeia, syna Alyatty (vládl do roku 721, srovnej s rokem 765): první známý lýdský vládce. Dynasta bývá též jmenován jak Ardys n. Ardyés, syn Adyatta, resp. Sadyatta.

Z nástupnictví byl vystrnaděn spiknutím manželky svého bratra Kadya zamilované do kohosi z příbuzenstva jménem Spermés. Damannó muže zavraždila a se Spermem vládla dva roky; Ardys prchl do Kýmy, kde se živil jako hospodský. Lstí se podařilo nájemným vrahem Sperma zavraždit a Lýdové povolali Ardeia na trůn. Vládl jim pak údajně nejdéle od bájných časů Lýdova syna Alkima, vladaře prý moudrého.  

756

6, 1

Oibótás z Dýmé

Do poloviny 8. století spadají začátky „velké“ hellénské kolonisace. Podle jedné tradice založili Chalkidští na Sicílii z Naxu osadu Zanklé (první pokus, apoikiá; viz roku 730 a 667). Jméno je podle sikelského označení pro srp. Podle jiného podání byla obec založena piráty či briganty/léstai z chalkidské Kýmy.

Mílétští založili osadu Kýzikos (srov. též rok 716 a 679, začátek vlastního osídlení viz u roku 1275), Sinópští Trapezús, podle jiné tradice to byli Mílétští (sama Sinópé byla založena z Mílétu údajně roku 785, srov. rok 655 a 631).

• O „první“ hellénské kolonisaci viz 11. století, o „třetí“, hellénistické viz třetí století; o iónských městech a jejich zakladatelích viz rok 650. O latentním risiku občanských rozbrojů a válek/staseis v hellénských osadách Sicílie a jižní Itálie viz v indexu s. v. revoluce. 

755

6, 2

Alkmaión

V Athénách zemřel archón-basileus Aischylos (od roku 777), syn Agamnéstorův, který byl archontem před ním od roku 795. Následoval Aischylův syn Alkmaión (v úřadu do roku 754).

V Assyrii zemřel bez potomstva král Aššur-dan III. (vládl od roku 772), když byl předtím potřetí neúspěšný na tažení proti městu Chatarikka (srov. roky 772 a 765). Na Aššurově trůnu následuje jeho bratr Aššur-nérári V. (vládl do roku 746). Královládu zahájil neúspěšným tažením proti Urartu.

Do jeho vlády spadá nejmenší územní rozsah tzv. novoassyrské říše. Přesto si Assyřané udrželi určitý vliv ve východní a severní Syrii.

Vedle turtána Šamší-ilua, viz jeho karieru roku 806sqq., pokračovala v Assyrii vláda silných guvernérů jako byl Bél-ilája, guvernér Arrapchy, Šamaš-réša-usur, guvernér Súchu a Mari a Bél-Charrán-bélí-usura: roku 741 zmiňován jako nágir ekalli/palácový herold, roku 727 jako guvernér Guzany/šaknu ša Guzana, který podle zachované stély založil pod svým jménem město Dúr Bél-Charrán-bélí-usur a prohlásil ho městem autonomním (o lokalisaci viz v indexu a rok 1779).

Tento guvernér šel dokonce na nápisu tak daleko, že kladl své jméno před jméno krále, což je v assyrských dějinách ojedinělé; nicméně uvedl, že je nágir ekalli/palácovým heroldem-mluvčím Salmán-ašaréda IV., přepsáno později na Tukulti-apil-Ešarru III., tedy dlouhodobým vysokým dvorním činovníkem.  

V Elamu zemřel král Chumban-tachra, obnovitel elamské nezávislosti (ass. Umpatara, Umbadara; vládl od roku asi 770). Nástupcem se stal jeho bratr Chumban-nimena/Chumban-numena II. (vládl do roku 742; srov. jmenovce uvedeného u roku 1125).

754

6, 3

Alkmaión

Alkmaión byl v Athénách po krátké vládě posledním archontem, který byl zvolen doživotně (viz rok následující). Až do roku 683 byli následně archonti voleni na desetiletí. Podle jiného tradičního údaje se tak stalo již roku 764. Alkmaión byl od roku 1068, kdy měla být v Athénách odstraněna královláda (srov. rok 776), třináctým doživotním archontem. Proč ke změně došlo, nevíme. 

Ve Spartě byl někdy za vlády Alkamenovy zaveden úřad efora, eforát (eforos = dozorce, rozumí se nad zákony). Prvním epónymním eforem byl Elatos. • Seznamy spartských eforů se dochovaly jen neúplně v nepřímých zlomcích. 

Téhož roku zemřel ágidovský král Alkamenés, syn Téleklův (vládl od roku 786). Podle jedné tradice za něho začaly platit Lykúrgovy zákony, s čímž souhlasí mnohdy též moderní historiografie. Rhétra bývá datována do období let 830/810 až 600 (srov. rok 1026, 886, kde o příbuzenských poměrech Lykúrgových, 810 a 610). V této době Sparta ovládla již celou Lakónii.

Nástupcem Alkamenovým se stal jeho syn Polydóros (vládl do roku asi 720). Jeho děd Téleklos byl zabit Messéňany, když chtěl v jejich zemi obětovat (a tím uplatnit na ni svůj nárok), viz však o komplikované události u roku 743. 

V Kampánii založili Chalkidští z Euboje pod vůdcem Megasthenem a Kýmští z téhož ostrova (a nikoli z aiolské K.) pod vůdcem Hippoklem osady Kýmé (pozdější lat. Cumae) a Parthenopé-Neápolis (podle tradice to byly nejstarší hellénské osady v Itálii; srov. k tomu rok 773). Starší datum založení Kýmy viz zde níže; archeologické nálezy začínají kolem roku 750. 

Z Kýmy, která měla přízvisko Chalkidská/Chalkidiké, byly pak kolonisovány ostrovy Pithékúsai (lat. Aenaria, dn. Ischia, ke jménu viz v indexu s. v.). Do Parthenopy později migrovali Hellénové z Chalkidy, Athén a Pithékús a město dostalo po svém druhém osídlení (nelze datovat) jméno Neápolis, „Nové Město“, dn. Napoli.

• Podle jiné tradice vznikla osada Mykény (pozd. Cumy) prý již roku 1051, viz tam. Lze spekulovat o tom, že onoho dávného roku vznikla osada, která byla až t. r. hellénisována (?). Odtud se mimo jiné do Latia a Říma šířil hellénský vliv a hellénští obchodníci v kraji podnikali stejně jako jejich foiníčtí a etruští konkurenti. 

Tažení assyrského krále Aššur-néráriho V. proti městům Arpad a Paqarchubúni v Syrii skončilo zjevně malým úspěchem. Podle poničené mírové smlouvy na stéle si vládce Arpadu/Bít Agúsi Matí’-ilu (vládl až do roku asi 740) zaplacením tributu uchoval autonomii a zároveň vzal na vědomí, že kdyby přísahu věrnosti Aššurovi porušil, čekají ho hrozné až příšerné věci.

Tohoto a následujícího roku porazil urartský král Sarduri II. Muriniho, krále země Abiliani (pozdější armenská satrapie Abiléné) a země Weliku u jezera Sevan, a krále Sinalibi, který vládl v zemi Tuli v téže oblasti severního Urartu. Téhož roku vybojovali Urartští nerozhodnou bitvu s Assyřany v kraji Arme nebo Urme (v zemi Šubria?; srov. o ní roku 2400).

V Latiu na území Alby Longy pastevci Romulus a Remus, dvojčata Vestiny kněžky Rhee Silvie a Marta, viz rok 769, buď kradli o luperkáliích dobytek na pozemcích svého (nepoznaného) dědy Numitora, nebo byli lstivě lapeni lupiči, kteří své zločiny hodily před králem Amuliem II. na pastýřská dvojčata.

Remus byl zajat a Amulius rozhodl, aby o něm vynesl soud jeho sesazený bratr Numitor. Když zjistil, že Remus a s ním Romulus jsou jeho vnuci, Amulia II. Silvia zavraždili a královláda nad Albou Longou se vrátila Numitorovi. Vnukům povolil založit si vlastní osadu, viz rok následující.