Atia Maior, řec. Attiá, dc. Iúlie mladší, sestry Božského Iúlia, s M. Atiem Balbem, tedy neteř C. Iulia Caesara dict., manž. C. Octavia, m. C. Octávia/Augustova, a manž. L. Márcia Philippa§ 100, 63, 56, 51, 47, 45 - 43 

Po Octáviově smrti se Atie provdala za L. Márcia Philippa, cos. 56, viz tam, a výchovu jejího syna převzala babička Iúlia Minor (zemřela 51), třebaže ho Március nijak nezavrhoval. 

Atia Minor, mladší dc. Iúlie s M. Atiem Balbem, manž. L. Márcia Philippa, cos. 38§ 56, 51  

atijóga§ viz dzogčhen

Atil§ viz Itilu

Atílius, celé jméno neznáme, podvodný majitel amfitheátru ve Fídénách§ 27+ 

P. Atílius Aebutiánus, praef. praet.§ 185+, 188+ 

C. Atílius Bulbus§ cos. 245 a 235

A. Atílius Cálátínus nebo Cáiátínus§ 295, cos. 258 a 254, dict. 249 (252)

L. Atílius Luscus§ 444

L. Atílius, velitel garnisonu§ 216 - 215

M. Atílius, velitel garnisonu§ 212

M. Atílius, vyslanec senátu§ 210

M. Atílius (Regulus?), praet. urb., s. cos. 227?§ 213, 212 

M. Atílius Metílius Bradua§ cos. ord. 108+ 

C. Atílius Régulus§ 1. cos. 250, b. M. Atília Régula; 2. cos. 225, cos. suff. 217

M. Atílius Régulus§ 1. cos. 294, 293; 2. 268, cos. 267 a 256, 255, 254; 3. cos. 227, cens. 215 

M. Atílius Régulus Calénus§ cos. 335

Atílius Rúfus, legát§ 84+

T. Atílius Rúfus Titiánus§ cos. ord. 127+ a 142+ spiklenec 

A. Atílius Serránus§ 194, 192, 191, 172, 171, cos. 170

C. Atílius Serránus§ 1. praet. 218; 2. cos. 106, 87; 3. cos. suff. 120+ 

M. Atílius Serránus§ praet. 175, 153

Sex. Atílius Serránus§ praet. 147, cos. 136

Sex. Atílius Serránus, tr. pl.§ 57

M. Atílius Sevérus§ 182+ (cos. suff. design.)

C. Atílius Strabó§ cos. suff. 71+

Atílius Tatiánus, spiklenec, snad blízký příbuzný Atília Rúfa Titiána§ 127+

Átína, m. na jihu Latia, jméno nezměnila§ 133

C. Átínius, praetor v Hispánii§ 186

C. Átínius Labeó zvaný Mácerió, tr. pl.§ 130

Atintániá, Atintánové, severoépeirský kraj, který byl dlouho pod vládou makedonských králů. A. po c. 540 razili stříbrný trojstatér s nápisem TYNTENON/"(A)tinténů"; byl též illyrský kmen tohoto jména§ 429, 330, 282, 272, 229, 228, 221, 213, 209, 105

Atis, náčelník italských Bojů, gen. Atia§ 238, 236 

M. Atius Balbus, manž. Iúlie, o. dvou Atií, viz též, děd Augustův§ 51, 22

Atizyés, per. satr. Velké Frygie§ 334

Atl Atl, jeskyně v N. Mexiku§ 5500

Atlah, 'tlh, Dúšarův kněz v egypt. Dafně§ 47

Atlanersa, k. Meroé§ 600

Atlantis, obyvatelé Atlantové, Platónem vybájený ostrov v dialozích Tímaios a Kritiás§ 1700 viz Faros, Thérá a Sókratés.

Údajně Solónem do Hellady rozšířený příběh egyptských kněží o zemi západně od Hérákleových sloupů s jakýmsi ideálním státoprávním uspořádáním. Devět tisíc roků před Platónem, tak autor báje, prý Atlantové válčili s lidmi ve Středomoří a zanikli v zemětřesení.

Atlantik, Atlantský oceán§ před 6000 (1 & 2) a viz s. v. objevy

Atlás, gen. -lanta§ 1. b. Prométheův, "tén gén kai ton úranon bastadzein", 1640, 1555; 2. pohoří v Maghribu§ 106-, 6+, 42+, 58+; 3. od Atlanta nese jméno Atlantikon pelagos/Atlantik  

Atlila, m. v Zágrosu§ viz Dúr Aššur

Atoiás§ viz Ateás ze Skythie

Aton§ viz Aten 

Atossa z Persie, pers. Utausá/Hutaus᧠1. nejstarší dc. Kýra II., manž. původně svého nevlastního bratra Kambýsa II., pak Smerdia/Bardiji, Kambýsova mladšího bratra, následně usurpátora Gaumáty (prý ho rozpoznala v posteli podle uříznutých uší, nebo to byla zásluha Faidymy) a na podzim roku 522 Dáreia I., m. Xerxa I., Achaimena, Masisty a Hystaspa, sestra Artystóny, rovněž Dáreiovy manželky, srov. tam. Zemřela kolem roku 475 a zažila hellénské fiasko svého syna. Traduje se o ní, že u Dáreia prosadila, co chtěla, a že byla grammotná, 521, 512, 486, 480; 2. d. a manž. Artaxerxa II., 404

Atoti§ viz Iti

Atpa, Atpaš z Milawandy, arzawský dyn.§ 1288

Atra, Hatra§ viz Hatra a pod Arabové

Atragaiá, m. v Thessalii§ 186

Atram-chasís§ viz Watram-

Atramyttion, pozd. Adramyttion, m. v Mýsii, osada kdysi Athénských, dn. Edremid v TR§ 585, 422, 368, 302, 250, 151, 129, 101, 88, 59-, 129+ 

Atránu, pevnost Mannájů§ 659

Atrax, Atrakiá, Atrakínos, m. v Perrhaibii u Lárissy, dn. asi lokalita ve vsi Kucochero§ 198

Atrebatové, Atrebatés, část kmenového svazu Belgů v pozd. hrabství Artois = dep. Pas-de-Calais, v okolí m. Arras; část Atreb. žila v Anglii jižně od Temže se střediskem v Callevě§ 75, 57, 55, 53, 51-, 39+, 42+, 43+   

Atreovci, synové Atreovi Agamemnón a Meneláos§ 773

Atreus z Mykén, k.§ 1600, 1460, 1266, 1220, 1201    

Atri§ viz Hatria, Hadria

Atrija§ viz Idriás/Stratoníkeia Kárská

Atrina§ viz Ašina

Atrinum, opp. kdesi v Umbrii§ 213

átrium Líbertátis, archiv censorského úřadu poprvé zmiňovaný roku 214, od 28 bibliotheca Asinií Polliónis (ad átrium viz pod architektúra)§ 214, 40

C. Átrius Umber, římský rebel§ 206

Atrométos z Athén, manž. Glaukotheje, o. Aischinův, Afobétův a Filocharův§ 390

Atropaténé§ viz Média Atropaténé

Atropatés z Persie, pers. Áturpát, "Chráněný ohněm/Oheň ho chrání", též Atropatios, satr. Médie; srov. též Arsakés§ 328, 324, 323

Attacottové, Attacottí, Atecotí apod., jeden z britských národů§ 367+

Attachušu z Elamu, sukkal v Súsách§ 1830, 1800  

Attaleia, pevnost u Pergamu§ 252

Attaleia, několik měst v záp. Anatolii, zde v Pamfýlii, dn. Antalya v TR§ 150, 100, 78-, 212+ 

Attaleion, sněmoviště attalistů§ 150

attalica, lat. pl., látka s výšivkou se zlatou nití§ 139

Attalis, fýlé v Athénách§ 199

attalistai§ 150 a viz s. v. herci

Attalos, majitel a adopt. o. Akty/Acty, milenky Nerónovy§ 54+

Attalos, stoik v Římě, exulován Seiánem, uč. Seneky ml.§ není v CSD

Attalos, Klaudios Attalos, s. sofisty Polemóna, o. Kallistó, m. sofisty Hermokrata§ 176+

Attalos, odsouzenec v Asii, který se nechtěně nějak zamíchal do imperální politiky§ 189+

Attalos z Borysthenu, o. Karzoaza, významný občan§ 150+

Attalos z Ganger v Paflagonii, dyn. (nesouvisí s pergamskou dynastií)§ 64, 40

Attalos z Lýdie, s. Sadyattův§ 629

Attalos z Makedonie§ 1. zeť Parmeniónův, strýc Kleopatry II. Makedonské, manž. Filippa II., a Hippostrata, 337 - 335; 2. s. Andromena z Tymfaie, b. Simmiův a Amyntův, Alexandrův vojevůdce, 331, 322, 321, 319, 318, 316, 315

Attalovci, panovnická dynastie v Pergamu§ 1200, 229, 182, 175, 166, 158-, 49+, 94+, 162+ a viz pod Pergamon a jednotlivá jména králů (Attalos a Eumenés; západořímský císař Priscus Attalus, který vládl v letech 409 - 410 a 414 - 415 n. l., nebyl potomkem pergamské dynastie, pouze posledním vladařem toho jména)

Attalos z Tiu§ 1. zřejmě Makedon (?), b. Filetairův, o. Eumena, otce Eumena I. a Attala, 283, 268; 2. s. Attala č. 1, synovec Filetairův a b. Eumenův, manž. Antiochidy, o. Attala I., 269, 241

Attalos I. Sótér, s. Attala z Tiu č. 2 s Antiochidou§ 338, 301, 275, 269, 263, 250, 241, 229, 228, 224, 223, 221, 220, 218, 216, 212 - 208, 205 - 203, 201 – 197, 182, 175, 139

Attalos II. Filadelfos§ 220, 197, 192, 190 - 188, 186, 185, 182 - 180, 175, 172, 171, 169 - 168, 166 - 164, 160, 159, 157 - 152, 149, 144, 142, 140, 138, 135, 120, 100-, 49+, 268+   

Attalos III. Filométór Euergetés, s. Eumena II. a Stratoníky§ 197, 168, 159, 158, 153, 150, 144, 142, 139, 138, 135 - 133-, 62+ 

Attalos z Métropole§ 1. s. Andrónův, o. Apollóniův, 144; 2. s. Apollóniův, vn. no. 1, b. Hagésandrův, 144

Attalos ze Syrákús, zrádce§ 212

Attalus, k. Markomannů, o. Pipy, milenky Gallienovy§ 255+

Attambélos/Athambélos/Athambílos I. z Charakény, dyn.§ 121

Klaudios Attalos ze Sféttu§ arch. 140+ 

Attambélos IV. z Charakény, dyn.§ 121

Attambélos VII. (?) z Charakény§ 116+

Atta-chamti-Inšušinak ze Sús§ 1. viz Atta-metu; 2. elamský dynasta (?), možná shodný s no. 1, 648; 3. viz Atamaita' 

Atta-mannum z Larsy, velitel invasní armády na území Isinu§ 1935

Atta-metu z Elamu, o. Chumban-chaldaše III., elam. asi Atta-chamti-Inšušinak§ 648

Atta-werra-chalki, sukkal Elamu a Simaški, sukkalmach§ 1605, 1580, 1570 

Attar-kittach z Elamu, sukkalmach, s. Ike-chalkiho§ 1298, 1285

Attar-šamá'in, "Hvězda nebes", arab. bohyně§ 689, 676 

Attaršija z Achchíjawy, dyn., snad řecké Átreus (?)§ 1460, 1250, 1220, 1200  

Attar-šumkí z Bít Agúši, k.§ 870, 805  

Attasiové, část Massagetů§ 170

Attenés z Turdetánie, dynasta§ 206

Atthis z Athén, d. Kranaova, po ní Attika, která se dříve jmenovala Aktaié§ 1500, 1480 

atthis, dějiny Attiky§ 450 a viz s. v. dějepis

Atti§ viz Džer

Attidius, senátor-zběh§ 67

L. Attidius Cornéliánus§ 1. cos. suff. 151+, legát 162+; 2. [L. Attidius?] Cornéliánus (?), cos. suff. 182+    

Attika, Attiké, Attičané, krajina ve střed. Helladě (původním jménem Akté, Aktiké či Aktaiá, vše s významem (země při) zvýšeném pobřeží, opak aigialeia, břeh rovný, též Mopsopiá, srov. shodu a Pamfýlií), jejím sídel. m. jsou Athénai, viz t鞧 1780, 1555, 1520, 1510, 1500, 1450, 1436, 1390, 1286, 1275, 1266, 1250, 1219, 1204, 1180, 1100, 1089, 1070, 1068, 750, 700, 776, 575, 566, 553, 550, 532, 513 - 511, 508, 490, 479, 446, 431 - 425, 413, 390 - 388, 380 - 378, 376, 322, 318, 300, 296, 283, 263, 232, 229, 201, 200, 151, 49, 33-, 268+, 375+  

Attikos ze Sard§ Ol. 149+ 

Attila, řec. Attélas, vládce Hunů, got. „Tatíček“§ 181, 375+, 383+, 390+  

Attis z Pessinúntu v Galatii, lat. též Attin, gen. Attida i Attína, velekněz kultu Velké Matky, vlastně kněžský titul a ústřední postava Kybelina kultu, později titul zván papas, b. Aioiorikův§ 189, 166, 160, 155-, 232+ 

L. Attius§ viz L. Accius

Attius Clausus§ viz Appius Claudius

Attius Labeó, překladatel homérských zpěvů do latiny§ 50

[Sex.?] Attius Labeó§ cos. suff. 146+

L. Attius Macró§ cos. suff. 134+ 

Sex. Attius Subúránus Aemiliánus§ praef. praet. 99+, cos. suff. 101+, cos. ord. 104+  

Attius Tullius, lat. Appius T., vůdce Volsků§ 491, 490, 488, 487

P. Attius Várus, jeden z pompéjovských vojevůdců§ 49, 48, 46, 45

 

Attuaginés z Persie, vojevůdce§ 479 

Attuáriové, Attuárií, Atthuárií§ viz Chattuárií 

Attylos z Beroie, s. Níkánorův, b. Chartův, kněz Hérákleův§ 248

Atuatuka, Atuatuca/Aduatuca, "opevněné místo", centrum Atuatuků a Eburonů neznámé polohy mezi Maasou a Rýnem§ 54, 53 

Atuatuca Tungrórum, dn. Tongeren ve Flámsku§ viz Germánie

Atuatukové, Atuatucí n. Aduatucí, germ. kmen v Gallii Belgické, v pozd. jižní části Brabantu, potomci Kimbrů a Teutonů, kteří zde v počtu šesti tisíc mužů byli zanecháni před rokem 102 hlavním proudem táhnoucím na jih, jádro kmene bylo Caesarem zničeno (více než 50 tisíc osob prodáno do otroctví)§ 57, 54, 53  

Atum, "Veškerenstvo, Vesmír", jeden z eg. prabohů, pozd. identifikovám s Reem jako Re-Harachti-Atum§ 2667, 1417 a viz v oddílu Bohové a jejich svátky xv.

Atuna, Tuna, m. a státeček v Tabalu v pozd. již. Kappadokii; zřejmě dn. Zejve Hüjük/Porsuk H., již. od Tyan§ 830, 738, 713, 138

Atúsiás na Kapru, m. v Assyrii; jméno známe z autonomní ražby „Atúsieón tón pros ton Kapron“§ 606

 

 

Atyanás z Adramyttia, Ol. 177, vítěz v boxu§ 72

Atyria, Atúria§ viz pod Assyrie, Aššur

 

Aualis, Aualský záliv§ viz Deiré

Auaris§ viz Avaris

Auaros, lat. Avarus z Numantie, parlamentář§ 133

Aubry Holes, lokalita u Stonehenge§ před 6000 (2)

Audata z Illyrie§ viz Eurydiké II. Makedonská

Audáx, zrádný Lúsítánec§ 139

Auddálaki z Indie, autor erótického spisu§ 250+

Audena, ř. v Ligurii, buď horní tok Makry n. její přítok, popř. nezn. polohy§ 175

Audoleón/Audóleón z Paionie, též Autoleón, s. Patraův, o. Aristónův§ 315, 310, 295, 286

Auendeátové, Auendeátai, ill. nárůdek§ 33

'Auf/awf ibn Zudžum z klanu Baní Salíh§ 377+

Aufidéna, sídel. m. samnitských Caracénů, dn. Castel di Sangro§ 298, 269

Aufidia n. Alfidia, d. Aufidia Lucróna, manž. M. Livia Drúsa Claudiána, m. Livie Drúsilly§ 38

Aufidios z Pater§ 20 (Ol.) 

Aufidius, celé jméno neznáme, protisertoriovský pučista§ 72

Aufidius Bassus, epikúrik a historik§ 50+

T. Aufidius, praet.§ 67

M. Aufidius Frontó§ cos. ord. 199+ 

M. Aufidius Lucró, podnikatel s pávy§ 67

C. Aufidius Márcellus§ cos. ord. 226+ (cos. suff. asi za Sevéra)  

Cn. Aufidius Orestés, praet., historik, adopt. o. Cn. Aufidia Oresta§ 103

Cn. Aufidius Orestés, s. L. Aurélia Oresta, cos. 103, adopt. praet. Cn. Aufidiem, o. Aurélie Orestilly§ 103, 77, 73, cos. 71

C. Aufidius Victorínus, praef. Urbí§ 138+, cos. ord. 200+   

C. Aufidius Victorínus, celým jménem C. Aufidius Victorínus Mulvius […] Márcellínus Rhésius Per[…] […] Numisius Rúfus Arrius Paul[ínus] [...] [Camil]lus (?) Iústus Coccéius Gallus§ cos. suff. 155+, legát 162+, 171+, 180+, cos. ord. 183+     

M. Aufidius, pronájemce strážní služby na Capitóliu§ 179

Augaros§ viz Abgaros

Augasiové, část Massagetů§ 170

Augé, manž. Démétria z Gadar, Pompéiova významného propuštěnce§ 55

Augsburg, m. v Bavorsku, č. Augšpurk§ 393+ a viz Augusta Vindelicum

augurové v Římě, augurés, volené kollégium státních kněží-vykladačů věšteb a znamení, auspicia, interpreti chování ptáků, auspicés, znalí mj. Sibylliných knih. Původ ptakopravectví ležel zřejmě v Anatolii v luwijské a chetitské populaci, jejich služeb užívali též assyrští mocnáři, dágil issúre/pozorovatel ptáků, srov. pod oiónoskopiá u Nabatů§ 715, 669, 480, 300, 203, 129, 81, 57, 50-, 37+ 

Ausallasos z Nabatie, s. Ruaia, Aušallahi/wšlhj, s. Ruahu, vyznavač al-'Uzzy na Kóu§ 9+

Ausetání, Ausetánové, vlast. jménem Ausa, iber. nárůdek v dn. Katalánii v okrese Osona§ 205

augusta, titul pro manželky a matky imperátorů, vytvořený podle jméno Augustova; řec. sebasté/Sebasté. První z august byla manželka Augustova Livia (stalo se tak roku 37+), druhou Agrippína ml. roku 50+, poslední před rokem 393 manželka Theodosiova Flavia Flaccilla, čtyřicátá osmá v pořadí žen, o nichž víme, že se jim přívlastku Augusta dostalo. Jejich jména viz v textu CSD.  

Augusta, m. v Kilikii§ 24+ 

Augusta§ viz Londinium

Augusta Émerita§ viz Émerita

Augusta Euphrátensis, provincie vyčleněná ze Syrie Koilé, zkráceně Augustophrátensis n. Euphrátensis, řec. Eufrátési᧠72+, 330+, 356+  

Augusta Praetória (Salassórum), sídel. m. Salassů, dn. Aosta, něm. Osten§ 25

Augusta Raurica, Colónia Augusta Rauracórum/Rauricórum, sídel. m. kelt. Rauraků, sousedů a spojenců Helvétiů, dn. Augst u Basileje§ 356+, 357+, 360+, 374+   

Kolonie založená původně roku 44 L. Múnátiem Plancem, nejpozději roku 374 n. l. se nazývala Basilia, dn. Basel v CH. V nejlepších časech měla c. patnáct tisíc obyvatel a vodou ji zásoboval aquadukt od řeky Ergolz, na níž pravděpodobně stávala do c. 1200 století hráz. Na břehu jezera stávala villa a osada Batiniacum/lokalita Bettenach, která byla opuštěna zřejmě v téže době.  

Augusta Suessiónum§ viz Noviodúnum

Augusta Taurinórum (Torino/Turín)§ 75+, 355+ a viz Tauriskové

Augusta Tréverórum, sídel. m. Tréverů, pozd. Trier/č. Trevír§ 16-, 14+, 70+, 170+, 255+, 269+, 271+, 272+, 274+, 289+, 293+, 301+, 306 až 310+, 313+, 314+, 316+, 335+, 337+, 341+, 343+, 358+, 366 až 368+, 372 až 375+, 379+, 381+, 383+, 387+, 388+       

Augusta Vindelicum/Vindelicórum, sídel. m. v Raetii, dn. Augsburg§ 15-, 260+, 278+ 

Do c. 70+ vojenské ležení s civilním zázemím na soutoku Wertachu s Lechem, vypáleno a pak bez stálé posádky s hradbami, Hadriánem c. 121 povýšeno na municipium pod jménem Aelia Augusta/municipium Aelium Augustum a snad tehdy se stalo sídelním městem Raetie (namísto Campodúna/Kempten). Mezi roky 259 a 278 město zničeno, ale obnoveno a přes válečné rány nikdy nepřestalo existovat. 

augustália, lúdí augustálés, hry§ 19 

Augustamnica, př. Aegyptus Herculia, provincie§ 288+

Augustínus z Thagasty v Numídii, křesť. ideolog§ 269, 216+, 350+, 351+, 354+, 360+  

Augustobona, Aug. Tricassium, Tricasíní, sídel. m. Trikasů v Gallii Lugdúnské, odtud dn. jméno Troyes na Seině§ 356+ 

Augustobriga§ viz Numantia (?); jiná A. ležela na Tagu v Lúsítánii, dn. mí v obci Bohonal de Ibor v Estremaduře, další v Hispánii Tarrakónské, obec Pelendonů, dn. mí Muro de Ágreda v Kastílii a Leónu 

Augustodúnum Haeduórum, métropole Haeduů, dn. Autun§ 21+, 269+, 270+, 350+ a viz Haeduové 

Augustonemetum, dn. Clermont-Ferrand§ 259+ a viz Arvernové  

augustus, měsíc pův. sextílis§ 45, 8

Augustus§ viz C. Octávius

Augustovy svátky, fériae Augustí n. augustálés§ 19

Auha§ viz Aluta, Alutus

Auibre, Au-ib-Re, s. Hordžedefův§ 2589

Aukánu z Amukánů, šejk, o. Mušallim-Marduka§ 850

aukce, auctió, prodej vyvoláváním za nejvyšší nabídku. Zřejmě nejoriginálnější aukce starého věku proběhla 28. března 193 n. l., viz tam. Po smrti císaře Pertinaka si u praetoriánů zajišťoval podporu praefectus urbis Ti. Flávius Sulpiciánus, Pertinakův tchán. Dva vojenští tibúnové dostali nápad, že Didius Iúliánus, když ho spatřili, by mohl být lepší. Didius skutečně sliboval dát vojákům císařské gardy více na odměně a také obnovu Commodovy památky. Vpustili ho do tábora a zvolili císařem. S podmínkou, že Sulpiciánovi se nic nestane (přežil to, ale později byl popraven Sevérem, protože se postavil na stranu Clódia Albína). Podle jiné verse byl Iúliánus opilec a jeho rodinka také (dobově: „vedli nezřízený život“). Když Pertinax zemřel, manželka Manlia Scantilla a dcera Didia Clára tatíka přemluvili, aby zašel za vojáky a slíbil jim cokoli. U brány se potkal se Sulpiciánem a oba přes zeď licitovali o císařství, o vládu nad světem!

Aulac, státní útvar na severu Vietnamu§ 175

Aulerkové, lat. Aulercí, kelt. lid a kmenový svaz na dolní Seině a Loiře§ 57, 56, 52, 51 a viz Cenománové

Au. se dělili na Eburovícés/Eburovíky se sídel. m. Mediólánu (v okolí dn. Evreux; srov. jiné dva M. v regionu), Cenomání, Brannovícés (snad dn. Briennois na Loiře) a Diablintés či Diablintí; zčásti migrovali na sever Itálie.

Aulés z Fókidy, tyr§ 556

aulétés, závod pištců v Olympii, viz pod hry olympijské

Aulis, m. v Boiótii§ 1184, 500, 396, 333, 304, 86

Q. Aulius Cerretánus, mag. equitum§ 315

Aulorités, k. Makedonů§ viz Ptolemaios I. Makedonský

Auránítis, Chavrán, Chaurán, arab. Haurán, vých. část Dekapole v Transjordánii, dn. jižní SYR a severní JOR§ 1373, 85, 30, 23, 20, 4-, 106+, 211+, 244+, 270+  

Aurános ("z Aurány, Arab?), velitel gardy Lýsimachovy, b. Meneláova v Jerúsalému§ 169

Aurélia Cotta, m. diktátora C. Iúlia Caesara, d. L. Aurélia Cotty s Rutílií, ses. C., M. a L. Auréliů Cottů; srov. pod řez císařský, zemřela roku 54§ 100, 70, 62 

Vedle nejmladšího z dětí Caesara měla s praetorem C. Iuliem Caesarem dcery Iúlii Maior a Iúlii Minor (asi narozeny 102 a 101?), "starší a mladší". Starší Iúlie si vzala jistého Pínária a měla s ním syna L. Pínária. Ze svého druhého sňatku měla syna Q. Pedia. Oba získali z Caesarovy závěti čtvrtinu odkazu, jejich bratranec Octavius tři čtvrtiny. Mladší z Iúlií si vzala M. Atia Balba a jeich dcera Atia C. Octavia, jejichž jediným dítětem byl C. Octavius, pozdější C. Iúlius Caesar Octaviánus a nakonec Augustus. 

Aurélia Fadilla, d. Antónína Pia§ 138+

Annia Aurélia Galéria Lúcilla, dc. M. Aurélia Antónína, manž. L. Véra a Ti. Claudia Pompéiána§ 162+, 212+

Aurélia Messalína, manž. Ceiónia Postuma, m. Clódia Albína§ 195+

Aurélia Orestilla, d. Cn. Aufidia Oresta, manž. L. Sergia Catiliny§ 103, 73

Aurélia Paulína, podnikatelka a manž. T. Aurélia Calpúrniána Apollónidy§ 150+

Aurélia Sevéra, nešťastná vestálka§ 213+

Auréliánus, prínceps§ viz L. Domitius Auréliánus

Auréliánus, celé jméno neznáme§ cos. suff. 182+, snad Pescennius Aur., viz též tam

Auréliánus Hermogeniánus§ viz Hermogeniánus

Flávius Aureliánus, cos. 400§ 392+

auréliánus, stříbrná mince§ 274+

Aurélios, sofista§ 200+

Aurélius, senátor, celé jméno neznáme, s majetky v Dákii§ 270+

M. Agaclytus§ viz Agaclytus 

Aurélius Agrícolánus, praef. praet. hispánské dioecése§ 298+

Aurélius Achileus n. jen Achilleus, corréctor Aegyptí a usurpátor, asi jiný od Achillea, viz rok 286+§ 297+  

M. Aurélius Alexander, M. Aurélius Sevérus Alexander Augustus§ viz Sevérus Alexander 

Aurélius Ambrosius§ viz Ambrosius

M. Aurélius Antónínus, císař Imp. Caesar M. Aurélius Antónínus Augustus (I.), též prostě Márcus zvaný Filosof, čín. An-tun/Andun§ 404, 101-, 16+, 42+, 48+, 61+, 75+, 93+, 100+, 105+, 114+, 116 až 118+, 121+, 122+, 125+, 126+, 133+, 138 až 140+, 140+ cos., 144+, 145+, 147+, 148+, 152+, 160 až 180+, 182+, 188+, 192+, 193+, 195+, 197+, 200+, 205+, 208+, 211 - 213+, 217+, 218+, 223+, 236+, 238+, 249+, 251+, 253+, 269+, 270+, 358+, 370+, 375+             

Roz. M. Annius Catilius Sevérus, později M. Annius Vérus, po adopci M. Aelius Vérus Aurélius Caesar, viz Numa (se svým bratrem Imp. Caesarem L. Auréliem Vérem Augustem byli první dva římští spoluvládci s rovnoprávnou titulaturou); poslední z "dobrých císařů" (96-180), které novodobá historiografie počítá od Nervy.

M. Aurélius Antónínus (III.)§ viz Caracalla

M. Aurélius Antónínus (IV.)§ viz Elagabalus

Q. Flávius Aurélius Symmachus§ 390+, cos. 391+, 393+  

L. Aurélius Aviánius Symmachus, magnát, praef. Urbí, o. Q. Aurélia Symmacha§ 361+, 364+ 

M. Aurélius Cárínus vulgó Cárínus, s. a spoluvládce Cárův a Numeriánův, manž. Mágnie Urbiky, o. Nigriniána§ 217+, 257+, 268+, 269+, 282 až 286+  

M. Aurélius Cárus, praef. praet., pučista a prínceps, rodným jménem snad M. Numerius C., v historiích znám jako Cárus; o. Cárína a Numeriána§ 65+, 217+, 257+, 282+, 283+, 287+  

Aurélius Carzeus§ viz s. v. Carzeus

Aurélius Celsínus, praef. Urbí§ 338+

Aurélius Celsus, centurió zatknuv Macrína§ 218+

M. Aurélius Claudius, M. Aurélius Valerius Claudius Gothicus, prínceps známý jako Claudius II., b. Quíntillův a Críspův§ 216+, 260+, 262+, 265+, 266+, 268 až 270+, 276+, 293+   

M. Aurélius Claudius Quíntillus, b. a nástupce Claudia II.§ 268+, 270+ 

M. Aurélius Claudius Críspus, hypothetická podoba jména, b. Claudia II. a Quíntilla§ viz Críspus

M. Aurélius Cleander, propuštěnec, praef. praet., řec. Kleandros z Bíthýnie/Frygie, pův. otrok, manž. Commodovy milenky Dámostratie§ 180+, 185+, 188+, 189+   

M. Aurélius Commodus, s. M. Aurélia Antónína, císař, rod. jménem L. Aurélius C., Imp. Caes. M. Aurélius Commodus Antónínus Aug., v historii znám jako Commodus, též Antónínus II.§ 324, 261, 217-, 68+, 117+, 126+, 129+, 138+, 145+, 162+, 164+, 166+, 168+, 169+, 172+, 175 až 193+, 195+, 197+, 200+, 203+, 211 až 213+, 217+, 218+, 222+, 238+     

L. Aurélius Commodus Pompéiánus, s. Ti. Claudia Pompéiána a Lucilly, vn. M. Aurélia§ cos. ord. 209+, 212+ 

C. Aurélius Cotta§ 1. cos. 252 a 248, mag. equ. 231; 2. cos. 200; 3. 91, b. M. a L. Aur. Cotty, cos. 75; 81, 80, 78, 76, 70; 

L. Aurélius Cotta§ 1. 2. tr. pl. 154, cos. 144, 123; 2. cos. 119, o. následujících bratrů a jedné dcery; 3. b. M. Aurélia Cotty, cos. 75, a C. Aurélia Cotty, cos. 74 a Aurélie, matky Božského Iúlia: 80, praet. 70, cos. 65

M. Aurélius Cotta§ 1. b. C. Aur. Cotty, cos. roku 75, a L., cos. 65, sám cos. 74, 80, 74 - 72, 70; 2. s. no. 1, 70, 49; 

M. Aurélius Cotta Máximus Messálínus§ cos. 20+ 

M. Aurélius Epagathus§ viz Epagathos 

M. Aurélius Probus n. M. Aurélius Equitius Probus, imp., s. Dalmátiův, b. Claudie a biskupa Dometia§ 3174, 257+, 259+, 260+, 271+, 272+, 274+, 276 až 282+, 292+, 307+, 340+, 358+     

Aurélius Féstívus, životopisec císařů§ 217+

L. Aurélius Flaccus§ cos. suff. 140+ 

L. Aurélius Fulvus Antónínus, s. M. Aurélia Antónína, dvojče Commodovo§ 161+

M. Aurélius Fulvius Antónínus, s. Antónína Pia s Annií Galerií Faustínou§ 138+

T. Aurélius Fulvus§ 1. legát, praef. Urbí, děd principa Antónína Pia, 63+, 69+, cos. 85+ (podruhé ordinárius; poprvé pravděpodobně za Vespasiána), o. no. 2., 86+; 2. s. no. 1, o. Antónína Pia, 86+ cos. ord. 89+, 89+ 

T. Aurélius Fulvus Boiónius Arrius Antónínus, prínceps známý jako Antónínus Pius, s. T. Aurélia Fulva no. 2 a Arrie Fadilly§ viz Antónínus Pius

L. Aurélius Gallus§ 1. cos. suff. 146+; 2. cos. ord. 174+; 3. cos. ord. 198+   

Aurélius Germánus z Antinoé (?)§ Ol. 241+ 

Aurélius Hermogenés, praef. Urbí§ 306+  

M. Aurélius Magás§ viz Magás

Aurélius Mareas, syr. provinciál§ 109

M. Aurélius Maus[aeus?] Carausius/Charausió, usurpátor§ viz Carausius 

M. Aurélius Marius, usurpátor v Galliích§ 269+

M. Aurélius Numerius Numeriánus, prínceps Numeriánus, s. Cárův, b. Cárínův§ 65+, 217+, 249+, 257+, 282 až 284+ 

M. Aurélius Olympius Nemesiánus, literát§ 65+, 283+  

Aurélius Opilius, Opillius či Opillus, filolog a řečník§ 105, 50 

L. Aurélius Orestés§ 1. 163, cos. 157, 147; 2. 163, cos. 126; 3. cos. 103

Q. Aurélius Pactuméius Frontó§ cos. suff. 80+

Q. Aurélius Pactuméius Cléméns, b. předešlého a s ním první senátor z římské Afriky§ 80+

M. Aurélius Papírius Dionýsius, právník, praef. annónae a podvodník§ 188+, 189+ 

P. Aurélius Pecúniola, trib. mil.§ 252

L. Aurélius Priscus§ cos. suff. 67+

T. Aurélius Quiétus§ cos. suff. 82+

M. Aurélius Sabíniánus, o. Márcie, milenky Commodovy§ 185+

M. Aurélius Sabínus Iúliánus, usurpátor§ 284+, 285+ 

C. Aurelius Scaurus, majitel gladiátor. školy, b. M. Scaura, cos. 108 (?)§ 105

M. Aurélius Scaurus§ cos. suff. 108, legát 105

M. Aurélius Sevérus Antónínus, prínceps§ viz Caracalla

M. Aurélius Solón, s. dtto, radní v Gerase§ 236+

Q. Aurélius Symmachus (signó) Eusebius, s. L. Aurélia Aviánia Symmacha, senátor, literát, praef. Urbí§ 364+, 379+, 384+, cos. 391+  

Aurélius Theodotus, legát§ 260+, 261+ 

C. Aurélius Valerius Dioclétiánus Augustus§ viz Dioclétiánus 

M. Aurélius Valerius Máxentius, s. Máximiána Herculia, b. Theodóry§ viz Máxentius  

M. Aurélius Valerius Máximiánus, legát a spoluvládce Diocletiánův§ viz Máximiánus Herculius 

Aurélius Valerius Tulliánus Symmachus§ cos. 330+ 

Aurélius Valerius Valéns, Liciniův caesar§ viz Valéns

Aurélius Várus, Traiánův životopisec§ 111+ 

L. Aurélius Vérus, rod. jménem L. Ceiónius Commodus, po adopci L. Aelius Aurélius Commodus, známý jako L. Vérus, imperator§ 105+  

Sex. Aurélius Victor, byrokrat, praef. Urbí a autor historického breviária§ 30-, 68+, 180+, 213+, 235+, 320+, 347+, 361+, 379+, 388+, 393+       

Aureolus, celé jméno neznáme (M'. Acílius A.?), velitel jízdy a usurpátor§ 260+, 261, 268+, 275+ 

aureus, "zlaťák", římská mince§ 269, 286+, 301+, 309+ a viz v přílohách o měrách a vahách

Aurinia, Albruna§ viz pod věštkyně

"Aurínus"§ "Zlaťák", neexistující kult§ 269

Aurinx, též asi Oringis, obec poblíž Mundy v okolí se stříbrnými doly§ 214, 207

aurum corónárium, daň provincií novému príncipovi, též příspěvek k triumfu nebo významným událostem v panovníkově rodině, řec. stefanikon chrýsion, "korunovační zlato/zlato na věnec"§ 118+, 138+, 218+  

aurum vícésimárium§ viz vícésima

C. Aurunculéius, vyslanec§ 155

L. Aurunculéius, praet. urb.§ 190

L. Aurunculéius Cotta, Caesarův legát§ 80, 57, 55, 54

Aurunkové; jiným jménem, užívaným Hellény, Ausonové, italický národ v již. části Latia na hranicích s Kampánií, snad část Osků; jeden z prapůvodních italských obyvatel, jehož životní prostor sahal až do Ápúlie (poet.: Ausoniá = dolní Itálie)§ 1250, 1035, 503, 502, 495, 345, 344, 336, 314

Aurúpínové, Aurúpínové, Aurúpínoi, ill. nárůdek§ 33 

Aus ibn Qallam z Lichjánů, Šápúrův guvernér v lachmovské Híře§ 325+

Ausániové, ‘Ausán, Aušán, jihoarab. národ žijící v okolí pozd. Adenu§ 600, 400, 225, 160

Auskové n. Auskiové, lat. Auscí n. Auscií, lid aquitánský pokeltštělý§ 56

Ausona či Ausonia, m. Ausonů v Latiu; ve středověku Fratte, původní název vrácen roku 1862§ 314

Ausón, k. Ausonů, o. Liparův; gen. Ausona§ 1250

Ausonius, Iúlius A., lékař, manž. Aemilie Aeónie, o. literáta D. Mágna Ausonia§ 337+, 367+ 

Ausonius, D. Mágnus A., s. Iúlia Ausonia a Aemilie Aeónie, literát, vychovatel Grátiánův§ 337+, 367+, 375+ 

Ausonové, Ausonia§ viz Aurunkové

Austanés, pers. šlechtic§ 327

Austrálie, Západní, spolkový stát§ pravěk, před 6000 (1), 4000

Australopithecus, vývojová řada homininů§ pravěk

Austrogotové, Ostrogotové§ 269+

Austronésané, moderní označení pro praobyvatele jižní Číny a Tchaj-wanu, kteří migrovali k jihu na ostrovy, srov. pod Jüe§ 4000, 1600, 1100, 112

Austoriové, lat. Austoriání, berberský lid v dn. LAR a DZ§ 363+, 365+, 372+  

Autaiové§ viz Ichthyofagové

Autáriátové, Autáriátai, illyrský národ, pův. sousedé Triballů, později pod keltským vlivem§ 335, 310, 302, 278

Autaritos, velitel keltských žoldnéřů§ 241, 238

Autesión z Théb, k., o. Théry Spartského a Argeie, gen.: Autesióna§ 1275, 1104 

Autessiodorum, Autissiodorum, Autessiodúrum, oppidum Senonů v Gallii Lugdúnské, dn. Auxerre§ 209+, 356+, 391+  

Autlebis z Thrákie§ viz Athlebis

autobiografie, životopis§ viz dějepisci

Autoboisakés z Persie, dvořan§ 405

Autodikos§ viz Autolykos

Autofradátés z Persie, Vátafradáta, Vádfradád, lycky Watapadata§ 1. 391, 378, 368, 362, satr. Lýdie; 2. 333, nauarchos; 3. 330, 328, 324, též Fradatés, satr. Tapúrie, Hyrkánie a Mardie; 4. čtyři fratarakové, údělní perští králové pod Arsakovci, 141

Autoklés z Athén, strat.§ 368, 362 

autokratór, tj. samovládný, gen. autokratora, úředník či velitel nepodléhající v poli nijakým vyšším rozkazům, nezávislý na rozhodnutí sněmu nebo spoluvelitelů, v pozdním císařství na Východě označení císařovo§ viz stratégos aut.

Autokratóris§ viz Sepfóris

Autoleón§ viz Audoleón

Autolykos z Athén, pankratista, s. Lykónův s jistou Rhoďankou§ 404 a viz pod sochaři 

Autolykos z Makedonie, též Autodikos, s. Agathokleův, sómatofylax, b. Lýsimachův, Filippův a Alkimachův, manž. Hadeie§ 321, 289  

Autolykos, jeden z Argonautů (jiný byl mathématik, na čas uč. Arkesiláův)§ 716

Automa z Armenie§ viz Aryazaté

automat, automaticky, automaton§ viz mechaniku pod architekturou, robot

 

Automedón, Ótomedón ze Sikyónu, Apollónův velekněz§ 1159 

Automedón z Eretrie, tyr.§ 341

Automenés z Korinthu, poslední dědičný k.§ 780, 767, 766, 747

Autón, m. na Chalkidice§ viz Síthóniá (?)

Autonús z Thessalie, rádce Hierónymův§ 214

autorství, autorská práva, plagiátorství; viz také knihy, knihovny

Autorská ethika byla ctěna a případ, že by někdo něčí psané dílo "vykradl", není znám; zato o to více obvinění. Práce se veřejně přednášely a lidé měli dobrou paměť; něco okopírovat a předložit to jako vlastní dílo, v klasické době nešlo. V hellénismu se pravidla pootočila a svým způsobem se napodobeninami chlubili. Tak peripatétik Hérákleidés z Pontské Hérákleie skládal vedle svých filosofických a grammatických spisů též tragedie. Podepisoval je jménem nejstaršího z klasiků Thespida.

Stejnou libůstkou se obíral Hérákleidův posluchač a krajan Dionýsios zvaný Metathemenos/Přeběhlík, popř. Spintharos/"Sršící jiskrami". Složil tragedii Pathenopaios a připsal ji Sofokleovi. Hérákleidés hru uznal za mistrovo dílo a Dionýsios se mu vysmál: ať si přečte první písmena prvních veršů díla, v nichž Dionýsios zachytil jméno svého milence Pantala. Šlo tedy o to ukázat, že plagiátoři jsou tak dobří, že ani znalci nerozpoznají pravé autorství.

O smyšlenky nebyla nikdy nouze. Novodobí badatelé nedůvěřují textům s údaji odjinud neznámými či fantaskními. Ptolemaios z Alexandreie zvaný Chennos/Křepelka, srov. o něm s. v. grammatici, z doby snad trájánovské složil spis o sedmi knihách Nová/Neslýchaná historie, Kainé historiá, s excerpty řady zcela odjinud neznámých autorů a svědectví. Podobně o století později neznámý autor Sbírky paralelních hellénských a římských historií/Synagógé historión parallélón hellenikón kai rhómaikón, neboli Parallela minora čili Pseudoplútarchos.  

Princip literární kontaminace latinskými autory, tzn. skládání her dvou a více hellénských autorů v jeden nový titul, nebyl pokládán za podvod a její původci dokonce v Římě dosáhli velké obliby (model užitý v novověku scénáristy filmového průmyslu kalifornského Hollywoodu). Ostatně obvykle u hry uvedli, co s čím a kterého hellénského autora spojili.

Protože pojmy kolem autorského práva nebyly ještě živé a literáti se dokázali uživit životem, byť mnohdy jako příživníci u dvora nebo boháčů, a nikoli pouze ilusí, mohl kdokoli cokoli opsat a založit si do knihovny.

Babylónští chrámoví a královští opisovači neopomíjeli v kolofónech, tedy jisté formě tiráží, na opisy/kopie starých a rozpadajících se klínopisných textů na hlíně připsat, kdo byl původním autorem tabulky, popř. kdo text složil. Víme, že jistý Sîn-leqe-unnínní byl ve starobabylónské době redaktorem epu o Gilgamešovi, v novobabylónské době jistý Aba-Enlil-dari Rad Achíkarových, Esangil-kén-ubbil babylónské theodiceje, Kabti-iláni-Marduk epu o Errovi (srov. pod klínopis).

U Egypťanů si s autorstvím nelámali příliš hlavu ani ve stavitelství: dokonce panovníci jako Ramesse II. vyškrabávali jména předchůdců, aby na jejich stavby umístil své nápisy!

Lásos z Hermiony, básník a Pindarův učitel, srov. o nm roku 548, žil na dvoře athénského tyranna Hippokrata, který ho měl v oblibě. Přistihl jednou athénského orfika a věštce Onomakrita, že podváděl při editaci věšteb mýthického autora Músaia: měl prý do sbírky vpašovat věštbu o zničení nějakých ostrůvků u Lémnu. Onomakritos pak žil v exilu u perského krále v Súsách. Byl to však spíše podvod politický než literárně autorský. Lásovi se přičítá prvenství ve skládání leipogrammů/lipogramů, vynechávání určitého písmene v básni, srov. rok 250+.

Výtvarná díla kopírovali antičtí kameníci a malíři v průmyslovém rozsahu. Kdekdo v provinciích si přál mít doma světová díla a bylo mu vyhověno. Ostatně jen díky tomu se dochovala podoba originálů, která jsou z naprosté většiny ztraceny.

Nelze ani v této souvislosti hovořit o falsa, jako tomu je u falsifikátorů archeologických nálezů z éry novodobé a moderní, když se podobné artefakty staly módou zbohatlíků. Teprve rozbor použitých surovin a technologií prokazuje původnost děl. Mimo jiné se tak roku 2007 prokázalo, že kapitolská vlčice není etruským originálem, ale středověkým podvodem.

K odhalení moderních fals, jichž se v musejích v dobré víře, že jde o oruginální nález, řada vystavuje, přispívá i znalost dobového folkloru, neboť podvodníci často opatřují své napodobeniny šatstvem a účesy jiné doby, než za kterou svůj podvrh vydávají.

Několik šikovných, technicky a výtvarně zdatných podvodníků bylo odsouzeno, někteří zůstávají nevypátráni. Jedním z nich je falsifikátor specialisující se na díla z bronzu, jemuž je přičítána mimo jiné „etruská“ lupa capitólína (srov. pod vlčice a rokem 507). Neznámu tvůrci, který dával do oběhu podvrhy od osmdesátých let 20. století, se říkalo podle častého prvního objevu falsa na trhu „španělský mistr“.

Ve starém věku by nemohlo dojít na skandály končící u soudu kolem falšování obrazů zručnými falsifikátory nebo dokonce malíři, kteří podle svých představ namalovali v duchu originálu díla pokládaná za ztracená. Hellada ani Řím neznali umělce/podvodníky Wolfganga Beltracchiho (roz. Fischer, ročník 1950), který po 35 let kopíroval a doplňoval na konci 20. a začátkem 21. století díla padesáti umělců. Před ním prosluli (čili byli odhaleni) Holanďan Han van Meegeren, Němec Lothar Malskat, Maďar Elmyr de Hory a Angličan Tom Keating, který falšoval údajně na dva tisíce obrazů.

Autosthenés z Athén§ arch. 668

Autrigonové, Autrigonés, kelt./ibér. nárůdek na horním Ibéru v dn. prov. Burgos§ 76, 26 

Autrónius Máximus, celé jméno neznáme, Říman bičující otroky§ 280

L. Autrónius Paetus§ cos. suff. 33, 28

P. Autrónius Paetus, senátor a účastník Catilínova spiknutí, viz také s. v. architektúra, ceny bydlení§ 66, 64 

Auxentius z Kappadokie, biskup v Mediólánu§ 374+, 392+ 

Auximon, Auximum, m. v Pícénu, dn. Osimo v prov. Ancona§ 157

Auxonius, corréctor Túsciae, vicárius Asiae, praef. praet. Orientis§ 365+, 367+, 369+  

Auxuma§ viz Uxuma

Auzea/Auzia, ležení a pevnost v Mauretánii císařské, od Septimia Sevéra múnicipium, dn. Súr al-guzlán/al-rezlan, "Val gazel", v Kabylii v DZ§ 24+, 260+, 374+  

Avantí, Avanti, Avantiové, árjský státní útvar na sev. Indie s hl. m. Mohismatí, dn. Udždžajní/Udždžaín (sanskr.), Uddžení§ 600, 461

Aváricum§ viz Biturigové

Avaris, eg. pův. Hut-waret, řec. Auaris, ar. Hawárá, dn. lokalita Tell ed-Dab´a, pozd. pohlceno opodál vybudovaným sídlem Per-Ramesse/Pi-Ramesse, m. v Egyptě již. od Tanidy ve vých. části Delty, bibl. země Gošen, multikulturální opevněné sídlo Hyksů (XV. dynastie)§ 1786, 1730, 1720, 1676, 1674, 1615, 1600, 1577, 1570, 1567, 1379, 1320, 945 a viz Pi-Ramesse a Tanis

Avarus§ viz Auaros

Avaři, Avarové, Abar, Apar, z mong. "had, hadovitý pohyb", snad potomci lidu v čín. annálech zvaných Žou-žan/Rouran, popř. totožní s Hefthalidy, předky Av. mohli být Wu-chuanové§ před 6000 (2), 272+, 284+, 386+, 393+ a viz pod Hunové

Avela, starší Obila, Abila/Abula, dn. Ávila v Kastílii§ 375+ 

Aventicum, řec. Auantikon, sídel. m. Helvétiů, dn. ruiny u Avenches v kantonu Vaud/Waadt v CH§ 69+, 259+ a viz Helvétové

Aventínus, móns Av., část Říma§ 856, 769, 578, 495, 456, 238, 207, 121, 81, 44, 22-, 36+, 48+ (v pómériu), 110+, 249+    

Aventínus Silvius, k. v Albě Lonze§ 856, 819

Aventius, praef. Urbí§ 379+

Avernus lacus, Avernské jezero v Kampánii u Cum a Bájí, dn. vulkanické Lago d' Averno (z "Aornos", bez ptáků)§ 214, 38-, 64+

Nad Avernským jezerem a Fusarským/lago Averno a lago Fusaro, dř. Acherúsiá limné (též v Argolidě a Thesprótii), lat. Acherusia lacus n. palús, a nad Puteolami jsou Flegrejská pole, Flegraia pedia, campí Phlegraeí, čínný supervulkán s poslední erupcí roku 1538. V srpnu 2023 zaznamenali seismologové přes dva tisíce neškodných otřesů. 

avesta§ viz Zarathuštra

Aviánius Vindiciánus, lékař§ 354+

Avidia Alexandra, d. usurpátora Avidia Cassia, manž. Ti. Claudia Dryantiána§ 175+

Avidia Plautia, d. C. Avidia Nigrína, manž. L. Ceiónia Commoda/L. Aelia Caesara, m. L. Ceiónia Commoda/príncipa L. Véra, C. Avidia Ceiónia Commoda, Ceiónie Fabie a Ceiónie Plautie§ 136+, 161+

Avidius Agrippa, obchodník (?) v Lugdúnu§ 200+

C. Avidius Cassius, usurpátor, s. C. Avidia Héliodóra, o. Avidia Maeciána§ 68+, 142+, 161+ (cos. suff.?), 161 až 164+, 166+, 172+, 175+, 182+, 193+, 195+, 198+     

C. Avidius Ceiónius Commodus, s. L. Ceiónia Commoda/L. Aelia Caesara s Avidií Plautií, b. L. Ceiónia Commoda/príncipa L. Véra, Ceiónie Fabie a Ceiónie Plautie§ 136+ 

Avidius Hadriánus, nájemce/manceps v Syrii§ 216+

C. Avidius Héliodóros§ 1. o. usurpátora Avidia Cassia, Hadriánův tajemník, 117+, 162+, 175+; 2. s. usurpátorův, 175+  

C. Avidius Nigrínus, o. Avidie Plautie§ cos. suff. 110+, 118+  

T. Avidius Quiétus§ 1. cos. suff. 93+, legát 97+; 2. cos. suff. 111+   

C. Avidius Maeciánus, s. usurpátora Avidia Cassia§ 175+

Aviénus, Rúfius Festus Aviénus, autor periplu§ 530

C. Aviénus, znectěný voj. tribun§ 46

A. Avillius Flaccus, praef. Aegyptí§ 33+, 38+  

A. Avillius Úrínátius Quadrátus§ cos. suff. 156+ 

Avionové§ viz Chaibonové

Avítus, řec. Auítos, ze západosemit. jména 'Awidh

Avítus Dubius, legát v Germániích§ 58+

Avon, Salisbury Avon, lat. snad Aufona n. Antona (?), ř. v Anglii§ 5000

Avroman, Órámán (per.), Haurámán (kurd.), mí. v perském Kurdistánu§ 87

Awal, m. v Podijálí, dn. asi Tell Sulejme v IRQ§ 2048, 2039, 1933  

Awan, A-wa-an, m. a kraj v Elamu, snad kdysi na severu Súsiány, dn. asi Šúštar n. Dizfúl/Dezfúl (?) v Chúzistánu v IR, pokud Š. není Adamdun, srov. tam§ 2600, 2550, 2490, 2400, 2346, 2613, 2280, 2255, 2030, 2021, 639

Awariku, Awarku z Adany, dyn.§ viz Urikki z Qúe

Awaš, ř. a m. v prov. Afar v ETH§ před 6000 (1)

Awil, zemědělec v Médii Atropaténě§ 87

Awílánum, šejk amorejský, s. Abda-Elův§ 2039, 1977 

Awíl-Sîn§ viz Apil-Sîn 

Awrás, fr. Aurès, pohoří na sv. DZ sahající do TN§ 87

Axeinion, Axinium§ viz Uxama

Axidárés/Exedárés, Ašchadar, arsakovský k. Armenů, syn Pakora II. Parthského, b. Partamasirida a Meredáta§ 75+, 105+, 109+, 113+   

Axidó, vůdce circumcelliónů§ 344+

Axinium§ viz Uxama

Axiochos z Athén, Alkibiadův strýc§ 410

Axiopolis, Axiú polis, m. na thrácké straně dol. toku Dunaje, za Diocletiána Hérákleia, dn. u m. Cernavoda v RO§ 292-, 12+ 

Axios, ř. v Paionii a Makedonii, horní tok dn. jmenovaný jako Vardar§ 359, 167 

Axiothea, manž. Níkoklea Pafského§ 309

Axona, též Auxunnus, řec. Auxynnos, dn. Aisne, ř. v Belgice§ 57

Axum, Aksum, Axúm, Aksúm, řec. a lat. Axomis, národ Axomů, Exomitů, semitská říše v dn. Ethiopii a Eritreji s přesahem na protilehlý Jemen a jižní Arábii§ 10-, 100+, 274+, 325+, 356+    

Ve třetím století n. l. regionální velmoc, překladiště afrického a indického zboží pro Středomoří, od roku asi 330 n. l. křesťanská, jméno podle sídel. m. Aksumu, dnes v severoethiop. provincii Tigre, místo slavné povalenými obelisky/stély. Největší z nich je vysoký 33 metrů a váží 520 tun, řada je povalených na místě, jeden o váze 180 tun a výšce 21 metr roku 1937 odvlekli do Říma Mussoliniho vojáci. Stély jsou snad stavbami z časů polytheismu a vladařských kultů.

Aksum je snad pokračováním prvního státního útvaru na eth. území, království D´MT (čti asi Da‘amat či Di‘amat) se sídelním městem v lokalitě Jeha (Yeha) v Tigre. Království snad existovalo už v 8. století, srov. CSD, rok 600. Věž v Jeze ze 6. – 5. století je nejstarší stavbou v Ethiopii.

Podle ethiopských mýthů měla královna z jemenské Saby s králem Šalomounem syna Menelika. Jeho opatrovníci ukradli v Jahweho chrámu v Jerúsalému archu s Mojžíšovými zákony a texty jsou prý dodnes v Aksumu v jedné kapli. Srov. pod Ethiopie a Da‘mot.

Aza z Mannai, k.§ 719

Azalag§ viz Tuge z Kiše

Azánie, hellén. označení pro dn. Somálsko a Východní Afriku, srov. pod Zingis (pro Hellény známější A. byla jednou za tří historických částí Arkadie); srov. také pod Arabové a objevy§ 600

Azarach§ viz Asarach

'Azarjá alias 'Uzzijáhú z Júdy, k., ass. Azrijáu, řec. Azariás nebo Ozeiás/Oziás§ 773, 736

'Azarjá, řec. Azariás, velekněz v Jerúsalému§ 773

Azaros§ viz Zór

Azaté z Parthie, ka§ 87

Azatiwadda, Azatiwata, Azatiwara z Azatiwataje, danúnský velmož Mopsova rodu§ 850, 738

Azatiwataja, pevnost nad Pýramem, dn. Karatepe nad Ceyhanem v TR§ 850, 738

Azatiwata§ viz Sanduarri

'Azba’al z Kitia na Kypru, 'Az-Ba'al, 'Ozba'al, k.§ 497, 449, 425

'Azba’al z Byblu, 'Oz-Ba'al, k., s. Palti-Ba'ala a Batno'amy§ 425

Azdové, arab. kmenový svaz na sv. Arábie a jihu Babylónie§ 325+

Aze, země v Armenii§ 766

Azemilkos z Tyru, foin. asi Abdi-milkutti, k.§ 332

Ázerbájdžán, Ázerové § 1. 5999, 4000, 786, 51+, 91+, 224+ a viz stará Albánie; 2. 775, 747, 673, 215+ íránský Á./Ázarbájedžán (souvisí s per. azar-padegan, „ochránce ohně“?) 

Azéniá, att. démos§ 164

Azés I., gen. Azú, gandhárí Aja, č. Aza, k. Indoskythů, "mahárádža rádžarádža"§ 170, 90, 55 a viz Sakové

Azés II., k. Indoskythů§ 55

Azi-Ba'al z Aradu, s. Jakínlúa, k.§ 665

Azi-ilí, ass. guvernér v Súru/Bít Chalupé§ 883, 877 

Azilisés, k. Indoskythů, též Azóráó, gandhárí Ajališa, čín. Wu-tchou-lao/starší čtení U-to-lao (asi nikoli jméno, ale titul odvozený z řec. "adelfú tú basileós"§ 170, 90, 75 a viz Sakové 

Aziraš, Aziru, k. Amurru§ 1365, 1360, 1354, 1350, 1317, 1300    

Azízos, arab. Azíz/Silný, arabský n. syrskoarabský blíže neznámý kult (Edessa) rozšířený na východě říše jako Deus Azízus (srov. muslim. jméno Abdalazíz)§ 258+

Azízos, arab. dyn. v Syrii§ 88, 65, 51

Azízos (II.) z Emesy, s. Sampsigerama II. s Iotapou III., b. Soaimův (II.) a Iotapin, manž. Drúsilly, občansky C. Iúlius Azízus§ 14+, 35+, 42+, 52+, 54+    

Azo, Azón, dyn. v Ibérii§ 324

Azóráó§ viz Azilisés

Azóros§ viz Zór

Azóros, m. v Perrhaibaji na sev. Thessalie; spolu s Dolichou a Pýthiem tvořilo Tripolis/Trojměstí§ 317, 316, 222, 181   

Azory, Açores§ souostroví v Atlantiku pod správou P§ viz s. v. objevy

Azótos, Ašdod, ass. Azdudu, m. v Palaistíně, kultovní centrum nejvyššího boha Filistů Dagána§ 1200, 1020, 711, 701, 587, 147 - 145, 63 

Azov§ viz Maiótis

al-Azraq, m. na severu JOR§ 70+

Azrijau, asi Azrí-Jau, k. neznámého syrského/aram. státu s Jahweho theoforním jménem§ 870, 738 

Aztekové, kanibalskou krvelačností posedlý národ v Mexiku§ 3114, 1800, 500, 309 

'Azúbá, manž. Ásova, m. Jhóšáfáta§ 873

Azuchinum, Azuchunum, nezn. populace (churritské?) a země východně od Tigridu, resp. se nějak vztahuje ke kmenovému území pozd. Assyrie, možné tedy dvě lokality toho jména§ 2292

Azupiránu, "Šafránov", rodná ves Šarru-kéna Akkadského, s. Lá'ibua§ 2371

Azuri z Ašdodu, dynasta filistínský§ 711

Azuzu§ viz Abazu

Azuzum z Ešnunny, dyn.§ 2028, 1942

Azzi, anatolský lid blízký Chajašům n. jejich část§ 1420, 1400, 1370, 1322 - 1320