Obrazy zestarého věku
•
O hře Kleopatry s Caesarem a Antoniem
Nová Ísis, poslední z králů
•
Mocenský a duchovní rozmach Hellénů, který byl důsledkem jedinečného odklizení říše Peršanů mladým Alexandrem a jeho zkušenými vojevůdci, jsme si zvykli nazývat hellénismus. Než mladý král Alexandros III. Makedonský v červnu roku 323 př. n. l. neočekávaně v Babylónu zemřel, vládl se svými druhy nad zeměmi od dnešní Libye a Chorvatska po Pákistán.
Zákeřná choroba nebo jed zastavily Alexandra před ovládnutím i západního Středomoří, kde tehdy nebylo pro Makedonce podstatnějšího soupeře. Tyché, všemocná bohyně osudu, rozhodla jinak...
Nástupnickými státy Alexandrovy říše se staly především vlastní Makedonie, říše Seleukovců od Anatolie po Írán a říše Ptolemajovců v Egyptě. Vedle nich existovala řada menších státních útvarů v mateřské Helladě a v Anatolii, které dokázaly často ovlivnit chod dějin, ale hlavně umožnily Římanům od začátku druhého století př. n. l. mocenský vstup do východního Středomoří.
Posledním skomírajícím hellénistickým státem, kde ještě vládli potomci jednoho z Alexandrových vojevůdců, byl ptolemajovský Egypt. Jeho konec v roce 30 př. n. l. se zároveň považuje za spodní hranici období evropských dějin, zvaného hellénismus. Definitivní konec hellénsko-makedonské politické moci je neoddělitelně spjat se jménem královny Kleopatry.
Nejasného původu
Kleopatra se narodila v Alexandrii někdy v zimě roku 69. Byla třetí dcerou krále Ptolemaia XII., jehož oficiálním kultovním jménem bylo Nový Dionýsos. Lid mu ale říkal Aulétés, tj. Pištec, nebo Nothos, tj. Nemanželský; měl totiž být jedním z levobočků Ptolemaia IX. Sótéra II. Rok 80, kdy se Aulétés dostal k moci z vůle Alexandrijských, se pokládá za konec legitimní ptolemajovské linie. Pištec je považován za nejslabšího panovníka celé dynastie.
Jméno Kleopatřiny matky sice neznáme, ale soudí se, že vlastní sestra a manželka Ptolemaia XII. Kleopatrá VI. Tryfaina II., která někdy v době kolem roku 69 zemřela, mohla zemřít právě během porodu naší Kleopatry (je to spekulace: stejně tak mohla být prostě vyhnána ode dvora a král si opatřil novou manželku, matku obou synů i Kleopatry VIII.). Každý z jejích pěti sourozenců přišel k vladařskému titulu, ale jen jeden zemřel přirozenou smrtí.
Nejstarší sestra Kleopatrá VII. Tryfaina III. zemřela po krátké vládě v září roku 58. Druhou starší sestru Bereníku IV. dal na jaře roku 55 zavraždit její otec Aulétés, když se po tříletém exilu s římskou pomocí vrátil do Alexandrie. S ostatními sourozenci se ještě setkáme.
Ve víru občanské války
Ptolemaios XII. zemřel v únoru či březnu roku 51. Podle jeho závěti se vládci v Alexandrii staly Kleopatrá VIII. Filopatór, jíž tehdy bylo osmnáct, a její desetiletý bratr Ptolemaios XIII. Filopatór III. Oba sourozenci oslavili podle egyptských trůnních zvyklostí svatbu a nominálně spoluvládli do roku 47 jako Theoi Filopatores II., tj. Bohové milující otce. • O rozdílu v dynastickém číslování ptolemajovských Kleopater viz CSD; tradičně se "naše" Kleopatrá označuje jako "Sedmá".
Za nezletilého Ptolemaia XIII. vládla poručnická rada, v níž byl jeho vychovatel Potheinos, řečník a učitel Theodotos z Chiu a velitel vojska Achillás, etnický Egypťan. Aulétova závěť zároveň svěřila jeho děti do ochrany římského státu a její text byl uložen v Římě u Gnaea Pompeia. Tehdy to byl nejmocnější muž světa, protože M. Licinius Crassus, druhý z triumvirů roku 60, byl zabit 9. června 53 u Karrh, a C. Iulius Caesar právě skončil s válkami v Galliích.
Na egyptském venkově a ve městech mimo Alexandrii panoval chaos. Země se nacházela v těžké hospodářské krisi a na venkově byla nouze. Navíc přišlo v letech 50 až 48 katastrofální sucho. Potheinos a Achillás nařídili svést všechno obilí ze země do Alexandrie, aby mohli udržet alespoň sídelní město v klidu. Královna se stala krajně nepopulární.
V noci z 10. na 11. ledna roku 49 překročil C. Iulius Caesar potok Rubikon (lat. Rubico), který odděloval Cispadánskou Gallii od Itálie a tím zahájil novou občanskou válku Římanů. Trvala do roku 45 a byla začátkem permanentních vnitřních válek až do roku 30. V jejich průběhu si svět definitivně zvykl na jediné centrum celé říše s jediným vladařem, velitelem armády. 6. června roku 48 (tj. 9. srpna gregoriánského kalendáře) byli pompéjovci u Palaifarsálu v Thessalii caesarovci poraženi a rozprchli se po celém Středomoří.
Cn. Pompeius Magnus byl 24. července při vyloďování v egyptském Pélúsiu podle rozhodnutí poručníků mladého Ptolemaia XIII. zavražděn. Nebylo mu šedesát. Jen o několik dnů později připlul do Alexandrie s malou částí vojska Caesar, aby si přišel pro peníze, které dlužil Aulétés. Našel napjatou situaci. Krátce před bitvou v Thessalii, pravděpodobně v květnu, byla totiž Kleopatra vyhnána z Alexandrie. Také Egypt měl právě svou občanskou válku.
Vojska obou královských sourozenců stála v době farsálské bitvy proti sobě u Pélúsia a mysu Kasion. Situace v Alexandrii byla pro Caesara kritická. Mezi obyvatelstvem se šířila nespokojenost s římskou přítomností a docházelo k přepadání a zabíjení legionářů. Caesar se snažil urovnat spor mezi oběma sourozenci, ale Achillás, stratégos, tj. vojevůdce mladého Ptolemaia, se rozhodl pro boj. Od podzimu roku 48 probíhala válka, jíž říkáme alexandrijská.
Říman se po celou dobu musel bránit. Postavil se na stranu slabšího, a tou byla Kleopatra (21), kterou k sobě povolal do města. Dal popravit eunúcha Potheina, a v září dal zapálit v přístavu ptolemajovskou flotilu. Od tohoto požáru chytla část města a s ní shořela větší část proslulé alexandrijské knihovny. Achillovo vojsko provolalo královnou o rok mladší Kleopatřinu sestru Arsinoé IV., jíž předtím Caesar nabízel Kypr (od roku 58 římský).
Do války v Alexandrii přinesla zlom posila, kterou přivedl Mithridátés Pergamský, kdysi vychovávaný na dvoře pontského krále Mithridáta VI. K rozhodující bitvě došlo u Pélúsia (tzv. bitva na Nilu) 14. ledna roku 47 (podle greg. kal. 27. března), v níž byli královští rozhodně poraženi. Tělo Ptolemaia XIII. se nikdy nenalezlo a o šest let později dal M. Antonius ve foiníckém Aradu popravit jistého Ptolemaia, který se měl vydávat za tohoto Ptolemaia XIII. Nebo to byl on?
Po bitvě se Caesar (52) vrátil do Alexandrie, která tak byla poprvé v historii obsazena nehellénskými vojsky (založena roku 331 př. n. l.). Uvedl zpět na trůn královnu Kleopatru (tehdy 21) a za spoluvládce dostala svého druhého bratra, dvanáctiletého Ptolemaia XIV. Filopatora IV. A opět oba sourozenci uzavřeli formální, kultovní sňatek a vládli jako Theoi Filopatores III. do roku 44. Arsinou IV. poslal Caesar do Říma.
Velká láska
Dnes je obtížné rozhodnout, jaký byl vlastně vztah o třicet let mladší Kleopatry k prvnímu muži římského státu. O lásce Caesarově není třeba pochybovat, protože to byl člověk veskrze upřímný, s pověstí bisexuálního proutníka. Ze strany Kleopatřiny, ačkoli právě na tohle téma bylo vyřčeno mnoho dojemného, lze spíše hovořit o chladném politickém kalkulu.
Předpokládejme totiž, že se snažila uchovat vladařskou moc a možná, že chtěla vrátit do Alexandrie, tehdy největšího města starého světa, i moc politickou: spojením s nejmocnějším mužem Říma. Plány se projevily až později, kdy jedním ze záměrů Marka Antonia bylo přenesení sídla říše do Alexandrie.
Spekulovalo se, že totéž chtěl provést už Caesar, že chystal zákon povolující mu mnohoženství (aby mohl zplodit vhodné potomky). Římská císařská tradice, logicky protiantoniovská, nejčastěji líčila Kleopatru jako královnu-děvku.
Caesar pobyl v Egyptě osm a půl měsíce a část strávil s Kleopatrou na okružní cestě po zemi, přesněji řečeno: plavbě po Nilu. Když Egypt opustil, aby pokračoval ve válce s pompéjovci, se 23. června Kleopatře narodil syn Ptolemaios XV. Filopatór Filométór. Říkalo se mu Kaisarión a byl to jediný Caesarův mužský legitimní dědic. Proto ho dal roku 30 vítězný Oktavián zavraždit, protože sám byl jen synem adoptivním, synem Caesarovy neteře Atie.
V roce 46 přišla Kleopatra s dítětem a bratrem do Říma, aby požádala senát o spojenectví. Po dva roky bydleli za Tiberem (horti Caesaris) a Řím měl událost. Caesar byl mimo jiné stále ženat s Calpurnií (od roku 59). Ptolemajovci v Římě zůstali až do Caesarovy smrti a odešli zhruba měsíc po jeho zavraždění, tj. 15. dubna roku 44. Na zpáteční cestě dala Kleopatra otrávit svého bratra a spoluvládce Ptolemaia XIV. a v Egyptě začala vládnout se svým synem, což jí vydrželo až do roku 30. V důsledku ucpání neudržovaných nilských kanálů vypukl v Egyptě v letech 44 a 43 nový hlad.
Nová válka a nová láska
V další římské občanské válce Kleopatra podpořila materiálně a finančně »republikána« C. Cassia, ale před sérií bitev u Filipp na podzim roku 42 se královna opět dala k caesarovcům. Následujícího roku se Kleopatra vypravila do kilikijského Tarsu, aby se omluvila za svou nerozhodnost jednomu z vítězů války, M. Antoniovi, který právě dával do »pořádku« poměry na východě (mimo jiné dal odstranit Kleopatřinu mladší sestru Arsinou IV.).
Královna udělala na bývalého druhého muže po Caesarovi a nyní spoluvládce nad světem (srov. listopad 43, druhý triumvirát), hluboký dojem, takže se rozhodl následovat ji do Alexandrie, kde s ní strávil celou zimu.
Antonius, voják tělem i duší, v Alexandrii zcela propadl lásce ke Kleopatře (ale seznámili se zřejmě již v Římě). Stala se jeho osudem a byla zřejmým momentem pro další vývoj dějin. Antoniovi bylo tehdy 42 let, Kleopatra byla o čtrnáct let mladší. Ohromila Římana bohatstvím, ale především sama sebou. O její ženské kráse se traduje, že byla srovnatelná s jinými ženami a že nikoho nepřiváděla v úžas, což potvrzují známé mincovní ražby s ptolemajovským orlím nosem.
Římské potentáty však svedla její osobní přitažlivost, projev, vystupování a vzdělanost. Říká se o ní, že jen zřídka hovořila s cizinci přes tlumočníka a sama prý odpovídala vyslancům Parthů, Armenů, Arabů nebo Židů. Přitom se dokázala bavit a pít, hrát v kostky, lovit a s Antoniem se po nocích potloukala v šatu služky po alexandrijských hospodách. Taková pokroková žena…
Podle jisté v pramenech nepodložené spekulace vynikala Kleopatrá vnitroděložním sevřením, kterému Angličané říkají Cleopatra´s grip. Umění uchvacující muže praktikovaly Asiatky a dodnes patří k sexuálnímu umění žen od Indie po Polynésii. Caesar a Antonius by podle této úvahy nebyli uchváceni krásou nebo alespoň intelektem, ale sexem.
Podobnou pastí prý uchvátila britského krále a indického císaře Edwarda viii. jeho americká přítelkyně Wallis Simpsonová, že dal přednost abdikaci před rozchodem s ní: vládl pouze roku 1936.
Zdar v lásce, nezdar ve válce
M. Antonius musel pro vpád Parthů do Syrie opustit na jaře roku 40 Alexandrii. V polovině roku se Kleopatře narodila dvojčata Alexandros (III.) Hélios a Kleopatrá (IX.) Seléné II. V roce 36 přibyl ještě další společný syn Ptolemaios (XVI.) Filadelfos II. Antonius žil dost pestrým, mnohomanželským životem.
Předtím byl ženat s Fulvií, s níž se dal rozvést na jaře roku 40 a která v srpnu téhož roku nečekaně zemřela.
Aby uklidnil spory s Octavianem, oženil se na podzim v Římě s jeho sestrou Octavií. »Pohrdání« římskými ženami se stalo později jedním z argumentů oktáviánovců v senátě. Zimy let 39/38 a 38/37 (hlavní vojenské operace se přes zimu ve starověku nevedly) strávil s Octavií v Athénách, kde se také narodily jejich dcery, obě se jménem Antonia. Po celou tu dobu válčili Římané s Parthy.
Římský generál ale však Kleopatru nezapomínal. Přes zimu 37/36 byl už zase s královnou, a to v syrské Antiochii. Zde začátkem roku 36 oslavili formální sňatek a Antonius, aniž by k tomu měl souhlas senátu, jí daroval Kypr a některá místa v Levantě. V květnu roku 36 zahájil své tragické parthské tažení.
Kleopatra ho doprovázela přes Damašek k Eufrátu a pak se vrátila do Antiochie. Během tažení zasněženou Armenií a Médií zahynulo třicet tisíc římských vojáků, aniž by narazilo na nepřátele. V neukázněném vojsku musel Antonius sáhnout k decimaci. V listopadu byl zase zpět u Kleopatry v Syrii a pak pokračovali do Alexandrie. V Římě se definitivně stala causa Antonius neúnosná.
Záminka k válce
V roce 35 připravoval Antonius tažení proti Armenům, kteří ho před dvěma lety zradili. Válka roku 34 byla rychlá a snadná. Antonius se pak vrátil do Alexandrie a zde oslavil, jako první Říman mimo Řím, s Kleopatrou triumf nad Armeny, Médy a Parthy. Kleopatru prohlásil královnou Egypta, Kypru a Údolní Syrie s titulem Královny králů. Jejího syna s Caesarem uznal za legitimního syna Božského Iulia, čímž ohrozil dědické nároky Octavianovy.
Vlastním dětem s Kleopatrou udělil další tituly: Alexandros Hélios byl jmenován Velkým králem Armenů, Filadelfos králem Syrie a Seléné se stala královnou Libye a Kýrény. M. Antonius tak rozdal téměř všechny územní zisky Římanů na východě za posledních sto let!
Tehdy se dala Kleopatra titulovat jako egyptská vládkyně bohů a světa, jako Neá Ísis, Nová Ísis.
Vrchol dramatu
Roku 33 se Antonius vrátil k vojsku v Armenii, ale na druhé tažení proti Parthům už neměl čas: v Římě vypukly otevřené neshody jeho příznivců s oktáviánovci. S Kleopatrou se vypravil do Anatolie a přezimoval v Efesu. Mimo jiné dal z Pergamu odnést do Alexandrie druhou největší knihovnu hellénského světa. 31. prosince úředně vypršela platnost triumvirátu. Na jaře roku 32 se Antonius vydal přes Samos do Athén, odkud poslal do Říma Octavii rozvodový list.
Na to Octavianus zveřejnil Antoniovu závěť (!), v níž byl údajně majetek odkazován Kleopatře a jejím dětem. Následovalo vypovězení války královně. Oficiální záminkou bylo to, že se Kleopatra zmocnila východních římských provincií. Na stranu Octavianovu se postavil senát se západními provinciemi. M. Antonius vyplul z Athén do Korkýry a pak do Pater na Peloponnésu, kde zaujal s loďstvem a pozemním vojskem defensivní postavení, přestože měl značnou převahu: přes sto tisíc mužů pěchoty, přes 12 tisíc jezdců a na 500 lodí!
Na jaře roku 31 se vypravili do války oktáviánovci pod M. Vipsaniem Agrippou. Krátkou válku o světovládu mezi Octavianem a Antoniem rozhodla 2. září 31 námořní bitva u mysu Aktion v západní Helladě, kde sice bylo Antoniovo loďstvo poraženo, nikoli však zničeno. Na souši stálo připraveno devatenáct legií.
V průběhu bitvy obrátila z neznámých důvodů svou loď Kleopatra na útěk a z ještě záhadnějších důvodů ji následoval se svou lodí Antonius. Opuštěná armáda se pak vítězům vzdala.
Konec snění
Kleopatra se vrátila po dvouleté nepřítomnosti do Alexandrie a M. Antonius unikl přes Kýrénu, odkud se dal dopravit do Alexandrie. Octavianus nepospíchal. Teprve na jaře roku 30 zahájil ze Syrie invasi do Egypta. Antonius, zcela opuštěn a v bezvýchodné situaci, se 31. července probodl.
Kleopatra ho dala ještě žijícího přenést do své hrobky, kam se ukryla před vítězi. Následujícího dne M. Antonius zemřel. 3. srpna Octavianus obsadil Alexandrii a hned dal zabít Antylla, syna Antoniova s Fulvií.
Královna se snažila v jednáních prostřednictvím poslů uchovat svým dětem vládu nad Egyptem. Octavianus ji zase chtěl živou pro svůj triumf v Římě. 12. srpna roku 30 si poslední z panovníků kdysi slavné říše Kleopatra VIII. vzala život uštknutím zmije/kobry z rodu uraeus, posvátného hada boha Amon-Réa. S ní zemřely i obě její nejbližší služky.
Novodobí lékaři však smrt touto cestou vyloučili, neboť bývá zdlouhavé, velmi bolestivé a na smrt dalších dvou bytostí by jed jedné kobry nestačil; proto proti všem historickým záznamům věří v použití jistého jedu v opiovém roztoku...
Její smrt dokladuje i to, jak hluboce byli poslední Ptolemajovci spjati s domácími tradicemi: podle egyptské víry jí tím mělo být darováno božství a nesmrtelnost.
Ptolemaia XV. Kaisarióna, který byl na útěku do Indie, přemluvil k návratu zrádný vychovatel Rhodón. Do města dorazil několik dní po Kleopatřině smrti a byl, jako jediný Caesarův syn, zabit. Kaisarión tak byl posledním z vladařů XXXIII., poslední egyptské dynastie.
•
M. Antonius měl se třemi manželkami sedm dětí. Nejstarší Antyllos byl Octavianem zavražděn už 23. srpna 30. Druhý syn s Fulvií, Iullus Antonius, byl roku 2 př. n. l. popraven pro údajné spiknutí. Synem Antonie Mladší byl císař Claudius. Synem jeho bratra Germanica byl císař C. Iulius Caesar zvaný Caligula.
Posledním Ptolemajovcem po přeslici byl král Ptolemaios Mauretánský, syn Kleopatry Selény a krále Iúby II. A toho zahubil jeho vzdálený příbuzný, císař Caligula. Jeden ze synů M. Antonia měl být prapředkem arabské královny Zénóbie z Palmýry.
•
V posledním desetiletí 20. století se všechny formy archeologie staly předmětem podnikání. Kopání a potápění za zbytky minulosti se stalo průmyslovým odvětvím a řada firem se dostala na bursu. Došlo na hledání hrobu Alexandrova v Alexandrii a ovšemže i Kleopatry s Antoniem. Roku 2009 byla vyslovena theorie, že by mohla být pohřbena v Búsíridě, pozd. Taposíris Magna, ale sarkofág(y) či mumie se v ruinách chrámu nenašly (resp. žádné královské, jedna s vloženým zlatým plátkovým jazykem).