Aa-Ae

INDEX NOMINUM & RERUM

neoznačené odkazy na roky v CSD se rozumějí př. n. l., se znaménkem "+" n. l., "předml.", "pravěk" a "před 6000" na textové soubory (prehistorická naleziště vedena výběrově) 

 

A-a§ viz Aja

Aahetepre, Aahotepre, Aa-hetep-Re, trůn. jm. nezn. k. Šestnácté dyn.§ 1674

Aacheperre, Aacheperure, Aa-cheper-Re, s. Amenhotepa II.§ 1450

Aacheperreseneb, Aa-cheper-Re-seneb, čati z Osmnácté dyn.§ 1567 

Aanečerire, Aa-nečeri-Re, trůn. jm. nezn. k. Šestnácté dyn.§ 1674 

Aaka alias Neferkare I./Aa-ka n. Nefer-ka-Re§ k. Druhé eg. dyn.§ 2848, 2766 

A-a-kal-la§ viz Ajakalla z Ummy

Aalborg, Ålborg, m. v Dánsku§ 113

Aamau-sa-Hor-nedž-her-jotef§ viz Qemau-sa-Hor-nedž-her-jotef   

Aamu, Amu, eg. označení kočovníků na sv. hranici, na Sínaji a v Palestíně, "Asiaté", mj. též Hyksů§ 2686, 1998, 1870, 1786, 1730, 1720, 1567     

Aamu, jako k. Šestnácté dyn. Cha-user-Re§ 1674 

Aanacht, Aa-nacht, armádní velitel v Šesté eg. dyn.§ 2278

Aannipada, A-an-ni-pad-da z Uru, k., s. Mesannipadův, b. Meskiagnuna (srov. s Ananne?)§ 2600, 2550, 2540  

Aarónovci, žid. klan, hebr. Aharón, řec. Aárón, arab. Hárún, jméno snad původu egyptského (Aha-ro); prapředek Aarón/Árón ustanoven svým mladším bratrem Móšém, řec. Móýsés, č. Mojžíšem, veleknězem Jahweho kultu§ 1520, 1448, 163

Aat, ka. Amenemheta III.§ 1843

Aata, přezdívka nezn. kúšitského panovníka§ 1567

Aba z Olby, dc. Zénofantova, dyn.§ 41

Aba z Mylas, d. Hyssaldóma, ses. Hekatomnóova§ 391

Aba-Enlil-dari z Nippuru, ass. učenec a král. tajemník, aram. Achíqar§ 681, 564 

Abagadasa/Abdagasés, indoparth. dyn.§ 20+   

Abdagaesés/Abdagaisés z Parthie, velmož, asi předek Abadagasů, o. Sinnakův§ 35+

Abai§ 1. m. ve Fókidě, 347, 346; 2. m./lokalita v Syrii neznámé polohy, 145

Abaiokritos z Boiótie, též Amaiokritos, boiótarchos§ 245

Abaj, nezn. k. Třinácté dyn.§ 1676

Abakainon, mí. a domorodé m. na Sicílii, dn. Tripi§ 393, 310

Abalgamaš, místokrál Barachše§ 2316

Abana z Nechebu§ viz Ibana

Abantidás ze Sikyónu, tyr.§ 264, 252

Abantos, též Amandus, nauarch Liciniův§ 324+

Abar, Abiru, Abale, manž. eg. krále Pijeho/Pianchiho, m. Taharqy§ 695, 690

Abaris ze Skythie, divotvorný muž§ 585

Abás z Argu, k.§ 1382, 1359

Abasgové, sarmatský (?) národ severně od Kolchidy v dnešní Abcházii§ viz Pityús

Abastamové§ viz Sabarkové

Abazu, Azuzu, ass. šejk§ 2400, 2307 

abaton, nepřístupné místo$ 352

Abattum, m. asi na střed. Eufrátu§ 1830

abax, abacus§ viz matematika

Abba z Déru, dyn.§ 1977

Abba'al z Tyru§ viz Abbaros (řec.)

Abba'el I. z Jamchadu, Ab-ba-El, možné též čtení Abban/Ab-ba-an, amor. dyn., b. Jarimlima Alalažského§ 1793, 1750, 1710  

Abba'el II. z Jamchadu, dyn.§ 1620, 1580, 1560  

Abbaros z Tyru, též Abba‘al, k.§ 565

Abbásovci, dynastie arabských kalifů§ viz pod Mesopotamie

Abdadánu, země v Zágrosu, možná kraj v zemi Lullubi/Lullumu§ 843

Abdagasés, indoparth. dyn. (?)§ 20+ 

Abda-El z Amurru, šejk§ 2006, 1977  

'Abd-Aštart, 'Abd-Aštoreth, k. v Tyru & Sídónu, řec. Abdastratos/Abdastartos§ 936

'Abd-'Aštart ze Sídónu§ viz Stratón ze Sídónu

Abdalazíz bin Saúd, zakladatel Saúdské Arábie§ 341

Abdalónymos, Balónymos, foin. 'Abd-elonim, k. v Sídónu§ 333

'Abd-Ba'al, k. v Bérýtu/Be'erot§ 1299

'Abd-elonim§ viz Abdalónymos

‘Abd-ilihita z Áradu-Arwadu, k., ass. Abdi-líti z Arudu§ 701

‘Abd-Melkart§ viz Hamilkar

‘Abd-Melkart, k. Tyru§ 701

Abdémón z Tyru, b. Ba'al-ezera I.§ 936

Abdémón z Tyru, k.§ 450, 411, 391

Abdéra (pl.), č. Abdéry, m. v Thrákii; odlišovat od Abdéra, m. v Baetice na území Bastulů, dn. Adra v Andalusii, osady to kdysi foinícké§ 654, 545, 491, 460, 431, 429, 420, 411, 376, 340, 250, 170

abdikace, královská nevynucená, srov. pod král§ 285

V případě Ptolemaia Sótéra vzácný jev nejen pro starý věk. U Římanů srov. příklad Diokletiánův (není v CSD).

'Abdi-Aširta, -Ašrata z Amurru, dyn.§ 1424, 1365 

Abdi-erach z Kiše, amor. dyn. z rodu Manan᧠2028, 1894 

Abdi-erach, Abdi-arach z Ešnunny a Tutubu, dyn.§ 2028, 1993, 1894  

Abdi-Chepa z Urusalim/Jerúsaléma, Abdi-Cheba, churrit. dyn.§ 1400, 1365, 1005 

Abdi-milkutti/Abdi-milkúti I. ze Sídónu, k.§ 678, 677

Abdi-milkutti II. ze Sídónu, k.§ 677, 669

Abdisarés z Armenie, 'Abd-Iššár/-Ištar(?), dyn.§ 250

Abdissaros z Adiabény, k.§ 129

Abdón z Pir'átónu, soudce Israélitů, řec. Labdón§ 1098

Abdos, vlivný parth. eunúchos a spiklenec§ 34+, 35+ 

Abdsamija alias Barsémiás z Hater, dyn. (řec podoba z "bar Sami, syn Samiův")§ 116+, 193+, 196+  

‘Abdú z Orrhoény, dyn.§ 127, 120

Abducillus z Allobrogie, o. Raucilla a Egy§ 48

Abeakos, k. Siraků§ 48

abeceda§ 47+ a viz alfabéta

abecedárium, seznam písmen§ 775

Abellius, vicárius§ 306+

Abelux (gen. -luka), řec. Abylyx, keltibérský prořímský předák, původně na straně Karthíginců§ 217

Abenér, s. Nérův, vojevůdce Šá'úlův§ 1015

Abešlu, Abešlája, nezn. země a lid anatolský, spojenci Kašků§ 1114

Abešura, d. Aspakúra Ibérského, manž. Meribana III., m. Reva II. a Bakura§ 284+

Abgarové, Augarové, arabská dynastie v Orrhoéně§ 132, 92, 53, 29, 4 

Fýlarchové a dynastové/fýlarchés dynastés, později první zavedli křesťanství za státní kult. Arm. kronikáři je z neznámého důvodu měli za své a jméno Abgar/Abgarios odvozovali od arm. avag air, "velký muž".

Abgar(os) I. Péqá/"Němý", Augar(os)§ 94, 92, 69, 68

Abgar(os) II. Ariamnés§ 68, 63, 54, 53

Abgar(os) III.§ 29, 26

Abgar(os) IV. Summáqá/"Rudý"§ 26, 23

Abgar(os) V. Ukkámá/"Černý", b. Ma'núa, o. Ma'núa V.§ 4-, 7+, 30+, 36+, 49+, 50+, 179+      

Abgar (os) VI.§ 50+, 91+ 

Abgar(os) VII. bar Ízat, b. Ma'núa VII.§ 109+, 113+, 115+, 116+, 123+    

Abgar(os) VIII., s. (?) Ma'núa VIII.§ 163+, 179+ 

Abgar(os) IX. Veliký, občansky L. Aelius Septimius Sevérus Abgarus, Abgaros basileus§ 132, 179+, 193 až 195+, 198+, 202+, 215+, 242+    

Abgaros X., Abgarus Sevérus, s. Abg. VIII./IX.§ 179+, 215+   

Abgaros XI. Fraátés, s. Ma'núa IX., dyn.§ 215+, 242+ 

Abhirové, dynastie na jihu IND, nástupní stát Sátaváhanů§ 22

Abcházie, kavkazská země a novověký státní útvar na vých. pobřeží Černého moře, srov. starověký národ Abasgů§ 1700, 139+, 255+ a viz Pityús a Héniochové.

Kdysi součást Kolchidy a po rozpadu jejího království patřila k jádru království Lazika, jejíž nástupkyní byl na území pozdější A. v 8. století n. l. stát Ergisi.

Abí-[x.x.x] z Kiše, amor. dyn.§ 1895

Abi-amuti z Amurru, amoritský velmož, manž. Šát-Šulgi Urské§ 2078

Abí-Ba'al ze Sídónu, k., o. Chíráma I. Tyrského§ 990, 969

Abí-Ba'al z Aradu, s. Jakínlúa§ 665

Abí-Ba'al z Byblu, k.§ 925, 910

Abí-éšu, Abí-ešuch z Babylónu, k.§ 1793, 1712, 1684 

Abí-Jaté’/Abí-Jatí' z Qedarie, k. Arabů, s. Te'riho, b. Ajama, o. Dala'ila§ 651, 650, 645

Abia, šejk z Adiabény, usurpátor§ 36+

Abia, hebr. Abíja, s. Šmúélův, soudce Israélitů§ 1020

Abidžu, Abdžu§ viz Abýdos

Abígájil, Abígajl z Karmélu, řec. Abigaia, lat. Abigail, manž. Dáwídova§ 1015

Abijá z Jerúsaléma, Abí, řec. též Rhabúna, dc. Zcharji, manž. Ácházova, m. Chizqijúhúova§ 728

Abijám z Júdy, k.§ 933, 917, 914 

Abila§ 1. viz Abyla; 2. viz Avela 

Abila (pl.: do Abil), Abiléné, m. a krajina v Galaáditidě v Dekapoli, východně od Gadar, na čas Seleukeia; jiné Abily byly sídel. m. Lýsaniovy tetrarchie a další byly toparchií Peraie na jih od Pelly § 218, 101, 36-, 41+ 

Abila Lýsaniú§ 41+

Abilê z Qumánu, k.§ 1234

Abiliani, řec. Abiléné, země na severu Armenie (nezaměňovat s předcházející Abilami)§ 772, 750, 749, 742

Abí-madar z Tutubu, dyn.§ 2006

Abi-melech, Abí-melek z Israéle, soudce§ 1182, 1179  

Abí-milki z Tyru, dyn.§ 1365

Abinergalos Sótér z Charakény, Abinerglos, bab. Abí-Nergal, k.§ 121, 36+ 

Abión z Athén§ viz Habrón

Ábir§ viz Éber

Abírám, Abí-rám, řec. Abeiron, b. Dáthánův, protimojžíšovský rebel§ 1448

Abirattaš z Kaššû, dyn.§ 1742 

Abirattaš z Bargy, dyn.§ 1317

Abísaré z Larsy, Abí-saré/A-bi-sa-re-e, dyn.§ 2028, 2025, 1906, 1896, 1895  

Abisarés z Indie, k./rádža, též Wmbisaros a Sasibisarés, o. stejnojmenného syna a nástupce§ 326, 325

Abí-simtí, manž. Amar-Suena Urského, m. Šú-Suena§ 2048, 2039 

Abistamenés, satr. Kappadokie§ 333

Abíša, šejk Hyksů z Delty§ 1902

Abíšaj z Israéle, řec. Abissaios, vojevůdce Dáwídův, b. Jóábův§ 1005, 990 

Abíšalámu, Abšalám z Gúzány/Bít Bachiáni, dyn.§ 942, 894 

Abíšálom§ viz Abšálom

Abjátár, velekněz Jahwův, řec. Abiatharos§ 1015, 1005 

Flávius Ablabius, praef. praet. Itálie a Východu, o. Olympiady, snoubenky Cónstantovy, manž. Arsaka II. Armenského§ cos. 331+, 329+, 337+, 360+    

Abnoba (pl.), Abnobaia oré (pl.), lat. Abnoba móns (sg.), pozd. zváno lesnaté pohoří též Márciánae silvae/Márciánské lesy, navazující na Hercynský les, srov. tam, resp. jeho západní částa, dn. Schwarzwald v Bádenu-Württemberku; ještě v pozdním císařství zde ctěna stará kelt. bohyně, nyní v podobě romanisované, Diána Abnobae§ 361+

Abodat, arab.§ viz Obodás

Abónúteichos, Abónú teichos/"Abónova pevnost", pozd. Iónopolis, m. v Paflagonii, d. İnebolu v TR§ 162+

Aboraké, emporion§ viz pod Sindové

Aborígínové, lat. Aborígínés, č. Aboriginové, praobyvatelé Latia a střední Itálie§ 1250, 1184, 1153, 1035  

Jejich prvním králem byl údajně Sáturnus a jeho vláda bývala pokládána starými za zlatý věk lidstva, srov. pod sáturnáliemi. Slovo odvozovali mimo jiné od „pocházejících ze stromů“, Arborigínové. Helléni Ab. říkali Boreigonoi, tedy asi ve významu „pocházející ze severu“. Seznam králů viz v "dynastové" v přílohách, jiné souvislosti viz rok 1184 a pod Pelasgové.

Abráhám, Abraham, č. Abrahám ("Vznešený otec, Otec národů"), jeho datovací éra; arab. Ibráhím§ 2400, 2375, 2150, 1975, 1942, 1880, 776, 2, 222+ a viz pod datace biblická

Narozen jako Abrám/Abram a jeho manželkou byla dcera jeho bratra Harana Sarai ("Paní"), později přejmenovanou na Sara. Údajný praotec tří monotheistických náboženství, v jehož tradiční chronologii dnes věří pouze orthodoxní jahwisté a evangelikáni. Mluvívá se o "Abrahamových náboženstvích". Židovští tradicionalisté v jeho postavě dokonce vidí první sionistu a v jeho životě důkaz o věčnosti války o Palaistínu.

Jeho existence není doložitelná a jeho biblický příběh chronologicky nemožný. Například v době, kdy se měl narodit, ani zdaleka aramajští Chaldajové neovládali jižní Babylónii a Abramovo údajné rodiště Ur. Velbloudi byli domestifikováni až kolem roku 1000 a používání jako nákladní zvířata ještě později (s. v.).

Pokud klanový vůdce toho jména existoval, orientalisté soudívají, že mohl žít kdysi mezi roky 1200-1000.

Abráhám, biskup v Arbélách§ 1. 134+; 2. 340+ 

Abreás n. Habreás, Alexandrův žoldnéř§ 326

Abrittus, pevnost na Dunaji, též Forum Terebonií, dn. Razgrad u Ruse v BG§ 251+

abrogátió, odvolání, zrušení zákona§ 133 

Abrúpolis z Thrákie, dyn.§ 178, 173

Abšálom, Abíšálom, s. Dáwídův§ 1005, 990, 972, 933, 917    

Abú Rawáš, ves při Káhiře, nekropole staré říše§ 2566

Abú Salábích, archeolog. lokalita na jihu IRQ, jméno sumer. m. známo není§ 3500, 3200 

Abú Simbel, dnešní Ibsambul, archeolog. mí. na eg.-núbijském pomezí v ET§ 1304, 591 

Abu-tábum, o. chrámové písařky Inanna-ama-mu v Sipparách§ 1895  

Abú Zabí, vlastně Abú Dhabí, jeden ze Spojených emirátů§ 2540

Abúbos, žid. (?) předák, o. Ptolemaiův§ 135

Abúkír, Abú Qír§ viz Kanóbos

Abuja, hl. m. Nigérie§ 900

Abula§ viz Avela

Abúlités, per. předák, o. Oxathrův, satr. v Súsiáně§ 331, 330, 324

Flávius Abundantius, mag. mílitum§ 392+, cos. 393+ (východ) 

Aburgius, praef. praet. Orientis§ 377+

D. Aburius Bassus§ cos. suff. 85+

Abúsír, Abú Sír§ viz Búsíris

Abýdénos, historik Assyrie (je-li to osobní jméno)§ 2150, 130+

Abýdos§ 1. m. v Tróadě v Mýsii zmiňované již v Íliadě, dn. mys Nagara v Dardanellách v TR§, 716, 675, 512, 481 - 479, 411 - 409, 394, 389 - 387, 368, 365, 360, 341, 335, 334, 216, 200, 197, 196, 190, 85; 2. m. v Horním Egyptě na západním břehu Nilu, eg. Abidžu/Abdžu, dř. čteno Ebózew, arab. Abídús, 3500, 3127, 2945, 2848, 2686, 2345, 2333, 2184, 2118, 1998, 1843, 1770, 1740, 1720, 1676, 1319, 1304, 955, 353+ 

Abyla, někdy též Abila, pohoří v severním Maroku, dn. Sierra Ximiera, dř. Bullones, nad stejnojmenným přístavem, dn. španělskou Ceutou§ viz Hérákleovy sloupy

Abzu (sum.), Absû (akk.), personifikované podzemní sladkovodní moře§ 2460 

Abzuja, m. v královstí Qatny v povodí Orontu polohy nezn.§ 1360

Acacius§ viz Akakios

Acca Lárentia§ vide Lárentia

Q. Accaeus Rúfus§ cos. suff. 90+ 

L. Accius, tragický básník§ 170, 85

Accó, Akkón, vůdce Senonů§ 54 

Acerbás z Tyru, Acherbás alias Sicharbás/Sychaeus, manž. Elissy, kněz Melqartův§ 654

Acerrae, m. Gallii Transpadánské, dn. u Pizzighetone u Cremony§ 222

Acerrae, řec. Acherrai, m. v Kampánii, dn. Acerra§ 332, 90

Acerrónia Polla, d. Cn. Acerrónia, důvěrnice irippíny ml.§ 37+, 59+ 

Cn. Acerrónius Proculus§ cos. 37+

Acesius§ viz Akesios

Acília, d. Acília Lúcána, manž. Annaea Mely, m. Lúcánova§ 39+, 65+ 

Acílius Aviola, legát§ 21+

C. Acílius, annalista§ 155, 150

P. Acílius Attiánus, poručník pozd. príncipa Hadriána, praef. praet.§ 76+, 112+, 117+, 118+   

M'. Acílius Aviola§ 1. cos. 54+; 2. cos. ord. 122+; 3. cos. ord. 239+  

M’. Acílius Balbus§ 1. cos. 150; 2. cos. 114

Március Acílius Diodotus§ viz Diodotos z Kaisareie Kapp.

M’. Acílius Faustínus§ 1. cos. suff. 179+; 2. cos. ord. 210+  

M’. Acílius Glabrió§ 1. praet. 196, 192, cos. 191, 190, 181, 100; 2. s. čís. 1, 181; 3. cos. 154; 4. praet. 123, 149; 5. cos. 67, 66; 6. cos. suff. 33; 7. cos. ord. 91+, 95+; 8. cos. ord. 124+; 9. cos. ord. 173+, cos. ord. 186+, 193+; 10. cos. ord. 256+       

Acíliové byli původně rodem plébéjským, patricii se stali až za Domitiána.

M'. Acílius Glabrió Cn. Cornélius Sevérus§ cos. ord. 152+ 

Acílius Lúcánus, význ. provinciál v Baetice, o. Acílie§ 39+

C. Acílius Priscus§ cos. suff. 132+ 

L. Acílius Rufus§ cos. suff. 107+ 

Acílius Sevérus, praef. Urbí§ 306+, cos. 323+   

L. Acílius Strabó, senátor a správce Kýrénaiky§ 59+, so. suff. 80+ 

M. Acílius, zkorumpovaný strážce Sibylliných knih§ 534

Acimincum, Acumincum§ viz Amicensové 

Aconia Fabia Paulína§ viz Fabia Aconia Paulína

Acre, spolk. stát v Brazílii§ 1500

Acró, řec. Akrón z Caeníny, k.§ 751

ácta urbis, též ácta diurna populí, rérum urbanárum ácta§ 59

Oficiální státní noviny, deník, rozesílaný mimo jiné úřadům i do provincií; obsahoval informace o událostech v Římě, včetně zpráv a usnesení úředních orgánů a kněžských kolegií. Původně byly události zaznamenávány na bílou tabuli. Protokoly o jednáních senátu, projevy, odmítnuté návrhy apod. obsahovala ácta senátús, jejichž publikaci, zavedenou Caesarem zrušil adoptivní syn Augustus. Ácta šířená státní poštou byla vedle rychlých poslů prostředkem objektivních, resp. oficiálních zpráv z centra říšské moci. Omezovala roli pověstí, fám, snadno se šířících při jakékoli příležitosti; srov. s fake news, s. v. Básník P. Vergilius Maró Fámu vypodobnil ve čtvrté knize Aenéidy realisticky jako hrůznou veleobludu,  "mónstrum horrendum, ingéns": "Fáma je zlo, nad něž není nic rychlejšího. Roste, jak se šíří, získává na síle cestou, zprvu malá jakoby se bála, rychle se nafoukne ve větrech, kráčí po zemi a hlavu má v oblacích... Nocí za mrakem se vznáší v nebesích a na zemi, šeptá, nikdy k sladkému snu nezavře víčka. Za světla sedí na číhané buď na hřebenu střech, nebo na vysokých věžích a straší velká města, poselkyně smyšlenek a zlomyslností, též však pravdy." 

Acté, Akté, propuštěnkyně jistého Attala sloužící u Claudie Octávie, milenka Nerónova, vlastně Claudia Acté§ 54+, 55+, 59+, 68+   

actia§ viz aktia

Actumer§ viz Úkroméros

Q. Acútius Nerva§ cos. suff. 100+ 

 

Ačiki, A-čik-ki, Atogi z Pekče, šiřitel kultury v Japonsku§ 283+ 

 

A. D., zkratka za annó dominí, „léta páně“, poprvé bylo použito roku 527 n. l., srov. Dionýsius Exiguus§ viz éra křesťanská

Ad Castorés, lokalita mezi Cremónou a Mantovou§ 69+

Ad salicés, "U vrb" nezn. lokalita v římské Scythii§ 377+

Ad septem frátrés, "U sedmi bratří"§ viz Ceuta

Ada I., z Halikarnássu, ka Kárů, d. Hekatomnóova, s. Mausóla, Artemísie, Idrieua a Pixódara§ 391, 353, 344, 341, 334, 328

Ada II., d. Pixódarova a Afnéidy§ 341, 337, 334

Adab, m. na severu Sumeru, dn. Bismaja v IRQ§ 2550, 2540, 2384, 2316, 1895, 1860, 1823      

Adad, syrský, ass. a bab. bůh bouří, sumerský Iškur; u Syřanů Hadda, Adda, Ada sluneční bůh a mužská plodivá síla a střediskem kultu bylo v Chalabu/evrop. Aleppo, které se původně jmenovalo Chalam (podle toho zván bůh též Chalam/Chalamský, srov. v theoforních jménech). Jeho jméno a podoba vousatého muže byly Římanům známy ještě začátkem 5. století n. l. z časů Tráiánova mesopotamského tažení ze zač. 2. st. n. l.§ 2500, 1895 (Sipp.), 1880 (Ašš.), 1793 (Alalach), 1125, 1114, 1097, 1077, 853, 689

Adad-apla-iddina, k. v Babylónu§ 1068, 1057, 1046, 1024   

Adad-'idrí§ viz Ben-Hadad II.

Adad-nérári, -nérárí, -nírári n. -nárárí I. z Aššuru, "Adad je mou oporou, pomocí", k.§ 1308, 1300, 1275, 942   

Adad-nérári II., k. v Aššuru§ 1111, 995, 987, 912, 908, 902 - 899, 891

Adad-nérári III., k. Assyřanů§ 1779, 1111, 995, 920, 811, 809 - 800, 782, 772, 755, 745

Adad-nérári z Alalachu§ viz Addu-nérári

Adad-salúlu či -salílí§ viz Adasi

Adad-šar-rabi z Elamu (?), o. k. Kidinua§ 1520

Adad-šuma-éreš z Babylónu, o. Mudammiq-Adada§ 747

Adad-šuma-iddin, assyr. protektorátní k. v Babylónu§ 1228, 1219, 1183  

Adad-šuma-usur, k. v Babylónu§ 1219, 1198, 1183 

Adad-zéra-iqíša, bab. (?) velmož§ 1097

Adachar-amani z Meroé, k. Kúšitů§ 200

Adaios z Beroie, Perseův dvořan a diplomat§ 170

Adaios z Thrákie zvaný Alektryón/Kohout, žoldnéř, který se stal básníkům předlohou pro typ chlubivého vojáka, míles glóriósus, stratiótés filodoxos§ 1. 354; 2. 230

'Adájá z Básqat, řec. Edeia z Basúróth, lat. Phadaia z Besecath, o. ka Jedídy, manž. Ámósovy§ 641

Adakés z Persie, n. Dakés, velmož, satrapa§ 363+

Adal-šenni z Burunda, churrit. dyn.§ 1779

Adamantiás, milenec Eusebie, manž. Cónstantia II.§ 361+

Adamantios§ viz Órigenés

Adamás z Thrákie, povstalec§ 362

Adamclisi, obec v rumunské Dobrudži§ viz tropaeum Tráiání/cívitás Tropaensium

Adamdun, elamské m., asi dn. Šúštar v IR, pokud Š. není identifikován s Awanem§ 2021

Adamu, ass. šejk§ 2400

Adana§ 1. na ř. Saros, m. v Kilikii, dn. Adana na Göksu, jednom z toků Seyhanu, viz pod Saros, 1300, 738, 715; 2. m. v Jemenu, dn. Adan, č. Aden§ viz Jemen

Adana a Danuna§ viz Kilikie

Adaníja, chet. provincie v Kilikii§ 1550 a viz Kilikie

Adanu z Jachánu/Bít Agúsi, dyn.§ 858

Adasa u Béth hóron, hebr. Chadaša, mí. v Iúdaji§ 161

Adara-kalamma z Přímoří alias Aidara, k.§ 1520, 1492 

Adarnarsés, per. Ádhar Narsé, s. Hormizda II. 309+

Adasi, hypokor. za Adad-salúlu či -salílí, k. Assyřanů, zakladatel panovnické dynastie§ 1736, 1700, 1670, 1600, 1183, 722, 688

Adathás§ viz Olthakos

Adauš, země churrit. severně od Assyrie polohy nezn.§ 1114  

 

Addaiá/Adaiá n. Adea alias Eurydiké III., ka Makedonců, d. Kynny a k. Amynty IV., manž. Filippa III. Arrhidaia§ 358, 336, 322, 321, 317, 316, 278 

Addaios§ viz Thaddaios z Edessy

 

Addaju, guvernér eg. provincie Kana'ánu§ 1373

Adda-nérári, Addu-nérári z Jamchadu, dyn.§ 1620  

Adda-quppí/guppí, Adad-guppí (-chappé), manž. Nabû-balassu-iqbiho, s. Nabû-kudurrí-usura II., matka k. Nabû-ná´ida/Nabonida§ 631, 556, 553, 547

Aramajská matrona Adda-quppí/guppí, kněžka Sînova v Charránu a matka posledního z chaldajských králů Nabû-nᴑida, zemřela roku 547 ve věku 104 (102) let. V chrámu E-chul-chul pečovala, jak se chlubí na zachovaných nápisech, o Sîna, Nin-galu, Nuskua a Sadarnunnu. Hellény byla ztotožňována s Nitókridou nebo Amytou z Médie. 

Addón n. Addua, též Adón, arm. šlechtic, frúrarchos Artageir§ 2+, 4+

Addu-nérári z Alalachu, k.§ 1510

Addua, ř., dn. Adda v Lombardii§ 268+

Adeiganes, adeiganové, nejvyšší úředníci v Seleukeji na Tigridu, blíže neznámí§ 220

Adeimantos z Athén§ 1. arch. 477; 2. stratégos, 405

Adeimantos z Lampsaku, Démétriův poradce§ 302

Adeimantos ze Sparty, efor§ 220

Aden§ viz Diré a Jemen

Adénystrai, pevnost v Adiabéně, snad středověké m. Dunaysir, dn. ruiny poblíž Márdínu na severu Mesopotamie v TR§ 116+

Ádeódatus, lat. vlastně "á deó datus/daný bohem, Božidar, řec. Theodóros", s. křesť. ideologa Augustína§ 354+

Adeos ze Sikyónu, tyr., s. Eufronův§ 367

Aderek, Aderki§ viz Farasmanés I. Ibérský

Adgandestrius, podlý vůdce Chattů§ 19+

Ádhar Narsé§ viz Adarnarsés

Adherbal z Numidie, k. Numidů, s. Micipsův§ 120, 118-116, 112

Adherbal, nauarchos Kartháginců§ 1. 206; 2. 250, 249, též jmenován jako Atarbás

Adiabéné, hell. jméno pro Assyrii, syr. Hadjab, Hdajab n. Hedajjab, kurd. Hadhabani, per. Nódšíragán/Nód Ardachšíragán, resp. Aššuristán, dn. irácký Kurdistán; dělila se na Arbélítis na severu a na Apollóniátis na jihu, v pozdním hellénismu zřejmě zčásti arabisovaná, srov. ale pod Assyrie a o Izatovi II. viz pod Iúdaia. Přímých zpráv o obyvatelích země ("Adiabové"?) nemáme§ 129, 87, 63-, 36+, 45+, 49+, 60 až 62+, 66+, 91+, 109+, 115 až 117+, 123+, 134+, 193 až 195+, 198+, 199+, 212+, 214+, 215+, 217+, 224+, 283+, 298+, 360+, 363+      

Adiatoríx z Galatie, kelt. dyn., s. Domniláův, o Dyteutův§ 36, 29-, 34+ 

Adida, mí. v Iúdaji u Módeinu u Lyddy§ 84

Adikran z Libye, dyn./k.§ 579, 571

Adinnergalos Sótér z Charakény, k., bab. Addin-Nergal§ 121

Adíni z Jakínů, s. Marduk-apla-iddiny II.§ 703

Adínu z Dakkúrů, šejk§ 850

Adínu§ viz Bít Adíni

ádivásí, označení pro předárjské obyvatelstvo IND§ 1800

Adžátašatru n. Adžátasattu z Magadhy, k. Indů, s. Bimbisáry, tj. Vítěz nad nepřítelem§ 493, 461

Admétos z Fer, k., manž. Alkéstidy, d. Pelia z Iolku§ 130+

Admétos z Molossie, k. Molossů§ 469

Admétos z Tamassu, dyn. na Kypru§ 709

Adminius, s. Cunobelinův, dyn. Catuvellaunů§ 54, 39+ 

Ado, buddh. misionář v Koreji§ 384+

Adobogióna z Galatie§ 1. dc. Déiotara I., manž. Brogitarova a m. Amynty Galatského, 58; 2. m. Mithridáta z Pergamu (s Ménodotem), ses. Brogitarova (?), 47; 3. m. nebo ses. Déiotara IV. Filadelfa Paflagonského§ 36, 31

Adón§ viz Addón

Adoní-Bezeq, kanaánský dyn.§ 1380

Adoní-Ṣedeq/Adoní-Zedeq, řec. Adónibedzek, lat. Adonisedec, amorejský k. v Jerúsalému§ 1400 

Adonijá/Adoní-Jáhú, s. Dáwídův, řec. a lat. Adóniás§ 972

adónie, slavnosti kolem letního slunovratu; Adónis, gen. -ónida§ 415, 64 a viz Bohové a jejich svátky v příloze

Adónidův kult dorazil do hellénskýc krajů před c. 600. Jméno je odvozeno od kanaánského Adón, Pán. Kult koloběhu života se u Etrusků jmenoval Atúnis, u Frygů Attis, cf. mesopotamského Tammuze a sumerského Dumuziho.

Adıyaman, m. a prov. v tureckém Kurdistánu§ 2346 

adopce, adoptió, řec. hyiothesiá, přijetí za své syna či jiného muže a bezdětnost nemusela být podmínkou. Rozšířeno hlavně mezi hellénistickými Hellény a římskou aristokracií (možný ale byl i přestup patricie k plebejům). Vykládáno jako snaha o uchování majetku a rodinné cti. Adoptovat směli jen muži, věk nebyl podmínkou.

Adoptovaný ke svému rodovému jménu připojoval koncovku -ánus, -ský, Octaviánus, Octaviánský, Aemiliánus, Aemiliánský. Srov. též "dynastii" tzv. adoptivních císařů, římských vládců od Trajána po Commoda.

Nejrozsáhlejší adopce uchovali ještě v šedesátých letech 20. věku Polynésané na Tuamotu, kde Raroiané do pátého roku dítěte změní z jedné třetiny své rodiče a nijak to na nich nezanechává stopy. Jejich jazyk ani nemá výrazivo pro tetu a strýce, vše jsou otcové. Pokládáno za důkaz, že změna rodičů nemá nic společného s psychikou, ale sociálním prostředím dítěte, srov. novodobé evropské poměry.

adopcionisté, křesť./gnóstická sekta, též monarchianisté§ 189+, 351+ a viz pod křesťanství

Adorzahád, první perský guvernér Adiabény§ 224+

Adra§ viz Abdéra

 

Adramelech z Aithiopie (řec.), záhadný egyptský dynasta§ 724

Adramelech z Assyrie§ Arad-Mulissi

Adramu z Bít Agúsi, dyn., ass. též Arame/Aramu, asi z Addu-ramé§ 880, 870, 853, 850, 849, 834, 805      

Adramyttion§ viz Atramyttion 

 

Adrana, ř. Eder v Hessensku a NRW§ 15+

Adrana (řec.; pl.), Atrans (lat.), opevněná stanice na hranicích Nórika s Itálií, dn. Tojane ve SLO§ 351+

Adránodórás ze Syrákús§ 215, 214

Adránon, m. na Sicílii, dn. Adrano§ 399, 345 

Původně sikelské město na úpatí Etny mělo chrámový precinkt s tisíci psy. Sikelské město s kultovním místem neznámého jména se označuje moderním názvem Mendolito. Jiný státeček toho jména, ale púnský, ležel na západě ostrova ve vnitrozemí v epikrateji, dn. Monte Adranone (není v CSD). 

Adrásteia, krajina kolem Gráníku na Helléspontu§ 334

Adrástos z Argu, k.§ 1235, 573

Adrástos ze Sikyónu, k.§ 1250

Adriánopolis/Hadriánopolis, sídel. m. provincie Haemimontium, u něhož Visigóté porazili Římany v čele s císařem Valentem 9. srpna roku 378 n. l., dř. Uskudama/Uscudama či Odryseia a Oresteia, sídelní m. Odrysů, tur. Edirne, č. Drinopol, v evrop. části TR§ 269+, 313+, 316+, 323+, 324+     

Adriános z Tyru, foinícký sofista, vážený žák Héróda Attika§ 133+, 176+, 200+, 361+, 364+, 375+, 377 až 379+, 381+, 382+, 392+     

Adriás, též Hadria nebo Hatria, č. Jaderské moře§ 524, 436, 357, 302, 217, 215, 205, 49, 17+ 

Adrúmétos, Adrýmétos, Adrýméta (pl.), hl. m. v Býzákiu v Africe, lat. Hadrúmétum, v letech 434-534 n. l. vandalské Hunerikopolis, -icopolis, dn. arab. Súsa (fr. Sousse) v TN; založeno Foiníčany v 9. st.§ 310, 309, 203, 47, 59+, 118+, 148+, 191+, 193+, 195+    

Aduatukové§ viz Kimbrové

Adúlis, m. na Rudém moři, snad ptolemaiovská Bereníké Trógloditiké/Panchrýsos (srov. tam), dn. snad osada Zula v Eritreji, později hlavní přístav království Axum/Axomis§ 600, 245, 10-, 100+ 

Adúní-Ba'al z Aradu, s. Iakínlúa§ 665

Adúsios, vojevůdce Kýrův a satrapa v Sardech§ 545

Adygea, Adygové (Čerkesové)§ viz pod Maiótové

Adžaja, k. v Magadě§ 461

Adžanta, angl. Ajanta§ viz pod Sátaváhanas

Adžárie§ 139+ a viz pod Kolchis

Adžátasattu§ viz Adjátašatra z Magadhu

Adžib§ viz Anedžib  

 

Aebura, oppidum/m. u Toléta, dn. Ébora (lokalit podobného jména bylo v Hispániích několik)§ 181 

L. Aebutius Helva§ cos. 463

Post. Aebutius Helva Cornicen (řec. Kerataulés/„Hornista“)§ cos. 442

P. Aebutius, mladík, viz pod bakchánália a travičství, rok 186

T. Aebutius Helva§ cos. 499

Aedémón/řec. Aidémón (lat. význam: Verécundus/"Slušňák"), propuštěnec krále Ptolemaia a rebelující Maur§ 42+ 

aedilové kurulští/aedílés curúlés§ 367, 180

aedilové plebejští/aedílés plébis§ 44

aedilové obilní/aedílés cereálés§ 46, 64+ 

Ae., řec. agoranomoi, se směl stát jezdec n. patricij ve věku 37 let. Za republiky se kurulský ae. staral o hry a religiosní slavnosti, o pořádek ve Městě a o jeho zásobování. Aedilita byla stavebním dozorem, dopravním, zdravotnicko-hygienickým, cenovým dozorem nad tržišti, dozorem nad dodržováním měr a vah, nad lichvou. Za principátu řadu věcí převzal pod svou kontrolu princeps a aedilita ztratila na důležitosti.

Plébejští ae. byli původně pomocníky tribúnů se starostí o státní archiv a státní poklad(nu). Na starosti měli plébejské hry a rozdávání obilí, věnovali se zásobování a městským záležitostem.

M. Aedinius Iúliánus, praef. praet.§ 223+

Aegestus z Alby Longy alias Lausus, s. Numitórův§ 796

Aegialus§ viz Aigialos

Aegilium, n. Igillia, o. před pobřežím Etrurie, dn. Giglio§ viz pod kuchyně

Aegúsa, ost. v Aegátách před západním pobř. Sicílie (dn. Favignana)§ 241

Aegidius§ viz sub Áfránií

Aeimnéstos z Henny, tyr.§ 403

Aeithalés z Alexandreie§ Ol. 165+ 

Aelia, manž. Teirana, k. na Bosporu Kimm.§ 253+

Aelia Capitólína§ viz Jerúsalém

Aelia Catella, rozverná šlechtična vystupující na divadle§ 59+

Aelia Eudoxia, d. Franka Bautóna, manž. Arcadiova, m. Theodosia II.§ 384+, 392+, 393+  

Aelia Flávia Flacilla, řec. Ailia Flakkilla, manž. Theodosia I., m. Arcadia, Honória a Pulcherie§ 379+

Aelia Galla Placidia, d. Theodosia s Gallou, m. Valentiniána III.§ 379+, 384+, 387+, 390+  

Aelia Máterna Thermantia, d. Stilichónova a Serény, panenská manž. augusta Honória§ 384+, 392+  

Aelia Paetína, manž. principa Ti. Claudia, m. Claudie Antónie§ 25+, 38+, 41+, 48+   

Aelia Pulcheria§ 1. d. Theodosia I. s Flacillou, zemřela zřejmě v dětství, 379+; 2. d. Arcadia s Aelií Eudoxií, označená církví za světici, regentka za svého mladšího b. Theodosia II., 384+  

Aeliánus, pobočník bagaudského vůdce Amanda§ 286+

Aeliánus, comes, velitel Amidy§ 359+

Claudius Aeliánus§ viz Klaudios Ailiános

P. Aelius Áfer, P. Aelius Hadriánus Áfer, manž. Domitie Paulíny, o. príncipa Hadriána a Domitie Paulíny ml.§ 76+, 117+ 

L. Aelius Caesar§ viz L. Ceiónius Commodus 

T. Aelius Caesar Antónínus§ viz prínceps Antónínus Pius

Aelius Catus, snad Sex. Aelius Catus, cos. 4+§ 14, 4+, 14+ 

P. Aelius Coeranus, řec. Koiranos z Egypta§ 205+, 212+, cos. suff. 212+ 

Aelius Cordus§ viz Iúnius C.

Aelius Decius Tricciánus, dveřník, praef. Druhé legie, legát pannonský§ 217+ 

Aelius Dónátus§ viz Dónátus

C. Aelius Gallus, Augustův správce Egypta, literát§ 30, 25, 24, 9+ 

Aelius Gracilis, legát v Galliích§ 58+

P. Aelius Hadriánus, s. P. Aelia Áfra a Domitie Paulíny§ jako císař Imp. Caesar Traiánus Hadriánus Augustus§ 2150, 1417, 611, 515, 404, 287, 223, 173, 15, 4-, 18+, 20+, 28+, 36+, 41+, 61+, 69+, 74+, 76+, 90+, 99+, cos. suff. 108+, archón v Athénách 112+, 102+, 103+, 105+, 110 až 112+, 114 až 139+, 141+, 144+, 148+, 151+, 159+, 161+, 165+, 170+, 174+, 180+, 206+, 212+, 217+, 262+, 264+, 267+, 290+, 306+, 326+, 362+, 363+       
L. Aelius Helvius Dionýsius, praef. Urbí§ 284+ 

L. Aelius (Plautius) Lamia§ 1. Augustův legát, 24; 2. Tiberiův legát a praefectus urbí, 32+, 33+, cos. ord. 3+; 3. manž. Domitie Longíny, 70+  

L. Aelius Lamia Plautínus Aeliánus§ cos. suff. 80+

Aelius Lampridius, životopisec ze sbírky SHA§ 217+, 222+ 

P. Aelius Ligus§ cos. 172

Aelius Ligur, tr. pl. (celé jméno neznáme)§ 57

L. Aelius Oculátus§ cos. suff. 85+

C. Aelius Paetus§ 1. cos. 337; 2. cos. 286; 3. cos. 201

Sex. Aelius Paetus Catus§ cos. 198, cens. 194

L. Aelius Plautius Lamia§ viz L. Aelius Lamia  

L. Aelius Séiánus, praef. praetorió za Tiberia, s. L. Séia Strabóna, Aeliem po adopci Sex. Aeliem Catem, s Apicátou o. Aelia Strabóna, Capitóna Aeliána a Iúnilly§ 264, 11-, 12+, 14+, 16+, 17+, 19 až 32+, 48+, 58+, 71+, 180+, 197+, 205+, 240+        

Aelius Spartiánus, životopisec ze sbírky SHA§ 217+

L. Aelius Stilo Praecóninus, filolog a učitel řečnictví a grammatiky§ 154, 90

Aelius Strabó, s. L. Aelia Séiána§ 31+ 

L. Aelius Túberó, o. Q. Aelia Túberóna, shromažďoval historické prameny§ 50

Q. Aelius Túberó, právník a historik (jeho jmenovec a předek, tr. pl. roku 129, byl žákem Panaitiovým)§ 50, cos. 11

P. Aelius Vibullius Rúfus§ ath. arch. 143+ 

P. Aelius Vítaliánus, praef. praet.§ 236+

Aurélius Aelix, Elix n. Helix z Foiníkie, pankratista a boxer§ 213+

Aemilia§ viz Gallia Cispadána

Aemilia, pozdněřím. provincie v Itálii se sídlem v Mediólánu§ 374+

Aemilia§ popravená vestálka§ 114

Aemilia Aeónia, rodem Haedujka, ses. Aemilia Mágna Arboria, manž. Iúlia Ausonia, m. D. Mágna Ausonia§ 337+, 367+ 

Aemilia Clára, manž. Q. Petrónia Dídia Sevéra, m. príncipa Dídia Iúliána§ 193+

Aemilia Hilaria, jeptiška, ses. sofisty Aemilia Mágna Arboria§ 337+

Aemilia Lepida, dc. M. Aemilia Lepida ml., triumvirova syna, ses. M'. Lepida, manž. Drúsa Iúlia Caesara, Augustova vnuka§ 2-, 21+, 22+, 29+, 33+, 34+     

Aemilia Lepida, manž. Ser. Sulpicia Galby, d. snad M'. Aemilia Lepida, cos. 11+§ 68+

Aemilia Paulla vulgó Aemilia Tertia, manž. P. Cornélia Scípióna Áfricána§ 183

Aemiliánské sýpky/horrea Aemiliána, v Římě; původ jména stavby znám není§ 38+

Aemiliánus, celé jméno neznáme, legát§ 237+

Aemiliánus, imperátor§ viz M. Aemilius Aemiliánus

Aemiliánus, usurpátor§ viz L. Mussius Ae.

[Nummius?] Aemilianus [Dexter?]§ cos. ord. 259+, cos. ord. 276+ (nejde-li o dva různé Aemiliány)  

M. Aemilius Aemiliánus, imperátor/usurpátor, manž. C. Cornélie Supry§ 245+, 253+, 260+   

L. Aemilius Barbula§ cos. 281

M. Aemilius Barbula§ cos. 230

Q. Aemilius Barbula§ cos. 317 a cos. 311

L. Aemilius Cárus§ cos. suff. 144+ 

Q. Aemilius (nebo Aulius?) Ceretánus§ cos. 323 a cos. 319

L. Aemilius Iuncus§ 1. cos. suff. 127+; 2. cos. suff. 179+, 182+   

Q. Aemilius Laetus, praef. praet.§ 189+, 192+ 

L. Aemilius Lamia, správce Přední Hispánie§ 24

M’. Aemilius Lepidus, s. M. Aemilia Lepida ml., no. 9, b. Aemilie Lepidy§ cos. 11+, 21+, 22+  

M. Aemilius Lepidus§ 1. cos. 285; 2. cos. 232, cos. suff. 221; 3. 200; 4. cos. 187, cens. 179, cos. 175, 179; 5. cos. 158; 6. 124, cos. 126; 7. 81, cos. 78, 77, interr. 52, o. č. 8; 8. 78, 48 - 45, cos. 46 a 42, 44, 43, 41 - 39, 36, 29, 13, 22+ (triumvir a pont. max.), s. č. 7, o. č. 9, manž. Iúnie Secundy, ses. M. Iúnia Brúta; 9. 29, 9+, cos. 6+, 29+, triumvirův syn, manž. Servílie, o. Aemilie Lepidy a M'. Aemilia Lepida, cos. 11+; 10. manž. Drúsilly, Gáiovy sestry, Gáiův milenec a posléze oběť, 38+, 39+   

Paullus Aemilius Lepidus (někdy uváděn jako L. Aemilius Lepidus Paullus)§ cos. suff. 34, 32, 22, 14+ 

Q. Aemilius Lepidus§ cos. 21

Mam. Aemilius Lepidus Liviánus§ cos. 77

L. Aemilius Lepidus Paullus, o. Paulla Aemilia Lepida§ 54, cos. 50

Paullus Aemilius Lepidus, s. L. Aemilia Paulla, cos. suff 34§ 50

M. Aemilius Lepidus Porcína§ cos. 137

Aemilius Longínus, legionářský zběh a vrah§ 70+

L. Aemilius Longus L. Stertinius Quíntíliánus Acílius Strabó Q. Cornélius Rústicus Aprónius Seneció Proculus, vlastně Q. Cornélius Proculus§ cos. suff. 146+ 

Aemilius Macer, literát§ 16 

Aemilius Mágnus Arborius z Tolosy, sofista, vychovatel Cónstantínových synů v Kónstantínopoli, b. Aemilie Hilarie a Aemilie Aeonie§ 337+

Ti. Aemilius Mamercínus§ cos. 339

L. Aemilius Mamercus nebo Mamercínus Prívernás§ 1. cos. 366 a cos. 363; 2. interrex 355, cos. 341 a cos. 329, dict. 335 a dict. 316

Mam. Aemilius Mamercínus§ dict. v letech 437, 434 a 426

M’. Aemilius Mamercínus Prívernás§ cos. 410

C. Aemilius Mamercus§ dict. 463

L. Aemilius Mamercus§ cos. v letech 484, 478 a 473

Ti. Aemilius Mamercus§ cos. v letech 470 a 467

Q. Aemilius Paetus§ cos. 167

Aemilius Papiniánus, právník a praef. praet.§ 205+, 211+ 

L. Aemilius Pappus§ cos. 225

M. Aemilius Pappus§ dict. 321

Q. Aemilius Pappus§ cos. v letech 282 a 278, cens. 275

L. Aemilius Paullus nebo Paulus§ 1. cos. v letech 219 a 216, o. no. 2; 2. 208, 194, 190 - 189, cos. 182 a 168, cens. 164, 181; 263, 183, 167, 159, 152, 145, 143, s. no. 1, jehož první chotí byla Papíria, dcera konsulára C. Papíria Masóna; její děti dal Aemilius Paullus adoptovat synovi Scípióna Afrického, b. Aemilie Paully (Tertie): P. Cornélius Scípió Aemiliánus Áfricánus Numantínus, „Minor“ a synovi konsula Q. Fabia Maxima, vnuka bojovníka s Hannibalem - Q. Fabius Maximus Aemiliánus, oba synové z druhého manželství zemřeli několik dnů před a po otcově triumfu nad Makedonci; 3. 43, cos. roku 1+, 8+, manž. Iúlie ml., Augustovy vnučky

L. Aemilius dal na adopci do rodu Cornéliů a Fábiů dva své starší syny. Pět dnů před triumfem nad Makedonií roku 167 zemřel jeho nejmladší, dvanáctiletý syn, a tři dny po triumfu poslední, čtrnáctiletý.

M. Aemilius Paullus§ 1. mag. equ. 301, cos. 302; 2. cos. 255

Aemilius Réctus, praef. Aegyptí (celé jméno neznáme)§ 19+

L. Aemilius Régillus, velitel ve válce s Antiochem III.§ 190, 189, 179

Q. Aemilius Sáturnínus, praef. Aeg.§ 201+

M. Aemilius Scaurus§ 1. politik a řečník, o. no. 2, 163, 121, cos. 115, cens. 109, 89, 55; 2. Pompeiův legát, s. no. 1, 64, 62, 55, stavebník největšího římského divadla, viz tam, manž. Múcie Tertie od roku 58, když se rozvedla s Pompeiem, o. Mam. Aemilia Scaura

Mam. Aemilius Scaurus, s. M. Aemilia Scaura s Múcií Tertií§ 55

Mam. Aemilius Scaurus, literát, senátor, poslední z rodu Aem. Scaurů§ cos. suff. 21+, 22+, 34+  

Q. Aemilius Secundus z Bérýtu, armádní důstojník§ 6+

C. Aemilius Sevérus Cantabrínus§ cos. suff. 193+ 

Aemona, Emona, řec. Hémá, Hémóna, m. v Pannonii na hranici s Itálií, Colónia Iúlia Aemonis, dn. Ljubljana, metropole SLO, něm. Laibach§ 238+, 313+, 368+, 388+   

Aenária, ostrovy§ viz Pithékúsai

Aenéás§ viz Aineiás

Aenéis, epos Vergiliův§ 26 a viz index s. v. epos

Aepuló, Epulón, kníže Istrů§ 178-177

Aequimaelium, mí v Římě pod Capitóliem§ 439

Aequitás, zbožtěná Právnost, Rovnost před zákonem, řec. Eudiki᧠125+

Flávius Aequitius§ viz Equitius  

L. Aequitius Firmánus n. L. Equilius F., údajně uprchlý otrok vydávající se za s. Ti. Sempronia Graccha§ 100

Aequum, Colónia Claudia Ae., dn. Čitluk v Hercegovině§ 131+

Aequové, Aequí, latinský kmen§ 494, 487, 484, 482, 471, 468, 466 - 462, 459 - 457, 455, 449, 446, 443, 431, 430, 422, 418, 415, 414, 410 - 409, 403, 397 - 391, 388, 304, 302, 300, 298

 

aera§ viz éra

aerárium, ae. populí rómání, ae. Sáturní, "měděná místnost", ae. militáre§ 357, 6+, 15+, 61+, 212+ 

Státní pokladna umístěná ve sklepení Sáturnově chrámu pod Capitóliem formálně ve správě senátu; viz pod občanství, srov. pod fiscus. Kromě toho, že se tu skladoval římský státní poklad, vedli jeho úředníci registraci novorozených občanů, evidovali veškeré státní finanční operace, závazky státu a občanů vůči němu, jakési římské "finmin". Archivovalo agendu senátu a další státně důležité dokumenty. V Sáturnově chrámu sídlilo též aerárium sanctius/sanctum, "tajnější/ tajné", spravující válečnou kořist a výnos pětiprocentní daně z ceny otroka při manúmissiích, propouštění na svobodu (Manliův zákon z roku 357). Zda v Sáturnově chrámu sídlilo i aerárium militáre, fond pro legionářské veterány zřízený roku 6+ Augustem, není známo (srov. rok 15+ a 61+).

aerárius, aerárií, znevýhodněná společenská vrstva v Římě, o níž toho není mnoho známo, význam slova asi "poplatní státní pokladně"§ 578, 174

V bájné době Servia Tullia snad šlo o vrstvu bezzemků, bez příslušnosti k centuriím a tím pádem bez volebního práva, bez vojenské povinnosti, neplatící daně kromě jisté kapitální ("aes", malý poplatek), možná od roku 304 šlo o jednotlivce stavovsky za trest degradované, což platilo i pro senátory, které vyškrtli z členských seznamů censoři (jak výslovně uvedeno roku 174 v případě L. Fulvia Flakka).

 

Aeropé z Kréty, manž. Atreova, m. Agamemnonova a Meneláova§ 1266

Aeropos I. z Makedonie, k.§ 583, 563

Aeropos II. z Makedonie, k., s. Arrhabaiův, o. Pausaniův, Alexandrův, Héromenův a Arrhabaiův§ 399, 396, 394, 336

Aeropos z Lynkestidy, dyn., o. Alexandrův§ 335

Aeropos z Illyrie, dyn.§ 209

Aesculánus/Aescolánus, "Měďák", údajné božstvo měděné ražby, o. Argentínův§ 269

Aesculápius, bůh; jeho chrám v Římě, srov. Asklépios§ 293, 291, 23 a viz s. v. spolek

Aesquilius, římský pahorek, též Esquilius, Esquilínus, řec. Aiskylínos lofos§ 578, 268, 220, 168, 268+ 

Aesquilínus, část Říma§ tamtéž

Aesernia, m. v Samniu, dn. Isernia v Molise§ 262, 90, 89, 82

Aestové, Aistové§ 336+, 381+ a viz Burgundové

Áétión z Iónie, malíř§ 327

Aetios z Antiocheie§ 1. doxograf, 100+; křesť. theolog samouk, jehož příznivcům říkali aetiáni, 355+, 359+  

Aetius, blíže nezn. zeť imperátora Sevéra§ 193+

Flávius Aetius, s. Fl. Gaudentia rodu asi gotského, magister mílitum na Západě, vítěz nad Hunny, "poslední Říman"§ 286+, 382+, 390+  

Aetna, vulkán§ viz Aitné