Seznam států

Seznam státních útvarů starého věku (výběr):

hellénské a nehellénské městské, spolkové (federativní) a národní státy, další ethnická suverénní uskupení

(v časovém rozsahu Chronografie; k historii a trvání vide index)

 

O počtu hellénských států srov. pod Athény a synoikismos. Úplný výčet poskytují numismatické přehledy, viz v oddílu "Bibliografie" a tam pod hellénismus. 

 

A. Mateřská Hellas a severní oblasti Hellady

 

Athény, jejichž integrální součástí byla vlastně celá Attika a Salamis; obyvatelstvo bylo autochthonní a Iónové

Aigína, Dórové, stát Athéňané anektovali roku 431

Megary a Megaris, Dórové

Korinthos s venkovem (Korinthias), Dórové

Sikyón, Dórové

Fleiús, Dórové

Argos s větší částí Argolidy, Dórové

Epidauros, Dórové

Troizén, Dórové

Lakedaimón - Sparta s venkovem (Lakóniá) a o. Kythérou, Dórové

Spolek Messénů, Messéniá, předdórské hellénské obyvatelstvo a Dórové, větší část dějin součást spartského státu

Spolek Arkadů se sídlem v Megalopoli, Arkadie, předdórské hellénské obyvatelstvo, aiolské s příměsí dórštiny; po většinu dějin žili ale jednotlivé arkadské obce jako samostatné státní útvary jako Kleitór, Feneos, Stymfalos, Psófis, Kafyai, Orchomenos, Mantineiá, Tegea, Lykosúra, Figaleia, Bassai, Trapezús, Aliféra, Héraia, Thelpúsa

Spolek Élejců, Éliďanů, Élis, původně Achajové hovořící dórsky; zvl. status měla Olympie

Spolek Achajů, Acháiá, hovořící dórským dialektem; původně dvanáct jen kultovně se sdružujících městských států - Pelléné, Aigeirá, Aigai na řece Kráthis, Búra, Héliké, Aigion, Rhypes, Patrai, Fárai, Ólenos, Dýmé a Tritaiá

Zakynthos, achajská

Kefalléniá, achajská

Leukas, dórská

Spolek Akarnánů, Akarnánie, Akarnánové, aiolské s příměsí dórštiny; zahrnoval Ithaku

Spolek Aitólů, Aitólie, Aitólové, aiolské s příměsí dórštiny

Ozolští Lokrové nebo Západní, Lokroi Zoloi nebo Hesperioi, Dórové, z jejichž sídel vynikala pouze Amfissa (kde bylo sněmoviště Lokrů), Naupáktos a Oiantheiá, po většinu dějin pod protektorátem jiných

Fókis, Fókové s ústředním sídlem v Delfách, kde bylo také celofócké sněmoviště, aiolské s příměsí dórštiny

Spolek Boiótů, v němž byly hégemónem Théby a v různých dobách ho dále tvořily Tánagra, Plataiai, Kópai, Haliartos, Koróneia, Orchomenos, Thespiai. K nim přibyly Chairóneia, Lebadeia (oddělením od Orchomenu), Thisbé, Choraiai, Hyettos, Sifai (oddělením od Thespií) a Órópos (o nějž se Boióťané neustále přeli s Athéňany), původní obyvatelé hovořili boiótským dialektem aiolštiny s příměsí severozápadní dórštiny, když do země přišli dórští Boiótové, kteří jí dali nové jméno

eubojské státy, Iónové: největší byly Histiaiá - Óreos, Chalkis, Eretriá, Karystos, Styra (pl., též Steiria)

Opúntští Lokrové, Lokroi Opúntioi, aiolské s příměsí dórštiny

Epiknémídští Lokrové, Lokroi Epiknémídioi (též Hypoknémidští), aiolské s příměsí dórštiny

Dóris, Dórové

Ainiánové, aiolské s příměsí dórštiny

Oitaiové, aiolské s příměsí dórštiny

Perrhaibové, aiolské s příměsí dórštiny

Magnéti, Magnésiá, aiolské s příměsí dórštiny

Dolopové, hellénisovaní Thrákové v jižní Thessalii a v jižním Épeiru, sídlili i na Skýru (později byl ostrov Iónský)

Máliové, aiolské s příměsí dórštiny

Hérákleia Tráchíniá, Dórové v Achajské Fthiótidě

Thessalie, Thessalové, původně aiolské (zůstalo hlavně v Pelasgiótidě), jinak dórisována; konfederace s tágem (= králem) v čele a správci čtyř thessalských krajů (tetrarchové) - Thessaliótis s Farsálem, Pelasgiótis s Ferami, Lárissou a Krannónem, Hestiaiótis s Trikkou a Fthíótis (Achajská) s Thébami

 

B. Makedonie, Épeiros, Illyrie, Thrákie, západní a severní Pontos

 

Épeiros, épeirské, dórsky mluvící kmeny Molossů, Thesprótů a Cháonů měly původně každý své vladaře, v historické době národní federativní království se sídlem v Ambrakii v čele s králem Molossů, kam na jihu patřila i Amfilochie a Dolopové; roku 232 bylo království zrušeno a zřízen republikánský Spolek Épeirótů se sídlem ve Foiníké - Ambrakie se osamostatnila jako démokratiá a Athamánie jako království (resp. pirátské náčelnictví)

Korkýra, dórská

Epidamnos, dórský

Apollóniá, dórská

Illyrové, Illyrie, kmeny a kmenové svazy, které uznávaly nadvládu épeirských či makedonských králů, např. Dassaretové, Taulantiové, Penestaiové, Partinové (vše na území dn. Albánie); severně od těchto kmenů leželo Skoderské království a území kmenového svazu Delmatů a dalších četných kmenů až nahoru do Istrie a Pannonie. Hellénské kolonie na Jaderských ostrovech byly vzácností (Faros, Korkýra Melainá)

Makedonci, král Makedonců, národní království, města jako Pydna, Díon, Methóné, Aigai, Pella, Thessaloníké, Amfipolis užívali omezené autonomie

 

Paionové, Paionie, národní království

Dardanové, Dardanie, národní království

Thrákové, Thrákie, pestrý jazykový konglomerát nejednotných kmenů, výraznější byla království Béssů, Odrysů, Astů, Sapaiů

 

Hellénské státy na historicky thráckém, později makedonském pobřeží:

iónské Methóné, Thermai na makedonském pobřeží, na Chalkidice dórské Poteidaia, Mendé, Skióné, Olynthos, Toróné, Stageiros, Akanthos, Sané, dále východně Amfipolis, Krénidés - Filippoi, Abdéra, Maróneia, Ismaros, Ainos a města Thráckého Chersonésu (iónská) - např. Krithoté, Elaiús, Paktyé a Kardiá, původní chersonéský stát athénských osadníků; později Lýsimacheia

Thasos a Samothráké (iónské)

 

Hellénské státy v Pontu:

na thráckém území na pobřeží Propontidy iónský Perinthos a dórské Sélymbriá a Býzantion; v Pontu Euxeinu Salmydéssos, Apollóniá - Sozópolis, Anchialos, Mesembriá, na getském či dáckém území Odéssos, Dionýsopolis, Kallátis, Istropolis (Istros), Tyrás, na skythském území Olbiá (většinou iónské); iónské poleis na Tauridě (Taurové) a na protilehlém sarmatském břehu, které se později staly součástí Království Bosporos (Theodósiá, Pantikapaion, Fanagoreia); Pityús na území Abasgů, v Kolchidě Dioskúrias a Fásis (vše iónské)

Skythie a Sarmatie s jejich četnými usazenými i polonomadickými kmeny

 

C. Iónie, Aiolie a ostrovy, Kréta

 

Aiolie (některé ostrovy a pobřeží helléspontské Frygie - Tróas a pobřeží Mýsie):

Sígeion (aiolsko-iónské), Ílion, Alexandreia v Tróadě, Tenedos, Lesbos, Assos, Antandros, Adramyttion, Attarneus, Myrína, Kýmé, Temnos.

Iónie (pobřeží Lýdie a Kárie):

Smyrna, Klázomenai, Erythrai, Teós, Lebedos, Kolofón, Efesos, Magnésiá na Maiandru, Priéné, Myús, Mílétos, Iassos, Myndos, Halikarnássos, Knidos

 

Kyklady, Severní (iónské) a Jižní Sporady:

Imbros, Lémnos a Halonnésos (původně thrácké, pak iónské), Peparéthos, Skiathos, Skýros (srov. pod Thessalií), Chios, Íkariá, Samos, Andros, Ténos, Mykonos, Keos, Sýros, Serifos, Sifnos, Paros, Naxos, Amorgos, Ios (všechny iónské), Dórové kolonisovali: Patmos, Kós, Karpathos, Rhodos, Mélos, Thérá, Astypalaia

 

Kréta (dórská)

Knóssos, Lyttos, Gortys, Faistos, Kydónia, Ítanos atd.; krátce v hellénismu Spolek Krétů („synkretismos“)

 

D. Anatolské země 

 

Mýsie a Bíthýnie

původní anatolské obyvatelstvo převrstvili thráčtí Mýsové (Moisové - Moesové) a Bíthýnové (předtím Bebrykie). Obě země před příchodem Mýsů a Bíthýnů ovládali thráčtí Frygové (likvidátoři Říše Chetitů) a celá střední část západní Anatolie až k propontidě se nazývala Frygie. Později se pobřežní části Mýsie začalo říkat Malá Frygie a ještě později z ní Peršané udělali satrapii Frygie na Helléspontu (do níž např. patřila celá Tróas).

Nejslavnějším sídlem Mýsů byl Pergamon, který se v hellénismu stal centrem státu dynastie Attalovců (ačkoli si uchoval instituce autonomní polis).

Ve vnitrozemí helléspontské Frygie (= kde žili Mýsové a rovněž thráčtí Dolionové a Mygdonové), z hellénisovaných měst vynikala Sképsis, Apollóniá, Mílétopolis či Prúsa. Na pobřeží Helléspontu a Propontidy byly státy původně iónských osadníků jako Abýdos, Lampsakos, Parion, Kýzikos (vše iónské), Chalkédón (dórský).

Největším hellénským státem na bíthýnském pobřeží byla dórská Hérákleia Pontská (srov. např. Severskou ligu z roku 281), iónský Kios (pozdější Prúsiás Přímořská), dórsko-attický Astakos, hellénistická Níkomédeia a sídelní město hellénistických bíthýnských králů Kieros - Prúsiás - Království Bíthýnie.

 

Lýdie

Kmenové území Lýdů se sídelním městem jejich králů v Sardech. Až do dobytí země Peršany žila země jako centralisovaná monarchie. Vedle pobřežní Iónie jako hellénské státy vynikaly Magnésiá pod Sipylem či Filadelfiá.

 

Kárie

Kmenové území Kárů, kteří před příchodem Dórů ovládali část Kyklad a Kréty. Kárská společnost žila v decentralisované královládě a byla ze starověkých národů nejsilněji prostoupena relikty matriarchátu. V perské době jeden z kárských panovníků byl zároveň satrapou (se sídlem v Halikarnássu) a tím jakýmsi federálním králem nad Káry. Dórským státem na kárském území byly Tralleis. Z větších kárských sídel prosluly Mylasy, Alabandy, Bargylie, vesměs silně hellénisovány.

 

Lykie a Pisidie s Pamfýlií

Národ Lyků nikdy nevytvořil silný státní útvar a žil v konfederaci městských státečků s centrem v Xanthu (např. Kalynda, Pinary, Patary, Tlós, Oinoandy). Z hellénský států na pobřeží byla největší dórská Fasélis.

Pamfýlie: Pestré ethnické složení obyvatelstva dalo jméno zemi, v níž nikdy nevznikl jednotný státní útvar. Z hellénských či hellénisovaných států jsou nejznámější Olbiá, Telméssos, Pergé, Sídé (aiolská), Aspendos (dórský) a hellénistická attalovská klérúchie Attaleia. Mimo města vládli místní klanoví předáci.

Pisidie a Isaurie: dva příbuzné národy ve vnitrozemí za Pamfylií, které žily v klanech a jejich předáci (knížata) byla po celý Starý věk proslulá piraterií a banditismem všeho druhu. Hellénisované městské státy Selgé, Sagalassos, Terméssos; Derbé a Isaury jsou známy jako sídla domorodých knížat.

 

Frygie, Paflagonie, Pontos a Galatie

Původní (Velká) Frygie po zániku domorodého království se ještě v průběhu perské vlády rozdělila na několik menších administrativních celků, později z větší části plně autonomních (srov. výše Malá Fr.): na Frygii, kterou po Peršanech nejdéle drželi Attalovci (její severní část, zvaná Epiktétos, připadla na čas bíthýnským králům), Lykáonie patřila většinou pod vládu kappadockých králů a v pozdější Galatii se usadili Keltové. Od Frygie byla oddělena i přímořská část, Paflagonie.

Frygie v klasickém období nikdy jednotný státní útvar nevytvořila a Frygové žili venkovsky roztroušeně bez velkých městských center. Hellénisovány či jako klérúchie byly založeny Apameia - Kíbótos, Láodikeia na Lyku.

Lykáonie: podobně jako Frygové žili Lykáonové. Jejich nejznámějšími sídly byly Larandy a Ikonium.

Galatie byla východní částí Frygie, na němž se usadili kmenové svazy keltských Tolistobogiů se sídlem v Gordiu, Tektosagů se sídlem v Ánkýře a Trokmů s centrem v Tauiu (Taviu). Jejich knížatům hellénský svět přidělil titul tetrarchů. Některým z tetrarchů se podařilo získat moc nad všemi třemi kmeny a vládli jako králové Galatů - Keltů.

Paflagonci žili rovněž po většinu dějin venkovským způsobem pod rodovými předáky. Jednotné království existovalo jen krátce. Na pobřeží založili hellénští osadníci státy jako Sésamos - Amástris nebo iónskou Sinópé.

Pontos byl v dobách perské vlády přímořskou částí Kappadokie, která se později za hellénismu oddělila. V Království Pontos pak panovala perská hellénisovaná dynastie. Hellénskými státy na území Pontu byly např. iónské Amísos a Trapezús.

 

Kappadokie

Země se smíšeným obyvatelstvem anatolsko-chetitsko-íránským rovněž neměla výrazného městského centra. V zemi existovaly dvě střediska moci, a to theokratické státy (chrámové občiny) a později v hellénismu královská dynastie perského původu, která sídlila v Mazakách. Z kultovních center byly nejznámější Kybistry, Tyana, Komány či Meliténé

 

Kilikie

Ethnicky smíšená populace Kilikie (jazykově anatolsko-chetitsko-hellénsko-semitské) v klasickém období nikdy jednotný státní útvar neustavilo. Nehellénské obyvatelstvo žilo po kmenech a proslulo pirátstvím. Zřejmě jako chrámová občina fungovala Mopsúestiá či Mopsú hestiá. Z hellénských států prosluly dórské Tarsos a Soloi a hellénistická Seleukeia na Kalykadnu.

 

E. Levanta a hellénský Východ

 

Kypros

O původním obyvatelstvu není mnoho známo. Ostrov byl kolonisován Hellény a Foiníčany. Největšími státy kyperských Hellénů byly Salamis, Kúrion, Pafos, Marion, Soloi, Kerýniá, Afrodision, Karpasiá, Ídalion, foinícké byly např. Amathús či Kition.

 

Armenie a kavkazské země

Na původním urartejském území, kde se usazovali skupiny Kimmeriů, Skythů a Armenů (kteří do Anatolie přišli snad jako část fryžských kmenů) dlouho vládli Médové a Peršané. Později v Armenii vzniklo království, po větší část dějin decentralisované.

Severně od Armenie se rozkládala království Ibérů a Albánů. Pod severním Kavkazem žili Sarmaté, za nimi na sever kmenové svazy Skythů.

 

Syrie a Kommágéné

Politicky velmi pestrá oblast, v níž od nejstarších dob existovala celá řada státních celků původního semitského obyvatelstva, později semitských Aramajů či indoevropských Chetitů (Syrochetitové). Na území Syrie nikdy nevznikl ústřední stát a teprve Peršané z ní učinili územně správní jednotku (satrapii). Teprve oslabení moci Seleukovců umožnilo vznik autonomních městských států, které byly původně zakládány jako klérúchie pro hellénské a makedonské vojáky v seleukovské armádě a pro přistěhovalce z Evropy (hlavně oblast tzv. Seleukidy s tetrapolí Antiochií, Láodikejí, Apamejí a Seleukejí Píerií, kromě toho např. Kirrhos, Alexandreia, Zeugma, Berroia - Chalybón). Arabskými knížectvím byla např. Chalkis, Lýsiás, Palmýra.

Nejsevernější část Syrie, Kommágéné se sídelním městem Samosatami, se odtrhla jako samostatné království s vlastní dynastií perského původu.

 

Foiníkie 

Ani na území Foiníkie nikdy nevznikl jednotný stát Foiníčanů, ale země byla rozdělena mezi soupeřící obchodní státy s pravděpodobně volenými králi v čele jakými byly Arados, Byblos, Sídón a Tyros.

 

Palaistíné

Země měla odpradávna jazykově pestré obyvatelstvo. Přímořskou část původně ovládali ie. Filistové s městskými centry v Gaze, Askalonu a Azótu - Ašdodu. Ve vnitrozemí se usadily kmeny Židů, kteří zde vytvořili nejprve krátce jeden stát, který se rozpadl na dvě království, severní Israel a jižní Júdeu. Po zániku obou židovských států byl po s úpadkem seleukovské moci obnoven jednotný židovský stát, království v čele s panovníkem z hasmónajské dynastie. Na přelomu letopočtů zanikl i tento a místní panovníci (tetrarchové) působili v rozdělené zemi jako vládci pod římským protektorátem.

Arabové přicházeli do země ještě v době perské vlády a později v hellénismu vznikly v Transjordánii jejich kmenové státy jako např. Filadelfiá - Ammán (původně centrum knížectví Ammon), Gerasa, Bostra, které se staly centry státu arabských Nabatů, kterým vládli příslušníci královské dynastie.

Hellénská kolonisace v Palaistíné byla omezena na klérúchie na severu země.

Mezi jižní hranicí Júdeje a Egyptem leželo knížectví Idúmajů (Idúmaia, starý Edom), kde žil kmen příbuzný Židům. Větší část jeho území byla v hellénismu obsazena Nabaty. Jižně od Mrtvého moře leželo území knížectví Móabů, které rovněž ovládli Nabatové.

 

Mesopotamie a Arabie

Vedle ústředních mesopotamských mocností, států Assyrie a Babylónu, v oblasti existovalo několik státečků nomádských Aramajů. Na přechodu mezi Mesopotamií a íránskými zeměmi se rozkládalo staré království Elamu. Po zániku perské a seleukovské moci se Mesopotamie stala jádrem Říše Parthů. V parthské éře existovalo v tomto prostoru několik malých „národních“ království (na severu např. arabská Gordyéné, Osroéné, arabská knížectví podél Eufrátu, na jihu u Zálivu Království Charakéné, obnoven bylo království Elamitů.

Arabský poloostrov byl z velké části uspořádán v moci jednotlivých kmenů. S koncem perské vlády pronikali arabští nomádi stále severněji do Mesopotamie a Syrie a do východních a jižních částí Egypta.

Z větších celků vynikly státy Gerrhů, Maků a Ománů v severovýchodní části poloostrova, v severozápadní a centrální části Qedar, Temá, Jatribové, Lichjánidé, Minajovci (arab. Ma‘ín), na jihu Chimjarové - Homérité (s přístavem Adana), Sába, Qatabán a Hadramaut. Část Arabů se přeplavila do protilehlé Ethiopie.

Hellénský živel se v Arábii nikdy nikde trvale neusadil.

 

Íránské země, Baktrie

Rozsáhlé území dnešních státních útvarů Írán, Afghánistán, Pákistán, Turkmenistán, Uzbekistán Tádžikistán Kirgyzstán a Kazachstán po velkou část popisovaného období spojovala od 6. století pod svou mocí říše perských Achajmenovců. Síla Peršanů, jednoho z národů indoíránské jazykové skupiny, stoupla v okamžiku, když se zmocnili na západu íránské oblasti státu Médů a připojili ho vladařskou personální unií. Východně od Peršanů žili v ethnických vasalských knížectvích na území dn. jižní části Íránu Mardové, Karmánové a Ariové, na severu u Kaspického moře Hyrkánové a Tapúrové, v dn. východního Íránu a jižního Pákistánu Gadrósové, na území východního Íránu, v Pákistánu a Afghánistánu Drangové, Arachótové a Parapamisadé. Na území dnešního severního Afghánistánu a jižní části Turkmenistánu a Uzbekistánu Baktrové, severně od nich v Uzbekistánu a jižním Kazachstánu Sogdové.

Źádný z těchto národů nikdy ve Starém věku nevytvořil výraznější a plně samostatný státní útvar. Severně od Sogdů a Baktrů sídlili u Aralského jezera Chorasmiové (severní Uzbekistán) a jednotlivé skythské kmenové svazy Dahů čili Saků a Massagetů na jihozápadu dnešního Kazachstánu. Oblast východní části Kazachstánu a celý východ dnešního Ruska nebyl klasickému světu nikdy znám.

Na území celé íránské oblasti zakládali hellénističtí vladaři osady s hellénským a hellénisovaným obyvatelstvem. Po secessi místního hellénské populace od Seleukovců vznikly dokonce na území dn. Pákistánu, Afghánistán, v jižní části Střední Asie a na severu Indie hellénské státní útvary.

Na severovýchodu dnešního Íránu se na začátku 3. století objevil kmenový svaz indoíránských íránských Parnů-Parthů, kteří později po Seleukovcích převzali jejich íránskou a mesopotamskou doménu.

 

Indie a východní Asie

Na území dnešního Bharátu a Cejlonu žilo množství národů a existovala řada soupeřících státních útvarů. Kromě severní část subkontinentu nebyly však v podstatě nikdy ve styku s klasickým světem. Na západním pobřeží Indie bylo několik obchodních hellénských osad.

O oblastech dnešní Barmy, Indočíny (India extra Gangem), ostrovů a Číny (Sérika) měl Starý svět nepatrně infomací, nevíme o jediném kontaktu.

 

F. Egypt a Afrika

 

Egypt, Kúš a černoši

Egypťané s vlastní starou civilisací žili v údolí Nilu. Jejich politická moc sahala v úspěšných dobách do dnešního severního Súdánu, Syrie a východní Libye. V severním Súdánu pod egyptským kulturním vlivem existovaly státy Kúšitů Meroé a Napata. Pozdějším označením pro Kúšity bylo Núbijci. Kúšitům se dokonce podařilo na několik desetiletí ovládnou celé nilské údolí, ale bez podstatných částí Delty.

Na jih od nich, tzn. v dnešním Súdánu a Ethiopii žilo černošské obyvatelstvo, jemuž, jako všemu subsaharskému a na jižním okraji světa, říkal Starý svět Aithiopové, Ethiopové, tj. „Ti, co vypadají jako spálení“. Je to z vlastné tehdejší označení pro celý černý subsaharský kontinent. Hellénský svět s černou Afrikou, respektive s její východní částí - Azánií, obchodoval, žádný státní útvar ale z této oblasti a ze Starého věku neznáme.

Libye je původní označení pro oblast dnešního severozápadního Egypta a dn. východní části Libye až po Syrtu. Jméno je od národa Libů či Libyů, kteří sídlili i ve východní části Delty a dokonce získali po několik generací nadvládu nad větší části Egypta. Libyjci žili v kmenových svazem, které spojoval v dobách loupeživého a válečného tažení volený předák, král. Libyé bylo později první hellénské označení pro celou severní Afriku. Pět hellénských osad v Libyi, jejíž pobřežní části se říkalo Kýrénaiké podle největšího města Kýréné, se v hellénismu spojilo v konfederaci, Pentapoli.

V západní části Syrty, na území dn. Tuniska, se uchytili Foiníčané, jejichž nejmocnějším státem zde bylo Karthágo, neúspěšný soupeř Říma v boji o nadvládu nad západním Středomořím. Této oblasti se původně říkalo Afrika a tento geografický pojem ještě ve starověku zatlačil označení celého světadílu Libye.

Púnové si nikdy nezískali důvěru Hellénů (srov. války o Sicílii). Jejich kolonie ležely na jižním a jihovýchodním pobřeží Hispánií, na Baleárách, Sardinii, Sicilii a Maltě a na marockém pobřeží.

Zatímco na severu Sahary žijící Gaitúlové, Garamanté či Nasamóni nikdy žádný státní útvar nevytvořili, v severním Alžírsku, Tunisku a v Maroku žijící kmeny Numidů a západněji sídlících Maurů se spojily ve známá království.

 

G. Sicílie a ostrovy západního Středomoří

 

hellénské státy, viz kolonisace

sikelské osady

kartháginské osady

 

H. Itálie

 

Velká Hellas/Magna Graecia, viz kolonisace v indexu

Řím a střední Itálie, viz v indexu pod Itálie

Etruskové a severní Itálie, viz v indexu pod Itálie a Etrúrie

 

I. Hispánie a Gallie

 

Hellénské a foinícké osady v Hispániích a v jižních Galliích, viz v indexu

Keltibérové

hispánští Keltové

gallští Keltové

zarýnští a zaalpští Keltové

 

J. Germánie a ostatní

 

severní a západní Germáni, viz v indexu pod G.

východní Germáni

ostatní, národy negermánské