Ni, stát v Číně§ 679

Nianchba, Ni-anch-ba, wezír Unasův v Páté eg. dyn.§ 2498, 2375 

Nianchhathor, Ni-anch-Hat-Hor, snad d. Džoserova§ 2667 

Nianchre, Ni-anch-Re, dvořan v Páté eg. dyn.§ 2498 

Ni-Hor/Hor Ni, egypt. vládce dyn. 0§ 3500 

Ni-Neit, egypt. vládce dyn. 0§ 3500 

Nibé z Ellipi, s. Dalty§ 714

Nibelungové§ viz pod Germáni

Nice§ = Níkaia u Massalie

Nícer, Níger, dn. ř. Neckar v BW§ 97+, 110+, 213+, 262+, 277+, 278+, 368+ a viz pod přesídlení

Nícomachus Fláviánus§ viz Virius Nícomachus Fláviánus 

Nicosia, Nikosia (novořec.)§ viz Ledroi

Nidaba§ viz Nisaba 

Nidada z Greutungů, o. Ovidy, děd Hilderithův§ viz Gebericus

Nidnúša z Déru, "Jeho (obětní) dar", dyn.§ 2000, 1977 

Nidin-Bél, druhé jméno neznámého usurpátora§ 336

Nidíntu-Bél I.§ = Nabû-kudurrí-usur III.
Nidíntu-Bél II.§ = Nabû-kudurrí-usur IV.
Nidíntu-Bél, o. Šamaš-barakku§ 580, 414

Nidugani z Nippuru, kněz sanga§ 2021 

Niedersachsen§ viz Dolní Sasko

Nifatés, h.§ viz Npat 

Niğde, m. a provincie v centrálním TR§ 738

Niger, celé jméno neznáme, praef. praet.§ 185+ 

Níger, řec. Nígir§ 19

Dn. Niger, řeka v západ. Africe, obyvatele kolem řeky nazývali geógrafové Nígrítai, Nígrítae, součást Aithiopů, tj. černoši (odtud pochází hanlivé „negr/nigr“). Starý název ale pravděpodobně s latinským niger, tedy černý, nesouvisí, ale s tuarežským ghir n'igheren, "řeka řek". Od berberských Garamantů mohli Římané a hellénští učenci jméno takto si uzpůsobit. 

Niger, novodobý státní útvar§ 90+ 

Nigérie, moderní západoafrický stát§ 2000, 900, 500

C. Nigidius, praet. Před. Hispánie§ 146

P. Nigidius Figulus, novopýthagorejský filosof a pompéjovec§ 98, 45

Nigimti, Nigimchu, země kdesi v Zágrosu§ 1324, 1308 

Nigriniánus, s. Cárínův s Mágnií Urbikou§ 283+ 

Flávius Nigriniánus§ cos. 350+ 

Nigrínus, tribun jízdy, vzbouřenec§ 361+ 

Niheb, dolnoegypt. dynasta§ 3500 

Nihongi, Nihonšoki, "Japonská kronika" čínsky psan᧠660, 283+ 

Oficiální kronika o třiceti svazečcích (a jedné knize genealogické, dnes ztracené) o japonské theogonii, pantheonu, mýthech a nejstarších panovnících pořízená v čínštině na příkaz císařovny Genšó/Gemmió roku 720 n. l. Prvním takovým dílem byla kronika Kudžiki publikovaná pod úředním dohledem roku 620+, z velké části zničena požárem roku 645. Roku 682 pověřil císař Temmu skupinu císařských princů, aby se znovu obírali kronikou, ale roku 712 ještě nebyla hotova. Rozhodla tedy Genšó roku 714 o novém teamu. Teprve událost z roku 461 n. l. je potvrzena externím zdrojem. Japonská data se rozcházejí o 120 let, dva datovací cykly, s korejskými a čínskými.  

Nichani, churrit. stát severně od Pochábúří (?)§ 1232

Nichríja, starší ass. též Nachríja, Nachria, Nicharíja, urar. Nichiriani (král. sídlo země Urme/Arme), m. s obchodní osadou/kárum a země v severozápadní Mesopotamii na cestě z Aššuru do Kaniše, snad na horním Balíchu, n. totožné s ass. Nija§ viz Neja

Nairi? Zdoby Zimri-Limovy znám k. Nichríje Bunuma-Adad§ 1233

Níká! "vyhraj!", revoluce v Kónstantínopoli roku 532§ 360+ 

Níkagorás z Athén§ 1. sofista, s. Mnésaiův, o. Minúkiána ml., 200+; 2. ml., s. Minúkiána ml., rhétór, eleusínský dádúchos, kněz Asklépiův, 200+; 3. arch. 485+, poslední známý epón. archón v Athénách, 200+, 387+  

Níkagorás z Messénie, businessman, přítel Archidáma V., nepřítel Kleomena III.§ 227, 219

Níkagorás z Rhodu§ 1. diplomat Démétriův a Seleukův, s. Aristarchův, 299; 2. strat., s. Pamfilidův, adoptován Níkágorou/kath' hypothesián§ 197; 3. nauarch a vyslanec, 172, 170 

Níkagorás ze Zeleie, tyr. § 334 

Níkaia, d. Kybely, naiáda§ 339

Níkaia, jméno makedonských královen:§
Níkaia I.§ 339, 323 - 320, 302, 300, 283, 246, d. Antipatrova, manž. Perdikkova a Lýsimachova, m. Agathoklea a Arsinoé I.
Níkaia II.§ 275, 272, 244, 243, 239, 235, 192, manž. Alexandra VII. a Démétria II.

Níkaia na Hydaspu, m. v dn. PAK§ 326
Níkaia v Bíthýnii, lokalita kdysi zvaná Askania, Ankoné, Helikoré, též dříve Olbiá, jako město vojenských klérúchů podle zakladatele Antigoneia, kterou po roce 301 přejmenoval podle své manž., dcery Antipatrovy, Lýsimachos na Níkaiu, dn. İznik v TR, od roku 1080 hlavní město Sulejmanova sultanátu Rúm§ 339, 311, 307, 289, 275, 150, 149, 116, 112, 85, 72, 35, 30-, 66+, 111+, 113+, 193+, 194+, 235+, 257+, 301+, 313+, 314+, 325+, 326+, 328+, 355+, 359+, 361+, 364+, 365+, 368+     
Níkaia, osada a pevnost u Thermopyl v Lokridě Epiknémídské§ 346, 339, 198
Níkaia, m. u Massalie, dnešní Nice, Nizza § 600, 154

Níkainétos z Abdér, autor epyllií a epigramů§ 250

níkajské vyznání, hlavní věroučný směr křesťanství, katholicismus/orthodoxie§ 270+, 301+, 313+, 314+, 325+, 337+, 338+, 340+, 342 až 344+, 351+, 352+, 354 až 356+, 359+, 362+, 364+, 366+, 367+, 372 až 375+, 377+, 380+, 381+, 383+ 

Níkandros, pirát ve službách Antiocha iii.§ 190

Níkandros z Trichónia, s. Bittův, strat. a protiřímský politik§ 193, 191 - 189, 184, 177, 176, 170 
Níkandros z Athén§ arch. 41
Níkandros z Ília, s. Antifanův, významný metoikos v Athénách§ 301

Níkandros z Kolofónu§ 1. lékař, farmaceut a literát, s. Anaxagorův, 200-, 151+; 2. s. Damaia, asi stejnojmenný vnuk no. 1, též autor, 200; 3. stejnojmenný autor (?), viz rok 200
Níkandros z Rhodu, vyslanec§ 170

Níkandros ze Sparty, o. Theopompův, k.§ 826, 786, 739

Nikanebti, Ni-ka-Nebti, kněžka Hathořina a Neithina, manž. Nikaureova§ 2533 

Níkánór z Makedonie (gen. –ora)§ 1. 333, o. Balakra. 2. 327, 326, satrapa Indie I.; 3. 322, 321, 316, 312, 311, satrapa Kappadokie; 4. 319 - 317, přítel Kassandrův; 5. 317, b. Kassandrův; 6. 320, vojevůdce Ptolemaia I.; 7. Alexandrův nauarch, 334 (shodný s č. 1 - 4?); 8. s. Parmeniónův, 330; 9. Démétriův nauarchos, 301 (shodný s no. 334?); 10. s. Filótův, tetrarchés v Makedonii, 180; 
Níkánór, seleukovští hodnostáři§ 1. 292 a viz pod Mesopotamia, satrapa Horních satrapií a zakladatel např. Antiocheje-Edessy a Dúra-Európos, asi b. Níkomédův, s. Didymaie, ses. Seleuka I.; 2. 223, 209, stratégos a královrah; 3. 209, archiereus (shodný s no. 2?); 4. 166, 165, 161, 160, stratégos, s. Patroklův; 
Níkánór ze Stageiry§ 1. Aristotelův zeť, herold Alexandrův, 324, 323 a viz s. v. školy (3); 2. frúrarchos makedonské posádky v Athénách, strat. Filippa V., 229, 201
Níkánór z Cháonie, vojen. velitel§ 429
Níkánór z Alexandreie, C. Iúlius Nicanor, filosof, s. Areiův, b. Dionýsiův (n. pocházel z Hierápole a nebyl synem Areiovým?)§ 7

Níkánór z Alexandreie zv. Stigmatiás, grammatik, s. Hermeiův§ 138+

Níkánór z Épeiru, s. Myrtónův, prořím. politik§ 168

Níkánór z Hierápole§ viz zde výše

Níkánór z Kýrény, grammatik§ 138+

Níkánór Kypriarchés, dyn. z Kypru (?), seleuk. velitel§ 164 

Níkánór, obchodník a provozovatel cesty přes poušť v ET§ 6+

Nikare I., Ni-ka-Re, nezn. k. Osmé dyn.§ 2170 

Nikare II., osob. jméno nezn. k. Šestnácté dyn.§ 1674 

Níkareté z Thespií, dc. Thiónova, manž. Dexippova, fiktivní sponsorka Orchomenu§ 223

Níkarchidés, Alexandrův velitel garnisonu v Persepoli§ 330

Níkarchos z Azóru, s. Alkippův, manž. Antipole, o. Asklépiadův, přítel Antigona Dósóna§ 222

Níkarchos z Orchy, Nikiqarqusu§ viz Anu-uballit z Uruku
Níkarchos, seleukovský stratégos§ 218, 217

Níkasiás z Opúntu§ 500 (Ol.)

Níkásipolis, Níkésipolis (gen. -pole), z thessalských z Fer, manž. Filippa II., m. Thessaloníky§ 352, 337, 316, 294  

Nikasó, d. Sanballata III., manž. Manasseho, b. velekněze Jadduy§ 445

Níkátór z Kýrény, gen. -ora§ = ?daios z Kýrény

Níkátoris na Eufrátu, m. v Mesopotámii u Európu, založeno Seleukem Níkátorem§ 301

Nikauptah, Ni-kau-Ptah, dvořan k. Itiho v Osmé dyn.§ 2160 

Nikauradžedef, Ni-kau-Ra-džed-ef, též Nikaudžedefre, s. Radžedefův§ 2566 

Nikaure, Ni-kau-Re, wezír ve Čtvrté dyn., s. Chafreho, manž. Nikanebteje§ 2613, 2558, 2533 

Nikdema ze Zamuji, dyn.§ 856

Nikdiara, Nikdêra z Idu, dyn. zamujský§ 856

Níké, bohyně, sochy§ 560, 450, 344, 235, 217, 142, 138, 123, 86  

O její lat. podobě Victórii a její soše v senátu viz tam

Níké ze Syrákús, manž. Kleomenova, milenka Verrova, neobvykle se jménem bohyně, cf. s. v. Létó§ 73

níkéforia (pl.), hry v Pergamu a attalovské říši§ 776, 182, 150  

Níkéforion, kult. středisko Athénino v Pergamu§ 201, 156, 155 

Níkéforion, též Kalliníkon, lat. Callinícum, na soutoku Balíchu s Eufrátem, též Kalliníkopolis, lat. Nícéphorium, m. v Mesopotamii, dn. ar-Ráfqa u ar-Raqqa v SYR§ 244, 54, 295+, 363+, 388+, 390+, 391+     

Jméno má prý od toho, že zde kdysi v diadošských válkách zvítězil Seleukos Níkátór (jiné zdroje hovoří o Alexandrovi). Hellénský charakter mělo ještě v době Crassova tažení. Jméno Kalliníkon dostalo město za císaře Galliena 253-268 n. l. prý na počest sofisty Callinica Sutoria/Kalliníka Sútória (č. asi „Vítězslav Švec“), který sepsal dějiny Alexandra Velikého a zde byl zavražděn. Zřejmě to však bylo jen předměstí Níkéforia a vzniklo asi dvojměstí. Roku 542 n. l. ho rozbořil Chosroés I., Iústiniánus I. dal opravit jen Kalliníkon, od roku 639 v arabském kalifátu. Byl tu křesťanský klášter Mar Zakkaj s oborou se zvěří. Arabové lokalitám říkali Raqqa, Černá/Spálená a Kalliníku Bajdá/Bílá.

Jiné N. bylo u Edessy a v pozdní římské éře se jmenovalo Kónstantíné/Kónstantína. 

Níkéforios, sc. potamos, "Vítězná řeka", obtékala armenské Tigránokerty, asi dn. Batman çayı n. západnější Kahta çayı (?) v TR, přítok Tigridu§ 69

Do Lucullova vítězství nad Tigránem se řeka asi jmenovala aram. Kalat, řec. v překladu Nymfaios; srov. ale jiný přítok Tigridu Parthenios, "Panenská řeka".

Níkératos z Athén§ 1. 427, o. Níkiův, Eukratův a Diognétův; 2. 413, 404, s. Níkiův
Níkératos z Borysthenu, strat.§ 100

Níkésipolis§ = Níkásipolis

Níkétás, gotský mučedník§ 332+, 375+ 

Níketés z Athén, Níketás§ 1. arch. 332; 2. 239, arch. 225, popř. 224; 3. arch. 84; 4. arch. 73 

Níketés ze Smyrny§ 1. sofista, rhétór, uč. Skopeliánův, 85+; 2. stejné profese, snad o. předešlého, rodiště neznáme, žil v době Augustově, 85+ 

Níkiás z Athén§ 1. 437, o. Hagnónův; 2. 544, 444, 427 - 425, 423, 421, 419, 417, 415 - 413, 404, syn Níkératův, o. Níkératův, b. Eukratův a Diognétův; 3. arch. 296; 4. arch. 282, 283; 5. 287, 265, arch. 266, s. Filónův; 6. arch. 124; 7. arch. 10, s. Sarápiónův; 8. malíř, 76, 29 a viz pod malíři (1) 
Níkiás z Acháie, strat.§ 209, 208
Nikiás z Baktrie, k.§ 95, 85
Níkiás z Engyia na Sic., vůdce protipúnské strany§ 213

Nikiás z Kou, tyrannos§ 41, 33

Níkiás z Makedonie, Perseův dvořan§169

Níkiás ze Syrákús, rhétór§ 459

Níkiás z Tarentu, zrádce§ 278

Níkiás, oikonomos Ptolemaia Kyperského§ 58

Níkiův mír§ 421, 414

Nikippa z Mantineie, dc. Pásiova, zbožná žena§ 60

Níkippé z Písy, ka v Argu/Mykénách, d. Pelopova, m. Eurystheova§ 1311, 1266 

Níkippos z Messénie, efor§ 220

Níkis z Messény, s. Níkónův, zástupce státu v arbitráži§ 146

Nikkal-mati z Chattuše, manželka Tutchaliji II.§ 1460

Nikkú, ass.§ Nekó

Nikobary, ostrovy v Bengálském zálivu pod indickou správou§ 1800 

Níkodámos z Aitólie, stratégos§ 189

Níkodámos z Delf, arch.§ 200

Níkodámos ze Sparty§ 104 (Ol.)

Níkodémos z Athén§ 1. arch. 483; 2. arch. 122

Níkodémos z Élidy, achájský diplomat§ 187

Níkodémos z Kentorip, tyr.§ 339

Níkodémos z Messény, s. Níkarchidův, velmož střídající pány§ 315

Níkodémos, diplomat a rádce žid. kr. Aristobúla II.§ 63

Níkodóros z Athén§ arch. 314

Níkodóros z Mantineie, zákonodárce§ 421, 226

Níkodromos z Aigíny, proathénský politik, démokrat, 488  

Níkodromos z Chalkidy, s. Theodórův, čestný občan Delf§ 265

Níkofanés z Megalopole, achájský vyjednavač§ 226, 225

Níkofémos z Athén§ 1. přítel Konónův, o. Aristofanův, 393, 392, 389; 2. arch. 361

Níkofón z Athén§ arch. 200

Níkogenés z Aigají§ viz pod Lýsitheidés

Níkogenés z Athén/Filaid, s. Níkónův, agónothetés§ 161

Níkocharés z Athén, komický básník§ 400

Níkoklés z Athén§ 1. z prokassandrovské strany, 318; 2. arch. 302, 301 
Níkoklés z Pafu, k.§ 323, 313, 309
Níkoklés ze Salamíny na Kypru, k.§ 436, 374, 361
Níkoklés ze Sikyónu, tyrannos§ 252, 251

Níkoklés ze Sol, s. Pásikratův, triérarchos Alexandrův§ 331

Níkoklés, grammatik a rhétór, uč. Iúliánův v dětství§ 360+ 

Níkokratés z Athén§ arch. 333
Níkokratés z Kýrény, tyr.§ 96

Níkokratés ze Skotússy, tágos Thessalů§ 182

Níkokreón ze Salamíny na Kypru, k.§ 340, 332, 321, 313 - 310

Níkoláos z Aitólie§ 1. loupežník a bohatec, 253; 2. ptolemajovský a posléze seleukovský vojevůdce, 219 - 217, 209 
Níkoláos z Damasku, filosof peripatu, historik a diplomat a poradce Héródův a údajně Kleopatřin, b. Ptolemaiův§ 64, 51, 45, 4
Níkoláos z Makedonie§ 1. o. satrapy Amynty, 328; 2. hudebník a přítel Andriskův, 151

Níkoláos z Myr, vlastně Patar, biskup§ 1. strýc světcův, 270+; 2. "Mikuláš", 270+

Níkoláos ze Sparty§ 1. o. Sperthiův, 491; 2. s. Sperthiův, 430

Níkoláeia, hry a slavnosti založení Níkoláem Aitólským na svou počest§ 253

Níkolochos z Rhodu, skeptik§ 230

Níkolochos ze Sparty, epistoleus flotily§ 387

Níkomachos z Atarnea, s. Aristotelův s Pýthiadou§ 341

Níkomachos z Athén§ 1. arch. 341; 2. arch. 134; 3. vypečený písař, 410  
Níkomachos z Filadelfie v Lýdii§ 108 (Ol.)
Níkomachos z Gerasy, mathématik a filosof§ 100+, 392+

Níkomachos z Rhodu, filos Acháiův, diplomat§ 224, 212 

Níkomachos ze Sparty, epistoleus§ viz Níkolochos

Níkomachos ze Stageiry, lékař, manž. Faistidy, o. Aristotelův§ 384

Níkomachos, milenec Dimna z Chalastry, b. Kebalínův§ 330

Níkomachos, vojevůdce Pyrrha I.§ 277

Níkomachos, seleukovský oikonomos Frygie na Helléspontu§ 253

Níkomédeia v Propontidě (Bíthýnii), do ní převedeni obyvatelé Astaku; sídel. m. království, později sídelní m. císaře Diocletiána a nástupců, dn. İzmit v TR; hrozné zemětřesení, viz tam§ 711, 433, 315, 264, 230, 154, 149, 85, 72, 35-, 90+, 176+, 193+, 212 - 214+, 218+, 219+, 257+, 265+, 268+, 284+, 287+, 293+, 299+, 302 až 306+, 311+, 313+, 314+, 320+, 324 až 326+, 337+, 351+, 353+, 355+, 358+, 360+, 361+, 364+, 368+     

Níkomédés z Kóu§ 1. s. blíže neznámé Olympiady a Aristandrův, b. Kleumachův (nejsou v CSD), diplomat Antigona I., 315; 2. vojevůdce/hipparch Antiocha III., 209 

Níkomédés z Pergamu, rhétór§ 133+ 

Níkomédés z Makedonie, s. Didymaie, ses. Seleuka I., b. Níkánorův§ 292

Níkomédés ze Sparty, poručník Pleistanaktův§ 458, 457, 445

Níkomédés, jméno králů Bíthýnů:§
Níkomédés I.§ 280 - 275, 264, 246, 229, 220, syn Zipoita I.
Níkomédés II. Epifanés§ 167, 156, 149, 132, 112, 108, 107, 103 - 100, 98, 96, 95, syn Prúsiy II.
Níkomédés III. Euergetés Filopatór§ 133, 95, 91 - 88, 85, 81, 79, 74, 59
Níkomédés IV. Filopatór§ = Sókratés
Níkomédés V.§ 95, 91, 74, 47, snad identický s Lykomédem z Bíthýnie, viz tam; syn Níkoméda III.

Níkón, kilický pirát§ 78

Níkón z Athén, gen. Níkóna§ arch. 379
Níkón z Boiótie§ 1. pankratista, 296; 2. boiótarchos 208 či 207
Níkón z Megalopole, s. Níkiův, tragický herec§ 165 

Níkón z Fár v Messénii, pirát§ 183

Níkón z Pergama, o. Galénův, mathématik a architekt§ 129+ 

Níkón z Tarentu zv. Perkos n Perkón (? "druh ptačího dravce/jestřáb?), lat. Nicó Percó, vůdce prokartháginské strany§ 213, 210, 209

Níkón z Thasu§ viz Theágenés z Thasu

Níkónidés z Thessalie, odborník přes technologii dobývání měst, poliorkétik§ 73

Níkopolis v Épeiru§ = Aktion
Níkopolis v Amánu§ snad Sam'al/dn. Zincirli
Níkopolis v Malé Armenii, sídel. m. dnes neznámé polohy (jméno prý od toho, že zde kdysi v diadošských válkách zvítězil Seleukos Níkátór, podle jiného výkladu až po Pompeiově vítězství roku 66)§ dříve Dasteiry na Eufrátu
Níkopolis v Palaistíně§ = Ammaus
Níkopolis u Isského zálivu, není zřejmě totožná s Amánskou, místo vítězství Alexandra Velikého nad Dáreiem III, dn. Islachíja, není v CSD. Nalezen nápis dotvrzující, že to byla polis: „hé búlé kai ho démos alexandron filippú…“.

Níkopolis, m. v Akarnánii, poblíž pozdější Prevezy§ 31, 29

Níkopolis nad Istrem, N. hé pros Istron, ofic. Colónia Ulpia Nícopolis ad Istrum, dn. ruiny u vsi Nikjup severně od Velikého Tarnova v BG§ 102+, 251+, 269+, 375+   

Níkopolis, m. u Alexandreie, pozd. Iúliopolis§ 30

Níkopolis, bohatá žena v Římě, milenka Sullova§ 107

Níkorontés, též Minúros, kelt. vrah vůdce Lúsítánů Viriatha§ 139

Níkósi᧠viz Ledroi

Níkosthenés z Athén§ 1. hrnčíř-umělec černofigurální techniky, 540, 530; 2. arch. 167

Níkostratos, vyhlášený herec/hypokritos§ 399

Níkostratos z Athén§ 1. strat., s. Dieitrefův, 427, 423, 418; 2. 388, syn Aristofanův, autor komédií; 3. arch. 295, 294; 4. arch. 7, popř. 6; 5. Klaudios N., platónik, vide s. v. školy (3)  
Níkostratos z Acháie, strat.§ 198, 197
Níkostratos z Aig v Kilikii, olympioníkos a poslední z oficiálních paradoxoníků§ 37+ 

Níkostratos z Argu, velitel žoldnéřů v per. službách v Egyptě§ 345, 343

Níkostratos z Lárissy, s. Anaxippův, hieromnémón§ 184

Níkostratos z Lykie, vyslanec§ 177

Níkostratos z Makedonie, rhétór§ 117+

Níkostratos z Trichónia v Aitólii, loupeživý předák, o. Dórymachův§ 224, 220 

Níkotelés z Athén§ arch. 391

Níkotelés z Kýrény, b. Annikeridův, filosof§ 330 

Nil§ viz Neilos

Nilipachri n. Zallipachri, churrit. stát na území budoucího Urartu§ 1275 

Nimaat-Hapi, Ni-maat-Hapi, manž. Chasechemuje, ka Druhé dyn. eg., m. Džoserova§ 2703, 2667  

Nimi z Wusunů alias Kchuang Wang/Šílený král, kchunmo§ 121

Nimlot/Namilt, Nemrot, Nemrut, Lamitu, jméno libyjských náčelníků a libyo-egyptských aristokratů a veleknězů Amona Rea:§

Nimlot, b. Osorkona st., o. Šošenqa I.§ 995, 955, 945

Nimlot I., s. Šošenqa I., dyn. v Hérákleopoli§ 945

Nimlot, o. Takelotův (?)§ 770, 745

Nimlot II., s. Osorkona II., manž. Džedmutesanchy/Mut-udž-anches, o. Takelota II.§ 874, 745

Nimlot III., kněz a dyn. v Hermopoli§ 825, 745, 730  

Nimni, Nimri, churrit. stát severně od Assyrie§ 1114

Nimrud§ viz Kalchu

Nimrud dağ§ viz pod Antiochos I. Kommágénský a Kommágéné

nin, sum. "paní", akk. béltu, ve smyslu "královna" asi číst ereš, akk. šarratu

Nin-al-la z Lagaše, d. Ur-Babaa, manž. Gudeova§ 2164, 2144 

Nin-gal, d. Enlilova, manž. Nannarova§ 1836 

Nin-gal-iddin, Ningal-iddin z Uru§ 1. guvernér, o. Sîn-balassu-iqbiho, děd no. 2, o. Sîn-šarra-iškuna a Sîn-tabni-usura, 680; 2. s. Sîn-balassu-iqbiho, vnuk no. 1, 680 

Nin-girsu, Ningirsu, bůh m. Girsu a ochranný bůh Lagaše, s. Enlilův, ztotožňován s Ninurtou§ 2600, 2540, 2510, 2490, 2400, 2450, 2410, 2384, 2144  

Nin-giš-zi-da, sum. léčivý bůh§ 1815, 722

Nin-gu-balag, s. Nannarův s kultem v Uru§ 1933 

Nin-che-du z Lagaše, Ninchedu, d. Ru-Babaa, manž. Nammachaniho§ 2164, 2119 

Nin-chi-li-a, Ninchilia, manž. místokrále ummského Aja-kaly§ 2096 

Nin-chi-li-su, Ninchilisu, manž. Entemenny Lagašského§ 2450 

Nin-chursag, Ninchursanga, "Matka bohů", též Ninmach, ztotožňována s Nintu, Ninlil, manž. Enlilova§ 2600, 2144 

Ninkagina, Nin-ka-gi-na, d. Kakuga Lagašského, m. Nammachániho§ 2255, 2119 

Nin-kal-la, Ninkalla, milenka/lukur Šulgiho§ 2078 

Nin-lil§ viz Ninlil 

Nin-mar, Nin-mar^ki, Nin-MAR.KI (nez. čtení), sum. bohyně, srov. pod E-ninmar§ 2410, 2346

Nin-šata-pada, d. Sîn-kášida Uruckého, kněžka v Dúru§ 1809 

Nin-Šušinak, "Pán Sús", též "král S.", elamský bůh§ 3500 

Nina, Ninó z Kappadokie, arm. Nune, poustevnice a misionářka§ 301+, 342+ 

Nina, m. v zemi Subartum§ viz Ninúa 

Nina-Siraran, Ninu-S., Nina m. v Sumeru, dn. Tell Surghul v prov. Zí Qár v IRQ§ 2540, 2384 

Ninašša, m. v Anatolii s assyrskou obchodní osadou, pozd. Nanassos, dn. Nenizi v TR§ 1920 

Nindúša ze Sippar§ viz Iddinúnim

Ninečer, Ni-nečer, alias Baennečer n. [x]nečer-ren, k. Druhé eg. dyn.§ 2945, 2906, 2703 

Ninica§ viz Kirši

Ninlil, Nin-lil, "Paní Vítr", božská manž. Enlilova§ 2700, 2096, 2078, 2039, 1975, 1861 a viz Mulissu a Nin-chursag  

Ninni z Aridy, dyn.§ 859

Ninnius Celer, plebejský rod původem z Kampánie

Q. Ninnius Hasta§ cos. ord. 114+ 

Ninnius Hastiánus§ cos. suff. 160+ 

L. Ninnius Quadrátus, tr. pl.§ 57

Pácuvius Ninnius Celer z Capuy, magnát, b. Stheneův§ 216

Stheneus Ninnius Celer z Capuy, b. Pácuviův§ 216

Q. Ninnius Hasta a [x] Frúgí§ cos. suff. 88+ 

Ninos, bájný k.§ předmluva 

Ninsun, Nin-sun, ka a bohyně, d. Enmerkarova, manž. Lugalbandova, m. Gilgamešova§ 2800, 2700, 2006, 1815   

Nintoku, tennó§ viz Oho-sazaki   

Nintu, Nin-tu, sum. "matka bohů", alias Ninchursag, akk. Bélet-ilí, "Paní bohů"§ 2550, 1731 

Ninua, Ninúa, gen. Ninúje, Nínua, starší Nine, Ninet, m. sídelní Assyřanů, řec. Nínos, Nineui (novozák.), lat. Ninus či Ninivé, Nínívé, bibl. Ninive, tur. Kujundžik, arab. Níniwá, vlastně stará část moderního Mosulu/al-Mausíl§ 2490, 2400, 2191, 2039, 1815, 1779, 1762, 1382, 1366, 1275, 1134, 1114, 1077, 1075, 891, 884 - 882, 878, 859, 857, 856, 853, 827, 813, 811, 806, 717, 696, 687, 681, 676, 672, 668, 665, 663, 661, 659, 653, 649, 646, 645, 642, 612, 606, 155, 49+, 116+    
Původně asi subarské m. Nina, Ninet, Nine v zemi Nurrugum, srov. rok 2490. Z době Xenofóntově měla lokalita, nebo její část, jména Mespila (sg.). Nínos měla hellénskou polis, jejíž jméno ale neznáme. Tigránés I. se za své parthské války zmocnil mimo jiné města Nínos. Z fragmentu jedné dedikace z prvního století n. l. víme, že nejvyšší úředník města byl „Apollónios, stratégos kai epistatés tés poleós“. Možná v té době stejné poměry jako v Dúra-Európos a osada/město bylo arabisováno; do jaké míry se udrželo původní assyrské obyvatelstvo, usuzovat nelze, neboť v kraji se jako hlavní jazyk usadila aramajština, srov. s. v. Assyrie. Při ruinách N. vybojoval 12. prosince 627+ východořímský císař Hérákleios velkou bitvu a perskou armádou. V osobním souboji urazil hlavu sásánovskému vojevůdci, armenskému šlechtici jménem Roch Vehan n. Ráhzád, řec. Rhazatés. Římané se sice perského ležení nezmocnili, ale ovládli kraj krátce až po Ktésifón. 

Nippur, m. ve střední Babylónii jižně od Babylónu s Enlilovým chrámovým komplexem Ekur, svatyní Enlila s Ninlil, sídlo sumerské a akkadské amfiktyonie; arab. Nuffar§ 2700, 2096, 1626, 1410, 1245, 1228, 1219, 1125, 1103, 1068, 1024, 703, 693, 688, 678, 675, 663, 652, 626, 623, 587, 549 

Nínos§ = Nan(n)á (?)

Ninurta, sum. a akk. bůh vod a války§ 2410, 1828, 681

Ninurta-apal-Ekur z Aššuru, N.-apil-E., k., s. Ilu-chaddáův§ 1275, 1235, 1198, 1183, 1180  

Ninurta-apla-[x], k. v Babylónu§ 811

Ninurta-kudurrí-usur I., k. v Babylónu§ 987, 942 

Ninurta-kudurrí-usur II., k. v Babylónu§ 942 

Ninurta-nádin-šumi, k. v Babylónu§ 1139, 1125, 1099 

Ninurta-tukulti-Aššur, k. v Aššuru§ 1134, 1116 

Ninusu z Lagaše, d. Ur-Nanšeho s Menbara'abzuou, ses. Akurgalova§ 2510 

Niobé z Frygie/Lýdie, d. Tantala s Diónou, ses. Pelopova, manž. Amfíona Thébského§ 1400, 1375  

Niobé z Argu, d. Foróneova, milenka Diova, m. Argova§ 1710 

Niou Ťin/Niu Jin, ťinský generál§ 316+ 

Nippur, m. v Sumeru§ 4300, 2700, 2600, 2550, 2540, 2490, 2384, 2346, 2316, 2307, 2292, 2255, 2119, 2096, 2048, 2028, 2021, 1975, 1933, 1895, 1875, 1861, 1850, 1843, 1831, 1823, 1814, 1809, 1798, 1733  

Niqmaddu I. z Ugaritu, k., o. Jaqara§ 1760 

Niqmaddu II. z Ugaritu, k., Ammištamruův§ 1370, 1365, 1360, 1340, 1320  

Niqmaddu III. z Ugaritu, k.§ 1210 

Niqmi-epuch, Niqmi-epa, Niqmepa I. z Jamchadu, amor. dyn.§ 1793, 1690 

Niqmi-epuch II. z Alalachu, k. z jamchadské dynastie§ 1620, 1510, 1500, 1480, 1477 

Niqmepa z Ugaritu, k.§ 1330, 1320, 1317, 1270 

Niqmepa z Amurru, b. (?) Azirův§ 1365

Nirbu, kraj v Chabchu§ 882

Niriš-chucha, dyn. v Urbilum§ 2255 

Nisaba, též Nidaba, sum. bohyně sklizně, psaní a učenosti§ 2600, 2384 

Nísaia, přístav a pevnost Megarských§ 570, 561, 460, 446, 429, 424

Nisibis, gen. Nisibidy i Nisiby, též Nasibis/Nesibis, stará Nasíbína, aram. Sóbá, hl. město státu Katmuchu, pak hl. m. aram. Chanigalbat, řec. Antiocheia v Mygdonii§ 1580, 1115, 935, 901, 896, 885, 681, 612, 221, 220, 166, 76, 68, 63, 62, 1+, 15+, 36+, 62+, 106+, 115+, 116+, 193+, 195+, 198+, 217+, 230+, 236+, 241+, 254+, 259+, 261+, 262+, 298 až 300+, 329+, 344+, 350+, 359+, 360+, 363+, 366+     
Z Antiocheje-Nisibidy pocházel stoik Apollofanés a Farnúchos, autor perských dějin (jejich díla jsou ztracena). 

Nísos z Makedonie, syn Alketův§ 312

Nistasen, Nastasen, k. Meroé§ 340, 338

Nisu-Onuris n. Nes-Anchuret z Núbie, ass. Ušanachuru, s. Taharkův§ 671

Nísýros, o. v Dódekanéssu již. od Kóu§ 201

Níši-íníšu z Uruku, "Vyvolena jeho očima", d. Sîn-kášidova, kněžka Lugalbandova§ 2006, 1813  

Ništun§ viz Ál Aššur-násir-apli

Nitétis z Egypta, manž. Kýra II.§ 530

Nitiobrogí, Nitiobrígí, keltský národ u Garumny/Garonny s hlavním oppidem v Aginnu/Agen§ 107, 52 

Nitókris z Babylónu, manž. Nabu-kudurrí-usura II. a podle jiných m. Nabonidova, vlastním jménem Adad-guppí§ 605
Nitókris z Egypta§ viz Neitokret

Nitriótés (nomos)§ = Gynaikopolítés nomos

Nitris§ viz Skétis 

Niuserre, Niuserre Ini, Ni-user-Re, Hor Setibtaui, Set-ib-taui, s. Neferirkareho s Chentkausou II., manž. Reputneby, k. Páté eg. dyn.§ 2686, 2491, 2477, 2460, 2453, 2422   

Niuserre, s. Chafreho§ 2558 

Nizarové, arab. kmenový svaz na sv. Arábie a jihu Babylónie§ 325+ 

Nizi z Mari, k.§ 2500 

Nizozemí§ viz Holandsko 

Nizza§ = Níkaia u Massalie

No Amon, eg.§ = Thébai

Noach, řec. Nóé, Nóe, Nóchos, arab. Núch, biblický zachránce lidstva před světovou potopou§ 3761, 3200 

Noaros§ viz Várus/Uáros

Nobatové, Nobadové, řec. Nobadoi, země Nobadiá, část Núbijců/Núbai, srov. tam, a viz pod Blemmyové§ 288+ 

nóbilissimus, superlativ od nóbilis, známý, viditelný, vznešený, od Cónstantína I. oslovení členů císařské rodiny§ 337+ 

Nódšíragán/Nód Ardachšíragán§ viz Adiabéné 

Nodžmet§ viz Nedžmet

Nóé, Nóe§ viz Noach 

Noétos ze Smyrny n. Efesu, první z monarchiánů (resp. sabellovců, patripassiánů n. modalistů)§ 200+

Nofert, Nofret, manž. Rahotepova, významná žena Čtvrté eg. dyn.§ 2613 

Nofret, Nofert, m. Amenemheta I.§ 1998 

Nofret (II.), manž. Senwosreta II. n. ses.§ 1895 

Nofrethenut, Neferthenut, manž. Senwosreta III.§ 1878 

Nofru§ viz Neferu 

Nofrubiti§ viz Neferubiti 

Nofrusobek, Nofru-Sobek§ viz Sobekneferu

Nóh, biskup v Arbélách§ 134+ 

Nohodarés z Persie, agresivní velmož§ 354+, 359+, 363+  

Nochčové, Nachové§ viz Čečeni 

Nok, osada ve stř. Nigérii, označení pro první subsaharskou železnou kulturu§ 500

Nóla, řec. Nóla, osada Chalkidská na území oskickém, m. v Kampánii§ 801, 598, 313, 216 - 214, 198, 90 - 88, 82, 73, 63-, 14+, 26+ 

Nomadiá, řec.§ viz Numidie

Nomai, lokalita nezn. polohy na Sicílii§ 451

nómenclátor§ viz otroci

Nómentum, m. v Latiu, dn. La Mentana§ 338

Nomino Sukune, ministr Suininův§ 2

Nomíón z Kárie, o. Amfimacha a Nasta, homérovských vůdců Kárů před Troiou§ 1286

nomografové, v Aitólii; obec. v hellénském světě lidé pověření sepsáním zákonů, zákonodárci§ 205

 

nomos, nomarchos, pl. nomoi, nomarchoi (vše řec.), v Egyptě, správní okres a nejvyšší úředník král. správy v nomu, eg. sepatu, správce/guvernér n. starosta heri-tep-aa-sepat n. hatia§ 3236, 2667, 2375, 2160, 2133, 2069, 1878, 1567, 331

Nomos, b. Iánuáriův, neoplatónik§ 350+

nomothetai, "zákonodárci", v Athénách§ 410

Nóna, manž. centurióna-světce Márcella§ 298+ 

Nónia Celsa, manž. Macrínova, m. Diadúmeniánova§ 217+ 

A. Nónius n. Nunnius, Ninnius, řec. Nónios, zavražděný uchazeč o tribunát§ 100

M. Nónius Arrius Múciánus§ cos. ord. 201+ 

L. Nónius Asprenás§ 1. cos. suff. 36; 2. cos. suff. 6+, 9+  

P. Nónius Asprenás§ cos. 38+ 

M. Nónius Balbus§ 1. procos. Kréty, 25, o. no. 2; 2. s. no. 1, procos. Kréty, 25

L. Nónius Calpurnius Asprenas Torquátus§ cos. ord. 94+, cos. ord. 128+  

M. Nónius Gallus, legát provolaný imperátorem§ 29

M. Nónius Macrínus§ cos. suff. 154+ 

Nónius Paternus§ cos. ord. 279+ (podruhé; kdy poprvé, neznámo) 

Nónius Philippus, legát§ 237+ 

Sex. Nónius Quínctíliánus§ 1. cos. 8+; 2. cos. suff. 38+ 

Nonna, manž. biskupa Grégoria z Nazianzu, m. Grégoriova§ 329+, 364+ 

Nonnia, d. Sáturnínova, manž. Nubelova§ 372+ 

Cn. Nonnius, atentátník na Ti. Claudia§ 47+ 

Nonnos z Pánopole, epický básník§ 350+ a viz pod hostiny

Nonnos, sofista (?)§ 350+

Nonnús z Koliorg u Stratoníkeie Kárské, s. Arrissův (nom.: Arrissis), vyznamenaný neznámým poctami§ 268  

Nonosa, Nonusa, Nonnosa, řím. manž. Merobaudova, m. Merobaudova§ 375+ 

Nóra (pl.), pozd. Néroassos, pevnost na kappadocko-lykáonských hranicích§ 320, 319

Norba, m. v Latiu, dn. Norma§ 492, 341, 199, 82  

Norbánus, možná T. Flávius N., praef. praet.§ 96+ 

C. Norbánus§ 105, tr. pl. 103, praet. 88, cos. 83, 82 

L. Norbánus Balbus§ cos. 19+ 

C. Norbánus Flaccus§ 1. 42, cos. 38, 34; 2. cos. 24; 3. cos. 15+

Norbensis Caesarína§ viz Cáceres 

Nor Bajazet§ viz Chaldíni

Nordrhein-Westfalen (NRW)§ viz Severní Porýní-Vestfálsko

Nóréiá, m. v Nóriku, sídelní m. Nóriků-Taurisků, dnes neznámé polohy, viz zde níže§ 113

Norfolk, pův. území Icenů, pak kmenový kraj Anglů, "Severní lid", srov. Suffolk§ 47+, 60+, 383+  

Nóricum, Nórikum, země a provincie, zhruba dnešní Rakousko bez Burgenlandu a západních Tyrol§ 178, 169, 114, 113, 102, 60, 58, 49, 16, 15-, 6+, 18+, 41+, 48+, 121+, 144+, 174+, 179+, 183+, 253+, 282+, 379+, 383+    

Původní historičtí obyvatelé byli Keltové Tauriskové nebo s nimi blízcí možná pod illyrským vlivem, jejichž sluneční kult Beal, Bélénus se z N. rozšířil do celé východní části Alp a býval později ztotožňován s Apollónem, srov. rok 238+. Třináct kelt. kmenů se kolem roku 190 spojilo do jednoho království s voleným králem, nejstarší to státní útvar na území Rakouska. Jedním z sídel osvědčujících kultovní původ lokality, je zřejmě Linz, č. Linec, z pozdněřímského Lentia, pocházející z keltského lentos, ohnutý, povolný. Jménem je známo osm kmenů: Alaunové, Ambidravové, Ambilinové, Ambisonti, Laiankové (v okolí dn. Lienzu), Saevatové, Uperakové a epónymní Nórikové, lat. Nóricí. Sídlili mezi Raetií, Vindelicií, Itálií a Pannonií, na severu omezení Dunajem (jejich vliv sahal v předřímské době za řeku). Sídelním městem/oppidem Nóriků byla Nóreia, jejíž poloha známa není. Bývá kladena do blízkosti pozdějšího střediska římské správy Claudia Viruna ležícího u Maria Saal v Korutanech, viz s. v. Autonomní království, viz rok 16, proměnil v provincii Claudius c. 48+. 

Norma§ viz Norba

Normané, skandinávští Germáni proslavení svými vikingy§ 3127 

Norsko, skandinávský středo- a novověký stát§ před 6000, 150-, 300+ 

Nortia, Nevortia§ viz Volsinií

nosítka§ 41+ a viz móda

nosorožec§ 1479 (poprvé loven eg. králem), 1455, 683 (v Číně), 279 (v Alexandreji), 29 (poprvé v Evropě) a viz zvířata

Nossis z Epizefýrských Loker, gen. Nossidy, autorka epigrammů§ 300

Nossis z Knidu, Iúliá Nossis, dc. Theopompova, ses. Artemidórova§ 48

nótae Tiróniae§ viz těsnopis

Notea, něm. Netze, ř. v Polsku, přítok Warty§ 150

Nothokratés z Gortyny, strat. (?)§ 174

Notion, mí. a přístav Kolofónu, "hoi alloi Kolofónioi"?§ 650, 427, 407, 300, 190

Nótitia dignitátum, soupis administrativních a armádních jednotek říše§ 293+ 

Notú keras, Notúkeras§ viz Somálsko a objevy

Nová Guinea, multiethnický o. v západním Tichomoří§ pravěk, před 6000 

Nová Kaledonie, Nouvelle-Calédonie, melanéské souostroví pod správou Francie§ 4000 

Novae, pevnost na Istru, dn. Svištov v BG§ 87+, 251+ 

Novaesium, osada na Rýnu, dn. Neuß v NRW§ 14+, 15+, 69+, 70+, 359+   

Novantové, Novantae, kelt. lid na jihozápadu Skotska§ 100+ 

Novátiánus, řec. Nauátiános, křesťanský činovník, opovrhovatel popírači víry, protipapež v Římě a zakladatel hnutí nezlomených křesťanů/novátiánů, srov. s meletiány§ 249+, 251+, 264+, 300+, 325+, 359+, 364+ a viz pod křesťanství (3) 

Novátus, řec. Nauátos, světec, s. sv. Pudenta, b. Tímotheův, dle některých pocházel z Frygie§ 64+

Nové Mexiko, spolkový stát Spojených států§ pravěk, před 6000, 5500 

novela, román, povídka, růžová knihovna, "liebesromány/love stories", erótická literatura, pornografie; viz též rok 150+:
Příběhy, kuriosní osudy lidí plné zvratů, osobní vyprávění mnohdy až fantastické nebyly starověkým literaturám cizí. Helléni nazývali takovou literaturu plasma, plasmatikon, fikce, smyšlený příběh, ale také drama, dramatikon, historiá, diegéma, syntagma, tedy příběh, historka, povídání. Teprve doba moderní začala rozlišovat mezi delší a bohatší vypravěčskou fikcí románem a kratšími s jednodušší scénou novelou (od ital. novella, novinka) a povídkou.

Své počátky má vyprávění v literatuře egyptské (např. Sinuhe, cestopis Wenamunův z roku 1091-1090 atd.). Zřejmě z doby po pádu assyrské moci pochází aramajská verse románu o učenci/ummiánu jménem Aba-Enlil-dari/Aba-Ninnu-dari, šéfovi královské kanceláře, jemuž Aramajové říkali Achíqar (Achíkar), tajemníkovi či vesírovi assyrských králů Sîn-achché-eríby a Aššur-acha-iddiny (uchováno aram. na papyru z Elefantíny c. 450, později několikajazyčné verse).

Achíqar (arab. Haiqar, řec. Akicharos, Achaikaros, Achiachar, Achiacharos, bab. verse jména Mannu-kíma-Enlil-chátin/"Kdo chrání jako Enlil") byl bohatý a mocný, měl šedesát žen, ale žádného dědice. Adoptoval synovce Nadána (v hebr. versi Nádaba), dává mu rady do života, průpovědi a moudra. Synovec se však proti němu spiknul, chtěl ho zabít a zemřel ve vězení. Průpovídky přešly mimo jiné do sbírek Aisopových bajek/Víta Aesopí z c. 1-/1+ století a později do Tisíce a jedné noci. Řecká verse se neobjevila, srov. však pod Démokritos s. v. školy a překlady, ale podle všeho se povídání o moudrém Achíqarovi stalo prvním všeobecně rozšířeným literárním dílem s mnohojazyčnými versemi. Posledním známým písařem, kdo jeho text přepisoval, byl v Uruku 10. ajjaru 147 SE/16. května 165 na konci vlády Antiocha IV. jistý Niqaqurušu, podle všeho Babylónec s hellénským jménem Níkarchos. 

Přesto vlastní literární žánr našich samostatných úzce pojatých „novel“ měl starý věk zaveden až od hellénismu. Novely byly většinou součástí rozsáhlejších děl, většinou historických, kam byly vkládány pro zpestření faktografických údajů.

První novely, pokud nechceme uvažovat o vypravováních Odysseových v Homérově epu, jsou v díle Hérodotově (srov. např. vložené příběhy o Kroisovi, Gýgově prstenu, o Polykratovi Samském atd.). Novelistický ráz zřejmě měly příběhy, kterými prokládal své spisy o Persii a Indii lékař Ktésiás z Knidu. Díla jsou známa převážně jen z citací u jiných autorů.

Podle nich lze usoudit, že i někteří další, především hellénističtí historici, zpestřovali svá díla novelistickými vsuvkami. Tak z historického díla Charéta z Mytilény, vrchního ceremoniáře Alexandrova, se zachovala téměř jen právě jedna taková povídka. Jako válečný zajatec se do Říma roku 73 dostal Parthenios z Níkáie, básník a mj. později i učitel Vergiliův. Jeho básnické dílo se nedochovalo, dochováno je však prosaické dílko Erótika pathémata, „Milostné strasti“.

První známou, nicméně nezachovanou sbírku novel Mílésiaka v sedmi knihách ale měl kolem roku 100- sestavit Aristeidés z Mílétu. Oblíbenou knihu přeložil do latiny L. Cornelius Sisenna pod názvem Mílésia/Mílétské příběhy. Název se pak stal pojmem pro milostné (erótické) příběhy vůbec.

Středověké trojské kroniky navazují nikoli přímo na Homéra, ale na Daréta z Frygie (či přímo z Troje) z 1. st. n. l., resp. na latinskou versi jeho Historie záhuby Troje. L. Septimius ve 4. st. n. l. přeložil do latiny neznámý text o válce, údajně z pera Diktyda Krétského, pocházející snad z 1. st. Oblibu získaly romány o Alexandrovi Velikém navazující na Pseudokallisthena. Iulius Valerius Polemius, viz o něm roku 338+, přeložil do latiny řecké originály a jeho Rés gestae Alexandrí Macedónis se staly vzorem mnoha následovníků, např. Leona z Neapole zvaného Archipresbyter v 10. století, a ve středověku byli překládány a uzpůsobovány do "národních" jazyků. 

Vznik vlastní realistické novely možná patří až do doby římské: Petronius Arbiter se Satyrikonem v 1. století n. l., později Lúkiános ze Samosa řadou námětů, též s proměnou v osla jako u Apuleia z Madaury v Africe s jeho Metamorfosami neboli Zlatým oslem/Asinus aureus (současníci M. Aurelia) atd. Oba římští autoři vycházeli ze starších hellénistických předloh, což platí též pro Lúkiána (jmenován bývá Lúkios z Pater, neznámo zda vyprávějící postava nebo autor). Z dochovaných římských historiků používal novelistických vsuvek T. Livius, převyprávění příběhu zahrnul i Diodóros Sicilský.

Dnešní románový žánr klasický hellénský svět nepěstoval a samo označení pro vyprávění v prose pochází až ze 13. století n. l. (slovo znamená „psáno latinsky/linguá Rómáná"). Snad nejstarším dílem tohoto druhu byla Kýrúpaidiá/O Kýrově výchově Xenofónta Athénského, popř. jeho popis dobrodružné výpravy žoldnéřů napříč perskou říší a mezi kavkazskými barbary, slavná Anabasis.

Cestopisný utopický román Euhémera ze sicilské Messány, který byl nějaký čas ve službách makedonského krále Kassandra, Hierá anagrafé/Posvátný nápis, známe jen z citátů u jiných autorů. Byl velmi populární u Římanů (přeloženo Q. Enniem jako Sacra historia). Euhémeros vykládal mimo jiné vznik bohů jako přerod slávy vynikajících mužů do podoby nesmrtelnosti (euhémerismus).

Z románu (?) ve své době váženého historika a řečníka Theopompa z Chiu O městu Bojovném a Zbožném se uchoval zlomeček. Hekataios z Abdér n. Teu sepsal někdy ve 3. st. čtení o Hyperborejích.

Dalším nám známým románem byla opět utopie, a to syrského autora Iambúla možná ze 3. století. Asi Arab píšící řecky, jehož dílo Sluneční ostrovy známe ze stručného výtahu u historika Diodóra. Byl-li z hellénistické éry, zřejmě ovlivnil několik povstání otroků nebo právě zotročených lidí ve 2. století, srov. sluneční stát Aristoníkův v Pergamu. 

Jiný Arab Iamblichos ve 2. st. n. l. sepsal rozkošaté Babylónské příběhy/Babylóniaka o lásce Rhodana a Sinónody v 39 knihách, z nichž rovněž známe jen zlomečky (podle jiného zdroje měl "drámatikon" knih jen šestnáct). Iamblichos se pokládal za potomka emesénských králů, jeho mateřštinou byla aramejština a vzdělání se mu dostalo od jistého babylónského otroka. Sepsal též příběh eunúcha Zóbary zamilovaného do překrásné Mesopotamie/peri Zóbará tú eunúchú tú erastú tés Mesopotamiás tés eueidestatés. 

Z pravděpodobně hellénistických titulů Chioné/Sněhurka, Kalligoné s příběhem ze Skythie či Sarmatie a ze satyrického románu Ioláos se zachovaly také pouze zlomky. Ioláos mohl přitom být, jak se v moderní době spekuluje, předlohou pro Petroniův Satyricon.

Ze 2. st. n. l. se pod jménem P. Hordenia/Hordeonia Lolliána z Efesu zachovaly až moderně krvavé Foinícké příběhy/Foiníkika. Známý zlomek líčí lidskou oběť v jakémsi divokém kultu nilských búkolů, v němž kněz zabije chlapce a jeho osmažené a rozporcované srdce ochutnávají nově zasvěcovaní do lupičské komunity; následuje skupinový sex.

Z nejstarších zachovaným děl je anonymní milostný román o Ninovi a Semiramidě ze 2. nebo 1. století, známý jen ze zlomků, dtto román o Sesonchósidovi (ze 3. st. n. l.). Anonymní zlomeček titulu Nektanebův sen byl možná překladem z egyptštiny do řečtiny. Neznámého autora je román o tyrském králi Apolloniovi/Historia Apollonií régis Tyrí z c. 3. století n. l.

Jiným erótickým románem, podle dnešních vymezení románem milostným, byl Charitónův Příběh o Chaireovi a Kallirrhoé z 1. st. n. l. (možná však již z hellénismu, srov. jeho pseudohistorické pozadí roku 407). Vedle spisku Xenofónta Efeského je to nejlépe uchovaný text z této branže. Lehká četba byla nesmírně oblíbena kdysi jako nyní a lehké pasáže kuriosních příběhů až fantaskních u historiků zřejmě měly za účel celkovému dílu přidat na čtivosti.

Jistý Chión z Hérákleie v 1. st. př. n. l. nebo v 1. st. n. l. vydal román v sedmnácti dopisech O spiknutí proti tyrannovi (Kleitarchovi). Z téže doby může pocházet anonymní zlomek Herpyllis a čtení o Métiochovi a Parthenopé.

Všichni další známí autoři působili až mnohem později a jejich díla byla velmi oblíbená. Vždyť např. erótický (= milostný) román autora z přelomu 2. a 3. st. n. l. Xenofónta z Efesu Efeské příběhy/Efesiaka neboli O Antheji a Abrokomovi n. Habrokomovi v deseti knihách/ta kata Antheian kai Abrakomén, tedy č. "O Květoslavě a Krásovlasovi", doporučoval kolem roku 400 n. l. medicínský spisovatel Theodorus Priscianus jako afrodisiakum (podle jednoho starého slovníkového hesla psali romány také jistí Xenofón z Antiocheie a Xenofón z Kypru, o nichž nevíme nic).

Xenofóntův jmenovec z Antiocheie složil erótický příběh Babylóniaka a Xenofón z Kypru Kypriaka, příběh o Kynirovi, Myrrze a Adónidovi. Milostný román o Leukippě a Kleitofóntovi sepsal někdy ve 2. či zač. 3. st. n. l. Achilleus (S)Tatios, podle jinak nepřijaté zprávy údajně křesťanský hodnostář. Filippos z Amfipole vydal Rhodiaka o devatenácti knihách, o nichž slovníkář Súidás/Súda poznamenal, že to je dílo "z moc hnusných/esti de tón pany aischrón". Což by asi o historickém spisu neuvedl, viz s. v. dějepisci (1). 
Také o Héliodórovi z Emesy ze 2. nebo 3. století n. l. (?) se zachovala z doby byzantské nepravděpodobná informace, že byl hodnostářem u křesťanů (biskup v thessalské Trikce): patřil totiž zřejmě do rodu kněží Héliova/Elova (?) kultu v Emese, k nimž patřil také podivný císař Héliogabalos. Sám o sobě uvedl, je-li závěr dochovaného románu autentický, že je "Foiníčan z Emesy rodu Héliova". V jeho době ovšem Emesa byla již státečkem arabským. Sepsal erótický román o deseti knihách Aithiopika, snad celým názvem Syntagma tón peri Theágenén kai Charikleian čili Černošské příběhy, Soupis příběhů kolem Theágena a Charikleie, bílé dcery černých rodičů.

Antónínus Líberális, propuštěnec císařské rodiny, ve 2. st. n. l. řecky sepsal sbírku Metamorfós. Cestopisnou fantastikou byly Ta hyper Thúlén apista, čili 24 knih Neuvěřitelných příběhů ze zemí za Thúlé z 1. či 2. st. n. l. Antónia Diogenea: Cestováno bylo na Sever a odtud na Měsíc (dílo je známo z excerptu byzantského patriarchy Fótia). Za Diocletiána vydal Sótérichos z Oasy román o Babylóňance Pantheji, viz o autorovi s. v. epos. 

V novověku zřejmě největší zásluhu na návratu žánru do literatury má dílko Angličana D. H. Lawrence z roku 1928 Lady Chatterley´s Lover, které vydal nejprve v Itálii a v Anglii vyšlo až třicet let po jeho smrti a zabýval se jím soud, zda nejde o knihu obscénní.

•

Pornoautoři. Elefantis bylo jméno prý hetairy a básnířky nebo název sbírky o sexuálních praktikách a kosmetice. Její vzácný illustrovaný výtisk měl císař Tiberius, velký sběratel pornografie. Tvrdívá se, že autorka popsala devět, nejvýše dvanáct poloh, což asi spočívá na renomé jisté Kýrény, hetairy, která dokázala klienty uspokojit během sjednaného času na dvanáct různých způsobů; říkalo se jí proto Dódekaméchanos (porné). Jak vidno, Helléni ani Římané na sexuální gymnastiku příliš nebyli, srov. s příručkami indickými. Ve spisku Dódekatechnon je snad popsal učenec/logios Paxamos, viz o něm roku 60+. 

Jistá Astyanassa, údajně služka Heleny Spartské/Trojské, byla prý první, která „o sexuálních polohách“ psala. Následovala jistá Filainis z Leukady n. Samu a Elefantida, autorky nepochybně hellénistické; netřeba dodávat, že díla jsou ztracena. Stejně dopadl Botrys z Messány, dnes zcela neznámý pornoautor. Filainis, je-li to skutečné autorské jméno ze třetího století př. n. l. (?), sepsala dílko dlouho populární. Spekuluje se, že nebylo jen o milostných polohách, ale o pojednávalo o lásce kámasútrovsky ze svěch stran a že se stalo návodem Ovidiovým k jeho Milostnému umění. Filainidu už staří obhajovali, že nic podobného nenapsala, ale že kniha je dílem sofisty Polykrata z Athén. O homoerótické literatuře viz s. v. Sótadés z Maróneie, rok 276 a s. v. hudba. 

V římské éře erótická dílka řecky a latinsky sepsali básníci Aedituus, Annianus a Anser, jistý Bassus, básnířka z Lesbu Kallistraté, prý obscénní. Hémitheón ze Sybaridy, zjevně pseudonym („Polobůh“), složil Sybaritika, milostné příběhy.

Laevius Melissus, básník z prvního století př. n. l., nejstarší z neóteriků, složil částečně zachované Erótopaegnie/Erótopaignia, Milostné hry, hrátky. Jistý Paxamos sepsal Dódekatechnon, spisek o dvanácti polohách. Sabellus, skládal verše o sexu stejně „ostře“ jako jeho současník Martialis.

Zřejmě něco zcela odlišného sepsala za Nerona žijící Pamfilé z Epidauru, autorka řady spisů a pojednání, jedna z velkých postav ženského starého světa, viz o ní roku 60+. Jedna z jejích knih se jmenovala O sexuálních požitcích/peri afrodisión, takže se stala první evropskou autorkou pojednávající o sexuologii a nikoli o pornografii.  

Novempopulána§ viz Gascogne

noviny římské§ viz acta diurna

Noviodúnum, keltská města n. hradiště§ 1. m. Suessiónů, dn. Soissons, resp. Pommiers, jako múnicipium Augusta Suessiónum, 57, 382+; 2. haedujské hradiště na Ligeru, dn. Nevers n. Diou, 53 a viz Gallia Comáta; 3. sídel. osada Diablintů, viz tam; 4. oppidum Biturigů, dn. Neuvy-sur-Barangeon ve střed. F, 52; 5. N. ad Istrum, d. Isaccea v RO, 369+ 

Noviomagus, m. Nemetů, pozd. Cívitás Nemetum neboli Nemetae, dn. Speyer v Porýni-Falci§ 356+ a srov. pod Nemetové 

Novius, autor atellány§ 50

Novius Latínus Mámertínus, Nouios Latínos Mámertínos, s. Oviův/Ouios, získal občanství v Lárisse§ 170 

Novius Niger, quaestor§ 62

C. Novius Priscus§ cos. suff. 152+ 

L. Novius Rúfus§ cos. suff. 186+ 

Novius Sabíniánus§ cos. suff. 160+ 

novorozenci, jejich vraždy§ viz pod Sparta

novověk, moderní dějin§ viz pod křesťanství

Novum Cómum§ Cómum

Nový Zéland, novodobý stát jižního Tichomoří§ 4000 

Npat, řec. Nifatés, h. v jihových. Armenii sev. od jezera Vanu, dn. ve vých. TR§ 370+, 371+ 

Ntanj᧠viz Netanjá

Nuabu, ass. šejk§ 2400 

Nubadag§ viz Lubadag 

Nubanchre, Nub-anch-Re, trůnní jm. nezn. k.Šestnácté dyn.§ 1674 

Nubel, berberský velmož, vůdce maurských Iubelanů, s. Collcialy, manž. Nonnie, o. mimo jiné Fírmův, Gildónův a Zammakův§ 372+, 379+ 

Nubeo, lat. Nubeí, arab. klan n. kmen§ 76

Nubet§ viz Ombos 

Nubchaes, d. Chonsova, Nub-cha-es, manž. Sobekemsafa II.§ 1647 

Nubchesbed, Nub-chesbed, manž. Ramessea VI.§ 1156

Núbie, Núbiové, řec. Noba, Nobai, Núbai, Núbaioi, Núbades, jedno z míst. kmenových jmen, které bylo později v hellénismu rozšířeno na stát. útvary Kašitů-Kúšitů (Aithiopů)§ 3500, 3236, 3174, 2686, 2613, 2600, 2414, 2333, 2307, 2283, 2278, 2069, 2061, 2040, 1998, 1963, 1945, 1928, 1878, 1871, 1843, 1730, 1720, 1655, 1577, 1570, 1567, 1526, 1512, 1482, 1480, 1479, 1455, 1450, 1446, 1348, 1304, 1102, 825, 591, 400, 343, 340, 311, 211, 210, 204, 200, 186, 130, 88, 60, 24, 280+ 

Pojmy Kúš (eg. a bibl.), Aithiopiá a Núbiá proto splývají, srov. pod Meroé a Napata; eg. označení Kaš, Koš, Kúš/dolní N. splývalo také s archaickým označením pro celou černou Afriku, sum. Meluchcha (trad. označení snad pro oblast Ománu n. země kolem ústí Indu). Staroeg. nobo, nub z XII. dynastie = zlato. Jméno N. převzali Arabové, Núbijská poušť, sachrá an-Núbíja. Kmenové území Núbie leželo zhruba mezi 1. nilským kataraktem a dn. Chartúmem. Egypťané nazývali severní část N. zemí Wawat, jižní s Meroé a Napatami Kaš/Koš (od střední říše), starým jménem Ta-Seti, Země luku. Vládli v Egyptě jako xxv. dynastie, ale nijak se do egyptské kultury nezapsali (účesy mikado), rozhodně však naopak; o písmu viz pod Meroé.

Núbijská poušť, dn. název, vých. od Nilu v severových. Súdánu (sev. část provincie Kassala), kdysi součást tzv. „Východní pouště“, jak ji opět po dobytí Egypta nazývají Arabové: as-Sachrá aš-Šarqíja (je v podstatě jižní částí egyptské Arabské pouště mezi břehy Rudého moře a Nilem - déserta Arabica je název již starověký)§ 1720, 600

núbijský bazén, aquifer§ před 6000  

Nubemsaf, Nub-em-saf, manž. Sobkemsafa I.§ 1647 

Nubhetep, Nubhotep, Nub-hotep, kněž Hathořina, manž. Anchmareho§ 2533 

Nubnefer, Nub-nefer, buď jiné jméno Nebreho n. jiný panovník Druhé eg. dyn.§ 2945 

Nubové, Nuba, domorodá populace v Kordofánu v SDN nearabská; s nilskými Núbijci nesouvisí (není v CSD)   

Nubt§ viz Ombos

Nubwenet, manž. Pepiho I.§ 2333 

Núceria, m. v Kampánii, dn. Nocera§ 210, 162, 123, 108, 104, 90, 73, 64, 43-, 27+, 59+  

Núdus§ viz P. Rutílius Núdus

Nuffusius, o. k. Baquatů Iúlia§ 277+ 

Nugu', aram. kmen za Tigridem§ 651

Nuguchú, část Gambúlů§ 651

Nuchašše, země v SYR východně od Orontu, zřejmě konfederovaný státní útvar řady lokálních amorit. a churrit. dynastů, pozd. zvána Lu'aš, La'ač, Luchuti§ 1580, 1471, 1466, 1446, 1380, 1370, 1365, 1360, 1354, 1320, 1300, 1288      

nuchatimmu, akk. kuchař, rab nuchatimmí/šéfkuchař. Palácový hodnostář nevařil, ale obstarával pro královskou kuchyň suroviny, dovoz dobytka, stejně jako rab karáni zajišťoval pro palác víno, ale neservíroval§ srov. s. v. limmu

Nuchuru z Nabataje, s. Natna, k.§ 645

Nukar, pevnost u Nippuru§ 1831 

Numa Marcius, první pontifex máximus§ 715

Numa Pompilius z Cur, druhý k. v Římě, řec. Nomás (snad souvisí s řec. nomos, zákon, srov. lat. numerus, nummus)§ 746, 716, 715, 672, 640, 235, 88, 8-, 161+ 

Od N. prý odvozovala svůj původ rodina císaře M. Aurélia Antónína; s manž. Tatií měl N. dceru Lucrétii, s nymfou Egérií šest dětí: Pompónius, prapředek rodu Pompóniů, Pínus, prapředek rodu Pínariů, Calpus, prapředek Calpurniů, Mámercus, prapředek rodu Aemiliů, d. Pompilia, která se provdala za Márcia a jejich s. byl čtvrtý k. v Římě Ancus Március, jejich potomky byl rod Márciů; poslední dítě jménem neznáme, ale jeho potomky byl rod Pompiliů.

an-Nu'mán III. ibn al-Munzir/Mundhir, k. Lachmů§ 325+ 

Numantia, řec. Nomantia, m. v Tarrakónské Hispánii, dn. ruiny u Garray u m. Soria v Castillii-Leonu; zbytky po sedmi táborech obléhatelů byly nalezeny, stejně jako dále ležící tábor M. Fulvia Nóbiliora cos., obnovena jako Augustobriga (?)§ 153, 151, 143, 141, 137, 136, 134, 133, 114, 109, 100 

Numasios z Praeneste, blíže neznámá, pokud skutečná osoba§ 600

Núménios z Apameie Syrské, filosof-mystik§ 138+, 171+ 

Núménios z Iúdy, s. Antiochův, vyslanec§ 144, 142

Núménios z Mesény, stratégos Antiocha III.§ 204

Núménios, vyslanec Ptolemaia VI.§ 167

Núménios, rhétór§ 138+

Numeriánus, princeps§ viz M. Aurélius Numerius Numeriánus 

Numeriánus, jízdní voják v Británii§ 166+ 

Numeriánus/Númeriános, uč. grammatiky a prosevérovký guerrillero§ 196+ 

Numerius, řím. jméno původu oskického, řec. Nemerios

Numerius z Praeneste§ = Numasios

Numerius, brutálně pověrčivý tribun císař. gardy§ 371+ 

Numerius Próiectus, praef. annónae v Římě§ 392+ 

Q. Numerius, tr. pl.§ 57

Numchá, amorejský kmenový svaz§ 2039, 1799 

L. Numicius Circeiénsis, praet. Latínského spolku§ 341, 340

Numicus, ř. v Latiu, dn. Fosso di Pratica di Mare§ 1184

Numidie, Numidia, řec. Nomadiá, Numidové, Nomades, z řec. nomás/kočovník, souhrnné označení pro obyvatele části severní Afriky (dn. Tuniska a Alžírska a části Libye), příbuzní Libyů, předkové dn. Berberů, srov. heslo Afrika. Hranice mezi dvěma největšími kmenovými svazy Masaisyliy a Masyliy byla linie od mysu Tréton/"Perforovaný", dn. Rás Buqárún, fr. Cap Bougaroun v DZ§ 396, 309, 307, 248, 240, 239, 237, 236, 220, 217, 216, 214, 213, 211, 210, 206, 205, 200, 193, 171, 168, 153, 152, 149 - 147, 142, 125, 120, 118, 116, 112 - 110, 106, 105, 86, 81, 61, 60, 50, 47, 46, 25-, 17+, 20+, 24+, 40+, 80+, 88+, 100+, 105+, 128+, 138+, 152+, 166+, 179+, 189+, 203+, 218+, 238+, 260+, 268+, 314+, 354+, 355+     

T. Numisius Tarquinienis, senátní emisar§ 168

Numisius Lupus, legát§ 70+ 

numismatika§ viz předmluva 

Numistró (gen. Numistrónu), m. v Lúkánii na hranicích s Ápúlií, dn. Muro Lucano§ 210

Numitór z Alby Longy, k., o. Rhéje Silvie, b. Amuliův, řec. Nemetór; gen.: Numitóra§ 796, 769, 754, 672

Numitória z Fregell, manž. M. Antónia Crétika§ 71

Nummius Albínus/M. Nummius (Ceiónius) Albínus (?)§ cos. ord. 263+ (kdy byl předtím cos. suff., nevíme) 

Flávius Nummius Albínus popř. Flávius Rufius Albínus§ cos. 345+ 

M. Nummius Seneció Albínus§ cos. ord. 227+ 

M. Nummius Túscus§ cos. ord. 258+ 

Nummius Túscus, praef. Urbí§ 284+, cos. ord. 295+ 

M. Nummius Umbrius Prímus Seneció Albínus§ cos. ord. 206+ 

nummus, mince§ 1. viz pod séstertius; 2. mince Diocletianova, 301+

Numušda, bůh Kazallu§ 2292, 1843 

Nun, řec. Naué, o. Hošey alias Jehošuy, vůdce Israélitů§ 1520, 1400 

núndinae, núndinum, tržní dny v Římě jednou po osmi dnech (podle římských počtů po devíti, "novem diés"§ 52

Núr-Adad z Larsy, k.§ 2025, 1875, 1866, 1850, 1836   

Núr-Adad z Temmánů, aram. šejk§ 901, 896 

Núr-Adad z Dagary, dyn. zamujský§ 881

Núr-achum, Nurachum, ensi v Ešnunně§ 2028, 2021, 2006  

Núr-Daggal, Núr-Dagán (?), dyn. v Purušchandě§ 2346 

Núr-ilí z Aššuru, Núriel, k.§ 1600, 1464, 1452  

Núr-Mér, Nuwar-Mér, dyn. v Mari§ 2490 

Núr-Sîn z Babylónu, podnikatel§ 560

Nur-Sultan, hl. m. Kazachstánu, dř. Astana (v letech 1998-2019), Aqmola/Akmola (1992-1998), Celinograd (1961-1992) a původně Akmolinsk (založ. 1830)§ 4000 

nuraghe, kamenné stavby a kultura§ 4000, 1800, 1303 a viz pod Sardinie

Núré§ Afrodision na Kypru

Nurrugum, království na Tigridu, východně od řeky, později náleželo ke kmenovému území Assyrie§ 2400, 1815 

Nursia, dn. Norcia, sabínské m. s římským občanstvím od roku 268§ 81

Nútriá, pobřežní osada Illyrů snad kdesi v dn. AL§ 229

Nuvvuagittuq, geolog. lokalita v Kanadě§ viz pravěk 

Nuwanzaš z Chattuše, vojevůdce Muršila II.§ 1329, 1320 

Nuzu, Nuzi, dříve Gasur, churrit. m. na severu Mesopotamie, dn. Jorgan Tepe v Kirkúku§ 2490, 2400, 1736, 1366, 1140, 1125    

Nü-wa, čín. mýth. císař§ 3000 

Nyatri Tsanpo/Nyachi Zainbo§ viz Ňathi Cänpo

Nymfaion v Pontu (to en Pontó), m. na Tauridském Chersonésu založená ze Samu/Mílétu, u dnešní osady Heroivske/Geroivske§ 600, 405, 64

Nymfaion, mí s chrámem s věčným ohněm u Apollónie, území kdysi Bylliů§ 171, 83 

Nymfaion, u Lissu, jeho přístav, dn. asi Lezha v AL§ 48

nymfaion, stavba nad prameny§ 203+ 

Nymfaios, m. a ř.§ viz Níkéforios

Nymfaios z Mélu, oikistés§ 1116

Nymfidia, Nymphidia, d. Kallistova, milenka Gáiova§ 41+ 

Nymfidiános z Efesu, b. Máximův a Klaudiánův, tajemník Iúliánův a sofista§ 360+ 

Nymfios z Palaiopole, zrádce a zachránce města§ 326

Nymfis z Hérákleie Pontské, historik§ 249 a viz s. v. dějepisci (1)

Nymfodóros z Abdér, význ. občan a proxenos v Athénách§ 431

Nymfodóros ze Syrákús, exulant§ 311 

Nymfón z Priény, s. Prótarchův, frúrarch§ 281

Nymphidia, propuštěnkyně, m. praef. praet. Nymphidia Sabína§ 68+ 

C. Nymphidius Sabínus, praef. praet., s. gladiátora Mártiána a Nymphidie§ 65+, 68+ 

Nypsios ze Neápole, kampánský kondottiér§ 356, 354

Nýsa, m. v Kóféně pod h. Aornos, m. též zváno Meros, založené Dionýsem, dn. na AFG-PAK hranicích (jiná Nýsa či Nisa u dn. Ašchabatu měla parthské jméno Mithrádatkart)§ 327
Nýsa, m. v severní Kárii u Trall, pův. Athymbra (pl.) n. Athymbriá, dn. Atça n. Sultanhisar v TR§ 281, 88, 35

Nýsa, Nyssa, m. v Kappadokii, dn. snad Nevşehir v TR§ 329+ 

Nýsa, milenka Seleuka II.§ 246 

Nýsa, jméno bíthýnských královen:§
Nýsa I.§ 102, 95, manž. Níkoméda II.
Nýsa II.§ 100, 95, manž. Níkoméda III., d. Níkoméda II.
Nýsa III.§ 95, d. Níkoméda III.

Nýsa z Bíthýnie alias Láodiké§ = Láodiké z Bíthýnie, manž. Antiocha Hieráka
Nýsa alias Láodiké z domu Seleukovců§ = Láodiké Nýsa

Nýsa z domu Seleukova, d. Antiocha III.§ 222

Nýsa, jméno pontských královen:§
Nýsa I.§ 169, manž. Farnaka I., d. Antiocha (syna Antiocha III.)
Nýsa II.§ 63, d. Mithridáta VI.
Nýsa z Pontu§ = Láodiké IV. Pontská, možné ale, že se jedná o dvě různé osoby

Nýsaios ze Syrákús, tyrannos§ 351, 347