Dio-, v osob. jménech souvisí s Dĭem ("Dioklés/Slavný Diem" etc.), nikoli se světlem/září díos/dīos, srov. lokality Díon (podle Papeho ale např. Díogenés)§ viz zde níže 

dióbeliá, státní pense/plat pro všechny občany v Athénách, kteří nezastávali žádnou veřejnou funkci a ani nesloužili v armádě, o dvou obolech denně§ 410, 406

Návrh na zavedení podal démagógos Kleofón, výrobce hudebních nástrojů, lyropoios. Na návrh partajního kolegy a nástupce ve vůdcovství Kallikrata z Paiánie přidán později obolos třetí, trióbeliá. Kallikratés to však vzápětí zrušil. Zdroj pense není znám, ale pro státní finance byl bezpochyby zhoubný. Oba démagógové skončili roku 404 rukou, resp. pohárem kata.  

Dioclés§ viz Dioclétiánus

Dioclétiánus, jako vládce Imp. Caesar C. Aurélius Valerius Dioclétiánus Augustus, původně Dioklés/Dioclés a Valerius Dioclétiánus, císař v letech 284 - 305 n. l., manž. Prísky, o. Galérie Valerie; srov. též pod propuštěnci a tetrarchie§ 3236, 322, 168, 133, 40-, 41+, 43+, 70+, 74+, 75+, 90+, 102+, 118+, 177+, 216+, 217+, 232+, 244+, 259+, 260+, 269+, 272+, 273+, 283 až 306+, 308+, 311+, 313 až 316+, 325+, 327+, 330+, 359+, 363+, 383+, 393+      

Teprve roku 303 poprvé v životě zavítal do Říma, když slavil dvacáté výročí u moci/vícénnália a už 1. května 305, na ono výročí, se vzdal se svým spoluvládcem Máximiánem vlády.

Diodóros, s. Dioskúridův, lékař na Samu§ 197

Diodóros, strat. Seleuka I.§ 281  

Diodóros, trofeus/pěstoun Démétria I.§ 162

Diodóros z Alexandreie, Valerius Pollió D., grammatik, s. Póliónův§ 120+, 130+ 

Diodóros z Antiocheie, mnich, ideolog a biskup v Tarsu§ 378+

Diodóros z Athén§ 1. s. Xenofónta a Filésie, b. Gryllův, 394, 365; 2. proeubúlovský politik, 353; 3. arch. 53

Diodóros z Agyria zv. Sikelios, historiograf§ před 6000 (1), 1750, 1304, 1184, 480, 399, 343, 150, 129, 123, 60, 36

Diodóros z Adramyttia, řečník, akad. filosof a strat. Mithridáta Eupatora§ 88

Diodóros z Efesu, s. Echeanaktův (?), tyrannobijec a strat. Démétria I. Poliorkéta (jiný D. z Efesu byl autorem spisu o filosofovi Anaxagorovi, není v CSD)§ 324, 303 - 301, 295

Diodóros z Halií, s. Theofilův, správce ath. přístavu§ 111

Diodóros z Iasu zv. Kronos, dialektik, filosof megarské školy§ 350, 307, 399 a viz s. v. školy (2) 

Diodóros z Lilybaia§ viz Q. Lutátius D.

Diodóros z Makedonie, Perseův vojenský velitel§ 169

Diodóros z Megar (?), s. Hérákleidův, agoránomos§ 83

Diodóros z Mílétu, o. sochaře Bióna§ 480

Diodóros z Nabatie (?), o. královského hipparcha§ 9

Diodóros z Pergamu (?), přítel Eumena II. a jeho bratrů§ 168, 167

Diodóros ze Sard§ 1. zv. Zónás, řečník a epigrammik, o. č. 2, 88; 2. s. č. 1, literát a historik, 88

Diodóros, vyhlášený hráč na lyru/kitharódés Nerónovy éry§ 66+, 68+, 70+  

Diodóros, křesť. stavitel v Alexandreji§ 362+ 

Diodotos z Athén§ 1. s. Eukratův, démagógos, 427; 2. arch. 202, popř. 205; 3. arch. 180, popř. 192 

Diodotos I. z Baktrie, k.; lat. Theodotus§ 261, 256, 248, 235, 185

Diodotos II. z Baktrie, k.§ 248, 235

Diodotos z Délu§ 1. o. arch. Stésiléa, 305; 2. s. Stésiléův, b. Echníky, 305

Diodotos Tryfón, jako usurpátor seleukovského trůnu Tryfón Autokratór, k.§ 1448, 146 - 141, 139 - 137

Diodotos z Mopsúestie§ 1. s. no. 2, vn. Athéniónův, kněz Ísidy a Sarápida, 85; 2. s. Athéniónův, o. no. 1, 85

Márkios Akeilios Diodotos z Kaisareie Kappadocké, vyhlášený sofista§ 100+ 

Diodotos z Tyan§ 16 (Ol.)

Diodotos, stóik a přítel Ciceronův§ 59, 43 

Jiný blíže neznámý Diodotos byl peripatétikem, vykladačem Hérákleita a grammatikem (není v CSD).

Diofanés z Athén, též Diofantos§ 1. arch. 395; 2. žoldnéř, 358

Diofanés z Aiolidy§ Ol. 12 

Diofanés z Megalopole, syn Diaiův§ 192 - 189, 170, 169 

Diofanés z Mytilény, rhétór§ 133

Diofanés z Níkaie, autor/excerptor zemědělské encyklopedie§ 130+

Diofanés z Prúsy§ Ol. 13+ 

Diofanés, vyslanec Perseův§ 172

Diofanés, seleuk. činovník§ 178

Diofanés, stratégos Arsinojského nomu§ 216

Diofantos z Ab v Arábii, dc./s. Diofantův, pův. dcera Héráis§ 145

Diofantos z Alexandreie, mathématik, astronom, peripatétik§ 250+, 320+  

Diofantos z Arábie/Alexandreie, rhétór v Athénách, ž. Iúliána Kappadockého§ 314+, 320+ 

Diofantos z Athén§ 1. viz Diofanés; 2. žalobce Aristeidův, 467 

Diofantos ze Sinópy§ 1. s. Asklápiodórův, 110 - 107, strat. Mithridáta Eupatora; 2. it., vnuk předešlého, 85, 73, 71 

Diogeitón z Théb, boiótarch§ 364

Diogeitón z Athén§ arch. 268

diogeneia (pl.), slavnost na počest Diogena z Kolónu, srov.§ 229

Diogeneion, gymnasion v Athénách, srov. Diogenés z Kolónu§ 229

Diogenés§ 1. údajně ze Seleukeie Babylónské, stóik, přítel stóika Alexandra I. Syrského a Panaitia Rhodského, 185, 150, 120 (cf. D. z Tarsu); 2. seleukovský strat., 221, 220, 209; 3. vyslanec Orofernův, 158; 4. 117, alexandrijský mořeplavec-obchodník, první z Evropanů u pramenů Nilu; 5. bohatec a císař. byrokrat, 371+  

Diogenés z Abily, sofista§ 350+ (shodný s D. Foiníckým?)

Diogenés z Am[ástridy] n. Am[aseie], s. Diogenův, strat. Mithridátův§ 72

Kassios Diogenés z Athén§ arch. 109+, popř. 123+

Diogenés z Akarnánie, promakedonský politik§ 170

Diogenés z Apollónie na Krétě či v Pontu, filosof iónské školy, s. Apollothemidův§ 460, 390

Diogenés z Foiníkie, jeden z posledních neoplatóniků, ž. Damaskiův, manž. (?) Kyriny, o. Theodóry z Emesy (shodný s D. z Abily?)§ 350+ 

Diogenés z Charakény, zeměpisec§ 1 n. l. 

Diogenés z Kappadokie, s. Archeláův§ 86

Diogenés z Kolónu, syn Pausimachův, velitel makedonské okupační posádky, velevážený athénský občan§ 256, 233, 229

Flávios Diogenés z Marathónu§ ath. arch. 209+ 

Diogenés z Mytilény, tyr.§ 333

Diogenés z Numidie§ viz Bithyás

Diogenés z Oinoand, občansky Flávios D., epikúrik, autor rozsáhlého filosofického nápisu, vůbec nejdelšího dochovaného§ 125+ 

Diogenés z Olbie, strat. a epistatés, s. Thyaiův§ 77

Diogenés ze Seleukeie na Tigridu zv. Babylónský§ 1. s. Artemidórův, stóický filosof, 240, 155, 150; 2. se stejným přízviskem, epikúrik, 150 a v přílohách oddíl O Epikúrovi

Diogenés ze Sinópy, kynický filosof§ 415, 400, 399, 380, 360, 350, 336, 326, 323, 200-, 70+ 

Diogenés z Tarsu, filosof Zahrady (cf. zde výše)§ 250

Diogenés z Júdy, přítel Alexandra I. Iannaia§ 76

Diogenés z Rhodu, grammatik§ 6 

Diogenés s nejasným přízviskem Laertios/Laertský, tedy z Laerty v Kilikii (?), autor životopisů filosofů a přehledu jejich názorů§ 225+ 

Diogenés z Uruku, o. Artemidóra§ 111+ 

Diogenés, kynik vyhnaný z Říma§ 74+ 

Jiný Diogenés byl učitelem stóika Zénodota, stóikem byl D. z Ptolemáidy; D. ze Sikyónu sepsal dílo o Peloponnésu, démokritovec D. ze Smyrny byl žákem Métrodóra Chíjského a učitelem Anaxarchovým, D./Diogeniános z Kýziku sepsal dějiny své vlasti (nejsou v CSD). 

M. Antónios Diogenés, romanopisec§ 1+

C. Pompéius Diogenés, literární postava ze Satyriconu§ 133+

Diogeniános Grammatikos z Hérákleie Pontské, též Diogeneiános, slovníkář§ 151+ 

Diogeniánus z Mauretánie, s. Iúliána Zegrenského§ 177+ 

Diognétos, vychovatel príncipa Márka§ 161+ 

Dignétos z Athén§ 1. doživotní archón, 891, 863; 2. arch. 492; 3. navrhovatel zákona, 446; 4. b. (?) Níkiův a Eukratův, s. Níkératův, 405; 5. arch. 264; 6. z Oje, pokladník spolku rejdařů a obchodníků, 111

Diognétos z Eryther, strat.§ 556

Diognétos z Korinthu§ 548 (Ol.)

Diognétos z Rhodu, technik a mechanik, městský inženýr§ 305

Diognétos z Hybly/Megar, strat.§ 485

Diognétos ze Syrákús, kapitulant§ 310

Diognétos, nauarchos Mithridáta IV. Pontského a Antiocha III.§ 222, 219, 218

Diocharés z Athén, s. Artemidórův, navrhovatel zákona§ 166

dioikésis, lat. dioecésis§ 293+ 

V hellénismu hospodářství a administrativní jednotka, Diocletiánus výrazu použil, když říši rozdělil na čtyři praefectúry, ty na dvanáct dioecésí a ty na rozličný počet umenšených provincií, původní správní jednotky říše tradované od dob republiky. V čele dioecésí stáli vicárií/č. vikáři, na Východě komita/comes Orientis. Viz výčet roku 293+. 

dioikétés, ptolemaiovský hlavní ekonom, ministr financí a hospodářství, později správce státních domén, též funkce latifundistů, lat. dispénsátor§ viz pod půda

dioikismos, rozdělení státu, opak synoikismu§ 385, 371, 361

Diové, Dioi, thr. nárůdek§ 21+ 

Dioitás z Acháie, strat.§ 236

Diokaisareia v Palaistíně§ viz Sepfóris 

Diokaisareia v Kilikii, m. propojené s Olbou, původ. osada kolem chrámu Dia Olbia, dn. Uzuncaburç u Silifke v prov. Mersin v TR§ 83, 63 

Diokleia§ viz Doclea 

Diokleia, m. Diocletiánova§ 284+ 

Diokleidás z Megar, s. Pyrrhův, vyslanec Antigona III. (?)§ 227

Diokleidés z Athén, udavač§ 415

Dioklés z Aitólie, hipparchos§ 192

Dioklés z Arábie§ viz Zabdiél

Dioklés z Athén§ 1. 411, 410, arch. 409, 404; 2. 287, arch. 286; 3. arch. 215, popř. 214; 4. arch. 139; 5. arch. 57; 6. arch. 47; 7. arch. 44, popř. 45; 8. arch. 39; 9. viz Hipparchos 

Dioklés z Foiníkie§ viz Tyrannión mladší

Dioklés z Hypaipy v Lýdii§ 68 (Ol.)

Dioklés z Karystu, lékař§ 350

Dioklés z Korinthu, s. Halkyony/Alkyony§ 728 (Ol.)

Dioklés z Kóu, s. Leodamantův, navrhovatel zákona§ 205

Dioklés z Messénie§ 752 (Ol.)

Dioklés z Peparéthu, mýtholog a historik§ 753, 751 a viz s. v. dějepisci (2) 

Dioklés z Priény, s. Ameiniův, vyznamenaný občan§ 196

Dioklés ze Syrákús§ 1. stratégos a ústavodárce, 413, 409, 407, 343; 2. jeden z vůdců vlády Šesti set, 317

Dioklés§ 1. 332, architekt; 2. 220, satr. v Parapotamii; 3. žoldnéř ze Syrie, b. Ergínův, 243; 4. Mithridátův diplomat a zběh, 72; 5. grammatik, šéf Múseia, 145 

Dioklés, viz Dioclétiánus

Další Diokleové: D. z Fleiúntu byl pýthagorik a D. z Magnésie sepsal v 1. st. Přehled filosofů a Životopisy filosofů (nejsou v CSD).

diolkos, „průvlak, přetah, převlaka“, přeprava lodí i s nákladem na podvozku, který byl pohybován po vápencových deskách v rýhách přes Isthmos u Korintha§ 628, 412, 172, 31

V provozu byl ještě v dobách východořímských/byzantských. Podél něj chtěli Božský Iúlius a jeho jmenovec Gáius prokopat korinthskou šíji, ale nedostali se k tomu. Průplav začal kopat až Neró, osobně provedl slavnostní výkop, a po několik měsíců na něm pracovalo šest tisíc židovských zajatců z právě probíhající války. Proč práce Fláviovci neobnovili, známo není.

Periandros prý první uvažoval o proražení průplavu. Isthmos byl prokopán až v novověku v letech 1881 - 1893 při délce kanálu 6,3 km; viz Isthmos. Staroslov. pro týž význam bylo vlak, volok, zavedeno Normany/Rusy na cestě z Baltu do Ruského/Černého moře při přestupu mezi splavnými řekami. 

Diomédés z Argu, k., hrdina od Troie§ není v CSD, viz pod Arpí, atentáty, Beneventum, Cannae, křesťanství (9), policie, sochaři apod.

Diomédés z Kóu, protiřím. politik§ 167

Diomédés Sótér, k. v Indobaktrii§ 100, 85

Diomédés Grammatikos n. Grammaticus, autor latinských učebnic§ 350+ 

Diomédia, nedochovaný epos Iulla Antónia§ 2

Diomedón z Athén, gen. Diomedonta§ 1. strat., 412, 411, 406; 2. arch. 247, popř. 248; 3. hémerodromos, 490

Diomedón z Eleje, tyr.§ 490

Diomedón z Kýziku, Artaxerxův emisar§ 368

Diomedón, seleukovský stratégos§ 221

Diomédovy ostrovy§ Trimeros

Diomnéstos z Eretrie, malversátor§ 510

Díon, m. na Akté, gen. Día§ 750, 424, 417

Díon, m. na jihu Makedonie pod Olympem, kultovní středisko Makedonů; poblíž ležela ves Pimpleia, kde žil Orfeus, rodu prý kikonského, tj. thráckého§ 424, 413, 348, 335, 323, 293, 219 - 218, 211, 197, 169, 168, 146 

Díon, též Día, m. ve Fthíótidě polohy nezn.§ 302

Díon v Dekapoli, hebr. Adun, hellénisován Alexandrem, od doby snad Tráiánovy Kapitólias, dn. na sev. JOR, možná Bajt Rás u Irbidu s nálezem hrobky krášlené freskami s c. 260 postavami lidí a bohů a zvířaty s c. šedesáti aram. textíky v alfabétě§ 84

Dión z Alexandreie, akadémik, vyslanec alexandrijských měšťanů v Římě§ 57, 56 

Dión z Athén, státní tajemník§ 267

Dión z Boiótie, arch. spolku§ 244

Dión z Kyparissií v Messénii§ 76 (Ol.)

Dión z Prúsy zvaný Chrýsostomos, občansky Dió Cocceiánus, rhétór§ 146-, 40+, 82+ 

Dión ze Syrákús, magnát a vůdce protidionýsiovského hnutí§ 410, 388, 367 - 365, 360, 358 - 353, 351

Dión, důvěrník Arsinoy II.§ 281

Dión, ptolemaiovský stratégos§ 261, 242

Dión, archiereus seleukovský v Anatolii§ 209

Diónassa ze Sparty, manž. Eunomiova, m. Lykúrgova§ 886

Dionnos z Kóu, s. Polytiónův, vyznamenán v Sinópě§ 220

Dionýsiá z Athén, manž. Exékestidova, m. Solónova§ 640

dionýsie, Velké dionýsie, slavnosti v hellénském světě (Athénách)§ 534, 486, 472, 448, 421, 405, 330, 320, 293, 279 (v Alexandreji), 200, 74-, 124+  

dionýsie§ v Tarentu 281, v Erythrách 293, v Thébách 230 (agrónie), v Teu 204, v Mykénách 195, 150 na Aigíně     

Dionýsios§ 1. strat. Kassandrův, 317, 315, 307, 229; 2. strat. a důvěrník Mithridáta VI., 72; 3. vyslanec Ptolemaia Filadelfa v Indii, 303; 4. strat. v ET, 161;  

Dionýsios z Alexandreie§ 1. zv. Thráx, s. Térův, filolog/grammatik, 170, 90; 2. s. Glaukův, grammatik, 170; 3. autor veršovaného zeměpisu světa, 151+, 371+; 4. autor didaktické básně o ptactvu a jeho lovu, 151+; 5. filosof, s. Areiův, b. Níkánórův, 7; biskup zvaný svými Veliký, viz též k němu s. v. Diofantos, 250+, 263+; 6 poslední jménem známý vítěz olympijského stadia, Ol. 269+; 

Dionýsios z Athén§ 1. s. Theofilův, navrhovatel zákona, 229, 198, arch. 197 (popř. 202), arch. 194 (podruhé); 2. arch. 180; 3. arch. 135, popř. 141; 4. 138, arch. 128; 5. arch. 112, 111; 5. 250, epikúrik z Lampter v Athénách; 6. Aurélios D., arch. 174+; 7. zvaný Areopagítés, biskup athénský, 46+; 8. s. Tímarchidův, sochař na Délu, 127; 9. malíř, 85; 10. s. Frynichův, proxenos v Korkýře, 336; 11. jiný athénský D. zvaný Chalkeos, Měděný, byl v polovině 5. st. básníkem (není v textu CSD)

Dionýsios z Berroie, arab. dyn., syn Hérákleónův§ 96

Dionýsios z Boiótie§ boiótarchos roku 205

Dionýsios z Býzantia, autor periplu Černým mořem a epu o nářcích/peri thrénón§ viz s. v. dějepisci (2)

Dionýsios z Egypta alias Petosarápis§ viz tam

Dionýsios z Fókaie, nauarch a pirát§ 545, 494, 349

Dionýsios z Halikarnássu, historiograf a rhétór; jeho mnohem mladšího jmenovce zvaného Músikos resp. Ailios Dionýsios viz pod hudba a 5-§ 1250, 1184, 60, 5-, 270+ 

Dionýsios z Hérákleie v Pontu, dyn., velmi obesní syn Klearchův, manž. Amástridy, dožil se 55 let a měl s Amástridou syny Klearcha, Oxathra a dceru Amástridu§ 353, 338, 330, 322, 315, 305, 289

Dionýsios z Hérákleie v Pontu zvaný Automolos n. Metathemenos/Desertér, Přeběhlík či Spintharos/"sršící jiskrami", stóický a kyrénaický filosof, s. Theofantův, původ. posluchač rodáka Hérákleida§ 260

Dionýsios z Indobaktrie, k.§ 95, 85

Dionýsios z Korinthu§ 1. zákonodárce, 343; 2. epopoios, dílo o původu obcí/Aitia, autor výkladu k Hésiodovi, o nebeských jevech/meteórologúmena, popř. Lithiaka/Lithika, pojednání o (vzácných) kamenech - pokud toho nebyl autorem D. Periégétés (viz v dějepisci 1).

Dionýsios z Lýsimacheie, důstojník Antiocha Hieráka§ 229

Dionýsios z Magnésie, rhétór§ 78

Dionýsios z Médie, seleuk. stratégos§ 141

Dionýsios z Mílétu§ 1. historik, viz o něm v dějepisci (1); 2. vlivný rhétór, 100+, 117+, 133+  

Dionýsios ze Seleukeie, zápasník, olympioníkos§ 149+ 

Dionýsios ze Sinópy, dvořan Fily I.§ 321

Dionýsios ze Smyrny, s. Amyntův, b. básnířky Aristodámy§ 217

Dionýsios ze Syrákús, samovládce, s. Hermokritův n. Hermokratův§ 1. zv. Starší, v textu Dionýsios I. (viz také pod polygamie), 708, 479, 466, 435, 415, 413, 407 - 403, 398, 397, 394 - 383, 380, 374, 373, 371, 369 - 366, 353, 349, 337, 331, 281, 215, 71; 2. syn č. 1 zv. Mladší, v textu Dionýsios II., o. Apollokrata a dvou dcer, manž. Sófrosyny: 388, 367, 366, 362, 360, 358 - 354, 351, 346 - 343, 331 

Dionýsios z Théb, kitharódos§ 362

Dionýsios z Tripole, dyn.§ 63

Dionýsios Sameumýs z Alexandreie§ Ol. 125+, Ol. 129+  

Dionýsios Thráx, tzn. z Thrákie (jiný D. z Thrákie byl alexandrijský filolog, viz pod grammatici a zde výše)§ 217, kondottiér

Dionýsios z Utiky§ viz Cassius Dionýsius 

Dionýsios, strat. Ptolemaia Filométora§ 165

Dionýsios, velitel hypaspistů Antiocha III.§ 214

Aurélius Dionýsios z Acharn§ ath. arch. 212+ 

Dionýsios I., biskup v Římě§ 259+, 268+ 

Jiní Dionýsiové (nejsou v CSD): D. z Mytilény zv. Skýtobrachión/"s koženou paží" n. Skýteus/"kožedělný řemeslník, švec", sepsal mýthologický román o tažení Dionýsově, v prose v šesti knihách o Argonautech, též složil jinou mýthografickou práci. Další D. byl stóik, žák Chrýsippův, jiný učitel Platónovým, další vykládal Hérákleita. 

Dionýsius Exiguus/"Prcek, Mrňous, Hubeňour", křesťanský mnich původem ze Skythie (zemřel c. 550 n. l.), opat v Římě, tvůrce křesťanského a dnes v podstatě celosvětového letopočtu, když ve své Knize o velikonocích/Liber dé paschate z roku 527 n. l. položil narození kazatele a ústřední postavy monotheistického křesťanského náboženství Ježíše Krista do roku 754 a. u. c.§ 2- 

Fúrius Dionýsius Philocalus, chronograf§ 354+ 

Dionýsodóros z Tarentu§ 380 (Ol.)

Dionýsodóros ze Sikyónu, s. Deinokratův, b. Deinokratův, nauarch Attala I. a diplomat§ 201, 198 

Dionýsodóros z Athén§ 1. taxiarch, 404; 2. arch. 53+, popř. až 94+; 3. arch. 199+ (?); arch. 225+    

Dionýsodotos zv. Lakón, skladatel paiánů§ 544

Dionýsopolis, m. na thr. Pontu, dř. Krúnoi (tj. „Prameny“), dn. Balčik v BG§ 675, 72, 60-, 12+ 

Dionýsopolis, m. v Kóféně, dn. Nagara event. Džalálábád/Dželálábád v AFG, čín. Žung-čchü (?); cesta do PAK přes dn. Péšávar (starou Purušpuru, viz) k Indu vede přes Chajbarský průsmyk (angl. Khyber). Bývá někdy ztotožňována s lokalitou Aj Chánum a že Dionýsopolis nebo Diodotopolis/Diodoteia byla starší jména Eukratideie, viz tam a též pod Baktry. Severně od průsmyku žili a žijí Kalašové (viz)§ 190, 75

Dionýsos alias Bakchos, jeho thr. jméno bylo Sabadios (souvisí se slov. "svoboda"), kárské Masaris, bůh a jeho podoby, viz pod hostiny, kde také o hereckých spolcích (jméno snad lze vykládat jako „boží les“)§ 1510, 1496 (D. Orthios), 1436, 1346, 575, 534, 480, 406, 396, 343, 328, 327, 304, 283, 279, 278, 266, 230 (Dionýsos Agrios, Kadmeios), 220, 217, 204, 201, 200, 194, 168, 150, 142 (Kathégemón), 112, 73, 67, 41, 39, 38, 13, 10-, 12+, 185+, 193+, 214+, 350+    

dionýsovci, dionýsiastai, spolky herců§ 229, 204, 203, 150, 88, 32 a viz pod herci, hostiny a srov. pod homéridai

dionýsokolakes§ viz hudba, herci

Dionýsú nésos, Dionýsův ostrov§ viz Sehel/Sétis

Dionytás, hodnostář v seleukovské Médii§ 193

Diopeithés z Athén§ 1. strat., o. Menandrův, 342, 340; 2. připravil Apollóna o osm talentů, 279  

Diopeithés ze Sparty, věštec§ 400

Diosira (sg.?), m. v Iónii polohy nezn., obyvatelé Diosirítai§ 478

Dioskúrias, m. v Kolchidě, dn. Suchumi v Abcházii§ 716, 66, 65

Původně významné emporion, kde se prý ještě v 1. století n. l. hovořilo sedmdesáti jazyky, tržní středisko pro celý Kavkaz. Později jako pevnost Sebastúpolis, viz.

Dioskúridés z Anazarbu, Pedánios Dioskúridés, lat. Pedánius Dioscorides, lékař, farmaceut a botanik§ 55+, 77+, 212+ (o možnosti existence druhého lékaře Dioskorida, ale zvaného Fakás, viz rok 77+)   

Dioskúridés či Dioskoridés z Alexandreie§ 1. 250, literát (jiný D., žák Isokratův, složil nedochované Vzpomínky a spis O spartské ústavě a Homérovi, není v CSD); 2. o. Sósibiův, 221; 3. diplomat Ptolemaia XII., 48 

Dioskúridés z Kypru, skeptik§ 230

Dioskúridés z Makedonie, Antigonův nauarchos§ 315, 314

Dioskúridés, dioikétés Ptolem. VI.§ 163

Dioskúridés, str. Arsinojského nomu§ 56

Dioskoridův ostrov, dnešní Sokotra, Suqutrá u rohu Afriky, ze sanskrtského dvipa-sachadara, ostrov-obydlí štěstí, administrativně součást Jemenu. Nejstarší psaný nález je ze 3. století, starosyrské, indické, ethiopské a jihoarabské nápisy, nejvíce, na 190, sanskritských v brahmánském písmu. Důležité námořní překladiště v západním Indiku, ve starém věku zřejmě v užívání indických plavců/naviků; až do 15. století křesťanský§ 400

Dioskúrion, mí. ve Flíasii§ 219

Dioskúrovci, „Diovi chlapci“, řec. Dioskúroi, Dioskoroi, Dioskúridai, lat. Geminí Pollúx & Castór, Blíženci, též Tyndaridai/Tyndareovci; v Athénách se jmenovali Anakové, „Pánové“, chrám Anakeion§ 1266, 716, 540, 484, 432, 396, 390, 359, 338, 306, 124, 121, 89, 67-, 6+   

Nejvýše společensky postavenými dvojčaty v moderní politice byli od devadesátých let 20. století v Polsku národně konservativní sourozenci Jarosław a Lech Kaczyńští. Roku 2005 vyhráli parlamentní volby (strana Pravda a Spravedlnost, PiS), jejímž vůdcem byl Jarosław. Protože se o tři neděle později konaly presidentské volby, v nichž měl velké šance jeho o několik minut mladší bratr Lech, pověřil sestavením vlády někoho jiného. Lech Kaczyński (56) byl v říjnu zvolen třetím presidentem tzv. Třetí republiky (po Wałesovi a Kwaśniewském), zahynul při leteckém neštěstí roku 2010, bratr ještě dlouho kontroloval polskou politiku, třebaže bez státní funkce.

Diospégé, tj. „Diův pramen“, m. v sev. Mesopotamii§ viz Anthemús

Diospolis§ 1. viz Lydda v Iúdaji; 2. viz Thébai v Egyptě, Diospolis Megalé, Mágna; 3. eg. Semabehdet, řec. Dolní Diospolis, D. hé kató, D. inferior, dn. Tell el Bálamún, m. v nomu dolnoegyptském búsíridském, 283, 102; 4. viz Kabylé v Thrákii; 5. viz Kabeira 

Diotímé z Mantineie§ viz Sókratés

Diotímos z Adramyttia, stóický autor epigrammů a epu o Hérákleovi§ 250

Diotímos z Athén§ 1. arch. 428; 2. 335, arch. 354; 3. 304, 287, 286, arch. 285; 4. arch. 126; 5. arch. 26

Diotímos ze Sídónu, s. Dionýsiův, šofet/dikastés, vítěz z Nemeje§ 200

Diotímos, hypodioikétés Apollóniův v ET§ 252

Diotrefés z Antiocheie na Maiandru, rhétór, s. Diotrefův§ 40

Dióxippos z Athén, vyhlášený zápasník§ 323

Dióxippos, velitel žoldnéřů v Athénách§ 200

Dipaiá, m. v Arkadii (sg.) dnes polohy neznámé§ 469

Díphilus§ viz Dífilos

diplomacie, vyslanci§ srov. pod manželství

Státy udržovaly v cizině své „diplomatické mise“ v podobě vyslanců. Tradičními „vyslanci“ byli tamní občané, proxenové, kteří se na základě rodových přátelství starali o příchozí z příslušného státu, pokud byli v nouzi nebo z prosté zdvořilosti. Dědičné hostinné přátelství je zachyceno již v Íliadě, kde v šestém zpěvu ustali v boji Diomédés s Glaukem, neboť zjistili, že si jejich otcové byli blízcí; proto sejdou-li se pod Troiou v šiku, nebudou spolu bojovat.

Jinak ovšem byly hellénské státy a panovnické osobnosti stejně jako celý starý věk a větší část dějin vůbec slavné řevnivostí, nesnášenlivostí vůči cizincům s velmi tuhou ochranou občanských práv domácích; domoci se v cizím hellénském státě plnohodnotného občanství bylo vzácností. Válka byla pokládána za přirozený vztah v mezinárodní politice, což ostatně až donedávna platilo i v novodobé Evropě.

Proxeniá, hostinné přátelství původně soukromníků, v klasické době již státní instituce na úrovni novodobého konsulství. Hellénské státy a Řím měli úředníky, kteří měli péči a dohled nad cizinci v popisu práce. Proxenos, „ochránce cizinců“, obvykle některý z významných občanů státu, starající se o návštěvníky z jiného státu a hájící zájmu tohoto státu ve své vlasti, srov. dn. konsuly a residenty.

Porušení pravidel znamenalo nejvyšší bezectí. Jistý Arthmios ze Zeleie v Tróadě byl athénským proxenem. Ale protože přinesl „médské“ zlato na Peloponnésos (zřejmě v době první perské války), byl zbaven všech poct a dokonce prohlášen v Athénách nepřítelem.

Tento systém udržování stálých styků dospěl v hellénismu svého vrcholu: klid východního Středomoří tehdy spočíval na rovnováze sil, k níž bylo zapotřebí enormního vyjednávacího úsilí. Hellénové (stejně jako v novodobých dějinách Evropané) vyznávali systém rovnováhy, nikoli hegemoniální převahy, jak do východního a celého Středomoří zavedli Římané.

Kromě vyslanců a poselstev/emisarů se speciálním pověřením zastupovali hellénské státy lidé pověření jednat jejich jmény v cizině a přijímat pravomocná rozhodnutí, ekdikoi, lat. ecdicí n. cógnitórés cívitátis. Římský senát vyhradil podle zákona Gabiniova z roku 67 měsíc únor slyšení zahraničních delegací. Pro vyslance to znamenalo platit ubytování a pobyt, což byla drahá záležitost.

Cestovní výdaje a diety, řec. efodion, mathodion n. poreion byly obvykle vypláceny předem. Podle jednání o Filokratově míru v letech 347sq. stála desetičlenná tříměsíční mise Athéňany jeden tisíc drachem, tedy na muže něco přes drachmu denně. 

Rozsáhlé budovy jako sídla zahraničních státních zastoupení neexistovaly. Ochranu před zlovůlí (též úřadů) zajišťovali ve svých domácnostech osobně proxenové. Největší velvyslanectví, ambasáda, všech dob stojí od ledna 2009 v Baghdádu na břehu Tigridu a patří Američanům. Stála 750 milionů dolarů a na ploše 440 hektarů (to je téměř rozloha Vatikánu) stojí komplex 21 budov, který na konci roku 2012 obývalo šestnáct tisíc zaměstnanců s diplomatickým statutem. Nejrozsáhlejším starověkým diplomatickým počinem bylo šíření buddhismu Ašókou, viz k tomu u roku 260. 

diplomatika, první sbírka státních usnesení§ 253

Dipó nad Tagem, m. v Carpetánii ve středu Hispánie; (gen. Dipóna)§ 185

Dipotamiá nad Orontem, mí v Syrii§ 75+ 

Dipylon, „dvojitá brána“, jiné jméno Thriaské brány v Athénách, pylai thriasiai, viz pod mistr dipylský a malířství.

Diquís, mesoamerická předkolumbovská kultura v Kostarice§ 300

Jméno podle největší kostarické ř. Río Grande de Térraba, domorod. Diquís, s deltou na tichomořském pobřeží na jihu země. Diquísská kultura nemá známých stavebních památek a je známa víceméně z náhodných nálezů kamenných a zlatých sošek. Nejproslulejší jsou dokonale vybroušené kamenné koule (Las Bolas), z nichž největší je o průměru 2,5 metrů a váze přes patnáct tun. Záhadný zůstává způsob výroby několika set koulí nalézaných v deltě řeky Disquís a na Isla de Caño.

Autonomní kultura neznámé populace měla k nejjižnějšímu mayskému středisku Tazumal v Salvadoru (osídlen od c. 100 n. l.) na osm set kilometrů. Rozkvět diquísské kultury nastal po roce 700 n. l., zanikla se španělskou invasí.

Diré§ viz Deiré

dirham§ viz pod drachmé

diribitórium, prostory pro sčítání hlasů o komitiálních volbách§ viz saepta Iúlií

Diridótis§ viz pod Terédón

Dirra, země v Nairi§ 879

Dís, ital. Plútón, podsvětní podoba Iovova (gen. Díta)§ 249, 149-, 313+ a viz Hádés a Bohové a jejich svátky 

dispénsátor, účetní, správce majetku, řec. dioikétés§ 49+, 69+ a viz s. v. půda 

dissidéns, dissidenti§ viz v příloze Bohové a jejich svátky i.

Ditalkés, Ditalkón, kelt. vrah Viriatha§ 139

Dithagoiá, skythská bohyně§ 150

Ditiónové, pannonský kmen§ 120

Ditizélé, jméno bíthýnských královen:§

Ditizélé I. (alias Konsingis?), manž. Níkoméda I., m. Ziaélova, Prúsiova a Lýsandry§ 246 

Ditizélé II., manž. Prúsiy II.§ 149 

Di'urgigga§ viz Gana-ugigga 

Diurpaneus§ viz Dorpaneus

Dius, berber. šlechtic, b. Fírmův§ 373+ 

Diusi(ni) z Iga, k.§ 748

Dius Fidius, bůh důvěry, přísah, řec. Zeus Pistios, sabínský Semó Sancus, viz tam§ 466