Aa-Ae
•
INDEX NOMINUM & RERUM
•
Neoznačené odkazy na roky v CSD se rozumějí př. n. l., ty se znaménkem "+" znamenají n. l., "předml.", "pravěk" a "před 6000" na textové soubory (prehistorická naleziště vedena výběrově) ● uvedené druhé pády podst. jmen/genitivy platí pro české podoby jmen, nikoli řecké ani latinské ● jako v češtině á, é, í, ó, ú znamenají dlouhé samohlásky (tedy nikoli přízvuky), je-li třeba zvýraznit krátké čtení, pak je uvedeno ă, ĕ, ĭ, ŏ, ŭ.
A-a§ viz Aja
A-ab-ba§ viz Abba
Aahetepre, Aahotepre, Aa-hetep-Re, trůn. jm. nezn. k. Šestnácté dyn.§ 1674
Aacheperre, Aacheperure, Aa-cheper-Re, s. Amenhotepa II.§ 1450
Aacheperreseneb, Aa-cheper-Re-seneb, čati z Osmnácté dyn.§ 1567
Aanečerire, Aa-nečeri-Re, trůn. jm. nezn. k. Šestnácté dyn.§ 1674
Aaka alias Neferkare I./Aa-ka n. Nefer-ka-Re§ k. Druhé eg. dyn.§ 2848, 2766
A-a-kal-la§ viz Ajakalla z Ummy
Aalborg, Ålborg, m. v Dánsku§ 113
Aamau-sa-Hor-nedž-her-jotef§ viz Qemau-sa-Hor-nedž-her-jotef
Aamu, Amu, eg. označení kočovníků na sv. hranici, na Sínaji a v Palestíně, "Asiaté", mj. též Hyksů§ 2686, 1998, 1870, 1786, 1730, 1720, 1567
Aamu, jako k. Šestnácté dyn. Cha-user-Re§ 1674
Aanacht, Aa-nacht, armádní velitel v Šesté eg. dyn.§ 2278
Aannipada, A-an-ni-pad-da z Uru, k., s. Mesannipadův, b. Meskiagnuna (srov. s Ananne?)§ 2600, 2550, 2540
Aarónovci, žid. klan, hebr. Aharón, řec. Aarón (gen. Aaróna), arab. Hárún, jméno snad původu egyptského (Aha-ro); prapředek Aarón/Árón ustanoven svým mladším bratrem Móšém, řec. Móýsés, č. Mojžíšem, veleknězem Jahweho kultu§ 1520, 1448, 163
Aat, ka. Amenemheta III.§ 1843
Aata, přezdívka nezn. kúšitského panovníka§ 1567
Aba z Olby, dc. Zénofantova, dyn.§ 41
Aba z Mylas, d. Hyssaldóma, ses. Hekatomnóova§ 391
Aba, země v okolí Damašku§ 1300
Aba-Enlil-dari n. Aba-NINNU-dari z Nippuru, "Koho Enlil vede (?)", ass. učenec/ummânu a král. tajemník snad aram. rodu, aram. Achíqar/Achí-jaqar, "Bratr je mi drahý", bab. Mannu-kíma-Enlil-chátin/"Kdo je ochráncem jako Enlil"§ 3200, 681, 564 a viz s. v. novela
jméno doloženo na kolofonu seznamu vyhlášených učenců se jmény panovníků, na jejichž dvoře působili, viz roku 3200, který podle staré tabulky opsal 10. ajjáru 147 SE, tedy 16. května 165, za krále Antiocha (IV.) Anu-bélšunu, syn Nidintu-Anua, potomek/z klanu Sîn-leqe-unníního, kněz Anuův a Antuy v Uruku, druhým jménem Ni-qa-qu-ru-šu-ú (= Níkarchos?): "Aba-NINNU/Enlil (50)-da-ri, ummânu [ša] Ach-la-{MI}mu-ú i-qab-bu-ú A-chu-'i-qa-a-ri", tedy "jemuž Aramajové/Achlamové říkají Achu-iqári/Achíqar.
Jméno (identického?) písaře Aba-Enlil-dariho doloženo již na kolofonu modlitby z kassitské doby a jako předek nippurských písařů v perské éře jmény Ninurta-šuma-iddin, Nádin a jeho syn Dannaja.
Abagadasa/Abdagasés, indoparth. dyn.§ 20+
Abai§ 1. m. ve Fókidě, 347, 346, 208; 2. m./lokalita v Syrii neznámé polohy, 145
Abaiokritos z Boiótie, též Amaiokritos, boiótarchos§ 245
Abaj, nezn. k. Třinácté dyn.§ 1676
Abakainon, mí. a domorodé m. na Sicílii, dn. Tripi§ 396, 393, 310, 270
Abala, přístaviště nezn. polohy v Bruttiu snad kolem mysu Leukopetrá/Punta di Pellaro§ 36
Abalgamaš, místokrál Barachše§ 2316
Abana z Nechebu§ viz Ibana
Abantidás ze Sikyónu, tyr.§ 264, 252
Abantos, též Amandus, nauarch Liciniův§ 324+
Abar, Abiru, Abale, manž. eg. krále Pijeho/Pianchiho, m. Taharqy§ 695, 690
Abaris z Hyperboreie/Skythie, gen. Abaria, divotvorný muž§ 566
Abás, gen. Abantu, ř. v Albánii, ztotožňována s Alazoniem, dn. Alazani na hranicích gruzíno-ázerských§ 65
Abás, blíže nezn. sofista§ 170+
Abás z Argu, k.§ 1382, 1359
Abasgové, sarmatský (?) národ severně od Kolchidy v dnešní Abcházii§ 115+ a viz Pityús
Abastamové§ viz Sabarkové
Abazu, Azuzu, ass. šejk§ 2400, 2307
abaton, nepřístupné místo§ 352
Abattum, m. asi na střed. Eufrátu§ 1830
abax, abacus§ viz matematika
Abba z Déru, A-ab-ba/akk. Tâmtu, šakkanakku/dyn.§ 1977
Abba z Babylónu, ensi/guvernér urský, s. Itúr-ilův§ 2039
Abba, lat. Obba, m. v Africe/sev. TN, snad Henchir Bou Djaoua n. ad-Dahmání, dř. Abbah Qusúr, Ebba (?)§ 203
Abba'al z Tyru§ viz Abbaros (řec.)
Abba'el I. z Jamchadu, Ab-ba-El, možné též čtení Abban/Ab-ba-an, amor. dyn., b. Jarimlima Alalažského§ 1793, 1750, 1710
Abba'el II. z Jamchadu, dyn.§ 1620, 1580, 1560
Abbaitis, gen. Abbaitidy, horský kraj na pomezí Mýsie a Frygie Epiktétos, obyvatelé Abbaiitai§ 129, 73
Abbaros z Tyru, též Abba‘al, k.§ 565
Abbásovci, dynastie arabských kalifů§ viz pod Mesopotamie
Abbi-zéri z Idu, k.§ 1097
'Abd z Básiů, s. Jaghúta, salafský/nabat. protiřím. rebel§ 106+
Abdâ, guvernér m. Aššuru§ 670
Abdadánu, země v Zágrosu, možná kraj v zemi Lullubi/Lullumu§ 843
Abda-El z Amurru, šejk§ 2006, 1977
Abdagaesés/Abdagaisés, Abdagasés z Parthie/Indoparthie (?), velmož, asi předek Abadagasů, o. Sinnakův§ 20+, 35+
'Abd-'Alga z Nabatie, s. Tajmův, b. Zajda§ 5+
Abdamon, k. v Sídónu§ 370
'Abd-Aštart, 'Abd-Aštoreth, k. v Tyru & Sídónu, řec. Abdastratos/Abdastartos§ 936
'Abd-'Aštart ze Sídónu§ viz Stratón ze Sídónu
Abdalazíz bin Saúd, zakladatel Saúdské Arábie§ 341
Abdallathos z Aichtaia, arabský mesopotamský fýlarchos a brigant§ 130+
Abdalónymos, Balónymos, foin. 'Abd-elonim, k. v Sídónu§ 333
'Abd-Ba'al, k. v Bérýtu/Be'erot§ 1299
'Abd-elim z Hammonu, s. Mattanův, zbožný Foiníčan§ 275
'Abd-elonim§ viz Abdalónymos
'Abd-Ešmun, s. Achí-milika/hmln, súfet§ 150
‘Abd-ilihita z Áradu-Arwadu, k., ass. Abdi-líti z Áradu§ 701
‘Abd-Melkart§ viz Hamilkar
‘Abd-Melkart, k. Tyru, ass. Abdi-milkutti§ 701
Abdeel (hebr. tvar), severoarab. kmen§ 689
Abdémón z Tyru, b. Ba'al-ezera I., gen.: Abdémona§ 936
Abdémón z Tyru, k.§ 450, 411, 391
Abdéra (pl.), č. Abdéry, m. v Thrákii; odlišovat od Abdéra, m. v Baetice na území Bastulů, dn. Adra v Andalusii, osady to kdysi foinícké§ 654, 545, 532, 491, 460, 431, 429, 420, 411, 376, 340, 250, 170, 167, 86-, 12+
abdikace, královská nevynucená, srov. pod král§ 285
V případě Ptolemaia Sótéra vzácný jev nejen pro starý věk. U Římanů srov. příklad Diokletiánův (není v CSD).
Abdaretás z Petry, 'Abd Háritath, s. Estechiův/Eustachiův, příbuzný Abgarův§ 40+
'Abdi-Aširta, -Ašrata z Amurru, dyn.§ 1424, 1365
Abdi-erach z Kiše, amor. dyn. z rodu Manan᧠2028, 1894
Abdi-erach, Abdi-arach z Ešnunny a Tutubu, dyn.§ 2028, 1993, 1894
Abdi-Chepa z Urusalim/Jerúsaléma, Abdi-Cheba, churrit. dyn.§ 1400, 1365, 1005
Abdimaliku, 'Abdi-maliku, nabat. strat.§ 94+
Abdi-milkutti/Abdi-milkúti I. ze Sídónu, k.§ 678, 677
Abdi-milkutti II. ze Sídónu, k.§ 677, 669
Abdi-milkutti z Tyru§ viz Azemilkos
Abdisarés z Armenie, dyn.; 'Abd-Iššár/-Ištar(?) n. theofor. jm. nabatského boha Dú aš-šary, řec. Dúsarés, cf. z Bostry jm. Abdidušara, tedy *řec. Abd-Dúsarés§ 250
Abdissaros z Adiabény, k.§ 129
Abdón z Pir'átónu, soudce Israélitů, řec. Labdón§ 1098
Abdos, vlivný parth. eunúchos a spiklenec§ 34+, 35+
Abdsamija alias Barsémiás z Hater, dyn. (řec podoba z "bar Sami, syn Samiův")§ 116+, 193+, 196+
'Abdú z Orrhoény, dyn.§ 127, 120
'Abd-'ubdat z Nabatie§ 1. strat., s. Ajtibelův, 37+; 2. poručník, řec. Abdobdás n. Abdoobdás, 124+
Abducillus z Allobrogie, o. Raucilla a Egy§ 48
Abeakos, k. Siraků§ 63, 48
abeceda§ 47+ a viz alfabéta
abecedárium, seznam písmen§ 775
Ábel hašittim§ viz Mrtvé moře
Abella, m. v Kampánii u Nóly, osada Chalkidských, pův. Moera§ 87
Neztotožňovat Abellu s relativně nedalekým hirpínským městem Abellum u dn. Avellina (345+).
Abellius, vicárius§ 306+
Abelux (gen. -luka), řec. Abilyx, keltibérský prořímský předák, původně na straně Kartháginců§ 217
Abenér, s. Nérův, vojevůdce Šá'úlův§ 1015
Abešlu, Abešlája, nezn. země a lid anatolský, spojenci Kašků§ 1114
Abešura, d. Aspakúra Ibérského, manž. Meribana III., m. Reva II. a Bakura§ 284+
Abgaros z Palmýry, 'bgr, o. Hairanův, děd Iaraiův§ 157+
Abgarus z Petry, s, Eutychiův, obchodní agent (?) v Římě§ 40+
Abgarové, Augarové, arabská dynastie v Orrhoéně§ 132, 92, 53, 29, 4
Fýlarchové a dynastové/fýlarchés dynastés, později první zavedli křesťanství za státní kult. Arm. kronikáři je z neznámého důvodu měli za své a jméno Abgar/Abgarios odvozovali od arm. avag air, "velký muž".
Abgar(os) I. Péqá/"Němý", Augar(os)§ 94, 92, 69, 68
Abgar(os) II. Ariamnés§ 68, 63, 54, 53
Abgar(os) III.§ 29, 26
Abgar(os) IV. Summáqá/"Rudý"§ 26, 23
Abgar(os) V. Ukkámá/"Černý", b. Ma'núa, o. Ma'núa V.§ 4-, 7+, 30+, 36+, 49+, 50+, 179+
Abgar (os) VI.§ 50+, 91+
Abgar(os) VII. bar Ízat, b. Ma'núa VII.§ 109+, 113+, 115+, 116+, 123+
Abgar(os) VIII., s. (?) Ma'núa VIII.§ 163+, 179+
Abgar(os) IX. Veliký, občansky L. Aelius Septimius Sevérus Abgarus, Abgaros basileus§ 132, 179+, 193 až 195+, 198+, 202+, 215+, 242+
Abgaros X., Abgarus Sevérus, s. Abg. VIII./IX.§ 179+, 215+
Abgaros XI. Fraátés, s. Ma'núa IX., dyn.§ 215+, 242+
Abhirové, dynastie na jihu IND, nástupní stát Sátaváhanů§ 22
Abcházie, kavkazská země a novověký státní útvar na vých. pobřeží Černého moře, srov. starověký národ Abasgů§ 1700, 139+, 255+ a viz Pityús a Héniochové.
Kdysi součást Kolchidy a po rozpadu jejího království patřila k jádru království Lazika, jejíž nástupkyní byl na území pozdější A. v 8. století n. l. stát Ergisi.
Abí-[x.x.x] z Kiše, amor. dyn.§ 1895
Abi-amuti z Amurru, amoritský velmož, manž. Šát-Šulgi Urské§ 2078
Abí-Ba'al ze Sídónu, k., o. Chíráma I. Tyrského§ 990, 969
Abí-Ba'al z Aradu, s. Jakínlúa§ 665
Abí-Ba'al z Byblu, k.§ 925, 910
Abí-éšu, Abí-ešuch z Babylónu, k.§ 3200, 1793, 1712, 1684
Abí-Jaté’/Abí-Jatí' z Qedarie, k. Arabů, s. Te'riho, b. Ajama, o. Dala'ila§ 651, 650, 645, 166
Abia, šejk z Adiabény, usurpátor§ 36+
Abia, hebr. Abíja, s. Šmúélův, soudce Israélitů§ 1020
Abiá, m. v Messénském zálivu, homérovská Iré§ 182
Abidžu, Abdžu§ viz Abýdos
Abi'el, ka kdesi v jv. Arábii§ 222
Abígájil, Abígajl z Karmélu, řec. Abigaia, lat. Abigail, manž. Dáwídova§ 1015
Abíjá z Jerúsaléma, Abí, řec. též Rhabúna, dc. Zcharji, manž. Ácházova, m. Chizqijúhúova§ 728
Abijám z Júdy, k.§ 933, 917, 914
Abila§ 1. viz Abyla; 2. viz Avela
Abila (pl.: do Abil), Abiléné, m. a krajina v Galaáditidě v Dekapoli, východně od Gadar, na čas Seleukeia; jiné Abily byly sídel. m. Lýsaniovy tetrarchie a další byly toparchií Peraie na jih od Pelly § 218, 101, 85, 36, 23, 20-, 41+ a viz Mrtvé moře
Abila Lýsaniú§ 41+
Abilê z Qumánu, k.§ 1234
Abiliani, řec. Abiléné, země na severu Armenie (nezaměňovat s předcházející Abilami)§ 772, 750, 749, 742
Abilyx§ viz Abelux
Abí-madar z Tutubu, dyn.§ 2006
Abi-melech, Abí-melek z Israéle, soudce§ 1182, 1179
Abí-milki z Tyru, dyn.§ 1365
Abinergalos Sótér z Charakény, Abinerglos, bab. Abí-Nergal, k.§ 121, 36+
Abión z Athén§ viz Habrón
Ábir§ viz Éber
Abírám, Abí-rám, řec. Abeirón/Abírón, b. Dáthánův, protimojžíšovský rebel§ 1448
Abí-rámu z Aššuru, sukkal rabû, b. Naqí'je a viz pod limmu§ 688
Abirattaš z Kaššû, dyn.§ 1742
Abirattaš z Bargy, Abiraddu, dyn.§ 1320, 1317
Abisangové, jinak neznámý lid v Kongu (K)§ před 6000 (2)
Abísaré z Larsy, Abí-saré/A-bi-sa-re-e, dyn.§ 2028, 2025, 1906, 1896, 1895
Abisarés z Indie, k./rádža, též Embisaros a Sasibisarés, o. stejnojmenného syna a nástupce§ 326, 325
Abí-simtí, manž. Amar-Suena Urského, m. Šú-Suena§ 2048, 2039
Abistamenés, satr. Kappadokie§ 333
Abíša, šejk Hyksů z Delty§ 1902
Abíšaj z Israéle, řec. Abissaios, vojevůdce Dáwídův, b. Jóábův§ 1005, 990
Abíšalámu, Abšalám z Gúzány/Bít Bachiáni, dyn.§ 942, 894
Abíšálom§ viz Abšálom
Abjata, Abí-Jatí' z Gerrhy (?), dyn. 166
Abjátár, velekněz Jahwův, řec. Abiatharos§ 1015, 1005
Flávius Ablabius, praef. praet. Itálie a Východu, o. Olympiady, snoubenky Cónstantovy, manž. Arsaka II. Armenského§ cos. 331+, 329+, 337+, 360+
Ablúporis§ viz Abrúpolis
Abnoba (pl.), Abnobaia oré (pl.), lat. Abnoba móns/Arnoba móns (sg.), pozd. zváno lesnaté pohoří též Márciánae silvae/Márciánské lesy, vlastně "Hraniční lesy (od mark)", popř. "Temné, chmurné lesy (*merk-)" a odtud středověké Schwarzwald, navazující na Hercynský les, srov. tam, resp. jeho západní částa, dn. Schwarzwald v Bádenu-Württemberku; ještě v pozdním císařství zde ctěna stará kelt. bohyně, nyní v podobě romanisované, Diána Abnobae§ 361+
Abodat, arab.§ viz Obodás
Abónúteichos, Abónú teichos/"Abónova pevnost", pozd. Iónopolis, m. v Paflagonii, d. İnebolu v TR (mincovní ražba od časů Mithridáta III. a IV. Pontského)§ 162+
Aboraké, emporion§ viz pod Sindové
Aborígínové, lat. Aborígínés, č. Aboriginové, praobyvatelé Latia a střední Itálie§ 1250, 1184, 1153, 1035
Jejich města ležela na pozd. území Sabínů kolem Réate a na konci prvního st. př. n. l. již většinou ležela v ruinách. Jejich prvním králem byl údajně Sáturnus a jeho vláda bývala pokládána starými za zlatý věk lidstva, srov. pod sáturnáliemi. Slovo odvozovali mimo jiné od „pocházejících ze stromů“, Arborigínové. Helléni Ab. říkali Boreigonoi, tedy asi ve významu „pocházející ze severu“. Seznam králů viz v "dynastové" v přílohách, jiné souvislosti viz rok 1184 a pod Pelasgové.
Abraamios z Elúsy, s. Zénobiův, odpovědný měšťan§ 356+
Abráhám, Abraham, č. Abrahám ("Vznešený otec, Otec národů"), jeho datovací éra; arab. Ibráhím§ 2400, 2375, 2220, 2150, 1975, 1942, 1880, 776, 309, 2-, 222+ a viz pod datace biblická
Narozen jako Abrám/Abram a jeho manželkou byla dcera jeho bratra Harana Sarai ("Paní"), později přejmenovanou na Sara. Údajný praotec tří monotheistických náboženství, v jehož tradiční chronologii dnes věří pouze orthodoxní jahwisté a evangelikáni. Mluvívá se o "Abrahamových náboženstvích". Židovští tradicionalisté v jeho postavě dokonce vidí první sionistu a v jeho životě důkaz o věčnosti války o Palaistínu.
Jeho existence není doložitelná a jeho biblický příběh chronologicky nemožný. Například v době, kdy se měl narodit, ani zdaleka aramajští Chaldajové neovládali jižní Babylónii a Abramovo údajné rodiště Ur. Velbloudi byli domestifikováni až kolem roku 1000 a používání jako nákladní zvířata ještě později (s. v.).
Pokud klanový vůdce toho jména existoval, orientalisté soudívají, že mohl žít kdysi mezi roky 1200-1000.
Abráhám, biskup v Arbélách§ 1. 134+; 2. 340+
Abreás n. Habreás, Alexandrův žoldnéř§ 326
Abrettané, kraj v aiolské Mýsii§ viz Zeus Abretteniosa Kleón z Goridúkomy
Abrittus, Abritus, řec. Abrytos, pevnost na Dunaji, poblíž Forum Terebonií, dn. Razgrad u Ruse v BG, místo bitvy§ 251+
abrogátió, odvolání, zrušení zákona§ 133
Abrúpolis z Thrákie, gen. -polida i -polia, dyn., též Ablúporis§ 1. 178, 173; 2. 81
Abšálom, Abíšálom, s. Dáwídův, řec. Absalom§ 1005, 990, 972, 933, 917
Abú Ballas, skalní útvar v Egyptské poušti západně od oas Dáchla a archeolog. lokalita§ 2686
Abú Hurajra, archeolog. lokalita na sev. SYR§ před 6000 (2)
Abú Karíb As'ad z Chimjarů, k.§ 385
Abú Rawáš, ves při Káhiře, nekropole staré říše§ 2566
Abú Salábích, archeolog. lokalita na jihu IRQ, jméno sumer. m. známo není§ 3500, 3200
Abú Simbel, dnešní Ibsambul, archeolog. mí. na eg.-núbijském pomezí v ET§ 1304, 591
Abu-tábum, o. chrámové písařky Inanna-ama-mu v Sipparách§ 1895
Abú Zabí, vlastně Abú Dhabí, jeden ze Spojených emirátů§ 2540
Abúbos, žid. (?) předák, o. Ptolemaiův§ 135
Abúkír, Abú Qír§ viz Kanóbos
Abuja, hl. m. Nigérie§ 900
Abula§ viz Avela
Abúlités, per. předák, o. Oxathrův, satr. v Súsiáně§ 331, 330, 324
Flávius Abundantius, mag. mílitum§ 392+, cos. 393+ (východ)
Aburgius, praef. praet. Orientis§ 377+
D. Aburius Bassus§ cos. suff. 85+
Abúsír, Abú Sír§ viz Búsíris
Abýdénos, historik Assyrie (je-li to osobní jméno)§ 2150, 130+
Abýdos§ 1. m. v Tróadě v Mýsii zmiňované již v Íliadě, dn. mys Nagara v Dardanellách v TR§, 716, 675, 670, 512, 481 - 479, 467, 411 - 409, 405, 399, 394, 389 - 387, 368, 365, 360, 341, 335, 334, 322, 216, 209, 200, 197, 196, 191, 190, 85, 44, 42 [co se skrývalo pod obratem abýdénon epiforéma/abýdský zákusek, desert, známo není]; 2. m. v Horním Egyptě na západním břehu Nilu, eg. Abidžu/Abdžu, kopt. Ebót, dř. čteno Ebózew, arab. Abídús, u 'Arabá al-madfúná, 3500, 3127, 2983, 2945, 2848, 2766, 2703, 2686, 2345, 2333, 2184, 2118, 1998, 1900, 1843, 1770, 1740, 1720, 1676, 1319, 1304, 1075, 955, 199-, 353+
Abyla, někdy též Abila, pohoří v severním Maroku, dn. Sierra Ximiera, dř. Bullones, nad stejnojmenným přístavem, dn. španělskou Ceutou§ viz Hérákleovy sloupy
Abzu (sum.), Absû (akk.), personifikované podzemní sladkovodní moře§ 2460
Abzuja, m. v královstí Qatny v povodí Orontu polohy nezn.§ 1360
Acacius§ viz Akakios
Acca Lárentia§ vide Lárentia
Q. Accaeus Rúfus§ cos. suff. 90+
Vibius Accaeus§ viz Vibius A.
accénsus, accénsí, "přibraní, přistupující", daňová skupina nad proletáři, reservisté u vojska a ordoncové§ 40 a viz s. v. legie (1)
Acci, Akki§ viz Gemella
L. Accius/Attius, tragický básník, grammatik, historik§ 170, 136, 85-, 31+
Accó, Akkón, vůdce Senonů§ 54, 53
Acerbás z Tyru, Acherbás alias Sicharbás/Sychaeus, manž. Elissy, kněz Melqartův§ 654
Acerrae, řec. Acherrai, m. Gallii Transpadánské, dn. u Pizzighetone u Cremony§ 222
Acerrae, řec. Acherrai, m. v Kampánii, dn. Acerra§ 332, 216, 210, 90
Acerrónia Polla, dc. Cn. Acerrónia, důvěrnice Agrippíny ml.§ 37+, 59+
Cn. Acerrónius Proculus§ cos. 37+
Acesius§ viz Akesios
Acília, d. Acília Lúcána, manž. Annaea Mely, m. Lúcánova§ 39+, 65+
Acílius Aviola, legát§ 21+
C. Acílius, annalista§ 155, 150
P. Acílius Attiánus, poručník pozd. príncipa Hadriána, praef. praet.§ 76+, 112+, 117+, 118+
M'. Acílius, zkorumpovaný strážce Sibylliných knih§ 534
M'. Acílius§ 1. vyslanec senátu, 210; 2. legát, 48
M'. Acílius Aviola§ 1. cos. 54+ a cúrátor aquárum, 54+; 2. cos. ord. 122+; 3. cos. ord. 239+
M’. Acílius Balbus§ 1. cos. 150; 2. cos. 114
Március Acílius Diodotus§ viz Diodotos z Kaisareie Kapp.
M’. Acílius Faustínus§ 1. cos. suff. 179+; 2. cos. ord. 210+
M’. Acílius Glabrió§ 1. praet. 196, 192, cos. 191, 190, 189, 185, 181, 180, 100; 2. s. čís. 1, 181; 3. cos. 154; 4. praet. 123, 149; 5. 86, cos. 67, 66; 6. cos. suff. 33; 7. cos. ord. 91+, 95+; 8. cos. ord. 124+; 9. cos. ord. 173+, cos. ord. 186+, 193+; 10. cos. ord. 256+
Acíliové byli původně rodem plébéjským, patricii se stali až za Domitiána.
L. Acílius§ 1. znalec práva, 149; 2. legát, 90
M'. Acílius Glabrió Cn. Cornélius Sevérus§ cos. ord. 152+
Acílius Lúcánus, význ. provinciál v Baetice, o. Acílie§ 39+
C. Acílius Priscus§ cos. suff. 132+
L. Acílius Rufus§ cos. suff. 107+
Acílius Sevérus, praef. Urbí§ 306+, cos. 323+
L. Acílius Strabó, senátor a správce Kýrénaiky§ 59+, so. suff. 80+
Acimincum, Acumincum§ viz Amicensové
Aconia Fabia Paulína§ viz Fabia Aconia Paulína
Acre, spolk. stát v Brazílii§ před 6000 (1), 1500
Acró, řec. Akrón z Caeníny, k.§ 751
Acruvium, řec. Akrúion, Askrébion, lat. obyvatelé Acravonitae, m. v Illyrii, dn. Kotor v MN, it. Cattaro§ 167
ácta urbis, též ácta diurna populí, rérum urbanárum ácta§ 59
Oficiální státní noviny, deník, rozesílaný mimo jiné úřadům i do provincií; obsahoval informace o událostech v Římě, včetně zpráv a usnesení úředních orgánů a kněžských kolegií. Původně byly události zaznamenávány na bílou tabuli. Protokoly o jednáních senátu, projevy, odmítnuté návrhy apod. obsahovala ácta senátús, jejichž publikaci, zavedenou Caesarem zrušil adoptivní syn Augustus. Ácta šířená státní poštou byla vedle rychlých poslů prostředkem objektivních, resp. oficiálních zpráv z centra říšské moci. Omezovala roli pověstí, fám, snadno se šířících při jakékoli příležitosti; srov. s fake news, s. v. Básník P. Vergilius Maró Fámu vypodobnil ve čtvrté knize Aenéidy realisticky jako hrůznou veleobludu, "mónstrum horrendum, ingéns": "Fáma je zlo, nad něž není nic rychlejšího. Roste, jak se šíří, získává na síle cestou, zprvu malá jakoby se bála, rychle se nafoukne ve větrech, kráčí po zemi a hlavu má v oblacích... Nocí za mrakem se vznáší v nebesích a na zemi, šeptá, nikdy k sladkému snu nezavře víčka. Za světla sedí na číhané buď na hřebenu střech, nebo na vysokých věžích a straší velká města, poselkyně smyšlenek a zlomyslností, též však pravdy."
Acté, Akté, propuštěnkyně jistého Attala sloužící u Claudie Octávie, milenka Nerónova, vlastně Claudia Acté§ 54+, 55+, 59+, 68+
actia§ viz aktia
actia dúsaria§ 40+, 247+ a viz Dú aš-Šará
Actumer§ viz Úkroméros
Acuca, oppidum u Lúcerie polohy neznámé§ 214
C. Acútius, řím. vyslanec (?)§ 116
Q. Acútius Nerva§ cos. suff. 100+
Acylla§ viz Acholla
Ačiki, A-čik-ki, Atogi z Pekče, šiřitel kultury v Japonsku§ 283+
A. D., zkratka za annó dominí, „léta páně“, poprvé bylo použito roku 527 n. l., srov. Dionýsius Exiguus§ viz éra křesťanská
Ad Castorés, lokalita mezi Cremónou a Mantovou§ 69+
Ad gallínás albás, "U bílých slepic", příměstská villa Lívie Drúsilly§ 20-, 312+
Ad lapidés átrós, mí u Iliturga§ 211
Ad salicés, "U vrb" nezn. lokalita v římské Scythii§ 377+
Ad septem frátrés, "U sedmi bratří"§ viz Ceuta
Ada I., z Halikarnássu, ka Kárů, d. Hekatomnóova, s. Mausóla, Artemísie, Idrieua a Pixódara§ 391, 353, 344, 341, 334, 328
Ada II., d. Pixódarova a Afnéidy§ 341, 337, 334
Adab, m. na severu Sumeru, dn. Bismaja v IRQ§ 2550, 2540, 2384, 2316, 2096, 1895, 1860, 1823
Adad, syrský, ass. a bab. bůh bouří, sumerský Iškur; u Syřanů Hadad, Hadda, Adda, Ada sluneční bůh a mužská plodivá síla a střediskem kultu bylo v Chalabu/evrop. Aleppo, které se původně jmenovalo Chalam (podle toho zván bůh též Chalam/Chalamský, srov. v theoforních jménech). Jeho jméno a podoba vousatého muže byly Římanům známy ještě začátkem 5. století n. l. z časů Tráiánova mesopotamského tažení ze zač. 2. st. n. l.§ 2500, 1895 (Sipp.), 1880 (Ašš.), 1793 (Alalach), 1125, 1114, 1097, 1077, 990, 853, 689-, 199+
Adad-apla-iddina, k. v Babylónu§ 3200, 1068, 1057, 1046, 1024
Adad-ériš z Elamu, šéf královských stájí§ 1520
Adad-'idrí§ viz Ben-Hadad II.
Adad-nádin-achché z "Girsu", velmož n. dynasta na jihu Babylónie§ 139
Adad-nérári, -nérárí, -nírári n. -nárárí I. z Aššuru, "Adad je mou oporou, pomocí", k.§ 1308, 1300, 1275, 1198, 942
Adad-nérári II., k. v Aššuru§ 1111, 995, 987, 912, 908, 902 - 899, 891
Adad-nérári III., k. Assyřanů§ 1779, 1111, 995, 920, 811, 809 - 800, 782, 772, 755, 745
Adad-nérári z Alalachu§ viz Addu-nérári
Adad-salúlu či -salílí§ viz Adasi
Adad-šar-rabi z Elamu (?), o. k. Kidinua§ 1520
Adad-šuma-éreš z Babylónu, o. Mudammiq-Adada§ 747
Adad-šuma-iddin, assyr. protektorátní k. v Babylónu§ 1228, 1219, 1183
Adad-šuma-usur§ 1. k. v Babylónu, s. Dunna-Sachův, 1219, 1198, 1183, 1160; 2. ummânu/písař, b. Nabû-zéra-líšira, s. Nabû-zuqup-kéna, o. mašmaše Urdu-Gala/Arad-Gala a dalšího syna, 705
Adad-zéra-iqíša, bab. (?) velmož§ 1097
Adachar-amani z Meroé, Adichal-amani, k. Kúšitů§ 200
Adaios z Beroie, Perseův dvořan a diplomat§ 170
Adaios z Thrákie zvaný Alektryón/Kohout, žoldnéř, který se stal básníkům předlohou pro typ chlubivého vojáka, míles glóriósus, stratiótés filodoxos, vejtaha, baron Prášil, Falstaff, alázón (jeho opakem byl na komediální scéně eirón, pokrytec, šibal, od něho eiróneiá, výmluva, dn. ironie)§ 354
Adaios z Kypsel (?), dynasta§ 280, 245
'Adájá z Básqat, řec. Edeia z Basúróth, lat. Phadaia z Besecath, o. ka Jedídy, manž. Ámósovy§ 641
Adakés z Persie, n. Dakés, velmož, satrapa§ 363+
Adal-šenni z Burunda, churrit. dyn.§ 1779
Adamantiás, milenec Eusebie, manž. Cónstantia II.§ 361+
Adamantios§ viz Órigenés
Adamás z Thrákie, povstalec§ 362
Adamclisi, obec v rumunské Dobrudži§ viz tropaeum Tráiání/cívitás Tropaensium
Adamdun, elamské m., asi dn. Šúštar v IR, pokud Š. není identifikován s Awanem§ 2021
Adamu, ass. šejk§ 2400
Adana§ 1. na ř. Saros, m. v Kilikii (pl.; č. do Adan), za Antiocha Epifana Antiocheia na Saru, dn. Adana na Göksu, jednom z toků Seyhanu, viz pod Saros, 1300, 738, 715; 2. m. v Jemenu, dn. Adan, č. Aden§ viz Jemen
Adana a Danuna§ viz Kilikie
Adaníja, chet. provincie v Kilikii§ 1550 a viz Kilikie
Adanu z Jachánu/Bít Agúsi, dyn.§ 858
Adasa u Béth hóron, hebr. Chadaša, mí. v Iúdaji§ 161, 160
Adara-kalamma§ viz Ajadara-kalamma
Adarnarsés, per. Ádhar Narsé, s. Hormizda II. 309+
Adasi, hypokor. za Adad-salúlu či -salílí, k. Assyřanů, zakladatel panovnické dynastie§ 1736, 1700, 1670, 1600, 1183, 722, 688
Adathás§ viz Olthakos
Adattu, m. na Eufrátu v Přímoří polohy dn. neznámé§ 1410
Adauš, země churrit. severně od Assyrie polohy nezn.§ 1114
Addaiá/Adaiá n. Adea alias Eurydiké III., ka Makedonců, d. Kynny a k. Amynty IV., manž. Filippa III. Arrhidaia§ 358, 336, 322, 321, 317, 316, 278
Addaios§ viz Thaddaios z Edessy
Addaju, guvernér eg. provincie Kana'ánu§ 1373
Adda-nérári, Addu-nérári z Jamchadu, dyn.§ 1620
Adda-quppí/guppí, Adad-guppí (-chappé), manž. Nabû-balassu-iqbiho, s. Nabû-kudurrí-usura II., matka k. Nabû-ná´ida/Nabonida§ 631, 556, 553, 547
Aramajská matrona Adda-quppí/guppí, kněžka Sînova v Charránu a matka posledního z chaldajských králů Nabû-ná'ida zemřela roku 547 ve věku 104 (102) let. V chrámu E-chul-chul pečovala, jak se chlubí na zachovaných nápisech, o Sîna, Nin-galu, Nuskua a Sadarnunnu. Hellény byla ztotožňována s Nitókridou nebo Amytou z Médie.
Addón n. Addua, též Adón, arm. šlechtic, frúrarchos Artageir§ 2+, 4+
Addu-nérári z Alalachu, k.§ 1510
Addua, ř., dn. Adda v Lombardii§ 268+
ad-Dúr§ viz Omana
Adeigánes, adeigánové, nejvyšší úředníci v Seleukeji na Tigridu, blíže neznámí, zřejmě mylně za peligánes, viz tam§ 220
Adeimantos z Athén§ 1. arch. 477, 476; 2. s. Leukolofidův, stratégos, 407, 405
Adeimantos z Korinthu, strat.§ 480
Adeimantos z Lampsaku, s. Androsthenův, Démétriův poradce, voják a diplomat§ 321, 307, 302
Adeimantos ze Sparty, efor§ 220
Adelfios, sektář, adelfiové, messaliáni§ 383+
adelfothesiá, "zbratření"§ 250 (na Sicílii)
Aden§ viz Deiré a Jemen
Adénystrai, pevnost v Adiabéně, snad středověké m. Dunaysir, dn. ruiny poblíž Márdínu na severu Mesopotamie v TR§ 116+
Ádeódatus, lat. vlastně "á deó datus/daný bohem, Božidar, řec. Theodóros", s. křesť. ideologa Augustína§ 354+
Adeos ze Sikyónu, tyr., s. Eufronův§ 367
Aderek, Aderki§ viz Farasmanés I. Ibérský
Aderos z Idúmaie§ viz Hadad
adespotos, nevolnické postavení ve Spartě§ 397
Adgandestrius, podlý vůdce Chattů§ 19+
Ádhar Narsé§ viz Adarnarsés
Adherbal z Numidie, pún. 'drb'l, k. Numidů, s. Micipsův§ 120, 118-116, 112, 109
Adherbal z Numidie, blíže nezn. dynasta§ 91
Adherbal, nauarchos Kartháginců§ 1. 206; 2. 250, 249, též jmenován jako Atarbás
Adiabéné, hell. jméno pro Assyrii, syr. Hadjab, Hdajab n. Hedajjab, kurd. Hadhabani, per. Nódšíragán/Nód Ardachšíragán, Hedjab, resp. Aššuristán, dn. irácký Kurdistán; dělila se na Arbélítis na severu a na Apollóniátis na jihu, v pozdním hellénismu zřejmě zčásti arabisovaná, srov. ale pod Assyrie a o Izatovi II. viz pod Iúdaia. Přímých zpráv o obyvatelích země ("Adiabové"?) nemáme§ 129, 141, 87, 76, 63-, 36+, 45+, 49+, 60 až 62+, 66+, 91+, 109+, 115 až 117+, 123+, 134+, 193 až 195+, 198+, 199+, 212+, 214+, 215+, 217+, 224+, 283+, 298+, 309+, 360+, 363+
Adiatoríx z Galatie, gen. Adiatoríga, kelt. dyn., s. Domniláův, o Dyteutův§ 36, 31, 29-, 34+
Adiatuánus z Aquitánie, kelt. magnát§ 56
Adida, mí. v Iúdaji u Módeinu u Lyddy§ 84
Adikran z Libye, dyn./k.§ 579, 571
Adinnergalos Sótér z Charakény, k., bab. Addin-Nergal§ 121
Adíni z Jakínů, s. Marduk-apla-iddiny II.§ 703
Adínu z Dakkúrů, šejk§ 850
Adínu§ viz Bít Adíni
ádivásí, označení pro předárjské obyvatelstvo IND§ 1800
Admétos z Arkynie v Makedonii, též Akmétos, šlechtic, o. Alexandra, přítele maked. králů§ 201
Admétos z Fer, k., manž. Alkéstidy, d. Pelia z Iolku§ 130+
Admétos z Molossie, k. Molossů§ 469, 429
Admétos z Priény, o. F[xxx] vyznamenaného v Athénách 330
Admétos z Tamassu, dyn. na Kypru§ 709
Admétos, snad z Thessalie (?), spiklenec n. oběť Filippa V.§ 181
Admétos z Thessaloníky, s. Bokrův, proxenos na Délu§ 242
administrativa, státní byrokracie§ viz s. v. půda, Athény, provincie, ceny, úředníci a jednotlivé funkce
Adminius, s. Cunobelinův, dyn. Catuvellaunů§ 54, 39+
'Adnon z Hegry, 'dnwn, s. Hannaje, manž. Mony, velmož§ 356+
Ado, buddh. misionář v Koreji§ 384+
Adobogióna z Galatie§ 1. dc. Déiotara I., manž. Brogitarova a m. Amynty Galatského, 58; 2. m. Mithridáta z Pergamu (s Ménodotem), ses. Brogitarova (?), 88, 47; 3. m. nebo ses. Déiotara IV. Filadelfa Paflagonského§ 36, 31
Adón§ viz Addón
Adoní-Bezeq, kanaánský dyn.§ 1380
Adoní-Ṣedeq/Adoní-Zedeq, řec. Adónibedzek, lat. Adonisedec, amorejský k. v Jerúsalému§ 1400
Adonijá/Adoní-Jáhú, s. Dáwídův, řec. a lat. Adóniás§ 972
adónie, slavnosti kolem letního slunovratu; Adónis, gen. -ónida§ 415, 64 a viz Bohové a jejich svátky v příloze
Adónidův kult dorazil do hellénskýc krajů před c. 600. Jméno je odvozeno od kanaánského Adón, Pán. Kult koloběhu života se u Etrusků jmenoval Atúnis, u Frygů Attis, cf. mesopotamského Tammuze a sumerského Dumuziho.
Adıyaman, m. a prov. v tureckém Kurdistánu§ 2346
adopce, adoptió, řec. hyiothesiá, přijetí za své syna či jiného muže a bezdětnost nemusela být podmínkou. Rozšířeno hlavně mezi hellénistickými Hellény a římskou aristokracií (možný ale byl i přestup patricie k plebejům, první takový případ viz roku 186). Vykládáno jako snaha o uchování majetku a rodinné cti. Adoptovat směli jen muži, věk nebyl podmínkou.
Adoptovaný ke svému rodovému jménu připojoval koncovku -ánus, -ský, Octaviánus, Octaviánský, Aemiliánus, Aemiliánský. Srov. též "dynastii" tzv. adoptivních císařů, římských vládců od Tráiána po Commoda.
Nejrozsáhlejší adopce uchovali ještě v šedesátých letech 20. věku Polynésané na Tuamotu, kde Raroiané do pátého roku dítěte změní z jedné třetiny své rodiče a nijak to na nich nezanechává stopy. Jejich jazyk ani nemá výrazivo pro tetu a strýce, vše jsou otcové. Pokládáno za důkaz, že změna rodičů nemá nic společného s psychikou, ale sociálním prostředím dítěte, srov. novodobé evropské poměry.
adopcionisté, křesť./gnóstická sekta, též monarchianisté, patripassiáni, modalisté§ 189+, 200+, 351+ a viz pod křesťanství
Adóra (pl.), m. pův. Idúmaiů polohy nezn., novodobý název jedné z israélských osad v Transjordánii§ 129, 57
Adorzahád, první perský guvernér Adiabény§ 224+
Adra§ viz Abdéra
Adraa, m. v Dekapoli, dn. Dar'á na jihu SYR, na mincích Dúsarés theos Adraé(nón)§ 247+
Adramelech z Aithiopie (řec.), záhadný egyptský dynasta§ 724
Adramelech z Assyrie§ Arad-Mulissi
Adramu z Bít Agúsi, dyn., ass. též Arame/Aramu, asi z Addu-ramé§ 880, 870, 853, 850, 849, 834, 805
Adramu, nabatský stratég§ 94+
Adramyttion§ viz Atramyttion
Adrana, ř. Eder v Hessensku a NRW§ 15+
Adrana (řec.; pl.), Atrans (lat.), opevněná stanice na hranicích Nórika s Itálií, dn. Tojane ve SLO§ 351+
Adránodórás ze Syrákús§ 215, 214
Adránon, Hadránon, lat. Hadránum, m. na Sicílii, dn. Adrano§ 399, 345, 263 a viz s. v. Sikelové
Původně sikelské město na úpatí Etny mělo chrámový precinkt s tisíci psy. Sikelské město s kultovním místem neznámého jména se označuje moderním názvem Mendolito. Jiný státeček toho jména, ale púnský, ležel na západě ostrova ve vnitrozemí v epikrateji, dn. Monte Adranone (není v CSD). Existovala na východě ostrova též pevnost Adránón/Hadránón kómé, asi "Adránonská ves", 263.
Adrapana (pl.), král. residence u Ekbatan§ 88
Adraspos ze Skythie, k.§ 107
Adrásteia, Adrésteia§ 1. fryžská bohyně a chrámem na stejnojmenné hoře, Adrásteiás oros, 73; 2. krajina kolem Gráníku na Helléspontu§ 334, 73
Adrástos z Argu, k.§ 1235, 573
Adrástos ze Sikyónu, k.§ 1250
adriána olympeia, hry v Kýziku§ 124+
Adriánopolis/Hadriánopolis, sídel. m. provincie Haemimontium, u něhož Visigóté porazili Římany v čele s císařem Valentem 9. srpna roku 378 n. l., dř. Uskudama/Uscudama či Odryseia a Oresteia, sídelní m. Odrysů, tur. Edirne, č. Drinopol, v evrop. části TR§ 72-, 269+, 313+, 316+, 323+, 324+, 375+, 377 až 379+, 381+, 382+, 392+
Adriános z Tyru, foinícký sofista, vážený žák Héróda Attika§ 133+, 176+, 200+
Adriás, též Hadria nebo Hatria, lat. mare Adriaticum/Hadriaticum, č. Jaderské moře, Jadran§ 524, 436, 357, 302, 290, 217, 215, 205, 178, 114, 81, 49 - 47, 35-, 17+
Adrúmétos, Adrýmétos, Adrýméta (pl.), hl. m. v Býzákiu v Africe, lat. Hadrúmétum, v letech 434-534 n. l. vandalské Hunerikopolis, -icopolis, dn. arab. Súsa (fr. Sousse) v TN; založeno Foiníčany v 9. st.§ 310, 309, 203, 49, 47, 46-, 59+, 118+, 148+, 191+, 193+, 195+
adsiduí, assiduí, Římané první pěti majetkových tříd§ 578
Aduatukové§ viz Kimbrové
Adúlis, m. na Rudém moři, snad ptolemaiovská Bereníké Trógloditiké/Panchrýsos (srov. tam), dn. snad osada Zula v Eritreji, později hlavní přístav království Axum/Axomis§ 600, 245, 10-, 100+
Adummatu§ viz Dúma
Adúní-Ba'al z Aradu, s. Iakínlúa§ 665
Adunu z Irqaty, dyn.§ 1424
Adúsios, vojevůdce Kýrův a satrapa v Sardech§ 545
Adygea, Adygové (Čerkesové)§ viz pod Maiótové
Adžaja, k. v Magadě§ 461
Adžanta, angl. Ajanta§ viz pod Sátaváhanas
Adžárie§ 139+ a viz pod Kolchis
Adžátašatru n. Adžátasattu z Magadhy, k. Indů, s. Bimbisáry, tj. Vítěz nad nepřítelem§ 493, 461
Adžib§ viz Anedžib
Aebura, oppidum/m. u Toléta, dn. Ébora (lokalit podobného jména bylo v Hispániích několik)§ 181
L. Aebutius Helva§ cos. 463
Post. Aebutius Helva Cornicen (řec. Kerataulés/„Hornista“)§ cos. 442
P. Aebutius, mladík§ viz pod bakchánália a travičství, rok 186
T. Aebutius, praet.§ 178
T. Aebutius Helva§ cos. 499
Aecae, řec. Aikai, č. Aiky, m. v Ápúlii, dn. Troia§ 214
Aeculánum, řec. Aikúlánon, m. v Samniu, dn. u Mirabella Eclano§ 89
Aedémón/řec. Aidémón (lat. význam: Verécundus/"Slušňák"), propuštěnec krále Ptolemaia a rebelující Maur§ 42+
aedilové kurulští/aedílés curúlés§ 493, 367, 180, 62
aedilové plebejští/aedílés plébis§ 493 - 491, 44
aedilové obilní/aedílés cereálés§ 46-, 64+
Ae., řec. agoranomoi, se směl stát jezdec n. patricij ve věku 37 let. Za republiky se kurulský ae. staral o hry a religiosní slavnosti, o pořádek ve Městě a o jeho zásobování. Aedilita byla stavebním dozorem, dopravním, zdravotnicko-hygienickým, cenovým dozorem nad tržišti, dozorem nad dodržováním měr a vah, nad lichvou. Za principátu řadu věcí převzal pod svou kontrolu princeps a aedilita ztratila na důležitosti.
Plébejští ae. byli původně pomocníky tribúnů se starostí o státní archiv a státní poklad(nu). Na starosti měli plébejské hry a rozdávání obilí, věnovali se zásobování a městským záležitostem.
M. Aedinius Iúliánus, praef. praet.§ 223+
Aefulum, Aefulae, Aesulum, m. na severu Latia na bývalém území Aequů, móns Aeflánus§ 247-, 88+
Aegátés, Aegátae§ viz Aigússai
Aegestus z Alby Longy alias Lausus, s. Numitórův§ 796
Aegialus§ viz Aigialos
Aegilium, n. Igillia, o. před pobřežím Etrurie, dn. Giglio§ viz pod kuchyně
Aegúsa§ viz Aigúsa
Aegidius§ viz sub Áfránií
Aeimnéstos z Henny, tyr.§ 403
Aeithalés z Alexandreie§ Ol. 165+
Aelia, manž. L. Cornélia Sully§ 88
Aelia, manž. Teirana, k. na Bosporu Kimm.§ 253+
Aelia Alexandra§ viz Alexandrá z Beroie
Aelia Capitólína§ viz Jerúsalém
Aelia Catella, rozverná šlechtična vystupující na divadle§ 59+
Aelia Eudoxia, d. Franka Bautóna, manž. Arcadiova, m. Theodosia II.§ 384+, 392+, 393+
Aelia Flávia Flacilla, řec. Ailiá Flakkilla, manž. Theodosia I., m. Arcadia, Honória a Pulcherie§ 379+
Aelia Galla Placidia, dc. Theodosia s Gallou, m. Valentiniána III.§ 379+, 384+, 387+, 390+
Aelia Máterna Thermantia, d. Stilichónova a Serény, panenská manž. augusta Honória§ 384+, 392+
Aelia Paetína, manž. principa Ti. Claudia, m. Claudie Antónie§ 25+, 38+, 41+, 48+
Aelia Pulcheria§ 1. d. Theodosia I. s Flacillou, zemřela zřejmě v dětství, 379+; 2. d. Arcadia s Aelií Eudoxií, označená církví za světici, regentka za svého mladšího b. Theodosia II., 384+
Aeliánus, Heliánus, pobočník bagaudského vůdce Amanda§ 286+
Aeliánus, comes, velitel Amidy§ 359+
Claudius Aeliánus§ viz Klaudios Ailiános
Aelium Cetium, m. v Nóriku, dn. St. Pölten v A§ 121+
C. Aelius, tr. pl.§ 282
P. Aelius Áfer, P. Aelius Hadriánus Áfer, manž. Domitie Paulíny, o. príncipa Hadriána a Domitie Paulíny ml.§ 76+, 117+
L. Aelius Caesar§ viz L. Ceiónius Commodus
T. Aelius Caesar Antónínus§ viz prínceps Antónínus Pius
Sex. Aelius Catus, cos. 4+§ 14-, 4+, 14+
P. Aelius Coeranus, řec. Koiranos z Egypta§ 205+, 212+, cos. suff. 212+
Aelius Cordus§ viz Iúnius C.
Aelius Decius Tricciánus, dveřník, praef. Druhé legie, legát pannonský§ 217+
Aelius Dónátus§ viz Dónátus
C. Aelius Gallus, Augustův správce Egypta, literát§ 30, 25, 24, 9+
Aelius Gracilis, legát v Galliích§ 58+
P. Aelius Hadriánus, s. P. Aelia Áfra a Domitie Paulíny, jako císař Imp. Caesar Traiánus Hadriánus Augustus§ 2150, 1417, 611, 515, 411, 404, 287, 264, 223, 212, 196, 173, 129, 104, 91, 48, 46, 15, 4-, 18+, 20+, 28+, 36+, 41+, 61+, 69+, 74+, 76+, 90+, 94+, 98+, 99+, cos. suff. 108+, archón v Athénách 112+, 102+, 103+, 105+, 110 až 112+, 114 až 139+, 141+, 144+, 148+, 151+, 155+, 159+, 161+, 165+, 170+, 174+, 180+, 206+, 212+, 217+, 218+, 247+, 262+, 264+, 267+, 290+, 306+, 326+, 361 až 364+
P. Aelius Hellén§ viz Poplios Ailios Hellén
L. Aelius Helvius Dionýsius, praef. Urbí§ 284+
L. Aelius Lamia§ 1. Augustův legát, snad o. no. 2, 24-, 54+; 2. L. Aelius (Plautius) Lamia, Tiberiův legát a praefectus urbí, snad s. no. 1, 32+, 33+, 54+, cos. ord. 3+; 3. manž. Domitie Longíny, 70+
L. Aelius Lamia Plautínus Aeliánus§ cos. suff. 80+
Aelius Lampridius, životopisec ze sbírky SHA§ 217+, 222+
P. Aelius Ligus§ cos. 172
Aelius Ligur, tr. pl. (celé jméno neznáme)§ 57
L. Aelius Oculátus§ cos. suff. 85+
C. Aelius Paetus§ 1. cos. 337; 2. cos. 286; 3. cos. 201
P. Aelius Paetus, s. Q., b. S.§ aedil pléb. 204, mag. equ. 202, cos. 201, cens. 199, 198
Q. Aelius Paetus, o. P. a S. Aelia, pontifex§ 198
Sex. Aelius Paetus Catus, s. Quinta, b. P.§ cos. 198, cens. 194, 193
L. Aelius Plautius Lamia§ viz L. Aelius Lamia
L. Aelius Séiánus, praef. praetorió za Tiberia, s. L. Séia Strabóna, Aeliem po adopci Sex. Aeliem Catem, s Apicátou o. Aelia Strabóna, Capitóna Aeliána a Iúnilly§ 264, 74, 11-, 12+, 14+, 16+, 17+, 19 až 32+, 48+, 58+, 71+, 180+, 197+, 205+, 240+
Aelius Spartiánus, životopisec ze sbírky SHA§ 217+
L. Aelius Stiló Praecónínus, filolog, učitel řečnictví a grammatiky, stoik§ 154, 90
Aelius Strabó, s. L. Aelia Séiána§ 31+
L. Aelius Túberó, o. Q. Aelia Túberóna, shromažďoval historické prameny§ 50
Q. Aelius Túberó§ 1. trésvir capitális roku 129, synovec Scípióna Aemiliána, vn. L. Aemilia Paulla, 129, 50; 2. právník a historik, s. předešlého, o. no. 3, 50 - 48; 3. s. no. 2, 50, cos. 11
P. Aelius Vibullius Rúfus§ ath. arch. 143+
P. Aelius Vítaliánus, praef. praet.§ 236+
Aurélius Aelix, Elix n. Helix z Foiníkie, pankratista a boxer§ 213+
Aemilia§ viz Gallia Cispadána
Aemilia, pozdněřím. provincie v Itálii se sídlem v Mediólánu§ 374+
Aemilia§ 1. nejvyšší vestálka, 178; 2. popravená vestálka, 114
Aemilia, dc. M. Aemilia Scaura, manž. M'. Acília Glabrióna a Cn. Pompeia§ 86
Aemilia Aeónia, rodem Haedujka, ses. Aemilia Mágna Arboria, manž. Iúlia Ausonia, m. D. Mágna Ausonia§ 337+, 367+
Aemilia Clára, manž. Q. Petrónia Dídia Sevéra, m. príncipa Dídia Iúliána§ 193+
Aemilia Hilaria, jeptiška, ses. sofisty Aemilia Mágna Arboria§ 337+
Aemilia Lepida, dc. M. Aemilia Lepida ml., triumvirova syna, ses. M'. Lepida, manž. Drúsa Iúlia Caesara, Augustova vnuka§ 2-, 21+, 22+, 29+, 33+, 34+
Aemilia Lepida, manž. Ser. Sulpicia Galby, d. snad M'. Aemilia Lepida, cos. 11+§ 68+
Aemilia Paulla vulgó Aemilia Tertia, manž. P. Cornélia Scípióna Áfricána, ses. L. Aemilia Paulla§ 183, 167
Aemiliánské sýpky/horrea Aemiliána, v Římě; původ jména stavby znám není§ 38+
Aemiliánus, celé jméno neznáme, legát§ 237+
Aemiliánus, imperátor§ viz M. Aemilius Aemiliánus
Aemiliánus, usurpátor§ viz L. Mussius Ae.
[Nummius?] Aemilianus [Dexter?]§ cos. ord. 259+, cos. ord. 276+ (nejde-li o dva různé Aemiliány)
M. Aemilius Aemiliánus, imperátor/usurpátor, manž. C. Cornélie Supry§ 245+, 253+, 260+
L. Aemilius Barbula§ cos. 281
M. Aemilius Barbula§ cos. 230
Q. Aemilius Barbula§ cos. 317 a cos. 311
L. Aemilius Cárus§ cos. suff. 144+
Q. Aemilius (nebo Aulius?) Ceretánus§ cos. 323 a cos. 319
L. Aemilius Iuncus§ 1. cos. suff. 127+; 2. cos. suff. 179+, 182+
Q. Aemilius Laetus, praef. praet.§ 189+, 192+
L. Aemilius Lamia, správce Přední Hispánie§ 24
L. Aemilius Lepidus, s. M. Aemilia Lepida, cos. 232, b. M. a Q. Lepida, 218
M’. Aemilius Lepidus, s. M. Aemilia Lepida ml., no. 9, b. Aemilie Lepidy§ cos. 11+, 21+, 22+
M. Aemilius Lepidus§ 1. cos. 285; 2. cos. 232, cos. suff. 221, praet. 218; 3. s. předešlého, b. L. a Q. Lepida, 218, 200, 190, 181, cos. 187, 178, (pont. max. 180), cens. 179, cos. 175, 179, 168, 164, 161, 152; 4. cos. 158; 5. cos. 126; 6. 82, praet. 81, cos. 78, 77, o. č. 7; 7. 200, 178, 78, 77, interr. 52, 49 - 45, cos. 46 a 42, 44, 43, 41 - 39, 36, 29, 13-, 22+ (triumvir a pont. max.), s. č. 6, o. č. 8, manž. Iúnie Secundy, ses. M. Iúnia Brúta; 8. 44, 29, 28-, 9+, cos. 6+, 29+, triumvirův syn, manž. Servílie, o. Aemilie Lepidy a M'. Aemilia Lepida, cos. 11+; 9. manž. Drúsilly, Gáiovy sestry, Gáiův milenec a posléze oběť, 38+, 39+
Paullus Aemilius Lepidus (někdy uváděn jako L. Aemilius Lepidus Paullus), s. L. Aemilia Lepida Paulla, cos. 50§ 42, cos. suff. 34, 32, cens. 22-, 14+
Q. Aemilius Lepidus§ 1. s. M. Aemilia Lepida, cos. 232, b. L. a M. Lepida, 218; 2. cos. 21
Mam. Aemilius Lepidus Liviánus§ 88, cos. 77, 74, 73
L. Aemilius Lepidus Paullus, b. tzriumvira M. Aemilia Lepida, o. Paulla Aemilia Lepida§ 77, 54, cos. 50, 43
Paullus Aemilius Lepidus, s. L. Aemilia Paulla, cos. suff 34§ 50
M. Aemilius Lepidus Porcína§ praet. 150, 139, cos. 137, augur 124
Aemilius Longínus, legionářský zběh a vrah§ 70+
L. Aemilius Longus L. Stertinius Quíntíliánus Acílius Strabó Q. Cornélius Rústicus Aprónius Seneció Proculus, vlastně Q. Cornélius Proculus§ cos. suff. 146+
Aemilius Macer, literát§ 16
Aemilius Mágnus Arborius z Tolosy, sofista, vychovatel Cónstantínových synů v Kónstantínopoli, b. Aemilie Hilarie a Aemilie Aeonie§ 337+
Ti. Aemilius Mámercínus§ cos. 339
(L.?) Aemilius Mámercus, quaest.§ 447
L. Aemilius Mámercus nebo Mámercínus Prívernás§ 1. cos. 366 a cos. 363; 2. interrex 355, cos. 341 a cos. 329, dict. 335 a dict. 316
Mam. Aemilius Mámercínus§ dict. v letech 437, 434 a 426
M’. Aemilius Mámercínus Prívernás§ cos. 410
C. Aemilius Mámercus§ dict. 463
L. Aemilius Mámercus§ cos. v letech 484, 478 a 473
Ti. Aemilius Mámercus§ cos. v letech 470 a 467
Q. Aemilius Paetus§ cos. 167
Aemilius Papiniánus, právník a praef. praet.§ 205+, 211+
L. Aemilius Pappus§ cos. 225, cens. 220, 215
M. Aemilius Pappus§ dict. 321
Q. Aemilius Pappus§ cos. v letech 282 a 278, cens. 275
L. Aemilius Paullus nebo Paulus§ 1. cos. v letech 219 a 216, o. no. 2; 2. 208, 194, 190 - 189, cos. 182 a 168, cens. 164, 181; 263, 183, 167, 164, 159, 152, 145, 143, 129, 61, s. no. 1, jehož první chotí byla Papíria, dcera konsulára C. Papíria Masóna; její děti dal Aemilius Paullus adoptovat synovi Scípióna Afrického, b. Aemilie Paully (Tertie): P. Cornélius Scípió Aemiliánus Áfricánus Numantínus, „Minor“ a synovi konsula Q. Fabia Maxima, vnuka bojovníka s Hannibalem - Q. Fabius Maximus Aemiliánus, oba synové z druhého manželství zemřeli několik dnů před a po otcově triumfu nad Makedonci; 3. L. Aemilius Lepidus Paullus, cos. 50, 43; 4. cos. roku 1+, 8+, manž. Iúlie ml., Augustovy vnučky
L. Aemilius dal na adopci do rodu Cornéliů a Fábiů dva své starší syny. Pět dnů před triumfem nad Makedonií roku 167 zemřel jeho nejmladší, dvanáctiletý syn, a tři dny po triumfu poslední, čtrnáctiletý.
M. Aemilius Paullus§ 1. mag. equ. 301, cos. 302; 2. cos. 255
Aemilius Réctus, praef. Aegyptí (celé jméno neznáme)§ 19+
L. Aemilius Régillus, praetor flotily ve válce s Antiochem III., b. M. Aemilia§ 190, 189, 179
M. Aemilius Régilus§ 1. konsul. kandidát, 215; 2. b. praetora L. Aemilia, 190
Q. Aemilius Sáturnínus, praef. Aeg.§ 201+
L. Aemilius Scaurus, legát§ 190
M. Aemilius Scaurus§ 1. uhlíř a senátor, o. no. 2, 163; 2. politik a řečník, s. no. 1, o. no. 3 a 4, 163, 161, 121, 117, cos. 115, 112, 110, cens. 109, 103, 102, 91, 89, 88, 86, 66, 55; 3. Pompeiův legát, s. no. 2, 102, 65, 64, 62, 58, 55, 52, 35, stavebník největšího římského divadla, viz tam a s. v. malíři (1), manž. Múcie Tertie od roku 58, když se (nejpozději) rozvedla s Pompeiem, o. Mam. Aemilia Scaura; 4. zatracený s. no. 2, 102;
Mam. Aemilius Scaurus, s. M. Aemilia Scaura s Múcií Tertií§ 55
Mam. Aemilius Scaurus, literát, senátor, poslední z rodu Aem. Scaurů§ cos. suff. 21+, 22+, 34+
Q. Aemilius Secundus z Bérýtu, armádní důstojník§ 6+
C. Aemilius Sevérus Cantabrínus§ cos. suff. 193+
Aemona, Emona, řec. Hémá, Hémóna, m. v Pannonii na hranici s Itálií, Colónia Iúlia Aemonis, dn. Ljubljana, metropole SLO, něm. Laibach§ 238+, 313+, 368+, 388+
Aenária, ostrovy§ viz Pithékúsai
Aenéás§ viz Aineiás
Aenéis, epos Vergiliův§ 26, 100+, 120+ a viz index s. v. epos
Aenona, m. Liburnů v Delmatii, dn. Nin u Zadaru§ 56+
Aenus, řec. Ainos, ř. mezi Raetií a Nórikem, dn. Inn§ 15
Aepuló, Apuló, Epuló, Epulón, kníže Istrů§ 178, 177
Aequimaelium, mí v Římě pod Capitóliem§ 439
Aequitás, zbožtěná Právnost, Rovnost před zákonem, řec. Eudiki᧠125+
Flávius Aequitius§ viz Equitius
L. Aequitius Firmánus n. L. Equilius F., údajně uprchlý otrok vydávající se za s. Ti. Sempronia Graccha§ 100
Aequum, Colónia Claudia Ae., dn. Čitluk v Hercegovině§ 131+
Aequové, Aequí, řec. Aikanoi, latinský kmen§ 494, 488, 487, 484, 482, 481, 479, 478, 475, 471, 468, 467 - 462, 459 - 457, 455, 453, 449, 446, 443, 431, 430, 425, 422, 418, 415, 414, 410 - 409, 403, 397 - 391, 388, 304, 302, 300, 298, 247
aera§ viz éra
aerárium, ae. populí rómání, ae. Sáturní, "měděná místnost", ae. militáre§ 357, 209-, 6+, 15+, 61+, 212+
Státní pokladna umístěná ve sklepení Sáturnově chrámu pod Capitóliem formálně ve správě senátu; viz pod občanství, srov. pod fiscus. Kromě toho, že se tu skladoval římský státní poklad, vedli jeho úředníci registraci novorozených občanů, evidovali veškeré státní finanční operace, závazky státu a občanů vůči němu, jakési římské "finmin". Archivovalo agendu senátu a další státně důležité dokumenty.
V Sáturnově chrámu sídlilo též aerárium sanctius/sanctum, "tajnější/ tajné", spravující válečnou kořist a výnos pětiprocentní daně z ceny otroka při manúmissiích, propouštění na svobodu/aurum vícésimárium (Manliův zákon z roku 357). Zda v Sáturnově chrámu sídlilo i aerárium militáre, fond pro legionářské veterány zřízený roku 6+ Augustem, není známo (srov. rok 15+ a 61+).
aerárius, aerárií, znevýhodněná společenská vrstva v Římě, o níž toho není mnoho známo, význam slova asi "poplatní státní pokladně", neboť namísto vojenské služby odváděli jakousi částku a v letech 70 až 46 měli vlastní soudní tribunály§ 578, 253, 216, 215, 210, 204, 174, 169, 70, 46
V bájné době Servia Tullia snad šlo o vrstvu bezzemků, bez příslušnosti k tribuím a centuriím a tím pádem bez volebního práva, bez vojenské povinnosti, neplatící daně kromě jisté kapitální ("aes", malý poplatek), možná od roku 304 šlo o jednotlivce stavovsky za trest degradované, což platilo i pro senátory, které vyškrtli z členských seznamů censoři (jak výslovně uvedeno roku 253 a 174 v případě L. Fulvia Flakka n. L. Caecilia Metella, viz rok 215). U jejich jména činili censoři znaménko/nota, odtud moderní "černé znaménko".
Aeropé z Kréty, manž. Atreova, m. Agamemnonova a Meneláova§ 1266
Aeropos, ión. Éeropos, "Hledící do nebe":
Aeropos z Aitólie, o. Ptolemaiův, ptolem. strat.§ 200
Aeropos z Épeiru, strat.§ 205
Aeropos I. z Makedonie, k.§ 583, 563
Aeropos II. z Makedonie, k., s. Arrhabaiův, o. Pausaniův, Alexandrův, Héromenův a Arrhabaiův§ 399, 396, 394, 336
Aeropos z Lynkestidy, dyn., o. Alexandrův§ 335
Aeropos z Illyrie, dyn.§ 209
Aeropos, strat. Alexandra II. Zabiny§ 123
Aesculánus/Aescolánus, "Měďák", údajné božstvo měděné ražby, o. Argentínův§ 269
Aesculápius, bůh; jeho chrám v Římě, srov. Asklépios§ 293, 291, 23 a viz s. v. spolek
Aesis, řec. Aisinos, hraniční řeka na severu Pícéna, dn. Esino v Marche§ 83
M. Clódius Aesópus§ 1. herec tragédií, 77 a viz pod herci; 2. jeho s. M. Clódius Ae., 77 a viz pod kuchyně (2)
Aesópus, věrný otrok Démosthena, přítele Iúlie Augustovy§ 2
Aesquilius, římský pahorek, též Esquilius, Esquilínus, řec. Aiskylínos lofos§ 716, 578, 268, 220, 168, 150, 88-, 191+, 218+, 268+
Aesquilínus, část Říma§ tamtéž
Aesernia, m. v Samniu, dn. Isernia v Molise§ 262, 91 - 89, 82
Aestové, Aistové§ 336+, 381+ a viz Burgundové
Aesulum§ viz Aefulum
Áétión z Iónie, malíř§ 327
Áetión z Korinthu§ viz Éetión
Aetios z Antiocheie§ 1. doxograf, 100+; křesť. theolog samouk, jehož příznivcům říkali aetiáni (též anomoiové, heteroúsiové), 355+, 359+, 380+
Aetius, blíže nezn. zeť imperátora Sevéra§ 193+
Flávius Aetius, s. Fl. Gaudentia rodu asi gotského, magister mílitum na Západě, vítěz nad Hunny, "poslední Říman"§ 286+, 382+, 390+
Aetna, vulkán§ viz Aitné
Aetos z Aspendu, s. Apollóniův, o. Thraseův, stratégos Kilikie, děd Ptolemaiův§ 260