Ha
Ḫ = Ch
Haaheru, Haa-Heru, dř. čteno Mehaa, manž. Pepiho I., m. Hornečericheta§ 2333
Haanchef/Ha-anch-ef z Théb, s. Nehiho, manž. Kemi, o. Neferhotepa I.§ 1740
Haanchef, s. Neferhotepa I.§ 1740
Haanchef Ijchenofret, s. Sobekhotepa IV.§ 1730
Haanches, Ha-anch-es, manž. Antefa VI., m. Ameniho§ 1647
Ha'Aj§ viz Aj
Hababa/Ababa z Alánie, manž. Gota Mikky, m. Máximina Thráka§ 195+, 235+
Habasilatu§ viz Hemdžert
Habíbí z Palmýry, s. Jarhajův, vn. Hairanův, z klanu Bene Annúbat, obchodník§ 157+
Habró§ viz Nýsiá
Habrón z Athén§ 1. arch. 518; možné je i znění jména Abión; 2. arch. 458; 3. syn Lykúrgův, 305, 295
Habrón z Frygie (?), sofista§ 16+
Habrón z [xxx], proxenos v Ath.§ 287
Habrotonon z Thrákie, m. Themistokleova, manž. Neokleova; srov. pod Euterpé§ 524
Habsburg, č. Habsburkové, něm. panovnická dynastie§ 175+, 330+ a viz pod dynastové
Hacılar, Hacılar Höyük, archeolog. lokalita stejnojmenné kultury u Burduru v TR u stejnojmenného jezera (B. Gölü)§ před 6000 (2)
Hachelbich, část durynské obce Kyffhäuserland§ 235+
had, hadi§ 309, 29 (s orlem), poprava hady 133 a viz drak
had, Asklépiův§ 291
had, obří§ 255
hadí kult§ viz Glykón
Hadad, Hadda, Ada§ viz Adad
Hadad z Damašku (?)§ 1005
Hadad z Edomu, řec. Aderos, dyn., s. Bdatův§ 1005, 972
Hadad'ezer, Hadad-ezer z Aram Sobá, k., řec. Artazaros, s. Araa, Iadadezer a bibl. řec. Adraazar, s. Raab§ 1005, 1000, 990, 975
Hadaranés, Hadranés, místní kult v Biqá'§ 199+
Hadeiá, manž. Autodika z Makedonie, b. Lýsimachova§ 289
Hádés, bůh podsvětí, též Plútón n. Plútos, lat. Plútó/Plútón, též Dís§ 552, 213-, 118+, 313+
Hadramút, Hadramaut, angl. Hadramawt, hist. království na východu dnešního Jemenu§ 600, 400, 109
Wádí Hadramút je nejdelším údolím v arabském světě, „Údolí přicházející smrti“, sídelním městem byla Šabwá, dn. ruiny. Kr. Hadrami existovalo v letech c. 750- až 220 n. l., srov. pod Arabové, Saba.
Hadranés§ viz Hadaranés
Hadránon, Hadránón§ viz Adránon
Hadránum§ viz Sikelové
Hadria§ viz Hatria
hadriáneia (pl.), hry v Athénách§ 124+
Hadriáneia, m. v Mýsii, dn. u Dursunbey v TR (dř. Balat od řec. Palátion)§ 117+
Hadriáneum, novodobý název Hadriánova chrámu na Mártově poli; jeho zbytky se staly součástí soudobé budovy, dnes římské bursy§ 138+
Hadriánoi, lat. Hadriání ad Olympum, m. v Mýsii, dn. u Orhaneli v TR (dř. Adırnas)§ 117+
Hadriánopolis§ 1. viz Adriánopolis; 2. viz Stratoníkeia na Kaiku; 3. jiná H. ležela v Paflagonii, není v CSD
Hadriánopolis, athénská čtvrť§ 124+
Hadriánúthérai, Hadriánotherae, m. v Mýsii, dn. ruiny u m. Balıkesir v TR§ 117+, 124+
Hadriánus, císař§ viz pod P. Aelius Hadriánus
Hadriánův val§ viz Skotsko/Calédonia
Hadrúmétum§ viz Adrúmétos
Hadza, autochthonní nárůdek v Tanganice§ před 6000 (2)
Hadžadl, nabat. protiřím. rebel§ 106+
Hadždží Muhammad, archeolog. lokalita na jihu IRQ§ 4300
Haeduové, Haeduí, Aeduí, řec. Aidúoi, silný kmen v Galliích§ 121, 101, 71, 61, 60, 58, 54 - 51-, 21+, 48+, 69+, 337+, 366+
Síslili mezi řekami Ararem (dn. Saône, zde oppidum Cavillonum, Cabillonum, pozd. Cabyllona, dn. Chalon-sur-Saône) a Ligerem (dn. Loire) s největším sídlem Bibracte, v císař. době bylo jejich sídel. m. Augústodúnum, dn. Autun; viz též s. v. Lugdúnum.
Haemimontium, Haemimontus, -um, řec. Haimimontos, prov. vykrojená Diocletiánem z Thrákie se sídlem správy v Hadriánopoli§ 269+, 377+
haeresis, haereticus§ hairesis
Haft Tepe§ viz Kabnak
Hagar, Agar, arab. Hadžár, egyptská manž. Abrahámova, m. Išmaéla§ 2150, 1942
Hagaru z Nabatie, Hágiru§ 1. manž. Malicha I., kr.-matka (?) Arety IV. (?), 9; 2. dc. Arety IV., m. Arety, 9; 3. dc. Malicha II., 40+, 70+
Ħaġar Qim u vsi Qrendi, archeolog. lokalita na Maltě§ 5600
Hagepolis z Rhodu, vyslanec, gen. Hagepolida§ 169, 168
Hágé-§ viz pod Hégé-
Hagésidámos z Messénie, pankratista§ 221
Hagésilochos z Rhodu, ión. Hégési-, prytanis, vyslanec§ 172, 170
Hagésistratos, Agésistratos ze Sparty, ión. Hégési-§ efor epón. 427
Hagésandros z Rhodu§ viz Agésandros
Hagésandros ze Skotússy§ viz Agésandros
Haggadir§ Gádés
hagiografie§ viz jména pod křesťanství
"Životy svatých", literatura o lidech, kteří se obětovali pro svou křesťanskou víru. Většinou smyšlené barvité líčení otřesných způsobů mučení usměvavých věřících odmítajících se podřídit panovnickému kultu a polytheistickým zvyklostem bylo asi zprvu opravdu bráno za svědectví (= martyrion) očitých svědků, ale později zřejmě fungovalo jako jakási literatura kuriosit pro zbožný lid.
K tomu přistupovaly zmanipulované biografie poustevníků, asketů všeho druhu, svatých panen apod., všeho dohromady na mnoho tisíců titulů. Původ asi má hagiografie v biblických líčeních osudu Daniélova, v knihách Makkabejských s událostmi za časů Antiocha IV. a asi též v životopisech hellénských filosofů a lidí, kteří se postavili tyrannům a despotům.
Hagné (?) z Kýziku, milenka n. manž. Níkoméda II., m. Sókratova§ 95, 91
Hagniás z Athén§ arch. 216, popř. 215
Hagnón z Athén, syn Níkiův, o. Thérámenův, strat.§ 437, 430, 422, 411
Hagnón z Peparéthu§ 568 (Ol.)
Hagnón z Teu, velmož, nauarchos maked. král. flotily§ 321, 302
Hagnónidés z Athén, démagógos, žalován pro korupci§ 324, 319
Hagnotheos z Athén§ arch. 140
Hachámanis z Persie§ viz Achaimenés
Haibre§ vide Wahibre
Há'il§ viz Hajel
Haimimontos, eparchiá Haimimontú§ viz Haemimontium
Haimón z Thessálie, první z králů thessalských§ 1577
Haimón z Aitólie, -mona, s. Thoantův, o. Oxylův§ 776
Haimonios z Athén, hémerodromos marathónský§ 490
Haimos, lat. Haemus, dn. Stara Planina v Bulharsku, Balkánské pohoří a odtud B. polooostrov§ 429, 342, 335, 313, 310, 181, 29, 13, 10-, 21+, 26+, 69+, 86+, 270+, 361+, 377+
Jméno od tureckého balakan/hory, poprvé použito pro celý poloostrov teprve roku 1808 přeceněním rozsahu pohoří; hellénské jméno pro Balk. poloostrov bylo Chersonésos tú Haimú.
Hairán, Chajrán, řec. Airanés, biskup v Arbélách§ 236+
Hairanés z Palmýry§ 1. o. M. Ulpia Iaraia, s. Abgarův, 157+; 2. s. Jarhajův/Iaraiův, vn. Tajmáův, 157+
hairesis, lat. haeresis, č. herese, hairetikos/haereticus, č. heretik, kacíř§ 1. řec. dobytí, vzetí (města), 2. volba, 3. přesvědčení, světonázor; odtud 4. u křesťanů sekta§ 429, 342, 335, 313, 310, 181, 29, 13, 10-, 21+, 26+, 69+, 86+, 270+, 361+, 377+
Kacířství, od něm. Ketzerei, to od katharos/čistý. Po sektě katharistů n. albigenských, která vzešla z mnišských kruhů, jako první z křesťanů přišel s nápadem cílené chudoby a s rozdáním majetku obchodník Petrus Valdes/Waldes z Lyonu, c. 1140 – 1206, první v dlouhé řadě evropských sociálních revolucionářů (a v moderních dobách rovněž miliardářů, přenechávajících značné majetky, to snad po vzoru katolických odpustků/indulgentiae).
Pro křesťany bylo a je vlastní herese větším zlem než jiné monotheismy nebo dokonce polytheismy (srov. podobný jev u obdobně visionářsky orientovaných komunistů). Viz rozsáhleji pod křesťanství, základní seznam zakázaných hnutí viz rok 325+.
Haisopos§ viz Aisópos
Haïti, stát na velkoantilské Hispaniole, vyslovováno A-i-ti, kreol. Ayiti, č. Haiti§ viz Saint-Domingue
Hajabusa, jap. princ§ 343+
Hajdárábad§ viz Patala
Hajel, Há'il, oasa, sídlo šammarských emírů v Nadždu§ 115+
Hajfa, novodobé m. v IL§ před 6000 (1), 1300
Hajk I., Hayk, hérós, od něhož Armeni odvozují své jméno Hajer, č. tedy Hajerové§ 2490
Hajk II., Hayk, Haykak z Armenie, k.§ 800
Hakór§ viz Akorés
Hakóris, s. Herieův, o. Eufronův, eg. vojevůdce ve službách Ptolemaiovců§ 170
Ħal Saflieni, megalit. lokalita u městečka Paola/Rahal il-Gdid na Maltě§ 5600
Hála ze Sátaváhanů, k. a literát§ 230
Halá l-badr, vulkán na sz. KSA při hranicích s JOR, pravděpodobně bibl. hora Sínaj§ 1448, 1213
Hala Sultan Tekke, mešita Umm Haram v Larnace u slaného jezera§ 1600
Halab§ viz Beroia v Syrii
halacha, židovské náboženské předpisy§ 70+
Halai (pl.), přístavní m. v Opúntské Lokridě§ 172, 86
Halaisa§ viz Alaisa
Halala, ves a armádní ležení na jihu Kappadokie jižně od Tyan§ 175+, 217+
Přebudováno na město a na počest Márkovy manželky nazváno Faustínopolis, dn. Başmakçı na úpatí Tauru v TR.
Halasarna, Halisarna, m. na Kóu, dn. Kardamena (psáno: -maina)§ 250, 200
Halberstadt, m. v Harcu v dn. Sasku-Anhaltu§ 5200
Haliai, Haliás, Halieis, Haliés, m. v Argolidě§ 459, 430, 425, 111
Haliakmón, gen. -monu, Aliakmón, ř. na jihu Makedonie, dn. Aliakmonas§ 48
Haliartos, m. v Boiótii§ 595, 550, 525, 395, 386, 316, 172, 171, 167
haliasma, usnesení rady dórských obcí, aliá (= ekklésiá)§ 218
Halicor, otrok Clódiův§ 52
Halič, historická země a království ve vých. Evropě, lat. Galicia, něm. Galizien§ 700, 100, 50
halieutika§ viz ryby
Halikarnássos, též -násos, -néssos nebo -nésos, sídel. m. v Kárii (po Mylasách), kdysi nazýváno Zefyrá n. Zefyrion [možné spojit s attickým migrantem Kranaem jako Hali-karnássos/-kranássos?]§ 1074, 716, 650, 611, 568, 484, 460, 455, 444, 425, 411, 404, 390, 367, 357, 353, 344, 341, 337, 334, 309, 295, 287, 281, 268, 256, 240, 209, 197, 190, 188, 60
Původ. osada Troizénských na území Lelegů, dn. turecké Bodrum (což vzniklo zkomolením jména Petrónium, jak se jmenoval v 15. st. místní hrad rhodských rytířů). Oikisty H. byli po vyhnání Lelegů-Kárů do hor Melás z Argu a Areuaniás z Troizénu. Dórové pobili domorodce a oženili se s jejich dcerami.
Vlivem přistěhovalců z Attiky (vyhnaný král Kranaos) se město iónisovalo, což bylo patrné na jejich literátech i epigraficky. H. se stal členem délského spolku, platil nízký tribut a věren Athénám zůstal po celou peloponnéskou válku. Deset let po roce 404 byl lakónský, pak se až do Alexandrova tažení vrátil pod perskou nadvládu.
Mausólos královskou residenci přestěhoval z Mylas, kultovního centra Kárů, do Halikarnássu, který snad roku 367 rozšířil synoikismem šesti z osmi leležských obcí Pédasie: Sidé, Medmasa/Madnasa, Úranion, Pédasos/Pédasa, Telméssos a Theangela, města Myndos a Syangela zůstala samosprávná.
V letech asi 281 až 197 byl Halikarnássos s částmi Kárie ptolemaiovský, pak krátce seleukovský. Někdy brzy po pádu seleukovské moci v Iónii, tedy po roce 188, se Pédasy spojily s Mílétem/sympolíteiá čili se tam Pedasští přestěhovali (?).
Halikyai, Halykyai, lat. Halicyae, Alicia, m. v záp. Sicílii pův. elymské, dn. Salemi v prov. Trapani§ 454, 416, 396, 278, 263, 104
Halíl, ř. v IR v prov. Kermán§ 3200
Halipchi z Palmýry§ viz Antiochos
Halisarna (sg.), m. v Tróadě§ 399
Halkyoné z Korinthu, m. olympionika Dioklea, do něhož se zamilovala§ 680
Halkyoneus z Makedonie, nevlastní s. Antigona II. s Démou§ 289, 272, 243, 239
Halle (Saale), dř. H. an der Saale, novodobé m. v Sasku-Anhaltu§ 5200, 58+
Halleyova kometa§ 467
Hallstatt, m. v Solnohradech, hallstattská kultura§ 4000, 583, 450
halóa, svátek mlatu§ 239 a viz Bohové & svátky xii.
Halón, athénský léčivý daimón§ 420
Halonnésos, o. v sev. Egeidě (není v textu, pozd. Chiliodromia či Ikos)
Halos, m. ve Fthíótii, dn. u Almyru§ 346, 145
Halótos, ochutnavač jídla Ti. Claudia, a snad i jeho travič, pozd. prócúrátor§ 54+, 68+
Halykiai§ viz Halikyai
Halykos n. Lykos, ř.§ 249 a viz Hérákleia Mínóá
Halys, ř. v Kappadokii a Paflagonii, č. gen. Halyu, dn. Kızılıırmak/Rudá řeka v TR; chet. Maraššantijaš§ 2300, 1590, 1000, 713, 585, 549, 547, 333, 276, 189, 180, 82, 81, 72
Hamadán, m. v Íránu§ viz Ekbatana
Hamae (pl.), nezn. místo v Kampánii mezi Capuou a Kýmou, kult. mí. Kampánů§ 215
Hamát, m. a stát v Syrii§ 1580, 1000, 990, 880, 870, 853, 850, 848, 845, 805, 799, 740, 738, 722, 720, 715, 609, 608, 605, dále viz Lárissa a Epifaneia
Hebr. Chamát, akk. Chamátu, chet. Amatuwana, řec. Chamath, hellénist. Epifaneia, též Amathé a kraj Amathítis (chórá), angl. Hamath, dn. arab. Hamá v SYR; sídlo chet. knížectví, v hellénismu Amatha, řec. Lárissa, viz tam, nebo Epifaneia, viz tam.
Hamaxia, m. na západokilickém pobřeží, shodné s Anaxion (?) poblíž Korakésia§ 41
Hamaxitos, m. v Tróadě, dn. lokalita Babakale v TR§ 315
Hamdán, m. v Jemenu§ 109
Hamilkar z Karthága, řec. Amilkás, pún. ‘Abd-Melqart n. Ha-Melqart; Baraq = Keraunos§ 1. Hamilkar Baraq/řec. Barkas, lat. Barca(s) z Karthága, 540, 480, 410, s. Hasdrubalův, b. Hannibalův a Safonův, o. Geskónův, děd Hannibalův (I.); 2. 339, 310, 309, syn Geskónův (II.); 3. 317, 313, přítel Agathokleův (III.); 4. 218, syn Geskónův (IV.), identický s č. 5?, 210; 5. 205 (velitel Loker?), 201, 200 a 197, poslední Kartháginec vzdorující Římanům v severní Itálii; 6. 280, 261 - 256, 249 - 244, 241, 239 - 236, 231, 228, o. Hannibalův, Hasdrubalův a Mágónův, s. Hannibalův zvaný Baraq; 7. nauarchos, 203; 8. H. zvaný Rhodinos, zvěd/diplomat, 324; 9. zvaný Samnita, politik, 160; 10. o. Geskónův, 151; 11. vyslanec, 149; 12. nezn. dobrodruh ukládající o moc nad Leptou, 108; 13. s. Hannónův, 256; 14. zvaný Fameás, jinde jmenován jako Himilkón, viz tam; 15. mučený zajatec v Římě Atíliovci, 254
hamippos, "(rychlý) jako kůň", pedzoi hamippoi§ 418
Pěší bojovníci doprovázející svého jezdce, bojují pěšky, při přepravě naskakují jako spolujezdci na koně; zavedeni Gelónem, zanikli v polovině čtvrtého století.
Hammon§ vide Umm al-'Amad
Hamotua§ Motyé
Hampsicora, Hampsikorás, dynasta Sardů, o. Hostiův§ 215
Hamúkár, Tell H., archeolog. lokalita na sv. SYR§ 3500, 1580 a srov. pod Waššukanni
Han, ř. v Koreji§ 1122, 196
han-Ilát, "Bohyně" (s gram. členem)§ viz Ilát
Hananeel§ viz Ananel
Hanatari, vůdce banditů v Japonsku§ 70+
Hani'u, propuštěnec a stavitel oltáře§ 94+
Hanna z Jerúsaléma, Channa, o. veleknězů Iónathana a Theofila, řec. Ananos§ 37+, 41+
Hanna, řec. Ananos, velekněz za protiřímského povstání, o. pěti veleknězů§ 66+, 68+
Hannaj z Hegiry, o. knížete 'Adnona§ 356+
Hannibal z Karthága, řec. Annibás, Hanní-Ba´al, „Mou slávou/milostí je Bá´al“§ 1. s. Hasdrubalův, b. Hamilkarův a Safonův, 540; 2. 410, 409, 497, syn Gysgónův, vnuk Hamilkarův; 3. 270, 262, 261, 241, o. Hamilkara Barky, syn Gyskónův, popraven ukřižováním na Sardinii; 4. 379, 304, 246, 241, 236, 228, 226, 221 - 203, 199, 198, 196, 195, 193 - 189, 186, 183, 182, 167, 166, 153, 95, 77, 75-, 193+, 277+, slavný syn Hamilkara Barky, manž. dnes bezejmenné oretanské ženy (Imilce/Imilké?) z Castulónu (Castuló), řec. Kastalón, dn. Cazlona; 5. 364, syn Hasdrubalův; 6. velitel v žoldnéřské válce, 238; 7. H. zvaný Monomachos, tedy "Gladiátor", člen Hannibalovy vojenské rady, 219; 8. velitel flotily, zavražděný vlastními vojáky, 265, 259, 258; 8. s. Hamilkarův, 249; 9. zvaný Psár/Špaček, politik, 160; 10. zv. Rhodios, mořeplavec, 249, 244; 11. vyslanec Hannibala vojevůdce, 214; 12. s. Bomilkarův, velitel v Hispánii, 215; 13. Annóbás, nápisně Nóbás, s. Axúbův, snad jiná řec. podoba Hannibalova jména, viz pod Annóbás (364)
•
Kudy šel Hannibal přes Alpy
Nejslavnějším vojenským kouskem se slony byl Hannibalův pochod v září roku 218 př. n. l. přes Alpy z dnešní Francie do Itálie. Kudy přes pohoří táhl, však známo není.
Tradičně se soudívalo, že Hannibal překonal Grajské Alpy průsmykem malého St. Bernharda, zvanému kdysi latinsky Poeninus, „Fénický, Punský“. Z 58 slonů, které měl k disposici na jaře roku 218 př. n. l. v Hispániích, 21 nechal Hasdrubalovi a s 37 vyrazil do Itálie.
Kolik jich v patnácti dnech přešlo Alpy, není známo, ale kolem slunovratu 21. prosince 218 v bitvě u Trebie v Popádí sloni ještě proti Římanům bojovali. Přezimování však všechny umořilo až na jednoho, na jehož hřbetu na jaře pokračoval Hannibal k jihu na Řím.
Poprvé se věda zabývala v terénu zkoumáním Hannibalovy trasy už roku 1911 (Spenser Wilkinson). Najít trasu přechodu Hannibalova vojska se deset let snaží Patrick Hunt z kalifornské Stanfordovy university. Prošel patnáct alpských průsmyků, některé vícekrát, a s nadsázkou říká, že si zlomil třicet kostí v těle. Za nejpravděpodobnější z průsmyků Hunt shledal Col du Clapier, nadmořská výška jehož sedla je 2482 metry nad mořem.
Splňuje také obě podmínky, které o Hannibalově trase říkají antické literární prameny: sedlo je dostatečně široké na to, aby zde tábořilo na třicet tisíc mužů s výstrojí a je odtud vidět do Pádské roviny.
Hannibal vedl z Hispánií přes Pyreneje proti Římu původně devadesát tisíc mužů pěchoty, dvanáct tisíc jezdců a k tomu sloní brigádu o 37 kartháginských „tancích“ živé váhy; o počtech jeho armády viz rok 218. V armádním výčtu je nepochybně zahrnut i trén. Řeku Pád v prosinci 218 však uvidělo již jen 26 tisíc mužů pěchoty, šest tisíc jezdců a několik slonů.
Obrovské ztráty mezi mužstvem nezastavily Hannibala v cestě proti nenáviděnému římskému imperialistovi, stejně jako o dva tisíce let později Američana Hunta v hledání pravé válečné cesty do Itálie. Tvrdí, že v horských stržích a roklích podél trasy musejí dodnes ležet ostatky asi šedesáti tisíc lidských a zvířecích těl.
Hunt, který vede universitní projekt „alpinské archeologie“, vytipoval devatenáct míst, kde doufá, že narazí na důkazy dávné kartháginské přítomnosti. Čeká na povolení francouzských a italských úřadů a s výkopovými pracemi chce začít ještě letos.
K tomu nedošlo a roku 2016 Chris Allen z Queen's University of Belfast na základě stop po koňském hnoji datovatelných do doby kolem roku 200 př. n. l. usoudil, že Hannibalovým průsmykem byl Col de la Traversette. Kromě tohoto, Huntova Col du Clapier a Col du Petit Bernard, viz výše, připadají v úvahu ještě Mont Cenis, Col du Montgenèvre a Col de la Croix.
vyšlo ve zkrácené podobě v časopisu Týden 24/07, doplňováno
●
Hannibaliánus, Hanniballiánus, celým jménem Flávius H., s. Flávia Dalmatia s neznámou manž., b. Fl. Iúlia Dalmatia§ 293+, 337+, 351+
Hannó z Karthága, pún. hn', řec. Annón§ 1. sufet n. král, podnikl plavbu kolem Afriky, 450; 2. s. Hamilkarův, b. Himilkonův a Gisgonův, o. Himilkónův, 540, 480, 407, 406; 3. zv. Veliký, vojevůdce v 6. válce sicilské a pučista, 368, 346, 344, 342; 4. suffet, 310, 5. vojevůdce, 307; 6. s. Hannibalův, velitel garnisonu v Messáně, 265, 264, 256 (?); 7. o. Hamilkarův, vojevůdce z první války púnské, 262, 259, 258, 256, 241; 8. vojevůdce ve válce žoldnéřské zvaný Velký, 248, 241, 239, 237; 9. vůdce pacifistické strany v Karth., 221, 219; 10. vojevůdce Hannibalův z druhé války púnské, 218, 215, 214, 212 - 210, 207, 204; 11. púnský agent na Sardinii, 215; 12. velitel na Sardinii, 239; 13. výřečný člen delegace v Římě, 235; 14. s. Bomilkarův, armádní velitel v Karthágu, 203; 15. zvaný Veliký/Megas, politik, 202, 160; 16. velitel garnisony v Capuy, 211; 17. důstojník Mágónův v Hispániích, 206; 18. s. Hasdrubalův, 204 (jinde zvaný Mágón)
hanobení zesnulého, vytažení těla z náhrobku§ 33
Hanoj, Hà Nội, hlavní město soudobého Vietnamu, založ. 1010+§ 175-, 43+
hanopisy§ viz scrípta procácia
Hapi§ viz Neilos
Hapidžefa§ viz Džefaihapi
Hapiru, Chapiru,´Apiru, Apiru§ viz Iúdaia
Hapu, o. čatiho Amenhotepa z Osmnácté dyn.§ 1417
Hapuseneb, Hapu-seneb, čati z Osmnácté dyn., velekněz Amunův§ 1567, 1504
Harachti, Har-achti, Heru-achti, Hor-achti, "Hor horizontu"§ viz Re-Harachti
Harappá, archeolog. lokalita v pákistánském Paňdžábu, součást "civilisací údolí Indu§ před 6000, 4000, 2300, 1800
Harc§ viz Harz
harém, spiknutí harémová, jeho povraždění, předpisy§ 2686, 1962, 1366, 1166, 26
H. je v mohamedánských zemích část domu pro ženy z rodiny, arab. harím, kollektivum pro ženy harímí, „nedotknutelný, svatý, zakázaný. V IND v užívání zanána/zenána (z pers. zan, žena), v IR andarún (pers. vnitřek domu), u Osmanů ser(r)aglio (z ital. oplocení, ohrada), nad nímž dohlížela sultánova matka, walíde sultan (polygamie v Turecku ale zrušena Atatürkem roku 1926).
H. není islámskou institucí, ale celý Přední východ, Mesopotamie, Egypt a Indie, všechny jejich civilisace, měly soukromé části domu pro ženy odděleny. Výjimkou byly nejchudší společenské vrstvy, v Indii nižší kasty.
Podobně odděleně s vlastními rituály žily ženy Hellénů a Římanů a Evropanky-šlechtičny v podstatě až do novověku. Původně nešlo o vyčlenění ženy, ale o oddělení rituálně neslučitelného mužského a ženského světa. Harémy Egypta/per chenret (obrat ne zcela jasný), Mesopotamie, Íránu, Indie a Číny měly svůj personál (služebnictvo, ženy, eunúchy) s vlastním společenským životem, vlastním hospodářstvím a často s přesahem do mocenské politiky.
Jejich celospolečenský význam vyčníval obvykle v intrikách „z ženské části domu“, vedoucím mnohdy k puči nebo dokonce pádu dynastie. Královny velmi často usilovaly o prosazení svého syna n. oblíbence na místo korunního prince, nástupce trůnu. Harém krále Amenófea III. čítal na tisíc žen. Mitannská princezna Gilucheppa měla při sobě přes tři sta žen, když se stala jednou z dalších manželek egyptského krále. Všechny tyto údaje nemají pochopitelně téměř nic společného se sexem: vždy šlo o representaci moci.
Z egyptských dějin víme o kariéře jistého Uniho, který se přes harémový příběh vyšvihl až pod vrcholek společenské pyramidy. Teti I., první král Šesté dynastie, pověřil Uniho vyšetřením spiknutí v královském harému (eg. ipet nisut, dům královských žen). Zřejmě to udělal k velké panovníkově spokojenosti i jeho nástupců, protože byl jmenován vrchním velitelem armády a za Tetiho nástupce Merenrea se stal správcem-guvernérem Horní země.
Nejznámějším harémovým spiknutím egyptských dějin je zřejmě pokus o puč proti králi Ramesseovi III. roku 1170 nebo krátce nato. V tom roce byla v Egyptě v dn. Dajr al-madína držena první v historii známá stávka dělníků, kteří na stavbě královských hrobek trpěli hladem. Následoval pokus jedné z králových harémových žen jménem Tije dosadit na trůn svého syna s králem jménem Pentawere.
Ramesse měl být zavražděn o slavnostech v Thébách, ale nevíme, zda se spiknutí prozradilo předem nebo zda byl král pouze poraněn (měl prořízlé hrdlo) a atentátníci přemoženi. Z 29 pučistů byla po soudním projednání většina popravena. O osudu královny není nic známo, princ si vzal život sám; viz o harémovém puči více u roku 1166.
Assyrské královské dekrety, resp.jejich velmi poškozené zlomky, dokazují, že život v královském paláci a harému byl velmi přísně regulován (podobné zlomky jsou z Arrapchy, Chattuše a původ zřejmě vzaly v Babylónu). Enlil-nérári (vládl c. 1330 – 1320) nakázal z náboženských důvodů, aby lidé některých profesí nevstupovali do určitých částí paláce. Král se nesměl dozvědět dokonce o smrti svého nejbližšího příbuzného od přímého svědka, ale zprostředkovaně ústy, popř. psanou zprávou, dvorního úředníka, správce paláce/majordoma.
Pokud harémové ženy měly své dny, nesměly se ke králi ani přiblížit. Z paláce nesměly bez povolení krále odcházet, což platilo i pro harémové eunúchy. Kdo spatřil odhalené boky harémové ženy a oslovil ji, dostal sto ran holí, což bylo na hranici přežití.
Eunuši a králová garda museli skládat před dvorními úředníky zkoušky odborné způsobilosti a pokud někdo funkci přesto „bez papíru“ dostal, nepozornému úředníku zlomili nohy (!), jak nařídil Tukulti-apal-Ešarra I. (vládl 1116 – 1077).
Eunuši a dvořané měli přísně zakázáno poslouchat hádky a nadávky harémových žen: kdo se zastavil, aby se potěšil výlevy vzteku, dostal za trest opět sto ran holí a navíc přišel o jedno ucho.
K ženě se směli dvořané přiblížit za jakýchkoli okolností pouze na sedm kroků. Děvčata to ovšem měla stejně kruté: pokud byla dopadena na schůzce mimo palác, byla upálena v peci (!), jak dekretoval král Aššur-réša-íší I. (vládl 1132 – 1116; výklad okolností hrůzného trestu není jednoznačný). Totéž mělo potkat svědka „rande“.
Assyrský protokol myslel zřejmě na úplně všechno. Ninurta-apal-Ekur, vládce Assyřanů v letech 1183 – 1180, zakázal v paláci (nebo dokonce obecně) v hádce hanět jméno boha Aššura: za rouhání hrozil trest proříznutí hrdla (!). Tento korunovaný tvor dokonce zakázal brát svévolně do úst jméno krále a trestem za s velkou pravděpodobností relevantní větu „seš blbej jako Ninurta-apal-Ekur“ byla smrt (urážka majestátu panovníka ve velkém ožila v římských císařských dějinách a odtud přešla do evropské monarchistické tradice a dodnes funguje v buddhistických monarchiích).
Roku 297 n. l. se Galérius zmocnil harému krále Narsa, který sídlil v Dafně a následoval zajímavý mír mezi Římany a sásánovskými Peršany: děvčata byla vyměněna za část Mesopotamie a obě velmoci se uznaly za rovnocenné.
Čínský císař Ču-ťi někdy po roce 1407 moc nad svým harémem vykonal doslova a do písmene vlastní rukou. Byl impotentní, stojí v kronikách, a vadilo mu, že se řada dvorních dam a eunúchů (měl jich na 2800) spouštělo v sexuálních hrátkách: popravoval je osobně.
Haremheb, Haremhab§ viz Horemheb
Haremsaf, Har-em-saf, stavitel ve Dvacáté druhé dyn.§ 945
Harchuf, Herchuf, dvořan a správce hornoeg. v Šesté dyn., "cestovatel" pro potřeby armádní§ 2686, 2414, 2283
Harigast, zřejmě kněz, "Harigastův nápis" na helmě z Negau/Negova§ 100 a s. v. rúna.
Údajně nejstarší rúnový nápis (interpretace nejednotná, spíše než rúny jde o severoetruské znaky, vlastní předchůdce rún), přilba patřila do nálezu 28 helem z roku 1811 a je nyní ve Vídni. Podle jiného výkladu je jméno H. raetské.
Harijáná, ind. spolk. stát§ 2300
Hariobaudés§ 1. armádní tribun rodu germánského, 359+; 2. k. Alamannů, b. Macriánův, 359+
Harithath, aram.§ viz Aretás Nabatajský
Harjanka, dynastie v Magadě§ 600, 461, 545
Harkonnésis z Egypta, vojen. velitel ptolemaiovský§ 170
Harma, "Čtyřspřeží", mí. v Boiótii§ 336
Harmachis z Thébaidy, usurpátor, eg. Harwennefer/Herwennefer, řec. též Hyrgonafor, Haronnofris, Hur-; jméno podle eg. jména gízské sfingy Heru-em-achet, Haremachet, "Hor na obzoru"§ 2558, 207, 204, 199
Harmatélia (pl.), m. na dolním toku Indu, údajně brahmánské, polohy neznámé§ 325
Harmodios z Athén, tyrannoktonos/tyrannobijec, srov. pod Aristogeitón§ 514
Harmoniá, dc. Areova s Afrodítou, Svornost/lat. Concordia, manž. Kadmova§ 1400, 352
Harmoniá ze Syrákús, dc. Gelóna II., ses. Hierónymova§ 233, 215, 214
harmostés, harmostór, "nařizovatel/přizpůsobovatel", spartský velitel okupační posádky ve „spojeneckých“ státech, původně doma dohlížitel nad perioiky§ 423, 404, 379
Harmozia§ viz Ormuzd, Hormuzd, Zétis a Karmánie
Harmozika, Harmazika, Armastika§ viz Mccheta
Haronnofris z Thébaidy§ viz Harmachis
Harpaesis, Har-pa-Esi, z Pathyridy/Afrodítopole, s. Thotortaia, chrámový písař§ 204
Harpagos z Médie§ 1. zachránce Kýra II., velitel v Anatolii; akk. Arpagu, lyc. Arppachu, 559, 556, 545; 2. Dáreiův vojevůdce, 494
Flávios Harpaliános§ athén. arch. 174+
Harpalos z Makedonie (Beroie?)§ 1. s. Machatův, Alexandrův vypečený pokladník, 393, 333, 331, 330, 327, 326, 324 - 322; 2. o. Kallův, 334 (shodný s č. 1?); 3. o. Limnaiův, Lýsimachova příznivce, 285;
Harpalos z Beroie, 1. epistatés Antigona II. a Démétria II., s. asi Ptolemaiův (i.), 248, 223, 168; 2. s. Ptolemaiův (ii.), Perseův dvořan a vyslanec, hieromnémón, 248, 172, 168; 3. s. asi Ptolemaia (iii.), vyznamenaný občan, 248
Harpaktidés z Athén§ arch. 511
Harpasos, ř. v Kárii, přítok Maiandru, dn. Akçay§ 241, 228
Harpéssos, asi dn. Arda v BG, přítok Maricy§ 316+
Harpokratión z Argu, ž. Héróda Attika, sofista§ 133+
Ailios Harpokratión, sofista§ 133+
Gáios Harpokratión, sofista§ 133+
Valerios Harpokratión z Alexandreie, grammatik§ 133+
Harpokrás, propuštěnec príncipa Ti. Claudia§ 41+
Harpokratés, eg. Hor-pa-chered, s. Sarápida s Ísidou, hellénist. kult egyptský, triáda svaté rodiny§ 58
Harpút§ viz Ziatha
Harsa, k. v Magadě§ 232
Harsiese, Hor-sa-Aset(meri-Amun):
Harsiese, wezír z 22. n. 23. dyn.§ 1. 945; 2. 945
Harsiese I., velekněz Amonův, s trůnním jménem Hedž-cheper-Re-setep-en-Amun, Hor Ka-nechet-chaj-em-Waset§ 924, 874
Harsiese II. z Théb, velekněz Amonův§ 850, 825, 770, 764
Harsiese III. z Théb, item§ 758
Harsiese, wezírové 25. dyn.§ 1. o. Harsieseův a Nesmena I., 730; 2. s. Chamhórův, 730
Harsiese (iii.), wezír§ 570
Harsiese (iv.), wezír§ 380
Harsiese, Harsiesis, Egypťan nebo Núbijec, usurpátor§ 130
Har-si-jotef, Harsijotef, Harsiotef, k. v Meroé§ 400
Harsomtusemhet, wezír§ 664
Harúdové, Harúdés, řec. Charúdes, severogerm. kmen, později za Caesara usazený na území dn. Badenu-Württemberku§ 113, 58
haruspikové, haruspicés, sg. haruspex, u křesťanů§ 363+, 364+
Harz, č. Harc, poh. na pomezí Durynska, Dolního Saska a Saska-Anhaltu§ pravěk (2), 5200, 235+
Harzhorn, dolnosaská vysočina§ 235+
al-Hasá, hasajština, podle prov. al-Hasá v KSA, východoarab. předisl. dialekt§ 222, 204
Hasa Mukin§ viz Pasa
Hasan Dağı§ viz Argaios
Hasdingové§ viz Asdingové
Hasdrubal z Karthága, řec. Asdrúbás, pún. Azrú-Bá´al, „Jeho pomocí je Bá´al“§ 1. 540, syn Magónův, o. Hannibala, Hamilkara a Safona; 2. 364, o. Hannibalův; 3. 339; 4. 236, 228, 221, 226, zeť Hamilkarův; 5. 215, H. zvaný Calvus/Holohlavý, vojevůdce; 6. 218 - 215, 212, 211, 209 - 207, b. Hannibalův; 7. vojevůdce, s. Giskónův/Geskónův, 214, 212, 211, 208, 206 - 202; 8. 148, vn. Massinisův; 9. H. zv. Boétharchos/"Kapitán", poslední karth. vojevůdce, 151, 149 - 146; 10. viz Kleitomachos; 11. 521, 254; 12. zvaný Haedus, řec. Erifos/č. Kozlík, púnský pacifista, 202, 201; 13. velitel na Sicílii, 255; 14. H. z Gád, Pompeiův přítel, 82; 15. v podobě Axiúbás o. Nóbův/Annóbův, 364
hasiči, požárníci, jako veřejně organisované jednotky existovali ve všech velkých hellénistických městech. Mechanik Ktésibios z Alexandrie vymyslel mimo jiné pro nilskou metropoli hasičskou stříkačku. O hasičích organisovaných magnáty v Římě viz architektura a viz pod požárníci.
Hasmónové, Hasmónajové, řec. Asmónové, Asamónaioi, Asmónaiké dynasteia, přední žid. rod, pozd. královský§ 166, 161, 160, 140, 103, 102, 64, 57, 40, 37, 17-, 75+, viz dále jednotlivá knížecí a královská jména
Jméno podle předka Hašmónaj (hebr.), řec. Asamóneios, Asmóneus (možná od Ha-Šmón?).
Hasta (Régia), Asta, m. v Baetice u Gád, dn. Mesa de Asta u Jerez de la Frontera§ 189, 186 a viz s. v. Q. Március Réx
Hasta (Pompéia), m. v Ligurii, dn. Asti v Piemontu§ viz s. v. hostiny (2)
Hastinapura, sídelní m. království Bharátů na sev. IND, prapředků dn. Indů, později Kurů a Paňčalů§ 600
hašíš, haššáš, hašiš§ viz pod terorismus, Mesopotamie
Hat Hor, Hor Hat, vládce egypt. dynastie 0§ 3500
Hat Mon, m. na severu Vietnamu u Hanoje, pozdější Sơn Tây§ 43+
Hatay, dn. jihoturecká provincie§ 1580, 750
Starý osmanský vilájet Alexandretta, do roku 1939 součást Sýrie (tehdy pod franc. mand. správou).
D. Haterius Agrippa, s. Q. Hateria, manž. Domitie Lepidy st., o. Q. Hateria Antónína§ cos. 22+, 26+
Q. Haterius, s. asi právníka Hateria proskribovaného roku 43, o. D. Agrippy, cos. 22+§ cos suff. 5-, 26+
Q. Haterius Antónínus, s. D. Hateria Agrippy§ 26+, cos. 53+
T. Haterius Nepós Atinás Probus Públicius Mateniánus§ cos. suff. 134+
Ti. Haterius Sáturnínus§ cos. suff. 164+
Hathor, Hat-Hor/Hut-Hor, "Horův dům/Mým domem jsou nebesa", řec. Hathór/Hathyr, eg. bohyně, Hellény identifikována s Afrodítou Úranií§ 3174, 2533, 2505, 2498, 2333, 1998, 1928, 1900, 1577, 1304, 204, 160, 106, 10
Hathor-hetep, Hathor-hotep, manž. nomarchy z Dvanácté dyn. Džehuti-hotepa§ 1928
Hathor-hetep, dc. Amenemheta III.§ 1843
Hathor-nefer-hetepes, "rechet nesu" z éry Třetí eg. dyn., manž. Chabau-Sokara, rovněž královského důvěrníka§ 2686
hatia, provinční správce, guvernér, starosta v ET§ viz nomos
Hatra, Atra (řec. pl. Atrai, ta Atra, "do Hater", lat. sg. Hatra, "do Hatry"), arab. al-Hadr, hellénistický arabsko-aramský státeček na severu Mesopotamie§ 115+, 116+, 193+, 196+, 198+, 240+, 107+, 227+, 363+ a viz Arabové
Hatria, Hadria, Atriá, Hatri᧠1. m. ve Venetii, původně etruské s venetským podílem, později kolonisováno z Korinthu, dalo jméno celému Jaderskému moři§ 387, 386, 131; 2. m. v Pícénu, odkud pocházel rod císaře Hadriána, srov. tam, 289, 132-, 76+
Diomédés prý založil město Spinu na sloupech, později spojenou s Hatrií č. 1 kanálem (sedm km západně od Comacchia). Byla však převážně etruská a asi měla hellénskou obchodní čtvrť.
Hatšepsut, Hat-šepsut, ka. Osmnácté eg. dyn. Maat-ka-Re, Hor Useret-kau§ 3127, 3054, 2184, 1797, 1526, 1512, 1504, 1496, 1417, 1210
Hatšepsut II.§ viz Meritre H.
Haur al-hammár, "Mokřiny poháněče oslů", rozsáhlé bažiny na jihu IRQ§ 1007, 1004
Haurán§ viz Auránítis
Hauron, Haurun§ viz Hurun
Havelberg, křesť. misie na Havole/Havel na území polabských Slovanů, dn. m. v Sasku-Anhaltu§ 393+
hawala, haval§ viz pod banky, bankovnictví
Hawára, arab. jméno archeolog. lokality s nekropolí u Madínat al-Fajjúm§ 1979
al-Hawárí z Tanúchů, k./fýlarchos, manž. Mavíje§ 377+
Hazael§ viz Chazá'il
hazard§ viz hry
Hazrak, Hazrek§ viz Chatarikka