Ge-Gep

Geb, Hor Geb§ viz Pták

Gebar’ú, o. Fradašta z Edessy, snad řec. Góbryás (?), dyn.§ 120

Gebericus, Geberich, k. Gotů-Greutungů, s. Hilderithův, vn. Ovidy a pravn. Nidady§ 336+

Gebtawi§ viz Koptos

Gedaljáhú, Gdaljáhú z Júdeje, řec. & lat. Godolia, místodržitel bab. provincie Júdaie a příznivec proroka Jirmjáhúa, jím skončila židovská samospráva§ 587

Gedeón z Manasse alias Jerubaal, řec. G. Ierobaal, lat. Hierobbaal, hebr. Gid'ón alias Jruba'al, soudce Israélitů§ 1280, 1206, 1182, 1179  

Gedrósie, Gadrósiá, Gedrósiá, jihových. část Íránu, dn. Balúčistán v Íránu a Pákistánu, pozdější Makrán, viz tam§ 329, 325, 323, 303, 200, 180

Proculus Geganius Mácerínus§ cos. 440

M. Geganius Mácerínus§ cos. v letech 447 a 443, cens. 435

T. Geganius Mácerínus§ cos. 492

Geiserich, Gaiserich, lat. Geisericus, řec. Gizerichos/Gez-, k. Vandalů, "Král-císař"§ 753, 507, 63

Narozen asi roku 389 byl levobočkem krále Godegisila, který přivedl Vandaly do Hispánií a byl krátce spoluvládce králova syna Gunthara. Po jeho smrti roku 428 se stal sám králem a roku 429 n. l. se s asi osmdesáti tisíci soukmenovci, z toho patnáct až dvacet tisíc ve zbrani, přeplavil do Afriky, vyhnal odtud římskou správu a založil království germánských Vandalů se sídlem v Karthágu. 
Roku 430 po třech měsících vandalského obléhání Hippo Regia zemřel křesťanský ideolog Augustinus (celkově se město drželo osmnáct měsíců), dn. ´Annába, Bône, v DZ). Roku 442 byl jako první z germánských vládců uznán římským panovníkem s doménou na římském území (Valentinianus iii.).

V dokonalosti mu scházelo to, že kulhal následek pádu s koně. Po něm vládl syn Hunerich (477 - 484), pak Gundamund, s. staršího Geiserichova syna Genzona, pak jeho bratr Trasamund (496 - 523), pak Hunerichův syn Childerich a posledním, pátým vandalským králem v Africe byl Gelimer, syn Geilaridův a vnuk Genzonův (srov. tam). Všichni byli ariány a tato okolnost Vandalům přinesla osudovou nenávist katholického kléru vládnoucího Římu. 

Gela, m. a ř. na Sicílii, dn. Gela, starší Terranova di Sicilia§ 691, 688, 580, 554, 528, 498, 494, 491, 485, 483, 456, 424, 461, 414, 406 - 404, 397, 375, 337, 318, 314, 313, 310, 309, 307, 306, 282, 281

Gelanové, lat. Gelaní, nezn. středoasijský lid, snad s nimi souvisí jméno Gílán, země při íránském Kaspiku§ 356+, 358+ 

Gelanór z Argu alias Pelasgos, k.§ 1473

Gelasios z Kýziku, církevní historik§ 380+

Gelduba, osada s římským garnisonem na území Ubiů, dn. Krefeld-Gellep v NRW§ 69+

Geleontés, jedna ze čtyř starých iónsko-attických fýl (podle Geleonta, syna Ióna)§ 700

Gelimer, poslední k. Vandalů (srov. pod Geiserich); od roku 535 n. l. žil na statcích v Galatii, které mu daroval císař Iustiniánus I.§ 63

A. Gellius, právník a literát§ 105+, 120+, 125+, 133+  

L. Gellius Públicola§ 1. cos. 72, cens. 70; 2. cos. 36

Cn. Gellius, annalista§ 150

Gellius Egnátius, vůdce Samnitů§ 296, 295

Gellius Máximus, armádní legát a usurpátor§ 219+

L. Gellius Xenagorás§ viz Xenag. 

geloiastás, u dvora, na soukr. hostinách, šašek, srov. gelotofobie§ viz blázen dvorní

Gelón z Fókidy, strat., gen. Gelóna§ 571
Gelón z Gely, tyr. v Syrákúsách, s. Deinomenův, b. Hieróna, Polyzála a Thrasybúla§ 591, 488, 486, 485, 493, 481, 480, 477, 472, 466, 463, 440, 396, 344, 274  
Gelón (II.) ze Syrákús, syn Hieróna II., o. Hierónyma§ 233, 216 - 215
Gelón ze Sparty§ 604 (Ol.)

Ailios Gelos z Athén§ arch. 156+, popř. 162+  

gelotofobie§ viz pod smích

Geme-Enlila, manž. Ibbi-Sînova§ 2030 

Geme-Nanna, milenka/lukur Šú-Sînova§ 2039 

Geme-Nin-lil-la, milenka/lukur Šulgiho§ 2078

Geme-Su-en§ viz Amat-Sîn 

Gemelius, s. Anatolia z Bérýtu§ 347+

Gemellus§ viz Claudius Caesar a Iúlius Caesar

Gemenefhorbek, wezír§ 664

Gemešulpae, Geme-Šul-pa-e, manž. Gudeova§ 2144

Geminí, řec. Didymoi či Dioskúroi, Blíženci§ viz Dioskúroi

Geminius, vrah§ 78

Geminius Chréstus, praef. praet.§ 223+

Geminus, propuštěnec Vérův§ 166+

Geminus Maecius z Túscula, velitel jízdy§ 340

Gemóniovy schody, scálae Gemóniae nebo jen Gemóniae, na cestě z Fora Rómána na Capitólium§ 28+ (zde  též o původu jména), 31+, 69+   

genearchés, řec. označení pro hlavu části nehellénského ethnika, klanu, pater familias, šejk§ viz stratégos kai genearchés

Genabis, Cenabum, Orléans§ viz Gallia Comáta

Genava, Geneva, dn. Geneve, Genf§ viz Allobrogové

genealogie, theologie, genealogové, theologové, religionisté§ viz v přílohách Bohové a jejich svátky 

Genebath§ viz Gnúbath

Genethlios z Petry, sofista v Athénách§ 264+

Genezaretské jezero§ viz Galilajské j. 

Genius, osobní ochranný duch mužů, řec. daimón, u žen Iúnó; geniové střeží též města, provincie, místa, dokonce římský národ§ 7

Genneus§ Kaineus

Gennobaudés, franský velmož§ 388+

genocida, genocidní válka§ 306, 304, 151, 121, 118, 58, 53, 38, 33, 25, 19

genocida občanů pro jejich přesvědčení, první evropsk᧠88
Výraz genocida je novodobou složeninou z řec. genos, rod, druh (popř. z lat. gens), a z lat. caedere či incídere (-cídium), bít, pobíjet. Poprvé slova použil v roce 1944 americký právník z Polska Raphael Lemkin (1901 - 1959) v knize Axis Rule in Occupied Europe.

Výraz zevšeobecněl po přijetí konvence OSN o genocidě ve významu plánovitého vyvražďování ethnické nebo náboženské skupiny (v platnosti od ledna 1951). Význam zničení národa nebo ethnické skupiny se v intepretaci OSN rozšířil na náboženské a rasové skupiny včetně převýchovy dětí, vnucování životních podmínek vedoucích k zániku skupiny.
Starověk pro vyhlazovací válku neměl specifický výraz (srov. genocidní války vedené např. Židy, Assyřany, Římany). Např. assyrští panovníci se ve svých nápisech chlubili, kolik lidí povraždili včetně žen a dětí, kolik koní, dobytka a zajatců se zmocnili atd.

Autoři židovských kronik Starého zákona nechávají vyvražďovat celá města, naopak móabitský král Méša (viz rok 854) se na nápisu obsahujícím mimo jiné první mimobiblickou zmínku o bohu Jahwe vytahuje povražděním sedmi tisíc lidí dobytých židovských městeček incl. dětí, žen, a to též těhotných. 
Za příklad odvrácené genocidy může posloužit podivný biblický příběh perského krále Ahasvera (řec. Asuéros, hebr. Achašveroš), tedy Xerxa/Chšajáršá, který zapudil hlavní manželku Waští a nahradil ji Židovkou Hadassou ("Myrtou") alias Ester (= Ištar). Proti Židům štval jistý Haman z rodu Agagů (viz války s Amalichity) a nachystal na 13. addara jejich likvidaci po celé říši. Dostal na to od krále dokonce písemné svolení, ale v poslední chvíli Xerxa přemluvila Ester, že bude zavražděna i ona. Král otočil a Haman se svými lidmi skončil na šibenici a s ním po celé říši zabito na 75 tisíc židovských nepřátel ("ale okradeni nebyli"). Z oslavy úspěšné vendetty prý povstal svátek púrim.

Z římských vojevůdců přímý rozkaz nešetřit ani žen, dětí, nikoho vydal roku 16 n. l. před jedním ze svých germánských tažení miláček historiografů Germánicus. V Británii ho zopakoval roku 210 L. Septimius Sevérus před výpravou proti Maiatům za Hadriánův val, tedy kamsi do dnešního Skotska.

V moderních dějinách se nejčastěji hovoří o genocidě Čerkesů mezi Kubání a Kavkazem završené rozsáhlou migrací roku 1864, Arménů ze strany Turků za první světové války, lenino-stalinských bolševiků vůči neruským a ideologicky „závadným“ skupinám v Sovětském svazu (hladomor na Ukrajině, doba velkého teroru), Židů nacisty (se specifickým slovem holokaust, novohebr. šoa), Tutsiů ve Rwandě, srbské protimuslimské a protialbánské akce v Bosně a na Kosovu, maoistických Rudých Khmerů v Kambodži (diktátor Pol Pot je vinen ze smrti čtvrtiny Kambodžanů), Indonésanů na Východním Timoru, vyvražďování indiánů v Americe a Brazílii…

Za největšího masového vraha dějin ovšem bývá pokládán vůdce čínských komunistů Mao Ce-tung (zemřel 1976), jehož šílené projekty stály život podle některých odhadů až sedmdesáti milionů lidí (nejvyšší vyřčený odhad leží na devadesáti milionech). Z toho hlady za jeho „velkého skoku“, úchylného nápadu vesnické industrialisace země, zemřelo na čtyřicet milionů a za „velké kulturní revoluce“ v letech 1966-1976 zemřelo nejméně deset milionů Číňanů.

Za vzor masového teroru proti vlastnímu obyvatelstvu lze pokládat „velký teror“ v Sovětském svazu roku 1937, který postihl na dva miliony lidí a asi sedm set tisíc lidí bylo popraveno (viz i jiné odhady a úřední podání ve srovnávacím životopisu Hitlera a Stalina v oddílu Obrazy z moderních dějin). Smyšlené případy špionáže ve státním aparátu, vysokém školství, policii, armádě, mezi roduvěrnými bolševiky organisoval osobně z Kremlu Stalin a prováděla jeho tajná policie NKVD, dřívě Čeka a pozdější KGB.

Po aktérech masových vražd se dodnes v Rusku jmenují ulice a vlna násilí, jak se soudí, významně ovlivnila chování Rusů, že se u nich udržela dvojakost veřejného a soukromého postoje, což je společné pro velké orientální despocie.

Řada projevů násilí během expanse Evropanů do zámoří se ovšem jako součást „státotvorných“ dějin genocidně nevykládá, např. násilné pokřtění a vyvražďování amerických Indiánů, vztah k Afričanům a Asiatům v éře tzv. kolonialismu, šíření monotheismu po celé planetě. Podobně vypadala expanse islámu, otrokářství praktikované muslimy. V tomto smyslu polytheističtí Hellénové ani Římané žádnou děsivou ideologii jediné pravdy, přes své povýšenectví nad „barbary“ a pověru v imperiální předurčení, neměli.

genos§ viz Athény

géns, gentés, rod, klan v Římě, jejich výčet a tím d. f. seznam římské elity viz v indexu pod jména osobní§ 753

Řevnivost mezi rody zaznamenána byla, nikoli však nenávist na život a na smrt, jakou známe z dějin středověkých italských měst. Záhy neexistovala v rámci rozvětvených rodů jednotná politika a zájmy a v rámci velkých rodů šli často jednotlivci proti sobě, srov. např. Semprónie (Gracchové proti ostatním) a Cornélie (Cinna a Sulla). Zato existovaly pevné koalice posilované sňatky například mezi Cornélii Scípióny a rodem Aemiliů.

Genthios či Gentión z Illyrie, s. Pleuratův, k., lat. Gentius§ 181, 173 - 167

S Eurydíkou měl jeho otec ještě syna Platóra a z jiné ženy Karavantia. Genthios toužil po Platórově snoubence Etutě/Etlevě, dceři Monúniově, dardanského vládce, a tak dal bratra zavraždit i s předáky Ettritem a Epikadem. 

gentílis, Neříman sloužící v armádě, pozd. pohrdlivé označení pro polytheisty, srov. s págánus§ 370+

Genua, pův. sídel. m. Ligurů, předřímská Stalia, dn. Genova, č. Janov§ 233, 205, 203, 197, 148, 117, 109, 41

Genúcius Cípus, praet. s rohy§ 240

Cn. Genúcius§ 1. tr. pl. (?), 473; 2. tr. mil., 397 

L. Genúcius, tr. pl.§ 342 

T. Genúcius, tr. pl.§ 476

C. Genúcius Clepsina§ cos. v letech 270 a 276

L. Genúcius Clepsina§ cos. 271

Cn. Genúcius Aventinensis§ cos. 363

L. Genúcius Aventinensis§ 1. cos. v letech 365 a 362; 2. cos. 303

M. Genúcius Augurínus§ cos. 445

T. Genúcius Augurínus§ cos. 451

Genúcla, Genúkla, pevnost na Dunaji v Dolní Moesii§ 61, 28

geógrafiá, geografie§ viz pod dějepis

geologická období§ pravěk

geómoroi, oligarchové na Samu, srov. s gámoroi§ 611, 602

Geórgios z Kappadokie, rodem však z Epifaneie v Kilikii, patriarcha v Alexandreji (nezaměňovat s Grégoriem z Kappadokie, rovněž alex. patriarchou a též ariánem, viz tam)§ 338+, 355+, 362+  

Geórgios Kedrénos, východořímský chronograf z 11. století§ 362+

Geórgios Synkellos, východořímský mnich a chronograg§ 3761, 3500, 1674, 1170, 208+, 218+    

Gépaipyris z Thrákie, k., dc. Kotya VIII. s Antónií Tryfainou, manž. Aspúrgova, m. Mithridáta III. a Kotya I.§ 35-, 38+, 45+ 

Gépidé, řec. Gépaides, též Gipidé, Gypidé§ před 6000, 243+, 248+, 250+, 269+, 272+, 278+, 375+ a viz Germáni