Rianapa, guvernér eg. provincie Kana'ánu§ 1373

Rib-Addu, Rib-Adda/Addi, k. Byblu§ 1424, 1370, 1365

Ríbam-ilí, písař assyrského šejka Amína§ 2150

Ribemont-sur-Ancre, ves v départementu Somme v Picardii§ 120

Ribla na Orontu, m. u Hamátu, užíváno egyptskými a chaldajskými vojsky jako stálé vojenské ležení§ 587

Flávius Ricomer§ cos. 384+ (východ) 

Ričú, tennó§ viz Iza-ho-wake 

Ríd-Adad z Armána (nezn. polohy), k.§ 2292

Ríf, ar-Ríf§ viz Stélai Hérákleiai

Rigodulum, osada na Mosele, dn. Riol ve spolkové zemi Porýní-Falci poblíž Trevíru§ 70+

Rigomagus, dn. Remagen§ 4+ 

Rigveda, Rgveda, nejstarší z ved§ 2000, 1800

Richborough, osada u Sandwiche v Kentu, lat. jméno známo není§ 43+

Flávius Richomerés, velitel císařské gardy/comes domesticórum, mag. mílitum, rodem Frank§ 376 až 379+, 382+, 387+, 388+, 392+, 393+       

Rijád§ viz Nadžd

Rím-Anum z Uruku, dyn.§ 1741

Rím-Sîn I. z Larsy, "Sînův divoký býk", s. Kudurmabukův, b. Warad-Sînův, k. (indic. historiky bývá považován za Ramu Savu)§ 2025, 1895, 1850, 1836, 1823, 1814, 1809, 1798, 1793, 1763, 1741     

Rím-Sîn II. z Larsy, k.§ 2025, 1763, 1741, 1738, 1720     

Rím-Sîn, s. Warad-Sînův (souvisí s předchozími?)§ 1741 

Rímuš z Akkadu, k.§ 2460, 2384, 2316, 2315, 2307, 2292, 2283, 2280, 2278, 2255

Rímuš z Urkiše, k.§ 2199

Rímu[š] z Aššuru§ viz Talmu-š[arri]

Rínó, bab. zachováno jako Ri-[i]-nu/Rínu, m. Fraáta II.§ 132 

Rio Grande, hraniční ř. mezi Mexikem a Spojenými státy§ 1800 

Rion§ viz Fásis 

Rípa Thráciae, ‘Thrácký břeh’, později Římany nazváno Moesia Dolní§ 13-, 87+ 

rípárénsés, rípáriensés, armádní jednotky umístěné podél říčních hranic říše; odtud zřejmě germ. rípuárií, srov. o části Franků§ 293+ 

Ríš-Aššur§ viz Réš-A.

ritualismus, čín.§ viz legalismus

Rjúkjú, o. japonské, lid a jazyk, království v letech 1429 až 1879 pod protektorátem Mingů a Čchingů§ 4000

robot, umělý člověk§ 1053, 113 a viz pod Héfaistos

robota§ viz pod daně, druhá část

Robur, alam. jméno pevnosti u Basilia a Augusty Rauriky§ 374+

rod, rody v Římě§ viz géns, gentés

"rok očisty Hellady"§ = Očista Hellady

rok, úřední začátek v Římě§ 153

Rolés z Getie, dynasta§ 44, 28, 14

Róma, Dea Róma, řec. Theá Rhómé, bohyně, kult zosobňující moc Města, její chrám společný s Venuší byl největším postaveným v Římě; R. má tajné nevyslovitelné jméno, jehož vyzrazení stávalo život§ 196, 189, 170, 150, 148, 130, 100, 88, 84, 40, 30, 28, 10-, 14+, 118+, 121+, 133+, 141+, 268+, 306+, 357+ a viz v Bohové a jejich svátky, x.
Róma§ 1. viz Řím; 2. mýth. dcera Ítala a Leukárie, nebo Télefa, syna Hérákleova§ 753

Roma, č. Romové/Cikáni, část ethnických skupin migrujících zřejmě od 8. až 11. století n. l. z dnešní západní Indie (Rádžasthán)§ není v CSD. 

V arabském světě zváni Romové Nuar, Nuwar, Nawar. Nejstarší stálá osada Cikánů-Romů v Evropě je v konstantinopolské/istanbulské čtvrti Sulukule, kde se podle některých úvah mohli zdržovat již roku 1054 (rok "velkého schismatu"). Romští kočující migranti dorazili do míst od Ománu po Maroko a Irsko a Skandinávii. V Turecku žije tři až pět milionů Cikánů, nejvíce na světě.

Původ jména není zřejmý. Dáváno do souvislosti s blíže neznámou judaisující sektou athinganů/řec. athinganoi, žijící ve východořímské éře ve Frygii a Lykáonii. Ctili sabbath, nebyli však obřezaní. Od jedenáctého století se mísili s Řekyněmi a Slovankami, přijali orthodoxii. Byl též vysloven názor, že se jedná v případě Athinganů, řec. Nedotknutelní, o zbytky hellénské populace ze Střední Asie a Indie, které migrovaly po c. 400 na Západ. Jak se jméno athinganů n. Athinganů přeneslo na "Cikány", známo není. 

Svébytnou součástí či příbuznou skupinou Romů jsou v západní Evropě Sintiové (jméno snad od per. označení pro řeku Indos/Sindh, cf. dn. pákistánskou provincii), franc. Manouches. 

rhómaia (pl.), lat. rómaea, hry k poctě Rómy, asi překryly parílie§ 130-, 121+

rhómaia létóa, hry Spolku Lyků§ 151+  

Rómaeum, Rhómaion, kultovní oksek, shromaždiště, bohyně Rhómy v hellénském světě§ 130

román, milostný román§ viz novela

Rómánia, (východo)římská říše§ 332+ a viz pod Řím

romanisace, pořímštění kolonisací§ 227, 194, 81, 80, 19

Akkulturací, sblížením vlastní kultury a národní skupiny s jinou, atraktivnější nebo silnější, prošli například ve východním Středomoří anatolské a levantské národy, Římané a Italové, stejně jako doma na západě římské elity (hellénisace), germánští Frankové, Langobardové, Visigoti, Suebové, sarmatští Alánové, Kelti atd. 

Germáni se díky Teutoburskému lesu roku 9 n. l. a následujících válečných neúspěchů Římanů vyhnuli porobě a romanisaci byli vystaveni jen v hraničních oblastech Podunají a Porýní (srov. osud Ubiů, kteří se dokonce přejmenovali na Agrippiňany/Agrippinensés). Z porobených národů pouze dva nepodlehli romanisaci, a to Helléni a Židé. Helléni přitom sice přišli o politickou suverenitu svých městských státečků, byli vystaveni kolonisaci stejně jako oblasti Balkánu, Afriky a celého Západu, ale Římany ohromovali kulturou a vzdělaností na tolik, že římské elity propadli filhellénství a řečtina se učila po celé říši. Řada Hellénů v postavení propuštěnců se dostalo do exklusivních posic ve správě říše a u dvora. 

Sílící vliv křesťanství posiloval na Západě latinu a řečtina se od čvrtého století vytrácela na východ říše: srov. jazykové znalosti biskupů účastných níkajského koncilu roku 325.

Rómános IV. Diogenés, východořímský císař§ 259+

Servius Rómánus, propuštěnec§ 404

Rómánus Hispó, udavač§ 15+

Rómánus, nenasytný comes Afriky§ 363+, 372+, 375+  

Rómánus, řec. Rhómános, dux Egypta§ 391+

T. Rómilius Rocus Váticánus§ cos. 455

Rómula§ 1. viz Malva; 2. m. Galéria Armentária, 293+ 

Romulea, m. v Samniu, dn. Bisaccia§ 296

Rómuliána§ viz Félíx R.

Rómulus z Alby Longy, řec. Rhómylos, zakladatel a první k. Říma; se Sabínkou Hersilií, jejímž prvním manž. byl Hostílius, měl d. Prímu a s. Aollia či Avilia§ 1184, 796, 769, 754, 753, 751, 726, 716, 672, 578, 559, 534, 437, 426, 367, 364, 341, 309, 189, 8

Rómulova rodná chýše/tugurium s. casa zanikla roku 38, viz pod 716.

Rómulus Silvius z Alby Longy, k., též Silvius Aremulus, Amolios/Aremúlios, Amúlius I. Silvius§ 875, 856 

Flávius Pisidius Rómulus§ cos. 343+ 

Rómulus, legionář-vzbouřenec§ 361+

ropa§ viz pod nafta

Roquepertuse, novodobé jméno, mí u Velau u Massalie s keltskou svatyní§ 123 a viz pod kuchaři/kulinářství

Rosamunda Gépidská, dc. Kunimundova, manž. Alboina Langobardského§ před 6000 (2)

Rosas§ = Rhodai

Róscia géns§ 82, 77 

L. Róscius§ 1. zavražděný vyslanec, 438; 2. tr. pl., 67

Q. Róscius, statkář§ 82, 77

L. Róscius Aeliánus Maecius Celer§ cos. suff. 100+ 

L. Róscius Aeliánus Paculus§ 1. cos. suff. 157+; 2. cos. ord. 187+  

L. Róscius Aeliánus Paculus Salvius Iúliánus§ cos. ord. 223+ 

S. Róscius Amerínus, statkář§ 80

M. Róscius Caelius (i Coelius), legát§ 69+, cos. suff. 81+ 

Q. Róscius Coelius Muréna Sílius Deciánus Vibullius Pius Iúlius Euryclés Herculánus Pompéius Falcó vulgó Q. Pompéius Falcó n. Euryclés Herculánus§ 31-, cos. suff. 108+, legát 118+, 125+   

L. Róscius Fabátus, praet.§ 49

L. Róscius Otho, tr. pl.§ 67

Q. Róscius (Gallus) Comoedus, propuštěnec a hvězda komédií v Římě; řec. podoba jména je Rhóskios§ 77

A. Rosius Régulus§ cos. suff. 69+  

Rosette (fr.), m. v Dolním Egyptě, arab. (ar-)Rašíd v dnešní provincii al-Buhajra§ 197, 196 
Po ní nazvaná basaltová deska s řecko-egyptským nápisem byla nalezena nedaleko Francouzy v srpnu 1799, nyní v Britském museu. Obec byla založena roku 853 Araby na místě staré lokality Bolbitin.

Rosmosok, k. Hunů§ 356+

Rosomonové, nezn. lid žijící v sousedství Gotů na dn. UA, mylně za Rhoxolány?§ 375+

rostliny, plodiny§ viz zemědělství

róstra, místo na Foru rómánu§ 338, 270+ 

Rothesteus, Rotestus, Rothesteos, Radistis, k. Gotů-Tervingů, o. Atharidův; Cónstantínos I. ho vyznamenal sochou v Římě§ 332+

Rotomagus, Ratumagus, řec. Rhatomagos, m. Veliocassů, dn. Rouen§ 363+

rouno, zlaté§ viz s. v. hostiny (1)

rouška bederní, používaná athléty, zóné, diazóma, perizóma nebo tribón§ 720

rovnodennost, podzimní (23. 9.)§ 217

Roxolánové§ viz Rhoxolánové

rozpočet, státní§ viz pod daně

roztržení koňmi, způsob popravy§ 672

rozvědka, vojensk᧠viz pod policie

rozvody§ viz pod ženy

rtuť, užití§ 221

Ruad, arab.§ = Arados

Rualové, Rwala§ viz s. v. Arabové (1)

Ruás z Hunnů, Ruga, Rugila, s. Uldinův, b. Oktarův, vůdce Hunnů§ 375+

Rub'al-chálí, "Prázdná čtvrť" písečná poušť na jihu KSA§ 300

Rubellia Bassa, teta císaře Nervy, prapravn. Tiberiova§ 30+ 

C. Rubellius Blandus, manž. Iúlie Lívie, o. Rubellia Plauta§ cos. suff. 18+, 29+, 47+  

Rubellius Blandus, potomek předešlého, vyhlášený povaleč§ 29+ 

L. Rubellius Geminus§ cos. ord. 29+

C. Rubellius Plautus, s. C. Rubellia Blanda, manž. Antistie Pollity§ 29+, 47+, 58 až 60+, 62+, 65+      

Ruben§ viz Re'uben

Rubicó, řec. Rubikón, dn. Rubicone, ř. mezi cispadánskou Gallií a Itálií, již. od Ravenny, sev. od Rimini. V úvahu připadají tři říčky Uso, Pisciatello a Fiumicino a roku 1932 se pro poslední jako pro Rubicone, u níž měl vilku, rozhodl diktátor Mussolini§ 49, 43

Rubobostés z Dakie, k.§ 200

RU.kalam, nezn. čtení jména sumerského boha§ 2600

rubríca, rubrika§ viz pod knihy

Rubria, Nerónem znásilněná vestálka§ 66+

Rubrius, celé jméno neznáme§ 1. tr. pl., 122; 2. propraet., 72

P. Rubrius Barbarus, praef. Aeg.§ 13 a viz pod Egypt

Rubrius Fabátus, běženec před Tiberiem§ 32+   

Rubrius Gallus, legát§ 69+

Rubrius Réx n. Rugus, celé jméno neznáme, caesarovrah§ 44

ruce, utětí z trestu§ 217, 141, 136, 133, 88  

Rudá', Rudá'u, arab. měsíční bůh§ 689

Rudá obočí, čchin-mej/chinmei, rebelové proti Wang Mangovi§ 18+, 22+, 25+  

Rudá řeka, v Číně a Vietnamu, čín. Chung-che/Hong He, viet. Sông Hồng§ 40+, 43+  

Rudak z Persie, manž. Bábakova, m. Ardašíra a Dinaky§ 208+

Rudamun či Rudžamun, dř. čteno Amenrud; trůnním jménem User-maat-Re-setep-en-Re, Hor Neb-maa-cheru§ 818, 770, 745

Rudé moře§ Od časů Hérodotových se všechna moře kolem Arábie, tedy včetně dnešního Rudého moře, až do Indie vešla pod označení Rudé moře/Erythrá thalassa, viz tam, tedy i Arabský záliv čili vody dn. Perského (Arabského zálivu); viz také Satrapie Rudého moře (= Záliv), Charakéné, Meséné apod. (= hellénistická doba) při dn. Perském/Arabském zálivu. 

Rudé moře, vody mezi Afrikou a Arábií§ 3096, 2613, 2414, 2375, 2278, 2160, 2002, 2000, 1998, 1871, 1720, 1496, 1448, 1315, 1015, 257, 245, 223, 62, 61-, 137+       

Rudiae (lat.), Rhodiai (řec.), m. v Kalabrii, rodiště Enniovo, ještě v Augustově době hellénské, dn. zbytky u Lecce, starých Lupiae v Puglii§ 239

Rudpamut, wezír z 22. n. 23. dyn.§ 945

Rudradamán I., k. z dynastie Kšatrapů, s. Džajadamův§ 78+

Rudrasena I., k. ind. dyn. Vákátaka§ 250+

Rudrasena II., manž. Prabhavatígupty, o. synů Divakaraseny, Damodaraseny a Pravaraseny II.§ 375+

Rudžamun§ vide Rudamun

Rudž-džedet, literární postava královny Chentkaus I.§ 2498

Rudžm al-hírí§ viz Galgal

Rúfiniános z Fókidy, sofista, manž. Kallistó, o. Hermokrata§ 176+

Rúfínos z Naukrátidy, s. Apollóniův, sofista§ 176+ 

Rúfínos ze Smyrny, sofista§ 176+ 

Rufínus z Aquiléie§ viz Turannius Rufínus 

Rufínus, celé jméno neznáme, Caesarův legát§ 47

Rufínus, celé jméno neznáme, legát v Británii§ 197+

Rufínus, vrah Odainathův (?)§ 267+

Rufínus, biskup v Býzantiu§ 276+

Flávius Rufínus, řec. Rúfínos Akorestos/"Nenasytný", Galloromán, mag. officiórum, praef. praet. per Orientem§ 384+, 390 až 393+, cos. 392+ 

Flávius Rufius Albínus, cos. 345+§ viz Flávius Nummius Albínus 

Postumius Rúfius Féstus Aviénius§ viz Féstus  

Rúfos z Perinthu, bohatec a sofista§ 133+

Rufrius Pollió, praef. praet.§ 41+

Rufrius Críspínus, manž. Poppaeje Sabíny ml.§ 1. praef. praet., 43+, 51+, 58+; 2. s. předešlého s Poppaeou Sabínou, 58+ 

Rúfus, Rúfos, mag. peditum§ 382+

Rúfus Féstus§ viz Féstus

Ruga§ viz Ruás

rugby, ragby§ viz pod hry

Rugila§ viz Ruás

Rugiové, lat. Rugií, řec. Rhogoi, severogermánský kmenový svaz v jižním Norsku, na Baltu mezi Odrou a Vislou a na ost. Rujána, část později migrovala na jih do Nórika, kde jejich státeček vyvrátili roku 489 Langobardé a R. se začlenili mezi Theodorichovy Ostrogoty§ 150

Rugulitu, m. v Bít Adíni, nejasné polohy na sv. Mesopotamie v SYR, Assyřany přejmenováno na Qibít Aššur§ 856, 612

Ruchana z Apráče, ka, manž. Vidžajamitrova§ 55

Ruhuna, hist. kraj a království, viz pod Cejlon§ 245, 101

Ruišia, země na sev. Armenie§ 748

Rujána, ost. na Baltu, něm. Rügen (ze jména germ. Rugiů)§ 150

Rúkibtu z Askalónu, s. Mitintiho, o. Šarru-ludáriho, k.§ 732, 701

rukojmí, první dívčí§ 303

rukypolíbení§ viz pod políbení ruky a princeps

Rúm§ viz pod Řím

Rúma, m. v Iúdaji polohy nezn.§ 609

Rumersekeni z Kúše, vojevůdce§ 730

rumělka, kinnabari, -is, cinnabaris§ před 6000 (2)

Rúmína, staroitalská bohyně kojení dětí i zvířecích mláďat, Rúmínális = Rúmínin; Rúmínina vlčice (odkojila Rómula a Rema), Rúmínin fík, fícus Rúmínális, na Capitoliu, pod kterým vlčice děti krmila, srov. pod vlčice§ 769, 296

Rumitalcés, armádní tribun§ viz Rhoimétalkés

Rumo, vůdce části Sarmatů§ 358+

Rumunsko, novodobý balkánský stát; srov. pod Volkové§ před 6000 (1 & 2), 5200, 60-, 101+, 106+, 179+, 180+, 272+ 

rúnové písmo, rúna, rúny, č. též runa (od lat. r., oštěp, později běžnější pílum), got. futhark (podle prvních šesti znaků), nejstarší germánské písmo§ 100, 375+ 

Rozšířené do 8. st. n. l. po Germániích (raná, teutonská r., 24 písmen), od 5. a 6. do 12. st. v Británii (anglo-saská r., 28, později 33 písmen) a v 8. - 13. st. na severu Evropy (nordická či skandinávská r., redukce až na šestnáct písmen), přetrvalo až do 16. či 17. st. n. l. Odvozeno je snad z etruského písma ze severní Itálie (srov. podobnost s etr. znaky nápisů z Cividate Camuno, Val Camonica v Trentinu, ze 6. až 1. st. př. n. l., srov. pod Negau a nejstarší doložené germánské jméno Harigast), resp. od latinského z 2. či 1. st. př. n. l. (vyřčena byla rovněž theorie, že rúny povstaly u Gotů na Ukrajině z alfabéty).

Nejstarším rúnovým nápisem v Německu (jedním z pouze čtyř) jsou čtyři znaky na bronzové sponě z doby kolem roku 50 n. l. od Meldorfu v kraji Dithmarschen ve spolkové zemi Schleswig-Holstein. Nejstarší vůbec známé jméno majitele (?) je na kostěném hřebenu z dánského ostrova Fyn/Fünen z doby kolem roku 160 n. l. Ze stejného ostrova, z lokality Tietgenbyen u Odense, pochází z doby kolem 150+ ostří nože s nápisem "hirila" s významem "nožík", což by mohlo být též osobní jméno. 

Norský objev na vápencém kameni z hrobu v lokalitě u jezera Tyrifjorden na jihu země publikovaný roku 2023 pochází z dobyl c. 1 až 250+ a pokládá se za nejstarší datovatelný rúnový nápis vůbec. Jednoslovné "Idiberug" snad vyjadřovalo jméno pohřbené: "pro Idiberu (?)".  
Rúnové nápisy (více než 5500 z toho tři tisíce ze Švédska; z velké části na ozdobách a pohřební na kamenech) byly nalezeny od Islandu a Británie po Ukrajinu, Rusko a Řecko. Nejdelší nápis na kameni vysokém téměř čtyři metry stojí v lokalitě Rök obce Ödeshög u jezera Vättern v Östergötlandu. Ne příliš jasný text o c. 750 znacích futharku pořídil někdy začátkem 9. století, tedy před christianisací země, jistý Varin na paměť svého syna. Zmiňuje v něm jakéhosi udatného bojovníka Theoderika, což bývá vykládáno jako odkaz na ostrogotského krále, který ovládal po svůj život Itálii, viz o něm v heslu Germánie (2).

Nejnověji se vynořila spekulace (2020), že runy jsou původu foiníckého a že foinícké znaky dovezli na sever Německa a do jižní Skandinávie kartháginští kupci kolem roku 500 a prý že v regionu udržovali obchodníci svá emporia (?); theorie je oborovými znalci všeobecně odmítána.   

L. Rupilius, praet., b. Publiův§ 138, 132

P. Rupilius, b. Luciův§ 138, cos. 132

[D. Rupilius?] Sevérus§ cos. suff. 155+

Rúrícius Pompéiánus, praef. praet. Máxentiův§ 312+

 

Rusa, jméno králů Urartu, ass. Ursá/Rusá:§
Rusa I.§ 733, 725, 719, 715, 714, syn Sardura II.
Rusa II.§ 678, 651, 645, 610, syn Argištiho II.
Rusa III.§ 610, 600, syn Erimenův
Rusa IV.§ 600, 580, syn Rusy III.?

 

Rusellae, m. ve střední Etrúrii, dn. Roselle§ 539, 301, 294 

 

Ruské moře§ viz Pontos

Rusko, euroasijský novověký stát, největší v dějinách co do rozlohy vůbec, srov. SSSR, Sovětský svaz, Sovětské Rusko§ před 6000, 5300, 4000, 2500, 2000, 1920, 1800, 177, 168, 88-, 75+, 267+, 275+ 

Etymologicky jméno Rus nemá jednoznačný původ. Může souviset s normanskými "veslaři", rodr, nebo se sarmatskými Roxolány (od perského rochs, bílý, světlý), nebo se slovanským rusyj, rusovlasý. Tak jako tak to asi bylo označení pro germánské obchodní a nájezdnické skupiny Normanů putující po řekách od Baltu do Černomoří, na Kaspik a do Persie. Od nich zůstalo jméno celé zemi Rus, ponejprv jako Kyjevská Rus. Od nich je též označení Ruské moře, tedy starý Pontos. 

Ruspina, m. v prov. Afrika, asi u dn. Mistíru/Monastíru v TN§ 47, 46

Q. Rústicus, praef. Urbí§ 338+ 

 

Rústicus Iúliánus, mag. memoriae§ 367+ 

Sex. Rústicus Iúliánus, praef. Urbí§ 379+

 

T. Rustius Nummius Gallus§ cos. suff. 34+

 

Rusuccurum, Rusucurum, m. v Caesarovské Mauretánii, dn. Delis, fr. Dellys, v DZ§ 375+

 

Ruténí či Rúténí, Ruthéní, v okolí dn. Rodez ve F§ 121, 52, 49 a viz Arvernové

Rutile Hipukrates z Tarquinií§ 640

P. Rutílius§ 1. tr. pl., 169; 2. tr. pl., 136  

P. Rutílius Fabiánus§ cos. suff. 135+ 

C. Rutílius Gallicus, legát, po adopci Q. Iúlius Cordínus C. Rutílius Gallicus§ praef. Urbí 69+, cos. suff. 73+, 75+, cos. suff. 85+   

P. Rutílius Núdus, praef. flotily, quaest., tchán L. Calpurnia Písóna Caesónína, cos. 58§ 73

P. Rutílius Rúfus, politik, voják, stoik a literát, cos. 105§ 129, 118, 115, 111, 109, 107, 105, 95, 92, 88, 85, 78, 75     

M. Rutílius Lupus, praef. Aegyptí§ 116+, 117+ 

P. Rutílius Lupus§ 1. cos. 108, 78; 2. cos. 90; 3. pompéjovec, o. asi řečníka no. 4, s. asi no. 2, 48; 4. řečník, 1+ 

L. Rutílius Propinquus§ cos. suff. 120+ 

Rutílius Pudéns Críspínus, senátor, legát§ 231+, 238+ 

C. Rutílius Secundus, legát Aug. Mauretánie tingitské§ 42+

Ruttum z Babylónu, d. Chammurapiho, nadítum§ 1793

Rutulové, Rutulí, latinský kmen s původním sídelním m. Ardeou§ 1184, 510, 442
S novodobými kavkazskými R. z Dagestánu nemají pochopitelně nic společného. 

Rutum, Rutumni, m. v Archu§ 714

růžová knihovna, milostné romány§ viz pod novela

ryby, rybolov, rybáři§ před 6000 (1), 3500 a viz pod kulinářství.

O nejstarším vyobrazení ryby v magdalénienu viz oddíl "před 6000 (1)". Činnost nijak populární a v podstatě pokládána pro ctihodné občany hellénské i románské nedůstojná. Augústus opřímně opovrhoval svým adoptivním synem Agrippou Iúliem Caesarem, synem M. Vipsania Agrippy s Iúlií, neboť jeho koníčkem bylo chytat ryby. Agrippa Postumus musel roku 7 n. l. do exilu, kde byl po Augústově smrti Tiberiem zavražděn; viz rok 7+.

Nicméně o rybách a jejich lovu (a asi též úpravě) existovala rozsáhlá literatura. Knihy se obvykle jmenovaly Halieutika/o rybářství a s výjimkou Oppiána z Kilikie, viz o něm roku 151+, jejich práce zachovány nejsou. Ve verších o rybách psali Kikilios z Argu, Núménios z Hérákleie (které?), Pankratés z Arkadie, Poseidónios z Korinthu a Oppiános. Prosou sepsali svá díla Seleukos z Tarsu, Leónidés z Býzantia a Agathoklés z Atraku. 

Ruwwáfa§ viz ar-Rawwáfa

Ryba, "k." egypt. z dyn. 00§ 3500

Rýn§ viz Rhénos/Rhénus

rytíř, rytíři, eques, equités§ viz jezdci

rýže§ před 6000 (2), 4000, 500, 200

Rwanda, novodobý stát v centrální vých. Africe§ 117

Rzón§ viz Rezón z Damašku