dláždění, dlažba v Římě a první v západ. Evropě, lat. via stráta, pavímentum§ 174

dlouhověcí, řec. makrobioi, lat. macrobií, macrobiótae, longaeví

Jmenný výčet stoletých, a zachovaný, podal Flegón z Trall. Že se některé země vyznačují dlouhověkostí svých obyvatel, věděl starý svět moc dobře. Ammiánus Márcellínus to potvrzuje ve 4. st. n. l., když říká o venkovanech žijících v thráckých horách, že "nás" předstihují délkou předpokládaného věku, poněvadž nejedí žádná smíchaná jídla ani nepijí nic teplého a poněvadž žijí neustále na čerstvém, chladném vzduchu.

Platí to o oněch oblastech dodnes, byť tam usazení Slované a Bulhaři okupovali zemi o mnoho staletí později. Překvapivý, či spíše záhadný údaj podal Artemidóros ve druhé knize svého snáře, že prý většina lidí žije bezmála sto let, nebo o něco více... 

Nejdéle v dobách „evropského“ starověku měl podle hellénských tradic žít kněz Diův a věštec Epimenidés z Knóssu. Prý se dožil 157 či 154 let (jiný, mnohem nižší údaj, uvádí 112 let). Z kněží, jak je dochováno, se vyššího věku než sta let, měl dožít Mardukův (Bélův) kněz, astronom a historiograf Béróssos Babylónský, a to 116 let. Ovšem nijak známý Illyr Danthón se prý ve zdraví dožil pěti set let a jistý dynasta v kárském Latmu šesti set let (což geógrafovi Xenofóntovi z Lampsaku sdělil osmdesátiletý panovníkův syn). 

Podle Plínia se dožil dvou set let jistý Aigimios/Aigimos, který může být shodný s autorem spisku o pečení placek či dortů (plákúntopoiikon syngramma) popřípadě s předhippokratovským lékařem z Velie, který jako první psal o tepu.

Z řečníků a sofistů žil nejdéle Gorgiás z Leontín 108 let, ukončivší život hladovkou, a Isokratés Athénský 98 let. Mysón z Chénu, který býval od některých starých dějepisců zahrnován mezi Sedm mudrců a jehož proslulost zřejmě spočívala v samotářském způsobu života, se měl dožít 97 let.

Ve dvoustátí Tyru a Sídónu roku 936 po Chírámovi I. (panoval od roku 969) vládl jen sedmnáct let jeho prvorozený syn Ba’al-ezer I., který prý však žil 143 roky (podle jiné tradice kraloval jen sedm, nikoli sedmnáct let).

Za stoleté byli pokládáni ze Sedmi mudrců Solón, Thalés a Pittakos. Spartský zákonodárce Lykúrgos zemřel v osmdesáti pěti letech. Hudebník a pýthagorik Xenofilos z Chalkidy či Chalkédonu se prý v Athénách dožil sto pěti let. Básníci Anakreón a Stésíchoros se dožili osmdesáti pěti let, Simónidés z Kou více než devadesáti.

Je pozoruhodné, že o obyvatelích hory Athós, dnes autonomního státečku křesťanských mnichů v rámci Řecké republiky, se ve 2. st. n. l. tradovalo, že se dožívají v průměru 130 let. Protože prý jedí pouze žitný chléb, přežívají sta let tzv. Chaldajové, dnes záhadná vrstva věštců, astrologů a možná též šarlatánů. Jak dodává autor informace Lúkiános ze Samosat, velmi záleží na uzpůsobení života, jeho řádu, na životním prostředí apod.

Tragický básník Sofoklés se v devadesáti pěti letech zadusil zrnkem z hroznového vína. Komický básník Kratínos se dožil devadesáti sedmi let a ještě krátce před smrtí prožil radost na divadle z vítězství titulu „Láhev vína“. Stejně stár zemřel jiný autor komédií Filémón Syrákúský, který se usmál k smrti, když viděl jíst osla fíky, které měl dostat: přikázal sluhovi, aby zvířeti dal ještě víno… (totéž se vyprávělo o stóiku Chrýsippovi).

Epicharmos, jiný z komických básníků, zemřel v devadesáti sedmi, Alexis z Thúrií, strýc a učitel Menandrův a rovněž autor komédií, se narodil kolem roku 372 a zemřel kolem roku 270.

Roku 232 zemřel Kleanthés z Assu, scholarchos stoy, narozený kolem roku 331, tedy devadesátidevítiletý. Zakladatel stoy a jeho učitel Foiníčan Zénón si vzal život hladovkou v devadesáti osmi, neboť se domníval, že dostal od Dia znamení (pravděpodobně poprvé v životě upadl…). Jeho žáku Kleanthovi naskočil opar na ústech, a to rovněž vzal jako znamení a přestal jíst.

Z vědců a literátů možná dosáhl stoletého věku Eratosthenés z Kýrény (narozen kolem roku 295, podle jiného počítání roku 276, zemřel 195), podle jiných pramenů osmdesáti dvou let. Od roku 246 byl hlavním bibliothékářem Múseia v Alexandreji. Kolem roku 220 změřil na základě vzdálenosti Alexandreie a Syény zemské stupně a obvod zeměkoule. Stoletý nebo stočtyřletý zemřel atomik Démokritos Abdérský.

V Lárisse zemřel roku 364 proslavený lékař Hippokratés z Kóu, narozený roku 460; jako rok úmrtí se uvádí i rok 356. Xenofanés, žák fysika Archeláa, žil devadesát jeden rok, Platónův žák Xenokratés osmdesát čtyři, akadémik Karneadés osmdesát pět, historik Polybios z Megalopole osmdesát dva roky a zemřel na následky pádu s koně, stoik Chrýsippos osmdesát jeden a jeho kolega v učení Diogenés ze Seleukeie na Tigridu žil osmdesát osm let; Syřan či syrský Arab z Apameie Poseidónios, naturalisovaný Rhoďan a guru římské smetánky, pracoval do osmdesáti čtyř let, peripatétik Kritoláos přes osmdesát dva roky, athénský aristokrat Platón osmdesát jeden rok.

Jeden z učitelů Octáviána Augusta Athénodóros z Tarsu zemřel ve své vlasti stár osmdesát dva roky a byl ročně slaven jako ochranný bůh města. Jiný tarský rodák Nestór, stóický učitel císaře Tiberia, zemřel v devadesáti dvou letech, slavný Athéno-Sparťan Xenofón v devadesáti. Octáviánův učitel rhétóriky Apollodóros z Pergamu se dožil osmdesáti dvou let, jiný řečník Potamón let devadesáti. Otec básníka Ovídia, jehož jméno neznáme, se dožil devadesátky před rokem 8 n. l., kdy musel literát do pontského exilu (kde vyhnanec zemřel v šedesáti n. 61 letech).

Historik, snad peripatétik, učitel dětí Antigona Gonáty Ktésibios z Chalkidy zemřel v athénském sloupořadí stár sto [dvacet] čtyři roky (?), známější Hierónymos z Kardie po dlouhé vojenské kariéře zemřel ve sto čtyřech letech, do konce svých dnů společensky aktivní. Hellaníkos z Mytilény a Ferekýdés ze Sýru se dožili osmdesáti pěti roků, Aristobúlos z Kassandreie devadesáti, Tímaios z Tauromenia devadesáti šesti (zemřel c. 260).

Aristobúlos zřejmě drží jeden ze světových rekordů: sepisování dějin, tedy moderně svou vědeckou karieru, zahájil ve věku osmdesáti jednoho roku. Devadesáti dvou let se dožil spisovatel Hypsikratés z Amísu.

Ibérský král Meribanés III. vládl v letech 284 až 361, tedy 77 roků, žil však 104 roky. Jeho vláda není rekordně dlouhá jen na Kavkazu, ale též v celém antickém světě. O ostatním světě a dobách novodobých viz zde níže. 

Numidský král Masinissa vládl 56 let (205 – 149, narozen asi 243), stejně dlouho jako v Kappadokii Ariaráthés IV. Eusebés (220 – 164, narozen asi 255). Mauretánský vládce Bógud I. vládl se svým otcem Bokchem I. od roku c. 105 do roku 81. Pak seděl na trůnu sám až do roku 44, tedy celkově asi 61 rok.

Padesát let vládl Bíthýnům dynasta Bás (377 - 327). V Hérákleji na Pontu zemřel roku 305 po 33 letech vlády samovládce Dionýsios (od roku 338). Syrákúský stratégos a vládce Hierón II. byl roku 270 provolán králem Sikeliótů a byl jím do roku 215. Zemřel na nemoc ve 92 letech. Král Sikeliótů a nejslavnější vojevůdce západohellénského světa Agathoklés zemřel nebo byl zavražděn ve 72, podle jiného údaje v 95 letech.

Zřejmě roku 429 se narodil král skythských Agathyrsů Atheás či Ateás. Zemřel na dunajském bojišti ve válce s Filippem II. ve vysokém věku roku 339. Toulec z jeho zbroje byl nalezen v pohřební výbavě makedonského krále.

Rovněž illyrský vládce Bardylis ve válce s Filippem jezdil v devadesáti na koni. Dynasta thráckých Odrysů Térés (nevíme ovšem, který z několika známých nositelů toho jména, snad Térés III.) zemřel v devadesáti dvou letech.

Ve Spartě drží vladařský rekord Kleomenés II., vládnoucí od roku 370 až do roku 309! Od roku 361 v kyperském Kitiu vládl Púmiathón alias Pygmalión, jenž přišel o život roku 315 popraven ptolemajovským satrapou ostrova Ptolemaiem. Nevlastní syn Ptolemaia Sótéra Magás vládl v Kýréně v letech 308 až 258, tedy půl století.

Antigonos Monofthalmos padl v bitvě se Seleukem a Lýsimachem stár osmdesát jeden rok, Lýsimachos zemřel v bitvě se Seleukem jako osmdesátiletý a Seleukos Níkátor byl o něco později zavražděn ve stejném věku. Osmdesátiletý zemřel Antigonos Gonatás nebo před ním Antipatros, Alexandrův dohlížitel nad Hellény. Ptolemaios Sótér se dožil osmdesáti šesti roků, Filetairos Pergamský, osmdesáti, Attalos Filadelfos osmdesáti dvou, Mithridátés III. Ktistés osmdesáti čtyř.

V osmdesáti dvou letech byl Perdikkou ukřižován perský dynasta Kappadoků Ariaráthés I. Z Peršanů byl prý stoletý Kýros I., otec Kambýsa I. Artaxerxés Mnémón zemřel na jakousi nemoc v osmdesáti šesti, podle jiné zprávy v devadesáti čtyřech letech věku. Jakýsi perský lokální dynasta téhož jména z konce seleukovské vlády v Horních satrapiích se dožil devadesáti tří let, kdy byl zavražděn spiknutím svého bratra Gosithrea.

Aramajská matrona Adda-quppí/guppí, kněžka Sînova v Charránu a matka posledního z chaldajských králů Nabû-ná´ida, zemřela roku 547 ve věku 104 let. V chrámu E-chul-chul pečovala, jak se chlubí na zachovaných nápisech, o Sîna, jeho manželku Nin-gal, Nuskua a Sadarnunnu, choť Nuskuovu.

Z Parthů je nepochybně světovým unikátem vláda Arsaka XI. Sinatroka: na trůn totiž nastoupil v osmdesáti letech a vládl ještě šest let. Kromě toho je zřejmě jediným sakarauckým Skythem, kterého známe jménem. Z armenských vládců se dožil osmdesáti pěti let Tigránés I. a zemřel na nemoc.

Stejně stár a na nemoc zemřel Arab Hyspaosinés Charakénský a třetí z jeho nástupců Tiraios I. v devadesáti dvou letech. Artabázos, sedmý z králů po Tiraiovi i., byl na trůn dosazen Parthy v 86 letech (nebo to věk, kterého se dožil?) a jak dlouho kraloval nevíme (srov. rok 121 a výčet charakénských dynastů v přílohách).

Některý ze čtyř známých dynastů v Elymáidě se jménem Kamniskirés (Qabinaskiri) žil devadesát šest let. O těchto lidech nevíme jinak vůbec nic. 

V Bosporské říši zemřel roku 19 ve věku 93 let král Asandros (vládl od roku 46). V devadesáti ještě bojoval pěšmo i na koni. Mimo jiné postavil Tauridským Chersonésem napříč valy s věžemi na ochranu proti stepním nomádům. Ze života odešel dobrovolně hladovkou zklamán z toho, jaká budoucnost čeká jeho říši úřadováním Římanů.

V kavkazské Ibérii se dožil zakladatel královské dynastie Farnabázos I. 92 let a z nich 65 let vládl (300 - 235). Jeho syn Sauromakés I. vládl roků 75. Jejich potomek Farasmanés I. (1 - 58) nastoupil na trůn ve třiceti a žil 88 let. Ibérský panovník Meribanés III./Mirian rodu perského, který panoval v letech 284 - 361, nastoupil na trůn sedmiletý a zemřel ve 104 letech.

Z Arabů se prý dynasta Ománu a pobřežní Karmánie Goaisos vládnoucí zřejmě v prvním století, současník cestopisce Ísidóra Charakénského, dožil sto patnácti let, kdy zemřel na jakousi chorobu.  

Z údajů encyklopedisty Plínia vyplývá, že stoletých v jeho době nebylo nijak málo. Cénsúra Vespasiánova a Titova zjistila jich v Popádí několik a v Bonónii žil C. Terentius stár 135 let. V Ariminu měly dvě ženy o dva roky více. Jistý M. Mucius Galeria Félíx žil tehdy jako stopadesátiletý a kromě něho řada mužů a žen nad sto dvacet let. Cénsúra předtím Claudiova odhalila, že jistý T. Fullónius Bonóniensis žil tehdy 150 let, což doložily předcházející majetková zjištění. 

Lívia, manželka P. Rutília Rúfa, cos. 105, dožila 97 roků, Statilia za Ti. Claudia roků 99 a manželka Ciceronova Terentia 103. Galeria Copiola vystupovala na podiu, jen v přestávce, před diváky ve svých 104 letech a jistá Sammula ze stejné branže žila roků 110. Jiný z herců, Stephanió/Stefanión, který jako první v Římě začal tančit v toze, vystupoval na stoletních hrách Augustových a ještě 64 roky později na hrách, které pořádal za svého čtvrtého konsulátu Ti. Claudius. Dožil se však věku mnohem vyššího. 

 

V Číně ve státě Čchin vládl půl století král Čau-siang (307 - 251). Nejdelší čínskou císařskou vládou byla éra mandžuského panovníka Kchang-si (Kangxi) v letech 1661 - 1722, tedy 61 rok. Jeho vnuk Čchian-lung (Qianlong) abdikoval několik dnů před tímto rekordem, aby ho, jak slíbil na začátku své vlády, nepřekonal (císařem v letech 1735 - 1796, ale s titulem staršího císaře až do své smrti roku 1799).

V Koreji král Te-čo (Taejo) z Kogurja vládl v letech 53 - 146, tedy 93 roků; o dalších okolnostech viz rok 53. Déle vládl jen Egypťan Pepi II., viz zde níže. Te-čo však byl zavražděn "na pensi" svým nevlastním bratrem Sin-tem (Sindae) roku 165 a dožil se buď 118 nebo 121 let.

•

Nejdelší známou vládou v lidských dějinách je panování krále jménem Hor Nečerichau (Neferkare I.) Pepi II. v letech 2278 - 2184 (94 let), panovníka Šesté egyptské královské dynastie (starší čtení: Pjopej, řec. Fióps).

Druhou nejdelší je vláda Korejce Te-čo, viz zde výše, a třetí, ale nejdelší dokumentovanou, byla vláda Ngwenyamy Sobhuzy II., velkého náčelníka Svazijců a později jejich krále. Když zemřel jeho otec Ngwane V., stal se Sobhuza 10. prosince 1899 nástupcem jako několikaměsíční. Regentství držela do 22. prosince 1921 jeho babička Labotsibeni Mdluli.

Sobhuza II. vládl 82 roky a devět měsíců: roku 1968 získal na Spojeném království plnou nezávislost, konstituce se zřekl roku 1973 a od té doby vládl absolutisticky do 21. srpna 1982.

Podle úředních svazijských záznamů se Sobhuza oženil se sedmdesáti ženami a v rozmezí let 1920 až 1970 měl 210 dětí, z nichž 180 přežilo dětství. Roku 2000 ještě žilo 97 jeho dětí, které všechny dohromady měly přes tisíc králových vnoučat. Viz též zde níže.

O dalším rekordmanovi, ale z kavkazské Ibérie, viz zde výše. Rekordní věk při nástupu voleného úřadu zaznamenal v květnu 2018 lékař Mahathir Mohamad: vyhrál parlamentní volby v Malajsii a byl jmenován předsedou federální vlády ve věku 92 let (v úřadu do roku 2020). Premiérem byl již v letech 1981 - 2003, do pense šel tehdy v 78 letech. 

Nejdéle absolutně prý vládnul tartésský král Arganthonios: na trůn nastoupil ve svých čtyřiceti a vládl osmdesát let (jiný údaj hovoří o tom, že se dožil 150 let). Kinyrovi, kyperskému králi, se připisoval věk 160 let. Oba údaje ovšem na rozdíl od egyptských doložit nelze.

U Římanů se dožil M. Perpenna,cos. 92, 98 let. M. Valerius Máximus Corvus žil sto let a mezi jeho prvním a posledním konsulátem, šestým, uplynulo 47 let. Na kurulském křesle (tzn. že vykonával úřady, jejichž symbolem takové křeslo bylo) seděl 21krát, což už nikdo po něm nezopakoval: co do státnických funkcí i rekord světový...

Stejně dlouho žil pontifex máximus Q. Caecilius Metellus Pius, otec Metella Crétika; pontifikem byl svých posledních 22 roků. Q. Fabius Máximus zastával augurskou funkci 62 roky, jeho věk neznáme. 

Masinissa Numidský měl posledního potomka Methymnata ve svých 86 letech. Ještě v 88 letech vedl vítězně svou poslední válku (151). Jedl prý výhradně chléb bez masa. M. Porcius Cató Cénsórínus (ročník 234) měl posledního syna ve svých osmdesáti letech z dcery svého klienta: rod Porciů se tak rozdělil na Liciniány a na Salaniány (k nimž patřil i Cató Utický). Více než osmdesáti let se dožili římští králové Numa Pompílius, Servius Tullius a poslední z jejich řady, Tarquinius Superbus se ve zdraví v Kumách ve vyhnanství dožil devadesátky.

 

C. Turannius býval praefectem annonae za Tiberia a když ho v devadesáti Caligula propouštěl z funkce prokurátora, pokládal to za svou smrt a dal se služebnictvem oplakávat jako mrtvý. Císař mu úřad vrátil. 

Zajímavý katalog dlouhověkých pořídil v sedmé knize své encyklopedie Plínius. Z žen se dožila Rutíliova dcera Lívia 97 let, jistá Statilia ze šlechtické rodiny se za Claudia dožila 99 let, Ciceronova dcera Terentia 103 let, ale Clódia, dcera Ofiliova, žila 115 let - a patnáctkrát porodila; své děti přežila. Herečka mímů Lucceia vystupovala na scéně celých sto let.

Herečka Galeria Copiola vystupovala na hrách věnovaných Augustovi za konsulů C. Poppaea a Q. Sulpicia, když jí bylo 104 let (pravda, jen v mezihře, v mímickém vystoupení mezi divadelními akty zvaném embolion, lat. embolium). Svou premiéru na divadle měla před 91 roky za konsulů C. Maria a Cn. Carbóna (roku 82). Když zasvěcoval Cn. Pompéius své kamenné divadlo v Římě (52), vystupovala již jako stařena.

Z umělců embolia známe z nápisů jménem ještě jistou Sofu Theórobathylliánu (řec. "Šikovná holka viditelná už z dálky"?), Foibu Vocontii a umělce Oppia. Když roku 59 n. l. pořádal po vraždě své matky Agrippíny mladší Neró oslavy svého prvního oholení/iúvenália, v pantomímě zatancovala jistá Aelia Catella, "osmdesátnice".

Jejich rekordy překonal v moderních dějinách Johannes "Jopie" Heesters, operetní pěvec a herec rodem z holandského Amersfoortu, který ale celý život dělal kariéru v Německu. Když zemřel o vánocích roku 2011, bylo mu 108 let. Několik měsíců před smrtí vystupoval ještě v televisi a ve svých 105 letech na divadle v roli císaře Františka Josefa i. Jiným jeho rekordem byla role knížete Danila v operetě Die lustige Witwe: 1600krát. • Dětská lékařka Leila Denmarková z Georgie ukončila svou praxi ve 103 letech a dožila se 114 roků, kdy byla čtvrtou nejstarší osobou planety.

Jiný rekord moderního divadla držel Italoameričan Calogero Antonio Carusoto alias Charles Anthony (zemřel v únoru 2012 ve věku 82 let). V newyorské Metropolitní opeře ("Met") během své pěvecké kariéry v letech 1954 - 2010 odehrál 2928 představení ve 111 rolích v 69 operách.

V Římě byl pro podezření z touhy po královládě zavražděn roku 439 majetný jezdec Sp. Maelius, který v době hladu nakoupil za své obilí a rozdával ho. Jeho vrahem byl C. Servílius Ahála, velitel jízdy více než osmdesátiletého diktátora L. Quínctia Cincinnáta. Za to se mu dostalo pochvaly senátu a beztrestnost.

Když se Augustus podivoval kondici stoletého, jinak ale neznámého Rómilia Pollióna, dostal odpověď, jak toho dosáhnout: "intus mulsó, forís oleó/vevnitř medovým vínem, venku olejem." Římským príncipem/císařem, který se dostal nejpozději k vládě, byli asi A. Vitellius roku 69 n. l. a M. Claudius Tacitus: bylo jim 75 let, ale vládli nejdéle rok, než byli zavražděni. Tacitus byl zároveň posledním „civilním“ císařem, zvoleným vůlí senátu (nemusel nutně být takového věku a ani nemusel být zvolen senátem, ale také armádou a asi byl rodem z Podunají). Vitelliův předchůdce Ser. Sulpicius Galba se stal imperátorem na tři měsíce ve svých 73 letech. 

Vyhlášeným ideologem mnišské nesnášenlivosti, militantního monotheismu a současně vojenské poslušnosti byl archimandrités/opat Bílého kláštera v Thébaidě Šenúte/Šenúda (řec. Sinúthios), který se dožil 118 let (zemřel roku 466).

•

Naopak nejmladšími panovníky byli římští „príncipové & dominové“. Gordiánus I. byl príncipem v osmdesáti, jeho vnuk Gordiánus III. už jako třináctiletý. O dědovi, synovi a vnukovi jako o málo císařích staří autoři nenapsali žádnou špínu.

Ovšem mladost měl Řím v kostech, třebaže po celou republiku všichni vyzdvihovali vyzrálost stáří a tak vůbec všichni přemýšlivější autoři. Rómulus založil Město v šestnácti či osmnácti, to se také stal vrahem, Octáviánus-Augustus v devatenácti velel desítkám tisíc mužů. C. Iúlius Caesar vulgo Caligula se stal príncipem ve 25, Ti. Neró v šestnácti, Cónstáns v sedmnácti. 

Císař Licinius (306 – 324) udělal od roku 313 caesarem svého syna Liciniána, jemuž tehdy bylo dvacet měsíců. Roku 375 n. l. byl jmenován augustem Valentiniánus II. ve svých čtyřech letech a vládl do roku 392. Jeho poručníkem byl šestnáctiletý syn Valentiniánův Grátiánus, který se stal císařem západu v osmi, srov. pod křesťanství. 

Roku 383 se stal augustem Arcadius jako šestiletý, o deset let později jeho bratr Honórius jako devítiletý, Theodosius II. jako sedmiletý a roku 424 Valentiniánus III. jako pětiletý (do 455).

Arkadiův syn Theodosios II. se stal spoluvládcem roku 402 jako jednoroční a samostatným vládcem roku 408 jako sedmiletý. Za otcova života mu byl poručníkem, formálně, perský král Jazdegerd I., srov. pod křesťanství.

Ovšem Theodosios II. byl augustem 49 roků, z toho 42 roky samostatně (408-450): je to římský rekord. Do politiky nezasahoval, „studoval vědy“, byl kaligraf a opisoval knihy, měl rád historii a „theologii“, disciplinu křesťanských ideologů o výhradní jedinečnosti jejich kultu.

Imp. C. Iúlius Constantius II. Aug. se chopil moci 10. října 337, když mu bylo asi dvacet; vládl do 361. Flávius Grátiánus, syn Valentiniána I. a Maríny Sevéry, august od svých devíti let roku 367. Od roku 375 vládl na Západu do roku 383, kdy byl zavražděn po usurpaci Magna Maxima. Grátiánův děd Grátiánus zv. Funárius, Provazník, byl otcem císařů Valentiniána I. a Valenta. Roku 474 se stal v kónstantínopoli spoluvládcem pětiletý vnuk Leonta I. León II.

Je pozoruhodné, že největší z chaotů na římském trůnu nastupovali a umírali mládi: Gáius ve 29, Neró ve 32 letech, Commodus ve 31, Caracalla ve 43 a Domitiánus ve 45 letech. Velmistr mezi nimi zvaný starými autory Pseudantónínos, Sardanapallos, Héliogabalos n. Elegabalos/Elagabalus nastoupil na trůn ve čtrnácti a odstraněn byl už v osmnácti letech, viz rok 218+.

Ve východořímské novele/románu z indického prostředí Barlaam a Iosafat, jehož autorem je snad syrský mnich Ióannés Damaskénos, se v křesťanských reáliích převypravuje život Buddhův: praví, že život je dlouhý osmdesát i sto roků, než se musí zemřít.

Jak značný protiklad k nízkému stáří ve středověké i pozdější Evropě nebo dnes ve velkých částech světa. Šlechtické mládí ve vůdčích postaveních nebylo v Evropě ničím pozoruhodným. Ludwig Wilhelm, markrabě báden-bádenský, nastoupil na trůn po svém otci ve 22, byl jmenován generálem habsburského jezdectva ve svých 28 letech (1683) a polním maršálem o tři roky později (zemřel roku 1707 v 51 letech). Prodělal 26 tažení, 25 obléhání a třinácti bitvám velel a nikdy nebyl poražen. Většinu úspěchů slavil ve válkách s Turky a Němci mu proto říkají Türkenlouis.

Eugen, princ ze Savoje-Carignanu, známý Princ Evžen, příbuzný poloviny vysoké evropské šlechty, dosáhl u Habsburků generálské hodnosti ve 22 (1685) a polním maršálem se stal ve třiceti (zemřel roku 1736 v 73 letech). 

•

Rekordní novověké královlády a vlády „neurozených“: Druhou nejdelší vládou dějin po Egypťanovi Pepim II., viz zde výše, je vláda Korejce Te-čo, viz tamtéž. Třetí, ale nejdelší dokumentovanou, byla vláda Ngwenyamy Sobhuzy II., velkého náčelníka Svazijců a později jejich krále. Když zemřel jeho otec Ngwane V., stal se Sobhuza 10. prosince 1899 nástupcem jako několikaměsíční. Regentství držela do 22. prosince 1921 jeho babička Labotsibeni Mdluli. Sobhuza II. vládl 82 roky a devět měsíců/254 dny: roku 1968 získal na Spojeném království nezávislost, konstituce se zřekl roku 1973 a od té doby vládl absolutisticky do 21. srpna 1982 (viz zde výše; nástupcem se stal roku 1986 jeho syn Mswati III., kdy byl jako osmnáctiletý korunován).

V Británii nejdéle vládla Elizabeth II.: sedmdesát roků (1952 - 2022) a zemřela jako 96letá. Překonala rekord Victorie, dcery Williama IV.: 63 let (červen 1837 - leden 1901). George III. vládl šedesát let, než slepý, hluchý a šílený podlehl léčbě arsenem (1760 - 1820), Henry III. padesát šest (1216 - 1272), Edward III. padesát (1327 - 1377), Elizabeth I. čtyřicet pět (1558 - 1603), Henry VI. třicet devět (1422 - 1461), Henry VIII. třicet osm (1509 - 1547). ● Elizabeth II. také překonala 12. června 2022 panovnický rekord thajského krále Rámy IX. Pchúmipchóla Adundéta (Bhumibol Adulyadej) se sedmdesáti roky a 116 dny na trůnu.

Elizabethin syn Charles, od 8. září 2022 jako král Charles III., dosáhl 20. dubna 2011 také nechtěného rekordu: stal se nejdéle fungujícím následníkem trůnu, jímž byl jmenován jako tříletý před 59 roky, dvěma měsíci a čtrnácti dny. Překonal tak svého prapraděda Edwarda VII., který se narodil jako dědic trůnu královny Victorie 9. listopadu 1841, a dočkal se vlády 22. ledna 1901, kdy jeho matka zemřela (čekal tedy o den méně než Charles).

Ve Francii (a Navaře) a zároveň v Evropě je rekordmanem Louis XIV., "le Roi-Soleil", se sedmdesáti dvěma roky a 110 dny panovnickými (14. května 1643 – 1. září 1715); na trůn dosedl jako pětiletý (* 5. září 1638). Viz ale případně zde níže vládu vévody toulouského Guillauma III.

V německých zemích drží rekord Georg Wilhelm (1784 - 1860), hrabě a později kníže ze Schaumburg-Lippe: jeho nominální vláda začala roku 1787 a skončila po 73 letech, devíti měsících a osmi dnech.

Alfons I. Henriques neboli Dom Afonso z vedlejší kapetovské větve, první portugalský král, se narodil roku 1107 (1109) a zemřel 1185. K vládě se dostal rovněž jako tříletý a vydržel (od roku 1143 jako král) panovat 73 roky, sedm měsíců a šest dnů. 73 roky a 29 dnů vládl kurfirst a později velkovévoda bádenský Karl Friedrich (žil 1728 - 1811).

Rakouský císař Franz Josef I. panoval šedesát sedm let a 354 dny (1848 – 1916, ročník 1830; druhou nejdelší habsburskou vládu měl Leopold I. v letech 1658 - 1705, tedy 47 roků). "FJI" nastoupil na trůn jako osmnáctiletý a podobně jako v případě Egypťana Pepiho II. a staré říše, viz zde výše, po jeho dlouhé vládě se habsburské imperium zhroutilo.

FJI pracoval na zdaru impéria doslova do posledního dechu. Jeho poslední slova před tím, než 20. listopadu 1916 upadl do bezvědomí, podle jedné verse zněla: "Bitte, mich morgen um halb vier wecken: ich bin mit meiner Arbeit nicht fertig/Prosím, probuďte mne ráno v půl čtvrté: se svou prací nejsem hotov."   

Ferdinand I. Bourbonský, král v Neapoli (1751 - 1825) vládl od roku 1759 65 let, dva měsíce a 29 dnů. Rómájský/"byzantský" císař Basileos II., "Hubitel Bulharů", vládl čtyřicet devět let (976 - 1025), Kónstantínos VII. čtyřicet šest (913 - 959).

Nejdéle panujícím monarchou současnosti byl thajský král Ráma IX. Pchúmipchon Adundét (od roku 1946, v červnu 2006 oslavil 60. výročí nástupu na trůn, zemřel po sedmdesátileté vládě 13. listopadu 2016). V Evropě vládl monacký kníže Rainier III. 55 let od roku 1949 do 6. dubna 2005.

Emír Ras al-Chajmy Šajch Saqr ibn Muhammad al-Qásimí (narozen c. 1919) vládl od roku 1948 do 2010, 62 let, samojský vládce Malietoa Tanumafili II. se dožil 94 let a panoval od 1962 do 12. května 2007, brunejský sultán Muda Hassanal Bolkiah, narozený roku 1946, panuje od října 1967 a po smrti Alžběty II. se stal nejstarším vládnoucím monarchou, Taufa´ahau Tupou IV., král tonžský, se dožil 88 roků a panoval v letech 1970 až 2006.

V minulém století překonali padesátiletí na trůnech japonský císař Hirohito (63 roky do 1989), František Josef I. (68 let do 1916) a britská Viktorie (63 a sedm měsíců let od 1837 do 1901).

Jediná habsburská a německá „císařovna“ Maria Theresia se dožila 63 let a z toho čtyřicet vládla (1740 - 1780): nominálně ale byli císaři její manžel Franz/František I. a syn Josef II. Maria Theresia měla šestnáct dětí, zřejmě rekord mezi korunovanými ženami. Její mladší německá vrstevnice a ruská carevna Katharina II. žila 67 let a vládla 34 roky (1762 - 1796). Jako jediné ženě dějin jí historiografie přičinila přídomek Velká.

Z diktátorů absolutní novověký rekord drží severokorejský stalinista-čučcheista Kim Il-sung/č. Kim Ir-sen, který trápil své poddané šílenými nápady v letech 1948 - 1994, tedy 46 roků; ovšem jeho syn Kim Čong-il vymyslel po otcově smrti něco ještě lepšího: Kim I. je věčným vůdcem korejského lidu, takový president na věky.

Ověnčen presidentským titulem nejdéle vládl kubánský despota Fidel Castro Ruz (41 roků, úředně u moci od roku 1959 do 2008, jako nemocný pokračoval pak bez titulů po boku svého o něco mladšího bratra) a vládce Toga Gnassingbé Eyadéma (u moci od dubna 1967, zemřel 5. února 2005; 38 let).

President Gabunu El Hadj Omar Bongo Ondimba vládl ke spokojenosti bývalé metropole Francie od prosince 1967 (president-zakladatel Gabunu Léon M´ba ho stanovil nástupcem) do 8. června 2009, kdy zemřel na klinice v Barceloně: jeho 41 let u moci je rekordní nedědičná vláda "voleného" představitele.

Castrův bratr a nástupce ve funkci Raúl je spoludržitelem jiného rekordu. Se 49 roky byl nejdéle sloužícím ministrem obrany (1959 - 2008) a stejně dlouho držel takový úřad i jeden ze synů zakladatele Saúdské Arábie Abd al-Azíze (✝︎1953) Sultán ibn Abd al-Azíz Ál Saúd (1962 - 2011, kdy zemřel).

V červenci 2015 zemřel jiný ze Saúdů Saúd al-Fajsal bin Abd al-Azíz Ál Saúd (75), který byl ministrem zahraničí království v letech 1975 - 2015, rekordních čtyřicet let; zemřel dva měsíce po resignaci ze zdravotních důvodů.

• Nejdéle sloužícím předsedou vlády byl Chalífa bin Salmán Ál Chalífa v Bahrajnu, strýc panujícího krále Hamada bin Ísá: od roku 1970, roku 2011 po šíitských nepokojích byl ještě v úřadu; zemřel v listopadu 2020 po padesáti letech v úřadu.

Muammar Kaddáfí, libyjský samovládce, který se dostal k moci převratem 1. září 1969, Bonga překonal i bez presidentského "titulu". Jenže své 42. výročí slavil v podzemí, když během občanské války byl 21. srpna vyhnán z Tripoli a 20. října 2011 dopaden a umučen při útěku z dobývaného Sirtu.

Na výročí Kaddáfího puče 1. září 2011 uspořádal v Paříži francouzský president Nicolas Sarkozy, který se nejvíce zasadil o Kaddáfího sesazení i za cenu spojení s mudžáhidy, mezinárodní konferenci s vtipným triumfalistickým názvem "Přátelé Libye".

Albánský komunistický diktátor Enver Hoxha/č. Hodža vládl 41 rok (1944 - 1985), španělský diktátor Francisco Franco 36 let (1939 - 1975), stejně jako Portugalec António de Oliveira Salazar (1932 - 1968). O rok méně utiskoval Bulhary komunista Todor Živkov (1954 - 1989) a paraguayský generál Alfredo Stroessner se držel u moci v letech 1954 až 1989; jeho otec odešel do Ameriky z Hofu (an der Saale) při českých hranicích.

Z volených hlav států jako nejstarší byl v Evropě v úřadu italský president Carlo Azeglio Ciampi, úřadu v letech 1999 - 2006, kdy nakousl svůj 86. rok života. 20. dubna 2013 ho překonal jeho krajan Giorgio Napolitano, který byl dva měsíce před svými 88. narozeninami zvolen podruhé presidentem republiky, což bylo rovněž v italských dějinách poprvé. V úřadu setrval do ledna 2015. Jeho manželka Clio Maria Bittoniová byla se svými 78 roky nejstarší první dámou republiky na světě.

Jako 84letý byl zvolen roku 2007 presidentem Státu Israel Šimon Peres (zemřel roku 2016). Devadesátiny oslavil v únoru 2014 v presidentském úřadu zimbabwský vládce Robert Mugabe; o moc přišel pučem vlastních soudruhů v listopadu 2017 nikoli proti sobě, ale proti diktátorově manželce Grace (52), z níž měli všichni strach, že zdědí úřad po smrti chotě. Byl v tom okamžiku nejstarším z vládců na planetě (93); zemřel nijak neohrožován o dva roky později v září (95). 

První president postkomunistické FYROM (pozdější Severní Makedonie) Kiro Blagoje Gligorov v letech 1991 - 1999 končil v úřadu jako 82letý (zemřel na Nový rok 2012). V Senegalu byl voleným presidentem od roku 2000 advokát Abdoulaye Wade. Za své poslední kampaně za znovuzvolení v prvních měsících roku 2012, neúspěšné, udával věk 85 let, ale všeobecně se tušilo, že je starší (jeho papíry z francouzské koloniální éry se ztratily...).

Paul Biya, president Kamerunu od roku 1982, se roku 2025 o svůj úřad ucházel ve "volbách" poosmé a bylo mu devadesát. Rekord v této branži drží laoský komunistický president Nouhak Phoumsavanh/Phoumsavan, v úřadu v letech 1992 - 1998, kdy zemřel; bylo mu 98 let. Jiný rekord drží Johan Ferrier, který roku 2010 zemřel krátce před svými stými narozeninami: v letech 1975 - 1980 byl prvním presidentem v dějinách Surinamu a zároveň prvním, který byl sesazen pučem (seržantem Désim Boutersem, který pak po dlouhé vládě zemřel na útěku před zákonem roku 2024).

Za nimi leží irský president Éamon de Valera (irsky Éamonn de Bhailéara vulgo Dev), syn kubánského Španěla a irské matky narozený roku 1882 v New Yorku. Presidentem byl v letech 1959 - 1973. Roku 1966 byl zvolen podruhé, bylo mu 84 a stal se po Biyovi nejstarším z volených hlav státu. Když s politikou roku 1973 skončil, bylo mu devadesát, druhý rekord (zemřel o dva roky později).

V Karibiku drží další rekord. Joaquín Antonio Balaguer Ricardo (1906 - 2002) byl presidentem v Dominikáně v letech 1960 - 1962, 1966 - 1978 a 1986 - 1996. Roku 1994 šel do voleb jako 88letý a jeho oponent Juan Bosch byl jen o tři roky mladší! Literát Balaguer, který přežil Trujilla, se pokusil ještě roku 2000 o presidentský úřad (sedmý) ve věku 94 let. To už byl slepý, nemohoucný, všude ho nosili...

96 let se dožila první hlava republikánských států Chertek Amyrbitovna Ančimaa-Toka (1912 - 2008), která byla v letech 1940 - 1944 předsedkyní churalu Tannu Tuwy, od roku 1921 formálně samostatné republiky pod sovětskými protektorátem i ideologií (stát byl toku 1944 zahrnut do stalinského Sovětského svazu a od roku 1992 je údělnou republikou Ruské federace).

Podle některých výkladů rekord Egypťana Pepiho, viz zde výše, mohl "vyrovnat" vévoda toulouský Guillaume III. Taillefer, který se narodil roku 942, 943 n. 947 a od svých tří let vládl do roku 1037, tedy kolem devadesáti let. Vzhledem k tomu, že může jít u otce Raymonda o kronikářskou záměnu mezi třetím a pátým toho jména v Toulouse, převládá výklad, že se Guillaume narodil až kolem roku 978.

V království Kakongo, zhruba v pozdější Cabindě, kolem roku 1770 vládl Pukuta, o němž cestovatel Abbé Liévain Bonaventure Proyart napsal, že mu bylo 126 let, denně pět až šest hodin rozsuzoval poddané a ještě nechuravěl. Stejně stará prý byla králova teta Ma-mteva.

Z celostátních politických stran vládla nejdéle Komunistická strana Sovětského svazu: 1917 - 1991. V Paraguyi byli u moci lidé z Národní republikánské strany-Červené strany (Asociación Nacional  Republicana – Partido Colorado, ANR-PC, založena 1887) od roku 1947 do voleb v dubnu 2008 (v letech 1947 - 1962 byly jiné strany zakázány). V Severní Koreji vládnou komunisté-čučchisté od roku 1948, v Číně od roku 1949 a na Kubě od roku 1959. Syrští socialisté Baas byli u moci od března 1963 do roku 2024.

Všechny tyto strany s jistou výjimkou v případě Colorados byly a jsou totalitárními nástroji moci. Z demokratických zemí je pozoruhodná vláda Jihotyrolské lidové strany (SVP), která ve své italské autonomní provincii Bolzano-Bozen vyhrává volby do regionálního sněmu vyšším než padesátoprocentním podílem již od roku 1948. Bavorská Křesťansko sociální unie (CSU) je bez přerušení u moci od roku 1957. 

•

Rekord stoletého muže z jiné branže se udál v říjnu 2011 na atletických závodech v Torontu/CDN. 16. října uběhl Brit Fauja Singh (100) rodem z Džalandharu v indickém Paňdžábu (dávná Prasthala) trať marathonu o 41,195 kilometrech jako první svého věku celou (za 8 hodin 25 minut). pouhé dva dny předtím uběhl ve věkové kategorii 90+ rekordy na tratích 100, 200, 400, 800 a 1500 metrů, jedné míle, 3000 a 5000 metrů (sic).

Singh svůj první marathon absolvoval v Londýně, když mu bylo 89 a v roce 2003 torontský marathon uběhl za 5 hodin 40 minut. S běháním skončil roku 2013 a 1. dubna 2021 oslavil své 110. narozeniny, zemřel v červenci 2025. Guinnessova kniha jeho rekord odmítla uznat, neboť Singh nemohl doložit datum svého narození.

Věkový rekord mužský i ženský ve výstupech na Mt. Everest/Qomolungmu drží z 19. května 2012 japonská úřednice na pensi Tamae Watanabeová (73), která dosáhla vrcholu v teamu se čtyřmi lezci. Vylezla tam už před deseti roky a také tehdy to byl věkový rekord.

Jinou pozoruhodnou ženou je Virgina Oliverová z Rockland v Mainu, která ve svých 101 letech stále ještě vyplouvá na lov humrů a páskuje jejich klepeta (srpen 2021). Oliverová zvaná Ginny nikdy neopustila své rodné městečko a lovit humry začala na otcově lodi v sedmi letech. Doprovází ji 78letý syn Max. V roce 2023 o ní vyšla kniha pro děti The Lobster Lady, a to se stále ještě za korýši plavila. 

•