338–349
***********************************************************
338.
Ol. 279, 2
649 SE
585 AE
neznámý
a. u. c. 1091
Flavius Ursus a Flavius Polemius
***********************************************************
Mezi nejstarším z Constantinových synů Constantinem II. a nejmladším Constantem I. propukly spory o Itálii a Afriku, neboť mladší ani ne dvacetiletý si nechtěl dát poroučet, viz rok předešlý. Byla z toho jedenáctá občanská válka imperiální éry (do 340), viz roky 68, 193, 238, 260, 270, 276, 284, 306, 313 a 314.
Praefecti Urbi z éry Constantinových synů (předešlé viz rok 306): Maecilius Hilarianus (od ledna 338), 339 L. Turcius Apronianus, 339 Fabius Titianus (poprvé), 341 Aurelius Celsinus (poprvé), 342 Q. Flavius Maesius Egnatius Lollianus, 342, Fabius Aconius Catullinus Philomathius, 344 Q. Rusticus, 345 Petronius Probinus, 346 M. Maecilius Memmius Furius Baburius Caecilianus Placidus, 347 Ulpius Limenius, 349 Hermogenés, 350 Fabius Titianus (podruhé), 351 Aurelius Celsinus (podruhé), 351 Caelius Probatus, 351 Clodius Celsinus Adelphius, 351 L. Aradius Valerius Proculus (podruhé), 352 Septimius Mnasea, 352 Naeratius Cerealis, 353 Memmius Vitrasius Orfitus (poprvé), 355 Flavius Leontius, 356 Orfitus (podruhé), 359 Iunius Bassus (brzy v úřadu skonal a nastoupil jeho zástupce Artemius), 359 Tertullus (do podzimu 361, viz dále pokračování tam).
Z Alexandreie vyhnal nový augustus Východu Constantius II. biskupa Athanasia, jednoho z největších protivníků ariánství, viz rok 335 a 337. Athanasios odešel do Říma, kde našel útočiště u biskupa Iulia (I.), v úřadu v letech 337-352 a oba měli zastání u Constantina II. i Constanta, zastánců níkajské víry. Do Alexandreie dosadil Constantius za hlavu Ježíšových vyznavačů ariána Grégoria z Kappadokie: augustus to dal za úkol praefectovi Egypta Flaviovi Filagriovi, který k tomu musel použít vojenské síly. Kappadočan zemřel v úřadu do roku 345, viz tam.
Constantius se chtěl Athanasia zmocnit, když se vrátil na Nil, ale biskup unikl z Alexandreie do Horní země. Roku 356 s pomocí vojska dosadil august ariána Geórgia rovněž z Kappadokie, který ovšem neovládal koptštinu, jazyk egyptských domorodců a tudíž většinou i křesťanů.
Po smrti Constantiově přišel o ochranu a na vánoce roku 361 Geórgia dav za sektářských nepokojů lynchoval. Athanasios se pak vrátil ze svého útočiště v hornoegyptských klášterech, ale již následujícího roku byl exulován Iulianem a šel znovu do Thébaidy. Po Iulianově smrti roku 363 se vrátil do Alexandreie, nicméně roku 365 august Valens dosadil ariána Lucia do biskupství egyptské metropole.
Brzy se však směl vrátit ze svého pátého exilu a od 366 žil Athanasios konečně již bez konkurence v úřadu, zemřel 2. května 373. Jeho nástupci zůstávali u níkajského vyznání: Petros II. do roku 381, Tímotheos I. do roku 384, který předsedal druhé všeobecné synodě kónstantínopolské za Theodosia. Pak vládl křesťanskému světu Alexandreie jako biskup/papa Theofilos (do roku 412), se svým nástupcem Kyrillem oba monotheističtí jestřábi, kteří definitivně vyvrátili polytheismus a vzdělanost v Egyptě.
V Armenii se kolem t. r. narodil Isaak n. Sahak zvaný Parthský, neboť pocházel z rodu Grégoriovců, armenských Arsakovců; k tomu viz rok 301. Přeložil Starý zákon a v letech 387-428 byl armenským katholikem/patriarchou křesťanské církve. Jeho mladším spolupracovníkem byl Movsés Chorenaci/Horenaci, Mosés z Chorény (vesnice), který zemřel roku 489 (datum narození se odhadovalo na c. 360, nověji někdy po roce 400). Básník Mosés překládal z řečtiny a syrštiny a sepsal prapodivné Dějiny Velké Armenie; v moderních pojmech bychom řekli "nacionálně klerikální pamflet".
Patřil též ke spolupracovníkům patriarchy Mesropa Maštoce (c. 360-440), světce a vynálezce armenské abecedy, arménského písma a překladatele Nového zákona, též tajemníka králů Chosroa IV. a Vramšápúha/Bahrám-šápúra, viz rok 387.
Po smrti svého otce Chosroa III. Malého (vládl od roku 330) se s římskou vůlí stal králem Tiran/Diran alias Tigránés VII. Vládl do roku c. 351, kdy byl z perského zajetí propuštěn jeho syn Arsakés II. držený jako rukojmí. Po jeho návratu domů Tiran v jeho prospěch abdikoval. Sám však byl s celou rodinou zajat ve válce se Šápúrem II., který vpadl do Armenie a části království anektoval. Tigránés se v zajetí odmítl podrobit a Šápúr ho dal jako římského spojence mučit a oslepit; podle jiné verse byl zavražděn. Následovala vzpoura armenské šlechty a Peršané své zajatce propustili. Teprve tehdy Tigránés abdikoval ve prospěch svého syna, viz dále rok 351.
Konsul Fl. Polemius bývá ztotožňován s Iuliem Valeriem Polemiem uváděným za autora románu o Alexandrovi Velikém. Překlad řeckých zdrojů do latiny spočívajících na autorství Pseudokallisthenově Dějin Alexandra Makedonského/Res gestae Alexandri Macedonis se stal podkladem množství dalších alexandrovských románů oblíbených ve středověku, mimo jiné Historia Alexandri Magni jistého Leona z Neapole zvaného Archipresbyter z 10. století. Pseudokallisthenés, autor snad ze třetího století n. l. dostal o několik staletí později překlad armenský a syrský.
***********************************************************
339.
Ol. 279, 3
650 SE
586 AE
neznámý
a. u. c. 1092
D. N. Imp. Flavius Iulius Constantius Augustus II a D. N. Flavius Iulius Claudius Constans Augustus I
***********************************************************
Constans porazil kdesi na Dunaji Sarmaty a přijal titul Sarmaticus. Získat podporu Constantiovu proti nejstaršímu z bratrů Constantinovi se nejmladšímu ze sourozenecké trojice nepodařilo.
***********************************************************
340.
Ol. 279, 4
651 SE
587 AE
neznámý
a. u. c. 1093
Septimius Acindynus a L. Aradius Valerius Proculus
***********************************************************
Constantovy oddíly porazily Constantina II. v bitvě u Aquileie a Constans se stal v nejvýše dvaceti letech vládcem celého římského Západu. Constantinus II. (23) byl při překvapivém bratrově vpádu do Itálie úskokem zavražděn a jeho tělo atentátníci vhodili do říčky Alsa/dn. Ausa při Aquileji; augustem byl od roku 337. Jejich prostřední sourozenec Constantius, vládce Východu, se zabýval válkou s Peršany a do války bratrů nezasáhl. O jeho operacích v této době však není známo nic.
Constans dorazil v dubnu do Aquileie a nakázal preafectovi praetoriae Italiae, aby "veřejný a náš nepřítel/publicus et noster inimicus", jeho rodný bratr a souvěrec níkajského vyznání Constantinus II., byl potrestán vymazáním ze státních dokumentů a z historické paměti/damnatio memoriae. Skončila tak jedenáctá občanská válka imperiální éry (od 338), viz roky 68, 193, 238, 260, 270, 276, 284, 306, 313 a 314.
V Kónstantínopoli zemřel t. r. nebo již roku 337 po smrti Constantinově biskup Alexandros (v úřadu od roku 326). Byl nástupcem Métrofana (306-326), který se roku 325 stal prvním biskupem Kónstantínopole. Métrofanés, zřejmě syn Dometia, bratra augusta Proba, viz rok 276, se pro vysoký věk již neúčastnil níkajské synody. Zastupoval ho Alexandros, sám už starší osmdesáti let, nicméně z titulu své funkce byl na synodě též mluvčím augustovým. Zastupujícím biskupem byl už od roku 317, a to mu bylo přes sedmdesát. Na rozdíl od Constantina byl dobrým katholikem a ariánům nepřál.
Po jeho smrti vypukly mezi přívrženci níkajského vyznání a ariány nepokoje. Zvolen byl níkajovec Paulos (I.) z Thessaloníky a po zbytek života bojoval s ariánskými protivníky a s proariánským augustem Východu Constantiem II. Paulos/č. Pavel byl po dvou nejvýše letech augustem sesazen na synodě za tím účelem svolané a jeho místo dostal proariánský Eusebios z Níkomédeie, důvěrník kdys Constantina I., když přicestoval Constantius z Antiocheie do Kónstantínopole.
Paulos z Thessaloníky prchl do Říma k biskupovi Iuliovi I. Po Eusebiově brzké smrti se vrátil do úřadu, ale už po několika měsících byl za bouřlivých pouličních nepokojů znovu vyhnán, viz rok 342.
Hlavou kónstantínopolských křesťanů se stal Makedonios (I.), velký arián, nicméně pod nátlakem augusta Západu Constanta se roku 346 se svolením serdické synody vrátil Paulos. Tentokrát úřadoval do roku 350, kdy byl Constans zavražděn a Paulos vyhnán praefectem praetorio Filippem definitivně. Vojáci tehdy zmasakrovali 3150 lidí níkajského vyznání bránící Makedoniovi vrátit se do kostela v době, kdy Paulos byl posazen na loď plující do jeho Thessaloníky. Makedonios pak biskupoval do roku 360.
Paulos byl utrápen ariány k smrti: v řetězech byl exulován do římské Mesopotamie do Singar, pak do Syrie a Kappadokie, kde byl v Kukusi mučen hlady a temným vězením a nakonec při přemisťování do jiného vězení eskortou uškrcen.
Stoupenci Makedoniovi dostali označení makedoniáni n. pneumatomachové/"bojovníci s duchem", uznávali homoúsii boha s jeho synem, nikoli však s duchem. K dalším předákům této sekty patřil Eustathios ze Sebasty, Sófronios z Pompéiopole v Paflagonii, Eleusios z Kýziku.
V Kaisareji zemřel 30. května t. r. nebo již 337 biskup a historik církevních dějin Eusebios zvaný Pamfilú/lat. Pamphili n. z Kaisareie, narozený kdesi v Palaistíně c. 260, srov. tam. Ještě v červenci 336 přednesl před Kónstantínem I. o jeho trícennáliích oslavnou řeč v Kónstantínopoli.
Nástupcem v biskupské funkci se stal jeho žák Akakios/Acacius, aram. Aqáq, zvaný Jednooký/Monofthalmos (o jeho sofistickém jmenovci viz rok 314). Zemřel roku 366. Na jeho chronografii navazovala mimo jiné Chronicon paschale neznámého autora končící s dějem v 352. olympiádě (sic) rokem 628 za vlády Hérákleiovy.
Z pokračovatelů na Eusebiovy dějiny (srov. též rok 260) navazoval Filostorgios pocházející z Kappadokie (zemřel po roce 433), Sókratés z Kónstantínúpole zvaný Scholatikos (zemřel c. 440) a Sózomenos z Gazy (zemřel c. 450).
V perské říši 6. nisannu svého 31. roku vlády vydal Šápúr II. v Súsách příkaz likvidovat křesťany. Roku 344 došlo též na biskupa arbélského Jóchannána, nástupce Achádabhútího, viz rok 283. Popraven byl 5. šabátu/únor a jeho nástupcem se stal jistý Abrahám. Po roce 351 ztratily persekuce na rasanci.
***********************************************************
341.
Ol. 280, 1
652 SE
588 AE
neznámý
a. u. c. 1094
Antonius Marcellinus a Petronius Probinus/Probus
***********************************************************
Na Západě Constans vedl úspěšné tažení proti Frankům, v němž pokračoval i roku následujícího. Pokud nesídlil v Trevíru, pobýval v severní Itálii. Do Říma jezdil vzácně, srov. rok 347. Svou monotheistickou horlivost prokázal t. r. v nařízení Crepereiovi Madalianovi, praefectovi annónae/zásobování, d. f. zástupci praefecta praetorio Itálie, aby "zmizela pověra a zrušeno bylo šílenství obětí/cesset superstitio, sacrificiorum aboleatur insania", jak začíná vyhláška. Běda těm, kteří jednali "proti zákonu božského principa, našeho otce/contra legem divi principis, parentis nostri". Paradox zbožněného otce a zákazu náboženství, jímž byl zbožněn, unikal křesťanských potentátům po desítky let, než deifikace zrušili.
Podobným tónem a výrazivem se klasičtí autoři vyjadřovali o monotheistech, židovských a křesťanských, srov. historiky Tacita a Suetonia, viz rok 64+ a v indexu s. v. křesťanství. Constans se tak stal prvním z augustů zakazujících polytheistické kulty, třebaže v této době byli křesťané stále ještě ve velké menšině. O padesát let později již nebude možné na veřejnosti tradiční náboženství vykonávat a ani se hlásit k jeho rozmanitým podobám.
1. listopadu následujícího roku nařídil praefectu Urbi Fabiovi Aconiovi Catullinovi, aby uchoval a neničil chrámy mimo hradby na provozování lidových zábav, "ačkoli pověra by měla být zcela vymýcena" (srov. obdobný zákaz roku 346 na Východě). Nicméně 1. prosince 346 (viz tam; n. 354?) nařizuje praef. praetorio Italiae Flaviovi Taurovi zavřít všechny chrámy a zrušit veškeré oběti. Kdo neposlechne, "budiž mečem-mstitelem sražen k zemi/gladio ultore sternatur".
V Antiocheji v lednu posvěcen "zlatý kostel" a u té příležitosti zasedla synoda východních biskupů. Za přítomnosti augusta Constantia II. byl alexandrijský biskup Athanasios znovu zbaven úřadu a jeho nástupcem zvolen Eusebios zvaný Emesénský, nicméně rodem z Edessy, žák mimo jiné Eusebia z Kaisareie. Viz rok 343. Constantius připomněl výnos svého otce Constantina I. zakazujícího pod trestem obětování bohům (otcův edikt neznáme). Zákazů polytheistických kultovních praktik přijde v následujících desetiletích mnoho, neboť se zjevně neujímaly, i když je doprovázely tresty propadnutí majetku a ztráty hrdla, nejostřeji za Theodosia I. Viz dále rok 346.
Římským Orientem otřásala po celý rok zemětřesení s výjimkou Antiocheie.
***********************************************************
342.
Ol. 280, 2
653 SE
589 AE
neznámý
a. u. c. 1095
Imp. Constantius Augustus III a Imp. Constans Augustus II
***********************************************************
Na Západě na Rýně Frankové Constantem poraženi a pokořeni, Alamannové potvrdili s Římem mír. Přes úspěchy nebyl Constans u vojska v oblibě, neboť dbal na kázeň, jak znělo dobové vysvětlení. Od provinciálů přísně vybíral daně, poněvadž chod jeho dvora byl velmi nákladný a výběrčí kradli (to nebylo specifikum jeho doby, ale jev celořímský odjakživa). Také se o něm tvrdilo, že si kupoval "barbary krásných tváří" a za sex s nimi jim nechával u svého dvora velkou volnost.
Bosporský král Ti. Iúlios Rhéskúporis VI. Filokaisar Filorhómaios Eusebés byl poražen a zabit Goty vedenými pravděpodobně Ermanarichem, srov. o něm rok 336. Rhéskúporis byl posledním v řadě dynastie hellénistických panovníků navazujících na tradici bohatých hellénských panovníků a měst zahajující v sedmém, resp. pátém století př. n. l., srov. rok 675-, 480-, 438-. Pohřben byl v Pantikapaiu a části výbavy hrobu se zachovaly. Jeho sestra Nana byla provdána za ibérského krále Merobana/Miriana III. a stala se s poustevnicí Ninou světicí gruzínských křesťanů, srov. rok 301. • Po roce c. 280 jsou zmínky o jistém Chédosbiovi (?), možná dalším synovi Rhéskúporida IV. Současníkem Rhéskúporidovým (VI.) byl dle mincí jiný Sauromatés V. a po něm snad jeho syn Sauromatés VI. Snad z konce 5. století pochází zmínka o vládci jménem Ti. Iulius Duptunos.
V Kónstantínopoli po krvavých pouličních nepokojích mezi orthodoxy a ariány/hoi areianidzontes biskupem města Makedonios (I). Soupeřil o úřad s proníkajským vyznavačem a mnohem mladším knězem Paulem (I.), který se držel kostela, viz rok 340. Constantius pověřil comitu Hermogena, magistra equitum, táhnoucího k armádě do Thrákie, aby cestou poměry v Kónstantínopoli uklidnil.
Lidé se však proti němu pozdvihli/stasis démú, asi většinově příznivci Paulovi, zapálili dům, v němž se zdržoval a na ulici ho zavraždili, tělo vláčeli a prý nakonec hodili do moře. Ještě se nestalo, aby tak vysoký armádní činovník přišel o život za "občanských" a náboženských sektářských nepokojů. ● Je pozoruhodné, že polytheističtí autoři sektářský základ nepokojů přehlíželi.
Zraněn byl též nejvyšší městský úředník Alexandros/proconsul urbis constantopolitanae a z města utekl (praefectus urbi zřízen až roku 359, viz). Constantius se pak osobně dostavil z Antiocheie, vyhnal Paula, potvrdil Makedonia a Nový Řím potrestal snížením dávek dováženého obilí z Alexandreie z osmdesáti medimnů o polovinu; od přímého potrestání viníků se dal davem uprosit.
Makedonios spustil čistky od protivníků ariánů, dával mučit kněží, vyhánět je z města a zabavovat jim majetek (tvrdí to o něm příznivci níkajského vyznání: ze sektářských válek není zachováno žádné ariánské podání, pouze nenávistné texty jejich protivníků).
V Číně zemřel 26. července císař Čcheng/Cheng (vládl od roku 325) a nástupcem se stal jeho bratr S'-ma Jüe jako císař Kchang-ti/Kangdi (20; vládl do roku 344). Plánoval výpravu proti státu Pozdní Čao/Hou Zhao, ale kromě pohraničních bojů k invasi na sever nedošlo.
***********************************************************
343.
Ol. 280, 3
654 SE
590 AE
neznámý
a. u. c. 1096
M. Maecius Memmius Furius Babrius Caecilianus Placidus a Flavius Pisidius Romulus ***********************************************************
Na Západě se Constans vypravil do Británie, kam se s vojskem přepravil v lednu, vzácný to počin římské flotily. Důvod expedice neznáme, snad se pustil do Pictů loupících na severu ostrova na římském území. V červnu byl zpět ve své Augustě Treverorum.
Tohoto, předcházejícího nebo následujícího roku začala v Serdice, metropoli Středomořské Dákie, synoda, pokus Constantia a Constanta o ukončení sektářských rozbrojů mezi církevními činovníky. Opět řešila spory katholiků vedených Athanasiem Alexandrijským, Iuliem Římským a Paulem Kónstantínopolským (nebyli přítomni, Athanasios vyčkával v Aquileji) s ariány. Přes tři sta biskupů, z toho jen 76 z Východu, jimž všem předsedal Ossius/Hosius z Corduby, viz rok 300 a 351, se velmi rychle nedohodlo na pokračování sněmu.
Předtím synoda v Římě západních biskupů svolaná Iuliem I. v zimě 340-341 podpořila Athanasia, roku 341 na Východě koncil v Anticheji podpořil ariány. Rozuzlení měla přinést Serdika, měla to být revise římské, antiošské a tyrské synody, bylo z toho však fiasko: když níkajští prosadili, aby na jednání byli přizváni Paulos a Athanasios, odešli od nich do Filippúpole biskupové ariánští a protiathanasiovští (to nemuselo být jedno a totéž), tedy většinou východní.
Znovu se neshodli na homoúsii a dokolečka probírali personální otázky. Paulos se směl s Athanasiem vrátit do svých biskupství, to byl ústupek Constantiův, jemuž hrozil Constans válkou, třebaže oba biskupové spadali do kompetence Constantiovy, východní. Z církve byli vyhnáni příznivci Paula ze Samosat, viz rok 264, a Marcellus z Ankýry v Malé Galatii za to, že pokládali Ježíše za člověka.
Rozdělením synody podle hory n. pohoří Tisucis n. Susacis/Susacenses Alpes mezi Illyrikem a Thrákií neznámé dnes polohy se neoficiálně rozdělil i na monstrositě nabírající administrativní a ideologický aparát monotheistické organisace na východní a západní část. Pravděpodobně hranice kopírovala tetrarchie, nyní již poloviny, obou augustů.
V Japonsku se císař Nintoku, viz rok 310, oženil s milenkou jménem Jata. Císařovna Iha no hime no Mikoto (od jara 314) ji však nesnášela a nechtěla se proto vrátit ke dvoru. Nechtěla ani s císařem mluvit a již se nikdy nesetkali: zemřela roku 347. Jata se stala císařovnou roku 350 a nastaly starosti s manželstvím a císařským harémem jí.
Na jaře 352 se Nintoku zahleděl do císařské princezny Medori. Byla to jeho nevlastní sestra z jiné matky a vlastní sestra císařovny. Od císařského prince Hajabusy chtěl, aby zprostředkoval s Medori setkání. Namísto toho se Hajabusa sám zamiloval, a to tak, že si ji tajně vzal: princ byl nevlastním bratrem Medori i císaře.
Když se císaři dlouho nedostávalo od prince hlášení o termínu setkání s princeznou, vypravil se na ně osobně. Medori s ženami předla a vše se nyní dozvěděl. Hajabusovi odpustil, ale zaslechl pak, jak se princ Medori ptá, co je hbitější, zda střízlík, nebo sokol. Nintoku znamená střízlík, Hajabusa sokol. Princezna odpověděla, že sokol a princ na to: "To znamené, že budu prvním já."
To už bylo přes míru a manželé museli prchnout ode dvora. Císař za nimi poslal jistého Wofunu a ten uprchlíky se svými muži dopadl, zabil a pochoval na břehu řeky Ihoki.
Roku 365 se pokusili neplatit tribut obyvatelé Silly, ale byli k tomu donuceni, naopak o dva roky později porazili povstalí Jemiši císařskou armádu a její generál Tamiči padl. Když povstali poddaní roku 379, rozsah revolty znám není, snížil císař daně a odvody. Zemřel na jaře roku 399 a téhož roku v zimě byl pohřben.
Nástupcem se stal jeho syn Ričú, "Kráčející středem/správnou cestou", vlastním jménem Iza-ho-wake. Spikl se proti němu princ Nakacu, zapálil palác, ale ještě neinthronisovaný císař v něm nebyl. Jeho lidé ho odvezli do bezpečí. Nakacu dával dohromady vojsko a Ričúa pronásledoval. Zavraždil ho však na záchodě jeho vlastní člověk Sašihire, za což byl namísto odměny Ričúem usmrcen. Ričú uchopil císařské moci roku 400, ale po nemoci na jaře 405 zemřel (70) a v zimě byl pohřben.
Seznam celé dynastie Jamato, nejstaršího vládnoucího klanu světa se 125 panovníky z téhož rodu viz v přílohách pod Dynastové xv.
"Staré pohřební pahorky, tumuly"/jap. kofun byly jedním z rysů éry Jamato, počítané Japonci mezi roky c. 250 až 710 jako její první úsek do roku 578 (druhý jako Asuka). Móda kofunů/tumulů přišla z Číny a takové náhrobky si dávali budovat velmoži též v Koreji. V Japonsku jich je registrováno přes 160 tisíc.
***********************************************************
344.
Ol. 280, 4
655 SE
591 AE
neznámý
a. u. c. 1097
Západ: Flavius Domitius Leontius a Flavius Sallustius Bonosus (do května), pak Fl. Iulius Sallustius
Východ: Fl. Domitius Leontius a Fl. Iulius Sallustius
***********************************************************
Perský král Šápúr II. vytáhl na římské území, nejnižší datovací údaj z možných. U Eléie při Singarách ve velké bitvě se sice Římané zmocnili perského ležení a s ním následníka trůnu Narsa, kterého zavraždili, ale v nočním protiútoku museli před Peršany ustoupit. Ztráty na obou stranách byly značné; události ovšem asi patří až do roku 348, viz tam, srov. rok 346.
Roku 346 oblehl Šápúr II. neúspěšně Nisibu. Na perskou armádu se tehdy snesl mrak kobylek a Peršané vyklidili ležení. Obležení trvalo tři měsíce a město osvobodila armáda Constantiova. Roku 350 to Peršan s městem zkusil potřetí, obrátil dokonce tok řeky Mygdonios a pod hradbami města vzniklo jezero, takže se část hradeb zhroutila, ale ani nyní neuspěl: k útoku do průlomu poslal s jízdou i slony a ti se obrátili proti vlastním vojům.
Vrátil se do říše, kde se musel postavit invasorům ze středoasijských oblastí, viz roky 356nn. Nemalou roli v ústupu před Římany hrály pravděpodobně velké perské ztráty na mužstvu. S Římem vydrželo příměří do roku 359.
Constans někdy v této době nabídl Donatovi z Karthága peníze, aby přestal se svou haeresí. Ten to odmítl a peníze, věnované na podporu církví imperátorem prostřednictvím emisarů Paula a Makaria, vrátil z Afriky zpět do Říma. Constans se pak pustil s dónátisty (lat. výslovnost jejich vůdce zněla Dónátus) a s jejich radikály circumcellióny do války.
Dal obsazovat jejich kostely, zavírat kněze a deportovat je z Afriky; příliš úspěchu mu to nepřineslo, neboť dónátismus zjevně žil v afrických hlavách až po vandalskou éru do roku 534, kdy se vrátila celá oblast pod římskou správu, a je pravděpodobné, že zanikl až s arabskomuslimskou expansí. Sám Donatus zemřel kolem roku 355 na lodi při převozu do Itálie. Byl primasem své církve od roku 315, viz rok 313 a 355, srov. rok 313 a 314.
V této době byli vůdci circumcelliónů Axido a Fasir, s nimiž bojovala armáda vedená comitem Taurinem (ve funkci c. dvacet roků, jmenován ještě Constantinem I.). Se vzdorem dónátistů se identifikovaly skupiny domorodé populace Púnů a Berberů, sedláků-nájemců/kolónů a zotročených pracovníků na statcích latifundistů. Pravděpodobně někdy v této době se začaly množit krvavé přepady státních úředníků, lokálních bohatců, finančníků, vojáků.
Dónátisté svým banditům říkali agónisticí/"bojovníci; rozumí se za správnou víru", též "svatí". Od ostatních dostali latinské jméno circumcelliónés pocházející od označení pro potulné mnichy bez trvalého místa v klašteře, circumcellió, popř. od obratu "potloukající se kolem kapliček/cellae", kde sókratovsky hučeli do křesťanů, aby opustili svůj katholicismus.
Circumcellionové označovali figury římského establishmentu za ďáblův prostředek na zničení pravé víry a na utiskování zemědělského lidu. Ďáblovým vynálezem byli též kněží oficiálního níkajského křesťanství, jimž vypalovali oči vápnem, ničili jejich kostely a oltáře. Při přepadech armádních oddílů vyhledávali mučednickou smrt, pouštěli se do předem ztracených bojů s pokřikem "deó laudés/"chvály bohu", vyhledávali v útocích smrt a vrhali se v úniku před zajetím se skal. Hnutí bylo prvním křesťanským organisovaným terorismem projevující se jako nástupce jahwistických sikáriů, viz v indexu s. v. terorismus.
Circumcellský banditismus se rozšířil po celé římské Africe a lze předpokládat, že patřil k oporám Firmova povstání roku 372, viz tam. Jak se objevil a kdy se vytratil, známo není. O circumcelliónských a dónátistických hrůzách víme pouze z podání katholických autorů.
V Číně zemřel 17. listopadu císař Kchang (22) a na trůn byl "posazen" jeho roční syn s císařovnou Čchu Suan-c'/Chu Suanzi (20) S'-ma Tan/Sima Dan pod jménem Mu-ti/Mudi; nominálně vládl do roku 361. Regentství vedla císařovna a generálové vedli úspěšné války s okolními malými státy; část územních zisků ke konci vlády Ťinové ztratili.
Roku 351 se dva roky po vraždě císaře Š'-č'ho/Shi Zhi zhroutil na severu stát Pozdních Čao/Hou Zhao, následovník jihohunském státu Chan Čao/Han Zhao (329), viz více k okolnostem roku 325 a srov. rok 350 a stát Dřívější Čchin/Qin. Ťinové dobyli zpět staré sídelní město Luo-jang (ale nepřestěhovali se tam). Roku 357 byl Mu prohlášen za dospělého (13), dostal císařovnu Che Fa-ni (zůstala bezdětná) a jeho matka Čchu složila regentství (zemřela roku 384).
***********************************************************
345.
Ol. 281, 1
656 SE
592 AE
neznámý
a. u. c. 1098
Flavius Amatitius a Flavius Rufius Albinus n. Fl. Nummius Albinus
***********************************************************
Zemětřesení zničilo Dyrrhachion, ale město postaveno nově a na stejném místě. Ve střední Itálii bylo poničeno Abillum. Na Východě postihlo Antiocheiu a otřesy se opakovaly po celý rok.
Během nepokojů v Alexandrii zahynul Grégorios, ariánský patriarcha alexandrijský, protivník Athanasiův. Constantius II., sám fanoušek ariánů, jemuž bratr Constans ze západu, oddaný athanasiovec, hrozil válkou, požádal Athanasia, aby se vrátil do svého úřadu a ten se 31. října následujícího roku do své vlasti a funkce také vrátil.
Athanasios, jemuž se předhazovalo věštění z letu ptáků a hlavně špiclování kléru, se z návratu k moci neradoval dlouho. Po smrti Constanta roku 350 se karta obrátila a Athanasios musel opět Alexandreji opustit. Skrýval se a žil mezi hornoegyptskými mnichy a poustevníky v poušti. Jeho exil zrušil roku 361 císař Iulianus, ale brzy ho znovu vyhnal. Srov. dále rok 355.
Někdy kolem t. r. se narodil v Aquileji překladatel řeckých theologických spisů Rufinus (zemřel c. 410). Jeho latinské Církevní dějiny jsou parafrází Eusebia z Kaisareie dovedené do roku 403, srov. rok 260+. Dílo do řečtiny převedli Kyrillos, od roku 348 biskup v Jerúsalému a světec, a jeho synovec Gelasios (někdy pokládaný za Gelasia z Kaisareie).
Zemřel první ze syrsko aramajských křesťanských církevních otců Afrahat/řec. Afraatés pocházející z Adiabény zvané pod Sásánovci Aššuristán. Asketa skládal hymny a kázání-homilie. Jeho volným pokračovatelem byl Efrem/řec. Efraim z Nisibi zvaný Syřan; žil v letech 306-373. Jeho mladším současníkem byl Kyrillónas, autor syrských homilií a básně o vpádu Hunnů za Kavkaz roku 395 n. 396, snad z Edessy a snad synovec Efraimův. Z Edessy byl další ze svatých syrských literátů Balai z Chalkidy na Bélu/dn. Qinašrín na severu SYR; zemřel po roce 436.
Z Amidy byl Isaak, který v Římě veršoval o hrách roku 404 a o pádu Města do Alarichových rukou roku 410. Usadil se v Antiocheji Syrské a zemětřesení, které ji postihlo roku 459, popsal ve verších. Prosou psal homilie.
***********************************************************
346.
Ol. 281, 2
657 SE
593 AE
neznámý
a. u. c. 1099
Imp. Constantius Augustus IV a Imp. Constans Augustus III
***********************************************************
Na Východě možné datum noční bitvy u Singar, viz rok 344 a 348. 1. listopadu vydal Constantius nařízení, aby se nebořily zdi chrámů, v nichž byly zakázány bohoslužby a stály mimo hradby, s ohledem na lidové zvyklosti o slavnostech. O měsíc později však nařídil ve všech městech chrámy zavřít, zrušil veškeré kultovní obětiny a kdo by neposlechl, aby byl sťat, resp. hrozilo mu to, viz rok 341 a nařízení Constantova pro Západ.
V listopadu 353 zrušil noční oběti a v únoru 356 zopakoval pohrůžku popravou, bude-li někdo uctívat sochy bohů. O vlastních persekucích polytheistických obyvatel prameny nevypovídají. Srov. rok 341, 381 a 385.
***********************************************************
347.
Ol. 281, 3
658 SE
594 AE
neznámý
a. u. c. 1100
Vulcacius Rufinus a Flavius Eusebius
***********************************************************
Oslavy tisíciletí Říma, a. u. c. 1100, které měly vrcholit roku následujícího za konsula se jménem císaře z roku 247, se už nekonaly, třebaže vládce Západu Constans v Římě asi byl a dal razit minci u příležitosti opravy chrámu Štěstěny/Felicitatis. Událost zapadla, poslední ludi saeculares dával Philippus Arabs, viz rok 247. Říše měla svá centra na potulujících se mnohatisícových dvorech augustů a panovníkovou ideologií už definitivně byl monotheismus. "Adeó in diés cúra minima Rómánae Urbis," povzdechl si dobový autor Sex. Aurelius Victor, "až natolik upadla péče o římské Město".
V dalmatské obci Strido, jejíž polohu neznáme, se narodil Sophronius Eusebius Hieronymus (zemřel 30. září 420). Přeložil do latiny či revidoval překlady bible ("Vulgata"), viz rok 393, přeložil a upravil světovou kroniku Eusebia z Kaisareie a dotáhl ji do roku 378. Na něho navázal Hydatius z Aquae Flaviae/dn. Chavez v Portugalích (zemřel c. 470). Oba se setkali v Palestíně, kde Hieronymus pracoval a zemřel, když utekl z Říma před obviňováním z podílu na usoužení hlady/askesi vdovy Blaesilly roku 384 (doprovázely ho Blaesillina matka Paula a druhá její dcera Iulia alias Eustochium, fanatičky klášterní askese). Hydatiovo dílo Chronika datovalo podle vlád augustů a olympiád, třebaže ty už byly osm desetiletí zakázány (!).
V Sardech se narodil sofista a neoplatónik Eunapios, autor sbírky biografií vyhlášených sofistů. Žák sofistů a řečníků Chrýsanthia Sardského a armenského křesťana Proairesia v Athénách, viz rok 320, zemřel ve své vlasti někdy po roce 410. Byl přítelem Iulianova lékaře a rádce Oreibasia z Pergamu. Jeho biografie přibližují nástup monotheismu a intelektuální zánik polytheismu a jeho center na Východu říše. S novými poměry upadal zájem o studium řečnictví, situace byla za křesťanských panovníků ještě horší než za časů "druhé sofistiky" (od c. Nerona po c. Galliena).
V Athénách těchto roků panovala mezi učiteli rhétoriky a filosofie velká řevnivost, srov. rok 320. Současníkem Proairesiovým byl Anatolios z Bérýtu zvaný Azútrión (význam neznámý), školený právník, sofista, který se dal na úřednickou karieru: z antiošské řečnické školy se dal na cestu dovnou do Říma. Nejvýše to dotáhl na praefecta praetorio Itálie, Illyrika a Afriky za Constantia. Zdatný řečník pořádal rhétorské soutěže a zemřel c. 360. Z jeho synů Anatolia, Apollinária a Gemelia, kteří se stali žáky Libaniovými, viz o něm roku 314, se prostřední stal v letech 397-399 praefectem Illyrika. Zaujalo svého času, že Anatolios při příchodu do Athén obešel chrámy a obětoval bohům, a to v době právě Constantiově. Jiný Anatolios z Bérýtu, Vindonius Anatolius, podstatně mladší, složil spis o zemědělství o dvanácti knihách/synagógé geórgikón epitédeumatón, jakousi agrární encyklopedii.
Dalším Proairesiovým vrstevníkem byl sofista Hímerios z bíthýnské Prúsie (nad Hypiem), viz dále rok 364, v Athénách vystupoval rhétór Mílésios ze Smyrny. Ze svých athénských žáků poslal Proairesios do Říma na vyžádání dvora řečníky Eusebia z Alexandreie a jeho kolegu Músónia z Pamfýlie, sofistu a rhétora, posléze státního byrokrata, viz o jeho konci u roku 351.
***********************************************************
348.
Ol. 281, 4
659 SE
595 AE
neznámý
a. u. c. 1101
Flavius Philippus a Flavius Salia
***********************************************************
Constantius II. na tažení proti Peršanům bojoval snad t. r. v noční bitvě u Eléie/Hiléie, dn. Tell Hajjál, u Singar bitvu s nerozhodným výsledkem, jak si Říman myslel, Peršané pokládali za vítěze sebe. Na východní frontě se mu vlastně nedařilo, ale všechny perské pokusy o invasi Syrie zadržel. Bitvu u Singar lze datovat též roky 344, viz tam, a 346.
V Hispánii Tarrakónské se narodil Aurelius Prudentius Clemens, krajan Theodosiův. Není o něm mnoho známo, pravděpodobně byl ve své rodné provincii vysokým úředníkem říšské správy. Na dvoře Honoriově patřil mezi poradce a na pensi se vrátil domů a stal se vegetariánským asketou. Zachovány jsou pod jeho jménem oslavné křesťanské hymny na mučedníky a podobná themata, v dílu Psychomachia potírá jeho víra polytheisty a v jiných básních haní gnóstiky. Zemřel někdy po roce 405.
***********************************************************
349.
Ol. 282, 1
660 SE
596 AE
neznámý
a. u. c. 1102
Ulpius Limenius a Fabius Aconius Catullinus Philomathius
***********************************************************
V Mesopotamii opevnil Constantius Amidu (roku 660 SE východní)/dn. Diyarbakır a o rok později Telu/Tellu n. Tall Mauzalat, která se dříve jmenovala Antipolis/Antónínopolis, později Constantina n. Constantia, dn. Viranşehir v TR.