Geb, Hor Geb§ viz Pták

Gebar’ú, o. Fradašta z Edessy, snad řec. Góbryás (?), dyn.§ 120

Gebericus, Geberich, k. Gotů-Greutungů, s. Hilderithův, vn. Ovidy a pravn. Nidady§ 336+

Gebtawi§ viz Koptos

Gedaljáhú, Gdaljáhú z Júdeje, řec. & lat. Godolia, místodržitel bab. provincie Júdaie a příznivec proroka Jirmjáhúa, jím skončila židovská samospráva§ 587

Gedeón z Manasse alias Jeruba'al n. Jerubešet, řec. G. Ierobaal n. Iarbaal, lat. Hierobbaal, hebr. Gid'ón alias Jruba'al, soudce-vůdce Israélitů§ 1280, 1206, 1182, 1179  

Gedrósie, Gadrósiá, Gedrósiá, Kedrósiá, jihových. část Íránu, dn. Balúčistán v Íránu a Pákistánu, pozdější Makrán, viz tam§ 329, 325, 323, 303, 200, 180

Proculus Geganius Mácerínus§ cos. 440

M. Geganius Mácerínus§ cos. v letech 447 a 443, cens. 435

T. Geganius Mácerínus§ cos. 492

Geiserich, Gaiserich, lat. Geisericus, řec. Gizerichos/Gez-, k. Vandalů, "Král-císař"§ 753, 507, 63

Narozen asi roku 389 byl levobočkem krále Godegisila, který přivedl Vandaly do Hispánií a byl krátce spoluvládce králova syna Gunthara. Po jeho smrti roku 428 se stal sám králem a roku 429 n. l. se s asi osmdesáti tisíci soukmenovci, z toho patnáct až dvacet tisíc ve zbrani, přeplavil do Afriky, vyhnal odtud římskou správu a založil království germánských Vandalů se sídlem v Karthágu. 
Roku 430 po třech měsících vandalského obléhání Hippo Regia zemřel křesťanský ideolog Augustinus (celkově se město drželo osmnáct měsíců), dn. ´Annába, Bône, v DZ). Roku 442 byl jako první z germánských vládců uznán římským panovníkem s doménou na římském území (Valentinianus iii.).

V dokonalosti mu scházelo to, že kulhal následek pádu s koně. Po něm vládl syn Hunerich (477 - 484), pak Gundamund, s. staršího Geiserichova syna Genzona, pak jeho bratr Trasamund (496 - 523), pak Hunerichův syn Childerich a posledním, pátým vandalským králem v Africe byl Gelimer, syn Geilaridův a vnuk Genzonův (srov. tam). Všichni byli ariány a tato okolnost Vandalům přinesla osudovou nenávist katholického kléru vládnoucího Římu. 

Gela, m. a ř. na Sicílii, dn. Gela, starší Terranova di Sicilia, ani ř. nezměnila psané jméno§ 691, 688, 580, 554, 528, 498, 494, 491, 485, 483, 456, 424, 463, 461, 414, 413, 409, 406 - 404, 397, 375, 337, 318, 314, 313, 310, 309, 307, 306, 282, 281

Gelanové, lat. Gelaní, nezn. středoasijský lid, snad s nimi souvisí jméno Gílán, země při íránském Kaspiku§ 356+, 358+ 

Gelanór z Argu alias Pelasgos, k.§ 1473

Gelasios z Kaisareie v Pal., autor spisu o církvi§ 345+, 380+

Gelasios z Kýziku, církevní historik§ 380+

 

Gelasios, autor spisu proti křesť. sektářům§ 380+  

Gelasios, překladatel Rufinův, synovec Kyrilla, bisk. v Jerúsalému§ 345+, 380+

Gelduba, osada s římským garnisonem na území Ubiů, dn. Krefeld-Gellep v NRW§ 69+

Geleontés, jedna ze čtyř starých iónsko-attických fýl (podle Geleonta, syna Ióna)§ 700

Gelimer, poslední k. Vandalů (srov. pod Geiserich); od roku 535 n. l. žil na statcích v Galatii, které mu daroval císař Iústíniánus I.§ 63 a viz pod Vandalové

Gelliás§ viz Telliás

A. Gellius, právník a literát§ 130-, 105+, 120+, 125+, 133+  

L. Gellius Públicola§ 1. praet. pereg. 94, cos. 72, cens. 70; 2. s. M. Valeria Messály Nigra s Póllou, b. M. Valeria Messály Corvína, 43, cos. 36, 31 

Cn. Gellius, annalista§ 150

Gellius Egnátius, vůdce Samnitů§ 296, 295

Gellius Máximus§ 1. osob. lékař Caracallův, o. no. 2, 219+; 2. s. no. 1, senátor, armádní legát a usurpátor, 219+

L. Gellius Ménogenés§ viz Ménogenés

L. Gellius Xenagorás§ viz Xenag. 

geloiastás, u dvora, na soukr. hostinách, šašek, srov. gelotofobie§ viz blázen dvorní

Gelón z Fókidy, strat., gen. Gelóna§ 571
Gelón z Gely, tyr. v Syrákúsách, s. Deinomenův, b. Hieróna, Polyzála a Thrasybúla§ 591, 554, 493, 491, 488, 486, 485, 481, 480, 477, 472, 466, 463, 440, 414, 396, 344, 274  
Gelón (II.) ze Syrákús, syn Hieróna II., o. Hierónyma§ 233, 216 - 215
Gelón ze Sparty§ 604 (Ol.)

Ailios Gelos z Athén§ arch. 156+, popř. 162+  

gelotofobie§ viz pod smích

Geme-Enlila, manž. Ibbi-Sînova§ 2030 

Geme-Nanna, milenka/lukur Šú-Sînova§ 2039 

Geme-Nin-lil-la, milenka/lukur Šulgiho§ 2078

Geme-Su-en§ viz Amat-Sîn 

Gemelius, s. Anatolia z Bérýtu§ 347+

Gemella, m. v Baetice, asi Akki/Acci, dn. mí severně od města Guadix v Granadě§ 141

Gemellus§ viz Claudius Caesar a Iúlius Caesar

Gemellus, celé jméno nezn., poslíček tribunů a provozovatel bordellu§ 52

Gemenefhorbek, wezír§ 664

Gemešulpae, Geme-Šul-pa-e, manž. Gudeova§ 2144

Geminí, řec. Didymoi či Dioskúroi, Blíženci§ viz Dioskúroi

Geminius§ 1. celé jméno neznáme, vrah, 78; 2. nezn. antóniovec, 32 

Geminius Chréstus, praef. praet.§ 223+

Geminus, propuštěnec Vérův§ 166+

Geminus Maecius z Túscula, velitel jízdy§ 340

Gemóniovy schody, scálae Gemóniae nebo jen Gemóniae, na cestě z Fora Rómána na Capitólium§ 236-, 28+ (zde  též o původu jména), 31+, 69+, 268+    

genearchés, řec. označení pro hlavu části nehellénského ethnika, klanu, pater familias, šejk§ viz stratégos kai genearchés

Genabis, Cenabum, Orléans§ viz Gallia Comáta

Genava, Geneva, dn. Genève, Genf§ 58 a viz Allobrogové

genealogie, theologie, genealogové, theologové, religionisté§ viz v přílohách Bohové a jejich svátky 

Genebath§ viz Gnúbath

generace, řec. geneá, lat. saeculum, aetás, starý chronologický údaj rozličné kvantity. Hérodotos hovořil o stu letech, počítalo se údajně i se sedmi léty, nejčastěji ale po, dvaceti pěti, třiceti n. čtyřiceti letech.

Generósé z Kilikie, ses. Olympova§ 391+

Genethlios z Petry, s. Genethliův, sofista v Athénách§ 200+, 264+

Genezareth (lat.), Genezaretské jezero§ viz Galilajské j. 

Genius, osobní ochranný duch mužů, řec. daimón, u žen Iúnó; geniové střeží též města, provincie, místa, dokonce římský národ, Genius Augustí§ 7

Genneus§ Kaineus

Gennésaret, Gennésarítis§ viz Galilajské jezero

Gennobaudés, franský velmož§ 388+

genocida, genocidní válka, vyhlazovací§ 306, 304, 151, 121, 118, 58, 53, 51, 38, 33, 25, 19

genocida občanů pro jejich přesvědčení, první evropsk᧠88
Výraz genocida je novodobou složeninou z řec. genos, rod, druh (popř. z lat. gens), a z lat. caedere či incídere (-cídium), bít, pobíjet. Poprvé slova použil v roce 1944 americký právník rodem z Polska Raphael Lemkin (1901 - 1959) v knize Axis Rule in Occupied Europe.

Výraz zevšeobecněl po přijetí konvence OSN o genocidě ve významu plánovitého vyvražďování ethnické nebo náboženské skupiny (v platnosti od ledna 1951). Význam zničení národa nebo ethnické skupiny se v intepretaci OSN rozšířil na náboženské a rasové skupiny včetně převýchovy dětí, vnucování životních podmínek vedoucích k zániku skupiny.
Starověk pro vyhlazovací válku neměl specifický výraz (srov. genocidní války vedené např. Židy, Assyřany, Římany). Např. assyrští panovníci se ve svých nápisech chlubili, kolik lidí povraždili včetně žen a dětí, kolik koní, dobytka a zajatců se zmocnili atd.

Autoři židovských kronik Starého zákona nechávají vyvražďovat celá města, naopak móabitský král Méša (viz rok 854) se na nápisu obsahujícím mimo jiné první mimobiblickou zmínku o bohu Jahwe vytahuje povražděním sedmi tisíc lidí dobytých židovských městeček incl. dětí, žen, a to též těhotných. 
Za příklad odvrácené genocidy může posloužit podivný biblický příběh perského krále Ahasvera (řec. Asuéros, hebr. Achašveroš), tedy Xerxa/Chšajáršá, který zapudil hlavní manželku Waští a nahradil ji Židovkou Hadassou ("Myrtou") alias Ester (= Ištar). Proti Židům štval jistý Haman z rodu Agagů (viz války s Amalichity) a nachystal na 13. addara jejich likvidaci po celé říši. Dostal na to od krále dokonce písemné svolení, ale v poslední chvíli Xerxa přemluvila Ester, že bude zavražděna i ona. Král otočil a Haman se svými lidmi skončil na šibenici a s ním po celé říši zabito na 75 tisíc židovských nepřátel ("ale okradeni nebyli"). Z oslavy úspěšné vendetty prý povstal svátek púrim.

Z římských vojevůdců přímý rozkaz nešetřit ani žen, dětí, nikoho vydal roku 16 n. l. před jedním ze svých germánských tažení miláček historiografů Germánicus. V Británii ho zopakoval roku 210 L. Septimius Sevérus před výpravou proti Maiatům za Hadriánův val, tedy kamsi do dnešního Skotska.

V moderních dějinách se nejčastěji hovoří o genocidě Čerkesů mezi Kubání a Kavkazem završené rozsáhlou migrací roku 1864, Arménů ze strany Turků za první světové války, lenino-stalinských bolševiků vůči neruským a ideologicky „závadným“ skupinám v Sovětském svazu (hladomor na Ukrajině, doba velkého teroru), Židů nacisty (se specifickým slovem holokaust, novohebr. šoa), Tutsiů ve Rwandě, srbské protimuslimské a protialbánské akce v Bosně a na Kosovu, maoistických Rudých Khmerů v Kambodži (diktátor Pol Pot je vinen ze smrti čtvrtiny Kambodžanů), Indonésanů na Východním Timoru, vyvražďování indiánů v Americe a Brazílii…

Za největšího masového vraha dějin ovšem bývá pokládán vůdce čínských komunistů Mao Ce-tung (zemřel 1976), jehož šílené projekty stály život podle některých odhadů až sedmdesáti milionů lidí (nejvyšší vyřčený odhad leží na devadesáti milionech). Z toho hlady za jeho „velkého skoku“, úchylného nápadu vesnické industrialisace země, zemřelo na čtyřicet milionů a za „velké kulturní revoluce“ v letech 1966-1976 zemřelo nejméně deset milionů Číňanů.

Za vzor masového teroru proti vlastnímu obyvatelstvu lze pokládat „velký teror“ v Sovětském svazu roku 1937, který postihl na dva miliony lidí a asi sedm set tisíc lidí bylo popraveno (viz i jiné odhady a úřední podání ve srovnávacím životopisu Hitlera a Stalina v oddílu Obrazy z moderních dějin). Smyšlené případy špionáže ve státním aparátu, vysokém školství, policii, armádě, mezi roduvěrnými bolševiky organisoval osobně z Kremlu Stalin a prováděla jeho tajná policie NKVD, dřívě Čeka a pozdější KGB.

Po aktérech masových vražd se dodnes v Rusku jmenují ulice a vlna násilí, jak se soudí, významně ovlivnila chování Rusů, že se u nich udržela dvojakost veřejného a soukromého postoje, což je společné pro velké orientální despocie.

Řada projevů násilí během expanse Evropanů do zámoří se ovšem jako součást „státotvorných“ dějin genocidně nevykládá, např. násilné pokřtění a vyvražďování amerických Indiánů, vztah k Afričanům a Asiatům v éře tzv. kolonialismu, šíření monotheismu po celé planetě. Podobně vypadala expanse islámu, otrokářství praktikované muslimy. V tomto smyslu polytheističtí Hellénové ani Římané žádnou děsivou ideologii jediné pravdy, přes své povýšenectví nad „barbary“ a pověru v imperiální předurčení, neměli.

genos§ viz Athény

géns, gentés, rod, klan v Římě, jejich výčet a tím d. f. seznam římské elity viz v indexu pod jména osobní§ 753

Řevnivost mezi rody zaznamenána byla, nikoli však nenávist na život a na smrt, jakou známe z dějin středověkých italských měst. Záhy neexistovala v rámci rozvětvených rodů jednotná politika a zájmy a v rámci velkých rodů šli často jednotlivci proti sobě, srov. např. Semprónie (Gracchové proti ostatním) a Cornélie (Cinna a Sulla). Zato existovaly pevné koalice posilované sňatky například mezi Cornélii Scípióny a rodem Aemiliů.

Genthios či Gentión z Illyrie, s. Pleuratův, k., lat. Gentius§ 181, 173 - 167, 158 

S Eurydíkou měl jeho otec ještě syna Platóra a z jiné ženy Karavantia. Genthios toužil po Platórově snoubence Etutě/Etlevě, dceři Monúniově, dardanského vládce, a tak dal bratra zavraždit i s předáky Ettritem a Epikadem. 

gentílis, Neříman sloužící v armádě, pozd. pohrdlivé označení pro polytheisty, srov. s págánus§ 370+

Genua, pův. sídel. m. Ligurů, předřímská Stalia, dn. Genova, č. Janov§ 233, 205, 203, 197, 148, 117, 109, 41

Genúcius, gallus Velké Matky§ 77

Genúcius Cípus, praet. s rohy§ 240

Cn. Genúcius§ 1. tr. pl. (?), 473; 2. tr. mil., 397 

L. Genúcius, tr. pl.§ 342 

T. Genúcius, tr. pl.§ 476

C. Genúcius Clepsina§ cos. v letech 270 a 276

L. Genúcius Clepsina§ cos. 271

Cn. Genúcius Aventinensis§ cos. 363

L. Genúcius Aventinensis§ 1. cos. v letech 365 a 362; 2. cos. 303

M. Genúcius Augurínus§ cos. 445

T. Genúcius Augurínus§ cos. 451

Genúcla, Genúkla, pevnost na Dunaji v Dolní Moesii§ 61, 28

Genusus, ř. v Illyrii, dn. Shkumbin v centrální AL§ 168

geódotés, král. geodet u Attalovců§ 166

geógrafiá, geografie§ viz pod dějepis

geologická období§ pravěk

geómoroi, pozemkoví vlastníci-nešlechtici v hellénských státech, oligarchové na Samu, srov. s gámoroi§ 611, 602

Geórgios z Kappadokie, rodem však z Epifaneie v Kilikii, patriarcha v Alexandreji (nezaměňovat s Grégoriem z Kappadokie, rovněž alex. patriarchou a též ariánem, viz tam)§ 338+, 355+, 362+  

Geórgios Kedrénos, východořímský chronograf z 11. století§ 362+

Geórgios Synkellos, východořímský mnich a chronograg§ 3761, 3500, 1674, 1170, 208+, 218+    

Gépaipyris z Thrákie, k., dc. Kotya VIII. s Antónií Tryfainou, manž. Aspúrgova, m. Mithridáta III. a Kotya I.§ 35-, 38+, 45+ 

Gépidé, řec. Gépaides, též Gipidé, Gypidé§ před 6000 (2), 243+, 248+, 250+, 269+, 272+, 278+, 375+ a viz Germáni