Ni-Ny
Ni, stát v Číně§ 679
Nianchba, Ni-anch-ba, wezír Unasův v Páté eg. dyn.§ 2498, 2375
Nianchhathor, Ni-anch-Hat-Hor, snad d. Džoserova§ 2667
Nianchre, Ni-anch-Re, dvořan v Páté eg. dyn.§ 2498
Nianchsechmet, Ni-anch-Sechmet, starší podoba Nenech-Sechmet, dvorní lékař§ 2498
Ni-Hor/Hor Ni, egypt. vládce dyn. 0§ 3500
Ni-Neit, egypt. vládce dyn. 0§ 3500
Nibé z Ellipi, s. Dalty§ 714
Nibelungové§ viz pod Germáni
Nice§ = Níkaia u Massalie
Nícer, Níger, dn. ř. Neckar v BW§ 97+, 110+, 213+, 262+, 277+, 278+, 368+ a viz pod přesídlení
Nícomachus Fláviánus§ viz Virius Nícomachus Fláviánus
Nicosia, Nikosia (novořec.)§ viz Ledroi
Nidaba§ viz Nisaba
Nidada z Greutungů, o. Ovidy, děd Hilderithův§ viz Gebericus
Nidnúša z Déru, "Jeho (obětní) dar", dyn.§ 2000, 1977
Nidin-Bél, druhé jméno neznámého usurpátora§ 336
Nidíntu-Bél I.§ = Nabû-kudurrí-usur III.
Nidíntu-Bél II.§ = Nabû-kudurrí-usur IV.
Nidíntu-Bél, o. Šamaš-barakku§ 580, 414
Nidugani z Nippuru, kněz sanga§ 2021
Niedersachsen§ viz Dolní Sasko
Nifatés, h.§ viz Npat
Niğde, m. a provincie v centrálním TR§ 738
Niger, celé jméno neznáme, praef. praet.§ 185+
Níger, řec. Nígir§ 19
Dn. Niger, řeka v západ. Africe, obyvatele kolem řeky nazývali geógrafové Nígrítai, Nígrítae, součást Aithiopů, tj. černoši (odtud pochází hanlivé „negr/nigr“). Starý název ale pravděpodobně s latinským niger, tedy černý, nesouvisí, ale s tuarežským ghir n'igheren, "řeka řek". Od berberských Garamantů mohli Římané a hellénští učenci jméno takto si uzpůsobit.
Niger, novodobý státní útvar§ 90+
Nigérie, moderní západoafrický stát§ 2000, 900, 500
C. Nigidius, praet. Před. Hispánie§ 146
P. Nigidius Figulus, novopýthagorejský filosof a pompéjovec§ 98, 45
Nigimti, Nigimchu, země kdesi v Zágrosu§ 1324, 1308
Nigriniánus, s. Cárínův s Mágnií Urbikou§ 283+
Flávius Nigriniánus§ cos. 350+
Nigrínus, tribun jízdy, vzbouřenec§ 361+
Níhá, ves v Biqá'§ 199+
Niheb, dolnoegypt. dynasta§ 3500
Nihongi, Nihonšoki, "Japonská kronika" čínsky psaná§ 660, 283+
Oficiální kronika o třiceti svazečcích (a jedné knize genealogické, dnes ztracené) o japonské theogonii, pantheonu, mýthech a nejstarších panovnících pořízená v čínštině na příkaz císařovny Genšó/Gemmió roku 720 n. l. Prvním takovým dílem byla kronika Kudžiki publikovaná pod úředním dohledem roku 620+, z velké části zničena požárem roku 645. Roku 682 pověřil císař Temmu skupinu císařských princů, aby se znovu obírali kronikou, ale roku 712 ještě nebyla hotova. Rozhodla tedy Genšó roku 714 o novém teamu. Teprve událost z roku 461 n. l. je potvrzena externím zdrojem. Japonská data se rozcházejí o 120 let, dva datovací cykly, s korejskými a čínskými.
Nichani, churrit. stát severně od Pochábúří (?)§ 1232
Nichríja, starší ass. též Nachríja, Nachria, Nicharíja, urar. Nichiriani (král. sídlo země Urme/Arme), m. s obchodní osadou/kárum a země v severozápadní Mesopotamii na cestě z Aššuru do Kaniše, snad na horním Balíchu, n. totožné s ass. Nija§ viz Neja
Nairi? Zdoby Zimri-Limovy znám k. Nichríje Bunuma-Adad§ 1233
Níká! "vyhraj!", revoluce v Kónstantínopoli roku 532§ 360+
Níkagorás z Athén§ 1. sofista, s. Mnésaiův, o. Minúkiána ml., 200+; 2. ml., s. Minúkiána ml., rhétór, eleusínský dádúchos, kněz Asklépiův, 200+; 3. arch. 485+, poslední známý epón. archón v Athénách, 200+, 387+
Níkagorás z Messénie, businessman, přítel Archidáma V., nepřítel Kleomena III.§ 227, 219
Níkagorás z Rhodu§ 1. diplomat Démétriův a Seleukův, s. Aristarchův, 299; 2. strat., s. Pamfilidův, adoptován Níkágorou/kath' hypothesián§ 197; 3. nauarch a vyslanec, 172, 170
Níkagorás ze Zeleie, tyr. § 334
Níkaia, d. Kybely, naiáda§ 339
Níkaia, jméno makedonských královen:§
Níkaia I.§ 339, 323 - 320, 302, 300, 283, 246, d. Antipatrova, manž. Perdikkova a Lýsimachova, m. Agathoklea a Arsinoé I.
Níkaia II.§ 275, 272, 244, 243, 239, 235, 192, manž. Alexandra VII. a Démétria II.
Níkaia na Hydaspu, m. v dn. PAK§ 326
Níkaia v Bíthýnii, lokalita kdysi zvaná Askania, Ankoné, Helikoré, též dříve Olbiá, jako město vojenských klérúchů podle zakladatele Antigoneia, kterou po roce 301 přejmenoval podle své manž., dcery Antipatrovy, Lýsimachos na Níkaiu, dn. İznik v TR, od roku 1080 hlavní město Sulejmanova sultanátu Rúm§ 339, 311, 307, 289, 275, 150, 149, 116, 112, 85, 72, 35, 30-, 66+, 111+, 113+, 193+, 194+, 235+, 257+, 301+, 313+, 314+, 325+, 326+, 328+, 355+, 359+, 361+, 364+, 365+, 368+
Níkaia, osada a pevnost u Thermopyl v Lokridě Epiknémídské§ 346, 339, 198
Níkaia, m. u Massalie, dnešní Nice, Nizza § 600, 154
Níkainétos z Abdér, autor epyllií a epigramů§ 250
níkajské vyznání, hlavní věroučný směr křesťanství, katholicismus/orthodoxie§ 270+, 301+, 313+, 314+, 325+, 337+, 338+, 340+, 342 až 344+, 351+, 352+, 354 až 356+, 359+, 362+, 364+, 366+, 367+, 372 až 375+, 377+, 380+, 381+, 383+
Níkandros, pirát ve službách Antiocha iii.§ 190
Níkandros z Trichónia, s. Bittův, strat. a protiřímský politik§ 193, 191 - 189, 184, 177, 176, 170
Níkandros z Athén§ arch. 41
Níkandros z Ília, s. Antifanův, významný metoikos v Athénách§ 301
Níkandros z Kolofónu§ 1. lékař, farmaceut a literát, s. Anaxagorův, 200-, 151+; 2. s. Damaia, asi stejnojmenný vnuk no. 1, též autor, 200; 3. stejnojmenný autor (?), viz rok 200
Níkandros z Rhodu, vyslanec§ 170
Níkandros ze Sparty, o. Theopompův, k.§ 826, 786, 739
Nikanebti, Ni-ka-Nebti, kněžka Hathořina a Neithina, manž. Nikaureova§ 2533
Níkánór z Makedonie (gen. –ora)§ 1. 333, o. Balakra. 2. 327, 326, satrapa Indie I.; 3. 322, 321, 316, 312, 311, satrapa Kappadokie; 4. 319 - 317, přítel Kassandrův; 5. 317, b. Kassandrův; 6. 320, vojevůdce Ptolemaia I.; 7. Alexandrův nauarch, 334 (shodný s č. 1 - 4?); 8. s. Parmeniónův, 330; 9. Démétriův nauarchos, 301 (shodný s no. 334?); 10. s. Filótův, tetrarchés v Makedonii, 180;
Níkánór, seleukovští hodnostáři§ 1. 292 a viz pod Mesopotamia, satrapa Horních satrapií a zakladatel např. Antiocheje-Edessy a Dúra-Európos, asi b. Níkomédův, s. Didymaie, ses. Seleuka I.; 2. 223, 209, stratégos a královrah; 3. 209, archiereus (shodný s no. 2?); 4. 166, 165, 161, 160, stratégos, s. Patroklův;
Níkánór ze Stageiry§ 1. Aristotelův zeť, herold Alexandrův, 324, 323 a viz s. v. školy (3); 2. frúrarchos makedonské posádky v Athénách, strat. Filippa V., 229, 201
Níkánór z Cháonie, vojen. velitel§ 429
Níkánór z Alexandreie, C. Iúlius Nicanor, filosof, s. Areiův, b. Dionýsiův (n. pocházel z Hierápole a nebyl synem Areiovým?)§ 7
Níkánór z Alexandreie zv. Stigmatiás, grammatik, s. Hermeiův§ 138+
Níkánór z Épeiru, s. Myrtónův, prořím. politik§ 168
Níkánór z Hierápole§ viz zde výše
Níkánór z Kýrény, grammatik§ 138+
Níkánór Kypriarchés, dyn. z Kypru (?), seleuk. velitel§ 164
Níkánór, obchodník a provozovatel cesty přes poušť v ET§ 6+
Nikare I., Ni-ka-Re, nezn. k. Osmé dyn.§ 2170
Nikare II., osob. jméno nezn. k. Šestnácté dyn.§ 1674
Níkareté z Thespií, dc. Thiónova, manž. Dexippova, fiktivní sponsorka Orchomenu§ 223
Níkarchidés, Alexandrův velitel garnisonu v Persepoli§ 330
Níkarchos z Azóru, s. Alkippův, manž. Antipole, o. Asklépiadův, přítel Antigona Dósóna§ 222
Níkarchos z Orchy, Nikiqarqusu§ viz Anu-uballit z Uruku
Níkarchos, seleukovský stratégos§ 218, 217
Níkasiás z Opúntu§ 500 (Ol.)
Níkásipolis, Níkésipolis (gen. -pole), z thessalských z Fer, manž. Filippa II., m. Thessaloníky§ 352, 337, 316, 294
Nikasó, d. Sanballata III., manž. Manasseho, b. velekněze Jadduy§ 445
Níkátór z Kýrény, gen. -ora§ = ?daios z Kýrény
Níkátoris na Eufrátu, m. v Mesopotámii u Európu, založeno Seleukem Níkátorem§ 301
Nikauptah, Ni-kau-Ptah, dvořan k. Itiho v Osmé dyn.§ 2160
Nikauradžedef, Ni-kau-Ra-džed-ef, též Nikaudžedefre, s. Radžedefův§ 2566
Nikaure, Ni-kau-Re, wezír ve Čtvrté dyn., s. Chafreho, manž. Nikanebteje§ 2613, 2558, 2533
Nikdema ze Zamuji, dyn.§ 856
Nikdiara, Nikdêra z Idu, dyn. zamujský§ 856
Níké, bohyně, sochy§ 560, 450, 344, 235, 217, 142, 138, 123, 86
O její lat. podobě Victórii a její soše v senátu viz tam
Níké ze Syrákús, manž. Kleomenova, milenka Verrova, neobvykle se jménem bohyně, cf. s. v. Létó§ 73
níkéforia (pl.), hry v Pergamu a attalovské říši§ 776, 182, 150
Níkéforion, kult. středisko Athénino v Pergamu§ 201, 156, 155
Níkéforion, též Kalliníkon, lat. Callinícum, na soutoku Balíchu s Eufrátem, též Kalliníkopolis, lat. Nícéphorium, m. v Mesopotamii, dn. ar-Ráfqa u ar-Raqqa v SYR§ 244, 54, 295+, 363+, 388+, 390+, 391+
Jméno má prý od toho, že zde kdysi v diadošských válkách zvítězil Seleukos Níkátór (jiné zdroje hovoří o Alexandrovi). Hellénský charakter mělo ještě v době Crassova tažení. Jméno Kalliníkon dostalo město za císaře Galliena 253-268 n. l. prý na počest sofisty Callinica Sutoria/Kalliníka Sútória (č. asi „Vítězslav Švec“), který sepsal dějiny Alexandra Velikého a zde byl zavražděn. Zřejmě to však bylo jen předměstí Níkéforia a vzniklo asi dvojměstí. Roku 542 n. l. ho rozbořil Chosroés I., Iústiniánus I. dal opravit jen Kalliníkon, od roku 639 v arabském kalifátu. Byl tu křesťanský klášter Mar Zakkaj s oborou se zvěří. Arabové lokalitám říkali Raqqa, Černá/Spálená a Kalliníku Bajdá/Bílá.
Jiné N. bylo u Edessy a v pozdní římské éře se jmenovalo Kónstantíné/Kónstantína.
Níkéforios, sc. potamos, "Vítězná řeka", obtékala armenské Tigránokerty, asi dn. Batman çayı n. západnější Kahta çayı (?) v TR, přítok Tigridu§ 69
Do Lucullova vítězství nad Tigránem se řeka asi jmenovala aram. Kalat, řec. v překladu Nymfaios; srov. ale jiný přítok Tigridu Parthenios, "Panenská řeka".
Níkératos z Athén§ 1. 427, o. Níkiův, Eukratův a Diognétův; 2. 413, 404, s. Níkiův
Níkératos z Borysthenu, strat.§ 100
Níkésipolis§ = Níkásipolis
Níkétás, gotský mučedník§ 332+, 375+
Níketés z Athén, Níketás§ 1. arch. 332; 2. 239, arch. 225, popř. 224; 3. arch. 84; 4. arch. 73
Níketés ze Smyrny§ 1. sofista, rhétór, uč. Skopeliánův, 85+; 2. stejné profese, snad o. předešlého, rodiště neznáme, žil v době Augustově, 85+
Níkiás z Athén§ 1. 437, o. Hagnónův; 2. 544, 444, 427 - 425, 423, 421, 419, 417, 415 - 413, 404, syn Níkératův, o. Níkératův, b. Eukratův a Diognétův; 3. arch. 296; 4. arch. 282, 283; 5. 287, 265, arch. 266, s. Filónův; 6. arch. 124; 7. arch. 10, s. Sarápiónův; 8. malíř, 76, 29 a viz pod malíři (1)
Níkiás z Acháie, strat.§ 209, 208
Nikiás z Baktrie, k.§ 95, 85
Níkiás z Engyia na Sic., vůdce protipúnské strany§ 213
Nikiás z Kóu, řím. jménem Curtius Nícias, grammatik a tyrannos (?)§ 61, 41, 33
Níkiás z Makedonie, Perseův dvořan§169
Níkiás ze Syrákús, rhétór§ 459
Níkiás z Tarentu, zrádce§ 278
Níkiás, oikonomos Ptolemaia Kyperského§ 58
Níkiův mír§ 421, 414
Nikippa z Mantineie, dc. Pásiova, zbožná žena§ 60
Níkippé z Písy, ka v Argu/Mykénách, d. Pelopova, m. Eurystheova§ 1311, 1266
Níkippos z Messénie, efor§ 220
Níkis z Messény, s. Níkónův, zástupce státu v arbitráži§ 146
Nikkal-mati z Chattuše, manželka Tutchaliji II.§ 1460
Nikkú, ass.§ Nekó
Nikobary, ostrovy v Bengálském zálivu pod indickou správou§ 1800
Níkodámos z Aitólie, stratégos§ 189
Níkodámos z Delf, arch.§ 200
Níkodámos ze Sparty§ 104 (Ol.)
Níkodémos z Athén§ 1. arch. 483; 2. arch. 122
Níkodémos z Élidy, achájský diplomat§ 187
Níkodémos z Kentorip, tyr.§ 339
Níkodémos z Messény, s. Níkarchidův, velmož střídající pány§ 315
Níkodémos, diplomat a rádce žid. kr. Aristobúla II.§ 63
Níkodóros z Athén§ arch. 314
Níkodóros z Mantineie, zákonodárce§ 421, 226
Níkodromos z Aigíny, proathénský politik, démokrat, 488
Níkodromos z Chalkidy, s. Theodórův, čestný občan Delf§ 265
Níkofanés z Megalopole, achájský vyjednavač§ 226, 225
Níkofémos z Athén§ 1. přítel Konónův, o. Aristofanův, 393, 392, 389; 2. arch. 361
Níkofón z Athén§ arch. 200
Níkogenés z Aigají§ viz pod Lýsitheidés
Níkogenés z Athén/Filaid, s. Níkónův, agónothetés§ 161
Níkocharés z Athén, komický básník§ 400
Níkoklés z Athén§ 1. z prokassandrovské strany, 318; 2. arch. 302, 301
Níkoklés z Pafu, k.§ 323, 313, 309
Níkoklés ze Salamíny na Kypru, k.§ 436, 374, 361
Níkoklés ze Sikyónu, tyrannos§ 252, 251
Níkoklés ze Sol, s. Pásikratův, triérarchos Alexandrův§ 331
Níkoklés, grammatik a rhétór, uč. Iúliánův v dětství§ 360+
Níkokratés z Athén§ arch. 333
Níkokratés z Kýrény, tyr.§ 96
Níkokratés ze Skotússy, tágos Thessalů§ 182
Níkokreón ze Salamíny na Kypru, k.§ 340, 332, 321, 313 - 310
Níkoláos z Aitólie§ 1. loupežník a bohatec, 253; 2. ptolemajovský a posléze seleukovský vojevůdce, 219 - 217, 209
Níkoláos z Damasku, filosof peripatu, historik a diplomat a poradce Héródův a údajně Kleopatřin, b. Ptolemaiův§ 64, 51, 45, 4
Níkoláos z Makedonie§ 1. o. satrapy Amynty, 328; 2. hudebník a přítel Andriskův, 151
Níkoláos z Myr, vlastně Patar, biskup§ 1. strýc světcův, 270+; 2. "Mikuláš", 270+
Níkoláos ze Sparty§ 1. o. Sperthiův, 491; 2. s. Sperthiův, 430
Níkoláeia, hry a slavnosti založení Níkoláem Aitólským na svou počest§ 253
Níkolochos z Rhodu, skeptik§ 230
Níkolochos ze Sparty, epistoleus flotily§ 387
Níkomachos z Atarnea, s. Aristotelův s Pýthiadou§ 341
Níkomachos z Athén§ 1. arch. 341; 2. arch. 134; 3. vypečený písař, 410
Níkomachos z Filadelfie v Lýdii§ 108 (Ol.)
Níkomachos z Gerasy, mathématik a filosof§ 100+, 392+
Níkomachos z Rhodu, filos Acháiův, diplomat§ 224, 212
Níkomachos ze Sparty, epistoleus§ viz Níkolochos
Níkomachos ze Stageiry, lékař, manž. Faistidy, o. Aristotelův§ 384
Níkomachos, milenec Dimna z Chalastry, b. Kebalínův§ 330
Níkomachos, vojevůdce Pyrrha I.§ 277
Níkomachos, seleukovský oikonomos Frygie na Helléspontu§ 253
Níkomédeia v Propontidě (Bíthýnii), do ní převedeni obyvatelé Astaku; sídel. m. království, později sídelní m. císaře Diocletiána a nástupců, dn. İzmit v TR; hrozné zemětřesení, viz tam§ 711, 433, 315, 264, 230, 154, 149, 85, 72, 35-, 90+, 176+, 193+, 212 - 214+, 218+, 219+, 257+, 265+, 268+, 284+, 287+, 293+, 299+, 302 až 306+, 311+, 313+, 314+, 320+, 324 až 326+, 337+, 351+, 353+, 355+, 358+, 360+, 361+, 364+, 368+
Níkomédés z Kóu§ 1. s. blíže neznámé Olympiady a Aristandrův, b. Kleumachův (nejsou v CSD), diplomat Antigona I., 315; 2. vojevůdce/hipparch Antiocha III., 209
Níkomédés z Pergamu, rhétór§ 133+
Níkomédés z Makedonie, s. Didymaie, ses. Seleuka I., b. Níkánorův§ 292
Níkomédés ze Sparty, poručník Pleistanaktův§ 458, 457, 445
Níkomédés, jméno králů Bíthýnů:§
Níkomédés I.§ 280 - 275, 264, 246, 229, 220, syn Zipoita I.
Níkomédés II. Epifanés§ 167, 156, 149, 132, 112, 108, 107, 103 - 100, 98, 96, 95, syn Prúsiy II.
Níkomédés III. Euergetés Filopatór§ 133, 95, 91 - 88, 85, 81, 79, 74, 59
Níkomédés IV. Filopatór§ = Sókratés
Níkomédés V.§ 95, 91, 74, 47, snad identický s Lykomédem z Bíthýnie, viz tam; syn Níkoméda III.
Níkón, kilický pirát§ 78
Níkón z Athén, gen. Níkóna§ arch. 379
Níkón z Boiótie§ 1. pankratista, 296; 2. boiótarchos 208 či 207
Níkón z Megalopole, s. Níkiův, tragický herec§ 165
Níkón z Fár v Messénii, pirát§ 183
Níkón z Pergama, o. Galénův, mathématik a architekt§ 129+
Níkón z Tarentu zv. Perkos n Perkón (? "druh ptačího dravce/jestřáb?), lat. Nicó Percó, vůdce prokartháginské strany§ 213, 210, 209
Níkón z Thasu§ viz Theágenés z Thasu
Níkónidés z Thessalie, odborník přes technologii dobývání měst, poliorkétik§ 73
Níkopolis v Épeiru§ = Aktion
Níkopolis v Amánu§ snad Sam'al/dn. Zincirli
Níkopolis v Malé Armenii, sídel. m. dnes neznámé polohy (jméno prý od toho, že zde kdysi v diadošských válkách zvítězil Seleukos Níkátór, podle jiného výkladu až po Pompeiově vítězství roku 66)§ dříve Dasteiry na Eufrátu
Níkopolis v Palaistíně§ = Ammaus
Níkopolis u Isského zálivu, není zřejmě totožná s Amánskou, místo vítězství Alexandra Velikého nad Dáreiem III, dn. Islachíja, není v CSD. Nalezen nápis dotvrzující, že to byla polis: „hé búlé kai ho démos alexandron filippú…“.
Níkopolis, m. v Akarnánii, poblíž pozdější Prevezy§ 31, 29
Níkopolis nad Istrem, N. hé pros Istron, ofic. Colónia Ulpia Nícopolis ad Istrum, dn. ruiny u vsi Nikjup severně od Velikého Tarnova v BG§ 102+, 251+, 269+, 375+
Níkopolis, m. u Alexandreie, pozd. Iúliopolis§ 30
Níkopolis, bohatá žena v Římě, milenka Sullova§ 107
Níkorontés, též Minúros, kelt. vrah vůdce Lúsítánů Viriatha§ 139
Níkósiá§ viz Ledroi
Níkosthenés z Athén§ 1. hrnčíř-umělec černofigurální techniky, 540, 530; 2. arch. 167
Níkostratos, vyhlášený herec/hypokritos§ 399
Níkostratos z Athén§ 1. strat., s. Dieitrefův, 427, 423, 418; 2. 388, syn Aristofanův, autor komédií; 3. arch. 295, 294; 4. arch. 7, popř. 6; 5. Klaudios N., platónik, vide s. v. školy (3)
Níkostratos z Acháie, strat.§ 198, 197
Níkostratos z Aig v Kilikii, olympioníkos a poslední z oficiálních paradoxoníků§ 37+
Níkostratos z Argu, velitel žoldnéřů v per. službách v Egyptě§ 345, 343
Níkostratos z Lárissy, s. Anaxippův, hieromnémón§ 184
Níkostratos z Lykie, vyslanec§ 177
Níkostratos z Makedonie, rhétór§ 117+
Níkostratos z Trichónia v Aitólii, loupeživý předák, o. Dórymachův§ 224, 220
Níkotelés z Athén§ arch. 391
Níkotelés z Kýrény, b. Annikeridův, filosof§ 330
Nil§ viz Neilos
Nilipachri n. Zallipachri, churrit. stát na území budoucího Urartu§ 1275
Nimaat-Hapi, Ni-maat-Hapi, manž. Chasechemuje, ka Druhé dyn. eg., m. Džoserova§ 2703, 2667
Nimi z Wusunů alias Kchuang Wang/Šílený král, kchunmo§ 121
Nimlot/Namilt, Nemrot, Nemrut, Lamitu, jméno libyjských náčelníků a libyo-egyptských aristokratů a veleknězů Amona Rea:§
Nimlot, b. Osorkona st., o. Šošenqa I.§ 995, 955, 945
Nimlot I., s. Šošenqa I., dyn. v Hérákleopoli§ 945
Nimlot, o. Takelotův (?)§ 770, 745
Nimlot II., s. Osorkona II., manž. Džedmutesanchy/Mut-udž-anches, o. Takelota II.§ 874, 745
Nimlot III., kněz a dyn. v Hermopoli§ 825, 745, 730
Nimni, Nimri, churrit. stát severně od Assyrie§ 1114
Nimrud§ viz Kalchu
Nimrud dağ§ viz pod Antiochos I. Kommágénský a Kommágéné
nin, sum. "paní", akk. béltu, ve smyslu "královna" asi číst ereš, akk. šarratu
Nin-al-la z Lagaše, d. Ur-Babaa, manž. Gudeova§ 2164, 2144
Nin-gal, d. Enlilova, manž. Nannarova§ 1836
Nin-gal-iddin, Ningal-iddin z Uru§ 1. guvernér, o. Sîn-balassu-iqbiho, děd no. 2, o. Sîn-šarra-iškuna a Sîn-tabni-usura, 680; 2. s. Sîn-balassu-iqbiho, vnuk no. 1, 680
Nin-girsu, Ningirsu, bůh m. Girsu a ochranný bůh Lagaše, s. Enlilův, ztotožňován s Ninurtou§ 2600, 2540, 2510, 2490, 2400, 2450, 2410, 2384, 2144
Nin-giš-zi-da, sum. léčivý bůh§ 1815, 722
Nin-gu-balag, s. Nannarův s kultem v Uru§ 1933
Nin-che-du z Lagaše, Ninchedu, d. Ru-Babaa, manž. Nammachaniho§ 2164, 2119
Nin-chi-li-a, Ninchilia, manž. místokrále ummského Aja-kaly§ 2096
Nin-chi-li-su, Ninchilisu, manž. Entemenny Lagašského§ 2450
Nin-chursag, Ninchursanga, "Matka bohů", též Ninmach, ztotožňována s Nintu, Ninlil, manž. Enlilova§ 2600, 2144
Ninkagina, Nin-ka-gi-na, d. Kakuga Lagašského, m. Nammachániho§ 2255, 2119
Nin-kal-la, Ninkalla, milenka/lukur Šulgiho§ 2078
Nin-lil§ viz Ninlil
Nin-mar, Nin-marki, Nin-MAR.KI (nez. čtení), sum. bohyně, srov. pod E-ninmar§ 2410, 2346
Nin-šata-pada, d. Sîn-kášida Uruckého, kněžka v Dúru§ 1809
Nin-Šušinak, "Pán Sús", též "král S.", elamský bůh§ 3500
Nina, Ninó z Kappadokie, arm. Nune, poustevnice a misionářka§ 301+, 342+
Nina, m. v zemi Subartum§ viz Ninúa
Nina-Siraran, Ninu-S., Nina m. v Sumeru, dn. Tell Surghul v prov. Zí Qár v IRQ§ 2540, 2384
Ninašša, m. v Anatolii s assyrskou obchodní osadou, pozd. Nanassos, dn. Nenizi v TR§ 1920
Nindúša ze Sippar§ viz Iddinúnim
Ninečer, Ni-nečer, alias Baennečer n. [x]nečer-ren, k. Druhé eg. dyn.§ 2945, 2906, 2703
Ninica§ viz Kirši
Ninlil, Nin-lil, "Paní Vítr", božská manž. Enlilova§ 2700, 2096, 2078, 2039, 1975, 1861 a viz Mulissu a Nin-chursag
Ninni z Aridy, dyn.§ 859
Ninnius Celer, plebejský rod původem z Kampánie
Q. Ninnius Hasta§ cos. ord. 114+
Ninnius Hastiánus§ cos. suff. 160+
L. Ninnius Quadrátus, tr. pl.§ 57
Pácuvius Ninnius Celer z Capuy, magnát, b. Stheneův§ 216
Stheneus Ninnius Celer z Capuy, b. Pácuviův§ 216
Q. Ninnius Hasta a [x] Frúgí§ cos. suff. 88+
Ninos, bájný k.§ předmluva
Ninsun, Nin-sun, ka a bohyně, d. Enmerkarova, manž. Lugalbandova, m. Gilgamešova§ 2800, 2700, 2006, 1815
Nintoku, tennó§ viz Oho-sazaki
Nintu, Nin-tu, sum. "matka bohů", alias Ninchursag, akk. Bélet-ilí, "Paní bohů"§ 2550, 1731
Ninua, Ninúa, gen. Ninúje, Nínua, starší Nine, Ninet, m. sídelní Assyřanů, řec. Nínos, Nineui (novozák.), lat. Ninus či Ninivé, Nínívé, bibl. Ninive, tur. Kujundžik, arab. Níniwá, vlastně stará část moderního Mosulu/al-Mausíl§ 2490, 2400, 2191, 2039, 1815, 1779, 1762, 1382, 1366, 1275, 1134, 1114, 1077, 1075, 891, 884 - 882, 878, 859, 857, 856, 853, 827, 813, 811, 806, 717, 696, 687, 681, 676, 672, 668, 665, 663, 661, 659, 653, 649, 646, 645, 642, 612, 606, 155, 49+, 116+
Původně asi subarské m. Nina, Ninet, Nine v zemi Nurrugum, srov. rok 2490. Z době Xenofóntově měla lokalita, nebo její část, jména Mespila (sg.). Nínos měla hellénskou polis, jejíž jméno ale neznáme. Tigránés I. se za své parthské války zmocnil mimo jiné města Nínos. Z fragmentu jedné dedikace z prvního století n. l. víme, že nejvyšší úředník města byl „Apollónios, stratégos kai epistatés tés poleós“. Možná v té době stejné poměry jako v Dúra-Európos a osada/město bylo arabisováno; do jaké míry se udrželo původní assyrské obyvatelstvo, usuzovat nelze, neboť v kraji se jako hlavní jazyk usadila aramajština, srov. s. v. Assyrie. Při ruinách N. vybojoval 12. prosince 627+ východořímský císař Hérákleios velkou bitvu a perskou armádou. V osobním souboji urazil hlavu sásánovskému vojevůdci, armenskému šlechtici jménem Roch Vehan n. Ráhzád, řec. Rhazatés. Římané se sice perského ležení nezmocnili, ale ovládli kraj krátce až po Ktésifón.
Nippur, m. ve střední Babylónii jižně od Babylónu s Enlilovým chrámovým komplexem Ekur, svatyní Enlila s Ninlil, sídlo sumerské a akkadské amfiktyonie; arab. Nuffar§ 2700, 2096, 1626, 1410, 1245, 1228, 1219, 1125, 1103, 1068, 1024, 703, 693, 688, 678, 675, 663, 652, 626, 623, 587, 549
Nínos§ = Nan(n)á (?)
Ninurta, sum. a akk. bůh vod a války§ 2410, 1828, 681
Ninurta-apal-Ekur z Aššuru, N.-apil-E., k., s. Ilu-chaddáův§ 1275, 1235, 1198, 1183, 1180
Ninurta-apla-[x], k. v Babylónu§ 811
Ninurta-kudurrí-usur I., k. v Babylónu§ 987, 942
Ninurta-kudurrí-usur II., k. v Babylónu§ 942
Ninurta-nádin-šumi, k. v Babylónu§ 1139, 1125, 1099
Ninurta-tukulti-Aššur, k. v Aššuru§ 1134, 1116
Ninusu z Lagaše, d. Ur-Nanšeho s Menbara'abzuou, ses. Akurgalova§ 2510
Niobé z Frygie/Lýdie, d. Tantala s Diónou, ses. Pelopova, manž. Amfíona Thébského§ 1400, 1375
Niobé z Argu, d. Foróneova, milenka Diova, m. Argova§ 1710
Niou Ťin/Niu Jin, ťinský generál§ 316+
Nippur, m. v Sumeru§ 4300, 2700, 2600, 2550, 2540, 2490, 2384, 2346, 2316, 2307, 2292, 2255, 2119, 2096, 2048, 2028, 2021, 1975, 1933, 1895, 1875, 1861, 1850, 1843, 1831, 1823, 1814, 1809, 1798, 1733
Niqmaddu I. z Ugaritu, k., o. Jaqara§ 1760
Niqmaddu II. z Ugaritu, k., Ammištamruův§ 1370, 1365, 1360, 1340, 1320
Niqmaddu III. z Ugaritu, k.§ 1210
Niqmaddu z Qadeše§ viz Ari-Tešup
Niqmi-epuch, Niqmi-epa, Niqmepa I. z Jamchadu, amor. dyn.§ 1793, 1690
Niqmi-epuch II. z Alalachu, k. z jamchadské dynastie§ 1620, 1510, 1500, 1480, 1477
Niqmepa z Ugaritu, k.§ 1330, 1320, 1317, 1270
Niqmepa z Amurru, b. (?) Azirův§ 1365
Nirbu, kraj v Chabchu§ 882
Niriš-chucha, dyn. v Urbilum§ 2255
Nisaba, též Nidaba, sum. bohyně sklizně, psaní a učenosti§ 2600, 2384
Nísaia, přístav a pevnost Megarských§ 570, 561, 460, 446, 429, 424
Nisibis, gen. Nisibidy i Nisiby, též Nasibis/Nesibis, stará Nasíbína, aram. Sóbá, hl. město státu Katmuchu, pak hl. m. aram. Chanigalbat, řec. Antiocheia v Mygdonii§ 1580, 1115, 935, 901, 896, 885, 681, 612, 221, 220, 166, 76, 68, 63, 62-, 1+, 15+, 36+, 62+, 106+, 115+, 116+, 193+, 195+, 198+, 217+, 230+, 236+, 241+, 254+, 259+, 261+, 262+, 298 až 300+, 329+, 344+, 350+, 359+, 360+, 363+, 366+
Z Antiocheje-Nisibidy pocházel stoik Apollofanés a Farnúchos, autor perských dějin (jejich díla jsou ztracena).
Nísos z Makedonie, syn Alketův§ 312
Nistasen, Nastasen, k. Meroé§ 340, 338
Nisu-Onuris n. Nes-Anchuret z Núbie, ass. Ušanachuru, s. Taharkův§ 671
Nísýros, o. v Dódekanéssu již. od Kóu§ 201
Níši-íníšu z Uruku, "Vyvolena jeho očima", d. Sîn-kášidova, kněžka Lugalbandova§ 2006, 1813
Ništun§ viz Ál Aššur-násir-apli
Nitétis z Egypta, manž. Kýra II.§ 530
Nitiobrogí, Nitiobrígí, keltský národ u Garumny/Garonny s hlavním oppidem v Aginnu/Agen§ 107, 52
Nitókris z Babylónu, manž. Nabu-kudurrí-usura II. a podle jiných m. Nabonidova, vlastním jménem Adad-guppí§ 605
Nitókris z Egypta§ viz Neitokret
Nitriótés (nomos)§ = Gynaikopolítés nomos
Nitris§ viz Skétis
Niuserre, Niuserre Ini, Ni-user-Re, Hor Setibtaui, Set-ib-taui, s. Neferirkareho s Chentkausou II., manž. Reputneby, k. Páté eg. dyn.§ 2686, 2491, 2477, 2460, 2453, 2422
Niuserre, s. Chafreho§ 2558
Nizarové, arab. kmenový svaz na sv. Arábie a jihu Babylónie§ 325+
Nizi z Mari, k.§ 2500
Nizozemí§ viz Holandsko
Nizza§ = Níkaia u Massalie
No Amon, eg.§ = Thébai
Noach, řec. Nóé, Nóe, Nóchos, arab. Núch, biblický zachránce lidstva před světovou potopou§ 3761, 3200
Noaros§ viz Várus/Uáros
Nobatové, Nobadové, řec. Nobadoi, země Nobadiá, část Núbijců/Núbai, srov. tam, a viz pod Blemmyové§ 288+
nóbilissimus, superlativ od nóbilis, známý, viditelný, vznešený, od Cónstantína I. oslovení členů císařské rodiny§ 337+
nočník§ viz s. v. lázně
Nódšíragán/Nód Ardachšíragán§ viz Adiabéné
Nodžmet§ viz Nedžmet
Nóé, Nóe§ viz Noach
Noétos ze Smyrny n. Efesu, první z monarchiánů (resp. sabellovců, patripassiánů n. modalistů)§ 200+
Nofert, Nofret, manž. Rahotepova, významná žena Čtvrté eg. dyn.§ 2613
Nofret, Nofert, m. Amenemheta I.§ 1998
Nofret (II.), manž. Senwosreta II. n. ses.§ 1895
Nofrethenut, Neferthenut, manž. Senwosreta III.§ 1878
Nofru§ viz Neferu
Nofrubiti§ viz Neferubiti
Nofrusobek, Nofru-Sobek§ viz Sobekneferu
Nóh, biskup v Arbélách§ 134+
Nohodarés z Persie, agresivní velmož§ 354+, 359+, 363+
Nochčové, Nachové§ viz Čečeni
Nok, osada ve stř. Nigérii, označení pro první subsaharskou železnou kulturu§ 500
Nóla, řec. Nóla, osada Chalkidská na území oskickém, m. v Kampánii§ 801, 598, 313, 216 - 214, 198, 90 - 88, 82, 73, 63-, 14+, 26+
Nomadiá, řec.§ viz Numidie
Nomai, lokalita nezn. polohy na Sicílii§ 451
nómenclátor§ viz otroci
Nómentum, m. v Latiu, dn. La Mentana§ 338
Nomino Sukune, ministr Suininův§ 2
Nomíón z Kárie, o. Amfimacha a Nasta, homérovských vůdců Kárů před Troiou§ 1286
nomografové, v Aitólii; obec. v hellénském světě lidé pověření sepsáním zákonů, zákonodárci§ 205
nomos, nomarchos, pl. nomoi, nomarchoi (vše řec.), v Egyptě, správní okres a nejvyšší úředník král. správy v nomu, eg. sepatu, správce/guvernér n. starosta heri-tep-aa-sepat n. hatia§ 3236, 2667, 2375, 2160, 2133, 2069, 1878, 1567, 331
Nomos, b. Iánuáriův, neoplatónik§ 350+
nomothetai, "zákonodárci", v Athénách§ 410
Nóna, manž. centurióna-světce Márcella§ 298+
Nónia Celsa, manž. Macrínova, m. Diadúmeniánova§ 217+
A. Nónius n. Nunnius, Ninnius, řec. Nónios, zavražděný uchazeč o tribunát§ 100
M. Nónius Arrius Múciánus§ cos. ord. 201+
L. Nónius Asprenás§ 1. cos. suff. 36; 2. cos. suff. 6+, 9+
P. Nónius Asprenás§ cos. 38+
M. Nónius Balbus§ 1. procos. Kréty, 25, o. no. 2; 2. s. no. 1, procos. Kréty, 25
L. Nónius Calpurnius Asprenas Torquátus§ cos. ord. 94+, cos. ord. 128+
Nónius Datus, líbrátor/zeměměřič III. legie§ 152+
M. Nónius Gallus, legát provolaný imperátorem§ 29
M. Nónius Macrínus§ cos. suff. 154+
Nónius Paternus§ cos. ord. 279+ (podruhé; kdy poprvé, neznámo)
Nónius Philippus, legát§ 237+
Sex. Nónius Quínctíliánus§ 1. cos. 8+; 2. cos. suff. 38+
Sex. Nónius Sufenás (gen. Sufenáta), synovec Sullův, manž. snad jedné z Pompéiových sester§ 81
Nonna, manž. biskupa Grégoria z Nazianzu, m. Grégoriova§ 329+, 364+
Nonnia, d. Sáturnínova, manž. Nubelova§ 372+
Cn. Nonnius, atentátník na Ti. Claudia§ 47+
Nonnos z Pánopole, epický básník§ 350+ a viz pod hostiny
Nonnos, sofista (?)§ 350+
Nonnús z Koliorg u Stratoníkeie Kárské, s. Arrissův (nom.: Arrissis), vyznamenaný neznámým poctami§ 268
Nonosa, Nonusa, Nonnosa, řím. manž. Merobaudova, m. Merobaudova§ 375+
Nóra (pl.), pozd. Néroassos, pevnost na kappadocko-lykáonských hranicích§ 320, 319
Norba, m. v Latiu, dn. Norma§ 492, 341, 199, 82
Norbánus, možná T. Flávius N., praef. praet.§ 96+
C. Norbánus§ 105, tr. pl. 103, praet. 88, cos. 83, 82
L. Norbánus Balbus§ cos. 19+
C. Norbánus Flaccus§ 1. 42, cos. 38, 34; 2. cos. 24; 3. cos. 15+
Norbensis Caesarína§ viz Cáceres
Nor Bajazet§ viz Chaldíni
Nordrhein-Westfalen (NRW)§ viz Severní Porýní-Vestfálsko
Nóréiá, m. v Nóriku, sídelní m. Nóriků-Taurisků, dnes neznámé polohy, viz zde níže§ 113
Norfolk, pův. území Icenů, pak kmenový kraj Anglů, "Severní lid", srov. Suffolk§ 47+, 60+, 383+
Nóricum, Nórikum, země a provincie, zhruba dnešní Rakousko bez Burgenlandu a západních Tyrol§ 178, 169, 114, 113, 102, 60, 58, 49, 16, 15-, 6+, 18+, 41+, 48+, 121+, 144+, 174+, 179+, 183+, 253+, 282+, 379+, 383+
Původní historičtí obyvatelé byli Keltové Tauriskové nebo s nimi blízcí možná pod illyrským vlivem, jejichž sluneční kult Beal, Bélénus se z N. rozšířil do celé východní části Alp a býval později ztotožňován s Apollónem, srov. rok 238+. Třináct kelt. kmenů se kolem roku 190 spojilo do jednoho království s voleným králem, nejstarší to státní útvar na území Rakouska. Jedním z sídel osvědčujících kultovní původ lokality, je zřejmě Linz, č. Linec, z pozdněřímského Lentia, pocházející z keltského lentos, ohnutý, povolný. Jménem je známo osm kmenů: Alaunové, Ambidravové, Ambilinové, Ambisonti, Laiankové (v okolí dn. Lienzu), Saevatové, Uperakové a epónymní Nórikové, lat. Nóricí. Sídlili mezi Raetií, Vindelicií, Itálií a Pannonií, na severu omezení Dunajem (jejich vliv sahal v předřímské době za řeku). Sídelním městem/oppidem Nóriků byla Nóreia, jejíž poloha známa není. Bývá kladena do blízkosti pozdějšího střediska římské správy Claudia Viruna ležícího u Maria Saal v Korutanech, viz s. v. Autonomní království, viz rok 16, proměnil v provincii Claudius c. 48+.
Norma§ viz Norba
Normané, skandinávští Germáni proslavení svými vikingy§ 3127
Norsko, skandinávský středo- a novověký stát§ před 6000, 150-, 300+
Nortia, Nevortia§ viz Volsinií
nosítka§ 41+ a viz móda
nosorožec§ 1479 (poprvé loven eg. králem), 1455, 683 (v Číně), 279 (v Alexandreji), 29 (poprvé v Evropě) a viz zvířata
Nossis z Epizefýrských Loker, gen. Nossidy, autorka epigrammů§ 300
Nossis z Knidu, Iúliá Nossis, dc. Theopompova, ses. Artemidórova§ 48
nótae Tiróniae§ viz těsnopis
Notea, něm. Netze, ř. v Polsku, přítok Warty§ 150
Nothokratés z Gortyny, strat. (?)§ 174
Notion, mí. a přístav Kolofónu, "hoi alloi Kolofónioi"?§ 650, 427, 407, 300, 190
Nótitia dignitátum, soupis administrativních a armádních jednotek říše§ 293+
Notú keras, Notúkeras§ viz Somálsko a objevy
Nová Guinea, multiethnický o. v západním Tichomoří§ pravěk, před 6000
Nová Kaledonie, Nouvelle-Calédonie, melanéské souostroví pod správou Francie§ 4000
Novae, pevnost na Istru, dn. Svištov v BG§ 87+, 251+
Novaesium, osada na Rýnu, dn. Neuß v NRW§ 14+, 15+, 69+, 70+, 359+
Novantové, Novantae, kelt. lid na jihozápadu Skotska§ 100+
Novátiánus, řec. Nauátiános, křesťanský činovník, opovrhovatel popírači víry, protipapež v Římě a zakladatel hnutí nezlomených křesťanů/novátiánů, srov. s meletiány§ 249+, 251+, 264+, 300+, 325+, 359+, 364+ a viz pod křesťanství (3)
Novátus, řec. Nauátos, světec, s. sv. Pudenta, b. Tímotheův, dle některých pocházel z Frygie§ 64+
Nové Mexiko, spolkový stát Spojených států§ pravěk, před 6000, 5500
novela, román, povídka, růžová knihovna, "liebesromány/love stories", erótická literatura, pornografie; viz též rok 150+:
Příběhy, kuriosní osudy lidí plné zvratů, osobní vyprávění mnohdy až fantastické nebyly starověkým literaturám cizí. Helléni nazývali takovou literaturu plasma, plasmatikon, fikce, smyšlený příběh, ale také drama, dramatikon, historiá, diegéma, syntagma, tedy příběh, historka, povídání. Teprve doba moderní začala rozlišovat mezi delší a bohatší vypravěčskou fikcí románem a kratšími s jednodušší scénou novelou (od ital. novella, novinka) a povídkou.
Své počátky má vyprávění v literatuře egyptské (např. Sinuhe, cestopis Wenamunův z roku 1091-1090 atd.). Zřejmě z doby po pádu assyrské moci pochází aramajská verse románu o učenci/ummiánu jménem Aba-Enlil-dari/Aba-Ninnu-dari, šéfovi královské kanceláře, jemuž Aramajové říkali Achíqar (Achíkar), tajemníkovi či vesírovi assyrských králů Sîn-achché-eríby a Aššur-acha-iddiny (uchováno aram. na papyru z Elefantíny c. 450, později několikajazyčné verse).
Achíqar (arab. Haiqar, řec. Akicharos, Achaikaros, Achiachar, Achiacharos, bab. verse jména Mannu-kíma-Enlil-chátin/"Kdo chrání jako Enlil") byl bohatý a mocný, měl šedesát žen, ale žádného dědice. Adoptoval synovce Nadána (v hebr. versi Nádaba), dává mu rady do života, průpovědi a moudra. Synovec se však proti němu spiknul, chtěl ho zabít a zemřel ve vězení.
Průpovídky přešly mimo jiné do sbírek Aisopových bajek/Víta Aesopí z c. 1-/1+ století a později do Tisíce a jedné noci. Řecká verse se neobjevila, srov. však pod Démokritos s. v. školy a překlady, ale podle všeho se povídání o moudrém Achíqarovi stalo prvním všeobecně rozšířeným literárním dílem s mnohojazyčnými versemi. Posledním známým písařem, kdo jeho text přepisoval, byl v Uruku 10. ajjaru 147 SE/16. května 165 na konci vlády Antiocha IV. jistý Niqaqurušu, podle všeho Babylónec s hellénským jménem Níkarchos.
Přesto vlastní literární žánr našich samostatných úzce pojatých „novel“ měl starý věk zaveden až od hellénismu. Novely byly většinou součástí rozsáhlejších děl, většinou historických, kam byly vkládány pro zpestření faktografických údajů. Mezi dávné předchůdce "Achíqarovi" lze počítat sumerská a sumero-babylónská moudra, literární rady/instrukce synům, mnohem později v evropském středověku zvaná specula/zrcadla, viz rok 3200.
První novely, pokud nechceme uvažovat o vypravováních Odysseových v Homérově epu, jsou v díle Hérodotově (srov. např. vložené příběhy o Kroisovi, Gýgově prstenu, o Polykratovi Samském atd.). Novelistický ráz zřejmě měly příběhy, kterými prokládal své spisy o Persii a Indii lékař Ktésiás z Knidu. Díla jsou známa převážně jen z citací u jiných autorů.
Podle nich lze usoudit, že i někteří další, především hellénističtí historici, zpestřovali svá díla novelistickými vsuvkami. Tak z historického díla Charéta z Mytilény, vrchního ceremoniáře Alexandrova, se zachovala téměř jen právě jedna taková povídka. Jako válečný zajatec se do Říma roku 73 dostal Parthenios z Níkáie, básník a mj. později i učitel Vergiliův. Jeho básnické dílo se nedochovalo, dochováno je však prosaické dílko Erótika pathémata, „Milostné strasti“.
První známou, nicméně nezachovanou sbírku novel Mílésiaka v sedmi knihách ale měl kolem roku 100- sestavit Aristeidés z Mílétu. Oblíbenou knihu přeložil do latiny L. Cornelius Sisenna pod názvem Mílésia/Mílétské příběhy. Název se pak stal pojmem pro milostné (erótické) příběhy vůbec.
Středověké trojské kroniky navazují nikoli přímo na Homéra, ale na Daréta z Frygie (či přímo z Troje) z 1. st. n. l., resp. na latinskou versi jeho Historie záhuby Troje. L. Septimius ve 4. st. n. l. přeložil do latiny neznámý text o válce, údajně z pera Diktyda Krétského, pocházející snad z 1. st. Oblibu získaly romány o Alexandrovi Velikém navazující na Pseudokallisthena. Iulius Valerius Polemius, viz o něm roku 338+, přeložil do latiny řecké originály a jeho Rés gestae Alexandrí Macedónis se staly vzorem mnoha následovníků, např. Leona z Neapole zvaného Archipresbyter v 10. století, a ve středověku byli překládány a uzpůsobovány do "národních" jazyků.
Vznik vlastní realistické novely možná patří až do doby římské: Petronius Arbiter se Satyrikonem v 1. století n. l., později Lúkiános ze Samosa řadou námětů, též s proměnou v osla jako u Apuleia z Madaury v Africe s jeho Metamorfosami neboli Zlatým oslem/Asinus aureus (současníci M. Aurelia) atd. Oba římští autoři vycházeli ze starších hellénistických předloh, což platí též pro Lúkiána (jmenován bývá Lúkios z Pater, neznámo zda vyprávějící postava nebo autor). Z dochovaných římských historiků používal novelistických vsuvek T. Livius, převyprávění příběhu zahrnul i Diodóros Sicilský.
Dnešní románový žánr klasický hellénský svět nepěstoval a samo označení pro vyprávění v prose pochází až ze 13. století n. l. (slovo znamená „psáno latinsky/linguá Rómáná"). Snad nejstarším dílem tohoto druhu byla Kýrúpaidiá/O Kýrově výchově Xenofónta Athénského, popř. jeho popis dobrodružné výpravy žoldnéřů napříč perskou říší a mezi kavkazskými barbary, slavná Anabasis.
Cestopisný utopický román Euhémera ze sicilské Messány, který byl nějaký čas ve službách makedonského krále Kassandra, Hierá anagrafé/Posvátný nápis, známe jen z citátů u jiných autorů. Byl velmi populární u Římanů (přeloženo Q. Enniem jako Sacra historia). Euhémeros vykládal mimo jiné vznik bohů jako přerod slávy vynikajících mužů do podoby nesmrtelnosti (euhémerismus).
Z románu (?) ve své době váženého historika a řečníka Theopompa z Chiu O městu Bojovném a Zbožném se uchoval zlomeček. Hekataios z Abdér n. Teu sepsal někdy ve 3. st. čtení o Hyperborejích.
Dalším nám známým románem byla opět utopie, a to syrského autora Iambúla možná ze 3. století. Asi Arab píšící řecky, jehož dílo Sluneční ostrovy známe ze stručného výtahu u historika Diodóra. Byl-li z hellénistické éry, zřejmě ovlivnil několik povstání otroků nebo právě zotročených lidí ve 2. století, srov. sluneční stát Aristoníkův v Pergamu.
Jiný Arab Iamblichos ve 2. st. n. l. sepsal rozkošaté Babylónské příběhy/Babylóniaka o lásce Rhodana a Sinónody v 39 knihách, z nichž rovněž známe jen zlomečky (podle jiného zdroje měl "drámatikon" knih jen šestnáct). Iamblichos se pokládal za potomka emesénských králů, jeho mateřštinou byla aramejština a vzdělání se mu dostalo od jistého babylónského otroka. Sepsal též příběh eunúcha Zóbary zamilovaného do překrásné Mesopotamie/peri Zóbará tú eunúchú tú erastú tés Mesopotamiás tés eueidestatés.
Z pravděpodobně hellénistických titulů Chioné/Sněhurka, Kalligoné s příběhem ze Skythie či Sarmatie a ze satyrického románu Ioláos se zachovaly také pouze zlomky. Ioláos mohl přitom být, jak se v moderní době spekuluje, předlohou pro Petroniův Satyricon.
Ze 2. st. n. l. se pod jménem P. Hordenia/Hordeonia Lolliána z Efesu zachovaly až moderně krvavé Foinícké příběhy/Foiníkika. Známý zlomek líčí lidskou oběť v jakémsi divokém kultu nilských búkolů, v němž kněz zabije chlapce a jeho osmažené a rozporcované srdce ochutnávají nově zasvěcovaní do lupičské komunity; následuje skupinový sex.
Z nejstarších zachovaným děl je anonymní milostný román o Ninovi a Semiramidě ze 2. nebo 1. století, známý jen ze zlomků, dtto román o Sesonchósidovi (ze 3. st. n. l.). Anonymní zlomeček titulu Nektanebův sen byl možná překladem z egyptštiny do řečtiny. Neznámého autora je román o tyrském králi Apolloniovi/Historia Apollonií régis Tyrí z c. 3. století n. l.
Jiným erótickým románem, podle dnešních vymezení románem milostným, byl Charitónův Příběh o Chaireovi a Kallirrhoé z 1. st. n. l. (možná však již z hellénismu, srov. jeho pseudohistorické pozadí roku 407). Vedle spisku Xenofónta Efeského je to nejlépe uchovaný text z této branže. Lehká četba byla nesmírně oblíbena kdysi jako nyní a lehké pasáže kuriosních příběhů až fantaskních u historiků zřejmě měly za účel celkovému dílu přidat na čtivosti.
Jistý Chión z Hérákleie v 1. st. př. n. l. nebo v 1. st. n. l. vydal román v sedmnácti dopisech O spiknutí proti tyrannovi (Kleitarchovi). Z téže doby může pocházet anonymní zlomek Herpyllis a čtení o Métiochovi a Parthenopé.
Všichni další známí autoři působili až mnohem později a jejich díla byla velmi oblíbená. Vždyť např. erótický (= milostný) román autora z přelomu 2. a 3. st. n. l. Xenofónta z Efesu Efeské příběhy/Efesiaka neboli O Antheji a Abrokomovi n. Habrokomovi v deseti knihách/ta kata Antheian kai Abrakomén, tedy č. "O Květoslavě a Krásovlasovi", doporučoval kolem roku 400 n. l. medicínský spisovatel Theodorus Priscianus jako afrodisiakum (podle jednoho starého slovníkového hesla psali romány také jistí Xenofón z Antiocheie a Xenofón z Kypru, o nichž nevíme nic).
Xenofóntův jmenovec z Antiocheie složil erótický příběh Babylóniaka a Xenofón z Kypru Kypriaka, příběh o Kynirovi, Myrrze a Adónidovi. Milostný román o Leukippě a Kleitofóntovi sepsal někdy ve 2. či zač. 3. st. n. l. Achilleus (S)Tatios, podle jinak nepřijaté zprávy údajně křesťanský hodnostář. Filippos z Amfipole vydal Rhodiaka o devatenácti knihách, o nichž slovníkář Súidás/Súda poznamenal, že to je dílo "z moc hnusných/esti de tón pany aischrón". Což by asi o historickém spisu neuvedl, viz s. v. dějepisci (1).
Také o Héliodórovi z Emesy ze 2. nebo 3. století n. l. (?) se zachovala z doby byzantské nepravděpodobná informace, že byl hodnostářem u křesťanů (biskup v thessalské Trikce): patřil totiž zřejmě do rodu kněží Héliova/Elova (?) kultu v Emese, k nimž patřil také podivný císař Héliogabalos. Sám o sobě uvedl, je-li závěr dochovaného románu autentický, že je "Foiníčan z Emesy rodu Héliova". V jeho době ovšem Emesa byla již státečkem arabským. Sepsal erótický román o deseti knihách Aithiopika, snad celým názvem Syntagma tón peri Theágenén kai Charikleian čili Černošské příběhy, Soupis příběhů kolem Theágena a Charikleie, bílé dcery černých rodičů.
Antónínus Líberális, propuštěnec císařské rodiny, ve 2. st. n. l. řecky sepsal sbírku Metamorfós. Cestopisnou fantastikou byly Ta hyper Thúlén apista, čili 24 knih Neuvěřitelných příběhů ze zemí za Thúlé z 1. či 2. st. n. l. Antónia Diogenea: Cestováno bylo na Sever a odtud na Měsíc (dílo je známo z excerptu byzantského patriarchy Fótia). Za Diocletiána vydal Sótérichos z Oasy román o Babylóňance Pantheji, viz o autorovi s. v. epos.
V novověku zřejmě největší zásluhu na návratu žánru do literatury má dílko Angličana D. H. Lawrence z roku 1928 Lady Chatterley´s Lover, které vydal nejprve v Itálii a v Anglii vyšlo až třicet let po jeho smrti a zabýval se jím soud, zda nejde o knihu obscénní.
•
Pornoautoři. Elefantis bylo jméno prý hetairy a básnířky nebo název sbírky o sexuálních praktikách a kosmetice. Její vzácný illustrovaný výtisk měl císař Tiberius, velký sběratel pornografie. Tvrdívá se, že autorka popsala devět, nejvýše dvanáct poloh, což asi spočívá na renomé jisté Kýrény, hetairy, která dokázala klienty uspokojit během sjednaného času na dvanáct různých způsobů; říkalo se jí proto Dódekaméchanos (porné). Jak vidno, Helléni ani Římané na sexuální gymnastiku příliš nebyli, srov. s příručkami indickými. Ve spisku Dódekatechnon je snad popsal učenec/logios Paxamos, viz o něm roku 60+.
Jistá Astyanassa, údajně služka Heleny Spartské/Trojské, byla prý první, která „o sexuálních polohách“ psala. Následovala jistá Filainis z Leukady n. Samu a Elefantida, autorky nepochybně hellénistické; netřeba dodávat, že díla jsou ztracena. Stejně dopadl Botrys z Messány, dnes zcela neznámý pornoautor. Filainis, je-li to skutečné autorské jméno ze třetího století př. n. l. (?), sepsala dílko dlouho populární. Spekuluje se, že nebylo jen o milostných polohách, ale o pojednávalo o lásce kámasútrovsky ze svěch stran a že se stalo návodem Ovidiovým k jeho Milostnému umění. Filainidu už staří obhajovali, že nic podobného nenapsala, ale že kniha je dílem sofisty Polykrata z Athén. O homoerótické literatuře viz s. v. Sótadés z Maróneie, rok 276 a s. v. hudba.
V římské éře erótická dílka řecky a latinsky sepsali básníci Aedituus, Annianus a Anser, jistý Bassus, básnířka z Lesbu Kallistraté, prý obscénní. Hémitheón ze Sybaridy, zjevně pseudonym („Polobůh“), složil Sybaritika, milostné příběhy.
Laevius Melissus, básník z prvního století př. n. l., nejstarší z neóteriků, složil částečně zachované Erótopaegnie/Erótopaignia, Milostné hry, hrátky. Jistý Paxamos sepsal Dódekatechnon, spisek o dvanácti polohách. Sabellus, skládal verše o sexu stejně „ostře“ jako jeho současník Martialis.
Zřejmě něco zcela odlišného sepsala za Nerona žijící Pamfilé z Epidauru, autorka řady spisů a pojednání, jedna z velkých postav ženského starého světa, viz o ní roku 60+. Jedna z jejích knih se jmenovala O sexuálních požitcích/peri afrodisión, takže se stala první evropskou autorkou pojednávající o sexuologii a nikoli o pornografii.
Novempopulána§ viz Gascogne
noviny římské§ viz acta diurna
Noviodúnum, keltská města n. hradiště§ 1. m. Suessiónů, dn. Soissons, resp. Pommiers, jako múnicipium Augusta Suessiónum, 57, 382+; 2. haedujské hradiště na Ligeru, dn. Nevers n. Diou, 53 a viz Gallia Comáta; 3. sídel. osada Diablintů, viz tam; 4. oppidum Biturigů, dn. Neuvy-sur-Barangeon ve střed. F, 52; 5. N. ad Istrum, d. Isaccea v RO, 369+
Noviomagus, m. Nemetů, pozd. Cívitás Nemetum neboli Nemetae, dn. Speyer v Porýni-Falci§ 356+ a srov. pod Nemetové
Novius, autor atellány§ 50
Novius Latínus Mámertínus, Nouios Latínos Mámertínos, s. Oviův/Ouios, získal občanství v Lárisse§ 170
Novius Niger, quaestor§ 62
C. Novius Priscus§ cos. suff. 152+
L. Novius Rúfus§ cos. suff. 186+
Novius Sabíniánus§ cos. suff. 160+
novorozenci, jejich vraždy§ viz pod Sparta
novověk, moderní dějin§ viz pod křesťanství
Novum Cómum§ Cómum
Nový Zéland, novodobý stát jižního Tichomoří§ 4000
Npat, řec. Nifatés, h. v jihových. Armenii sev. od jezera Vanu, dn. ve vých. TR§ 370+, 371+
Ntanjá§ viz Netanjá
Nuabu, ass. šejk§ 2400
Nubadag§ viz Lubadag
Nubanchre, Nub-anch-Re, trůnní jm. nezn. k.Šestnácté dyn.§ 1674
Nubel, berberský velmož, vůdce maurských Iubelanů, s. Collcialy, manž. Nonnie, o. mimo jiné Fírmův, Gildónův a Zammakův§ 372+, 379+
Nubeo, lat. Nubeí, arab. klan n. kmen§ 76
Nubet§ viz Ombos
Nubchaes, d. Chonsova, Nub-cha-es, manž. Sobekemsafa II.§ 1647
Nubchesbed, Nub-chesbed, manž. Ramessea VI.§ 1156
Núbie, Núbiové, řec. Noba, Nobai, Núbai, Núbaioi, Núbades, jedno z míst. kmenových jmen, které bylo později v hellénismu rozšířeno na stát. útvary Kašitů-Kúšitů (Aithiopů)§ 3500, 3236, 3174, 2686, 2613, 2600, 2414, 2333, 2307, 2283, 2278, 2069, 2061, 2040, 1998, 1963, 1945, 1928, 1878, 1871, 1843, 1730, 1720, 1655, 1577, 1570, 1567, 1526, 1512, 1482, 1480, 1479, 1455, 1450, 1446, 1348, 1304, 1140, 1102, 825, 591, 400, 343, 340, 311, 211, 210, 204, 200, 186, 130, 88, 60, 24, 280+
Pojmy Kúš (eg. a bibl.), Aithiopiá a Núbiá proto splývají, srov. pod Meroé a Napata; eg. označení Kaš, Koš, Kúš/dolní N. splývalo také s archaickým označením pro celou černou Afriku, sum. Meluchcha (trad. označení snad pro oblast Ománu n. země kolem ústí Indu). Staroeg. nobo, nub z XII. dynastie = zlato. Jméno N. převzali Arabové, Núbijská poušť, sachrá an-Núbíja. Kmenové území Núbie leželo zhruba mezi 1. nilským kataraktem a dn. Chartúmem. Egypťané nazývali severní část N. zemí Wawat, jižní s Meroé a Napatami Kaš/Koš (od střední říše), starým jménem Ta-Seti, Země luku. Vládli v Egyptě jako xxv. dynastie, ale nijak se do egyptské kultury nezapsali (účesy mikado), rozhodně však naopak; o písmu viz pod Meroé.
Núbijská poušť, dn. název, vých. od Nilu v severových. Súdánu (sev. část provincie Kassala), kdysi součást tzv. „Východní pouště“, jak ji opět po dobytí Egypta nazývají Arabové: as-Sachrá aš-Šarqíja (je v podstatě jižní částí egyptské Arabské pouště mezi břehy Rudého moře a Nilem - déserta Arabica je název již starověký)§ 1720, 600
núbijský bazén, aquifer§ před 6000
Nubemsaf, Nub-em-saf, manž. Sobkemsafa I.§ 1647
Nubhetep, Nubhotep, Nub-hotep, kněž Hathořina, manž. Anchmareho§ 2533
Nubnefer, Nub-nefer, buď jiné jméno Nebreho n. jiný panovník Druhé eg. dyn.§ 2945
Nubové, Nuba, domorodá populace v Kordofánu v SDN nearabská; s nilskými Núbijci nesouvisí (není v CSD)
Nubt§ viz Ombos
Nubwenet, manž. Pepiho I.§ 2333
Núceria, m. v Kampánii, dn. Nocera§ 210, 162, 123, 108, 104, 90, 73, 64, 43-, 27+, 59+
Núdus§ viz P. Rutílius Núdus
Nuffusius, o. k. Baquatů Iúlia§ 277+
Nugu', aram. kmen za Tigridem§ 651
Nuguchú, část Gambúlů§ 651
Nuchá, arab. sluneční bůh§ 689
Nuchašše, země v SYR východně od Orontu, zřejmě konfederovaný státní útvar řady lokálních amorit. a churrit. dynastů, pozd. zvána Lu'aš, La'ač, Luchuti§ 1580, 1471, 1466, 1446, 1380, 1370, 1365, 1360, 1354, 1320, 1300, 1288
nuchatimmu, akk. kuchař, rab nuchatimmí/šéfkuchař. Palácový hodnostář nevařil, ale obstarával pro královskou kuchyň suroviny, dovoz dobytka, stejně jako rab karáni zajišťoval pro palác víno, ale neservíroval§ srov. s. v. limmu
Nuchuru z Nabataje, s. Natna, k.§ 645
Nukar, pevnost u Nippuru§ 1831
Numa Marcius, první pontifex máximus§ 715
Numa Pompilius z Cur, druhý k. v Římě, řec. Nomás (snad souvisí s řec. nomos, zákon, srov. lat. numerus, nummus)§ 746, 716, 715, 672, 640, 235, 88, 8-, 161+
Od N. prý odvozovala svůj původ rodina císaře M. Aurélia Antónína; s manž. Tatií měl N. dceru Lucrétii, s nymfou Egérií šest dětí: Pompónius, prapředek rodu Pompóniů, Pínus, prapředek rodu Pínariů, Calpus, prapředek Calpurniů, Mámercus, prapředek rodu Aemiliů, d. Pompilia, která se provdala za Márcia a jejich s. byl čtvrtý k. v Římě Ancus Március, jejich potomky byl rod Márciů; poslední dítě jménem neznáme, ale jeho potomky byl rod Pompiliů.
an-Nu'mán III. ibn al-Munzir/Mundhir, k. Lachmů§ 325+
Numantia, řec. Nomantia, m. v Tarrakónské Hispánii, dn. ruiny u Garray u m. Soria v Castillii-Leonu; zbytky po sedmi táborech obléhatelů byly nalezeny, stejně jako dále ležící tábor M. Fulvia Nóbiliora cos., obnovena jako Augustobriga (?)§ 153, 151, 143, 141, 137, 136, 134, 133, 114, 109, 100
Numasios z Praeneste, blíže neznámá, pokud skutečná osoba§ 600
Núménios z Apameie Syrské, filosof-mystik§ 138+, 171+
Núménios z Iúdy, s. Antiochův, vyslanec§ 144, 142
Núménios z Mesény, stratégos Antiocha III.§ 204
Núménios, vyslanec Ptolemaia VI.§ 167
Núménios, rhétór§ 138+
Numeriánus, princeps§ viz M. Aurélius Numerius Numeriánus
Numeriánus, jízdní voják v Británii§ 166+
Numeriánus/Númeriános, uč. grammatiky a prosevérovký guerrillero§ 196+
Numerius, řím. jméno původu oskického, řec. Nemerios
Numerius z Praeneste§ = Numasios
Numerius, brutálně pověrčivý tribun císař. gardy§ 371+
Numerius Próiectus, praef. annónae v Římě§ 392+
Q. Numerius, tr. pl.§ 57
Numchá, amorejský kmenový svaz§ 2039, 1799
L. Numicius Circeiénsis, praet. Latínského spolku§ 341, 340
Numicus, ř. v Latiu, dn. Fosso di Pratica di Mare§ 1184
Numidie, Numidia, řec. Nomadiá, Numidové, Nomades, z řec. nomás/kočovník, souhrnné označení pro obyvatele části severní Afriky (dn. Tuniska a Alžírska a části Libye), příbuzní Libyů, předkové dn. Berberů, srov. heslo Afrika. Hranice mezi dvěma největšími kmenovými svazy Masaisyliy a Masyliy byla linie od mysu Tréton/"Perforovaný", dn. Rás Buqárún, fr. Cap Bougaroun v DZ§ 396, 309, 307, 248, 240, 239, 237, 236, 220, 217, 216, 214, 213, 211, 210, 206, 205, 200, 193, 171, 168, 153, 152, 149 - 147, 142, 125, 120, 118, 116, 112 - 110, 106, 105, 87, 86, 81, 61, 60, 50, 47, 46, 25-, 17+, 20+, 24+, 40+, 80+, 88+, 100+, 105+, 128+, 138+, 144+, 152+, 166+, 179+, 189+, 203+, 218+, 238+, 260+, 268+, 314+, 354+, 355+
T. Numisius Tarquinienis, senátní emisar§ 168
Numisius Lupus, legát§ 70+
numismatika§ viz předmluva
Numistró (gen. Numistrónu), m. v Lúkánii na hranicích s Ápúlií, dn. Muro Lucano§ 210
Numitór z Alby Longy, k., o. Rhéje Silvie, b. Amuliův, řec. Nemetór; gen.: Numitóra§ 796, 769, 754, 672
Numitória z Fregell, manž. M. Antónia Crétika§ 71
Nummius Albínus/M. Nummius (Ceiónius) Albínus (?)§ cos. ord. 263+ (kdy byl předtím cos. suff., nevíme)
Flávius Nummius Albínus popř. Flávius Rufius Albínus§ cos. 345+
M. Nummius Seneció Albínus§ cos. ord. 227+
M. Nummius Túscus§ cos. ord. 258+
Nummius Túscus, praef. Urbí§ 284+, cos. ord. 295+
M. Nummius Umbrius Prímus Seneció Albínus§ cos. ord. 206+
nummus, mince§ 1. viz pod séstertius; 2. mince Diocletianova, 301+
Numušda, bůh Kazallu§ 2292, 1843
Nun, řec. Naué, o. Hošey alias Jehošuy, vůdce Israélitů§ 1520, 1400
núndinae, núndinum, tržní dny v Římě jednou po osmi dnech (podle římských počtů po devíti, "novem diés"§ 52
Nun.gal-pirig.gal, abgal/učenec a písař§ 3200
Núr-Adad z Larsy, k.§ 2025, 1875, 1866, 1850, 1836
Núr-Adad z Temmánů, aram. šejk§ 901, 896
Núr-Adad z Dagary, dyn. zamujský§ 881
Núr-achum, Nurachum, ensi v Ešnunně§ 2028, 2021, 2006
Núr-Daggal, Núr-Dagán (?), dyn. v Purušchandě§ 2346
Núr-ilí z Aššuru, Núriel, k.§ 1600, 1464, 1452
Núr-Mér, Nuwar-Mér, dyn. v Mari§ 2490
Núr-Sîn z Babylónu, podnikatel§ 560
Nur-Sultan, hl. m. Kazachstánu, dř. Astana (v letech 1998-2019), Aqmola/Akmola (1992-1998), Celinograd (1961-1992) a původně Akmolinsk (založ. 1830)§ 4000
nuraghe, kamenné stavby a kultura§ 4000, 1800, 1303 a viz pod Sardinie
Núré§ Afrodision na Kypru
Nurrugum, království na Tigridu, východně od řeky, později náleželo ke kmenovému území Assyrie§ 2400, 1815
Nursia, dn. Norcia, sabínské m. s římským občanstvím od roku 268§ 81
Nútriá, pobřežní osada Illyrů snad kdesi v dn. AL§ 229
Nuvvuagittuq, geolog. lokalita v Kanadě§ viz pravěk
Nuwanzaš z Chattuše, vojevůdce Muršila II.§ 1329, 1320
Nuzu, Nuzi, dříve Gasur, churrit. m. na severu Mesopotamie, dn. Jorgan Tepe v Kirkúku§ 2490, 2400, 1736, 1366, 1140, 1125
Nü-wa, čín. mýth. císař§ 3000
Nyatri Tsanpo/Nyachi Zainbo§ viz Ňathi Cänpo
Nymfaion v Pontu (to en Pontó), m. na Tauridském Chersonésu založená ze Samu/Mílétu, u dnešní osady Heroivske/Geroivske§ 600, 485, 405, 64
Nymfaion, mí s chrámem s věčným ohněm u Apollónie, území kdysi Bylliů§ 171, 83
Nymfaion, u Lissu, jeho přístav, dn. asi Lezha v AL§ 48
nymfaion, stavba nad prameny§ 70+, 203+
Nymfaios, m. a ř.§ viz Níkéforios
Nymfaios z Mélu, oikistés§ 1116
Nymfidia, Nymphidia, d. Kallistova, milenka Gáiova§ 41+
Nymfidiános z Efesu, b. Máximův a Klaudiánův, tajemník Iúliánův a sofista§ 360+
Nymfios z Palaiopole, zrádce a zachránce města§ 326
Nymfis z Hérákleie Pontské, historik§ 249 a viz s. v. dějepisci (1)
Nymfodóros z Abdér, význ. občan a proxenos v Athénách§ 431
Nymfodóros ze Syrákús, exulant§ 311
Nymfón z Priény, s. Prótarchův, frúrarch§ 281
Nymphidia, propuštěnkyně, m. praef. praet. Nymphidia Sabína§ 68+
C. Nymphidius Sabínus, praef. praet., s. gladiátora Mártiána a Nymphidie§ 65+, 68+
Nypsios ze Neápole, kampánský kondottiér§ 356, 354
Nýsa, m. v Kóféně pod h. Aornos, m. též zváno Meros, založené Dionýsem, dn. na AFG-PAK hranicích (jiná Nýsa či Nisa u dn. Ašchabatu měla parthské jméno Mithrádatkart)§ 327
Nýsa, m. v severní Kárii u Trall, pův. Athymbra (pl.) n. Athymbriá, dn. Atça n. Sultanhisar v TR§ 281, 88, 35
Nýsa, Nyssa, m. v Kappadokii, dn. snad Nevşehir v TR§ 329+
Nýsa, milenka Seleuka II.§ 246
Nýsa, jméno bíthýnských královen:§
Nýsa I.§ 102, 95, manž. Níkoméda II.
Nýsa II.§ 100, 95, manž. Níkoméda III., d. Níkoméda II.
Nýsa III.§ 95, d. Níkoméda III.
Nýsa z Bíthýnie alias Láodiké§ = Láodiké z Bíthýnie, manž. Antiocha Hieráka
Nýsa alias Láodiké z domu Seleukovců§ = Láodiké Nýsa
Nýsa z domu Seleukova, d. Antiocha III.§ 222
Nýsa, jméno pontských královen:§
Nýsa I.§ 169, manž. Farnaka I., d. Antiocha (syna Antiocha III.)
Nýsa II.§ 63, d. Mithridáta VI.
Nýsa z Pontu§ = Láodiké IV. Pontská, možné ale, že se jedná o dvě různé osoby
Nýsaios ze Syrákús, tyrannos§ 351, 347