Mc-Mer
Mccheta, sídel. m. Ibérie s opevněnou akropolí Armazi/Armazciche, "Armaziho pevností", u Ptolemaia Mestléta, dn. Baginati§ 324, 66-, 75+, 284+, 361+
V klasických pramenech zváno Harmazika, Harmozika, Armastika. Akropole a pevnost ibérské metropole Mcchety založeny Farnabázem I., královskou residencí až do vlády Dačiho (522-534), který přenesl sídlo království Ibérie/Kartli do nedalekého Tbilisi. Vyvráceno roku 736+ arabským vojevůdcem a budoucím kalífou Marwánem II.
Mê Linh, sídlo sester Trungových na severu Vietnamu§ 40+
Mê-Turan, Mê-Turnat, m. v Podijálí, dn. lokality Tell Haddad a Tell as-Sib§ 2006, 1830, 814
Mê-Ulmaš, d. Narám-Sînova§ 2292
Meanedu z Ummy, dyn.§ 2420
Mebaraggesi§ viz Enmebaraggesi z Kiše
Mébersapés, Mébarsapés n. Meharaspés, k. Adiabény pod parthským protektorátem§ 62+, 115+, 116+
Mecklenburg, něm. země§ před 6000, 1250, 393+
Mečen, dvořan za Třetí eg. dyn.§ 2642
Mečeči, dvořan za Páté dyn.§ 2375
med, jako konservační prostředek zesnulých§ 360, 49
Méda z Getie, manž. Filippa II., d. Kothélova§ 340, 337
Spekuluje se, že byla pochována s Filippem a že si po jeho zavraždění vzala dle "národních" zvyklostí život (srov. satí); v tom případě by mohla být zbroj v hrobě v Aigách její.
Médaba, Médaua (sg. i pl.), m. v palaistínské Peraji/Móabu, dn. Mádabá v JOR již od Ammánu§ 160, 129-, 37+
meddix tuticus, médix t., vůdčí úředník§ viz pod Campánia
Medatés z Persie, guvernér a příbuzný Dáreia III.§ 331
Médeia z Kolchidy, manž. Iásonova, vražedkyně svých dětí, macecha Théseova§ 1235
Médeios z Lárissy, Médios§ 1. dyn., 394; 2. s. Oxythemidův, Alexandrův hetairos a triérarchos, Antigonův nauarchos, snad vnuk předešlého, b. Hippostratův, strýc Oxythemidův, 323, 314, 313
Médeios, dyn. v Mýsii a Kománách§ 29
Médeios z Athén§ 1. arch. 101, 91 - 89, 88 a 86, též Meidiás; 2. s. Médeiův, epimelétés na Délu, 99; 3. arch. 69, popř. 66
Medeón/Medión (gen. Mediónu), m. v Akarnánii§ 231, 230, 191
Medeón, m. ve Fókidě§ 347, 174
Medeón, Meteón, hradiště Labeatů v již. Illyrii, dn. ves Medun již. od Podgorici, CG§ 169, 168
Meded, núbijský beduínský kmen na západním břehu Nilu n. označení pro nějakou část Libyjů (?), asi nesouvisí s Medžau§ 3174, 420
Mederichus, b. alamannského k. Chnodomaria, o. Serápiónův§ 357+
Médiá, Médie, Médové, západoíránský národ a země, pers. Mádha, bab. Madája, Madaj (o posunu významu slova viz rok 20)§ 2400, 2346, 2316, 2119, 1760, 836, 815, 804, 800, 799, 766, 760, 744, 737, 730, 722, 719, 715, 714, 708, 705, 702, 673, 653, 659, 650, 647, 645, 644, 630, 625, 617, 616 - 611, 590, 585, 556, 550, 522, 521, 518, 513, 480, 458, 410, 409, 405, 330, 328, 325 - 323, 319, 331, 317, 316, 312 - 310, 286, 245, 223, 221, 220, 209, 171, 162, 161, 155, 149, 141, 132, 130, 129, 127, 88, 65, 57, 50, 34, 20, 1-, 17+, 60+, 65+, 66+, 75+, 78+, 91+, 134+, 166+, 214+, 217+, 227+, 231+, 241+, 298+, 363+
Podle Hérodota je členili Médové, o nichž první zmínka z assyrských annálů pochází z roku 836, na kmeny Búsaiů, Parétakénů, Strúxatů, Arizantů, Búdiů a Magů, o nich viz s. v.
Médiá Atropatiá, Médiá Atropaténé, severozápadní část Médie, per. Ádurbádagán, pozdější Ázerbájdžán (íránský s jižní částí republiky AZ, severní část patřívala do Albánie)§ 774, 141, 87, 76, 67, 36, 20-, 51+, 215+, 299+ a viz i pod Atropatés, Arsakés a Médie
medicína§ viz lékařství
medínat, arab.§ viz madínat
Mediólána, předměstí Naissu§ 364+
Mediólánum, sídel. m. kelt. Insubrů v Gallii Cisalpínské, v imperiální době císařské sídelní m., dnešní Milano, č. Milán (srov. jiné M. Eburovíků, dn. Evreux, a M. Santonů, dn. Saintes)§ 776, 600, 230, 222, 195, 194, 78-, 188+, 193+, 255+, 258 až 260+, 268+, 270+, 282+, 286+, 287+, 289+, 293+, 296+, 305+, 311+, 313+, 314+, 316+, 352+, 353 až 356+, 360+, 363+, 365+, 366+, 374+, 381+, 383+, 390 až 393+
Mediomatrikové, Mediomatricí, kelt. lid v dolním Porýní se sídel. m. v Dívodúru/dn. Metz§ 70+
médismos, kolaborace s Peršany§ 545, 471, 367
Mediterráneum, mare medium§ viz Středozemní moře
Medión§ = Medeón
Medmé, Medmá, m. na jihu Itálie, dn. Rosarno§ 422, 396
Medobriga, m. Lúsítánů, snad ruiny u dn. Marvão v P, snad totožné s pozdější řím. osadou jménem Ammaia§ 47
Médokos z Thrákie§ = Amádokos
Medón z Athén, Medontovci, athénský aristokratický rod po synovi Kodrově, posledním dědičném králi athénském; Medón doživotním nevoleným archontem. V Iónii se jmenovali Basilovci/Basilidai, viz§ 1068, 1048, 723, 640
Medón z Argu, s. Keisův, b. Marónův, k.§ 1266
Medón z Kea, též Meidylos, o. Bakchylidův§ 520
Medori, jap. princezna§ 343+
Médosakkos ze Sarmatie, k., opilý manž. Amagy§ 389
médská zeď, obranný val mezi Eufrátem a Tigridem§ 567
medvěd, loven, v aréně, v boji§ 1071, 169, 72, 61-, 37+, 39+, 41+, 190+, 218+
"medvědice", hé arktos, dívka zasvěcovaná v Braurónu v chrámovém komplexu Artemidy do ženských iniciací§ 1275
Medway, ř. v Anglii, Medway Valley, v Kentu§ pravěk (2), 43+
Medža, Medžau, kraj v Núbii na východním břehu Nilu rodící ceněné žoldnéře pro egypt. armádu, asi nesouvisí s pozdějším Meded§ 3174, 1720, 1577, 1504, 1233, 420
Medžedu, Hor M.§ viz Chufu
měď§ viz pod Kypros
Mefítis, oskická bohyně páchnoucích zemních plynů§ 69+
Megabatés z Persie§ 1. nauarchos a satrapa, 500, 480, 477; 2. s. Spithridátův, 395
Megabázos z Persie, Králův vyslanec§ 458
Megabýzos z Persie§ 1. per. Bagabuchša, vojevůdce Dáreiův, jeden ze sedmi protimágovských spiklenců, 522, 521, 512, 511, 499, 455; 2. s. Zópyrův, vnuk no. 1, vojevůdce Artaxerxa I. a jeho zeť, manž. Amyty, o. Zópyrův a Artyfiův, 465 (jmenován jako Bagabýzos, možná někdo jiný, srov. ale perské znění jména), 455 - 452, 450, 449, 440, 423
Megabýzos, Artemidin kněz v Efesu/neókoros§ 1. 394; 2. 41
Megabyxos, s. Megabyxův, neókoros Artemidin, zřejmě jiná verse perského jména a asi potomek předcházejícího no. 1§ 394, 295
Megaklés z Athén-Alópeky (vše Medontovci)§ 1. doživotní archón, o. Diognétův, 921, 891; 2. 632, arch. 631?; 3. 595, 585, 576, 561, 560, 552, 551, 546, 548, 524, s. Alkmaiónův a Koisyry, o. Kleisthénův a Koisyry ml.; 4. 486, syn Hippokrata, mladšího bratra reformátora Kleisthena, vnuk Megaklea, soupeře Peisistratova
Megaklés z Delf, archón§ 315
Megaklés ze Syrákús, b. Diónův§ 360, 357
Megaklés z Mytilény§ 618
Megaklés, důvěrník Pyrrhův§ 280
Megala pedia, lat. Mágní campí, Velká pole/Velké pláně, kolem řeky Bagradu v dn. TN§ 203, 160
Megalé Hellas§ viz Velké Řecko
Megalé tafros, „Velký příkop“, mí. v Messénii§ 683
Megalé tón theón Métér§ viz Máter deum
Megaleás z Makedonie, ministr války Filippa V.§ 221, 218
megalésie/megalénsie, slavnosti v Římě na počest Kybely/Velké Matky bohů§ 204, 194, 163, 161, 65-, 38+
Megalésion, chrám Kybely v Pessinúntu§ 204
megalitické stavby§ před 6000, 5000
Megallis, manž. velkostatkáře Dámofila z Henny§ 138
Megaloklés, správce v Tripoli za Antigoma III.§ 222
Megalopolis, m. v Arkadii, též Megalé polis, „Veleměsto“§ 421, 370, 369, 331, 363, 361, 352, 351, 343, 332, 331, 319, 318, 315, 303, 290, 273, 265, 260, 255, 252, 251, 245, 241, 235, 229, 227, 226, 223, 220 - 219, 217, 204, 200, 198, 192, 189, 188, 182, 174, 173, 168, 165, 149, 146 a viz též pod divadlo
Megapenthés z Argu, bratranec Perseův§ 1300
Megara, (pl., 2. p. Megar), č. Megary, sídelní m. v Megaridě ve střední Helladě, s přístavem Nísaiou, Págami a Aigosthenami§ 1300, 1266, 1089, 728, 720, 711, 704, 685, 668, 664, 659, 652, 648, 640, 636, 632, 627, 604, 603, 575, 570, 561, 559, 550, 532, 508, 481, 479, 472, 463, 460 - 458, 450, 446, 435, 432, 431, 429, 427, 424, 410 - 408, 404, 403, 389, 380 - 377, 375, 367, 353, 343, 333, 339, 308, 307, 301, 300, 265, 250, 243, 241, 235, 233, 224, 208, 200, 191, 186, 172, 146, 87, 83, 48-, 124+, 392+
Slovo megara/sg.: megaron znamená „sály, místnosti, domy“; jedno z mála původních „starořeckých“ toponym nenavazující na pelasgické názvy. Původně iónský a součást athénského království, ale za Kodra po válce dórisovaný státeček vynikal vlnou a měl významnou kolonisaci (Kalchédón/Chalkédón, Býzantion, Astakos, Pontská Hérákleia, Megary sicilské, Leontíny). Megarský stát se členil na pět vsí odpovídajícím attickým démům: Hérais, Peraiis, Megareis, Kynosúreis a Tripodiskioi/"Malé trojnožky". Před peloponnéskou válkou měly Megary c. čtyřicet tisíc obyvatel (novodobý odhad) a do pole postavily v letech 480 - 479 tři tisíce hoplítů/těžkooděnců a na vodu spustily dvacet trojřadek/c. čtyři tisíce mužů. O dvě stě let později za keltské invase vyslaly do Thermopyl již pouze čtyři sta obrněnců.
Megary na Sicílii§ = Hyblé
megarská škola filosofick᧠399
Megaris, země mezi Attikou a Korinthií§ 457, 446, 371, 219 a viz Megary
Bájná prehistorie Megaridy (podle Pausania): Megaris patřila celá kdysi k attickému státu. Když se za Kodra vypravili Peloponnéští Dórové proti Attice, před Athénami sice neuspěli, ale od státu odtrhli Megaridu a území věnovali Korinthským a všem těm z Dórů, kteří tu chtěli žít. Tak se Megaris podórštila.
Pradávným vládcem v Megaridě byl prý Kár, syn Forónea z Argu. Údajně ve dvanácté generaci po něm přišel z Egypta Lelex a po něm vládl jeho syn Klésón. Klésónovým synem byl Pylás a jeho Skírón, manžel dcery Attičana Pandióna. Po něm vládl Nísos, kterého ve vládě vystřídal Megareus, syn Poseidónův.
Megaravicus z Numantie, vůdce Arevaků§ 141
Megas z Rhyp, gen. Megady, vyznavačka Artemidy§ 500
Megas theos, kult v Arkadii/Theisoa§ 188
Megasthenés z Chalkidy, oikistés kampánské Kýmy a Parthenopy§ 754
Megasthenés, seleukovský diplomat§ 326, 303
Megatímé z Kýrény§ 1. viz Mesatmé; 2. dc. Batta a ses. literáta Kallimacha, m. Kallimacha ml.§ 310
meghalayan, geologické období§ pravěk, 2255
Meghavanna z Anuradhapury, k. na Cejlonu, též Gothabhaja§ 335+
Megiddo, m. v sever. Palaistíně, ass. Makkitt᧠1482, 1365, 609, 345-, 70+
Řec. Megiddó n. Mageddón, egypt. Maketi, ass. Magidú.Hradby obestavěly šest ha. Zřejmě biblický Armageddon/Har-Mageddon, „kopec M.“?, dn. Tel M./Tall al-mutasallim, bylo veledůležitou křižovatkou obchodních cest z Mesopotamie do Egypta, středisko planiny Jezreel (tj. Bůh oplodní, zasije, řec. Esdraelon, též arab. 'Emeq Jizre'el či Ha-'Emeq), oddělující Galileiu a Samareiu. V M. zemřel roku 853 israélský král Achazja a roku 609 zde padl júdský panovník Jozia (viz). V perské době, nejpozději kolem roku 450, město zaniklo. U Megidda měla po roce 70 n. l. stálé ležení Šestá legie "Železná"/ferráta v lokalitě s arab. názvem Ladždžún, což je z lat. legió (od roku 2013 archeolog. zkoumáno).
Roku 2012 byl publikován objev zlatého a stříbrného pokladu v hliněné nádobě z doby kolem 1100, z konce egyptské éry. Unikátní náušnice s vtavenými divokými kozami asi patřil Kanaanejce, práce byla egyptská.
Megillos z Eley, jeden z vůdců nových kolonistů do Akragantu a Gely§ 337
Megirimta z Uru, Me-girim-ta, d. Lugalkisalsiho, manž. Munichursaga§ 2420
Megistó z Fókidy, dc. Pelagontova§ 595
Megistonús ze Sparty, nevlastní o. Kleomenea III.§ 227, 224
Megistos, ř. v Aiolidě§ 218
Megón z Efesu, gen. Megóna, theóros§ 182
Mehi z Egypta, armádní velitel za Setiho I.§ 1319
Mehitusechet, Mehtenwešchet z Ma, manž. Šošenqa st., m. k. Osorkona st. (21. dyn.) a Nimlota, otce k. Šošenqa I. (22. dyn.§ 995, 945
Meherdatés z Parthie, s. Vonóna I., vlastně Mehrdat/řec. Mithridátés§ 19+, 47+, 49+, 65+
Meheten-weschet z Egypta, manž. Psammeticha I.§ 720
Mehmet Ali Paşa, arab. Muhammad Alí Báša, osmanský vicekrál/walí v ET§ 350+
Mehrdat, Meridátés, Meiridátés, Miradátés§ viz Mithridátés
Mehrgarh, archeolog. lokalita v Balúčistánu/PAK§ před 6000 (2)
Mehružan§ viz Merušan
Mehtenwešchet§ viz Mehitusechet
méchániké, č. mechanika, rozličné strojnictví§ viz architektúra
Mechru, země severně od Assyrie§ 1234
Mechu z Egypta§ 1. o. Sabniho, hornoeg. guvernéra, 2278; 2. s. Sabniho, 2278
Meidiás z Athén§ 1. hrnčíř, 400; 2. Démosthenův osobní a politický protivník, 352; 3. = Médeios
Meidiás z Kýziku, z rodu Attalovců, příbuzný Attala I.§ 197
Meidiás z Pergama, s. Athénaia Attalovce, tchán Sósandrův§ 142
Meidiás ze Sképse, též Médiás, dyn.§ 399
Meidiás, sochař/litec§ 203
Meidylos z Kea§ viz Medón
Meidži, jap. císař, reformátor, s. Kómei§ 2
Méiové§ viz Lýdové
Meketre, Meket-Re, kancléř Mentuhotepa II., III., IV. i Amenemheta I.§ 2061, 2010, 1998
Meketaten, Meketaten§ viz Maketaten
Mekka, arab. Makka, m. v Arábii povstalé kolem studny Zamzam, nejsvětější místo islámu, kam každoročně konají mohamedáni pouť, hadž/haj§ 145
Mekmer ze Sídónu, dyn.§ 1095
Mekong, ř. v jv. Asii, pramenící v Tibetu, z thajského Mae Nam Chong, Matka vod, řec. asi Katiaris; v Číně se jmenuje Tcha-čcha (Řeka skal), více ale Lancang Ťiang (Bouřlivá řeka), v Kambodži Tonle Tham (Velká řeka), ve Vietnamu buď Song Long (Velká řeka) nebo Song Cum Long (Řeka devíti draků)§ 500, 175-, 192+
Mekris z Odrysie, manž. Lýsimachova§ 313, 283
Mekubi z Ešnunny, Me-Kubi, d. Bilalamy, manž. Tanruchuratira Elamského§ 2028, 1977, 1935
Mékyberna (sg.), m. na Chalkidice u Olynthu, dn. nezn. polohy§ 348
Melaina Korkýra§ viz Korkýra Melaina
Melamanna, Melemanna z Uruku, k.§ 3200, 2600
Melam-kiššu, Melam-Kiš, k. v Kiši§ 3200
Melam-kurkurra z Přímoří vulgo Melamma, k., "Lesk všech zemí"§ 1466, 1459
Melampús, "Černonožka"§ 1. věštec a léčitel, vládce v Argu, není v CSD; 2. z Latia, druhý manž. Lávínie, 1112
Melandité, thr. kmen§ 410
Melanésie, o. a obyvatelé západního Tichomoří§ před 6000 (1), 4000, 1100
Melanchridás ze Sparty, nauarchos§ 413, 412
Melanchros z Mytilény, tyr.§ 618, 612
Melanippidés z Mélu§ 1. "mladší", kitharód a básník díthyrambů, vnuk no. 2, 413; básník, děd no. 1, 413
Melanippion, pozd. Melannipié, m. v Lykii u Chelidonie/Hierá akrá, dn. Karaöz v TR§ 189
Melanippos z Kýrény, Apollónův kněz, manž. Aretáfily§ 96
Melanippos z Akragantu, omilostněný pučista§ 553
Melanippos, architekt a stavitel§ 52
Melankomás z Efesu, přítel Acháia II.§ 212
Melanos z Lýdie, potomek Gýgův§ 629
Melanthios z Athén, velitel flotily v iónském povstání§ 499
Melanthios ze Sikyónu, malíř§ 350, 344
Melanthos z Pylu, k. v Athénách, s. Andropompův§ 1135, 1126, 1089
Melanthios z Theangel, žoldnéř Lýsimachův§ 295
Melás, "Černý", jméno tyrannů v Efesu, gen. Melana:§
Melás I.§ 610
Melás II.§ 610
Melás z Gonússy, předek Kypsela I. Korinthského§ 657
Melás z Chiu, o. Mikkiadův, děd Archermův, sochař§ 546
Melás§ 1. ř. v Pamfýlii, dn. Manavgat v TR, 351+; 2. ř. ústící do Černého záliv, není v CSD
Melás kolpos, Černý záliv, mezi Thráckým Chersonésem a Thrákií, dn. Saros§ 670, 42
Melatás z Aitólie, pirát§ 276
Meldové, lat. Meldí, lid keltský, Cívitás Meldórum, dn. Meaux sev. od Paříže§ 54
Meleagros z Gadar, epigrammatik a vydavatel epigrammů§ 140, 70, 40
Meleagros z Makedonie§ 1. 337, 323, o. Arsinoé, matky Ptolemaia I.; 2. 323, syn Neoptolemův; 3. 316, přítel Peithónův; 4. 281, 280, syn Ptolemaia I. s Eurydikou, k. Makedonců
Meleagros, satrapa Frygie na Helléspontu Antiocha I.§ 275
Meleagros, strat. Antiocha I. n. III.§ 275 (není-li shodný s předešlým)
Meleagros, dvořan a vyslanec Antiocha IV., s. Menestheův, b. Apollónia a Meleagra, 170, 162
Meleagros, nezn. kupec pozemů v attalovské Lýdii§ 166
Meleás ze Sparty, vojen. poradce§ 428
Melekiathón z Kitia, k.§ 392, 388, 387, 361
Mélés z Lýdie, k., Málás, identifikovatelný s chet. Malazitiš (?)§ 707, 695
Meles, m. na jihu Samnia polohy neznámé§ 210
Melésandros z Athén, strat.§ 440, 430 - 428
Melésios z Athén, o. Thúkýdidův§ 444
Melesippos z Platají, dvořan Fily I.§ 321
Meletios, biskup v Lykopoli thébské, původce meletiánů; srov. s novátiány§ 300+, 335+
Meletios z Melitény, biskup v Antiocheji§ 356+, 359+, 362+, 378+, 381+
Melétos z Athén§ 1. alias Laros/Racek, tragik, o. no. 2, 399; 2. trag. básník, s řečníkem Lykónem a politikem Anytem hlavní žalobce Sókratův, s. no. 1, 399
Mĕli᧠viz Melité v Iónii
Méliá, Mélis§ = Máliá, Mális
Meliboiá, m. Magnétů§ 368, 169
Melid§ = Meliténé
Melili z Lullubi, manž. krále Annubaniniho§ 2292
Melinnó Lesbiá, tj. z Lesbu, Lesbická, ve skutečnosti zřejmě odkudsi z jižní Itálie, básnířka (dochována jedna oslavná báseň bohyni Rómě)§ 200
Melissa§ = Lýsida z Epidauru
Melissa, mí ve Frygii§ 404, 129+
Melissos ze Samu, s. Ithagenův, státník a přírodní filosof/anér filosofos§ 441
C. Melissus, dramatik a básník§ 1 n. l.
Melišíchu, Meli-Šíchu, Me-li-Ši-i-chu n. Melišipak, Meli-Šipak, Me-li-Ši-pak/pag, k. v Babylónu§ 1183, 1180, 1174, 1160
Melité, ost. "Včelnatá", dn. Malta, pún. ’NN, n. z maleth, „přístav“; snad mýthol. Ógygiá, o. nymfy Kalypsó § před 6000 (2), 5600, 2533, 2500, 257, 241, 218, 171
Podle Odysseie tu Odysseus s Kalypsó žil sedm let a osmým vyplul k Faiékům. Předtím žil rok u Kirké. Podle jiného výkladu může být Óg. Gaulos či Gaudos, dn. Gozo, jak praví Kallimachos. O megalithických začátcích viz rok 4100 - 2500, kolonisována Foiníčany ze Sídónu v 8. st., kdy domorodci o stavitelích kamenných objektů již nevěděli, roku 480 o. obsadili Kartháginci (ostrov býval dlouho zalesněný a vynikal bezpečnými přístavy), od roku 218 byla římská, od roku 41 s municipálními právy. Ostrované byli dobrými řemeslníky. Od roku 395 n. l. spadá M. pod jurisdikci východořímských vládců, roku 454 n. l. byla dobyta Vandaly, 464 Ostrogoty, 533 Belisarem, od roku 870 je arabská (berberská) a od 1090 normanská. Tvrzení turistických průvodců, že se na o. narodil Hannibal, jsou nedoložitelná.
Melité n. Meliá, pozd. Karion, m. a pevnost v Iónii u Priény§ 650, 301, 295
Melité, ves a démos attický§ 406-, 133+ a viz Athény (2)
Melité, o., dn. Mljet, ital. Meleda, sev. od Dubrovníku; zřejmě odtud pocházela psí rasa malého vzrůstu, chovaná Římankami§ 35
Melíteia, Melítaia, m. ve Fthíótidě v Thessalii§ 260, 217, 214, 195
Meliténé, m. a země ve vých. Kappadokii, staré Milid, Melid, ass. Malidáj, Melidi apod., m. na mí. Arslantepe („lví kopec“) u dn. m. Malatya v TR; pravděpodobně bibl. země Eden§ 1590, 1420, 1360, 1180, 1113, 1111, 1000, 853, 850, 844, 837, 836, 830, 810, 788, 783, 774, 765, 746, 740, 712, 675, 606, 230, 163, 69-, 163+, 178+, 264+, 360+
Meliténové, Meliténoi, ill. pirátský nárůdek v dn. Bosně (?)§ 33
Melitó z Athén, manž. Eurípidova§ 408
Melitússa, mí. v Illyrii (?)§ 204
Melkart, Melqart, Melek-qart/Milk qart, "Král města", bůh/pán Tyru (Ba'al Súr) a v dalších foiníckých státech včetně Karthága a Gád (aram. a hebr. Molek/Molech, řec. Moloch; srov. řec. Melikertés, Melichar, tedy „Pán, Vládce města“), Hellény připodobněn k Hérákleovi (= tyrský Héráklés) a zde níže pod molk/moloch§ 933, 820, 654, 565, 553, 332, 177, 125, 65, 61, 49, 47
Na počest Melikerta, jehož kult přišel do Hellady přes Krétu, byla u Hellénů konána Isthmia. Jeho matka Ínó s ním skočila na cestě z Megar do Korinthu do moře (otec Athamás, král v Orchomenu). Melikertés byl podle jedné verse zachráněn delfínem a zanesen na břeh na Isthmu.
Melikertés byl s Ínó Diem přeměněn v mořské božstvo a jmenoval se Palaimón a na jeho počest se konají dvouletně, vždy v první a třetí rok Olympiády mj. isthmické hry. Ínó dostala božské jméno Leukotheá. Palaimón, Palaemon byl ochranným kultem hlavně římských námořníků. Vítěz užíval titulu isthmioníkés. - Tento kult ale s foiníckým souvisí jen málo. Později byl M. ztotožněn Hellény s Hérákleem. O konci Melkartově kartháginské sochy viz pod kolossos v Sedm divů. Melqartovým knězem byl manžel zakladatelky Karthága Elissy.
Mellaria, m. na jih od Gád nezn. polohy§ 80
Méló z Théb, dc. auléta Antigenidy, ses. Satyry§ 380
Mélobios z Athén, jeden ze Třiceti§ 411, 404
Melón z Théb, jeden z démokratů, žijících v athénském exilu§ 379
Melón Sugamberský§ Dendoríx
Mélos, ost. v Kykladách, pův. s foiníckou kolonií jménem Byblis§ 5300, 1800, 1700, 1424, 1116, 431, 426, 416, 414, 413, 420, 405, 393, 245, 100
meloun§ 3500, 47 (medový)
Aurélius Melpomenos z Antinóova dému§ arch. 221+
Melpum, m. v Gallii Transpadánské§ 396
Meltás z Argu, k.§ 576
Meluchcha, sum. označení pro zemi povodí Indu n. zemí Střední/Vnitřní Asie, popř. m. nebo část dn. pobřeží IR, mnohem později ass. snad pro země již. od Egypta/Núbii. M. byla zdrojem černého dioritu/na4.ušû, sum. esi, a dřeva giš.ušû, snad ebenu§ 2346, 2307, 2144, 1235, 1232, 711
Memfis, gen. Memfidy i Memfi, eg. Mennofer, Mennefer, Inebuhedž, „Bílé zdi“ (sg. Inebhedž), hebr. Nof, ass. Mempi, přízvisko Anch-tawi/"Život Obou zemí", arab. Mít Rahína na jižním okraji Káhiry, m. v Heptanomidě v Dolním Egyptě, sídelní m. králů, ústřední místo Ptahova kultu; řec. jméno M. může také pocházet od eg. jména pyramidy Fiopse I. v Saqqáře, cf. rok 2333§ 3236, 3174, 3034, 2848, 2686, 2613, 2477, 2333, 2184, 2164, 2040, 2002, 1676, 1674, 1567, 1482, 1479, 1473, 1450, 1446, 1417, 1408, 1375, 1361, 1320, 1304, 1233, 1223, 1210, 1113, 955, 945, 874, 850, 745, 730, 720, 671, 668, 666, 664, 663, 652, 568, 523, 522, 518, 517, 512, 462, 461, 373, 343, 335, 332, 331, 322, 321, 285, 240, 225, 219, 217, 207, 197, 196, 186, 170 - 168, 163, 161, 144, 139, 129, 114, 112, 101, 96, 88, 80, 76, 50-, 70+
Memfités§ 1. eg. nomos, 285; 2. král, viz Ptolemaios Memfités
C. Memmius§ 1. protivník optimátů, tr. pl. 112, 111, 103, 100; 2. s. předešlého, Pompéiův švagr, manž. Pompeie, 81, 74, 61; 3. o. no. 4, epikúrik (údajný), básník a politik, manž. Fausty Cornélie, dc. dict. Sully a ses. Fausta Cornélia Sully, praet. 58, 98, 70, 66, 59, 52, 46; 4. s. předešlého, cos. suff. 34, s. no. 3; 5. tr. pl. 54, 70, příbuzný no. 3
Q. Memmius, řím. vyslanec§ 164
L. Memmius§ 1. řím. vyslanec/turista, 116, 111; 2. řečník, 91;
C. Memmius Gemellus, žalobce v kause Gabinius a Rabirius (asi shodný s předcházejícím no. 3)§ 54
Ti. Memmius Flaccus z Marathónu§ ath. arch. 170+
C. Memmius Peisandros z Kolyttu§ arch. 127+
P. Memmius Régulus, manž. Lollie Paulíny§ cos. suff. 31+, 37+, cos. 63+
Memmius Vitrasius Orfitus, praef. Urbí§ 338+, 353+, 357+, 364+
Seneció Memmius Áfer§ cos. suff. 99+
L. Memmius Rúfus, procos. makedonský§ 127+
L. Memmius z Thórika§ ath. arch. 161+
Memnón z Rhodu, gen. Memnona, významný kondottiér v per. službách§ 355 - 353, 336 - 333, 323
Memnón z Hérákleie Pontské, historik§ 88, 73 a srov. pod dějepisci (1)
Memnón z Makedonie (?)§ 1. satrapa Thrákie, 334, 331, 327; 2. jeden z Alexandrových velitelů, 326
Memnón z Aithopie§ 1. s. Éójin, mýth. k., padl před Troiou, 1417, 36+; 2. ž. a oblíbenec Héróda Attika, 133+
Memnoni᧠viz Théby
Memnonovy kolossy, zbytky zádušního chrámu Amenhotepa III., jméno vybájené Hellény§ 1417, 36+, 130+, 199+
memoiry, memoáry§ viz paměti
Memór§ 1. s. Aurélia Canarthy z Baquatů, 261+; 2. Maur, císař. úředník přes zásobování, vzbouřenec a snad též usurpátor v Alexandreji, 261+
Memoridus, armád. důstojník§ 363+
Mén§ viz Narmer
Mén, Mén Farnakú, Měsíc/Měsíc Farnakův (I.?), anatolský bůh asi pův. fryžský n. lýdský; mezi Láodikejí na Lyku a Karúrou byl rovněž Ménův chrámový okrsek, kde fungovala hérofilská lékařská škola, viz pod lékařství. U Antiocheie v Pisidii stával chrám Ména Askaéna§ 71, 40 a viz pod Kabeiry
měna, mince, peníze§ viz ražba
Menachém ze Šamsimuruna§ viz Minchimmu
Menachém, Mnachém z Tirsy, řec. Manaém, lat. Manahem, s. Gádího, k. Israéle§ 746, 740, 738, 737
Menachém, zélóta§ viz Manaémos
Menaichmos z Alópekonnésu, platónik§ viz s. v. školy (3)
Menaichmos ze Sikyónu, historik§ viz s. v. dějepisci (1)
Menai n. Menainon, sikulské m. mezi Katanií a Gelou na Sicílii, lat. Menae/Menaenum, arab. Qal'át Minau, dn. Mineo v provincii Catania§ 460, 453, 397
Menalkidás ze Sparty, strat. Spolku Achájů, ale protiachájský politik§ 167, 151 - 148, 146
Menandridás, grammateus achajského koina§ 280
Menandros z Athén§ 1. str., 405; 2. básník staré komédie, viz s. v. komédie; 3. básník nové komédie, s. Diopeitha s Hégestratou, z Kéfísie, 372, 353, 342, 323, 321, 316, 292, 264, 163, 161, 104-, 60+ a viz s. v. komédie; 4. triérachos, s. Teisandrův, 239; 4. arch. 38
Menandros z Dýmy, grammatistás dámosiofylakón§ 219
Menandros z Efesu, historik§ 200, 195
Menandros z Láodikeie ve Frygii, vojenský rádce Mithridáta VI.§ 85, 71, 63
Menandros z Láodikeie na Lyku zv. Rhétór, sofista§ 300+
Menandros z Makedonie, satrapa Lýdie a Mýsie§ 331, 323, 321, 319 (?, z roku 319 by mohl být jiný Menandros!)
Menandros z Pergamu, dvořan Eumenův (?)§ 166
Menandros ze Syrákús, ptolem. voják, do něhož se zamiloval slon (když ho neviděl, nežral)§ není v CSD
Menandros Dikaios Sótér, k. indobakterský§ 170, 165, 155, 130, 125, 115, 19
Indický Milinda, num. nápisně gen. podoba sanskrt. Menamdrasa = Menandrú, manž. Agathokleie Theotropy; ovládal území dn. PAK, Gudžarátu a velkou část povodí Gangy a mezi Indy dosáhl věhlasu: o popel jeho těla se přelo několik měst a proto byl rozdělen. Podle numismatických podkladů se usuzuje, že existoval ještě vládce Menandros II., snad jeho vnuk (srov. rok 130).
Babylónská podoba jména je známa z roku 86 SE z Larsy jako Mé-en6-an-dar/Mi-ni-in-ni-du-ru, srov. pod Agathón
Menandros z Thessalie§ 524 (Ol.)
Menandros zv. Drýmos, tj. Dřevo, ž. kynika Diogena Sinópského§ 399
Menandros, lékař Eumena II.§ 197
Menandros, strat. Mithridáta Eupatora, asi shodný s M. z Láodikeie§ 85
Menachém/Mnachém ze Samareje, ass. Menichimme šar Samarinája, řec. Manaémos, k.§ 740
Menapiové, kelto-germ. národ v dn. B, na severu F a jihu NL§ 58 - 56, 54, 53-, 286+
Jejich sídel. střediskem bylo Castellum Menapiórum (dn. Cassel na franc.-belg. pomezí), od dob Diocletiánových Turnacum, dn. Tournai v kraji Hainault v B. V římské době se proslavil chovem ovcí a vepřů a šunkou.
Menarés ze Sparty, Eurypóntovec, o. k. Leótychidy II.§ 491
Ménás§ 1. 149, vyslanec Prúsiy II.; 2. = Ménodóros
Ménás ze Séstu, s. Menétův, vyznamený občan§ 142, 133
Menašše/Mnašše, řec. & lat. Manassés, jeden z kmenů israélských§ 1280, 1156, 1108, 1098, 900, 722
Ke konci 20. století se objevilo ve východoindických spolkových státech Mizóram a Manípuru proisraelské hnutí mezi národy hovořícími tibeto-barmskými jazyky a označovanými od britských časů jako Čjin-Kuki-Mizo. Několik tisíců obyvatel se hlásí k příšlušnosti k Židům, vyznává judaimus a má se za Mnaššeovy syny/Bnej Menašše. Stát Israel je uznal za potomky jednoho ze ztracených kmenů, viz rok 1108 a 772, a řada jich v novém tisíciletí migrovala do Israele. Před érou Britské Indie Mizové praktikovali lovectví lebek, příbuzní Čjinů/Chin, kteří mají v Barmě/Mjanmě (angl. Myanmar) vlastní spolkový stát, pak byli z velké části pokřtěni (pouze formálně, setrvali u animismu). Vzorky DNA žádnou příbuznost s Levantou neprokázaly.
Mnašše, řec. & lat. Manassés, k. Iúdy, s. Chafsíbahy, manž. Mešullemety§ 699, 671, 643
Mnašše z Iúdy§ 1. b. velekněze Jaddú'y, stavitel chrámu na hoře Garizím, 445; 2. velekněz Manassés, s. Jadduy, 255, 246
Menat Chufu, hornoeg. m., dn. al-Minjá, poblíž archeolog. lokalita Baní Hasan§ viz tam a al-Minjá
Menbara'abzu z Lagaše, Men-bará-Abzu, manž. Ur-Nanšeho, m. Ninusy a Akurgala§ 2510
Menčin, nomádi ze syropalest. oblasti, součást Hyksů§ 1786
Mencius ze státu Čou, čín. Meng-c’ (v pinyinu Mengzi), filosof§ 372, 289
Menču, angl. Mentju, eg. označení pro nomády Sínaje a Syrie, též východní Delty a Východní pouště§ 2453, 2040, 1870
Menču-nu-sečet, "lid devíti luků", eg. označení pro nepřátele na hranicích země, a to nejen na severu (jméno souvisí s bibl. zemí Midian?)§ 2040
Mendé, m. na Chalkidice, na Palléně§ 750, 730, 450, 423, 393, 199
Mendés, m. ve východní Deltě, eg. Džeded a Per-banebdžed, ass. Bindidi, dn. Tell Rob’ (č. "v Mendétě"); též jméno jednoho z ramen delty Nilu§ 2184, 730, 671, 453, 399, 360, 300, 264, 103
Mendésios (nomos), eg. nomos§ 285, 264
Mendolito§ viz Adránon
Menadaios ze Sparty, voj. velitel§ 426
Menedémos, velitel na Alexandrově anabasi§ 329
Menedémos, kynik§ 250
Menedémos z Alaband, seleukovský stratégos§ 217, 193 (satrapa Médie?)
Menedémos z Athén§ 1. vyslanec 184, arch. 179; 2. arch. 92
Menedémos z Eretrie, s. Kleisthenův, zakladatel eretrijské filosofické školy§ 399, 315, 300, 278
Menedémos z Krotónu, stratégos autokratór§ 317, 295
Menedémos z Makedonie "Svobodné" (?)§ 48 [souvisí s bronzovou ražbou z Dodony s nápisem Menedémos Argeadés hiereus? byl tedy královského rodu, vzdálený příbuzný rodu Alexandra Velikého?]
Menedémos z Rhodu, nauarch§ 305
Menekleidás z Théb, řečník, sok Pelopidův§ 369
Meneklés z Athén§ arch. 267
Meneklés, seleuk. hiparch§ 242
Menekratés, strat. Ptolemaia I.§ 293 (srov. následujícího)
Menekratés, proseleukovský pučista v Efesu§ 281 (shodný s předešlým?)
Menekratés z Efesu, didaktický básník a grammatik§ 350, 315
Menekratés z Athén§ arch. 220, popř. 219
Menekratés z Lissy v Lykii, významný občan§ 282
Menekratés z Makedonie, strat. Perseův§ 169
Menekratés ze Syrákús, podivínský lékař§ viz s. v. lékaři (1)
Menekratés z Théb, sochař§ 108
Menekratés, nauarchos Pompeia ml.§ 38
Menekratés, kitharódos vyznamenávaný Nerónem§ 54+
Meneláis, eg. nomos§ 285
Meneláos z Mykén, k. spartský/Achaj, manž. Heleny; Přístav Meneláův/Meneláú limén, lat. Menelaus portus, mí. na libyjském pobřeží v Marmarice, bývá umisťováno do dn. lokality al-Bumbá/Bomb᧠1400, 1320, 1266, 1193, 1184, 1170, 775, 434, 360
Meneláos ze Sparty, k.§ 930, 886
Meneláos z Makedonie, k.§ 1. 394, o. Amynty II.; 2. 383, 349, 348, syn Amynty II., b. Filippa II.; 3. 315, 313, 310, 306, syn Lágův, b. Ptolemaia I.; 4. 363, z Lynkéstidy zv. Pelagón, condottiér; 5. s. Alexandra I., 450, 414 (?)
Meneláos z Alexandreie, vyslanec§ 83
Meneláos z Iúdaie, hebr. Meneláus, alias Oniás, syn Oniy III. n. jeho bratr, popř. bratr Šimóna II., velekněz§ 182, 170 - 168, 166, 164, 163
Meneláos, seleuk. epistatés§ 168
Menemachos, hipparchos Mithridáta VI.§ 71, 67
M. Menénius§ 410
Agr. Menénius Lánátus§ 1. cos. 503, 494, 493, 476; 2. cos. 439;
L. Menénius Lánátus§ 1. cos. 440; 2. navrhovatel zák. o úrokových sazbách, 357
T. Menénius Lánátus§ 1. cos. 477, 476; 2. 494, cos. 452, cos. 440
Ménés, Meni, Mén§ viz Narmer
Menés z Kamaríny, strat.§ 406
Menés z Pelly, gen. –néta, stratégos a sómatofylax Alexandrův§ 331, 323
Menestás§ viz Menestratos
Menestheus z Athén, též Menesteus§ 1. k., 1204, 1182; 2. 368, 357, 333, syn Ífikratův s dcerou thráckého dynasty Kotya, b. Ífikratův, strat.; 3. oikistés Skyllétia, 708
Menestheus z Bargylie§ 232 (Ol.)
Menestheus z Búbónu, s. Trokonderův, vn. Maneův alias Orsisbův, ctihodný občan§ 150
Menestheus, seleukovský dvořan§ 1. o. Apollónia, Meleagra a Menesthea, 162; 2. s. předešlého, 162
Menesthó z Míléta, gen. Menesthy, dc. Sópoliova/Sópolidova, kněžka-hydroforos v Didymách§ 54
Menestratos z Athén, udavač§ 404
Menestratos z Eretrie, démagógos n. tyr.§ 352
Menestratos z Épeiru alias Menestás, bojoval na aitólské straně proti Římanům§ 191
Menestratos z Fókaie, s. Agathokleův, epistatés Artemísia v Amyzonu§ 203
Menestór ze Sybary, pýthagorik a přírodozpytec§ 450
Menetelés z Athén, navrhovatel§ 423
Meng An, vojevůdce státu Čchin§ 249
Meng Čchang-ťün, ministr z Čchi§ 247
Meng-c’§ viz Mencius
Meng-ming z Čchinu, vojevůdce§ 625
Meng Tchien/Tian, čchinovský generál§ 225, 221, 210
Menga§ viz Dolmen de Menga
Menhet§ vit Manhatu
menhir§ před 6000 (2), 5000
Menhit, bohyně se lví hlavou, manž. Chnumova, m. Heka-pa-cheredova§ 250+
Menhotep, čati z konce Dvanácté a zač. Třinácté dyn.§ 1786
Mencheperre, Men-cheper-Re, s. Thutmosea III.§ 1482
Mencheperre z Théb§ 1. velekněz Amunův, s. Pinudžema I., s král. trůnním jménem Hem-nečer-tepi-en-Amun, 1085, 1075; 2. s. Čanefera s Isetemchebou, b. Pinudžemův§ 1075
Menidás z Makedonie, velitel Alexandrovy žoldnéřské jízdy§ 331, 330, 328
Méninx, ost. lidožravých homérovských Lótofagů popř. proti jejich pobřeží, m. na ostrově se v pozdní antice jmenovalo Girba, dn. Džirba/Džerba v TN§ 253, 253+
Menippos z Gadar, kynický literát§ 399, 300
Menippos z Lykie, ž. Apollónia z Tyán§ 20+
Menippos ze Stratoníkeie v Kárii, rhétór§ 78
Menippos, strat. Filippa V.§ 210, 208
Menippos z Makedonie, strat. a vyslanec Antiocha III. (vítěz od Délia roku 192)§ 197, 194, 192, 191
Z dalších Menippů se zachovalo jméno autora knihy o Lýdech, jistého kárského sofisty ze Stratoníkeie a jednoho sochaře a dvou malířů (nejsou v CSD).
L. Nummius Ménis z Faléru§ arch. 152+
Meniskos, kondottiér§ 309
Meniskos z Mílétu, s. Eirénaiův, dř. Thargéliův, řím. straník§ 78
Menka, Men-ka, wezír ve Třetí eg. dyn.§ 2667
Menkare, Men-ka-Re, k. Osmé dyn.§ 2184
Menkauhor, Men-kau-Hor, Kaui/Kaui-Hor, Hor Men-chau, k. Páté dyn.§ 2422, 2414
Menkaure, Men-kau-Re, k. Čtvrté dyn.§ 2589, 2498
Menkaure, Men-kau-Re, Hor Ka-chet, řec. Mykerinos, s. Chafreho§ 2558, 2533, 2505
Mennaios z Chalkidy pod Libanem, arab. dyn., druhým jménem Soaimos (?), o. Ptolemaiův§ 86, 85, 48
Menneás z Athén§ arch. 28
Mennunna z Kiše, k.§ 2490
Ménodóros z Pergama, s. Métrofanův, zasloužilý měšťan§ 129
Ménodóros, též Ménás, nauarchos Pompeia ml., pirát§ 40 - 38, 36, 35, 31
Ménodóros z Trall, Diův kněz§ 42
Ménodóros z Mallu, s. Fainandrův, sochař§ 99
Ménodotos z Pergamu, bohatec a o. Mithridáta Pergamského§ 47
Ménodotos z Níkomédeie, lékař a skeptik§ 230 a viz s. v. školy (2)
Ménofanés, strat. Mithridáta Eupatora§ 88, 63
Ménofantos z Hyrkanie v Lýdii, s. Artemidórův, Makedon, lékař§ 146
Ménofilos, parth. hodnostář (satr./strat.?)§ 132
Ménofilos, eunúchos Mithridáta VI.§ 66
Ménofilos, s. Ménogenův, sochař v Pergamu§ 49
Ménogenés z Pergama, důvěrník Attala II.§ 155
Ménogenés z Héraia teichos, s. Asklépidův, strat. Sadala II.§ 42
Ménogenés, kuchař Cn. Pompéia Strabóna§ 87
Ménogenés, herec v Římě§ 53
Ménogenés (?)§ ath. arch. 189+
L. Gellius Ménogenés z Delf, manž. Sótie, zakladatel nadace§ 319+
Ménocharés, seleukovský diplomat§ 162, 160
Menoitás z Makedonie, jeden z věrných důstojníků „královské“ strany§ 316
Menoités z Athén§ arch. 117
Ménoklés z Athén, kormidelník první triéry§ 770
Ménoklés, ptolem. strat.§ 200
Menón z Athén, gen. Menóna§ 1. arch. 473; žalobce, 432
Menón z Aigesty/Segesty§ viz Mainón
Menón z Farsálu§ 1. kondottiér, 404, 401; 2. velitel thess. jízdy protimakedonských spojenců ve válce lamijské, o. Fthíe, m. épeirského k. Pyrrha (jiného M. z Farsálu viz pod ceny)§ 323 - 321, 319, 317
Menón z Makedonie, satrapa Syrie, pozd. Arachósie; bývají pokládáni za dvě různé osoby§ 333, 330, 329, 325
[Jiný Menón byl důstojník, jehož Alexandros Veliký, nevíme kdy, poslal zhlédnout zlaté doly u města Kaballa v Hyspiratidě na armensko-adiabénském pomezí a domorodci byl i s oddílem zlikvidován]
Memnón z Pellény, dámiúrgos, s. Rhésianův§ 198
Menorca, jeden z Baleárských ostrovů, viz tam (lat. Baleáris Minor, Minorca)§ 206
Menos z Megar§ 704 (Ol.)
Menostanés z Persie, b. Artaxerxa I., bab. Manuštanu§ 423
Méns, Bona Méns, gen. Mentis, Dobrá Mysl, bohyně a její chrám na Capitóliu§ 215, 109
ménsa ísiaca§ viz tabula bembina
Mensurius, biskup v Karthágu§ 313+
Mentesa, Mentessa, Mentissa, m. v Baetice, dn. La Guardia de Jaén v Andalusii§ 211
Mentór, gen. Mentora, sochař, ciselér§ 140 a viz s. v. sedm divů (1)
Mentór z Rhodu, kondottiér, b. Memnonův, manž. Barsiny, o. Thýmondy§ 355, 354, 345, 343, 341, 333
Menua, země nezn. polohy, možná v pozd. Kurdistánu?§ 2144
Menúa z Urartu, Minúa, k.§ úvodem, 825, 810, 790, 766
Menuachilini, hraniční m. s pevností, dn. Başbulak na hranicích TR s ARM§ 810
Mentu§ viz Mont
Mentuemtaui/Mentu-em-taui, kancléř ve Dvacáté dyn.§ 1166
Mentuemhat/Montuemhat z Théb, Amonův velekněz, s. Nesptahův§ 656
Mentuherchepešef, Mentu-her-chepeš-ef, velekněz Amunův, s. Amenhotepa a Hrereje§ 1140
Mentuhotpe, Mentuhotep I., osob. jménem Mentu-hotep-aa, Hor Tepia, první k. Jedenácté dyn., s. asi Antefa nomarchy, o. Antefa I. a Antefa II.§ 2160, 2133, 2118
Mentuhotpe II., trůnním jménem Nephapetre/Nep-hapet-Re, Hor Seanch-ib-taui etc.§ 2069, 2061, 2040, 2010, 1379
Mentuhotpe III., trůnním jménem Seanch-ka-Re a Senefer-ka-Re, Hor Seanch-taui§ 2010, 2002, 1998
Mentuhotpe IV., trůnním jménem Neb-taui-Re, Hor Neb-taui§ 2040, 1998, 1991
Mentuhotpe V., k. Třinácté dyn. Meri-anch-Re§ 1676
Mentuhotpe VI., jako k. Třinácté dyn. Se-wedža-Re§ 1676
Mentuhotepi alias Mentohotpe VII., k. Seanch-en-Re, Sedmnáctá dyn.§ 1629
Mentuhotpe, strážce pečeti/kancléř a wezír ve Dvanácté dyn.§ 1962
Mentuhotpe, o. krále Třinácté dyn. Sobekhotepa III.§ 1770
Mentuhotpe, manželka Džehutiho, Sedmnáctá dyn.§ 1629
Mentuhotpe, wezír§ 730
Menunna, Menumma, popř. Ur-Nunna, k. v Kiši§ 2500
Menúthias§ viz Zingis
Menúthis u Kanóbu, dnes pod vodou§ 350+ a viz Naukrátis a Hérákleion u Kanóbu
Menyllos z Alaband, ptolemajovský diplomat§ 161
Menyllos z Makedonie (?), velitel posádky v Múnichii§ 322, 319, 229
Menwi§ viz Manawu
Meqdiara z Nairi, dyn.§ 818
Mer-Atum, m. n. pevnost v Egyptě na Nilu§ 730
Mer-Neit, Merneit§ viz Merit-Neit
Merba‘al z Tyru, k.§ 558, 551
mercedónius, interkalární měsíc§ 170 a viz Bohové & jejich svátky v.
Mercia, Mercie, anglosaské království v Anglii§ viz pod ražba, mince
Mercurií prómontórium/prómuntúrium, dn. Rás ad-dár/Hlava domu n. Rás at-tajib/Dobrý n. Krásný mys, fr. Cap Bon, na východním okraji Tuniského zálivu§ 204
Mercurius, latinský a římský bůh ztotožňovaný s Hermem; jeho chrám v Římě, kolos§ 495, 64+
Meredátés z Parthie, k. v Charakéně, s. Pakora II. Parthského, b. Axidárův a Parthamasiridův, dynastů v Armenii§ 105+, 131+
Merenhor, Mer-en-Hor, nezn. k. Osmé dyn.§ 2170
Merenptah/Merneptah I., Meri-en-Ptah-hetep-her-maat, k. Devatenácté dynastie Ba-en-Re-(meri-Amun/meri-Amun-meri-nečeru), Hor Ka-nacht-cha-em-maat§ 1482, 1417, 1304, 1237, 1223, 1217, 1194, 945
Merenptah II. Saptah/Siptah, k. Devatenácté dyn. Sechaj-en-Re-meri-Amun/Ach-en-Re-setep-en-Re, Hor Ka-nechet-Hapi-se-anch-ta-neb-kaef-Re-neb§ 1400, 1380, 1223, 1210, 1205
Merenre, Merienre, Meri-en-Re, vlast. jménem Nemtiemsaef/Nemti-em-sa-ef, Hor Anch-chau, s. Pepiho I., k. Šesté eg. dyn.§ 2686, 2292, 2283, 2278, 1871
Mereretisesi, Mereret-Isesi, d. Džedkareho Isesiho§ 2414
Mereruka, Mererukaj, alias Meri, čati Tetiho III.§ 2345
Meresanch I., Mer-es-anch, manž. Huniho, m. Sofruova§ 2642, 2613
Meresanch II., d. Chufuova, manž. asi svého b. Horbaefa§ 2589
Meresanch III., d. Kawabova, manž. Chafreho§ 2558
Meresanch IV., manž. asi Menkaureho a Isesiho, m. Kaemčeneta a Raemkaa§ 2422, 2414
Meretnebti, Meret-nebti, ses. a manž. Sahureho, m. jeho dětí§ 2498, 2491
Meretseger, Meret-seger, "Milující mlčení", manž. (?) Senwosreta III., též lokální bohyně v Thébách§ 1878
Mer-cheper-Re, nezn. k. Třinácté dyn.§ 1676
Mergané, m. nezn. lokalisace poblíž Syrákús, snad myšlena Morgantiné n. Megary§ 274
Meri z Libye, vůdce migrační vlny do Egypta§ 1233
Meri-[...]re Cheti, nezn. k. Deváté eg. dyn.§ 2160
Meribanés I., Mirvan, Mirian, per. Mihran, k. kavkazské Ibérie§ 160, 110
Meribanés II., k. Ibérie, s. Farnadžomův, o. Artaxii II.§ 30, 20
Meribanés III., s. Chosroa Perského, k. Ibérie, manž. Nany Bosporské a Abešury, d. posledního ibérského Arsakovce Aspakúra, o. Reva a Bakura§ 284+, 301+, 319+, 342+, 361+
Meribastet, Meri-Bastet, správce král. majetku ve Dvacáté dyn., o Amunových veleknězů Usermaatrenachta a Ramessenachta§ 1170
Meribre, Mer-ib-Re, trůnní jm. nezn. k. Šestnácté dyn§ 1674
Mérida§ = (Augústa) Émerita
meridarchés, úděl. kníže (v Iúdaji), „vládce části“§ 153, 150 a srov. meris roku 55
Meridarchové existovali i v indobakterské oblasti, srov. nápis v kharóšthí z prvního století př. n. l. hellénského buddhistického vládce Theodóra, kde se tituluje „Theudorena meridarchena“.
Merienre§ viz Merenre
Merikare, Meri-ka-Re, trůn. jméno, k. Desáté dyn., s. Chetiho§ 2160, 2140
Merimde, Marimda, archeolog. lokalita dolnoegyptsk᧠4500
Merimose, Meri-mose, guvernér Kúše v Osmnácté dyn.§ 1417
Meri-Neit§ viz Psammtek
Mérionés z Fer, b. Iásonův§ 390
Meri-Ptah-anch-merire/Merire-meri-Ptah-anch§ viz Nechebu
Merire, Meri-Re§ viz Pepi I.
Merireanchenes, Meri-Re-anch-en-es§ viz Anchenespepi
meris, merides, „část“, označení pro makedonské republiky I. - IV., římské protektorátní státní útvary§ 168, 164, 163, 158, 149, 55
Merisachmet, wezír za Ramesseovců§ 1320
Meritamun (I.), Merit-Amun, dc. Thutmosea III.§ 1492
Meritamun (II.), dc. Thutmosea III.§ 1482
Meritamun, d. Ramessea II.§ 1304
Merit-Aten, Merit-Aton, d. Amenhotepa IV. s Nefertiti§ 1368, 1364, 1362, 1361
Merit-Aten Tašerit, "mladší", d. Merit-Ateny, d. Amenhotepa IV.§ 1364
Merit-Atum, s. Ramessea II.§ 1304
Meritenes, rechet nesu ve Třetí dyn., manž. Achti-aaova§ 2686
Meritites, Merit-ites I., d. Snofruova, ses. a manž. Chufuova (pokud nebyla harémovou ženou Snofruovou a pak manž. Chufuovou), m. Hetepheresy II.§ 2613, 2589, 2558
Meritites II., manž. Perpiho I. a asi též jeho dcera§ 2333
Merit-Neit, "Milovaná Neitou", d. Džera s Her-Neitou, ses. a manž. Džetova, první z žen na světových trůnech, popř. Mer-Neit/Merneit (muž)§ 3174, 3054, 1797, 1504, 1210
Merit-Re Hat-šepsut II., Meritre H., manž. Thutmosea III., m. Amenhotepa II.§ 1504, 1482
Merka, Mer-ka, dvořan Qa'aův§ 2990
Mer-ka-Re, nezn. k. Třinácté dyn.§ 1676
Mermeša§ viz Emrameša
Mermnadé, Mermnadovci, královský rod u Lýdů§ 716, 547
Flávius Merobaudés/Merbaudés§ 1. k. Franků, comes domesticórum a magister peditum, manž. Nonosy/Nonusy n. Nonnosy, o. Merobauda, poručník Valentiniána II., 286+, 306+, 363+, 375+, 376+, 378+, cos. 377+ a 383+; 2. s. předešlého, mag. militum, 375+
Merodach-balaban nebo -baladan (hebr.)§ = Marduk-apla-iddina
Merogaisés, k. Franků§ 306+
Meropios z Tyru§ viz Métropios
Meropos, h. v Épeiru§ 198
Meropé z Arkadie, dc. Kypselova, manž. Kresfontova§ 1120
Merops z Argu, s. Thestrův, k.§ viz Akoos
Merops z Kóu, k.§ viz Kós
Meroé, Medewi/Berowe, kraj a od c. 590 do c. 320 n. l. sídelní m. Aithiopů (řec.), Kúšitů (dn. Bahgavíja severně od Kabúšija v Súdánu; nezaměňovat s Merowe se železniční stanicí, ležící severněji na Nilu)§ 1720, 1526, 595, 580, 420, 400, 340, 338, 300, 220, 211, 204, 200, 186, 140, 88, 80, 60, 30, 25, 23, 10-, 60+, 274+, 356+
Jména panovníků jsou známa pouze z kúšitských náhrobních nápisů, z jejich pyramid, o jejich skutcích nevíme většinou vůbec nic, viz též pod Kúš a Napata. Nejasně datovatelní nástupci králů uvedených v roce 10- a sídlících v Meroé byli:
v 1. století n. l.: Šorkaror/Šérakarér, Pisakar, Amani-taraqide, Amani-tenmémide, královna Amani-chatašan, Teritnide, na přelomu 1. a 2. století n. l. Teqeride-amani I., ve 2. století Tamelerde-amani, Adeqatali, Takide-amani, Tarekeniwal, Amani-chalika, Ariten-jesboche, Amani-chareqerem, Teritedachatej, Mašadeachel, ve 3. století Arjesboche/Arjesbéche, Teqéride-amani II., královna Maleqorobar, Tamelorde-amani, Jesboche-amani, asi ve 4. století: královna Lachide-amani, královna Patrape-amani, královna Amani-pilade. Merojské písmo je známo zčásti díky bilingvním nápisům egyptských; kromě jmen a krátkých formulací však srozumitelné není.
Merom, nezn. ř. v Palestíně, mí biblické bitvy§ 1400
Meromennové, Meromennoi, ill. nárůdek§ 33
Merovejci, Merowinger, fr. Mérovingiers, král. rod sugambro-francký§ 280+, 306+, 358+
Merowe Dam, nilská přehrada v SDN§ 1720
Merseburg, m. v Sasku-Anhaltu§ 1600
Mersin§ viz Zefyrion
Merti, milenka Thutmosea III.§ 1482
Meru, kancléř Mentuhotepa II.§ 2061
Merušan, Mehružan, pers. protektor v Armenii, manž. Ormesduchty, d. Sápóra II.§ 366+, 367+, 371+
Merv, Mary§ viz Alexandreia v Margiáně