Ka Neit (?), Hor Ka (?), egypt. vládce dyn. 0§ 3500

KA-Nišba, k. v Simurru§ 2255

 

Kaaper, Ka-aper, s. Wenšety, písař/tajemník§ 2498

Kaau, kraj v Núbii§ 3174

 

Ka'ba, al-Ka'ba, Kaaba, "Kostka", kultovní stavba v Mekce§ 145 a viz pod Arábie, Arabové

al-Káb§ viz Necheb

Kabadés§ viz Kawád

Kabala, mí. na Sicílii nezn. polohy§ 383

Kabás z Argu n. Kerkady (?), o. literáta Akúsiláa§ 500 

Kabeira (pl.), chrámový státeček a pevnost s královskou pokladnicí, oborou a chrámem boha Farnakova Měsíce/Mén Farnakú v Pontu, Pompéiem přejmenovány na Diospolis, Pýthodóridou na Sebasté, pozd. Hierokaisareia a Neokaisareia, dn. snad identické s m. Niksar v TR§ 72, 71, 68-, 364+, 367+ 

Kabeirové, řec. Kabeiroi, lat. Cabírí, staří chthoničtí ochranní bohové, spolupracovníci Héfaistovi, snad původu anatolského, mesopotamského n. foiníckého (cf. západosemit. kabír/velký, akkad. kabáru, st. kabar, tlustý); totožní asi s označením Anaktes/Anakes n. Anaktes paides, viz v jiné souvislosti pod korybanti a Kúréti, cf. Velcí samothráčtí bohové Dioskúrové Kabeirové§ 1502, 650, 208, 121-, 270+

 

Kabír'il z Dédánu, k., s. Mata'ilův§ 549   
Kabnak, m. nedaleko od Sús, dn. lokalita Haft Tepe§ 1520

Kabti-iláni-Marduk n. Kabti-ilí-Marduk z Babylónu, s. Dabibiho, asi autor Epu o Errovi§ 3200, 883

Kábul§ viz Kófén(é)

Kabylé/Kalybé, m. v Thákii, rozšířena Diokletiánem jako Diospolis, v hradbách 50 ha§ 342-, 293+ a viz Thrákie a Astové

K. ležela na území Astů v údolí ř. Tondzos, Tonzos/dn. Tundža u Jambolu ve vých. BG, kam Filippos II. posílal zločince resp. lidi nepohodlné. Diokletiánem znovu osídleno opodál pod jménem Diospolis roku 293+, zničeno Avary 583; z D. pochází název Jambol.

Kabylové, Kabylie, arab. Qabá'il, potomci berber. Gaitulů a kraj v pohoří Atlás v dn. DZ§ 5999, 204-, 2+, 24+, 42+, 228+, 373+, 374+      

kacíř, z něm. Ketzer a to z řec. katharos/čistý, křesťanský obrat pro sektáře§ viz pod křesťanství

 

Kadara, dn. Qatar§ viz Gerrha

kadašman, kass. tukultu§ 1594

Kadašman-Buriaš, bab. guvernér v Dúr Kurigalzu, s. Itti-Marduk-balátua§ 1077

Kadašman-Enlil I., k. v Babylónu§ 1520, 1408, 1393, 1375  

Kadašman-Enlil II., k. v Babylónu§ 1284, 1280, 1265  

Kadašman-Charbe I., Ka-da-aš-ma-an-Char-be/Kad-daš-man-Char-be, k. v Babylónu§ 1594, 1410, 1347  

Kadašman-Charbe II., k. v Babylónu§ 1347, 1337

Kadašman-Charbe III., assyr. protektorátní k. v Babylónu§ 1228

Kadašman-Turgu, k. v Babylónu§ 1298, 1288, 1284, 1280  

 

Kaddu ze Seeie, kdw, s. 'Ubajsatův, kameník/sochař§ 23

Kadduši z Chattuše, ka§ 1650

 

Kadeš§ viz Qadeš

 

kadidlo, řec. libanos, lat. tús, čes. křesťany zvané františek, pryskyřice stromů rodu Boswellia sacra; o obchodu a pěstování viz pod Arábie§ 2000, 600, 400, 311, 260

Kadmé§ viz Priéné

Kadmeia, hrad Théb, původní opevněné osídlení/akropole, pod nímž vyrostly Théby a ve městě původ. královský palác§ 1555, 1400, 383, 379, 366, 356, 338, 335, 322, 313, 312, 86 

Kadmeia z Épeiru, d. Alexandra I. Épeirského, manž. Neoptolemova (II.)§ 296
Kadmos z Kóu, syn Skythův, tyr.§ 494, 491, 480
Kadmos z Mílétu§ 1. historik, s. v. dějepisci (1); 2. mladší, historik a autor milostných návorů, 43 a s. v. dějepisci (1)

Kadmos z Tyru/Théb, syn Agénora z Tyru n. Sídónu§ 1780, 1600, 1555, 1510, 1473, 1450, 1446, 1420, 1370, 1300, 700, 545, 487, 467, 335, 279, 99 

Mýthický objevitel alfabéty; pokud se „kadmejským písmem“ nerozumí mykénské lineární písmo B (?). Jméno předhellénské nebo semitské, srov. hebr. qedem, "východní", bab. qadmu, "přední". Obrat "kadmovské vítězství"/kadméié níké (srov. v první knize Hérodotových Dějin o fókajském vítězství u Alalie nebo u Diodóra o Xerxově vítězství v Thermopylách tén kadmeian níkén neníkékós) značilo výsledek, který nepřinášel prospěch žádné ze stran.

Vzešel z mýthu o tažení "sedmi proti Thébám" z bratrovražedného boje o moc mezi Eteokleem a Polyneikem, syny thébského krále a potomka Kadmova Oidipoda se svou matkou Iokastou. Proti dohodě, že si bratři o vládu nad státem budou střídat, Eteoklés se královlády nechtěl vzdát a Polyneikés hledal pomoc v Argu a našel podporu u sedmi udatných mužů. Při dobývání Théb se ve vzájemném souboji oba bratři pozabíjeli.

Rčení mohlo též vzít začátek od Kadmova příběhu, který musel pobít muže vzrostlé ze zasetých dračích zubů, Spartoi, "Zasetí". Hellénské "kadmejské vítězství" svým způsobem předchází obratu "Pyrrhovo vítězství" pocházejícímu z králova výroku po bitvě u Ascula roku 279: "Porazíme-li Římany ještě v jedné bitvě, úplně se zničíme." Ze starého věku žádná taková fráze s Pyrrhovým jménem doložena není.

 

Kadmuchu§ viz Katmuchu 

Kadoi (pl.), m. na Hermu ve Frygii Epiktétos§ 154

 

Kadúis ze Skythie, k.§ 592

Kaduna, novodobé m. v Nigérii§ 900

Kadurkové, lat. Cadurcí, kelt. kmen v dn. kraji Quercy na jihu Gallie, proslulý textilním uměním, s důležitým opevněným mí. Uxellodúnem, viz tam§ 52, 51
Kadúsiové, Kadúsioi, národ zřejmě skythský na jihozáp. pobř. Kaspiku, loupeživý a zemědělský, nějak související s Gelany, srov. tam, novodobí asi Talyšové§ 405, 385, 215+, 356+ 

Kadys z Lýdie, s. Adyattův/Alyattův, b. Ardyův (I.), manž. Damannó§ 757

 

Kaemčenet, s. Menkauhorův§ 2422

Kaemheset, stavitel za Páté dyn.§ 2414

Kaemsechem, Ka-em-sechem, s. Kawaba s Hetepheresou II.§ 2589

 

Kafar salama/Kafarsalama asi u Gibeonu, hebr. Kfar šalem, mí. v Iúdě§ 161

Káfí-§ srov. pod Kéfí-

Káfis z Chairóneie, prořímský aktivista§ 86

Káfísiás z Boiótie§ arch. spolku roku 224
Káfísiás z Tanagry, s. Búttakův, b. Glaukův, epónymní úředník§ 90

Káfísodóros z Théb, Epameinóndův milenec§ 362

Káfísofón z Kóu, s. Filippův, b. Filippův§ viz pod lékaři

Káfísotímos z Boiótie§ arch. spolku 205, 190

Kaftór§ viz Kréta

 

Kafyai, m. v Arkadii u Orchomenu§ 267, 255, 233, 229, 228, 220, 219, 225, 161

Kagemni, Ka-gemni, alias Memi (literární) wezír Huniho z Třetí dyn., vlastně čati Unase a Tetiho z Šesté dyn., autor životních ponaučení§ 2686, 2613, 2375, 2345   

 

Kagera, ř., jeden ze zdrojů Nilu v Burundi a Rwandě§ 117
Káhira, arab. al-Qáhira, st. čes. Kahýra, hl. m. arabského Egypta, zal. 969 n. l.§ 4500, 3500, 3236, 2589, 2345, 1998, 1166, 350+

Roku 2004 měla odhadem šestnáct milionů obyvatel a byla největším muslimským městem světa (Egypt měl v té době c. sedmdesát milionů obyvatel a patnáct roků později již sto milionů). Město mělo čtyři tisíce mešit, celá země devadesát tisíc.

Kachrylión, att. hrnčíř§ 500

 

 

Kaiadás, strž v Táygetu poblíž Sparty§ 406 a viz pod Sparta

káida, ká´ida, qá´ida, č. též kajda§ viz pod terorismus

Kaidda, Ka-id-da, sum. "Ústí řek/kanálů", akk. Pî-nárátim, m. v Mesopotamii nezn. polohy§ 1895, 1843, 1809    

Kaifás, Kaiafás, hebr. Qajfa, velekněz Jahweho kultu, soudil Ježíše§ 36+ a viz pod Iúsús 

  

Kaikílios z Kalakty na Sicílii, historik a literární kritik§ 100

Kaíkos, ř. v Lýdii, dn. Bakırçay v TR§ 241, 190, 185, 150, 130

Kaikwa, jap. mýth. císař§ 477

 

Kailáš, Kailás, h. v Tibetu, kultovní místo Tibeťanů, dosud neslezeno (jediný Reinhold Messner dostal povolení, ale rozmyslel si to)§ 1917

 

Kainé polis, Kainúpolis, Nové město, v Lakónice§ 195 a viz Tainaron 

Kaineus, seleukovský hodnostář, snad identický s Genneem, královrah§ 245 

 

Kainikétoi, osada Massalských, dn. mezi Marseille a Salon (v překladu snad „Nové, neznámé mořské obludy“)§ 600

Kainofrúrion, lat. Caenophrúrium, "pevnost Kainů", osada v Propontidě, dn. Çorlu v TR§ 275+, 313+ 

Kainoi Gallikánoi, pl., lat. Caení Gallicání, pošt. stanice§ 354+

 

Kainon, mí. v Pontu§ 65

Kainopolis, "Nové město", sídel. m. Armenie, snad. Vagharšapat u Jerevanu (v letech 1945-1990 zváno Ečmiadzin)§ 163+

 

Kainové, Kainoi, lat. Caení, země Kainiké, thrácký kmen sev. od Propontidy§ 188, 150, 144, 142, 130, 129, 112, 108, 100, 86

Kainúpolis§ viz Kainé polis 

Kaios n. Skaios ze Samu, olympioník a tyrannos, o. Dúrida a Lynkea§ 301

 

Kairimos z Athén§ viz Charínos

kaisareia (pl.), hry§ 61+ a viz hry (1) 

Kaisareia v Palaistíně/na Moři§ viz Stratónopyrgos
Kaisareia Filippú, Páneás§ viz Chalkis pod Libanem

Kaisareia Kappadocká, "pod Argaiem"§ viz Mazaky

Kaisareia§ 26 a viz Tralleis

Kaisareion n. Sebasteion, chrám v Alexandreji proměněný křesťany v kostel§ 13, 320+ 

Kaisareios z Nazianzu, lat. Caesarius, křesť. lékař, ideolog a dvorský úředník, b. biskupa Grégoria§ 364+

Kaisaros, vůdce Lúsítánů§ 153 

Kaj-sie/Gaixia, m. v Číně, dn. Su-Čou/Suzhou§ 202

Kaja, kor. Gaya, jeden z jihokorejských států, viz též Imna§ 500, 33-, 42+

Kaju§ viz Menkauhor 

 

Kakaj§ viz Neferirkare

Kakau, buď jiné jméno k. Nebreho n. Nub-nefera, popř. jiný panovník Druhé eg. dyn.§ 2945

Kakavarna, k. v Magadě§ 545, 461, 362

Kakia, Káki z Chubuškije, k. nairský§ 859, 856 

 

Kakkadánu, urartský vojevůdce§ 714

Kakmum, amor. státeček východně od Tigridu kdesi v Pozábí v dn. Kurdistánu§ 1797

 

Kakosaka, jap. princ-rebel§ 200+

 

Kaku, Kakug z Uru, k.§ 2460, 2316, 2255  

Kaku, Kakug z Lagaše, k.§ 2460, 2316, 2255, 2164, 2119

Kakugani z Uru, velekněz, o. Inannaky§ 2078       

Kakyros§ viz Karos

 

Kalabriá, Calabria, země původ. na jihových. Itálie, viz též Iápygiá a hlavně Messápiá, která se též jmenovala Salentia; dn. je C. však jihozápadní částí Itálie proti Sicílii (ve starém věku Bruttium), kdežto na starou C. se rozšířilo jméno Puglia (v dn. C. residuje mafiánské uskupení původně na obranu proti cizincům ´Ndrangheta; jméno asi souvisí s hell. anér, gen. andros, resp. s obratem pro mužskou čest a chlapskost andragathiá)§ 1300, 1250, 1100, 307, 275, 273, 239, 7-, 54+ 

Kalahari, poušť na jihu Afriky§ před 6000 (2)

 

Kalach§ viz Kalchu

Kalaidés z Athén, s. Kalaidův, navrhovatel usnesení§ 251

 

Kalakté či Kalé akté, tj. Krásný mys, m. na sev. Sicílii, dn. Caronia (to z arab. al-Qárúnía)§ 494, 446, 440, 100

Kalambo Falls, vodopád na stejnojmenné řece a archeolog. naleziště na hranici Zambie a Tanganiky§ pravěk (1)

Kalamis, gen. -mida, sochař a rytec§ 500 a viz s. v. sochaři

Kalamodrýs z Kýziku, athléta a jedlík§ 88 

Kalános z Taxil, též Karános (Diod.)§ viz gymnosofisté
Kalanové, árjský klan na sev. IND§ 600

Kalás, malíř pergamský§ 140

Kalás z Pergamu, gen. Kaly, theóros§ 182

Kalasaris, s. Monkorea, b. Plénia, strat.§ 48

Kalasi, ves polohy neznámé, rodiště snad Menandra Indobakterského§ 155

Kalašové, dnes na 250 tisíc lidí žijících hl. kolem m. Čitrálu na severu Málákandu v pákistánském Paštúnistánu (NWFP; od roku 2009 Chajbar-Pachtunchwa) ve třech hindúkušských údolích Bomboret/Bumburet, Birir a Rambur. Dodnes nebyli islamisováni a setrvali u náboženství, ne nepodobnému polytheistickému hellénismu s obětmi zvířat. Proto a pro řadu dalších odlišností od svého okolí (např. světlejší barva kůže, pěstují víno) bývá spekulováno o možné spojitosti předků K. s Alexandrovou výpravou, která musela projít roku 327 Chajbarským průsmykem a pohybovat se v kraji kolem řeky Swátu/Swat, dnes region Málákand/Malakand district v provincii Chajbar-Pachtunchwa. Srov. Dionýsopolis v Kóféně. • V oblasti Swátského údolí se předpokládá, že tu až po Kašmír existovalo království Udjána/Oddiyana, kterou pokládají hlavně tibetští buddhisté za vlast vadžrajány a dzogčhenu (spekuluje se ovšem též o místech v dnešní Indii).

Kal’at Šerkat, mí. v sev. Iráku, kdysi Aššur§ viz tam

Kalauriá, Kalaureia, ost. před Troizénou v Sarónském zálivu s věštírnou v Poseidónově chránu, za stara sídlo amfiktyonie, srov. tam; původně Eiréné, dn. Poros§ 700, 322

Kalba z Tyru, řec. Chelbés, s. Abdaiův, suffet-soudce§ 565

Kalbaja z Egypta, vyslanec Amenhotepa III.§ 1382 

Kalbi-Sîn, babylónský klan pojmenovaný podle prapředka jménem "Otrok Sînův"§ 747

 

Kalbiá z Kýrény, m. tyr. Níkokrata a Leandra§ 96

 

Kalbum z Kiše, Galbum, k.§ 2550, 2490 

 

Kalé akté§ viz Kalakté

Kalé akrá, Kaliakra§ viz Tirizis Akrá

Kalédonia, Kalédonové§ 77+ a viz Britannia

kalendae fabáriae, fazulové kalendy§ 509

kalendář, kalendářní éra§ viz "před 6000 (1)", 1800, éra, Bohové a jejich svátky v přílohách a zde níž pod Kanóbos

kalendář babylónský v Assyrii§ 1077

kalendář židovský, rozdíl mezi severem a jihem§ 933

Kalés, Kaléx, ř. v Bíthýnii u Hérákleie Pontské, dn. asi Alaplı Su v TR§ 424  

Kalchás z Argu, věštec před Troiou§ 218

Kalchás z Thespií, vyslanec§ 172

Kalchédón§ viz Chalkédón
Kalchu, bibl. Kalach, hell. Lárísa n. Lárissa, arab. Kál, m. v Assyrii v tzv. assyrském trojúhelníku s Dúr Šarrukén a s Ninúou/Ninivé; dn. an-Nimrúd je novodobé evropské označení§ 1275, 884, 881, 879, 878, 877, 866, 859, 832, 831, 827, 824, 811, 806, 746, 727, 717, 705, 681, 672, 631, 612, 606 
Založeno Salmán-ašarédem I. (viz 1275-1245 n. 1235), královskou residencí od roku 879 (viz pod 878) za vlády Aššur-násir-apla ii. V hellénistické době bylo na jihovýchodě trosek Kalchu osídlení s dvou až čtyřpokojovými domy kolem dvora s pecí a cistenou na vodu. Zřejmě obvyklá farmářská usedlost. Nejstarší mincovní nálezy mají ražbu diadochů Lýsimacha a Seleuka i., což by souhlasilo s přibližným začátkem hellénského osídlení. Nejmladší nález je z doby Démétria ii. Níkátora. S příchodem Parthů hellénské osídlení nezaniklo.

Kali z Chattuše, ka, manž. Muršila I.§ 1620

Kali-Tešup z Katmuchu, o. Kili-Tešupův§ 1114 

 

Kalibum z Kiše, k.§ 3200

 

Kálidása z Udždžainu, básník a dramatik§ 55-, 300+, 375+ 

 

Kalifornie, spolkový stát Spojených států§ pravěk

 

Kalikut, Calicut§ viz pod loďstvo, čínské objevy

Kalinago§ Karibové

Kalindoiá, m. v Bottiaji§ 423

Kalinga, pozd. Utkala, stát na území dn. ind. spolk. státu Uríša (angl. Odisha, dř. Orissa)§ 450, 362, 321, 273, 260, 185, 180, 335+, 371+  
Podle hellénských znalostí žili vedle Kalingů Oretové (Odrové).

Kalistos, voják císař. ochranky, autor epu o Iúliánově tažení§ 363+

 

Kalizi, m. v Assyrii u Ninúje§ 882

 

Kallaikové§ viz Gallaikiá

 

Kallaischros z Athén, T. Flávius Calaeschrus, platónský filosof§ 133+, 151+ 

 

Kallamu, místokrál Šulgiho v Ešnunně etc.§ 2078, 2028 

 

Kallás z Makedonie§ 1. s. Harpalův, 336, 334, 333, 328, satr. Malé Frygie§ 2. 317, Kassandrův důstojník, identický snad s č. 1 (?)

 

Kallátis či Kálátis, m. v Thrákii na pobřeží Pontu Euxeinu, za Římanů v Dolní Moesii, dř. Karbatis, lat. Cerbatis, dn. Mangalia v RO§ 559, 313, 305, 280, 250, 150, 72, 60-, 12+, 51+  

Kalleás z Athén§ arch. 377

Kalliadés z Athén§ 1. arch. 523; 2. arch. 480; 3. 432, o. Kalliův (?), viz Kalliás č. 1; 4. démokrat, oběť Třicítky, 410; 5. komédopoios, viz s. v. Kalliás

Kalliarista z Rhodu, dc. Sósova, vn. Polykleova§ 88

 

Kalliás z Athén, gen. Kalliy§ 1. (I.), synovec Hipponíka (I.), o. Hipponíka (II.), 510; 2. (II.) zvaný Lakkoplútos/Cisternový pracháč, s. Hipponíka (II.), o. Hipponíka (III.), b. Hermogenův, arch. 456; 510, 490, 481, 468, 449, 446, 441, 438, 434, 432, 426, 423, 414, 404, 399, 394, 391, vyjednal mír s Peršany (Thúkýdidés ale uvádí u jména stratéga před Poteidají, že byl synem Kalliadovým a nikoli Hipponíkovým, jak by se dalo očekávat v případě bohatce Kallia; pravděpodobně jde o dvě různé osoby); 3. (III.), s. Hipponíka (III.), 510, 405; 4. s. Hyperochidův, o. Myrrhiny, 514 

Kalliás z Athén§ 1. arch. 412, z dému Skambónidai; 2. arch. 406, z dému Angela; 3. arch. 94; 4. 459, 458, o. Myrónidův; 5. strat. 340; 6. s. Thýmocharův, b. Faidrův, ptolemaiovský strat., 287, 270; 7. kómikos poiétés zvaný Schoinión, 403 a viz s. v. komédie (rukopis.: Kalliadés); 8. s. Lýsimachův, navrhovatel zákona, 282   

Kalliás z Áradu, mechanik a architekt§ 305
Kalliás z Fókidy, jeden z vůdců§ 347
Kalliás z Hérákleie Pontské, obchodník s obilím§ 330

Kalliás z Chalkidy, tyr., b. Taurosthena§ 349, 348, 340

Kalliás z Nísýru, přítel Filippa V.§ 201

Kalliás ze Syrákús, historik§ viz dějepisci (1)  

Kallibios z Tegeje, sjednotitel Arkadie§ 370
Kallibios ze Sparty, harmosta§ 404

Kallidromos, otrok jistého Laberia Máxima, dar Dekebalův Pakorovi II.§ 90+

 

Kalliéné, m. v Indii u Bombaje, dn. Kalján§ 115

Kallifané z Eleje/Velie, Démétřina kněžka, rukopis. Calcitana§ 133

Kallifanés z Fýly v Attice, s. Kallifanův, ověnčený v Athénách§ 168

 

Kallifón z Athén, aristokrat, gen. Kallifónta§ 86, arch. 58

Kallifón z Knidu, lékař, o. Démokéda Krotónského§ 522 

Kallifrón z Athén, gen. Kallifrona, tanečník a taneční mistr§ 362

M. Aurélios Kallifrón alias Fronteinos/Frontínos§ ath. arch. 230+ 

 

Kalligeitón z Býzantia, o. hieromnámona Kóthona§ 220

Kalligeitos z Megar, s. Láofóntův, exulant a properský kolaborant§ 413
Kalligenés, lékař Filippa V.§ 179

 

Kalliklés z Athén§ 1. s. Kallikleův, mluvčí amfiktyonie/hierokérykeuón, 249; 2. o. Ktésónův a děd (?) Démétriův, 189

Kalliklés z Boiótie, arch. spolku§ 234

Kalliklés z Lárissy, akadémik, ž. Karneadův, uč. Filónův§ 159

Kalliklés z Pergy, o. sofisty Vára§ 165+

Kalliklés z Rhodu, kněz Athénin§ 305

Kallikratés z Athén§ 1. architekt a stavitel/architektón, 447, 423; 2. z Paiánie, démagógos, 410; 3. b. Filostratův, zrádce Diónův, 354; 4. Ailios Kallikratés, arch. 151+, popř. 156+   
Kallikratés z Delf, arch.§ 190

Kallikratés z Leontia v Acháji, prořímský kolaborant, strat. Spolku§ 179, 178, 174, 170, 169, 167, 164, 154, 151 - 149
Kallikratés ze Samu, s. Boiskův, nauarchos Ptolemaia Filadelfa§ 281, 272, 261
Kallikratés ze Syrákús, hipparchos§ 414
Kallikratés z Tyru, životopisec§ 217+

Kallikratés, strážce pokladu v Súsách§ 331

Kallikratés, vojevůdce Ptolemaia I.§ 309 (identický s předešlým?) 
Kallikratidás ze Sparty, nauarchos§ 408, 406, 405 
Kallikratidés z Athén§ 1. arch. 37; 2. arch. 25+ 
Kallikritos z Théb, protiřím. politik§ 186, 173, 172

kallikyrioi§ viz kyllyrioi 

 

Kallimachos z Athén§ 1. polemarchos, padl u Marathónu, 490; 2. arch. 446; 3. arch. 349; 4. tvůrce korinthského stylu, 450; 5. 70, 68, inženýr v Mithridátových a Tigránových službách; 6. arch. 218, popř. 217 
Kallimachos z Kýrény§ 1. o. Battův, děd Kallimachův, strat., 310; 2. s. Battův s Mesatmou, vn. Kallimachův, učenec, básník, 310, 295, 260, 246, 245, 240-, 138+; 3. epopoios, s. Stasénorův a Megatímy, ses. no. 1, 310 
Kallimachos§ 1. ptolem. vojevůdce, 200; 2. epistratégos a stratégos, 62; 3. epistratégos, 48, 46, 41 (týž jako no. 2?) 

Kalli[machos?] z Babylónu, Qa-li-[x], s. Már-bíti-Nanája§ 253 

Kallimandros, seleukovský šlechtic, sdílel s Démétriem Níkátorem parthské zajetí§ 137, 110

Kallimandros z Alexandreie, vyslanec§ 83

 

Kallimédés z Athén§ 1. arch. 360; 2. arch. 252
Kallimédés z Alexandreie, o. stratéga Locha§ 127
Kallimédés z Askalónu, s. Diogenův, podnikatel§ 149+

Kallimédés, seleukovský satrapa na Helléspontu§ 250

Kallimedón z Athén, promakedonský politik, o. Ayrrhia§ 323, 322, 318

Kallimedón z Beroie, polítarchés§ 318 

Kallimelés z Kassandreie, nešťastný mladík§ 278

 

Kalliníkon na Eufrátu, Callinícum, též Kalliníkopolis§ viz Níkéforion
Kalliníkos, mí. u Gomf v Thessalii§ 171, 170 
Kallínos z Efesu, básník§ 675, 644

Kalliníkos z Borysthenu, s. Euxenův, vážený občan§ 325

Kalliníkos z Héliopole, vynálezce "řeckého ohně"§ viz pod válka

Kalliníkos z Kommágény, k., vlastně Antiochos VI. Kalliníkos Kommágénský§ viz Antiochos VI. Kommágénský

Kalliníkos z Petry, lat. C. Suétórius Callinícus, sofista a historik v Athénách§ 264+ 

Kallion, Kallipolis, m. ve vých. části Aitólie, dn. Lidoriki/Veluchovo§ 289, 279, 217 

Kalliopé z Indobaktrie, ka.§ 75, 70

Kallippidés, vyhlášený herec/hypokritos§ 399, 367

Kallipolis, m. v Mesopotamii§ 301
Kallipolis, m. v Kalabrii§ 498

Kallipolis v Aitólii§ viz Kallion

Kallipolis m. na Thráckém Chersonésu je dnešní Gelibolu v TR a evropský název poloostrova Gallipoli§ 405 a srov. pod Kritóthé

Kallippé, milenka Perseova§ 168, 151

Kallippos z Athén§ 1. 357, 354, 353, 351, 345, 343, kondottiér a vládce v Syrákúsách etc.; 2. s. Moirokleův, protimakedon. politik, strat., 279, 265 
Kallippos z Gyrtóny, proxenos v Ath.§ 414

Kallippos z Kýziku, astronom§ 432, 330

Kallippos, maked. nauarch§ 168, 151   

Kallirhoé ze Syrákús, gen. Kallirhoje, románová postava§ 65+ a viz s. v. Charitón

 

Kallistá, Kallisté§ viz Thérá

Kallisté§ viz Artemis

Kallisthenés z Borysthenu, s. Kallisthenův, významný občan§ 150+

Kallisthenés z Lakóniky§ 676 (Ol.)
Kallisthenés z Olynthu, sofista-filosof a historik; jeho matka Héró byla sestřenicí Aristotelovou§ 370, 336, 328, 327, 323, 78 a srov. pod Pseudokallisthenés 
Kallisthenés, seleuk. činovník§ 165

Kallisthenés, správce Lúcullova majetku§ 56

Kallistó, d. Lykáonova, milenka Diova, m. Arkadova§ 1482

Kallistó, manž. Lykúrga Athénského§ 390

Kallistó, manž. sofisty Rúfiniána z Fókidy, m. sofisty Rúfína§ 176+

Kallistos z Knidu, s. Epigenův, honorován v Delfách§ 48

Kallistos ze Sídónu§ Ol. 109+ 

Kallistos, propuštěnec príncipa Gáia C. Iúlius Callistus§ 41+, 48+, 50+

Kallistos§ viz Ballista   

 

Kallistraté z Kóu, dc. Kleumachova, manž. Parmeniska, s. Hierónova, m. Hieróna a Aristagory, snacha Nannakidy, manželovy matky, bába Parmeniska, syna Hierónova a pěstounka/maiá Parmeniska, syna Sóstratova, kněžka§ 189

Kallistratos z Athén§ 1. arch. 355 (jiný od no. 2); 2. démagógos n. démégoros z dému Afidnai, 378, 373 - 371, 366, 361, 357, 355; 3. arch. 206, popř. 207; 4. arch. 166

Kallistratos z Élidy, vyslanec§ 192

Kallistratos, tajemník Mithridáta VI.§ 71  

Kallitelés ze Samu§ viz Polykratés a Sylosón

 

Kallithéra (pl.), m. v Thessalii polohy nezn.§ 198

Kallithyiá, Kallitheá z Argu, dc. Peirantova, první kněžka Héřina v Héraiu§ 1640, 1568  

 

kalliu, kallû, ass. pošťák§ viz s. v. pošta

 

Kallixeinos z Athén, jeden z předáků oligarchie§ 406, 403

Kallixeinos/Kallixenos z Rhodu, historik§ 279

Kallixéné z Thessalie, hetairá, opatrovnice Alexandrova§ 342 

Kallón ze Syrákús, lat. Calló, familiáris Hierónymův§ 214

Kallónítis§ viz Chalónítis

 

Kallydion, pevnost pod mýsským Olympem§ 36

 

Kalmykie, údělná republika Ruské federace§ 198+

 

Kalokairos, lat. Calocoerus, správce armádních velbloudů a usurpátor§ 333+

 

Kalomodrys z Kýziku, athlétés a gastrimargios§ 121

 

Kalon akrótéron, Krásný mys, asi severně od Karthága n. kdesi na jihu Ibérie§ 348

 

Kalóndés z Naxu zv. Korax/Havran, přemohl v bitvě básníka Archilocha§ 648

 

Kalos limén, tj. Krásné přístaviště, gen. Kalos limenu, opevněné mí. na Tauridském Bosporu, dn. Černomorskoje/Čornomorske§ 600, 325, 110, 107

kalpé, závod klusáků na olympiádě, v závěrečné části závodu jezdci seskakovali a běželi vedle koně, které drželi za uzdu; později Helléni provozovali podobnou disciplinu, ale neolympijskou, anabatai§ 496

Kalpé, "Urna"§ 1. lat. Calpé, skála a osada pod ní, dn. Gibraltar, 45; 2. ř. a osada na bíthýnském Pontu, dn. Kerpe liman v TR, 400  

Kalumum§ viz Galumum

 

Kalykadnos, ř. a mys v Drsné Kilikii, dn. Göksu (jiná od Saru, cf. Adana), od roku 77+ Vespasiánem opatřen kamenným mostem§ 295, 188 

Kalydón, m. na jihu Aitólie§ 426, 389, 217, 214, 193, 192, 167, 48

Kalymna (sg.), o. a obec u Kóu, homér. Kalydnai, od středověku Kalymnos, m. zváno více Pothia, Pothiaia (sg.)§ 200 a srov. pod amfiktyonie

Moschión z Théry, s. Moirichův, jeden z velitelů Antigona I. a Démétria I., byl Kolymňany kolem roku 306 poctěn občanstvím, jak o tom svědčí zachovaný text nápisu na stéle. Zřejmě to byl velitel místního garnisonu. Při zemětřesení roku 554+ se od K. oddělil osídlený ostrůvek Telendos s archeolog. nálezy od hellénistické éry. Ostrovy nijak ve starém věku nevynikly, původně kárské s kolonisty z Thessalie a Argu povětšinou patřili pod Kós. Ovidius o K. hovoří jako o stinné/silvís umbrósa Calymné, když líčí útěk vzduchem Daidala s Íkarem v Umění lásky; dnes jsou ostrůvky pouze skalnaté.

 

Kalynda na Indu, m. v Lykii§  259, 167, 165

Kalypsó, nymfa, d. Atlantova, milenka Odysseova§ 1250

 

Kamama Merejmut z Tany, manž. Takelota II., m. Osorkona III.§ 770

 

Kamani či Kamania z Karchemiše, k. Chatti§ 1111, 805, 765

Kamar᧠viz Látó pros Kamará

Kamaríné, m. na jihu Sicílie, osada Syrákúských, ruiny u dn. Scoglitti, zničena 853 Araby§ 601, 598, 554, 528, 494, 493, 485, 476, 461, 431, 427, 425, 424, 422, 413, 406, 405, 397, 357, 339, 310, 309, 282, 261, 259, 258, 255, 249  

Kamas-chaltá z Móabu, k.§ 645

 

Kamasaryé Filoteknos, tj. „Milující děti“, d. Spartoka IV., ka. v Pantikapaiu; srov. s Komosaryé§ 215, 190, 178, 175

Kámasútra§ viz Vátsjájana

 

Kambaiové, Kambaioi, ill. nárůdek§ 33

Kambaulos, vůdce Keltů§ 281
Kambé§ viz Karthágo
Kamblés z Lýdie, žravý k.§ 695

 

Kambódža, Kambódžové, Árjové či královský klan Saků/Skythů na jihu dn. AFG, ve východním IR a na severozápadu PAK, viz také pod Afghánistán§ 600, 536, 260 

Vzhledem ke jménu perského vladaře Kambudžíji, řec. Kambýsés, syna Kuraše/Kýra II., bývá název země spojován s případnou perskou kolonisací v regionu; důkazů pro to není žádných.  
Kambodža, stát. útvar Khmerů, za Ašóky zmiňována Kamboja, tj. „pocházející z Kambua“, mýth. prapředka Khmerů, srov. pod křesťanství („svět kolem roku 1000“)§ 175-, 192+ 

kambrijská revoluce§ pravěk (1)

 

 

Kambylos z Kréty, žoldnéř§ 213

Kambyséné, kraj na pomezí mezi Ibérií a Albánií§ 65

Kambýsés z Persie, Kambudžija, jméno perských vládců:§
Kambýsés I.§ 558, o. Kýra II.
Kambýsés II., syn Kýra II.§ 570, 547, 539, 530, 526 - 522, 338, 245  

Kameikos, Kamíkos, m. n. pevnost na Sicílii kdesi u Akragantu, snad u dn. lokality Sant'AngeloMuxaro, sídlo kdysi Kókalovo, k. Síkanů, které mu vybudoval Daidalos prchající z Kréty; když Mínós Kókala navštívil, zavraždili Kréťana královy dcery v lázni (nebo jen jedna)§ 1450, 569, 476, 258

Kameiros, Kamiros, m. na Rhodu§ 1060, 650, 408, 376, 226, 199 

Kamélón teichos, tj. Pevnost velbloudů, mí. na Nilu v Deltě§ 321

Kamenná v잧 viz Lithinos pyrgos

kamenolom§ lomy

kamenování§ viz ukamenování

Kamerun, moderní africký stát§ 2000, 450
 

Kamisarés z Kárie, satr., o. Datamův§ 378, 362

Kami, Kamithos, Kamoidés, o. velekněze Iósépa§ 44+

 

Kammanové, Kammanoi, blíže nezn. illyr. (?) nárůdek§ 166

Kammanu§ viz Komána

Kammusu-nadbi z Móabu, k.§ 701

 

Kammys/Kammés z Mytilény, tyr.§ 357, 347 

Kamnaskírés, Kamniskírés ze Sús, bab. Kabinaskíri/Qabinaskíri, Qapnuiškira malka. Jméno může pocházet od achaimenovského kap-nu-iš-ki-ra/"pokladník", aram. kbnškjr,  jméno několika novoelamských či přesněji elymájských vládců; domácí dynastie? Seznam elymájských panovníků viz pod Elymáis/Elam:§
Kamnaskírés I. Sótér, basileus basileón, tj. „král králů“§ 187, 147
Kamnaskírés II. Níkéforos § 147
Kamnaskírés III. Basileus Megas§ 139, 78
Kamnaskírés IV., na mincích jako „syn Velkého Krále“§ 78

Kamo§ viz Chaldíni

Kamose, Ka-mesiu, k. Sedmnácté dyn. Wadž-cheper-Re, horovských jmen užíval tři§ 1600, 1577, 1570   

Kampániá (řec.), lat. Campánia, č. Kampánie, Kampánové, země a italický národ ve střední Itálii§ 3500, 1250, 1184, 1100, 1051, 754, 524, 492, 474, 438, 423, 410, 407, 406, 404, 403, 396, 361, 346, 343 - 338, 334, 327, 313, 280, 277, 275, 272, 270, 262, 225, 216, 215, 212 - 210, 198, 197, 189, 188, 183, 182, 165, 133, 132, 104, 100, 91, 89, 87, 83, 82, 63, 59, 49 - 47, 44, 43, 40, 38, 19, 7-, 14+, 21+, 24+, 26+, 29+, 31+, 35+, 39+, 42+, 59+, 62+, 64+, 69+, 79+, 91+, 95+, 101+, 138+, 145+, 262+, 270+, 305+, 354+, 363+     

Od zač. 6. st. n. l. dostala lat. název C. krajina s kelt. označením kann pan/Bílý kraj, dn. Champagne). V oskických městech byl nejvyšším úředníkem na rok voleným meddix/médix tuticus (lat., viz pod Samnium), asi měst. hejtman, po romanisaci duumvirové.

Kamu-naši-hime, vůdkyně banditů v japon. kraji Suwo§ 70+

 

Kan Fu z Tchang-i, Gan Fu z Tangyi, hunský průvodce v čín. službách§ 139

Kan Jan-šou/Gan Yanshou, chanský generál§ 36

Kan Jing, čín. vyslanec na Západ§ 88+

 

Kan-š'/Ganshi, mí bitvy§ 685

 

Kana, Kan᧠1. arab. Qáná, ves v Galilaji, popř. za Isana (pl.?), z hebr. J'šáná, 38; 2. ves v Móabu, 84

 

Kanaán§ viz Palaistíné

kanaánské nápisy§ 1900, 1380  

Kanada, novodobý stát§ pravěk (1 & 2), před 6000 (1)

 

Kanai, přístav pergamský§ 191, 190

al-Kaná'is, "Chrámy, Kaple (pl.)", mí ve Východní poušti východ. od Edfú s Páneiem a hydreumatem, st. chrámem héliopolské Devítky§ 1315, 245

kanál/průplav Nil - Rudé moře, kanál Králů, Nekóův, Dáreiův, Augustův, viz také průplav§ 331, 280
kanály Nilu, ucpané§ 44
kanály na Rýnu§ viz Neró Claudius Drúsus Germánicus a s. v. fossa
kanál na Pádu§ 109

kanály v Kampánii z Avernského do Lucrínského jezera a do moře§ 38

kanál v Pannoniích, císař Galerius (293, resp. 305 – 311) dal vykácet velké plochy lesa v Pannonii, aby získal půdu pro stát. Také spojil jezero Pelso, dn. Blatenské/Balaton, s Dunajem.

Kanárské ostrovy, Kanáry, lat. Šťastné ostrovy/Insulae fortúnátae, podle jednoho z nich s velkými psy insulae Canáriae§ 81, 23+, 42+ a viz pod Berbeři a objevy

Praobyvatelé ostrovů jsou v novověku označováni za Guanche. Hovořili berberskými dialekty, každý ostrov svým, a Guanchové na Tenerife při dobývání ostrova Kastilci v letech 1494 až 1496 prý čítali sto tisíc duší.  

Kanaros či Kauaros Filhellén z Tylidy, kelt. dyn.§ 277, 220, 212

Kanastraion, mys na Chalkidice/Palléně, dn. Paliuri§ 199

 

Kanatha, m. v Koilé Syrii v Auránítidě/Chauránu, dn. al-Qanawát na úpatí Džabal Durúz na jihu SYR; ochrtanným kultem města byla Gad, bohyně osudu a štěstí§ 32-, 200+, 211+ 

 

kanceláře, císařské§ viz pod císař a tajemník

Kandahár§ viz Alexandreia v Arachósii

Kandaké, vlastně „královna-matka“; v Meroé se dědilo po ženské linii§ viz Amani-šacheto

Kandalánu z Babylónu, k.§ 1081, 648, 626

Kandauia§ viz Candavia

Kandaulés z Lýdie, k., řec. Myrs/tilos, syn Myrsův, též v jiné tradici Sadyattés (I.); chet. Mursiliš (odtud řecká podoba jména, srov. z legendy o Pelopovi jméno Oinomáova štolby)§ 1221, 716, 695, 678

kandaulismus, forma parafilie§ 716  

 

Kandí, angl. Kandy, m. na Cejlonu§ 371+

 

Kanefer, Ka-nefer, s. Snofruův§ 2613

Kaneferre, Ka-nefer-Re, nezn. k. Deváté dyn., možná identický s Neferkarem IX (?)§ 2160

Kanébion, m. v Kárii§ viz Kys

kanéforos, "nosička košíčku" s rituálními předměty, v Alexandreji jméno kněžky kultu Arsinoy Filadelfos§ 145  

 

Kaneith§ viz Ka Neith

 

Kaneš, Kaniš, chet. zřejmě Néša, viz tam, m. v centrální Anatolii s osadou assyrských obchodníků, dn. archeolog. lokalita Kültepe/"Popeleční vrch"§ 2500, 2346, 2292, 2200, 2100, 2000, 1920, 1900, 1840, 1800, 1700, 1780, 1700      

 

Kanha, k. Ándhrů, viz Krišna

Kanibalský hymnus§ viz s. v. oběti lidské

kanibalismus, lidojedství, viz pod oběti lidské; doporučení, jak pojídáním lidského masa řešit otázky zásobování armády, viz dtto oběti lidské. Novodobé slovo vyšlo ze zkomolení jména Karibů. Jedinečným případem dvorního kanibalismu špatně pochopený žert Chuana, vévody z Čchi, když před kuchařem prohodil, že jediné, co ještě neochutnal, bylo dítě: viz rok 677. Méně žertovný byl čin císařovny Lü Č' roku 196, která dala tělo umučeného údajného spiklence rozkouskovat, kousíčky jeho masa nasolit a rozeslat po rodinách vznešených Číňanů. Kanibalismus obležených ve válce viz rok 850. 

Kaniška I., buddhistický vládce Kušánů, srov. tam, čín. Ťia-ni-se-ťia, vládl ve dvou sídel. m.: u Purušpury, dn. Péšávar v PAK, a v Mathuře v záp. části dn. Uttarpradéše§ 483, 55-, 100+

Kaniška II. a III.§ viz s. v. Kušáni

 

Kanités ze Skythie, k.§ 107  

Kannónos z Athén, navrhovatel zákona§ 406 

 

Kanóbos, méně častěji Kanópos, lat. Canópus, m. v záp. části Delty, dn. Abúkír/Abu Qir, což je označení odvozené od jména sv. Cyra/Quirika/Cyrika§ 664, 593, 331, 306, 272, 245, 238, 219, 48, 47-, 172+, 320+  
Součástí Kanóbu v hellénismu, výletního místa alexandrijských elit, byly zřejmě osady-kultovní centra Sarápidova, Ísídina a Hérákleova kultu Menúthis a Hérákleion (eg. Thónis), které zemětřesení v 7. st. n. l. zavalilo mořem a dnes leží deset až patnáct metrů pod hladinou.
Jméno podle hellénské tradice po Meneláově kormidelníkovi, který zde zemřel. Místo též známo vítězstvím anglického admirála Horatia Nelsona nad francouzskou flotilou 1. až 2. srpna 1798 („bitva na Nilu“).
Ptolemaiem III. vydaný edikt o svých zásluhách a mimo jiné reformě kalendáře ze dne 7. března 238 dostal jméno kanóbský, protože zde byl ve formě trilinguy nalezen (srov. desku rosettskou). Ptolemaiův dekret musel být umístěn v každém z egyptských chrámů, nalezen byl však pouze ještě roku 2004 v Búbastě: Zlomek s textem je ve dvou jazycích, v egyptském demotickém písmu, 24 řádků, a řečtině, 67 řádků, hieroglyfická část ulomena.
Kanópos/Canopus je též jménem jasné hvězdy (Alpha Carinae) v souhvězdí Carina, ukazující mořeplavcům jižní směr.  Arabové hvězdě říkají Suhajl (též Šajl).

•

Egypt: Caesar opsal kalendář na Nilu (psáno pro časopis Týden, nepublikováno)
Nový nález královského ediktu potvrdil, že dnešní celosvětový kalendář vznikl v Egyptě.
Němečtí archeologové vykopávající na lokalitě Tell Basta na okraji města Zakázík v nilské deltě objevili roku 2004 zlomek desky s demoticko-řeckým nápisem z roku 238 př. n. l. Nápis nalezený na místu starého města Búbastis je kopií výčtu bohulibých skutků krále Ptolemaia III. Euergeta I. („Dobroděje“), jednoho z nejmocnějších hellénomakedonských vládců Egypta (na trůnu 246 – 222/1). Mezi nimi byla reforma egyptského kalendáře, který měl 360 dnů (12 x 30) a pět dnů na konci roku. Jednou za 1460 let (4 x 365) vytvoří čtvrtiny slunečního roku (365 a čtvrt dne) celý rok a vše je při starém. Ptolemaiova reforma zaváděla vkládání jednou za čtyři roky dnů šesti namísto pěti.
Změna se v Egyptě neuchytila, zato zaujala C. Iulia Caesara, který byl v Alexandrii od podzimu 48 do léta 47. Od 1. ledna 45 zavedl nový římský kalendář, který s drobnými úpravami platí dodnes. Ptolemaiovská reforma je známa z nápisu z Kanóbu, v hellénismu výletního místa bohatých Alexandrinců. Má datum 7. března 238 a výslovně uvádí, že jeho kopie musí být umístěna v každém egyptském chrámu v trojjazyčné podobě: hieroglyfické, demotické a řecké. Zlomek nálezu z Búbasty to potvrzuje.

kanón, gen. kanonu, od bab. qanú, třtina, pravidlo, závazný seznam, soupis pravidel, Ptolemaiův chronologický/chronografický viz pod chronologie

Kan-Jing/Gan-Ying, čín. vyslanec§ 97+

Kan-su/Gansu, čín. provincie§ 3000, 1122, 200, 139, 120, 119, 112, 61, 36

 

Kantabriá, Cantabria, Kantabrové, lat. Cantabrí, keltibérský kmen v sev. Hispánii§ 151, 137, 56, 29, 26 - 24, 22, 20 - 19

kantharis, cantharis, gen. kantharidy, "španělské mušky"§ 120, 57 a viz s. v. sex (2)

Kanthérás§ viz Simón Kanthérás, velekněz 

Kantion, Kantium, Kent§ viz Cantium
Kanton, Kuang-čou/Guangzhou, m. v již. Číně v provincii Kuang-tung/Guangdong§ 175, 120, 112

Kantuzzili z Chattuše§ 1. chetit. dvořan a pučista, snad s. Chuzzíji II., 1460; 2. s. Arnuwandy I., b. Tudchalije III., 1420

 

Kanuwara§ viz Ganuwara

Kanva, indická dynastie v Magadze§ 68, 22

Kao-cu§ viz Liou Pang

Kao Čchü-mi/Gao Qumi, ministr ve státu Čeng§ 695

 

Kao-kuej-siang Kung/Gaoguixiang Gong§ viz Cchao Mao 

 

Kao Ťien-li/Gao Jianli, hudebník a atentátník§ 228

 

Kapara z Gúzány, Gapara, s. Chadiánův, dyn.§ 942

Kapes, manž. Takelota I. z Dvacáté druhé dyn.§ 889

Kapila, viz pod indické filosofické školy

Kapilavatthu, Kapilavastu, čín. Ťia-wej-luo-wej, sídelní m. království Sakjů v sev. Indii, dn. neznámé polohy, snad na území Nepálu, viz o sporu s. v. Gautama; rodiště Buddhy a za jeho života též zničena§ 483, 461

Kapísa, Kápísá, Kapiséné, Kapiśi, čín. Tia-pi-š'/Jiabishi§ 536 a viz Gandhára

kapitalismus§ 215 a viz pod ceny (2) 

Kapitólias§ viz Díon v Dekapoli

 

Kapitón z Lykie, historik§ viz s. v. dějepisci (2)

 

kapoun, lat. cápus, vyklestěný kohout§ 44+

 

Kappadokiá, Kappadokové, země se smíšeným obyvatelstvem: Chetité, Assyřané, "Leukosyrové" (viz o nich pod Syrie), Íránci a horské národy Anatolie; Katpaduku, Země krásných koní, bibl. Gomer§ 2292, 2100, 1920, 1800, 1780, 1114, 1111, 1000, 783, 718, 714, 713, 651, 644, 606, 600, 547, 521, 481, 378, 362, 334, 333, 323, 320, 315, 312, 302, 301, 280, 255, 242, 228, 220, 193, 180, 172, 165, 163, 159 - 157, 135, 133, 125, 112, 111, 102, 99, 98, 96, 95, 93, 91 - 89, 86, 83 - 81, 79 - 77, 73, 67, 66, 62, 52, 51, 48, 41, 39, 38, 36, 35, 17, 7, 2, 1-, 14+, 15+, 17+, 18+, 34+, 52+, 54+, 57+, 60 až 62+, 69+, 70+, 72+, 75+, 86+, 91+, 114+, 125+, 129+, 134+, 147+, 162+, 163+, 169+, 175+, 194+, 217+, 218+, 238+, 245+, 252+, 253+, 257+, 259+, 264+, 265+, 268+, 270+, 272+, 301+, 320+, 323+, 325+, 329+, 340+, 350+, 351+, 354+, 360+, 364+, 374+, 375+, 393+        

Kappadočané měli mezi Hellény za brigantství velmi prachmizernou pověst, takže jméno jejich země zahrnuli do rčení o "třech nejhorších ká", tria kappa kakista. Téže pocty se s nimi dostalo Kiličanům a Kréťanům, někdy namísto nich Kárům. Sídelním městem K. byly Mazaky (i sg. Mazaka) přejmenovaná na Tiberiovu počest na Kaisareia/Sebasté, lat. Caesarea, odtud dn. Kayseri v TR.

Kaprabu, pevnost v Pochábúří§ 977

Kapreai, Kapria§ viz pod Capreae

Kaprianon oros, h. na Sicílii u Hérákleie, asi pořečtělé od Capriánus móns/Kozí hora, nikoli z řec. Kaprion oros, Hora divokých prasat§ 104

Kapros z Élidy, olympioníkos/první ze smrtelných paradoxoníkés§ 216, 212

Kapros, přítok Tigridu, Malý/Dolní Záb, akk. Zába/Zábu šaplû, šupálû apod., arab. az-Záb al-asfal§ 2078, 1830, 1815, 1797, 1782, 1742, 1308, 1161, 1134, 1116, 1097, 942, 892, 814, 606-, 116+ 
Kaprú séma, dór. Kaprú sáma, tj. Znamení, pomník vepře, mí. v Messénii§ 684

Kaptar§ viz Kréta

 

Kapverdy, Kapverdské ostrovy§ viz objevy

Kapys z Akragantu, s. Xenodikův, b. Hippokratův, člen klanu Emmenovců§ 476

 

Kapyssa z Numidie§ viz Capuss

Kár Adad§ předtím Anzaria, srov. v části před rokem 776 

 

Kár Aššur, Přístaviště Aššurovo, dn. polohy neznámé, snad v Podijálí§ 745

 

Kár Aššur-acha-iddin, Přístaviště Aššur-acha-iddinovo/"Aššur mi dal bratra“, pevnost u Sídónu§ 677

 

Kár Aššur-násir-apla, osada na střed. Eufrátu§ 877

 

Kár Báníti, nezn. lokalita na východu Delty§ 666

 

Kár Bél-mátáte, m. u Babylónu nezn. polohy, možná identické s Kár Marduk (?)§ 1004, 978 

 

Kár Ištar, m. na Zábu v kraji Ugarsallu§ 1308 

 

Kár Marduk, m. v Přímoří (?) nezn. polohy§ 1004, 987 

 

Kár Nergal§ Kišassun, Kišisim

 

Kár Sîn-achché-eríba§ předtím Elenzaš

 

Kár Šamaš, pevnost na Tigridu u Babylónu§ 1850, 1845, 1831, 1755   

 

Kár Šarru-kén§ viz Chárchár

 

Kár Salmán-ašaréd§ viz Tíl Barsip

 

Kár Tukulti-Ninurta, dn. Tulul al-'Aqar v IRQ§ 1232, 1198 

 

Karabasken z Théb, starosta§ 716

Karaca Dağ, vyhaslá sopka v prov. Şanlıurfa v TR a archeolog. lokalita§ před 6000 (2)

Karačat, Karoadžet z Egypta, manž. Osorkona III., m. Šepenupety I., Takelota III. a Rudamuna§ 770 

Karáčí, megalopole v PAK§ viz pod Barbarikon a Krokala

Karahan Tepe, archeol. lokalita v TR v prov. Şanlıurfa§ před 6000 (2) 

Karachán§ viz Hunové

Karachar§ viz Karchar

Karachardaš z Babylónu, s. Burnaburiaše II., Kara-Chardaš, k.§ 1366, 1347, 1337    

Karaindaš, Kara-indaš, k. v Babylónu§ 1594, 1426, 1410, 1347, 1337  

 

Karakka, Carraca§ viz Charakitové

Karalla, státeček v Zágrosu§ 715

 

Karamlaš, Karamleš, Karamles, m. jihovýchodně od Mosulu, za III. dynastie urské Kár-Ninlil, assyrské Kár-Mulliši/Kár-Miš. Za povstání proti Salmán-ašarédovi III. vyvráceno, za Salmán-ašaréda V. a Šarru-kéna II. o století později obnoveno; není v CSD 

Karaná, m. v Sindžárských horách, možná Tell Afar západně od Mosulu§ 1815, 1779 

Karanduniaš§ viz Karduniaš

Karanni z Chajaše, k.§ 1322  
Karános z Argu§ 1. s. Témenův, b. Keisův§ 1266; 2. k. v Makedonii ("náčelník, vrchní velitel", srov. perský titul "káren/pán, stratégos" (k Seleukovcům nepřešlo)§ 1266, 863, 801, 770, 680 
Karános z Makedonie§ 1. b. Alexandra Velikého, 335, 323; 2. Alexandrův hetairos, 329; 3. s. nebo vn. no. 2, 329 

Karános z Taxil§ viz Kalános

Karanovo, archeolog. lokalita u Nové Zagory v BG§ 5300, 5200  

Karastron, jižní mys Pallény§ 199

Karaštu, bab. vojevůdce§ 1116

karavana, karavanní obchod§ viz pod velbloud a chrámy, dálkový obchod 
Karavatios, Caravantius, s. Pleurata Illyrského, nevl. b. Genthiův§ 181, 168

 

karbán, korbán§ viz tam

karbunkl, carbunculus, nádorová choroba§ 64+, 67+ a viz s. v. lékaři (2)  

Kardakové, řec. Kardakes, Kardakón kómé/Kardacká ves, kardakové/kardakes§ viz Gordyéné

Kardiá, m. na Thráckém Chersonésu§ 560, 496, 493, 410, 360, 359, 357, 352, 346, 342, 323, 309

Po vyvrácení roku 309 žilo její obyvatelstvo v nedaleké Lýsimacheji, viz tam.

Kardúchové, Kardúsové, Kardúsiá (nikoli Kadúsiové, viz tam), v hell. Gordyéné, dn. Kurdistán, Kurdové§ viz Gordyéné
Karduniaš, Karanduniaš, kassit.§ viz Babylón, Babylónie

Karel I. Veliký, Karl/Charlemagne, k. Franků§ 47+, 393+ 

Karéné z Kryassu, proradná panna§ 1116

Karfinás z Akarnánie, b. n. bratranec Formiónův, vn. Formiónův, bojovník od Chairóneie§ 336

Karla, Karla Caves, skalní buddhistických klášterní komplex v Maháráštře§ 55

Karlovci, Karolinger, francká dyn.§ 358+ 

 

Karchán, Kercha§ viz Uknú

Karchar, Karachar, Kar-char, churrit. m. východně od Tigridu§ 2191, 2078, 1993    

Karchédón, řec.§ viz Karthágo
Karchédón, podle jedněch zakladatel Karthága, ge. Karchédonu§ 1048

Karchédón hé Ne᧠viz Carthágó Nova
Karchemiš, Karkemiš, m. v sev. Syrii, bab. a ass. Galgamiš, Qarqamiš, eg. Qrqm(š), chet. Kargamiš, hell. Európos/Órópos v Kyrrhestice na Eufrátu, dnes rozděleno mezi TR a SYR jako Karkamiş v TR a Džarábulus/Džerablús v SYR§ 1815, 1590, 1526, 1472, 1370, 1360, 1354, 1352, 1350, 1345, 1330, 1329, 1320, 1308, 1300, 1288, 1275, 1250, 1230, 1210, 1200, 1193, 1191, 1180, 1134, 1112, 1111, 1000, 950, 900, 899, 880, 877, 858, 857, 853, 850, 849, 819, 805, 765, 740, 738, 719, 717, 607 - 605, 597  

Státním kultem kdysi churrit. a posléze chet. m. K. byla Kubaba, Kybebe, jejíž kult Velké matky bohů odtud směřoval na západ k Frygům. Do města, které se v Xenofóntově době jmenovalo podle kolonistů Telméssos, přivedl nové kolonisty (polisma) Seleukos Níkátór a přejmenoval ho podle svého rodiště v Makedonii. Patřilo do eparchie Eufrátensis. Ještě za Iustiniána se tak jmenovala osada či pouhá lokalita, chórion.

Karchotos z Kýrény, švagr Arkesiláa IV.§ 512, 453

Karchúcha, Karchúchiš, bož. manž. Kubaby Karkemišské§ 1815  

 

Káriá, Kárie, Kárové, národ a země v záp. Anatolii mezi Lýdií a Lykií; jiným jménem snad Lelegové, nebo spíše šlo o jejich část, chet. asi Karkiša§ před 6000 (2), 2000, 2002, 1555, 1446, 1370, 1300, 1286, 1237, 1200, 1116, 1100, 1048, 836, 797, 711, 675, 664, 650, 600, 546, 545, 519, 512, 498, 491, 470, 440, 431, 430, 428, 426, 414, 411, 407, 405, 399, 397, 396, 391, 367, 362, 357, 355, 345, 334, 326, 323, 328, 321, 320, 378, 362, 341, 353, 315, 313, 306, 301, 295, 286, 281, 279, 278, 275, 272, 268, 253, 251, 229 - 226, 224, 201, 197 - 196, 193, 190 - 188, 184, 169 - 167, 164, 150, 131, 88, 85, 73, 70, 59, 54, 51, 40, 39, 27-, 70+, 124+, 150+, 387+  

O možné spojitosti jména Lelegů s zágroskými Lullubi viz tam. Podle dějepisce Filippa z Theangel ze 4. st. používali prý Kárové Lelegů jako svých otroků. Kárové nesídlívali přímo na moři, ale na výšinách dále od břehu a ve vnitrozemí. To usnadňovalo hellénisaci země, srov. příběh Troizénských při příchodu do oblasti Halikarnássu v indexu s. v. Neznámý jazyk nepatří do skupiny indoevropských, ale vyloučit to nelze, srov. pod Lykie a Sidé. Homér se o Kárech ovládajících kraj při Maiandru a lesnaté hory Mykaly vyjadřoval pohrdlivě, jak již tehdy mívali Helléni ve zvyku o Orientálcích.

Z Egypta je známa asi stovka graffitů, nápisů kárských žoldnéřů, viz též pod žoldnéři, ve službách vládců sajské dynastie (xxvi., 664 – 525), několik nápisů a hliněných tabulek bylo nalezeno v Kárii. V zemi s matrilineární tradicí měl Zeus přízvisko Panémeros/Panámaros a na jeho počest konány hry panámareie. Srov. také pod chrýsáorská liga, Zeus. K anatolské předindoevropské matrilinearitě viz srovnání s chattskými a chetitskými poměry roku 1800, 1700 a 1650. 

Kariba‘il Watar, Karib'ili Watar, s. Zamar'aliho/Dhamar'aliho, k. Sabajů, mkrb Sb', pozd. mlk Mrjb, král Marjaby§ 715, 600

Karibové, lid na severu Jižní Ameriky v povodí Orinoka a v Antilách, Karibik, karibská oblast; vlastním jménem Kalinago§ 4200, 2000, 500

 

Karikala z Čóly, k. v Čóle a na Cejlonu§ 59

Kárin, řec. Karén, parthský rod§ 212+

 

Karion§ viz Melité, Meliá

Kários, Káreios, s. Dia s Torrhébií (kár. Músou), od něho hora s chrámem, dn. Kel dağ; v hellénismu ctěn v Hierápoli a okolí jako Apollón Kários§ 190 

 

Karkenítis§ viz Kerkenítis

Karkar§ viz Karqor

Karkathiokerta (pl.), též Arkathiokerta, sídel. m. Sófény, pozd. Epifaneia, dn. asi Eğil v TR§ 250, 181

Karkinos z Akragantu, tragik§ viz s. v. tragédie (totožný s Karkinem Athénským no. 2?)

Karkinos z Thoriku/Athén, s. Theodektův n. Xenokleův, o. Xenoklea alias Dátida (?) a Démotíma§ 1. 415, „mladší“ - básník tragédií; 2. 415, „starší“ - literát; 3. strat., 432; 
Karkinos z Rhégia§ 361, 339, 289, o. Agathoklea ze Syrákús

Karkóm, har Karóm, Šafránová hora, v Negevu na hranicích IL s ET. arad. Džabal 'Adíd§ 1448 

Karmániá, Karmánové, přímořská země v Íránu a íránský národ, sídelním městem Karmána (pl.); dn. Laristán u pobřeží a prov. Kirmán/Kermán ve vnitrozemí§ 3200, 539, 530, 325, 323, 317, 316, 206, 200, 171, 212+ 
Za hellénská n. hellénisovaná města v Karmánii lze pokládat: Zétis („Macedonum portus“), Alexandreia Karmánská, Hermúpolis (voní orientem na sto honů, sotva hellénské) a sídelní m. satrapie Karmána. Nic bližššího o hellénismu v K. není známo. Z konce seleukovské éry je z Karmánie známa ražba s nápisem „král Bellaios“ a zeměpisec Ísidóros z Charakény znal jistého krále, který se za něho dožil 115 let, s arabským jménem Goaisos, vládce Ománů; vládl prý po obou stranách úžiny.

Karmel (hebr.), řec. Karmélos, poh. na jihu Foiníkie, srov. pod Dora, Dor, dn. na jeho úpatí leží ve Státu Israel přístav Hajfa, v eg. časech asi zván Gazelí n. Antilopí nos/Šeret-tep-wendžu, Nos kozlí hlavy, ass. Ba'li-ra'si, arab. Džabal Már Eljás§ před 6000 (1), 2686, 1015, 876, 841, 40     

Karmioné§ viz Charmioné

Karmóné, m. v Hispánii§ viz Silpia

 

Karnak, hornoeg. arab. jméno, sev. část Luxoru na východ. břehu Nilu naproti Údolí králů s ruinami největšího Amonova chrámového komplexu, eg. Nesut-taui/Trůn obou zemí a Ipet-sut/Ipet-iset, "Nejlepší ze sídel"§ 1998, 1962, 1843, 1834, 1676, 1629, 1600, 1577, 1546, 1526, 1504, 1482, 1450, 1417, 1379, 1378, 1304, 1284, 1217, 1191, 1113, 1095, 102    

Karnátaka, dráv. Černá země, spolkový stát IND§ 297, 22-, 52+ 
Do roku 1973 se stát jmenoval Maisúr. Když se slavný maurjský panovník Čandragupta po vypuknutí hladomoru ve své říši rozhodl přijmout nauku džinismu, abdikoval a se svým přítelem a veleknězem Bhadrabáhem odešel na jih do Karnátaky. Ve Šravanabelgole oba zemřeli dobrovolnou hladovkou. Bhadrabáhu sepsal biografii Mahávíry Džiny, viz tam. Po knězově smrti se džinisté rozdělili na švétámbary, „bíle oděné“, a digambary, vzduchem oděné. Tito žili především v Karnátace.

Karneadés z Kýrény, s. Epikómův n. Filokómův, scholarch Nové Akadémie, podle jednoho údaje "Libyjec"§ 241, 214, 187, 172, 164, 159, 157, 155, 137, 129, 127

K. z Athén byl žákem Anaxagorovým, o němž nic bližšího nevíme, další K. byl elegickým básníkem; nejsou v CSD. 

karneion, lakónský kalendářní měsíc, odpovídající ath. boédromiónu; jméno měsíce je od slavnosti karneia (pl.) na počest Apollónovu; srov. pod Bohové a jejich svátky§ 676, 490, 480, 419

Karnion, hebr. Qarnaim/"Rohy", mí s Galaáditidě s chrámem Atargatidy/Atergateion, Atargateion, dn. aš-Šajch Sa'ad v již SYR§ 164 

Karnové, Karniové, Karnioi, lat. Carní, venetský n. veneto-keltský, asi bojský nebo též illyrský národ ve východních Alpách; jejich jméno pravděpodobně žije dál ve jménu Kärnten/Korutany (ale slovinsky Koroško)§ 186, 171, 170, 129, 115

Karnové, Karnoi, ill. nárůdek snad v dn. Bosně n. na Černé Hoře§ 33

Karnutové, lat. Carnutés i Carnutí, Keltové žijící mezi Ligerem a Séquánou/dolní Loirou a Seinou; viz též Gallia Comáta§ 57, 54, 52, 51

Jejich největšími sídly bylo Cenabum, pozdější Auréliánum, dn. Orléans, a Autricum, dn. Chartres.

Karoadžet z Egypta§ viz Karačat  
Karoj§ viz Napata

 

Karolína, Severní/North Carolina, americký spolkový stát§ 2000 

 

Karoma, Karomama, Karamama (I.), manž. Šošenqa I.§ 945 

Karoma (II.), d. Takelota I., manž. Osorkona II.§ 874, 850 

Karoma (III.) Meri-Mut, d. Osorkona II., božská manželka Amunova, manž. Takelota II., m. Osorkona III.§ 874, 770

Karoma (IV.) Meri-Mut, d. Nimlota II., rovněž manž. Takelota II.§ 850 

Kárón kómai, tj. Kárské vesnice, Kárai, jméno dokládá, že tu žili vysídlenci n. klérúchové (bab. chatru) z Kárie z dob perských§ 1. mí. v Babylónii, 318; 2. mí. v Mesopotamii, možné zaměnit za Karrhy, 312; mí. v Súsiáně (?) nebo viz pod Charax, Charakéné 

Karos ze Segédy, též Kakyros, vůdce keltibérských Bellů§ 154, 153

Karpasiá, m. na severových. Kypru v jeho turecké části§ 306-, 350+ 
Karpaty, Karpatés oros, východoevropské pohoří; jméno od Karpů, Carpí, Karpoi (dácké slovo souvisí s ie. korpá/skála), dáckého kmene později smíšeného s germ. Goty. Nejslavnějším z Karpů Flávius Máximinus, praefectus annonae v Římě roku 370, pocházel z Karpů, které Diocletiánus usídlil v Pannoniích. Proslavil se udavačstvím u císařského dvora§ před 6000 (1), 775, 650, 400-, 101+, 179+, 238+, 272+, 375+, 381+  
Karpathos, ost. Sporad§ 1555, 393, 438, 305, 197, 154   

Oikistem ostrova a osady byl Iólkos z Argu, s. Démoleontův. Jednou z obcí ostrova byla Eteokarpathos, Eteokarpathioi, pokud to zároveň nebylo označení původních pelasgických obyvatel. Karpathové si dovezli zajíce a když se tvorové přemnožili, zničili jim úrodu. Z toho povstalo přísloví o člověku, který sám sobě škodí: "Ho Karpathios ton lagóon/Karpaťan (si opatřil) zajíce". O přísloví podobného významu viz s. v. Oinoé.  

Karpathové, též Karyatidé, jedni z praobyvatel egejské oblasti§ 1805, 438     
Karpéssos, m. v Hispánii§ Cartéia

Karpetánové, řec. Karpésioi, Karpétáni᧠viz Carpetání
Karpové, Karpiánové§ 106+, 118+, 238+, 240+, 245+, 250+, 251+, 254+, 273+, 292+, 299+, 364+, 368+, 381+  a viz Karpaty

Karqor, řec. Karkar, mí. v Ammónítidě§ 1206

 

Karrhai, m. v Orrhoéně v severozápadní Mesopotamii na ř. Balíchos, dn. mí Harran v TR§ 2500, 2150, 2119, 2096, 2009, 1929, 1895, 1815, 1345, 1308, 1300, 722, 688, 670, 669, 665, 631, 612 - 609, 556, 553, 550, 549, 312 (ne-li: Karón kómai), 65, 54, 53, 216+, 217+, 236+, 241+, 259+, 261+, 262+, 295+, 359+, 360+, 363+     
Starý Charrán, od akkad. charránu, cesta, výprava, karavana, starší sum. Kaskal n. Puš (?), jedno z nejváženějších míst Assyřanů a dalších Mesopotamců, s proslulým kultovním centrem boha Sîna, který fungoval až do dob křesťanských, kultovní praktiky až do éry abbásovského kalifátu. Cestou k chrámu byl o svých narozeninách 4. dubna 217 n. l. nebo o čtyři dny později zavražděn císař Antónius Caracalla. Makedonští kolonisté se zde usadili ještě před vládou Seleuka Níkátora (Antigonova kolonisace?) a hellénské obyvatelstvo měly Karrhy ještě v Crassově době (známe jména Hierónymos a Níkomachos). Zřejmě L. Septimius Sevérus usadil v Karrhách své veterány jako kolonisty. 

Jiné Karrhy, o nichž kromě jména není vůbec nic známo, ležely u Perského zálivu.

Karrhéna, lat. Carena, nezn. lokalita na severu Mesopotamie při Tigridu§ 49+  

Karsignátos z Galatie, též Kassignátos, lat. Cassignátus, dyn.§ 182 - 180, 171

Kartam, kolchidsko-ibérský velmož, o. Farasmana I. a Mithridáta§ 37, 1+

 

kartappu, qartappu, akk. "koňák", pověřovaný vyslaneckými úkoly; ze sum. kir₄.dab§ 1370 

 

Karthágo, pún. Kart hadašt, Qart Chadšat/Nové Město, řec. Karchédón/gen. Karchédonu, srov. stejnojmennou hispánskou dceru pod Carthágó Nova, foinícký stavovská obchodní republika, Púnové§ 1448, 1184, 1070, 1048, 820, 814, 729, 710, 654, 631, 580, 540, 539, 530, 511, 510, 508, 507, 500, 496, 494, 491, 480, 474, 483, 450, 431, 416, 415, 410, 409, 407, 406, 405, 398 - 396, 393, 392, 389, 387, 383, 379, 364, 357, 348, 346 - 343, 340, 339, 330, 324, 318, 315, 313 - 306, 304, 289, 288, 281, 279, 278, 276, 275, 272, 270, 265 - 263, 256 - 254, 251 - 249, 247, 241 - 239, 237, 236, 233, 232, 226, 220, 215 - 211, 208, 206, 205, 203, 201, 198, 196, 195, 192, 191, 188, 182, 181, 172, 160, 156 - 146, 123 - 121, 63, 46, 44, 40, 30, 29, 25-, 65+, 69+, 70+, 85+, 120+, 123+, 160+, 176+, 177+, 200+, 218+, 238+, 240+, 249+, 258+, 272+, 280+, 282+, 287+, 296+, 309+, 313+, 344+, 350+, 375+, 379+    

Gen. Karthága,  podle pravidel klasické latiny "Kartháginy", popř. řec. Karchédonu. O jménech Kambé a Kakkabé viz rok 729. Založeno údajně roku 814 královnou Elissou alias Dídó, sestrou tyrského krále Pygmalióna, na území dn. Tuniska; Kartháginci, lat. Poení, adj. púnicus od řec. Foinix, pl. Foiníkes. Původně stáli v čele státu volení králové/melekim (sg. milk), vojenští velitelé (rab n. rab mahanat), diplomaté a představitelé kultu. Když se zhroutila moc Mágónovců v Karthágu (královláda v Karthágu však nenáležela výhradním rodinám jako ve Spartě), zůstaly od c. poloviny čtvrtého století králům kompetence náboženské, exekutivní přešly na každoročně volené šofetim/suféti, "soudce", z nichž dva byli epónymní (existovali již předtím, ale pouze v roli právní), viz rok 344. Neměli vojenské pravomoce, které dostávali pověření vojevůdci/generálové. Po návratu z pole se zodpovídali sboru stovky soudců (pún. miat, řec. hekaton). Státní radu, řec. synklétos n. synedrion, o snad třech stech členech řídil stálý senát, řec. gerúsiá, o třiceti členech. Kromě toho fungovalo shromáždění lidu, ale přesné vymezení pravomocí púnských státních orgánů neznáme, ani data jejich zavedení.   

Foinícké velkoměsto se sedmi sty tisíci obyvatel (starý údaj k roku 149 pravděpodobně se zahrnutím jeho venkova) mělo za trojitou hradbou např. stáje pro tři sta slonů a čtyři tisíce koní, skladiště a ubikace pro dvacet tisíc tisíc pěších vojáků, v přístavu byly loděnice pro 220 lodí. Roku 149 vydali Kartháginci Římanům kompletní zbroje pro dvě stě tisíc mužů a tři tisíce vrhacích strojů. Jejich zbrojovky dokázaly tehdy v nouzové situaci a s omezenými možnostmi vyrobit denně 140 štítů, tři sta mečů, pět set kopí a tisíc šípů do katapult.

Nejvýpravnějším chrámem státu byl svatostánek Ešmuna přirovnávaného Hellény k Apollónovi na temeni městské části Byrsy, v němž Římané nalezli zlata za tisíc talentů. O pravidelných rituálních obětech dětí v tofetech viz pod oběti lidské. Vyvraždění Kartháginců roku 146 patří mezi největší masakry dějin. V císařské době se význam K. pro Afriku obnovil a krátce se dokonce stalo formálně sídelním městem říše, když roku 238 n. l. Gordiánus I., provolaný v Thysdru, si na 20 až 22 dnů zvolil K. za sídlo. Bylo po císařském Římu druhým největším městem římského Západu. Od augustovské kolonisace se nazývalo Colónia Iúlia Concordia Carthágó a stala se čtvrtým největším městem říše.

Karthaiá, m. na Keu§ 266, 189 

Karthalón z Karthága, pún. asi QRTHLS, lat. Carthaló§ 1. s. a oběť tyr. Malcha, 540; 2. velitel v první válce púnské, 254, 249 - 247; 3. velitel jízdy a garnisonu tarentského, 216, 209; 4. vojenský velitel, 160, 151

Kartír, Kerdír, fanatický zarathuštrián, velekněz kultu§ 216+, 224+, 302+  

 

Kartli§ viz pod Ibérie

 

karty§ viz hry

kárum, káru, správa obchodní osady, kolonie assyrských obchodníků, pův. přístavní nábřeží/molo. Síť obchodních osad, kde Assyřané platili lokálním dynastům až dvacetiprocentní poplatky, obklopovala v novoass. době celou říši a byla systematicky budována v nově získaných oblastech, popř. splývala s armádními opevněnými místy§ viz pro starší dobu pod Kaneš

Karun, m. v Armenii, pozd. Theodosiúpolis, dn. Erzurum v TR§ 298+

Kárun§ viz Pasitigris

Karyai, m. na severu Lakóniky při hranicích s Arkadií§ 368, 195

Karyanda, o. a m. v Kárii u Mindu (sg. i pl.)§ 519

Karyatidé§ viz Karpathové  

Karystos, m. na Euboji, dn. Palaiochora§ 491, 485, 480, 479, 472, 358, 349, 348, 323, 312, 290, 239, 199, 198, 196, 192, 44  

Karystos v Ligurii§ viz pod Carystum, Carystium

Karýneia, Kerýneia, m. v Acháji§ 276, 255
Karýneia, Kerýneia, m. na Kypru§ 321, 315, 313

 

Karzoazos z Borysthenu, s. Attalův, výzbamný občan§ 150+