Kuj-Ký

Kujundžik§ viz Ninive

Kukku-siwe-temti z Awanu, Kikku-sime-temti, elam. dyn.§ 2400, 2346 

Kukunu, Kukkuniris z Lykie§ 2002

Kukusi, mí v Kappadokii§ 340+

 

Kulchai§ viz Kolchis

Kulija z Aššuru, podnikatel a jeho klan§ 1920

 

kulinářské umění§ viz kuchyně

Kullab, Kullaba, chrámový komplex Anův se zikkurratem u Uruku, jeho část§ 2800, 2700, 2119  

Kulláni§ viz Unqi

Kullassinna-Bél z Kiše, k.§ 3200

Kullimmeri, Qulmeri, m. a ass. provincie na horním Tigridu, dříve součást Šubrie a asi její urartský název§ 659

 

kult osobnosti§ viz pod bohové a héróové

kulty, náboženství, kultovní spolky, kultovní místa u Hellénů§ viz amfiktyonie 

kulty římské a jejich kněží

Polytheismus netrpěl masovovým pocitem výjimečnosti a předurčenosti, morem monotheistů, ani nesmiřitelnými schismaty v náboženských dogmatech a válkami o ně, sektářstvím kacířstvím, heresí, monstrosním kněžským aparátem apod., jak to západní civilisace poznala u křesťanů.

Římané za Augusta rozlišovali kulty bohů do dvou skupin. V první byli di indigetes, ve druhé di novensides. Přesný význam těchto kategorií neznáme. Indiges zřejmě souvisí se slovem pro „domácí“, ale může mít vztah i ke skupině bohů, kteří byli „oslovováni modlitbami“. Novensides jsou pak zřejmě bohové, kteří jsou v Římě „nově usazení“, přišli ze zemí mimo Itálii.

Základy římského polytheismu poprvé napadl šílený císař arabského původu Heliogabalus, který byl k tradičním kultům nepřátelský a prosazoval svůj monotheistický syrský idol. Mezi hellénskými filosofickými školami však monotheismu nejblíže stáli kynikové a po nich stoici. Jak Antisthenés, žák Sókratův, tak Foiníčan Zénón učili, že nesmrtelný bůh nemá lidskou podobu, že je dokonalý, spokojený s nezájmem o lidský svět, všepronikající tvůrce vesmíru nepřipouštějící zlo a říkává se mu Zeus a jinými jmény.

Původně nebyli bohové Latinů a Římanů anthropomorfní, ale byla to numina, duchové. Pod etruským, ale hlavně hellénským vlivem dostávalo množství přírodních sil lidskou podobu, především dvanáct nejvyšších, dii consentes. Duchové se v době vrcholné republiky nestaly předmětem státního kultu, ale pozornost jim byla věnována na venkově. Tento stav trval až do nástupu monotheismu. Zbožní Římané byli významně pověrčiví, sledovali přírodní úkazy a rádi je interpretovali jako omina, jimiž se různá numina projevují.

Velká část kněží římského kultu (ale také kultů hellénských) byli do úřadu voleni občanskými sněmy, popřípadě je vykonávali dobrovolně v rámci rodů. Obecně platilo, že ve sporech mezi knězem a jiným voleným úředníkem, pokud k nim vůbec došlo, měl přednost kněz. Zmínka z roku 161 u T. Livia praví, že praetor Cn. Tremellius byl pokutován za to, že se pohádal s pontifikem maximem M. Aemiliem Lepidem. Praetor byl zřejmě muž na začátku kariéry, kdežto M. Aemilius už byl konsulem, několikrát principem senátu a také nejvyšším knězem Iovova kultu. Tremellius se mohl ohledně pokuty odvolat k lidovému sněmu, neměl ale právo pontifikovo rozhodnutí zvrátit, leda odkládat zaplacení, až se oba dohodli.

Dii consentes: Iuppiter, Iuno, Minerva (capitolská trojice, hlavní říšská božstva), Vesta, Ceres, Diana, Venus, Mars, Mercurius, Neptunus, Volcanus a Apollo.

Do této skupiny nebyli počítáni jinak velmi významní staří bozi: Ianus, Saturnus, Quirinus, Volturnus, Pales, Furrina, Flora, Carmenta, Pomona, Portunus, Fontanus, všichni staroitalského původu. Dii indigites bylo kolektivní označení pro deifikované, jako např. Aenéás, Faunus, Sol Indiges, Iuppiter Indiges, Numicus. Ochrannými bohy místa byli Roma, Tiberinus, původně latinskými kulty byli Bellus, Bellona, Liber, Libera, odabstrahované Fortuna, Concordia, Pax, Iustitia.

Mezi dii inferi, podsvětní kulty, patří Dis (Pluto) alias Orcus s Proserpinou. Skupina bohů zahraničních, dii novensiles, se záhy rozdělila, protože Apollo a Ceres se stali součástí dii consentes. Zůstali Bacchus či Dionysus, Sol Invictus (Elagabalus), Ísis, Serápis, Cybele, Attis, Mithras atd.

Dii familiaris. Ochránci rodiny a rodu. Lar familiaris - ochranný duch rodiny, Genius, lares loci - ochranní duchové domova, geniové loci, genius paterfamilias, dii penates - ochránci skladišť, spižírny, dii manes - duchové zemřelích (lemures či larvae nejsou žijícím příliš nakloněni). Rodové kulty dostávaly také státní dimensi jako lar praestites, penates publici; císařský kult byl od rodového odvozen, od jeho genia, jako genius paterfamilias všech Římanů. Každý člověk má svého genia, ženy Iunonu.

V domě každý kout měl svého ochranného ducha. Forculus chránil dveře, Limentinus práh, Cardea veřeje, Vesta krb, Deverra koště, Pilumnus dusadlo, Intercidona sekeru.

V gallském světě od Britannie po Porýní hrál pozoruhodnou roli genius cucúllátus/cucúlátus pojmenovaný podle keltského výrazu pro plášť s kapucí nošený na provinčním venkově. Geniové byli pokládáni za božstva pocestných, vojenských táborů a za výraz ochrany plodnosti. Dochovány jsou figurky trpaslíků v kameni a bronzové se snímacím pláštěm zahalujícím fallos. Gallorománské "bábušky" mnohdy pravděpodobně plnily roli mnohem pozdějších sádrových zahradních trpaslíků.

Rodinný život provázejí další ochranná božstva. Iuno a Mena se starala o menstruaci budoucí matky, Iugatinus chránil rodinný svazek muže a ženy,Cinxia či Virginensis chránila ženin pás, Subigus ji přiváděl k muži, Prema řídila penetraci, Inuus (Tutunus či Mutunus) a Pertunda končili s panenstvím. Ianus otevírá cestu tvorbě semene, kapajícího ze Saturna, Liber má na starosti ejakulaci.

V těhotenství vyživují zárodek krví Fluonia či Fluvionia, o vlastní výživu se stará Alemona. Pro odvrácení nebezpečí potratu je vzývána Postverta a Prosa, pro hladký průběh těhotenství je vzývána Diana Nemorensis. Před útoky Silvana chrání matku Intercidona, Deverra a Pilumnus. Před porodem je obětováno Pilumnovi, Picumnovi či Iunoně a Herculovi. Nona a Decima se musejí postarat o to, aby porod nastal devátého či desátého měsíce. Egeria dostane dítě na světlo světa, Parca a Partula jsou u porodu. Život dítěti vdechne Vitumnus a Sentinus smysly.

Po porodu se vzývá Lucina, nositelka světla. Na ni se obracejí také ženy neplodné. Rodičku po porodu očistí Iuno Februa (Februalis či Februlis), který ji zbaví placenty Levana pozdvihuje novorozeně k matce a otec pak zdvihá dítě s pomocí Statiny (Statilina, Statinus či Statilinus).

Kněží římských kultů

Collegium pontificum
pontifex maximus, rex sacrorum a 15 pontifiků státních kultů s právy výkladu náboženských otázek a jmenování různých dalších kněží
Flamines, 13 kněží veřejných kultů určených božstev
flamines maiores: fl. Dialis, Martalis a Quirinalis
flamines minores: fl. Carmentalis, Cerealis, Falacer, Floralis, Furinalis, Palatualis, Pomonalis, Portunalis, Volcanalis, Volturnalis
Virgines Vestales
Collegium augurium, 9 kněží zabývajících se věštbami a vyměřováním posvátného prostoru (templum)
Septemviri epulones, deset kněží, starajících se o uspořádání Iovovi hostiny o lectisterniu a banketu pro senátory, který o Iovových slavnostech následoval (menu srov. pod kuchyně)
Sodales Fratres Arvales
magister, flamen arvales, decem sacerdos arvales
Sodales Luperci
Luperci quinctiales (Quintilii, založ. Romulem)
Luperci fabiani (Fabianii, založ. Remem)
Sodales Salii, Martovi „skákající“ kněží se štíty (ancillae)
sodales Palatini, 12 kněží kultu Marta Gravida
sodales Collini či Agonenses, 12 kněží Quirinova kultu
Sodales fetiales, 20 kněží zabávajících se zahraničními vztahy, uzavírající, posvěcující a vyhlašující války a smlouvy
Quindecimviri sacris faciundis, 15 kněží starajících se o Sibylliny knihy a dohlížejících na cizí kulty, dokonce potvrzující jmenování kněží u těchto kultů
Iunonis templi sacerdotes, kněží (počet neznám) starající se o chod Iunonina chrámu
cizí kulty v Římě:
Apolló, Apollinis templi sacerdotes
Bacchus, mystagógos (kněž, který dovede další k iniciaci)
mysteria eleusínská, mystagógos
mysteria Mithrova, mystagógos
mysteria orfická, mystagógos
mysteria Ísidina a Sarápidova, mystagógos
mysteria Velké Matky (Magna Máter): archigalli (provádějí taurobolia), galli (kněží-eunúchové, nesmějí být občany), sacerdotes (nižší kněží)

kultura (archeolog.):

 

kultura, archeologická, souhrn shodných prehistorických nálezů časově a zeměpisně ohraničené oblasti. Nálezy nesouvisejí s případnou ethnicitou a změny materiální kultury nemusely znamenat změnu jejich nositelů (vlivy migrační, "módní", nikoli pouze válečné). Užívá se pro éru neolitickou. Pro starší doby kamenné se užívá pro územní rozšíření stejného výrobku slova industrie. Je-li takových předmětů ve stejném rozsahu více, pak hovoří archeologové o technokomplexu; v CSD je zjednodušeně vše vedeno pod "kultura":

 

Abaševo§ 2500 

 

Aja Irini§ 5300 

 

acheuléen§ před 6000

 

Anasaziů§ 5500 

 

Andronovo§ 2500 

 

Andžira§ 3000 

 

Arzachena§ 4000 

 

aurignacien§ před 6000

 

Băc Son-Hoa Binh§ před 6000 

 

 

kultura billendorfská, podle Billendorfu, dn. Nowogród Bobrzański v PL§ 500 

BMAC§ 2200 

 

Bonu Ighinu§ 4000 

 

Botai§ 5999, 5200 

 

Capo Graziano§ 5600 

 

Caral§ 3000 

 

Castellaro Vecchio§ 5600 

 

civilisací údolí Indu§ 2300 

 

civilisace Sarasvatí-Sindh§ 2300 

 

Colha§ 4200 

 

čtyřhranných sekyr (Čína)§ před 6000 

 

Dimini§ 3000 

 

doby chrámů§ 2500 

 

Džamdat Nasr§ 3200, 3000 

 

Džíroft§ 3200 

 

Džómon/Jomon, šňůrová (Jap.)§ před 6000 

 

Fajjúm§ 4500, 3500 

 

Filia/CY§ 2300 

 

Fylakopi§ 5300 

 

folsomsk᧠před 6000 

 

Gaudo§ 3500 

 

Gaura§ 3500 

 

ghardalamsk᧠5600 

 

Girza, girzéen§ 3500 

 

gravettien§ před 6000

 

Grotta-Pelos§ 5300 

 

halafská/Tal Halaf§ 5200 

 

hallstattsk᧠4000, 616, 583, 450 a viz pod Hallstatt  

 

Harapp᧠2300 

 

chalkolitické§ 550 

 

chassunsk᧠5900, 5500 

 

Chinchorro (Peru)§ před 6000 

 

ibéromaurisien§ před 6000 

 

indické, nejstarší zemědělské§ 3000 

 

jámov᧠5999, 4000, 3000, 2500   

 

Jang-šao§ 3000 

 

jeleních kamenů/kamenných mohyl khirigsuurů§ 5999 

 

Karanovo§ 5300 

 

Karasuk§ 2500 

 

Kastri§ 5300 

 

kultura katakombových hrobů§ 775 

 

Keros-Syros§ 5300 

 

Kili Ghul Muhammad§ 3000 

 

klínových sekyr (Čína)§ před 6000 

 

Kót Dídží§ 2300 

 

Kunda§ před 6000 

 

Kura-Araxés/šengavitsk᧠5999, 4000, 3500  

 

Lang-šan§ 3000 

 

Lapita§ před 6000, 4000 

 

Lapú'í§ 4400 

 

laténsk᧠4000 a viz pod La-Tène 

 

Laterza§ 3500 

 

Lefkadi§ 5300 

 

lengyelská/malované keramiky§ 5300 

 

Lepenski Vir§ před 6000 

 

Levisa§ 4200 

 

lidu popelnicových polí§ 5500, 775  

 

lužická, ethnicky bývá ztotožňována s Illyry, Germány nebo s lidem ze slovanské jazykové skupiny§ 500

Ma'ádí§ 4500, 3500 

 

magdalénien§ před 6000 

 

majkopsk᧠4000, 3500 

 

makedonsk᧠3500 

 

malovaná kappadocká keramika§ 2200 

 

Marimda/Merimde§ 4500 

 

Měsíčního jezera/Mondsee§ 5500 

 

micoquien§ před 6000

 

Milazzo§ 5600 

 

mínojsk᧠5300, 3000, 2200, 2000, 1900    

 

Mogollon§ 5500 

 

Mohendžo-daro§ 2300 

 

moustérien§ před 6000

 

Mundigak§ 3000 

 

mykénsk᧠5600, 5300 

 

nálevkových pohárů§ 5999, 5200 

 

Náneš/Bániš§ 4400 

 

Naqáda/amratien§ 4500, 3500, 3236  

 

Narva§ před 6000 

 

natúfien§ před 6000

 

Nazca§ před 6000 

 

okská/oasov᧠2200 

 

olmeck᧠3000 

 

Ortoire§ 2000

 

Oshara/výrobců košíků§ 5500 

 

oválných sekyr (VN)§ před 6000 

 

Ozieri/San Michele§ 4000 

 

pásková (lineární, volutová)§ 5999, 5300, 5200  

 

pátá ninivsk᧠3200 

 

Pelops group of tombs§ 3000 

 

Plano§ před 6000 

 

Poltavka§ 2500 

 

Rana Ghundai§ 3000 

 

Rinaldone§ 3500 

 

Sa Huỳnh§ 500, 192+ 

Sámarr᧠5200 

 

Scorba§ 5600 

 

Sesklo§ 5300 

 

Sintašta, Sintašta-Petrovka-Arkaim§ 2500 

 

skupiny listových hrotů/Blattspitzen-Gruppen, szeletien§ před 6000

 

solutréen§ pravěk, před 6000

 

sopotsk᧠5300 

 

srubov᧠2500, 775  

 

Starčevo§ před 6000, 5999 

 

stentinellsk᧠5600 

 

Susa§ 4400, 3500 

 

Syros group of tombs§ 3000 

 

swiderien§ před 6000 

 

šňůrové keramiky§ 5999, 5200 

 

Šulaveri-Šomu Tepe§ 5999, 4000 

 

Tal-i Bakun§ 4400 

 

Tarausi§ 3500 

 

Tarsos§ 3500 

 

Tása-Badárí/tásien, badárien§ 4500, 3500, 3236  

 

Tehuacán§ 2500 

 

thapsk᧠5600 

 

Trialeti§ 4000 

 

Troja§ 3000 

 

ubajdsk᧠4300, 3500 

 

únětick᧠5500, 5200, 5000 

 

uruck᧠3500 

 

varnsk᧠5300 

 

Vinča§ před 6000, 5300, 3500, 2000   

 

vypíchané keramiky§ 5999, 5300 

 

zvoncových pohárů§ 5999, 5200, 2300     

   

Kumaradévi z Liččháví, manž. Čandragupty I. Guptského§ 320+

Kumarbi, churrit. a posléze chet. bůh, Sumery připodobněn Enlilovi, pučem proti svému otci Anuovi srovnáván s hellénským Kronem§ 2191

Kumaso, země a lid na Kjúšú§ 70+, 190+, 200+  

 

Kumrán§ viz Qumrán

Kumkwan Kaja, kor. přepis Geumgwan Gaya, korejský stát§ 421

Kumsong, hl. m. státu Šilla, dn. Kjongdžu/Gyeongju§ 57, 200+ 

Kúmúl/Qúmúl, sídel. m. tocharského státu Ku-š' ve východním čín. Turkestánu/Sin-ťiangu, čín. jméno pro ujgurský název je Cha-mi§ 177

 

Kumun, Kummunuch§ viz Kommágéné

Kunala§ viz Sujaša 

 

Kúnaxa (pl.), mí. v Babylónii, dn. pahorek Knajsa?§ 405, 401, 395

Kundašpi z Kummuchu, k.§ 746 

 

Kundu, m. v Qúe neznámé polohy§ 677

Kundur, m. v Médii§ 521

Kúneové, lat. Cynetés, národ na jihu P a E§ 153

 

Kung/Gong, rodinné jméno buddhisty Fa-siena, viz tam§ 337+

Kung, Kung-ti/Gongdi, ťinský císař§ viz S'-ma Te-wen/Sima Dewen  

 

Kung-sun, ministr státu Čeng§ 545

Kunimund, k. Gépidů, o. Rosamundy§ před 6000

 

Ku-ni-sin z Pekče, k., s. Tjönčiho§ 285+

 

Kunší-mátum, d. Šulgiho Urského, manř. Ipchucha ze Simanu§ 2039

 

Kunulua, hl. m. státu Unqi, dn. Tell Ta‘jinat (Tayinat) v provincii Hatay na jihu TR§ 738


kůň, pomohl dvakrát dobýt Ílion§ 5999 (domestikace), 4000 (dtto, užití), 2000 (v Evropě), 359
Nejstarší zaobrazení dřevěného koně s lidmi je ze 7. st. na amfoře z Mykonu. Nejstarší zobrazení spřežení v Evropě je z Kréty model čtyřkolého vozu kolem roku 2000 nebo starší, kdy byl, asi z východu, importován s koněm.

Po tisíciletí byl kůň nejrychlejším dopravním a válečným prostředkem. Teprve 29. ledna 1886 patentoval Karl Friedrich Benz nový dopravní nástroj Motorwagen, vůz poháněný jednoválcovým benzinovým motorem. Významná společenská role koní skončila s první světovou válkou, kdy byli naposledy bojově nasazeni, hlavně však jako tahouni – německá armáda roku 1914 rekvírovala 715 tisíc koní. Pro velkoměsta byla koňská doprava velkou zátěží: všudypřítomné koblihy, permanentní zápach hnoje, jeho odklízení, nemoci z nezdravého prostředí a hlodavců. Kolem roku 1900 žilo v třímilionovém New Yorku dvě stě tisíc koní. Vysvobozením se pro Američany stal právě automobil...

Viz také dostihový kůň, hry, dostihy, zvířata.

kůň, pád z něho s následkem smrti§ viz smrt

Nejtrpčím rokem římských dějin byl rok 260 n. l. Císař Licinius Valeriánus byl u Edessy poražen a jat Peršanem Sápórem I. Po Cannách, Karrhách a Teutoburském lesu největší z římských vojenských ostud: zbožtěná hlava státu Valentiánus se už domů nevrátil, buď zemřel v zajetí stářím, nebo byl umučen (vládl 253 – 260). Podle jedné verse ho Peršan používal jako stoličku při vsednutí do sedla koně.

kuplíř, kuplířství, lénó, lénócinium§ viz pod sex

Kuprili z Xanthu, dyn.§ 360

 

Kurdistán, Kurdové§ před 6000, 4750, 2400, 2292 a viz Gordyéné, resp. Assyrie

Kúréti, Kúrétes, démoni sloužící Diovi a dalším Olympanům nejen na Krétě, též (pravděpodobně) předhellénský lid v Aitólii a Frygii; souvislosti nejasné§ 1963

 

kurgan, zemní mohyla navršená nad pohřební komoru§ 5300, 2500 

 

kúrie§ viz cúria

Kúrion, m. na již. Kypru§ 709, 497, 332 

Kúrios, lat. Cúrius, lúsítánský bandita§ 141

 

Kuriššak z Awanu, k.§ 2550

 

Kurna§ viz Qurna

 

Kurti z Atuny/Tuny, Gurdi, k. v Tabalu [o případné shodě s vůdcem Kimmerů Ešpajem/Gurdim Kulummajem viz rok 706]§ 738, 713, 706  

Kuru, Kuruové, árjský klan§ 600

kurulské úřady, v Římě, obsazovány každoročně volenými patriciji a úředníci měli právo sedět na čestném sedátku, sella curúllis - konsulové, praetoři, kurulští aedilové, zřejmě censoři a později princeps senátu, tj. císař. Rekord v počtu k. ú.§ 299

Kúrúpedion, viz pod Korú-


Kurum, k. Gutiů§ 2255, 2191 

 

Kurušata§ viz Kýrúpolis

 

kurýrní služba§ viz pošta

kuře, kuřata, věštebná v Římě (pullus)§ 249

Kusju, k. Pekče, s. Sjokoa§ 246+

Kúš, Kuš, Kúšité/Kušité (eg. a bibl.), kúšitská říše Meroé a Napata, eg. též Kašu, Kúšu; řec. Aithiopové (poněkud zavádějící), pozd. Núbie, Núbijci, viz§ 3174, 751, 730, 720, 668, 664, 655, 600, 595, 580, 524, 480, 430, 343, 338, 300, 253, 30, 24; srov. a viz pod Napata, Núbie a Meroé

Ležela jižně od Wawatu (eg.)/Doln. Núbie. Nápisně doloženi po Aspeltovi (viz 580) panovníci v nejasném pořadí a neznámých počinů (u řady z nich egyptská Horova a trůnní jména): asi Aspeltův syn Wadžkare Aramatleqo s chotí Amatakou (a možná též s královskou manželkou Pianchher), Sechemkare Malonaqen, snad syn Aramatleqoův, Neferkare Analmaaje, Aachepere Amani-natakilebte (viz o něm roku 420), Karak-amani, Suti Setepkare Amani-stabaraqo, Segerechtauire Siaspiqo, Nasachma, Cheperkare Malowijeb-amani, Talach-amani, asi bratr předešlého, Kanacht Chaemwaset Neferibre Arik-amani-note, syn Malowijeb-amaniho (na trůn nastoupil v 41 letech), Baskakeren, Kanacht Chaemnepet Sameriamun Harsijotef, syn královny Atasamalo, otce neznáme, manžel a bratr sestry jménem Batachalije, Piachalara, Kanacht-čema-nedžetitef Neferibre Achariten, Amani-bachi, Kanacht Merpesdžet Chaemnepi Anchkare Nastasen, syn královny Pelchy (otce neznáme), ženat se svou sestrou Sechmach, viz o něm roky 340, 338 a 300, Kanacht Merimaat Menmaatre Setepenamun Gatisen (řecká podoba jména: Aktisanés), Kanacht Merire Wesermaatre Setepenre Arj-amani, Irej-Pijeqo, Chaemnepet Sabrak-amani, který byl pravděpodobně současníkem prvních Ptolemaiů. Viz dále rok 220 s řadou panovníků dovedenou do roku 10- a její pokračování v indexu s. v. Meroé (opět pouze jména, jejich výčet není úplný). 

 

Ku-š', v pchin-jin Gushi, tocharský stát v Turfánské proláklině; později Ťü-š'/Jushi§ 177, 128

 

Kušáni, Kušánci, turkotatarský národ z oblasti Tárímské pánve, který obsadil jih Střední Asie a sev. Indii, popř. šlo o jeden z kmenů tocharských§ 90, 55-, 72+, 88+, 100+, 230+, 320+, 356+, 371+       

V evropských pramenech vedeni též jako Eusení/Cusení, Eusenové/Kusenové, srov. rok 356+. Po spojení pěti svých kmenů Kudžúlo-kadfisem tu založil státní útvar, odlišný od indoevropských Tocharů (Tocharové však bývají též pokládáni za součást Kušánů se společným čínským názvem Jüe-č´/Yuezhi, srov. pod Tocharové). Podle jiného výkladu jsou K. jedním z pěti kmenů Jüe-č´, a to panujícím. Kušánští králové užívali smíšenou titulaturu: mahárádža/gušána, „Velký král“, titul indický, rádžatirádža/„král králů“, titul parthský, a dévaputra/chušána, „Syn nebes“, titul zjevně původu čínského.

Králové K.: Kozúlokadfidzú či Kudžula-kadfisés (čín. Čchiu-ťiu-čchue/Qiujiuque), který násilně spojil tocharská knížectví bakterské pentarchie, dobyl Kófénu s Kábulem a Kašmír a dožil se osmdesátky. Starší datace je před n. l., po roku 55, nové odhady kladou začátek jeho vlády do doby kolem roku 30 n. l. nebo až c. 40/50 s vládou do c. 90/95+. Jeho syn Vima-kadfisés (podle vyšší datace c. 95 až 113) a s ním Vima Takto (Vemo Takta, Vema Takho, čín. Jan-kao-čen/Yangaozhen), jeho syn (?), mohli být současníky Domitiana a jejich zlatá ražba je velmi kvalitní, snad pod římským vlivem (?); podle vyšších odhadů numismatiků trvala vláda c. 113 až 127. Mahárádža Kaniška I., velký vyznavač buddhismu a jeho šiřitel, byl asi současníkem Tráiánovým, podle některých až Hadriána (c. 127 až 150), a ovládl Dóáb a jeho říše sahala od Turkestánu po Váránasí a pobřeží Gudžarátu. Následoval (?) Vásiška I. a Huviška I., "král králů", současník Antónína Pia nebo až M. Aurélia, který se na jednom nápisu tituluje mahárádža rádžatirádža dévaputra kaisara (!): vliv Říma na Východě nemusel být jen obchodní, srov. Tráiánovo tažení k Perskému zálivu.

Vedle kušánské říše nadále existovaly suverénní státy Saků ("západní satrapové"). Následovali Vásudéva I. (c. 160 - 200), Kaniška II. (do c. 220), Vásiška II. (do c. 230), Kaniška III., snad kraloval do c. 240 a byl asi na západě svého území vasalem Sásánovců. Po něm asi panoval Vásudéva II. (do c. 260) a až do 4. st. (asi do c. 360) jednotlivá jména Vásu, Čchu, Šaka, a Kipanada, vše jména známá pouze z mincovní ražby.

Mincovně známe též prvního z kušánských dynastů, vládce ("tyrannos") jménem Héraios Kušán s deformovanou lebkou, podle jiného čtení též Miaos, z první poloviny 1. století n. l., nějak souvisejícího s Kudžulou, snad otec (?). Mince je z pokladu ze "zlatého kopce" Tilla tepe v oase Šaburghán/Šeberghán se správním střediskem severozápadní afghánské provincie Džuzdžán. Pohřeb nomádského velmože asi z Jüe-č´obklopeného pěti ženami z doby kolem přelomu letopočtů u ruin města o kulatém obvodu Dženeši tepe ("bakterský poklad, zlato") byl vybaven dvaceti tisíci předměty, šperky, zbraněmi, šatstvem a drahokamy.

Podle jiného úsudku šlo o pohřeb velmože skythského/Saka. Mince jsou parthské a nejmladší patří císaři Tiberiovi ražená v Galliích.
Viz také pod Afghánistán, jehož část obyvatelstva je potomstvem Kušánů. Z doby bezprostředně po konci kušánské moci v Paňdžábu pochází nedatovatelná ražba jistého dynasty jménem Jaudheja.  


kuše, v Číně§ 402

Kušínárá (sanskr.), Kusinára, dn. Kušinagar, m. Mallů (viz) na sz. dn. IND, u něhož zemřel Buddha, v dn. správním distriktu Gorakhpur státu Uttarprad隧 483

Kuštašpi z Kummuchu, k.§ 746, 740, 738 

Kutû, Kuta, Kúta (akk.), Gudua (sum.), často přepisováno jako Kutha, řec. Chúth᧠2292, 722, 703, 652, 648, 562, 445, 433, 333, 309, 274, 236, 216+ 

1. m. v Babylónii severně od Babylónu, dn. Tell Ibráhím v IRQ; 2. Kutští/Chúthaioi, ethnicky smíšené obyvatelstvo Samareje s chrámem na hoře Garizim (Židé, assyrští a babylónští kolonisté z Mesopotamie, Foiníčané, polytheisté).

Kutik-Inšušinak, akk. Puzur-Inšušinak, místok. v Súsách a k. Elamu§ 2280, 2255 

Kutir-Nachchunte I., k. Elamitů§ 648
Kutir-Nachchunte II., k. Elamitů§ 693, 692

kůže, jako trofej§ viz skalp

Kültepe§ viz Kaneš

 

Kvádové§ viz Quádové

Kwul/Gwul, k. Ko-Čosonu§ 722

 

Kyaxarés z Médie, k., Huvach-šatra, bab. Umakištar, ass. Kaštaritu, méd. Kšathrita, jméno médských králů:§
Kyaxarés I.§ 673, 653
Kyaxarés II.§ 625, 617 - 611, 590, 585

Kyaxarés z Médie, s. Bagdattiho, dyn.§ 715 

Kybelé§ viz Máter deum

Kybiosaktés, "obchodník se slanečky", přezdívka Seleuka VII. a Vespasiánova v Alexandreji§ 70+

 

Kyberniskos Sika/Kybernis Kossika, lyc. Cheziga, s. Kossikův, dyn.§ 360

 

Kybistra (pl.), chet. Chubušna, Chubišna/Chupišna, Chupušna, m. v Tyanítidě v již. Kappadokii, dn. Ereğli v prov. Konya v TR§ 738, 679

Kydathénai, att. démos§ 446

Kydenór z Athén§ arch. 244

Kýdippé z Argu, Héřina velekněžka§ (600), 197

Kýdippé z Hímery, d. Térillova, manž. Anaxiláaa II.§ 483 

Kydnos, Kythnos, ř. v Kilikii, dn. Pamuk§ 333

Kydón z Býzantia, proathénský exponent§ 408, 405, 386

Kydónové, řec. Kydónes, praobyvatelé Kréty, jejichž králem byl Kydón, zakladatel Kydónie§ 5300 

Kydóneia, Kydóniá, m. na severozáp. Kréty, mínójská Kudonija, dn. Chania (srov. odtud kydónion mélon/málon, č. kdoule)§ 2000, 524, 519, 432, 344, 347, 322, 450, 220, 189, 184, 68, 31


Kydrélos z Athén, oikestés Myúntu§ 650

Kyffhäuser, pohoří v Durynsku§ 235+

Kyffhäuserland, o. v Durynsku§ 235+

 

Kyinda, opevněné mí. a m. v Kilikii, podle jedné tradice za římské republiky Kiskos, za Augusta Dioskaisareia a za Nervy Anazarbos§ 319

Kyklady, sousostroví v Egeidě§ 5300, 4500, 3000, 2200, 675, 524, 501, 500, 491 - 489, 449, 431, 394, 392, 387, 372, 361, 332, 314, 301, 253, 220, 202, 197, 177, 88, 69, 34+, 268+ a viz též pod Nésiótai, tj. Ostrované

Kykliadés z Acháie, strat.§ 210, 209, 200, 198, 197

Kylakés, pers. eunúchos, pers. protektor Armenie§ 366 až 369+, 372+  

 

Kylléné, m. v Élidě§ 668, 667, 415, 401, 400, 312

kyllyrioi, Syrákúsany podmanění Sikelové, viz pod Syrákúsai

Kylón z Argu, přijal perský úplatek§ 395
Kylón z Athén, aristokrat, olympioníkos a pučista§ 640, 636, 632, 620, 596, 469
Kylón z Élidy, tyrannobijec§ 271

Kýmé, m. v Aiolidě, dn. ruiny poblíž m. Aliağa v TR§ 757, 754, 742, 700, 650, 545, 496, 479, 400, 334, 330, 26, 115+ 
Kýmé, m. na Euboji§ 754
Kýmé, m. v Kampánii, lat. Cúmae, řec. Kýmé Chalkidiké§ 754, 534, 524, 506, 495, 474, 420, 327, 247, 215, 180, 79, 50, 38-, 66+ 
Dříve prý nazývány Mykénai, Mykény a založeny byli v kraji Opiků. Mezi osadníky byli prý též Dórové z hellénského severozápadu Graiové (odtud pozdější lat. Graecí). Významné obchodní středisko s vlastní kolonisací slavné svými textilními a hliněnými výrobky, odtud Římané čerpali nejdříve informace o hellénském světě a kultuře.

Kýmský/lat. Cúmský záliv, dn. Neapolský

Kynadón ze Sparty§ viz Kinadón

Kynagos z Makedonie (?), o. Zeuxidův§ 213

 

Kynaithé, Kynaithá, m. v Arkadii§ 220

Kynané či Kynna z Makedonie, dc. Filippa II. a s Audatou, manž. Amynty IV., m. Addaie§ 358, 337, 335, 323, 322, 316

kynikové, kynikoi, filosofická škola a společenství, kynismus§ 399, 365, 326, 323, 300, 250, 118+, 162+, 165+, 185+, 362+ a viz pod školy

Kyniská ze Sparty, d. k. Archidáma II. s Lampitó, nevl. sestra Agésiláa II., první olympijská vítězka v historii§ 470, 444 

Kynna§ viz Kynané

kynodesmé§ viz obřízka

Kynopolítés, eg. nomos§ 285

Kynosarges, gymnasion za ath. hradbami pod Lykabéttem, místo přednášek kyniků§ 450, 365

Kynoskefalai/Kynos kefalai, mí., "Psí hlavy"§ 1. 522, 446 u Théb; 2. 364, 197, 192, v Thessalii

Kynos séma, tj. Pomník psa, mys na Thráckém Chersonésu proti Íliu (jiné Kynos séma bylo v Athénách: bylo místem, kde Xanthippos pohřbil svého psa, který při odchodu Athéňanů na Salamínu plaval vedle jeho lodi)§ 411

Kynosúrá, mí. v Megaridě§ 728

Kynúriá, kraj na jihozáp. Arkadie§ 255

Kyparissiai nebo Kyprissiá, m. na severozáp. Messénie, pozd. Arkadia, dn. opět K.§ 76

Kypria (pl.), epos§ 700

Kypris n. Kypros z Arabie (Nabatajské?; Kypros, gen. Kypry, Kypris/Kypridy)§ 65, 40, manž. Antipatra z Idúmaie, m. mimo jiné Héróda Velkého
Kypris n. Kypros z Iúdaie§ 1. sestra Mariamy (I.), 38; 2. d. Héróda Velikého s Mariamou, 38; 3. manž. Héróda Agrippy I., m. Agrippy II., Bereníky, Mariamy a Drúsilly, 20+, 44+ 
Kypros, pevnost Jerícha, jméno po Héródově matce§ 10

Kypros, lat. Cyprus, akk. snad Anaku, bab. Alašija (nebo označení pro část ostrova/jednoho z království?), ass. Ia/Iadnana (n. jen část ostrova?), hebr. Cetim, č. Kypr (srov. kuriositu pod velbloudi)§ 5999, 2346, 2300, 750, 709, 701, 677, 666, 574, 561, 531, 520, 518, 497, 480 - 478, 470, 468, 453, 452, 449, 436, 405, 392, 391, 389, 387 - 385, 374, 361, 351, 345, 342, 336, 335, 333, 331, 323, 329, 326, 322, 321, 320, 315, 313, 312, 309, 306, 301, 295, 294, 283, 261, 217, 204, 203, 197-196, 192, 181, 168, 164 - 162, 158, 155 - 153, 131 - 129, 116, 114, 108 - 106, 104, 101, 150, 88, 80, 58, 56, 51, 48, 47, 42, 40, 36, 35, 30, 22, 18-, 22+, 46+, 106, 114+, 116+, 218+, 219+, 269+, 333+, 364+, 392+    

Jméno ostrova bývá dáváno do souvislosti s mědí/bronzem. Sumerský výraz pro bronz je zabar, odkud také akkadské siparrum. Řecký chalkos, měď/bronz, se jménem ostrova také nesouvisí. Ani klassický latinský výraz pro bronz aes (čti:a-e-s), gen. aeris/ruda, měď, bronz, neželezný kov. Ale teprve adjektivum kyperský kov/aes cuprium, cuprum (čti: küprum), v pozdní latině označení pro měď a bronz (= slitina mědi a minimálně deseti procent cínu, někdy s příměsí olova atd.). Odtud výrazy v moderních jazycích Kupfer, cuivre, copper apod. Slovanské měď může snad být z mádá, médský (sc. kov) možné přes iónskou výslovnost (médé...)?

Ostrov byl zřejmě poprvé lidmi navštíven kolem roku 10.000, ale trvale osídlen až od tisíciletí devátého. Na ostrově se udrželo původní achájské obyvatelstvo mykénské éry a hovořilo stejně jako Arkadové, vytlačení do středu Peloponnésu Dóry, arkado-kyperská nářečí.

Slabičné písmo mělo 56 n. 57 znaků, extrakt z dvou set znaků mykénského lineárního písma B. Kypřané tedy nezažili hellénskou „dobu temna“ s negramotností. Slabičného písma byla na ostrově používáno až do éry hellénistické. Státy kyperských Hellénů nesdílely politický vývoj v „mateřské“ Helladě a na ostrově se po celou dobu udržely tradiční achájské monarchie. Struktury městského státu/poleis se nevyvinuly, ale o organisaci městských monarchií informováni jsme jen málo. Před ptolemaiovskou dobou se nevytvořil žádný ústřední kyperský stát.

Panovníky jmenovali Helléni krály/basileis n. samovládci/tyrannoi, tedy zjevně jako dynasty neznající ústavy a sněmy. Domácí hellénští panovníci se titulovali anaktes/anax a anassai/anassa. O jejich systému udavačů viz pod policie.

Stabilněji existovalo na Kypru jedenáct monarchií: na severu ostrova Kerýneia, Lapethos/Lapathos, Soloi, na jihu Salamis, Kition, Amathús, Kúrion a Pafos a ve středu země Marion, Idalion a Tamassos.  Kolem roku 800 začala foinícká kolonisace a místy, např. v Kitiu, se hellénské obyvatelstvo dostalo do područí Foiníčanů, resp. foinícké panovnické dynastie: že by to vedlo k "národnostním" třenicím, informováni nejsme. Zajímavé spíše je to, že často hellénští dynastové drželi při Peršanech a foiníčtí při Athéňanech. 

V letech 709-612 byly kyperské státy formálně v područí Aššura a účastnily se některých assyrských vojenských tažení, např. do Egypta. Kolem roku 574 si kontrolu nad ostrovem zajistil Egypťan Wahibre/Apriés, po roce 545 se kyperští monarchové dostali pod perskou svrchovanost (foinícké státy byly properské, hellénské naopak), což trvalo až do Alexandra Velikého. První autonomní královská ražba je z doby kolem roku 520.

Kyprothemis ze Sinópy§ viz Chrýsothemis
Kyprothemis ze Samu, tyr.§ 357

Kypsela (pl.), opevněné m. ve vých. Thrákii§ 354, 260, 230, 188

Kypselos, jméno vládců v Korinthu:§
Kypselos I.§ 657, 640, 635, 630, 628, syn Periandrův
Kypselos II. alias Psammetichos§ 620, 588, 585, 566
Kypselos z Korinthu§ 668, o. Periandrův

Kypselovci v Korinthu a v Amprakii§ 556

Kypselos z Athén§ 1. arch. 597; 2. o. Miltiada IV., 560 a viz též Hippokleidés

Kyrbissos, osada u Teu, sympoliteia§ 203

 

Kýréné, Kýrénaiké, m. a země v sev. Africe§ 631, 590, 579, 571, 570, 540, 535, 530, 524, 522, 520, 518, 513 - 511, 492, 461, 456, 453, 435, 408, 405, 389, 360, 356, 348, 340, 331, 323, 322, 320, 313, 312, 310, 308, 286, 283, 260, 258, 250, 222, 216, 214, 203, 202, 163, 161, 156, 155, 145, 130, 120, 116, 96, 87, 74, 66, 44, 34, 30, 31, 6+, 59+, 69+, 73+, 84+, 106+, 114+, 116+, 118+, 128+, 131+, 147+, 262+, 270+, 279+, 364+, 365+, 370+       

V novodobých dějinách jedna ze tří historických zemí Království Libye, dnes evropské označení pro východní přímořskou část LAR; ruiny staré Kýrény jsou na místě dn. lokality Šahát; arab. Grenna, celá pobřežní Kýrénaika se dn. nazývá Džabal al-Achdar, Zelené Hory. Římané symbolicky spojili K. s Krétou v jednu provincii (později senátní), neboť odtamtud kdysi přišli první „evropští“ kolonisté do K.

Slávu země založili koně, obilí, ovoce a hlavně dnes již zaniklý druh léčivé byliny jménem silphium (slovo Kura, kýré, prý znamenalo v berberštině asfodel). Silfion, laserpitium latifolium n. ferula asa foetida, bylo všelékem, panakeia, pomáhajícím od horeček, antiseptikum a pomáhalo uklidňovat; bylo též státním znakem.

Diův chrám v Kýréně zničili roku 512 Peršané, za Tráiána roku 115 n. l. jahwističtí Židé za povstání, definitivně vyvrácen křesťany o zhruba dvě staletí později, zřejmě rovněž ethnickými Židy. Nejstarším kultem Kýrény ale byl Apollónův na místě jeho pramene vytékajícího z akropole. Po ničivých zemětřeseních roku 262, kdy škody zčásti napravil Claudius II. a obec se jmenovala Claudiopolis, a o dalších sto let později roku 365 n. l. bylo mětské osídlení opuštěno a koncem 4. st. n. l. o ní Ammianus Marcellinus hovoří jako o opuštěné.

kýrénská škola filosofická, kýrénaikové, kýrénajští filosofové§ 399 a jednotlivá jména

Kyrgyzové, Kirgizové, jenisejští§ viz Ťien-kchun

 

Kýriadés, Kyriadés z Antiocheie, lat. Cyriadés, kolaborant s Peršany§ 257+

 

Kyrillónas z Edessy (?), syroaram. křesť. literát§ 345+

Kyrillos, brutální patriarcha v Alexandreji, světec pravoslavný§ 320+, 338+, 378+, 391+  

Kyrillos, biskup v Jerúsalému§ 355+  

 

Kyrina, manž. Diogena z Foiníkie (?), m. Theodóry z Emesy§ 350+

 

Kyrnos, řec.§ viz Korsika

Kyrsilos z Athén, aristokrat. politik§ 482, 479 a srov. s. v. Lykidés

 

Kyros, ř. v Albánii a Ibérii, chybně též řec. Kyrnos, dn. Kura, gruz. Mtkwar, ázer. Kür§ 66, 198+, 361+, 370+   

Kýros, per. Kúruš, bab. Kuraš, hebr. Kóreš, jméno perských vládců:§

Kýros I., o. Kambýsa I.§ 645, 590, 559

Kýros II., s. Kambýsa I., manž. Kassandany, dc. Farnaspovy, o. Kambýsa II., Atossy a Artystóny, manželek Dáreia I.§ 559, 556, 550, 549, 547, 546, 540 - 538, 536, 530, 486, 329, 324
Kýros "Mladší", s. Parysatidy s Dáreiem II.§ 424, 407 - 399, 395, 380, 354 

Kýros z Pontu§ 63, syn Mithridáta VI.

Kýros, rhétór§ 100+  

Kyrrhos nebo Kyrrha, m. v Makedonii§ 50

Roku 474+ zde zemřel král Ostrogotů Thiudimer, otec Theoderika Velikého.
Kyrrhos a Kyrrhéstiké, m. a eparchie v sev. Syrii (později satrapie)§ 605, 323, 285, 221, 51, 38, 18+, 72+, 175+, 330+    

Kýrúpolis, Kurušata, m. v Sogdiáně, asi dn. Istaravšan v Tádžikistánu§ 536, 329

 

Kythéra (pl., č.: „na Kythérách“), ost. již. od Lakóniky, od c. 1600 krétské osídlení, od c. 9. století foinícké emporion na zpracování nachotvorných škeblí a o. se jmenoval Porfyrússa, osada Foiníkuntás, byzantská Kythúria, lidově Cisiria a Cirigo, z toho za Benátčanů (1204 – 1797), dosud nejdelších vládců Afrodítina ostrova, Cerigo, stejně za Angličanů 1809 – 1864, dn. opět K.§ 544, 435, 424, 393, 222, 220, 31, 21
Po většinu hellénských klasických dějin byl o. pod spartskou vládou a obyvateli lakedaimonští perioikové. Jednou do roka sem ze Sparty připlul kythérodikés a na ostrově bývala stabilně posádka hoplítů. K. Byla v klasické éře velkým překladištěm námořního obchodu s Egyptem a Libyí.

Kythéros, m. a mí. v Attice§ 750

Kythnos, ost. v Kykladách (obýván dórskými Dryopy), pozd. Thermia, dn. opět K.§ 479, 315, 201, 197, 22+, 69+  
Kythnos, Kydnos§ viz Tarsos či Kydnos

Kýzikos, ost. a m. v Propontidě na fryžské straně projeny kdysi dvěma mosty, dn. Erdek v TR, po opuštění města středověká Artaké při Kýziku§ 756, 716, 700, 676, 675, 592, 546, 411, 410, 365, 331, 319, 201, 197, 192, 173, 144, 140, 18, 95, 91, 73, 45, 42, 35, 31, 20, 15-, 17+, 25+, 115+, 139+, 193+, 194+, 219+, 257+, 268+, 313+, 355+, 365+      
Od roku asi 600 razil mince s obrazem lovu tuňáků.