Pro srovnání: hnutí mužských homosexuálů, gayů, v Spojených státech po roce 1948 do politiky uvedl Harry Hay (zemřel v devadesáti roku 2002), první lesbický spolek Daughters of Bilitis ve Státech založila Phyllis Lyon(ová). Moderní Evropa je v tomto ohledu dále. 1. října 1989 úředně začali žít ve jedné domácnosti Dánové Axel Lundahl-Madsen (zemřel roku 2011) s Eigilem Eskildsenem (zemřel 1995) pod společným přízviskem Axgil (obrat registrované partnerství bylo nahrazeno obratem manželství). Od roku 1957 není ve Spojeném království homosexualita zločin a jako první v dějinách povolil homosexuální sňatky holandský parlament roku 2000 a 31. ledna roku 2003 se přidal belgický. V červnu 2012 povolil dánský parlament homosexuálům i církevní sňatky.

Zatímco roku 1988 konservativní vláda premiérky Margaret Thatcherové doporučovala školním orgánům nepodporovat homosexuální vzory ve školství, roku 2004 labouristická vláda Tonyho Blaira uzákonila sňatky gayů a leseb a roku 2012 konservativní premiér David Cameron (45) dokonce prohlásil: "Podporuji homosexuální manželství, poněvadž jsem konservativec." V té době měli toryové v parlamentu dvanáct otevřeně homosexuálních poslanců a poslankyň, více než labouristé a liberální demokraté dohromady.

25. dubna 1993 pochodovalo tři sta tisíc amerických homosexuálů na Washington a domáhalo se skoncování s diskriminací. 17. května 2004 povolil jako první z americký států Massachussetts „manželství“ osobám stejného pohlaví (za republikánského guvernéra Mitta Romneye, roku 2012 neúspěšného konservativního presidentského protikandidáta demokratovi Baracku Obamovi). 

Stát Vermont rok předtím povolil registrované partnerství, následovaly další státy Unie. 21 července 2012 se poprvé homosexuální vojáci, muži i ženy, směli účastnit vojenské přehlídky amerického vojska, a to všech zbraní, v San Diegu (rok předtím směli do průvodu jen v tričku).

28. června 2013 rozhodl Nejvyšší soud Spojených států ve sporu Kaliforňanů, že zákazy homosexuálních sňatků jsou nezákonné. Už druhého dne se konaly nové svatby, které byly poprvé legalisovány roku 2004 v San Francisku, posléze v Kalifornii zakazovány a roku 2008 dokonce neprošly referendem (52:48), od té doby ležela causa u nejvyššího soudu.

Naopak v únoru 2018 se staly Bermudy první zemí, která po referendu, rozhodnutí obou komor parlamentu a podpisu britského guvernéra zrušila homosexuální sňatky, které povolila rok předtím. 

Začátkem roku 2013 bylo ve 113. kongresu Spojených států z jeho 535 členů obou komor jedna žena a šest mužů, kteří se otevřeně hlásili k homo- či bisexualitě a jako takoví byli také voleni. Prvním takto voleným guvernérem byl roku 2018 v Coloradu demokrat Jared Polis (43), úřad nastoupil v lednu 2019. 

Od srpna 2013 platí ve všech armádních složkách Spojených států pro homosexuální páry tytéž výhody jako pro ženaté muže a vdané ženy (jsou-li dislokováni ve státech, které podobná spojení povolují). Týkalo se to 5600 vojáků obou pohlaví v aktivní službě a sedmnácti tisíc civilních zaměstnanců a vysloužilců.

Tím ovšem Američané trumfli odkaz antický, nebo spíše neronovský. V listopadu 2013 povolila po stížnostech rada amerických gynekologů a porodníků svým členům, že mohou vyšetřovat a starat se o muže postižené rakovinou análu. 

30. června 2005 se stalo Španělsko třetí zemí Evropské unie, která povolila homosexuální sňatky a jen několik dnů předtím je schválil parlament kanadský. V srpnu 2013 se pořádaly první zákonem povolené homosexuální svatby na Novém Zélandu, v první zemi asijsko-pacifické oblasti ("Prohlašuje vás ženou a ženou"). Debaty o sňatcích homosexuálů a o výchově dětí homosexuálními páry po první dekádě 21. století zevšedněly.

V květnu 2014 dokonce jistá vousatá a oknírkovaná Conchita Wurstová (25) z Rakous zvítězila v pěvecké soutěži Eurovise se 150 milionovou televisní diváckou kulisou. Umělec se narodil jako Tom Neuwirth a jako homosexuál se v mediálním businessu neprosadil. Překvapivé v daném okamžiku bylo, kolik tolerance mezi Evropany je a také kolik obdivu k bizarnostem.

První celostátní referendum o povolení stejnopohlavních sňatků uspořádali v květnu 2015 v katolickém Irsku a většina hlasovala pro.

Ve Spojeném království lesbičky založily spolek Man Not Included (něco jako „Pány nevedeme“) se semennou bankou pro ženy, které chtějí otěhotnět bez dotyku muže. Novodobé gynaikokratické aktivistky zdůrazňují, že muži na rozdíl od žen mají o čtvrtinu vyšší kojeneckou úmrtnost, žijí o šest let méně, jsou osmkrát více barvoslepí a páchají devětkrát více kriminality (z více než devadesáti procent zločinců jsou muži, ale také jejich oběti). Muži jsou také dvakrát častěji alkoholici, tři až čtyřikrát častěji bývají kokty. Mužům vypadávají vlasy a haemofilie je téměř ryze mužskou chorobou.

Muži ze šestimiliardové populace Země (2003) denně podle výpočtů britského genetika Stevea Jonese vyprodukují jeden milion litrů semene, ale přitom jeden pouhý muž by mohl svým jedním ejakulátem oplodnit ženy celé Evropy. 

Vyskytl se dokonce názor, že za cca. pět tisíc generací (počítáno po 25 letech), tj. za 125 tisíc roků, muži vymrou a nebudou ani zapotřebí k plození potomků (náhrada spermie z ženské tkáně, nebo klonováním), protože jejich genetická výbava nedosahuje kvality ženské (mužský chromosový pár XY je oproti ženskému XX v nevýhodě, poněvadž Y je třikrát menší než X a spojit s X se může jen na konci). Tím by, někdy v budoucí době ledové, definitivně skončila dominance mužů, éra patriarchátu…

V dubnu 2004 korejští a japonští vědci poprvé v historii z genetické výbavy dvou myších samiček, jedna z nich jménem Kaguya podle pohádkové princezny geneticky upravená, přivedli na svět potomka – první parthenogenese u savců. Převedeno na lidi: dvě ženy zplodily myšáka.

Z roku 1891 je doložen skupinový sex šlechticů a šlechtičen i s homosexuálními praktikami od německého dvora, událost známa jako "skandál z loveckého zámečku Grunewald", o němž byl císař informován.

Roku 1902 psali italští a němečtí novináři o homosexualitě věhlasného průmyslníka Friedricha Alfreda Kruppa, jenž sešel na podzim 1902 záhadně se světa (spekulovalo se o sebevraždě). 

Jestliže roku 1907 byl diplomat a poradce německého císaře Wilhelma II. Philipp, Fürst zu Eulenburg und Hertefeld (zemřel 1921) obviněn z homosexuality a byl z toho skandál, o sto let později se volení politici ke své „sexuální orientaci“ hrdě hlásívají. Wilhelmův bojovný předek, pruský král Friedrich II., nejdéle vládnoucí z Hohenzollernů (1740 - 1786), vedl život hodně podobný Hadriánovu: ženat z konvence s Elisabeth Christinou Brunšvicko-Wolfenbüttelskou, s níž žil odděleně, bez potomků, sám vedl život milovný umění a věd, vojácký, a s milenci.  

Předprvoválečný Berlín byl vůbec znám svou homosexuální scénou a držitelem jakéhosi primátu mezi evropskými a světovými metropolemi. Kvetla mužská prostituce, prostředí pro transsexuály, vycházely dva tucty periodik pro homosexuály.

Slovo homosexualita se poprvé objevilo roku 1869 ve spisku kritisujícímu pruský zákon o sodomii. Soudobí Italové měli pro homoerotika slůvko "Berlinese", Angličané hovořili o "german custom". 

Lékař Magnus Hirschfeld vyšel roku 1897 s prvním světovým hnutím proti diskriminaci homosexuálů a po první válce v Berlíně založil Institut sexuální vědy a mezinárodně navštěvované Museum sexuálních artefaktů. Berlínskou a německou éru boomu homoerotiky zarazil roku 1933 přístup nacistů k moci.

Zřejmě prvním, kdo v literatuře použil (německých) slov homosexual, heterosexual a monosexual (to pro masturbanty), byl Vídeňan Karl Maria Kertbeny (zemřel 1882). Lidi milující anální sex, další jeho kategorie, nazval klasicky řecky pygisty. 

Prvním z evropských politiků, kteří se veřejně přihlásili k homosexualitě, byl frankofonní Belgičan Elio Di Rupo (ročník 1951) roku 1996, tehdy socialistický poslanec a ministr federální vlády. Roku 2011 byl prvním premiérem svého druhu na světě. V listopadu 2013 ho následoval lucemburský liberál Xavier Bettel (40), který se o dva roky později v květnu oženil/provdal za svého druha, belgického architekta Gauthiera Destanaye a roku 2018 se stal prvním homosexuálem, který byl v úřadu volbami potvrzen. 

V Belgii drží též jiný, velmi asexuální rekord: nejdelší dobu bez plně funkční vlády. V dubnu 2010 resignoval premiér Yves Leterme (přijato králem 26. dubna), volby se konaly v červnu, nový premiér přísahal 6. prosince 2011 - Di Rupo. Po celou dobu byl Leterme premiérem úřadujícím: od voleb 541 den, od resignace 589 dnů.

Holandský rekord a také úctyhodný drží v sestavování vlády Mark Rutte (VVD), kterému se to podařilo za 299 dnů po volbách 17. března 2021, tj. 10. ledna 2022. Rutte osobně vytvořil jiný holandský rekord: studovaný historik předsedal vládám od října 2010 do srpna 2023, nejdéle v holandských dějinách. Vzápětí byl vybrán za gentaj NATO. 

První homosexuální premiérkou, a provdanou za svou přítelkyni, byla Islanďanka Jóhanna, viz zde níže (5). Roku 2017 se předsedou irské vlády stal Leo Varadkar (37), první homosexuál v úřadu taoiseacha a též první z hindského otce a katolické matky. 

Na nižší politické úrovni oznámil veřejně svou homosexualitu starosta Paříže, socialista Bertrand Delanoë, který vyhrál volby v březnu 2001 a na veřejnosti se ukazoval se svým přítelem i během kampaně (více než Francouze dráždil přistěhovalé mohamedány: jistý alžírský atentátník ho 6. října 2002 poranil nožem do břicha). Stal se prvním levicovým starostou Paříže od roku 1871!

Po smršti více než čtyř tisíc homosexuálních svateb v únoru až březnu 2004 na radnici v kalifornském San Francisku (starosta Gavin Newsom, pozdější guvernér státu) se k regulérním oddavkům připojily některé francouzské radnice.

O něco později než Delanoë se stal starostou Berlína hlasitě proklamovaný homosexuál Klaus Wowereit (SPD) žijící s neurochirurgem Jörgem Kubickim (roku 2011 začala radnice zkoumat, zda by se ve školách od druhé třídy neměly děti seznámit s pojmy jako homosexualita, bisexualita, transsexualita).

Ve stejném roce (2001) se stal starostou Hamburgu Ole von Beust (CDU), který zkraje homosexualitu skrýval a plně ji zveřejnil až pod tlakem vlastního otce roku 2003. V létě 2010 odstoupil z funkce i z vedení hamburské CDU (tehdy 55) a brzy na to se jako soukromník na veřejnosti ukazoval s jistým devatenáctiletým blonďákem.

O rok později se k ní ostentativně přihlásil jeden z vůdců svobodných demokratů (FDP) Guido Westerwelle (✝︎2016), od podzimu 2009 místokancléř a ministr zahraničí v černo-žluté koaliční vládě Angely Merkelové. 17. září 2010 se v Bonnu oženil (48) se svým přítelem od roku 2003 Michaelem Mronzem (43) a stal se prvním ženatým homosexuálem ve vysoké politice.

Zřejmě prvním, ale tajným homosexuálním německým (a asi i světovým) ministrem zahraničí byl v letech 1955 - 1961 Heinrich von Brentano (✝︎1964), jeden ze zakládajících členů CDU.

První homosexuální ženou v německé vyšší politice byla hessenská ministryně kultury v letech 1999 - 2008 a vicepremiérka Karin Wolffová, rovněž z CDU. Křesťansky založená a studovaná žena kromě lesbické lásky vyznávala - konservativní kreacionismus...

Ve Spojených státech se v srpnu 2012 stal otevřený homosexuál prvním generálem: do hodnosti brigádního generála byla povýšena plukovnice Tammy S. Smithová (49), která měla odsloužených 26 let u pozemního vojska a byla provdána za ženu.

Holanďan Pim Fortuyn však z přiznaných homosexuálů zasáhl do politiky nejvíce, holandské nepochybně. Jeho hnutí proti výhodám přistěhovalců z třetího světa, hlavně muslimského, a jejich zneužívání sociálch programů dokonale změnilo holandskou politickou scénu a to, co bylo původně označováno za „populismus středu“ je dnes praxí všech parlamentních stran. Fortuyn byl v květnu 2002 zavražděn jakýmsi ekologistickým pomatencem. Na jeho program navázal Geert Wilders, který dokonce se svou Lidovou stranou pro svobodu a demokracii (VVD) roku 2023 vyhrál volby (sám se ale sestavení vlády neucházel). 

Homosexuální pederastie byla například záminkou pro vypovězení českého diplomata v polovině ledna 2005 z Běloruska, natočeného údajně se svými nezletilými běloruskými partnery při sexu. Režim komunisty Aleksandra Lukašenka aféry použil za doklad „zkaženosti Západu“.

Islanďanka Jóhanna Sigurðardóttir (66), kdysi letuška a matka dvou kluků z prvního manželství, vůdkyně sociálnědemokratické Aliance, se stala v lednu 2009 první premiérkou v tomto úřadu na Islandu a první lesbičkou na světě civilně oddanou s jinou ženou. Roku 2002 se po rozvodu s otcem svých dětí Thorvaldurem Steinarem Jóhannessonem provdala za novinářku a dramatičku Jóninu, dceru Leósovu, která má jednoho syna.

První otevřeně homosexuální ženou v ministerské funkci ve světě slovanském se stala v srpnu 2016 v Bělehradě Ana Brnabičová (40). První homosexuální nominální hlavou státu se stal v dubnu 2022 na půl roku Paolo Rondelli (58), jeden ze dvou kapitánů San Marina, nejstaršího trvale existujícího státu Evropy.  

Roku 2011 přišel s oslovením pro transsexuály "Mx" newyorský zpěvák a performanceový umělec Justin Vivian Bond (tehdy 48). Inspirovalo ho první použití už roku 1977 v novinách na odlišení oboupohlavních rodičů, obrat značí "mix of genders" na rozdíl od pevně stanovených Mr., Mrs. a Ms.

V březnu 2019 porodila v Omaze, Nebrasca, žena děvčátko homosexuálnímu páru, jemuž se zachtělo dětí. Sestra jednoho z nich darovala vajíčko a oplozené druhým z dvojice dítě odnosila matka sourozenců (61), která se tak stala též bábou.

Mezi kleriky všech monotheistický abrahámových kultů převládá ve vztahu k homosexuálům zdrženlivost a odpor. Průlomové rozhodnutí učinila jistá soudkyně v listopadu 2020 v Brémách, když odsoudila pastora Olafa Latzela (53) k pokutě 8100 eur za "šíření nenávisti vůči homosexuálům a interpohlavním lidem". Lutherán, který se v soudní síni oháněl biblí, měl totiž za to, že "celý ten genderový drek je útok na stvořitelův řád, je hluboce ďábelský a satanský". Soudkyně tak potrestala klerikovu činnost, k níž je povolán, totiž hájit křesťanskou ideologii a ethiku, což v západní společnosti začalo v té době být úkazem nezvyklým, okrajovým. 

•

Hellénům ideologicky zdůvodnil homosexualitu resp. bisexualitu mýthos o lásce Dia ke Ganymédeovi. Jeho jméno přešlo do latiny zkomoleně jako Catamítus a stalo se označením pro chlapecké milence a prostituty, viz zde výše. V dobách gynaikokratických existovala mužská homosexualita mezi kněžími Velké Matky bohů (Kybely) - byla ale sebezohavující, kastrační (srov. pod eunúchové). Homosexuální kněží patřili ke kultům Velké Matky po celém Orientu, včetně Jerúsaléma, kde je vyznavači radikálního monotheismu čas od času potírali, srov. roky 914 a 634.

Na vykastrované kněží Kybely zvané gallové/gallí nehleděli rodilí Římané s pochopením. Roku 77 konsul M. Aemilius Lepidus Líviánus, velký sullovec, vyslyšel odvolání jistého Surdina, jehož propuštěnec udělal svým universálním dědicem galla Genúcia. Třebaže městský praetor Cn. Orestés dědictví již schválil, konsul ho zrušil s vysvětlením, že Genúsius po uříznutí pohlaví nepatří ani mezi muže ani ženy, nemá tedy co dědit a nebude svou přítomností poskvrňovat soudní prostory. 

Republikánští Římané, zdá se, žili v těchto ohledech dlouho ctnostně. Na přelomu 3. a 2. století se mravům, v nichž má místo mužská homosexualita, říkalo massalijské, mórés massaliénsés (obscénní narážky v Plautově Casině). Orientalisace Itálie v prvním století změnila tradice, pánové změkli.

Excesů je popsáno mnoho. Císař Neró, pokládající se velkého literáta, umělce a zvrhlíka měl pravdu jen v poslední z činností (hós poiétés apothnéskó - quális artifex pereó). Nicméně u lidu patřil mezi oblíbené vládce, neboť populaci soustavně krmil hrami a obilím, sám sebe zřejmě též opiem (neuvedeno v pramenech).

Jinak o něm doboví historiografové zaznamenali, že rád souložil s urozenými chlapci (no jakými jinými) i s vdanými paními (jistěže urozenými). Znásilnil jednu z panenských vestálek jménem Rubria, kněžek státního kultu, málem se oženil s propuštěnkou Aktou/"Děvče z Attiky", svou nejmilejší partnerkou v sexu.

Nepochybně velkým společenským úspěchem byl jeho příběh s chlapcem jménem Sporos, Sporus/"Semínko, Zrnko". Dal ho chudáka vyklestit a pokusil se proměnit v bytost ženskou, aby mu nahrazovala manželku Sabínu Poppaeu, jíž byl podoben.

Asi se to povedlo, protože se s ní(m) oženil a páreček ve svatebních šatech okázale jezdil po Římě a choval se jako originální svatebčané.

Veselí byl pochopitelně přítomen senát. Vrcholem zvrhlosti v očích liberálních Římanů ovšem bylo, když muži z homosexuální subkultury slavili kult ženské plodnosti, obřady bohyně jménem Bona Dea, srov. pod Bohové a svátky. Jak vidíte, konec 20. a začínající 21. století se vrátil ke kořenům...

Sporus doprovázel manžela na jeho uměleckém turné po Helladě. Neró jen tak mimochodem Hellénům, resp. těm, co hovořili řecky, zrušil provincii a vrátil jim autonomii (přímou římskou vládu brzy obnovil Vespasiánus). A jak žil se Sporem, tak se také on, imperátor caesar augustus, sám provdal za jistého Doryfora („nosič kopí, vybavený kopím“). Při sexu s ním Neró napodoboval vzlyky znásilňovaných panen, jak praví dobový pramen.

Operativní bolestivou fysickou proměnu muže v ženu kromě klestění zná teprve moderní doba. Nejpozoruhodnější chirurgickou metamorfosou byl roku 2014 přerod soudce německého spolkového soudu Jürgena Schmidta-Räntsche z Bonnu (tehdy 56), ženatého a otce jednoho syna, v soudkyni, vysokoškolskou učitelku a publicistku Johannu Schmidtovou-Räntscheovou. 

Neró žil se Sporem až do smrti. Teprve ta je rozdělila. Jako císařova manželka doprovázel Sporus sesazeného vladaře až do hořkého konce, kdy mu váhajícímu do ruky strčil jeho tajemník Epafrodítos/Epaphrodítus; sloužil pak Fláviovcům a byl ještě tajemníkem Domitiánovým; na smrt byl poslán až senátorskou hvězdou spravedlnosti Nervou za to, že pomohl Nerónovi zemřít!

Nerónova zákonná manželka Statilia Messalína, třetí v pořadí, popáté provdaná dcera konsula roku 44 n. l. T. Statilia Taura, se zachovala rozumněji: zdatná literátka zalezla, přežila a Římané obdivovali její intelekt. Nerónovy nejbližší ženy se pak postaraly o věci posmrtné: pozůstatky pohřbily Nerónovy obě chůvy Eklogé a Alexandreia s jeho hlavní metresou Aktou do hrobky Domitiů.

Nerónův otec Cn. Domitius Ahénobarbus byl ostatně také hovado, nadutec a vyhlášený kruťas. Jeho manželkou byla Germánikova dcera Agrippína Ml., dcera Agrippíny St., volnějších mravů. Když otec děkoval gratulantům k narození mužského potomka velmi se divil, že by se z něho a Agrippíny mohlo narodit něco jiného než „hnusného a k obecné pohromě/negantis ex sé et Agrippíná nisi détéstábile et maló públicó náscí potuisse.“

Cn. Domitius byl na konci Tiberiovy vlády obviněn z velezrady, několikanásobného cizoložství a z incestu na sestře Lepidě. Za Gáia se mu soudu podařilo uniknout a zemřel na vodnatost. Domitia Lepida byla matkou Messalíninou.

Gáiův sexuální život je galerie protikladů. Miloval M. Aemilia Lepida, manžela své sestry Drúsilly, měl ho za svého nástupce, ale již roku 39 n. l. ho dal popravit pro údajné spiknutí. Miloval herce pantomímy Mnéstéra a Valerius Catullus si mezi přáteli stěžoval na to, že po souloži s Caligulou ho bolí v boku.

Z žen nejčastěji Gáius spával s kurtizánou jménem Pyrallis a když nebyla po ruce, brával si bokem manželky svých hostů přímo na hostině, jak zůstalo zaznamenáno. Kromě toho spal se všemi svými třemi sestrami, nejraději ale měl Drúsillu.

Trpěl zřejmě těžkými komplexy z lidí pohlednějších. Dával vyholovat v týlu dlouhovlasé mladíky, žárlil na originalitu, kterou chtěl uchovávat jen pro sebe.
Několik vládců si drželo v paláci děti, pobíhající jako andílkové nazí ozdobeni ovšem zlatem a drahokamy. Císař Commodus si jednoho z nich jménem Philocommodus, jak vyplývá ze jména, natolik oblíbil, že s ním spával.

Pokud nebyl po ruce nějaký související nápad na zvýšení tělesné rozkoše jako úchvatný pohled na smrt, přišla nuda. Jindy krutý císař Domitiánus se z nudy po souloži bavil prý chytáním much – a nechtěl být při tom rušen a v místnosti musel být sám. To vymýšlel člověk, který se jako první z Evropanů dal titulovat „pane a bože“ a otevřel tak nechtěně cestu k nesmyslnému usu vykání.

Jiným roztomilý románek prožil sezonní císař Aulus Vitellius. Za mlada patřil mezi Tiberiovy „prdelky“ na Capri, zadničníky, kteří k pobavení starého císaře před ním souložili do prstence (pédicáre). Tiberius veselým chlapcům říkal spintheria, slůvkem odvozeným od řeckého sfinktér, značícího nárameník ve tvaru do sebe zakousnutého hada. Mladému Vitelliovi angažovaná exponovanost na výsostně politických úkolech nepochybně pomohla v kariéře.

Za Gáia byl u dvora populární pro své nadšení k dostihům a je pozoruhodné, že patřil mezi úplně jiné fandy než císař; pošuk se stejným jménem jako Božský Iúlius byl totiž zelený, Vitellius modrý. To chtělo odvahu. U Claudia, který přišel k moci po Gáiovi zvaném Caligulovi, se pro změnu Vitellius zapsal jako vášnivý hráč v kostky.

Zkrátka byl Vitellius hodně šikovný člověk a dnes bychom mohli říci, škoda, že jich v parlamentech nemáme mnohem více.

Ostatně jeho otec Lúcius byl také vykuk. Když se padesátiletý Claudius rozhodl vypravit tzv. stoleté hry, ačkoli od předešlých uplynulo jen roků 64, blahopřál mu L. Vitellius: „Saepe faciás, kéž bys je mohl dávat častěji.“

Mezi svými důvěrníky měl spokojeně ženatý Aulus Vitellius jistého Asiátika, "Asijce". Dal se Vitelliem zneužít a byl za Gáiovy vlády jeho milencem. Po čase od něj utekl a až za dlouho ho Vitellius spatřil v Puteolách prodávat na ulici limonádu. Z nešťastné lásky dal Asijce zatknout jako uprchlého otroka, ale propustil ho a zase měli rádi.

Jenže Asiátikos měl svou hlavu, a také kradl. Tak ho Vitellius prodal pouličnímu šermíři, což bylo v podstatě poslání na smrt. Když měl Asiátikos vystoupit jako gladiátor v aréně, dal ho Vitellius unést a později, když odešel za Neróna do provincie za svým úřadem, dal mu svobodu.

Propuštěnce Asiátika pak v první den své vlády v létě roku 69 povýšil do jezdeckého stavu. Více o nich dále nevíme, ale Asiátikos milencův konec jistě přežil…

Trochu jinak to bylo mezi císařem Domitiánem a jeho manželkou Domitií Longínou (svoji od roku 70 n. l.). Po třinácti letech manželství ji poslal za cizoložství s pantomímickým hercem Paridem do vyhnanství, roku 89 ji povolal zpět. Jako Asiátikos nijak moc o pozornost svého protějšku nestála. Věděla o přípravě atentátu na svého manžela roku 96 a prý ho přežila o čtyřicet let.

Jedním z nejzvrhlejších panovníků Říma byl syrský Arab a velekněz meteoritického kultu/baitýlu v Emese jménem El-gabal či Ela(h)-gabal, jemuž západní svět říkal po jeho smrti Elagabalus nebo Héliogabalos, za jeho života též Sardanapallos (218 – 222 n. l.). Osobně depiloval svá děvčata a chlapce a prý vynalezl několik způsobů milování. Historie neuchovala, kterých. Jednu krásnou prostitutku vykoupil za sto tisíc séstertiů na svobodu, nedotkl se jí a ctil jako panenskou bohyni.

Byl sexuálním maratóncem. Jednou uspořádal velehostinu o 22 chodech, mezi nimiž se svými ženami, on pasivní homosexuál, souložil v lázni. Dával se vozit po paláci ve vozíku, do něhož zapřáhl čtyři nahé ženy. Kurvám dělal rytíře.

Vykoupil jednoho dne od kuplířů (lénó, lénónés) nebo kuplířek (léna) všechny děvky v Římě a dal jim svobodu. Probíral pak s nimi a se svými chlapci techniky milování a nazýval je spolubojovnicemi. Nikdy nespal s jednou ženou dvě noci po sobě, kromě své zákonité manželky (měl takovou!).

Chodíval prý po paláci nahý, na veřejnosti si černě podmalovával oči. Dal se obřezat (a své přátele), aby potvrdil své kněžství: zůstal asi jediným obřezaným římským císařem.

Kluk, na trůn nastoupil jako čtrnáctiletý, který byl na kluky, nikdy nevydržel s žádnou ženou. Matka mu jich vnucovala do manželství pět, všechny z řad římské aristokracie, které s Orientem neměly nic.

O své vůli si dokonce na několik měsíců oženil s vestálkou Aquilií Sevérou: lebedil si, že se žení Slunce/El Gabal s Minervou (další, které známe jménem, byly Iúlia Cornélia Paula 219 - 220, pak byla vestálka, poté Annia Faustína 220 - 221 z rodu M. Aurélia, viz rok 218+).

Jeho dvůr byl rájem pro propuštěnce. Praefectem praetórió byl tanečník a herec P. Valerius Cómazón Eutychiánus, praefectem vigilum/velitelem stráží vozataj Cordius či Gordius, praefectem annónae/zásobování holič Claudius (zřejmě nejvýše postavený holič dějin).

Jiný vozataj Prótogenés patřil mezi císařovy rádce. Sardanapallos/Héliogabalos navíc prý obsazoval dvorské úřady podle velikosti uchazečova přirození a vůbec dal po celé říši vyhledávat muže vybavené mocnými údy. Císařův věrný milenec se ostatně jmenoval Zótikos, tj. řec. "plný života, živočišný". Jeho otec byl kuchařem. Žili spolu jako manželé a kuchtíkův syn si přivydělával ještě tím, že prodával výroky svého pána a „děvčete“. Bisexuální Héliogabalos náklonnost nikdy neskrýval: propuštěnci Hierokleovi, závodníkovi se spřeženími a svému manželovi, veřejně líbal přirození a říkal tomu flórálie, viz rok 218+.

V Číně byl prvním ryze homosexuálním císařem Aj (vládl 6 př. n. l. do roku 1 n. l.). Dokonce učinil nejbližšího ze svých přátel vrchním velitelem armády.

•

O ženách a jejich děvčatech viz pod ženy

•

(pokr.)