Q
Qa'a, Qa-a alias Qebeh, Qebehu, Qebh, k. První eg. dyn., asi b. n. syn Semerchetův§ 2990
Qabinaskíri§ viz Kamniskirés ze Súsiány
Qabrá, mesopot. země vých. od Tigridu§ 1815, 1797
Qadê, země na severu dn. Ománu se sídel. m. Izkê§ 645
Qadeš, Kadeš, churrit. a chet. Kinza, Kizza, asi hellénist. Láodikeia pod Libanem, popř. L. Scabiósa/"Drsná", dn. Tell an-Nabí Mandí/Nebí Mendí, m. na horním Orontu v Syrii při hranicích s Libanonem§ 1580, 1482, 1477, 1474, 1472, 1462, 1446, 1380, 1373, 1370, 1365, 1360, 1354, 1352, 1350, 1330, 1320, 1317, 1315, 1304, 1303, 1301, 1300, 1284, 1200
Qadeš, Qádéš, kraj a m. v okolí Petry§ 1580
Qafza, Mughárat al-Qafza, jeskyně již. od Názareth v Galilaji§ před 6000 (1)
Qahedžet, Qa-hedžet, Horovo jméno, k. Třetí eg. dyn.§ 2642
Qahtán, kmen v KSA§ 300
al-Qá´ida, al-Qáida, č. Kajda§ viz pod terorismus islámský. Existuje ještě jiná Q., učebnice koránové arabštiny pro děti al-Qá'ida an-núranija autora šejcha Núra Muhammada Haqqáního.
Qaj§ viz s. v. Maďaři
Qajfa z Jerúsaléma§ Kaifás, Kaiafás
Qajmat z Nabatie, o. vojen. tribuna Zénóna§ 106+
Qajnú, k. Qedarů, s. Gašmův§ 445
Qakare Ibi, Qa-ka-Re Ibi, k. Osmé dyn.§ 2170
Qakare, Qakare Ini/An(jotef), In(jotef), Hor Se-nefer-taui-ef, osob. jménem Sa-Re-ini, vzdorokrál v Jedenácté dyn.§ 2040
Qal'at Saqr, Qal'at Sukar, archeolog. lokalita na jihu IRQ§ 4300
Qal'at Sim'án, "Simeonova pevnost", klášter u Aleppa§ 390+
Qal'at Šerqát§ viz Aššur
Qalparunda§ viz Chalparuntijaš
Qameni, wezír na konci Dvanácté a na zač. Třinácté dyn.§ 1786
Qaná z Tilmunu, k.§ 676
qanát§ viz tunel
Qaneit, Qa-Neit, ka. z První dyn., snad manž. Denova§ 3054
Qar, dvořan králů Šesté eg. dyn.§ 2686
Qar, Qareh, trůn. jm. asi Cha-user-Re Qar, nezn. k. Šestnácté dyn.§ 1674
Qardannaea Diane ze Sófény, otrokyně s druhým, římským, jménem§ 252+
Qarjat zát-Kahl, Qarjat zú-Kahl/Qaryat dhat Kahl, dhu K., obchodní m. v Rub' al-chálí v KSA při hranicích s YMN, dn. archeolog. lokalita Qarjat al-Fáu§ 300 a viz s. v. Arabové (1)
Qarnaim§ viz Karnion
Qarní-Lim z Andarigu, "Mým rohem je Lim", dyn.§ 1779, 1769
Qarqar na Orontu, m. v Syrii, dn. Tell Qarqar§ 853, 720
Qart hadašt§ vide Karthágo a Kition
Qasr al-bint fir'aun, "Hrádek faraonovy dcery", mí v Petře§ 87
Qasr Ibrím, arab.§ viz Prímis či Prémnis
Qašma'el z Nabatie, dc. Malicha II., ses. Rabbela II.§ 40+, 70+
Qatabán, řec. Kitibaina, jihoarab. kmenový stát. útvar, o sídel. m. Timna' viz tam§ 600, 400, 343, 225, 160, 109
Qatánum, m. nezn. polohy, jiné od Qatny (?)§ 1815
Qatar§ viz Gerrha
Qatazilu z Kummuchu, k.§ 880, 866, 858, 850, 743
Qatna, též Qatánum, dn. al-Mišrifé/Tell Miširfé, č. též Katna, měst. stát v severní Syrii, jedno z významných center dálkového obchodu na karavanní trase Írán - Levanta§ předmluva, 1815, 1793, 1790, 1580, 1477, 1448, 1446, 1380, 1370, 1365, 1360, 1315, 1299, 1200, 878
Qatt, s. Šahla, arab. autor salafského nápisu a graffita§ 23
Qattará, m. v oblasti Sindžárských hor, v ass. éře asi Zamachu/Zamachi, dn. asi Tell ar-Rimáh západně od Mosulu§ 1779
Qebeh, Qebehu, Qebh§ viz Qa'a
Qedar, Qedarové, hebr. Qédár, č. též Kedar, Kedarové, ass. Qa-id-ri, Qi-id-ri, Qadarú, arab. Qajdár, severoarab. kmen svaz a stát. útvar na území dn. severní S. Arábie, Jordánska a Sínaje§ 734, 732, 676, 645, 580, 445, 166
Qedem, doména v okolí Damašku§ 1962
Qeheq, Kehek, Keheq, část Libyjů účastná na velké migraci§ 1546, 1237
Qemau-sa-Hor-nedž-her-jotef, popř. Aamau-sa-Hor etc. (osobní jm.), jako král Třinácté dyn. Hotep-ib-Re n. Se-hotep-ib-Re§ 1770
Qéní, Kéní, hebr. Qíním, řec. Kinaioi, lat. Cineí, č. Kénové, beduínský lid kočující na jihu Palaistíny a v pustinách jižně od ní, vyznavači radikálního jahwismu§ 1448, 1253, 842
Qibi-Aššur z Aššuru, o. Aššur-iddina, sukkallu§ 1275
Qibít Aššur§ viz Rugulitu
Qiltu, Qeltu, hebr. Qe'ila, dn. arab. Qíla u Chebronu§ 1365, 1200
Qirbit, m. v horách Zágrosu u Déru§ 667, 664
Qirjat-j'árím, řec. Iarim neboli Kariathbaal, m. u Jerúsaléma§ 1400, 1020
Qíš, řec. Kis, b. Nérův, o. Šá'úlův§ 1020, 1015
Qíšón, řec. Kisón, lat. Cison, bystřina pod horou Tábór§ 1253, 876
Qíšum z Ereše, dyn.§ 2292
Qobustan/Gobustan, mí u Baku§ 91+
Qode, Kode§ viz Kilikie
Qórach, řec. Kŏre, arab. Qárún, č. Kórach (starší bibl. Chóre), protimojžíšovský rebel§ 1448, 850
qorbán§ viz korbán
Qós, Qauz§ viz Kózé
Qós-jad z Idúmaie, o. Arsinoy§ 175
Qós-ram z Idúmaie, manž. Arsinoy§ 175
QRL ze Sam´alu, k., vokalisace nejasn᧠920, 743
Qúa, Qúe, Qáue, Gaue, ass. označení pro Kilikii Pedias, bab. Chumé§ viz Kilikie
Quadalquivir§ viz Baetis
Quádové/č. též Kvádové, lat. Quádí, řec. Kuádoi, germ. suébský kmen v dn. Hessensku migrující na východ, v řím. době sídlící na území dn. Moravy a západního Slovenska§ 100, 58, 53, 38, 30, 12, 9, 6-, 18+, 50+, 69+, 86+, 92+, 140+, 166+, 167+, 170+, 171+, 173 až 176+, 179+, 214+, 276+, 282+, 283+, 357+, 358+, 373 až 375+
Quadrátus, řec. Kodratión§ viz L. Státius Quadrátus
C. Iúlius Quadrátus Bassus, keltský senátor z Galatie, manž. Iotapy (VI.)§ 20
Quadriburgium, osada, dn. (Kastell) Qualburg u m. Bedburg-Hau v NRW§ 359+
quadriga, čtyřspřeží§ viz tethrippon
quaestórés, quaestor, nižší řím. soudní a finanční úředník, řec. tamiás, pozd. koiaistór§ 485, 421, 409, 344, 270, 137, 81, 44-, 44+, 47+, 56+
V Římě pův. za královlády úředníci šetřící případy hrdelní (quaestórés parricídií; od quaerere, hledat, pátrat), přetrvala funkce finanční, pokladníci státní pokladny-římského ministerstva financí v Sáturnově chrámu (viz pod Sáturnus). Prvními dvěma prý byli roku 508 z popudu P. Valeria Poplicoly P. Veturius a M. Minucius, kteří jako první prý vybrali kapitační daně - bez sirotků a vdov. Prvními volenými qu. s účastí na armádní administrativě byli roku 447 Valerius Potítus a Aemilius Mámercus.
Od roku 421 byli čtyři qu., dva z toho urbání, od roku 270 přibyli další čtyři pro správu loďstva. Své qu. měli správci provincií. Sulla roku 81 zvýšil počet na dvacet, Caesar počet zdvojnásobil, Augustus vrátil na dvacet. Od roku 47 n. l. měli nově zvolení quaestoři na starosti i pořádání a financování gladiátorských her, viz však tam. Zvířata, která pro své hry dováželi, byla zbavena portoria, dovozních poplatků.
Quaestúra byla určena výhradně jezdcům a patriciům, uchazeč musel mít osmnáct a musel být schválen senátem jednohlasně. V soudní sféře byli pomocníky konsulů při souzení hrdelních případů, řídili finanční správu armády v poli a zastupovali v této sféře v provinciích praetory, quaestor pró praetore. Od roku 211 jmenovali qu. každoročně sbor tří mužů dohlížejících na státní mincovní ražbu ve sklepě chrámu Iúnóny Monéty, viz tam, trésvirí aere argentó auró flandó feriundó/trésvirí monétálés (zkr.: III. VIR. AAAFF), triumvirové pro tavbu a ražbu mědi, stříbra [a] zlata/mincovní triumvirové. Roku 56 n. l. Neró převedl agendu quaestorů státní pokladny/qu. aerárií pod svou správu, pod praefecty aerárií, úředníky císařské administrativy.
Quárta Hostília, travička, matka cos. a cens. Q. Fulvia Flacca§ 180
T. Quártínus, usurpátor§ 235+
quattuorvirí purgandárum viárum, iiiivirí..., "čtyři muži na čištění ulic" v Římě, též cúrátórés viárum§ 7-, 21+ a viz pod cesty
quattuorvirí, "čtyři muži", nejvyšší správní úředníci v římských vojenských osadách, koloniích§ 46 a viz s. v. múnicipium
Qubbat al-hawá, Qubbet el-hawá, "Větrná kopule", archeolog. lokalita s nekropolí na Nilu naproti Asuánu§ 2686, 2278
Québec, Quebec, frankofonní prov. Kanady§ pravěk
Querquetulánus (móns)§ viz Caelius
Quetzalcoatl, "Had se zeleným peřím", aztécký zbožněný král, bůh větrů a dešťů§ 1800, 200
Quiétus§ viz Lúsius Q.
quínárius, pozd. victoriátus, řím. mince, půldénárius§ viz v přílohách pod míry a váhy
S. Quínctílius či Quíntílius; rod Quíntíliů/Quínctiliů byl vyvražděn pro údajnou účast na spiknutí císařem Commodem§ cos. 453
Sex. Quíntílius Condiánus§ 1. cos. 151+, b. Quíntília Valeria Máxima; 2. s. Quíntília Valeria Máxima, cos. ord. 180+, 182+
Sex. Quíntílius Máximus, b. předešlého§ cos. ord. 172+, 182+
Sex. Quíntílius Várus, pompéjovec, manž. Claudie Márcelly st., o. P. Quintília Vára§ 50, 42-, 9+
Quíntillus Plautiánus, senátor, oběť Septimia Sevéra§ 136+, 206+
Sex. Quíntílius Valerius Máximus, b. Sex. Quíntília Condiána, o. Quíntília Máxima a Condiána§ cos. ord. 151+, 182+
P. Quínctílius Várus§ 1. praet. 203; 2. s. Sex. Vára a Claudie Márcelly st., srov. také pod Teutoburský les a Germáni, 50, 28, 20, cos. 13, 12, 6, 4-, 7+, 9+, 15+, 24+
Jeho o. Sextus patřil mezi Caesarovy vrahy a vzal si život po bitvě u Filipp roku 42; rovněž děd si vzal život sám. Ženat byl s Vipsánií Marcellou Agrippinou, dc. vojevůdce Agrippy (neznámo, do kdy a jak se rozloučili), pak s Claudií Pulchrou, s níž měl stejnojmenného syna.
L. Quínctius, tr. pl., praet.§ 74, 71, 68
P. Quínctius, asi nepatřil k patricijskému klanu Quínctiů, obhajován Ciceronem§ 82
C. Quínctius Atticus§ cos. suff. 69+
T. Quínctius Capitólínus Barbátus§ 1. cos. 471, cos. 468, cos. 465, cos. 446, interr. 444, cos. 443, cos. 439 a dict., možná, že se jedná o dvě osoby; 2. cos. 421
Cn. Quínctius Capitólínus§ dict. 331
C. Quínctius Certus Públicius Márcellus§ cos. suff. 120+, legát 132+
L. Quínctius Cincinnátus (přechodně přišel rod o svou kadeř z rozhodnutí císaře Gaia), řec. Kyntios Kikinnátos§ 1. 461, cos. 460, dict. 458, cos. 457, 439, o. Ceasonův, manž. Racilie; 2. cos. 428; 3. tr. mil., 378
T. Quictius Cincinnátus, tr. mil. cos. pot.§ 387
T. Quínctius Cincinnátus Capitólínus§ dict. 380
L. Quínctius Crispínus, praet.§ 186, 185
T. Quínctius Crispínus§ legát 213, cos. 208
T. Quínctius Crispínus Sulpiciánus, přítel Iúlie Augustí§ cos. 9, 2
T. Quínctius Crispínus Valeriánus§ cos. suff. 2+
K. Quínctius Claudus§ cos. 271
L. Quínctius Fláminínus, b. T. Quínctia Fláminína, č. 1§ 198, 197, 195 - 194, cos. 192, 184
Roku 184 byl censorem M. Porciem Catonem vyloučen ze senátu za to, že dal jako správce provincie pro pobavení svého milence na hostině zavraždil bojského přeběhlíka, viz tam.
T. Quínctius Fláminínus§ 1. 228, cos. 198, 198 - 190, cens. 189, 186, 183, 181, 174-, 66+; 2. cos. 150; 3. cos. 123
T. Quínctius Poenus (nebo Pennus) Capitólínus Crispus§ dict. 361, cos. 354, cos. a dict. 351, 342
T. Quínctius Poenus (nebo Pennus) Cincinnátus§ cos. 431, cos. 428
T. Quínctius Scapula (nikoli Scópula), řec. Skaplas, pompéjovec§ 46, 45
C. Quínctius Valgus, duumvir v Pompéjích§ 80
Caeso (Kaeso) Quínctius, s. L. Quínctia Cincinnáta (1)§ 461
Decius Quínctius, námořní velitel§ 210
quínquátrús, quínquátria, Minervin svátek§ 240-, 68+ a viz v přílohách v Bohové a jejich svátky vi
Quínquegentiání, Quínquegentánae, "z pěti národů", lat. jméno pro berber. kmenový svaz v Numidii, v dn. Kabylii v DZ§ 228+, 286+, 296+
quínquennálés§ viz duumvirí
quínquennália, výročí pětileté vlády§ 360+
quínquevirí ab dispénsátióne pecúniae§ 351
Quínta z Alexandreie, ukamenovaná křesťanka§ 249+
quíntílis, sedmý měsíc ve dvanáctiměsíčním kalendáři, přejmenován na iúlius§ 44, 8
Sex. Quíntílius Condiánus§ cos. ord. 152+
Quíntillus, prínceps§ viz M. Aurélius Claudius Quíntillus
Quintínus, mag. mílitum§ 387+
Quíntus, lat. praenomen, „Pátý“, řec. Kointos
Quíntus§ = Kointos
Quirínális (collis), Quirínál, jeden z římských pahorků, řec. Enyalios lofos§ 753, 716, 578, 466-, 51+, 219+, 315+
Quirínus, jméno zbožněného Rómula (slovo sabínského původu od curis, quiris - kopí, tedy „Kopiníci“, srov. cúria; nebo od sabínského města Cures?), quirínália§ 716, 293 a viz pod Bohové a svátky v.
Quirínus, řec. Kyrínos z Níkomédeie, sofista§ 176+
Aurélius Quirínus, prócúrátor§ 260+
Quirítés, Quirítové, jméno, kterým se po spojení se Sabíny označovali Římané, populus Rómánus Quirítium, lid římský Quirítů; Q. bylo vlastní označení Římanů, srov. podobný vztah u Sparta a Lakedaimón§ 753, 716, 176
Pokrevní „čistota“ nehrála v římských dějinách roli. Ostatně hned ze začátku Říma si jeho občané opatřili, jak se traduje, ženy únosem od Sabínů. V Římě zdomácněly rody latinské, umberské, kampánské, etruské atd. Z veličin byli Tráiánus a Hadriánus s manželkami prvními císaři pocházejícím z provincií, kteří měli v rodině neřímskou krev, keltibérskou, resp. keltskou či foiníckou. Domitia Plautína, první manželka Hadriánova, byla z Gad. Keltské kořeny z jižní Francie měl Antónínus Pius, M. Aurélius měl podobné kořeny z Hispánií. Jeho předchůdce Antónínus Pius byl však stoprocentní Říman z Latia.
L. Septímius Sevérus byl z púnské rodiny, resp. jeho praděd byl Pún, manželka Iúlia Domna byla Arabka, dcera kněze Slunce z Emesy/Homsu. Černošští aktivisté tvrdívají, že Sevérus a všichni, o nichž v latinské nebo řecké literatuře je napsáno, že jsou z Afriky, jsou černoši. Ve většině případů tomu tak není, jako nejsou bílí obyvatelé Jižní Afriky černochy, nebo nositelé jména Černý/Schwarz/Black nutně černoši. Sevérův protivník Clódius Albínus byl ostatně také z Afriky, ale Latinec.
Imperiální multiethnické poměry dokumentuje Sevérův syn Caracalla: jeho otec byl z púnského prostředí, matka Arabka, on sám byl zřejmě germanofil, protože nosil blond paruku v germánské střihu a také, zřejmě z finančních důvodů, dal roku 212 všem obyvatelům říše občanství, constitútió antóníniána.
Po Caracallovi přišel na trůn krátce M. Opellius Macrínus z Iol/Cherchell v Mauretánii (tedy Maur a černoch, nebo Berber?), ryzí proletář, který udělal kariéru jako advokát a správce Sevérova majetku. Pak se k moci dostali Arabové ze syrské Emesy, kteří Macrína porazili ve své rodné Syrii. Etruskové měli svého člověka na trůnu (Treboniánus Gallus), Hellénové (mj. Diocletiánus) i Germáni, Gallové a lidé s příměsí illyrské krve.
Armáda byla naprosto internacionální a od třetího století se ve velitelských funkcích objevují velmi často nelatinská jména. V Západním Římu hráli významnou roli ve velitelských strukturách Germáni, Východnímu Římu veleli Peršané, Armeni, Anatolci. Viz také pod princeps.
Qumach, Qumánu, Qumménu, Uqumanu, země v Zágrosu, část Lullume§ 1275, 1234, 1112, 912
Qumrán, Chirbet Qumrán, č. Kumrán, wádí a sídliště a snad i působiště jedné z židovských sekt na sz. břehu Mrtvého moře§ 104
Q. nebyl sektářským klášterem esejů, ale hrnčířská osada, která povstala z pevnůstky založené někdy kolem roku 150 a za Héróda Velikého byla přeměněna na statek. Kromě hlíny zpracovávali její obyvatelé asfalt a vyráběli parfémy. Koncem války Židů s Římany posloužila jeskynní oblast zy úkryt židovských partyzánů a jejich cenností včetně náboženských textů.
Zachované písemnosti tvoří sbírku asi osmi až devíti set rukopisů na patnácti tisících fragmentech nalezené v letech 1947-1957 v deseti jeskyních. Publikovány byly po čtyřicetiletých vlastnických rozepřích, poslední z textů vyšel až roku 2002. Menší část hebrejských a aramejských textů z doby mezi c. (250?) 200 př. n. l. až 70 n. l. je na papyru (asi 50), většina na pergamenu (nejdelší je devítimetrovým svitkem).
Obsahově je polovina textů nebiblického obsahu (modlitby, kalendáře, chvalozpěvy), čtvrtina patří starozákonním textům, čtvrtina jsou texty „sektářské“ (viz pod essejci). Novozákonní texty nebyly objeveny. Rukopisně psalo podle badatelů qumránské svitky na pět set písařů.
"quó vádis?"§ není v CSD
Otázka není klasického původu. Podle křesťanské tradice za údajného Nerónova pronásledování židovských monotheistů potkal na útěku z Říma Petr, apoštol, první místní biskup křesťanů, svého učitele Christa Ježíše, popraveného třicet let předtím. Podzemní biskup se mistra, kterého kdysi několikrát zapřel, zeptal: „Domine, quó vádis?“ a dostal odpověď: „Venió Rómam iterum crucifígí.“ Tedy: Kam jdeš, pane? Jdu do Říma, abych se dal ukřižovat podruhé. Smyšlená slova proslavil polský romanopisec Henryk Sienkiewicz, nobelista za rok 1905.
Quramati, mí. na levobřežním Eufrátu polohy nezn.§ 606
Qurdí-Aššur-lámur, ass. guvernér§ 738
Qurna, č. Kurna, obec a archeolog. lokalita na levém břehu Nilu oproti Luxoru/al-Uqsur§ 2118
al-Qusajr, Q. al-qadím§ viz Leukos limén
Quti§ = Gutium
Quwajsná, angl. Qoweisna, Quesna, m. v Deltě§ 2642