De
dé rébus bellicís, "O válečnictví", anonymní spisek§ 370+
Dea Bona§ viz Bona Dea
Dea caelestis§ viz Tanit
Dea Día, Jasná bohyně, agrární kult plodnosti a zdaru§ 14+
Dea Róma§ viz Róma
Dea Syria§ viz Atargatis
Debórá, řec. Debbóra, bibl. č. Debora, soudkyně a věštkyně Israélitů§ 1280, 1275, 1253, 1206, 1108
Débeltos§ viz Deultum
debitokracie, debtokracie, "vláda dluhů", vláda zadlužených vlád a ideologie neškodnosti státní zadluženosti, obrat zcela moderní pocházející ze Spojených států (2011)§ viz pod banky a srov. pod daně
Decebalus/řec. Dekebalos, k. Dáků, rod. jménem Diuparnés resp. Dúrás§ 286, 85 až 88+, 90+, 92+, 98+, 101+, 105+, 106+, 260+
decemvirí, Xvirí„deset mužů“, řec. hoi deka, deka andres, senátní komise (srov. dnešní parlamentní); o assyrské obdobě ešertu(m) viz pod chronografové§ 1. 451 - 449, decemvirí consulárí potestáte/impérió légibus scríbundís - „sbor deseti mužů pro sepsání zákoníku, vybavených konsulskými pravomocemi“; 2. komise pro mír s Kartháginci, 241; 3. 197, 196, poslové v Helladě; 4. 168, 167, jako komise senátu tamtéž; 5. na příděly státní půdy, 481; 6. pro dělení Numidie, 111
decemvirí consulárí imperió légibus scribundís (451): Ap. Claudius Crassus Inregillensis Sabinus, cos., T. Genucius Augurinus, cos., T. Veturius Crassus Cicurinus, C. Iulius Iullus, A. Manlius Vulso, Ser. Sulpicius Camerinus Cornutus, P. Sestius Capito Vaticanus, P. Curiatius Fistus Trigeminus (n. P. Horatius?), T. Romilius Rocus Vaticanus, Sp. Postumius Albus Regillensis;
pro roky 450-449: Ap. Claudius Crassus Inregillensis Sabinus, cos., M. Cornelius Maluginensis, M. Sergius Esquilinus, L. Minucius Esquilinus Augurinus, Q. Fabius Vibulanus, Q. Poetelius Libo Visolus, T. Antonius Merenda, K. Duillius Longus, Sp. Oppius Cornicen, M´. Rabuleius.
decennium, decennia, decennália, desetiletí, panovnické oslavy§ 27, 203+, 303+, 315+
Decetia, oppidum Haeduů, dn. Decize§ 52
Deciánus Catus, prócúr. Britanniae§ 60+
L. Decidius Saxa, caesarovec, roku 44 tr. pl., Antóniův správce Syrie§ 42, 40, 20
decimátió, řec. dekateusis, decimace, v římské armádě kolektivní trest při nízké bojovnosti jednotek, při opuštění místa apod.: byl popraven každý desátý muž jednotky (v císařství také užíváno, dokonce v roce 68 n. l. decimaci použil císař Galba proti vzbouřivší se jednotce námořníků v Římě). Jistý Aquilius, celé jméno a dobu neznáme, "decimoval" z každé centurie po třech mužích (není v CSD)§ 471 (ubiti po vylosování kyjem), 295, 204, 71, 49, 36, 34 (vždy sťati), 20+ (ubiti kyjem)
C. Decimius, quaestor pompéjovský§ 46
M. Decius, plébej. revolucionář§ 494, 491
P. Decius Mús§ 1. 343, cos. 340, quinquevir 351, 295; 2. cos. v letech 312, 308, 297 a 295, cens. 304, syn č. 1; 3. cos. 279, vnuk č. 1; 4. cos. 265, 264 (celé jméno neznáme, totožný s no. 3?)
P. Decius, praet., potomek předcházejících?§ 163
Q. Decius, tr. pl.§ 121
Decius, císař v letech 249 - 251 n. l., Illyr rodem, pův. jménem C. Messius Decius resp. C. Messius Quíntus Decius Valeriánus, celým imperátorským jménem Imp. Caesar C. Messius Quíntus Tráiánus Decius Augustus; manž. Herennie Cupressenie Etruscilly, o. Decia mladšího a Hostiliána§ 279-, 75+, 217+, 238+, 245+, 247 až 251+, 253+, 264+, 285+, 302+, 311+, 325+
Decius mladší, s. předchozího§ viz Q. Herennius Etruscus Messius Decius
Decius Magius z Capuy§ vide Magius
Decius Tricciánus§ viz Aelius Decius Tricciánus
Decius Vibellius§ viz D. Vibellius
Decriánus, stavitel za Hadriána v Římě, celé jméno neznáme§ 133+
Decrius, voj. trib., celé jméno neznáme§ 20+
decuria§ 753, 716, 578
Srov. s řec. dekas, "desítka". Původně skupina deseti mužů v čele s decuriónem: deset decurií tvořilo centurii, sto centurií kmen/tribui, tři tribue římský národ. Vedle pozdějších vojenských oddílů fungovaly i soudcovské decurie, původně tři, Augustem rozšířeny na čtyři.
decurió, pl. decuriónés, řec. búleutés, municipiální úředníci, radní, funkce čestná spojená s vlastními výdaji/múnera, v císařské době vybíráni na základě censu doživotně a zastávali též roli výběrčích daní§ 78, 49-, 200+
decurió cubiculáriórum, šéf palácového služebnictva§ 96+
Ded-Ptah, čatí v éře Třinácté dyn.§ 1770
Dédán, Daidán, Dadán, oása, sídel. místo Lihjánů, stát a m. v sev. Hidžázu, dn. al-'Ulá, s centrem al-Churajba. Panovníci se titulovali krály: mlk ddn, více však mlk lhyn, "král Lihjánů"§ 549, 160, 115, 24
Dedet-anqet, d. Sobekhotepa III.§ 1770
Dedi z Džed-Snofru, literární kouzelník za Chufua§ 2589
déditícií, "ti, kteří se vzdali, kapitulanti", obvykle osobně svobodní Germáni povinovaní službou v armádě a daněmi z půdy, kterou museli obdělávat, lidé bez občanských práv§ 273+, 382+
Dednamótis ze Skythie n. Senamótis, d. Skilúrova§ 150
Dedtu-seneb, čatí z éry Třinácté dyn.§ 1770
Dedu-Mont, čati z konce Dvanácté a zač. Třinácté dyn.§ 1786
Dedu-mose I., král Třinácté dyn. Džed-hotep-Re, Hor Wadž-chau§ 1676
Dedu-mose II., jako král Džed-nefer-Re Třinácté dyn., řec. asi Tútimaios§ 1676
Deédius Sekúndos ze Sfettia§ arch. 113+
defenestrace, první zmiňovan᧠viz rok 876
deforestace, odlesnění, celé země§ 4000
Deffufa, centrum Kermy§ viz tam
Dehenet weret§ viz Ankyrón polis
Déidameiá I., ka v Épeiru, ses. Pyrrhova§ 317, 316, 310, 303, 301, 299, 293, 233
Déidameiá II., ka v Épeiru, d. Pyrrha II. (n. Alexandra II. Molosského); podle jednoho pramene (Iustin) Laudamia, řec. Láodami᧠272, 233, 232
deifikace§ viz bůh, božské pocty
deigma, Deigma, "výstava, ukázka, vzorek zboží", přístavní ulice v Peiraieu, v níž obchodníci vystavovali zboží a směnárníci měli své stoly§ 388, 361
Déimachos n. Dáimachos z Platají, seleukovský diplomat a autor spisu o Indii§ 303 a s. v. dějepisci (2) [byl i jiný, o něco starší Déim. Platajský, předhellénistický autor blíže neznámého historického díla; oba jsou známi pouze z citací]
Deinaios z Palestíny, o. lupiče Eleazara§ 54+
Deinarchos z Korinthu§ 1. strat., 344, 343; 2. řečník/logograf, s. Sóstratův, 360, 324, 320, 318, 292
Deinarchos z Athén (?), démagógos (?), Antipatrův epimelétés tú Peloponnésú§ 360, 320, 318, 292
Deinarchos, s. Níkiův, zlotřilý přítel Pyrrhův§ 276
Deiniadás z Lakóniky, perioikos-nauarchos§ 412
Deiniás, vojevůdce Kassandrův§ 317, 312
Deiniás z Athén, o. stratéga Kleippida§ 428
Deiniás z Fer, tyr. v Krannónu, s. Telesippův§ 369
Deiniás ze Sikyónu, jeden z tyrannobijců (jiný Deiniás byl malíř neznámé doby, který působil v Athénách a maloval prý pouze jednobarevně; další D. byl z Argu, autor historie své vlasti)§ 252
Deiniché ze Sparty, manž. k. Archidáma III.§ 344
Deinodikés z Naxu, o. Níkandry a Deinomena§ 700
Deinofilos z Athén§ arch. 49+
Deinokratés z Fókidy, jeden ze strat. kolektivního velení ve Svaté válce§ 347
Deinokratés z Messénie, strat., dal popravit Filopoiména§ 183, 182
Deinokratés z Rhodu nebo Makedonie, stavitel§ 332, 331
Deinokratés z Makedonie (?), Filippův stratégos§ 201, 197
Deinokratés ze Syrákús, vůdce exulantů, pak strat.§ 317, 312, 311, 309, 307 - 305
Deinokratés ze Sikyónu, s. Deinokratův, b. Dionýsodórův, nauarch Attala I.§ 201
Deinomaché z Athén, m. Alkibiadova§ 451
Deinomenés z Naxu, s. Deinodikův, b. Níkandry§ 700
Deinomenés ze Syrákús§ 1. 491, 477, 476, 466, o. Gelónův, Hierónův, Polyzálův a Thrasybúlův; 2. s. Hierónův, 452; 3. vůdce žoldnéřů/královské ochranky a strat., 214
Deinomenova dynastie, Deinomenovci§ viz pod Gelón, Hierón I., Polyzálos a Thrasybúlos
Deinón z Alexandreie, s. Deinónův§ 1. komplic vraždy Arsinoy III., 204; 2. s. předešlého, strat., 203
Deinón ze Sparty, polemarchos padlý u Leukter§ 378, 371
Deinón z Rhodu, vůdce protiřímské strany§ 172, 170, 168, 167
Deinón, strat. na Kypru§ 203
Deinosthenés ze Sparty, s. Deinosthenův§ 316 (Ol.)
Déiokés I. z Médie, Dajukku či Daukku§ 715, 673, 647
Déiokés II. z Médie, k.§ 708, 647
Déiotaros, jméno galatských náčelníků a vládců - tetrarchů či králů:§
Déiotaros I. Filorhómaios, manž. Bereníky, o. D. III.§ 159, 86, 73, 64, 58, 54, 59, 51, 49 - 47, 45 - 40, 25
Déiotaros II.§ 58, o. Brogitara Filorhómaia
Déiotaros III. Filopatór§ 51, 41, syn Déiotara I. s Bereníkou
Déiotaros IV. Filadelfos, k. Paflagonů, s. Kastóra II.§ 36, 31, 5
Déiotaros V. Filopatór, k. Paflagonů§ 36, 31, 5
Deiré, "Krk", též Déré, lat. Díré, mys v sev. Džibutii na okraji průlivu Báb al-mandab, arab. "Brány pohřebních nářků", též označení pro vlastní průliv; moře severně od něho hellénští geografové nazývali Arabským zálivem, dn. Rudé moře, moře směrem na jih pro ně byl záliv Aualský (dn. Adenský), podle osady Aualis, dn. Zeilah/Saylac (som.) v Somalilandu, jižně od Djibouti/Džíbútí. Staré Rudé moře, viz Erythrá thalassa, se rozprostíralo od Jemenu po IND§ 270 a viz s. v. Arábie a objevy
Dejr az-zór/Dajr az-zaur, "Klášter u lesíka/háje", moderní město v SYR, nezaměňovat s Dúra, viz. Islámský stát budující terorem kalifát roku 2015 zrušil křesťanské jméno a vymyslel nové: Vilájat ul-chajr, Provincie dobra.
dekadarchiá, dekarchiá, "vláda deseti"§ 404, 396, 344, 342
Po peloponnéské válce zaváděl Lýsandros v bývalých spojeneckých státech Athéňanů dekarchie/vládu deseti, oligarchie; režimy fungovaly jen krátce. Později rozdělení Thessalie na deset částí, srov. s tetrarchií, nebo sbor desíti mužů, které do čela státu stanovil v jednotlivých thessalských obcích Filippos II. Makedonský. Zda shodné s Filippovou institucí, není jednoznačné (spíše v Thessalii šlo o územní dělení země).
deka, hoi deka, deka andres, "deset mužů"§ 311 a viz s. v. decemvirí
dekadence, v Římě§ 189
Dekaineos z Dákie, Burebistův kněz§ 60
Dekamnichos z Makedonie, královrah§ 399
dekanáia, skupina deseti plavidel§ 30
Dekánská/Dekkánská plošina, angl. Deccan, dn. Dakšin, středovýchod IND§ 1800, 600, 230, 55, 22-, 250+
Dekapolis, „Desetiměstí“, sev. část Transjordánie na území dn. již. SYR, JOR a IL§ 1206, 198, 143, 84, 63, 32, 30, 20-, 49+, 66+
Jméno z hellénismu se dostalo do širšího užívání po Pompeiově dobytí Jerúsaléma roku 63 pro kraj se silně hellénisovanými obcemi, které se však nesdružovaly v žádný konfederační útvar. Nejčastěji se do desítky počítají Canatha, Damaskos, Díon/Kapitólias(?), Filadelfia, Gadary, Gerasa, Hippos, Pella, Rafana, Skythopolis (jediná předjordánská obec z desítky).
dekaté, clo, desetiprocentní clo/daň§ 410
dekateutérion, ath. celnice§ 410
Dekeleia, obec a opevněné mí v Attice§ 1555, 750, 478, 413, 411, 410, 408, 405, 403
Dekiové, Dekiatové, řec. Dekiates, ligurský lid v okolí Massalie na dn. Riviéře, sousedé Oxybiů§ 154, 124
dekurie§ viz decuria
Delajá, Delajáhú, s. Sanballata I. Samarského§ 433
Deldó, k. Bastarnů§ 29
delfíni§ 628 a viz zvířata
Delfión z Fleiúntu, tyr.§ 380, 379
Delfoi, Delfy, dř. Pýthó, m. ve Fókidě§ 1450, 1360, 1170, 1135, 824, 810, 776, 742, 733, 716, 693, 678, 668, 657, 650, 638, 632, 611, 610, 600, 595, 591, 586, 582, 572, 568, 564, 560, 549, 548, 535, 534, 530, 522, 518, 513, 512, 490, 487, 480, 460, 448, 434, 432, 426, 423, 399 - 396, 394, 389 - 387, 376, 373, 370, 368, 359, 356, 355, 352, 346, 339, 338, 336, 330, 323, 322, 315, 312, 293, 290, 289, 286, 284, 281, 279 - 277, 274, 271, 268, 265, 263, 260, 253 - 251, 249, 246, 242, 239, 233, 232, 230 - 228, 225, 216, 213, 210, 208, 207, 205, 203, 200, 197, 194, 193, 191, 184, 182, 180, 178, 174, 172, 168, 167, 165, 160, 159, 157, 153, 146, 145, 140, 138, 132, 120, 112, 110, 106 - 104, 102, 100, 94, 86, 84, 49, 48, 39-, 46+, 64+, 67+, 70+, 105+, 122+, 124+, 133+, 138+, 232+, 337+, 360+, 362+, 381+; srov. i pod pýthie
Centrum všehellénského kultu Apollónova, zároveň politické centrum Fóků ležící pod horou Parnassos/Parnásos o dvou vrcholech (2457 m), na níž prý kdysi po Diově potopě světa přistála Deukaliónova loď, sídlo Apollóna a podle některých i Mús (viz Músai). Ve čtvrtém století n. l. bylo místo již opuštěné.
Jistý pasák si všiml, že jeho kozy po návštěvě okraje průrvy ve skále jančí. Zvěst o tom se roznesla a místo lákalo lidi. Když jich však hodně do bezedné rozsedliny v omámení spadlo, zavedli tam "službu" jedné ženy, budoucích pýthií. Žádná skalní průrva nebo rozsedlina s parami se v novověku nenašla. Po rekonstrukcích vyhořelého Apollónova chrámu roku 548 dostal posvátný okrsek konečnou podobu po celý starověk.
O věštírnách, věštcích a věštkyních viz tam.
Delgado, mys v sev. Mosambiku§ viz Prasos, Prasón
délia, slavnosti a hry na počest Artemidy a Apollóna konané jednou za čtyři roky§ 776, 426
Staré slavnosti upadly do zapomnění a obnoveny byly roku 426 jako čtyřletní na počest Artemidy spojené se shromážděním iónských amfiktyonů vždy ve třetím olympijském roce a na počest Apollóna každoročně (malé délie). Obě události 6. a 7. thargéliónu, ke konci května, byly spojeny s músickými a athlétickými závody. Podobně jako na efesiích a na rozdíl od velkých "sportovních" akcí byly volně přístupné ženám s dětmi.
déliacum, déliaca, délský bronz§ 22 a viz s. v. kuchyně (1)
Délion, mí. v Boiótii na tánagerském území s Apollónovou svatyní§ 424, 199, 192, 86
Délion, pevnost na Naxu§ 556
Q. Dellius, komplikovaný aktér římské občanské války, důvěrník Antóniův§ 37, 34, 32, 31
délský spolek, I.; rozšířené označení pro athénskou říši, arché, resp. pro Athéňany a jejich spojence podle ostrova, na němž byla původně uložena pokladnice a vlastně sídlo paktu§ 478, 467, 462, 460, 457, 454, 437, 434, 412, 382
délský spolek, II.§ 387, 378, 355
V novověku bývala athénská říše brávána za zrcadlo vývoje evropských demokracií: arché (= NATO) ve válce s východem (=perský král = komunisté), když se rozpadla, přišly malicherné války a ohrožení demokracie a nakonec nadvláda "megavelmoci".
Delmatie, Delmatius§ viz Dalmatie, Delmatie
Delminium, Dalminium, sídelní m. Dalmatů/Delmatů, slov. Dumno, Duvno, do 1945 Županjac, nejnověji Tomislavgrad v Bosně a Hercegovině§ 181, 156, 155
Délos, obyvatelé dór. Dálioi, ost. v Kykladách; první a druhý délský spolek, viz tam, srov. pod piraterie a piráti, otroci§ 1510, 1184, 776, 700, 586, 541, 532, 522, 491, 490, 478, 467, 462, 460, 454, 432, 427, 426, 422, 421, 404, 400, 399, 396, 378, 376, 355, 340, 315, 305, 286, 284, 276, 264, 263, 253, 250, 249, 245, 242, 232, 228, 222, 213, 204, 200, 198, 197, 193, 190, 175, 173, 169 - 167, 165 - 163, 158, 150, 141, 139, 138, 130, 129, 127, 123, 121, 118, 116, 111, 102, 99, 91, 88, 85, 81, 72, 69, 67, 63, 10, 9-, 14+, 41+ a viz pod otroci
Původním jménem Asteriá, Asteriés, pak Ortygiá, „Křepelčí ostrov“, zprvu kárský, pak mínojský a mykénský s hlavním kultem Artemidy. V homérovských dobách (Odyssea) už byl zaveden i kult jejího bratra Apollóna, protože Létó oba sourozence porodila právě zde. Kultovní socha Léty zůstavala i v klasických dobách amorfní ze dřeva (pohled na ni údajně vyléčil jistého muže z Metapontia, který hledal po světě způsob, jak by se mu na tvář vrátil úsměv). Z osmého století pochází molo v délském přístavu sahající devadesát metrů do moře – nejdelší známé přístavní molo v hellénském světě. V letech 166-88 zde stavělo na padesát hellénistických monarchů a byli za to odměňováni sochami.
P. Delphius Peregrínus Alfius Alennius Máximus Curtius Valeriánus Proculus M. Nónius Muciánus§ cos. suff. 138+
Delta, krajina v Thrákii, přímoří mezi Býzantiem a Salmydésem§ 410
Delta, krajina v Dolním Egyptě mezi krajními rameny ústícího Nilu; eg. Ta-mehet, arab. Deltá an-Níl (arab.), východní část Delty je bibl. země Gesen§ před 6000, 3500, 3236, 3174, 2642, 2500, 2184, 2160, 2040, 1962, 1880, 1871, 1786, 1740, 1730, 1720, 1700, 1615, 1600, 1577, 1546, 1482, 1473, 1400, 1320, 1316, 1304, 1303, 1233, 1200, 1194, 1191, 1188, 1140, 1113, 1095, 1085, 955, 818, 770, 758, 749, 745, 730, 720, 664, 663, 658, 587, 571, 570, 525, 461, 454, 453, 451, 343, 331, 306, 283, 48, 47, 30-, 6+, 66+, 100+, 104+, 106+, 130+, 172+, 205+, 270+, 288+, 350+, 356+; viz též pod Neilos, Nil, Čehenu
Delta Dunaje§ 87+
Delta, eg. nomos§ viz Héliopolítés
D. je nesklonné neutrum a jméno kraje kolem ústí Nilu dali Iónové, jak vysvětluje již Hérodotos. Nejúrodnější část Egypta dodnes, kdy produkuje třetinu úrody arabské republiky s osmdesáti miliony obyvatel. Za dvacáté století ale vystoupala hladina Středozemního moře o dvacet centimetrů a očekává se, že roku 2025 to bude třicet. Moře přináší sůl a příliv na začátku 21. století zaplavoval dvě stě kilometrů čtverečních půdy navíc.
Démádés z Paiánie (att. démos), s. Démeův, o. Démeův, řečník, odpůrce Démosthenův§ 380, 338, 337, 324 - 319, 307
démagógos, (s)vůdce lidu, státník v démokratických zřízeních, třebaže bez úřadu mluvčí nejširších vrstev, d. f. mluvčí partaje drobných lidí, působením kožešníka/byrsopólés Kleóna a jeho nástupců v peloponnéské válce pozd. hanlivě, demagogie = populismus
Pierre Poujade (zemřel v srpnu roku 2003 ve věku 82 let) měl obchod s papírem a když dostali maloobchodníci tvrdě zvýšenou daň, pustil se na jejich a svou obranu proti vládě. Založil Unii na ochranu obchodníků a řemeslníků, bojoval proti "fiskálnímu gestapu a v parlamentních volbách roku 1956 dostal 11,6 % hlasů. Po příchodu gen. de Gaulla k moci roku 1958 partaj ztratila význam.
Poujadismus je ve francouzštině dnes již vzácné slovo pro demagogii/populismus (což je pozoruhodné, protože d. f. P. proti chronickému vládnímu populismu bojoval!).
Démainetos z Athén§ 1. nauarchos, 395, 389; 2. strat., s. Hermokleův, 211
Démainetos z Ptolemáidy ve Foníkii, démagógos§ 103
Démainetos ze Syrákús, démagógos§ 337
Démareté§ viz Dámareté, Dámarata
Démarátos z Athén, strat.§ 414
Démarátos, ión.§ viz Dámarátos, dór.
Démaretos z Korinthu, strat.§ 344, 343
Démarchos z Lykie, s. Tarónův, sómatofylax Fily I.§ 321 (totožný se satrapou Frygie na Helléspontu?)
Démarchos z Makedonie (?), satr. Malé Frygie§ 328, 323 (viz předešlého)
Démarchos ze Syrákús, s. Epikýdův, str.§ 410, 405
Fl. Démarchos, arch. v Elúse v Negevu§ 356+
démarchos, v Athénách§ viz tam
démarchos, nejvyšší volený úředník v některých italských provinčních městech, např. v Neápoli
Démeás z Athén§ 1. o. Démádův, 320; 2. syn Démádův, o. Démádův, 327, 320; 3. arch. 20
Demedžibtaui/Demedžibtowej Wadžkare, kr. Osmé dynastie§ 2170
démégoros, veřejný řečník, vlastně démagógos§ 371
demence, mozková choroba§ 56
Demeté, lat. Demetae, kelt. lid na jihozápadu Walesu, sousedé Silurů; od nich dn. název kraje Dyfed§ 74+
Démétér, bohyně a její podoby, dór. Dámátár§ 1703, 1120, 595, 569, 492, 489, 447, 422, 415, 399, 396, 352, 317, 310, 290, 286, 215, 150, 133-, 12+, 268+, 364+
démétreia, slavnosti a hry na počest Démétria I., u Nésiótů§ 306
Démétriános, biskup v Antiocheji Syrské§ 257+
Démétriános z Ravenny (?), kritik, uč. sofisty a císařského tajemníka Aspásia§ 200+
Démétrias v Koilé§ viz Damaskos
Démétrias, m. v Thessalii, dř. Iólkos; vznikla synoikismem obcí celého regionu, hl. Pagasai, viz i tam, zhruba dnešní Volos§ 1600, 510, 293, 289, 284, 283, 260, 218, 217, 209, 208, 200, 199, 196 - 194, 192, 191, 185, 179, 174, 171, 169
Démétrias§ viz Sikyón
Démétrias na Tigridu poblíž Arbél pod pohořím Níkátorion oros (zde zvítězil Alexandros Veliký) s naftovým jezery, chrámem Anaje, perským královským palácem§ 331
Démétrias v Arachosii§ 200
Démétrias, fýlé v Athénách§ 307, 199
démétrie, slavnosti a hry na počest Démétria I. v Athénách, na Euboji, v Sikyónu§ 303, 293
démétrión, nakrátko název měsíce múnichiónu v Athénách a v Histiaji§ 294, 44
Démétrios§ viz též Dámátrios
Iúlios Démétrios, veterán v Dúrách na Eufrátu§ 227+
Démétrios z Adramytteia zvaný Ixión (pro jakýsi prohřešek na Héře, prý v Alexandreji kradl v chrámu zlato), grammatik§ 150
Démétrios z Alexandreie§ 228 (Ol.)
Démétrios z Alexandreie, kynický filosof (jiný A. z Al. sepsal učebnici řečnictví)§ 399
Démétrios z Alexandreie, topografos§ 164
Démétrios z Alexandreie, arabarchés, žid. magnát, manž. Mariammy, dc. Héróda Agrippy I.§ 35+
Démétrios z Alexandreie (?), ředitel alexandrijské mincovny (?)§ 259
Démétrios z Athén§ 1. s. Ktésónův, arch. 190, 189 (navrhovatel zákona), 187 (?, kde jako diplomat Ptolemaia v. Epifana); 2. arch. 123; 3. arch. 82; 4. arch. 50
Démétrios z Chiu§ Ol. 153+
Démétrios z Faléru§ 1. s. Fanostratův, o. Fanostratův, literát, filosof a Kassandrův guvernér Athén, 360, 350, 340, 324, 322, 318, 317, 315, 314, 312, 300, arch. 309, 307, 297, 283, 279; 2. s. Fanostratův, vn. Démétria st., 283, 263
Démétrios z Faru, Hellén n. hellénisovaný illyrský (?) dyn. a pirát§ 229, 228, 225, 222 - 219, 217, 215, 214
Démétrios z Gadar, manž. Augy, Pompéiův propuštěnec§ 72, 63, 55 a viz otroci (1)
Gémétrios z Gonn, s. Démainetův, strat. Perrhaibů§ 181
Démétrios z Kappadokie, s. Ariarátha V., popř. IV.§ 155
Démétrios z Korinthu, kynický filosof a dovedný řečník s věhlasem již za Gáia§ 20+, 65+, 71+
Démétrios z Kypru, strat.§ 48, 39
Démétrios, toparchos v Palaistíně§ 84
Démétrios zvaný Lakón/„Sparťan“, epikúrik§ 250
Démétrios z Makedonie§ 1. o. Amyntora, děd Héfaistióna (?), 337; 2. Alexandrův sómatofylax, 330, 323
Démétrios z Rhéneie, vyznavač Sarápidův§ 163
Démétrios ze Salamíny§ Ol. 229+, Ol. 233+, Ol. 237+
Démétrios ze Smyrny zv. Gerýs, s. Métrodórův, vn. Métrofanův, manž. Mysty, strat.§ 130
Démétrios ze Súnia, kynik§ 20+
Démétrios ze Seleukeie na Eulaiu zv. Eisagogeus, o. Asiův§ 22+
Démétrios ze Sképse, grammatik§ 150, 71
Démétrios ze Syrákús, s. Diodotův, vlivný měšťan§ 218
u řady Démétriů neznáme rodiště:
Démétrios byl 1. básníkem staré komédie, 2. epickým básníkem, 3. iambografem, 4. sofistou, 5. sochařem, 6. malířem; 7. s. Theodórův, kněz Ísidin v Alexandreji, 145; 8. akadémikem v Alexandreji, 55; 9. oikonomos (?) ptolemaiovský v Syrii/Foiníkii, 256; 10. grammateus ptolemaiovských lovců slonů, 222
Démétrios, biskup v Alexandreji, prohlášen souvěrci světcem§ 232+
Démétrios, dynastické jméno hellénistických panovnických rodů:
Démétrios I., k. v Baktrii, s. Euthydéma I., manž. d. Antiocha III.§ 206, 200, 185, 170, 165
Démétrios II. Aníkétos, k. v Baktrii, sansk. Dattamittijaka-Jonaka (shodný s předešlým?)§ 185, 180, 171, 170, 166, 165, 155
králové v Makedonii:
Démétrios I. Poliorkétés§ 704, 360, 350, 346, 338, 337, 324, 322, 318, 316, 313 - 298, 296 - 285, 283, 281, 279, 266, 258, 253, 251, 243, 235, 229, 43, 38
Démétrios II. Aitólikos, s. Antigona II. s Filou II.§ 279, 277, 265, 253, 248, 243, 239, 237, 235, 233, 231, 229, 219, 182
Démétrios z Makedonie§ 1. 315, 314, b. Antigona I.; 2. Démétr. (III.) 212, 197, 196, 191, 184 - 179, syn Filippa V.; 3. s. Démétria I. zvaný Kalos/Krásný, 286, 265, 258, 229; 4. s. Démétria I. zvaný ho Leptos/Hubený, 306
králové v Syrii:
Démétrios I. Sótér§ 188, 187, 180, 178, 175, 173, 164 - 159, 156, 155, 153 - 150, 129
Démétrios II. Theos Filadelfos Níkátór§ 1448, 324, 153, 150, 147 - 141, 138 - 136, 130 - 128, 125
Démétrios III. Theos Filopatór Sótér zv. Eukairos§ 96, 95, 88, 87
Demfis, gen. Demfidos, obec v Akarnánii§ 270
Démo-, démo-§ viz také Dámo-, dámo-
Démó, gen. Démy, milenka Antigona II., m. Alkyoneova a podle jedné verse též jeho syna Démétria II.; Antigonos dal podle této tradice zavraždit Oxythemidu, neboť pekl se synem a z téhož důvodu dal umučit Démino služebnictvo§ 289
Démó z Kúm, jedna ze sibyll§ 534
Démodamás, strat. Seleuka II.§ 292, 282
Démodiké§ viz Hermodiké
Démodiké z Tegeje, d. Rhéximachova, ses. Kritoláova§ 672
Démodikos z Fenea, s. Déméstratův, snoubenec Démodiky Tegejské§ 672
Démodokos z Acháie, hipparchos§ 217
Démodokos z Athén, str.§ 424
Démofanés z Athén, démagógos§ 411
Démofanés z Megalopole, akadémik a tyrannobijec§ 255, 250
Démofilos, srov. také pod Dámofilos:
Démofilos z Athén§ 1. arch. 381; 2. s. Démofilův, démagógos, 324, 323 (možná záměna s hierofantem Eurymedontem, srov. tam)
Klaudios Démofilos z Athén§ arch. 101+, popř. 120+
Démofilos z Dolichy, nabyvatel konfiskátu§ 167
Démofilos z Kýmy, s. Eforův, historik§ 400
Démofilos ze Syrákús, jeden z Agathokleových vojevůdců§ 311, 307
Démofilos z Thespií, velitel Thespijských před Thermopylami§ 480
Démofilos, biskup v Kónstantínopoli§ 380+
Démofón z Athén, gen. Démofónta, k.§ 1204, 1184, 1149
Démofón z Athén, strat., strýc a poručník Démosthenův, gen. -ónta§ 384, 379
Démofón z Pergama§ viz Héródés
Démofón, seleuk. velitel§ 165
Démogenés z Athén§ arch. 317
Démocharés z Athén§ 1. s. Lachetův, synovec Démosthenův, vůdce démokratické strany, 384, 307, 303, 285, 280, 270 (o něm Tímaios šířil, že za mlada prostituoval horními částmi těla/hétairékenai men tois anó meresi tú sómatos, viz však rok 280); 2. zv. Parrhésiastés/Upřímný, 348; 3. arch. 108; 4. arch. 49; 5. arch. 5, popř. 3
Démocharés, Papiás Démocharés, nauarchos S. Pompeia§ 38, 37
Démokédés z Krotónu, s. Kallifóntův, lékař (první státem placený) a autor myšlenky na vpád Peršanů do Hellady§ 522, 514
Démokleidés z Athén§ 1. oikistés Breje, 440; 2. arch. 316
Démoklés z Athén§ arch. 278
demokracie, démaokratiá, instituce§ viz pod Athény
Démokratés z Athén§ 1. vyslanec k Dáreiovi III.§ 330; 2. s. Epikratův, manažer eleusínských mystérií, 267; 3. arch. 3-, popř. až 1+
Démokratés, nauarchos Filippa V.§ 201
Démokratés z Lampsaku, s. Eubúlův, proxenos v Ath.§ 351
Démokratés z Tarentu, předák a nauarch§ 210, 209
Servilius Démocratés, medik v Římě§ 50+
Démokratiá, zosobněná vláda lidu, socha v Athénách§ 337, 303
démokratiá, státní ústavní forma, „lidovláda“, nejširší přímá vláda všech občanů; státní úřady, a to i ty nejvyšší, jsou losovány a voleny: text navazuje na heslo o athénské démokratii, viz Athény. Člověk nesnášející lidovládu, byl mísodémos/antidémokrat (v Athénách nebezpečné obvinění).
Moderními slovy bychom o hellénské démokratii řekli: velký úspěch podnikatelské a obchodnické lobby podporované sofisty, která zlomila moc rodové aristokracie. Až na ideovou shodu v praxi nezaměňovat hellénskou d. s novodobou demokracií. Z rozhodování byly vyňaty svobodné ženy, byť nejvznešenějších rodin, volit a rozhodovat nesměli cizinci-metoikové a všichni nesvobodní; movitější občané byli povinnováni řadou finančních a materiálových závazků na podporu státu a chudých spoluobčanů.
Pro všechny tyto důvody nelze hellénskou démokratii jednoduše přeložit jako (parlamentní) demokracii, pluralitní parlamentarismus.
O vzniku demokracie viz rok 508; první psaný výskyt slova parliament (z franc. parler, hovořit) je z 19. prosince 1241 v anglické dvorské listině. Viz pod Athény. Zhruba do francouzské revoluce se v Evropané nekriticky měřili s antickou démokracií svýma očima.
Spojování náboženských a kmenových komunit pod jedno centrum s hlavním městem, asty, a s pevností s kultovním střediskem, (akro)polis, zřejmě probíhalo od roku 850-750, srov. tam v CSD. Vedle takových „urbanisovaných“ států existovala nadále ethné, národní/kmenové federace bez městského centra i náboženského střediska (Thessalové), nebo spolky se sněmovní tradicí na jedné kultovní lokalitě (Aitólové, Achajové, srov. hellénistická koina).
Známe na šest set hellénských států, ale „právně“ jich existoval asi dvojnásobek. Díky městům, malému prostoru pro menší skupiny, vznikla v Helladě demokracie, umění, vědy. Velké orientální říše/despocie sice prospívaly businessu, ničily však a ničí svobodu osobnosti, omezovaly tvůrčí aktivity individua.
Č. občan je od obce, ale něm. Bürger souvisí s Burg, hrad, lidé z podhradí, tedy původně nesvobodní.
Ideální démokratii parodoval ve své obhajobě v hrdelním procesu roku 404 athénský příznivec oligarchie resp. démokratie jen pro majetné Thérámenés slovy: "Démokratiá nebude dokonalá, dokud se na ní nebudou podílet otroci a lidé, kteří by pro svou chudobu zradili stát za drachmu."
Moderní doba nespokojená se systém vlády politických stran, partajokracií prolezlou nelikvidovatelnou korupcí, se athénským systémem inspiruje. Hledá se návrat k losování zástupců lidu, démarchie, a moderní slova jako lottokracie, klérokracie, stochokracie označují návrhy nového přímého zapojení lidí do správy státu.
Jednou takovou formou aleatorní demokracie je vise německého novináře Tima Riega z devadesátých let, který pro Německo navrhuje losovaný parlament o šesti stech členech. "Vyvolenci"/poslanci by pracovali ve 24 skupinách po 25 lidech a 120 pětičlenných pracovních kroužcích, aby nehrozila řečnická vystoupení výřečných jedinců a převládla pracovní otevřenost. Rieg doporučuje losovat parlament jednou týdně, aby se nemohl uchytit žádný leader s vlastními zájmy. Ministři by měli měli pravomoce pouze exekutivní a občané v referendu rozhodnou, zda mu po čtyřech letech v úřadu (a již nikdy více) přísluší nějaký finanční bonus.
Nejnovějším podobným návrhem je epistokracie, epistocracy, "vláda znalostí". Podle Američana Jasona Brennana je pro systém zhoubné vyžadovat "více demokracie", poněvadž velká většina lidí je naprosto politicky i obecně nevzdělána. Občany-voliče je proto třeba školit, popřípadě jich vylosovat několik desítek tisíců, proškolit je a pak nechat volit. Brennanův nápad jakoby modernisoval pouze Platónovy představy o filosofech řídících stát.
Démokritos z Abdér, filosof§ 460, 414, 370
Démokritos z Megar§ 172 (Ol.)
Jiný D. byl sochař, historik složivší spisek o Artemisiu efeském a o Samotháce, zřejmě jeho vlasti, další byl epigrammatik, D. z Chiu byl hudebník a filosofův současník, D. z Pergamu byl známým ve své době řečníkem (nejsou v CSD).
Démónax z Mantineie, rozsuzoval občanské spory v Kýréně, gen. Démónakta§ 530, 520
Démónax, strat. Oróda I. Parthského, k. Armenů§ 41+
Démónax z Kypru, kynik a rhétór, ž. Epiktétův, uč. Lúkiánův§ 70+, 133+, 170+
Démoníké z Efesu, zrádná služka§ 746, 276
Démoníkos z Athén, usurpátor§ 388, 387
demonstrace, ženy protestovaly proti zákonu nákladnosti ženských oděvů a šperků v Římě; novověké politické a sociální nenásilné demonstrace starý věk v podstatě neznal§ 195
démos, v Athénách§ viz tam
Démos, zosobnění Lid§ 229
démostheneia, čtyřletní hry v lyckých Oinoandách§ 124+
Démosthenés z Athén, strat., syn Alkisthenův§ 426 - 424, 418, 414 - 413
Démosthenés z Paiánie§ 1. zvaný Machairopoios/Mečíř, manž. Kleobúly z Bosporského království, o. no. 2, 405, 384; 2. s. no. 1, řečník a politik (srov. také M. Porcius Cató Censórius v indexu a pod facka), 700, 420, 415, 405, 390, 384, 378, 373, 368, 359, 355, 353 - 351, 349 - 346, 343, 341, 339 - 338, 335, 330, 344, 325 - 322, 307, 303, 281, 280, 135, 49, 44-, 39+, 350+; 3. zvaný Mladší/ho míkros, neznámý řečník, možná vlastně starší no. 2 (není v CSD)
Démosthenés z Makedonie, grammateus a vyslanec Filippa V.§ 198, 197
Démosthenés z Oinoand, C. Iúlius D., s. Apollóniův, magnát a zakladatel démosthenejí§ 124+
Démosthenés, jeden z přátel/milenců Iúlie Augustovy§ 2
Démosthenés, armádní velitel v Kappadokii za Valeriána§ 259+
Jiní D.: Démosthenés z Mytilény byl sofista neznámé doby, Dém. z Bíthýnie složil epos Bíthýniaka a Ktiseis/Založení měst (nejsou v CSD); o Démosthenovi Thrákovi viz pod epos a o lékaři Démosthenovi viz pod lékaři
Démostratos z Athén§ 1. arch. 393; 2. arch. 390; 3. arch. 130; 4. sochař, s. Démostratův, 102; 5. arch. 65+; 6. Ti. Claudius Démostratos, rhétór, protivník Héróda Attika, 133+
Klaudios Démostratos z Melity§ ath. arch. 180+
Démostratos z Fenea, o. tří synů, bojovník za výsledek války§ 672
Démostratos z Lárissy§ 84 (Ol.)
Démotelés ze Sparty, posel§ 309
Démotelés ze Samu, k. nebo tyr. (jiný D. byl autorem spisu o pyramidách)§ 611
Démotelés z Messány, str.§ 425
"démotická kronika", eg. náboženský text s chronografickými údaji§ 404, 399, 393
Démotión z Athén§ 1. arch. 470; 2. démagógos, 366
Den, Dewen, Udimu, k. První eg. dyn., s. Ahy s Neit-hotepou II. (?) n. Džeta s Merit-Neitou, manž. královen Semat, Nacht-Neit a (?) Qa-Neit§ 3174, 3054, 3034
dénárius, dénárius commúnis, římská mince, č. denár§ 47-, 286+, 301+, 309+ a viz v přílohách o mírách a vahách; arab. dínár
Dendoríx, vůdce Sugambrů, s. Baitorikův, bratra Melónova§ 15+
Dénés z Kópany v Médii Atropaténě, s. Gathakův§ 87
Denjen§ viz Danaové
dentátus, se zuby, ozubený, řím. přízvisko označující lidi, kteří se se zuby již narodili§ 290
Dendera§ viz Tentyra
Denthélétové, Danthélétové, Denthelétai, též lat. Denselétae, thr. kmen na severových. Paionie§ 183, 181, 91, 88, 85, 61, 57, 29, 28, 19
Dep§ viz Bútó
deportace§ viz přesídlení
Dér, m. v Babylónii východně od Tigridu na hranicích s Elamem, dn. Tell Aqar u al-Badrá v IRQ, známé hadím kultem boha Ištarana a jeho choti Šarrat Déri/"Královny Déru" § 2600, 2540, 2292, 2078, 2028, 2000, 1977, 1933, 1894, 1850, 1787, 1647, 1245, 1228, 1068, 908, 813, 720, 667, 653, 623
Dér el-.../"Klášter"§ viz Dajr al-...
Derai, mí. v Messénii§ 685
Déras, gen. Dérady, mí na sv. Kréty§ 111
Derbanové, illyrský lid, součást asi Delmatů§ 33
Derbé, m. v Isaurii§ 30
Derbent, Darband, arab. Báb al-abwáb/Brána bran, arm. Čora, pevnost a m. na jihu Dagestánu§ 91+, 198+, 356+
Derbikové, část Massagetů§ 530, 170
Derdás z Elimie v Makedonii, údělná knížata titulující se jako králové§ 1. 433, 414; 2. 393, 383 - 381, 364; 3. 393, 357, 337, b. Fily a Machaty, asi s. no. 2
Derdia, mí. neznámé polohy asi v Elimiótidě§ 265
Derketó§ viz Atargatis
Derkylidás ze Sparty zvaný Sísyfos, harmostés§ 411, 399 - 397, 394, 389
Derkyllos n. Derkylos, athénský politik a strat.§ 346, 319, 318
Dersaioi, Derraioi, Derrones, Dersové, Derrové, Derroni, thrácký kmen v Pangaiu s vlastní stříbrnou ražbou v 5. století s volským spřežením; není v CSD
Désakdis, stathmos v Médii Atropaténě§ 87
desatero, monotheistická ethická přikázání, aseret hadbárím, hé dekalogos§ 1448
deserce hromadn᧠viz přeběhnutí
Désídérius§ viz Flávius Mágnus Désídérius
desinformace§ 205, 204, 196, 172
Desmón z Korinthu§ 724 (Ol.)
desposionantés, nevolnická vrstva ve Spartě§ 397
despotés, despoiné, pán-paní ve smyslu panovnickém i vlastnickém. Politicky "absolutní vladař", později označení vládců římského Východu, dvorský titul a titul pro panující velmože v balkánských státech nacházejících se na bývalém území Říma; není v CSD
Dessalines, Jean-Jacques, otrok-revolucionář, jako císař haitský Jacques I.§ 267+
T. Desticius Iuba, legát§ 253+
děti, mládí na trůnech, u moci, viz dlouhověcí, makrobioi; děti odložené, infanticida apod. viz pod ženy
Deuderix, s. Baetorikův a synovec Maelónův, k. Sugambrů§ 16
Deukalión z Thessalie, gen. Deukalióna, s. Prométheův, manž. Pyrrhy, o. Hellénův etc., k.§ 1700, 1555, 1535, 1520, 1496, 268
Deultum, řec. Débeltos, lat. též Develtum n. Dibaltum, Colónia Flávia Pácis Deueltensium, dn. Debelt u Burgasu v BG§ 70+, 377+
Deuriopové, thr. kmen v záp. Paionii§ 183
Deutelidás z Lakónie, též Eutelidás, olympioníkos§ 628, 544
Deuteromalajci, v jihových. Asii§ 175
Deuxippos§ viz Dexippos
Deva, Deva Victríx, řím. pevnost a osada na území Kornů proti Brigantům a Ordovikům oddělené od sebe řekou Devou/Dee, dn. Chester v Cheshiru§ 79+, 103+
Devábhúti či Devábhúmi, k. v Magadě§ 185, 68
Devánampijatissa/Devánampija Tissa z Cejlonu-Taprobané§ viz Tissa z Taprobany
Develtum§ viz Deultum
Devon, hrabství na jv. Anglie§ před 6000 (1)
dévótió, viz s. v. zaslíbení a v Bohové a jejich svátky
Dewen§ viz Den
Dexagoridás ze Sparty, voják§ 195
Dexandros z Apameie, magnát§ 30
Dexandros z Mytilény, ath. proxenos a velezrádce§ 428
Dexifanés z Knidu, o. Sóstrata, stavitele Faru§ 284
Dexikratés z Krotónu, lékař§ 282
Dexiláos, strat. Memfidy§ 225
Dexión§ viz Sofoklés
Dexippos či Deuxippos ze Sparty, žoldnéř, strat. autokratór v Syrákúsách§ 407, 406
Dexippos z Athén, občansky P. Herennius D., s. Ptolemaiův, historik říšských dějin od 238 do 270 n. l.§ předmluva, 247+, arch. 262+ (popř. 249+), 268+;
Dexippos z Boiótie, obč. Cn. Curtius Dexippus, bojovník s Germány (?)§ 268+
Dexippos z Kóu, lékař§ 391
Dexippos z Thespií, s. Eunodův, manž. Níkarety, dc. Thiónovy§ 223
Dexitheos z Athén§ arch. 385
Dexter, celé jméno neznáme§ cos. ord. 263+
Dez§ viz Kaprotás