Aréchión z Figalie§ viz Arrhachión z Figalie

Areios, Aréos z Athén§ arch. 28 (?)

Areios z Alexandreie, učitel řečnictví a eklektický filosof, přítel Augustův, o. filosofů Dionýsia a Níkánora§ 30, 7-, 39+ 

Snad totožný s Areiem Didymem z Alexandreie, autorem spisů v oboru dějin filosofie, tzv. doxograf; viz též Didymos z Alexandreie.

Areios z Alexandreie, lat. Aríus, stoupenci aríání, presbyter, po něm nazván silný křesť. proud ariánství§ 260+, 270+, 300+, 313+, 318+, 320+, 325+, 328+, 329+, 335+, 337+, 338+, 340+, 342+, 343+, 352+, 355+, 356+, 360+, 362 až 364+, 366+, 367+, 372+, 373 až 375+, 377+, 378+, 380+, 381+, 384+, 391+, 392+ a viz pod aríáni a křesťanství  

Arekomikové, Arecomicí§ viz Volkové

Areláte, řec. Arelás, s přístavem Fossae Marianae, jako řím. osada Colónia Iúlia Paterna A. Sextárum, dn. Arles§ 49, 40-, 49+, 86+, 259+, 314+, 316+, 337+, 353+, 354+, 360+, 373+ a viz Volkové

Aremorikové, Armorikové, Aremorica, kelt. kmenový svaz, resp. souhrnné označení pro přímořské kmeny v dn. Bretagni a Normandii („are + mor(e)“, kelt. U moře, Přímoří): Ambibariové (dn. Ambieres), Aulerkové, Curiosolítové (dn. Corseult), Essuviové, Lexoviové (dn. Lisieux), Namnétové (dn. Nantes), Osismiové, Rédonové (srov. dn. Rennes), Venellové, Venetové (srov. dn. Vannes); srov. pod Gallové§ 250, 57, 56, 53-, 286+ 

Arellius Fuscus, rhétór a sofista v Římě§ 55 a viz s. v. rhétores

Aremúlios§ viz Rómulus Silvius

Arenal, El Arenal, archeol. lokalita v prov. Arauco, Chile§ před 6000 (1)

areopagos, Areios pagos, areiopagítai, areopagové, Areův vrch a soudní orgán na něm v Athénách zasedající; vydržel do 4. století n. l.§ 596, 594, 508, 462 - 461, 380, 344, 68  

Arés, bůh války a jeho podoby, gen. Area i Aréa, lat. Márs§ 1520, 1450, 432, 421, 211, 189, 136, 86-, 131+  

Aresiás z Athén, jeden ze „30“§ 404

Aresináriové, Aresinárií, keltib. nárůdek v dn. Katalánii§ 74

Aretáfilá z Kýrény, tyrannoktonos, dc. Aiglatorova§ 96

Aretaios z Kappadokie, lékař§ 95+

aretálogie§ viz zázrak

Aretás, aram. HRTT MLK, Hárithath, Háretath, Hárit, králové arabských Nabatajů:§

Aretás I.§ 168, 110-, 356+

Aretás II. Hérotímos (?)§ 311, 110, 103, 96

Aretás III. Filellén§ 96, 87, 84, 65 - 62, 47-, 9+  

Aretás IV. Filopatris Filodémos/"Patriot Milující lid", aram. Háritath Rahem amneh, řec. rod. jménem Aineás/nabat. Háni (?), manž. Chuldy, Hagary a Šaqílathy, o. Fasaély, Ša'udaty a Hagary a Malicha II., 'Ubdata a Rabbela§ 10 - 8, 4-, 1+, 5+, 9+, 18+, 30+, 34+, 37+, 40+, 67+, 247+     

Aretás, s. Hagary, vn. Arety IV.§ 9

Aretás, Hárithath z Gerrhy (?), dyn.§ 166

Arété, dc. Aristippa z Kýrény, m. Aristippa Métrodidakta§ 435, 399

Arĕté, dc. Dionýsia st., manž. Theárida, jeho bratra, Dióna a Tímokrata§ 388, 358, 354 

Arĕté z Aigosthen v Megaridě, manž. (?) Poseidóniova, zakladatelka občanské nadace§ 233

Arethúsa, m. v Syrii, původ. hellénistická katoikie pojmenovaná podle makedonského města, v Plíniově době již vyvrácena válkami, náležela do státečku arabských Emesénů, viz, dn. arab. ar-Rastan u Homsu§ 65, 63, 37-, 361+ 

Arethúsa, m. v Dekapoli (?), viz syrskou Arethúsu§ 63 (?)

Arethúsa, m. v Makedonii§ 406

Areus či Aréios ze Sparty, protiachájský politik, gen. Area n. Aréia§ 188, 186 - 183

Areus I., k. ve Spartě, s. Akrotatův, na mincích v gen. tvaru dór. basileŏs areŏs§ 309, 281, 273, 272, 267, 265

Areus II., k. ve Spartě, s. Akrotatata krále s Chílónidou§ 309, 260, 252

Arevakové, řec. Arúakoi, Arevací, keltib. národ v Přední Hispánii s městem Clunia. Bývají někdy pokládáni za součást nebo jiný název pro Vakkaje, viz tam§ 153, 151, 143, 138 - 136, 134, 133, 93, 76, 55

Aréxidámos ze Sparty, průvodce Máchatův§ 207

Arfachšád, Arpakšád, s. Šémův§ 2440, 2002, 1975, 1942

Argadeis, attická fýla§ 700

Argaios, dvě vulkanické h. v Kappadokii, dn. Hasan Dağı v TR a Erciyes Daği, v imperiální éře na mincích Kaisareie§ před 6000 (2)

Argaios z Makedonie (I.)§ 1. k., 647, 616

Argaios z Makedonie (II.)§ 2. k., 393, 359

Argaios z Órópu, Alexandrův satr. Súsiány§ 324, 309

Argaios, s. Ptolemaia I. s Tháidou§ 283

Argandea z Uruku, k.§ 2490

Arganthónios z Tartéssu, k.§ 700, 635

Argaithos alias Argunt, gotský velmož§ 243+, 250+

Argeá z Théry, m. Isthmy, zakladatelka nadace§ 200

Argeadovci, Argeadé, Argovci, Argívští, Argejští, makedonský panovnický rod, též podle Hérákleova prapotomka zvaní Témenovci§ 770, 342, 310, 296

Argeia, Argaia z Théb, manž. Aristodémova, m. Proklea a Eurysthena§ 1275, 1104 

Argeios z Akragantu, strat.§ 406

Argeios z Athén§ 105, arch. 98 n. 97

Argeios z Élidy, vůdce démokratů§ 365

Argeios n. Argívus, správce Galbova majetku§ 69+

argejský, Argejští§ Argos

argenteus, stříbrná mince§ 286+, 301+ a viz v přílohách v oddílu Míry & váhy

Argentínus, "Stříbrňák", údajné božstvo stříbrné ražby, s. Aesculána§ 269

Argentokoxos z Kalédonie, prořímský k.§ 209+

Argentorate, Argentorátum, osada Vangionů, na jejímž místě po vyvrácení římského města vznikl Straßburg, hl. m. Alsas§ 43+, 69+, 269+, 356+, 357+ a viz Vangionové

Argentovaria, Argentária, m. v První Germánii, dn. Ödenburg/fr. Horbourg v Alsasech§ 378+

Argidava, m. v dn. Banátu, sídel. m. Dáků za Burebisty§ 60

Argilos, m. v Makedonii u Amfipole, osada Andru, dnes okrajová součást Kozani; thr. slovo pro "zeď"§ 469, 424 

Arginúsai, ostrovy u aiolského pobřeží Anatolie§ 421, 406, 403

Argiragus, Arvirargus, vlastně kelt. titul bojového náčelníka, protiřímský válečník na jihu Skotska§ 83+, 100+

Argišti I. z Urartu, k.§ 811, 790, 788 - 774, 772, 766 a úvod

Argišti II. z Urartu, k.§ 786, 714, 708, 678, 673 

Argištichinili, m. v Armenii§ 1. dn. Armavir na Arasu, 786, 766; 2. na jezeře Van, 766, 714 

Argithea, sídel. m. Athamánů§ 190, 189

Argívští, argívský§ viz Argos

Argívus§ viz Argeios

Argó, "Rychlá", loď plavců za zlatým rounem do Kolchidy§ 1600

Argonaut, Argonautés, plavec na lodi Argó§ 1275, 716, 352, 293, 50 

Argolás, výšiny v Lokridě§ 355

Argos, s. Dia s Niobou, k. Argu, hérós§ 1805, 1710, 1640, 491

Argos (neutr.), lat. Argos (n.), Argí (v nepř. pádech), Argolis, Argejští či Argívští, jeden z nejsilnějších hellénských států, pův. Forónikon podle Forónea, br. Íó, který první měl založit město s tržištěm; akropole města se jmenovala Lárísa, země byla Ínachiá, pozd. Ápiá, Argiá, stát dórský§ předmluva, 5300, 1963, 1894, 1850, 1805, 1749, 1710, 1700, 1640, 1587, 1568, 1551, 1510, 1505, 1484, 1473, 1466, 1450, 1434, 1420, 1400, 1382, 1350, 1311, 1300, 1286, 1266, 1235, 1201, 1184, 1104, 1100, 1060, 863, 801, 776, 775, 770, 748, 728, 719, 710, 700, 696, 695, 691, 684, 680, 669, 668, 664, 657, 600, 595, 576, 573, 546 - 544, 520, 494, 491, 481, 480, 472 - 468, 462, 460, 457, 454, 446, 432 - 430, 423, 421 - 411, 408, 405, 396 - 394, 392 - 387, 379, 370 - 364, 362, 352, 345, 343, 333, 330, 328, 323, 315, 313, 303, 272, 264, 254, 245, 241, 240, 238 - 236, 229, 225 - 223, 219 - 217, 213, 209, 200, 198, 196, 195, 192, 189, 185, 183, 173 - 171, 168, 163, 147, 146, 133, 80, 52, 28-, 100+, 124+, 130+, 268+, 392+    

Bájná prehistorie Argolidy (podle Pausania; mýthy poskytují obraz mnohem spletitější, srov. rok 1266 a v přílohách dynastové xii.): Argos, syn Foróneovy dcery, pojmenoval zemi po sobě. Vládu jeho potomků ukončil z Libye/Egypta přišedší Danaos. Po něm vládl jeho syn Lynkeus a toho syn Abás. Abantovi synové si království rozdělili tak, že Akrisios zůstal kralovat v Argu a Proitos vládl v Mideiu, Tírynthu, v Héraiu a na části pobřeží. Když pak Akrisiův syn Perseus omylem zabil svého otce diskem, vlastním to vynálezem, vyměnil si vládu s Proitovým synem Megapentheem a mohl tak založit Mykény (neboť mu v těch místech upadla příklopka pochvy, myké).

Podle jiné verse se Zeus zahleděl do Ió, dcery krále argívského Inacha (dle jiných to byl říční bůh), kněžky Héřiny. Diova choť ji proměnila v žárlivosti v krávu, ale té vyšel naproti Zeus proměněný v býčka. Héra tedy dala hlídat kravku mnohookému obru Argovi, kterého však zabil Hermés. Nasadila bohyně na dobytče ováda/oistros a ten Ió hnal po světě až do Egypta. Zeus ji zde hmyzu zbavil a narodil se Epafos, od něhož pocházel egyptský královský rod; tak podle hellénských představ.

Epafovou dcerou byla Libyé, jejíž syn Bélos měl syny Aigypta a Danaa. V boji o království Danaos podlehl a se svými padesáti dcerami utekl ze země, aby se děvčata vyhnula sňatku se stejným množstvím synů Aigyptových. Dostali se do Argu, kde jim král Pelasgos poskytl asyl. Egyptský výsadek ale stejně donutil dívky podstoupit vnucovaná manželství, ale pomsta na radu otce Danaa byla strašlivá: o svatební noci všechny své chotě zavraždily. Až na Hyperméstru, Danaovu dceru s Elefantidou, která se do Lynkea zamilovala a uchovala ho při životě. 

Královláda v Argu byla jako jediná v historii rozdělena stejným dílem mezi tři královské rody (triarchie): mezi Anaxagorovce, kteří měli jméno po Anaxagorovi, synovi Arga, Biantovce (Biás a jeho bratr Melampús byli syny Amyntháonovi; ve čtyřech generacích vládli až do Kyanippa, syna Aigialova) a mezi Néleovce - z matčiny strany od Melampoda, následoval jeho syn Anaxagorás, jeho syn Alektór, jeho synem byl Ífis. Po něm vládl syn Ífiova bratra Kapánea Sthenelos.

Protože se po dobytí Ília přestěhoval Amfilochos mezi pozdější Amfilochy, a Kyanippos zemřel bezdětek, Kylaratés, syn Sthenelův, zůstal jediným panovníkem Argu. I on zemřel bez následníka a království se tak dostalo do rukou Oresta, syna Agamemnonova, panovníka v Mykénách. Orestův stát ovšem tehdy zahrnoval ještě Spartu a Arkadii; o jeho velikých kostech viz rok 550.

O Orestově synovi a nástupci Tísamenovi a o Hérákleovcích viz rok 1168sqq. (Tísamenos byl Pelopovec, Hérákleovci Perseovci). Argívské Héráion s okolím známým metalurgickou výrobou, se stalo prvním dórským centrem na Peloponnésu.

Argos, A. to Amfilochikon, m. v Amfilochii§ 430, 336, 189 

Argos Orestikon, "v Orestidě", dn. se stejným jménem u dn. Kastorie§ 118

Argos Pelasgikon/Pelasgický§ viz s. v. Hellas

Argos, Odysseův pes§ viz pod zvířata oblíbená

Argotás z Pantikapaia (?), s. Ísanthův, choť ky Kamasaryé§ 190

Argunt§ viz Argaithos 

Argylos, m. na Chalkidiké§ 654

argyraspidové, pěší garda Alexandra Velikého§ 321, 319, 317, 316

 

Archagapos§ viz Kaikílios

Archagaté z Anópole, dc. Charmadova, manž. Machaiova, m. Kleodoxy§ 200

Archagathos I. ze Syrákús§ 310, 309, 307, 289, s. Agathokleův

Archagathos II. ze Syrákús§ 290, 289, s. Archagatha I.

Archagathos (III.), s. Theoxeny s Agathokleem, manž. Stratoníky§ 289

Archagathos z Peloponnésu, s. Lýsaniův, lékař§ 219

Archaianaktés z Kimmerijského Bosporu, zakladatel rodu Archaianaktidů, Archaianaktovců§ 480, 438

Archaianassa z Kolofónu, hetairá, družka Platónova§ 347

Archaianax z Mytilény, kolonisátor Tróady§ 620

 

archairesiá (sg.), obyč. ale archairesiai (pl.), volby spolkových úředníků u Achajů, volební sněm§ 224, 217 

Archalba z Ugaritu, Ar-Chalba, k.§ 1340, 1330

Archandros z Athén, strat.§ 256

arché§ viz délský spolek

Archebios Dikaios Níkéforos, k. v Indobaktrii§ 130, 120

Archebios z Býzantia, proathénský politik§ 390

Archebúlos z Théry, básník§ 275

Archedámis z Mytilény, zbožněná manž. Theofanova§ 62

Archedémidés z Athén§ arch. 464

Archedémos z Aiolie, též Archedámos, aitólský předák§ 197, 182, 176 - 175

Archedémos z Athén zv. Glamón/Krhavec, démagógos§ 406

Archedémos z Athén, s. Archiův, podával návrh§ 349

Archedémos z Tarsu, stoik§ 150

Archediké z Athén, d. Hégésistratova, vn. Peisistratova§ 514

Uchován její epitaf, jehož autorem je asi Simónidés z Iúlidy.

Archedikos z Athén, s. Naukritův, komický autor a promakedonský, proaristokratický politik§ 303

Archedios z Arkadie, s. Lykáonův§ 1560

archégetés§ viz oikistés a s. v. Apollón

archeion, sídlo městské správy, radnice, též archiv§ 186

Archeláis, ves v Kappadokii§ 218+

Archeláoi, fýlé v Sikyónu (‘liduvládní’)§ 595

Archeláos ze Sikyónu, Apollónův velekněz§ 1160, 1159

Archeláos z Akarnánie, prořímský politik§ 197

Archeláos z Argu, s. Témenův, k. v Makedonii§ 1104

Archeláos z Athén či Mílétu, žák Anaxagorův a učitel Sókratův§ 480, 410

Archeláos z Athén§ 229, arch. 222, popř. 211 

Jiný A. byl řečník a autor učebnice rhétoriky, další byl místopisec tažení Alexandra Velikého, jiný A. složil veršovaný spis O přírodních zvláštnostech, další o řekách, A. z Priény byl sochař ze 2. st. (žádný z nich není v CSD) 

Archeláos z Délu (?), obchodník§ 86

Archeláos z Hérákleie na Síru v Itálii, tyr.§ 431

Archeláos Iúdský§ 1. viz Héródés Archeláos; 2. viz Iúlius Archeláos 

Archeláos z Kappadokie, b. Neoptolemův, o. Archeláa č. 2 a Diogena§ 1. 88 - 86, 83, 73, 64, 56, 47, strat. Mithridáta VI.; 2. 83, 73, 64, 56, 55, 36-, 17+, s. č. 1, nauarch Mithridátův, velekněz v Kománách a k. v Alexandrii, manž. Bereníky Ptolemaiovské; 3. nástupce svého o., č. 2 v Kománách, sesazen roku 47 Caesarem, o. č. 4; 4. 42, 36, 35, 20, 17, 12, 8, 7-, 14+, 17+, 35+, 60+, vlast. jménem Sisinés/Sisina, s. s Glafýrou, jako k. Archeláos II. Filopatris Ktístés (Tiberius roku 17 n. l. po jeho smrti královládu zrušil a zřídil nad Kappadokií provincii). Archeláos II. byl o. Glafýry (II.), která se provdala za Alexandra, s. Héróda Velikého; jejich s. Tigránés se jako T. V. stal králem Armenů a jeho mladší bratr Alexandros jim kraloval v letech 58-63 pod jménem Tigrána VI.

Archeláos z Makedonie§ 1. 414, 413, 410, 407, 406, 404, 400, 399, 383, 365, k. Makedonů, s manž. Kleopatrou, vdovou po Perdikkovi, s. Perdikkův, o. Orestův; 2. 383, 359, s. Amynty III.; 3. velitel Alexandrovy posádky v Súsách, podvelitel Perdikkův a Antigonův, 331, 321, 311, 309 (Antigonův satr. Babylónie, bab. Ariskilamu); 4. strat. Antigona II., 243 

Archeláos z Mílétu, filosof předsókratický§ viz pod školy (1)

Archeláos ze Sparty, k.§ 886, 826, 775

archeologie, moderní historická disciplína. Starý svět neměl konservacionistické vztahy k minulosti. To platilo o architektuře, výtvarných uměních stejně jako v literatuře. Platilo: přepsat, přemalovat, předělat a zahodit. Nikoho nezajímalo, co leží pod ruinami vyvrácených měst, jak žili předhellénští n. předřímští obyvatelé, nikdo se nezabýval zmizelými orientálními kulturami, třebaže chodil kolem velkých ruin. Zajímavou výjimkou je kopání v ruinách Korinthu po roce 146, kdy byl dokonale vyvrácen Římany. Hledány byly bronzové předměty, především stolovací nádobí a roztavené kusy kovu z vyhořelých ruin, v nichž se smísily drahé kovy. Jeden čas byl "nekrokorinthiemi" Řím zaplaven a byl s nimi pěkný business. Byla to tedy první komerční archeologie, která tolik kvetla na konci 20. a začátku 21. století. Za zakladatele egyptologie a nilské archeologie bývá pokládán čtvrtý ze synů Ramesseho II. Chaemweset, viz rok 1304. 

Archelochos z Epidauru, s. Aristofantův, vyslanec§ 111

Archermos z Chiu, s. Mikkiadův, o. Búpala a Athénida, sochař§ 560, 546 

Archeptolemos z Athén, prooligarchický politik§ 411

Archestratidés z Athén§ arch. 577

Archestratos z Athén§ 1. navrhovatel zákona, 423, str. 406; 2. věštec vynikající svou hubeností, 320; 3. s. Euthykratův, vyznamenaný pro zbožnost, manž. Athéniny kněžky [xx]ty, 237

Archestratos z Gely, autor gastronomického spisu§ 375

Archestratos z Athén§ 1. démagógos, 461; 2. s. Lykomédův, str., 433; 3. dramatický básník blíže neznámý; 4. bankéř, 373; 5. asi s. Euthykratův, triérarch 334, formální navrhovatel Hagnónidovy mise k Polyperchontovi roku 318 (není v CSD)  

Archestratos z Makedonie, s. Níkónův, důstojník Démétria I.§ 302

Archiadás z Athén, neoplatónik§ 1. o. Asklépigeneie, 350+; 2. s. Hégiův a Asklépigeneie, 350+ 

Archiás z Alexandreie, grammatik, gen. Archiy§ 68+

Archiás z Antiocheie na Orontu§ viz A. Licinius Archiás

Archiás z Athén§ 1. arch. 497; 2. arch. 419; 3. arch. 346; navrhovatel zákona, s. Androkleidův, 175 

Archiás z Kamaríny, pučista§ 425

Archiás z Korinthu, s. Euagétův, vůdce korinthských kolonistů, oikistés§ 733, 710

Archiás z Makedonie§ 322, s. Antipatrův (?)

Archiás z Pergama, prytanis§ 283

Archiás z Théb, prospartský straník§ 379, 365 

Archiás z Thúrií zvaný Fygadothérás/Lovec uprchlíků čili moderní americký lovec odměn§ 322 a v indexu sub herci

Archiás, ptolemaiovský strat.§ 155

Archiás z Pelly, s. Anaxodotův, Alexandrův nauarchos a výzkumník§ 323

Archibiadés z Athén (?), milenec Alkibiada Mladšího§ 404

Archibiadés z Býzantia, vyslanec Memnonův§ 353

Archidámiá, Archidámeiá, Archidámis ze Sparty, dc. jistého Kleady (tak rukop.; snad Kleónymos n. Kleomenés?), asi bába Ágida IV.§ 272, 243, 241

Archidámos z Aitólie§ 1. s. Pantaleontův, 219; 2. promakedon. politik, 170 

Archidámos z Élidy, vyslanec u Krále§ 367

Archidámos, králové ve Spartě:§

Archidámos I.§ 739, 650, 600

Archidámos II.§ 470, 468, 444, 431 - 427, 419, 397, 385, 322 (?) 

Archidámos III.§ 444, 378, 371, 368, 365, 362, 360, 356, 351, 346, 344, 343, 338, 331, 281

Archidámos IV.§ 309, 300, 294, 275, 245

Archidámos V.§ 245, 241, 227, 219 

Archidámova válka§ viz válka ....

archiereus, provinční§ 30

archiereus kai tetrarchés§ viz tetrarchés kai archiereus

archiereus tú koinú tón Makedonón, „velekněz spolku Makedonů“§ 148

archigrammateus, šéf královské kanceláře Alexandra III.§ 323, 326

archigrammateus v Makedonii, původně „opisovatel“, později „tajemník“, zde ministr pro zahraniční záležitosti a pro otázky vojenské§ 221

archigrammateus u Seleukovců, ministr války, měl na starosti záležitosti armády§ 220

Archikratés z Acháje, protiřím. politik§ 146

Archilochos z Agryly (démos), architekt§ 407

Archilochos z Kerkýry§ 544 (Ol.)

Archilochos z Paru, básník§ 680, 648

Archimédés ze Syrákús, fysik, mathematik a mechanik-inženýr/méchanopoios, s. Feidiův, srov. také pod matematika§ 287, 246, 213, 212, 166, 75, 71; o jeho zbraních viz rovněž pod vojenská technika a lodi

Archínos z Amprakie, tyr., manž. Tímónassy z Argu, dc. Gorgilovy§ 585, 546

Archínos z Argu, tyr.§ 264, 240

Archínos z Rhodu, epónymní kněz a obchodník§ 150

Archippé z Kýmy, dc. Dikaiogenova, zakladatelka nadace§ 150

Archippos z Athén§ 1. doživotní archón, 1012, 993; 2. 425, o. Aristeidův; 3. 415, básník staré attické komédie; 4. arch. 321; 5. arch. 318

Archippos z Argu§ 1. aristokratický pučista, 195; 2. asi potomek no. 1, prořím. politik, 146 

Archippos z Makedonie, strat. (?)§ 180

architektura, řec. architektoniá, lat. architectúra, stavitelství a bydlení, architekti a stavitelé, domy, byty nájemné, byty městské/státní (nikoli hostince), villy atd., fysické a mechanické nauky (méchaniké) s ní spojené; viz také matematika

Odborných spisů o architektuře, stavitelství atd. vzniklo ve starém věku mnoho. V podstatě každý významný stavitel své názory shrnul do nějakého spisu. Z jejich množství se dochoval v úplnosti pouze jeden, a to práce Caesarova vojáka, ženisty, Augustova civilního architekta a inženýra Vitrúvia Pollióna „Deset knih o architektuře“/Dé architectúrá librí decem. V polovině 7. století žili architekti Metagenés (zvaný ze Samu) a jeho otec Chersifronés z Knóssu, kteří začali s obnovou Artemísia v Efesu, tzv. II. chrám. Práci dokončil Artemidin chrámový služebník Démétrios a Paniónios z Efesu, jenž později ve stejném iónském slohu s mílétským Dafnidem postavil v Mílétu chrám Apollónovi. Artemision bylo dokončeno někdy mezi lety 600 až 575 a stálo do roku 356, srov. rok 600: nejstarší z hellénských sedmi zázraků. Chersifronés s Metagenem sepsali nedochovaný spis o architektuře, čímž se stali prvními známými evropskými píšícími staviteli a inženýry vůbec. Posoudit věhlas syrských/foiníckých stavitelů je d. f. nemožné, ačkoli je nepochybné, že ovlivnili více než jen syropalestinskou oblast. Není znám žádný spis nejznámějšího z architektů měst/urbanistů Hippodáma z Mílétu z 5. století, stavitele Rhodu, Thúrií a Peiraiea, prvního ideologa pravoúhlých půdorysů (ovšem šachovnicové podoby měst jsou doloženy už v sedmém století, viz pod Smyrna).

První knihu o architektuře (v rozsahu, jak ji jímal starý věk) sepsal malíř a stavitel Agatharchos Samský o své dekorační výzdobě jeviště (scény) a o optických prostorových klamech, které s tím souvisejí, pro jednu Aischylovu tragédii. Vzápětí na totéž thema napsali myslitelé Démokritos a Anaxagorás. Silénos napsal knihu o dórském slohu, Theodóros Samský o Héraiu ve své vlasti. Pýtheos psal o iónském chrámu Athény v Priéně. Pýtheos byl též vedle Satyra autorem spisu o Mausóleiu. Athéňané Iktínos (který stavěl také Démétřin chrám v Eleusíně), Kallikratés a Karpión vydali práci o Athénině chrámu na Akropoli, Theodóros z Fókaie o tholu, okrouhlém chrámku v Delfách. - Všichni tito stavitelé a autoři odborné literatury patřily do 5. století. Architekt Kallikratés byl natolik zámožný, že pořádal prodejní výstavy umění v Athénách, zřejmě první akce podobného druhu v Evropě, ne-li na světě.

Filón z Eleusíny psal o stavebních poměrových vztazích chrámů a o zbrojnici, která stávala v peirajském přístavu (postavena za Démétria Falérského, srov. o Filónovi roku 317). Hermogenés, snad nejznámější architekt hellénismu, psal v polovině 3. století o pseudodipterním iónském chrámu Artemidy Leukofryény v Magnésii na Maiadru a o monopterním chrámu Dionýsově v Teu, které postavil (byl ještě jiný H., který žil v 1. st.). Arkésios psal o poměrových vztazích korinthského slohu a o iónském chrámu Asklépiově v Trallech, jehož byl stavitelem.

O poměrových vztazích v architektuře, jak uvádí Vitrúvius, napsali spisy odjinud neznámí Nexaris, Theokydés, Démofilos, sochař-bronzíř Pollis, Leónidás z Naxu, stavitel Leónidaia v Olympii (možná ale shodný s malířem Leónidou z Anthédonu), slavný athénský portrétista Sílánión, neznámí Melampús, Sarnakos a Eufranór z Korinthu, sochař a malíř.

•

O strojnictví-méchanice, která byla považována za součást architektury, psali Diadés, proslulý hellénistický poliorketik, tj. odborník na obléhání měst, veleslavný pýthagorik Archýtás, stejně proslavený Archimédés Syrákúský, mechanik a vynálezce Ktésibios z Alexandrie, Nymfodóros ze Syrákús, snad hellénistický autor fantastických příběhů, mechanik/inženýr a taktik Filón z Býzantia, nebo Dífilos, Démoklés, Chariás, všechno technici Alexandra Velikého a žáci Filippova poliorketika Polyída z Thessalie, poliorketik Pyrrhos a opět jinak neznámý fysik Agésistratos. Attalovi, nevíme, kterému, věnoval spis o vojenských strojích/Peri organón jistý Bitón. 

Jako první se systematicky zabýval méchanikou, ale také fysikou obecně a músikologií pýthágorik Archýtás z Tarentu. První měl sestrojit dřevěný létací stroj v podobě ptáka pohybujícího se po stromě zřejmě vypouštěním stlačeného vzduchu. Kromě toho zkonstruoval první řehtačku. O méchanice-konstruování čerpacích strojů, obléhacích atd. psal v některých dodnes zachovaných knihách alexandrijský mechanik Hérón, zřejmě ve 2. nebo 1. st. př. n. l. či až 1. st. n. l. Objevil mimo jiné princip parního pohonu a pracoval na hydraulických systémech. Ovšem první parní stroj-čerpadlo na odstraňování spodní vody z dolů postavili roku 1711 Thomas Mewcomen a Thomas Savery; roku 1769 James Watt patentoval zásadní vylepšení.

Hérón sepsal mimo jiné spis Automata o strojích mechanicky naprogramovatelných, aby v chrámech způsobovaly zázraky, samy od sebe otevíraly a zavítaly dveře, hýbaly vším možným, vše časově nastavitelné, což dokázal již Ktésibios. Filón Býzantský sestavil ve 3. st. př. n. l. přenosný divadelní automat přehrávající sofokleovskou tragedii s kulisami o pěti dějstvích včetně závěrečného hromu a blesku, zhotovil "robotickou" služku.

Slovo automatos/"samo od sebe, samohybný", se dvakrát vyskytuje už v Íliadě. Démétrios z Faléru, Kassandrův epistatés Athén, měl prý jakéhosi šneka, který se pohyboval sám od sebe a vypouštěl ze sebe sliz/kochliás automatós badidzón sialon anaptyón. Spartský král Nabis si dal údajně sestrojit automaton v podobě sochy své ženy Apie n. Apégy oděné do drahých látek. Seděla prý po jeho boku (skutečná tyranisovala kromě toho svůj rodný Argos, viz rok 198) a když se nějaký bohatý Sparťan zdráhal přispět na královu politiku, donutil ho robota obejmout: uvedl do chodu jakýsi mechanismus a do nešťastníka pronikaly hřeby, dokud nesvolil zaplatit, nebo umřel. O zařízení, pokud existovalo a nepatří do propagandistických výmyslů Nabidových nepřátel, se s oblibou traduje, že šlo o první "železnou pannu". Inspiraci pro svou mechanickou obludu mohl Sparťan nalézt v mythickém krétském Talóvi (nom.: Talós/Talón), bronzovém Mínóově stvoření chránícímu jeho ostrov, srov. též rok 1053.  

Slůvko méchos (neutr.)/prostředek, lék i lest se vnořilo do homérovského méchanómai, stavět, konstruovat, lstivě vymýšlet, a proto byl Odysseus v očích Trojanů polyméchános/vynalézavý, hrozně lstivý; méchanai byly lsti. Méchané/dór. máchaná znamenalo v klasické době jakékoli sestrojené zařízení, stroj, kladku/jeřáb, i divadelní, odkud je asi dnes nejznámější užití slova méchané a její latinské verse: apo méchanés theos, deus ex máchiná. Když totiž staří autoři nevěděli, jak se ze zapeklitého děje vyvléci, spustili z jakési kladky či jeřábu do děje na jeviště některého z bohů, který smrtelníky rozsoudil a diváci mohli zatleskat. Zřejmě prvním, kdo fintu použil, byl tragik Aischylos v Eumenidách (458). 

Na hellénistické vynálezy navazovali Arabové. Jejich znalosti shrnul roku 1205 do Knihy o znalosti smysluplných mechanických zařízení inženýr Badí az-Zamán al-Džazarí, tedy z Cizre (čti: džizre) v dnešním TR, aramejská Gazarta, arab. Džazírat.

Architekt Hérákleidés Tarentský se roku 209 po pádu své vlasti dostal ke králi Filippovi V., u něhož pak působil jako diplomat a poradce. První evropský architekt v diplomacii a politice.

•

Z Římanů první psal o architektuře jistý Fuficius, po něm v devíti knihách M. Terentius Varró Reatínus jednu věnoval architektuře a dvě knihy napsal P. Septimius. Z římských stavitelů republikánské éry se dochovalo málo jmen, a to mnohdy v ne příliš důvěryhodné, byť pravděpodobné souvislosti: jistý D. Cossutius podle Vitrúvia měl na pokyn Antiocha IV. Epifana (sic) po více než čtyřech staletích roku 173 obnovit dostavbu Olympieia, chrámu Dia Olympského v Athénách, kterou po smrti Peisistratově kolem roku 515 zahájili a o pět let později odložili jeho stavitelé Antistatés, Kallaischros, Antimachidés a Porinos. Dokončeno však bylo Olympieion až asi roku 129 (popř. 132 n. l.) římským císařem Hadriánem: je nejdéle stavěnou sakrální stavbou v evropských dějinách - 644 (647) let. Cossutius je prvním Římanem, kterého z architektů známe jménem. 

Druhým známým římským stavitelem byl C. Mucius, který postavil chrám pro Honós & Virtús/Čest a Srdnatost, dedikovaný C. Mariem. Velké stavební plány s Římem a jeho okolím měl C. Iúlius Caesar, ale teprve Augustus mohl o sobě prohlásit: „Převzal jsem město cihlové, zanechávám po sobě mramorové.“ – Vedle sumerských sídel nejstarším plně cihlovými městy s náměstími byla sídla v povodí Indu Harappá a Mohendžo-daro z doby kolem roku 2300 a mladší. Ovšem tam i v republikánském Římě se stavělo z cihel nepálených, kdežto teprve od Augusta se šířil jako stavební materiál v Římě cihly pálené. Více než Augustus se pravděpodobně o "moderní" vzhled velkoměsta postaral Neró renovací po požáru roku 64+.

Z posledních desetiletí republikánského Říma známe architekty Filotíma a Dífila, tedy nikoli Latiny, kteří vybavovali komplexně villy včetně zahradní architektury. Imperátor Tiberius se vyznamenal svérázným přístupem k památkové péči. Jisté římské sloupořadí/porticus se naklánělo na stranu a jednomu zdatnému architektu se podařilo dalšímu sklonu kolem roku 20 n. l. zabránit a stavbu narovnat (srov. pozdější příběh šikmé věže v Pise). Vládce ale zakázal inženýrovo jméno publikovat a později ho dal i zavraždit.

•