Obrazy ze starého věku

Králova manželka, Diova milenka a matka jednoho z bohů. Bakchanatka na trůnu

Krvavý konec makedonské královské dynastie

Makedonská královna Olympias, manželka Filippa II. a matka Alexandra III. Velikého, patří mezi nejznámější ženské osobnosti evropských dějin. Slovutnosti nedosáhla ani tak věhlasem politických činů nebo moudrostí, spíše svou rozporuplností. A hlavně svým mateřstvím. 

Ačkoli syn dobře znal matčinu povahu a podoby jejích nálad, nikdy, kromě výtek, proti ní nic nepodnikl. Jak sám jednou řekl přátelům kdesi v Asii, když dostal dopis od svého makedonského místodržitele Antipatra se stížnostmi na ambice Olympiadiny: »Kdyby věděl, že na jeho důvody stačí jediná slza od matky...«

Osudové změny na trůnech

V zimě roku 359 byl v Makedonii zavražděn nástrahami vlastní matky Eurydiky I. král Perdikkás III. (vládl od roku 368). Novým králem se stal jeho pětiletý syn Amyntás IV. a za králova poručníka makedonští šlechtici zvolili Perdikkova bratra Filippa II., jemuž bylo tehdy 23 let.

Filippos brzy osůbku Amynty IV. odstavil a prohlásil se sám králem, což bylo většinou Makedonců přijato (později učinil Filippos II. Amyntu svým zeťem, ale Filippův syn Alexandros III. jej dal raději zavraždit, aby nebylo zpochybňováno jeho vlastní nástupnictví). Filippos II. se v průběhu roku zbavil tří dalších pretendentů a dosáhl všeobecného uznání v celém hellénském světě.

Makedonští králové odvozovali svůj původ od dórského Héráklea. První známý král z jejich rodu přišel v 8. století do Makedonie z Argu a proto se této dynastii říká argejská či argívská.

V sousední Molossii, nejsilnější části Épeiru, téhož roku zemřel král Neoptolemos I. (vládl od roku 370). Nástupcem se stal jeho bratr Arybbás (vládl do roku 343), který se oženil s vlastní neteří Tróadou. Jejich synům Alketovi a Aiakidovi mnohem později Olympias, Tróadina sestra, předhazovala, že Arybbás zabil jejího otce Neoptolema I.

Cesta k makedonské moci

Roku 358 zahájil král Filippos cestu, na jejímž konci byla Makedonie nejsilnějším státem nejen hellénského světa. Svou první úspěšnou válku vedl s Illyry a následujícího roku zahájil expansi do oblastí, kde se střetl s tradičními zájmy Athénských (první athénská válka s Filippem trvala do roku 346 a Athénští v ní byli stále v defensívě)

Zároveň zahájil král první ze svých čtyř válek o Thrákii, které skončily roku 342 anexí celé země a obsadil větší část Thessalie (od roku 344 vládl Filippos Thessalii přímo).

Ve válkách proti Thrákům a athénským spojencům, spolku thráckých Chalkiďanů, přišel Filippos při obléhání Methóny v létě 354 o oko. Z této doby mj. z operací v Thrákii pochází i velmi slavná postava divadelního Chlubivého vojína. V Thrákii porazili Athéňané pod Charétem jeden žoldnéřský oddíl Filippův, jemuž velel Thrák Adaios: jeho postava a jednání se stala básníkům předlohou pro divadelní postavu jménem stratiótés filodoxos, latinsky miles gloriosus.

15. nebo 16. dubna 346 přijali Athéňané podmínky míru s Filippem (Filokratův mír) a měl volné ruce v tzv. svaté válce proti Fókům: ještě téhož roku srovnal se zemí všechna fócká sídla. Filippos II. se stal za svou osobu i členem delfské amfiktyonie a toho roku se stala Makedonie nejsilnějším z hellénských států a zůstala jí až do konce hellénské a své nezávislosti. Idealista Isokratés mu adresoval řeč »Filippos«, kde ho vyzývá, aby se postavil jako hégemón do čela Hellénům v boji proti Peršanům.

Začátkem roku 343 sesadil Filippos na popud Olympiadin jejího strýce Arybbu a na molosský trůn posadil jejího bratra Alexandra I. Épeirského, kterému tehdy bylo 25 let. Arybbás měl odejít do Athén, kde zemřel snad roku 317, podle jiné tradice krátce po těchto událostech.

Na podzim roku 340 zabavili Makedonci na Bosporu velkou athénskou flotilu, vezoucí obilí z Černomoří, a Athéňané ihned vyhlásili válku; byla to jejich druhá přímá válka s Filippem, která definitivně skončila u Chairóneie 2. srpna roku 338.

Sedm žen krále Filippa

Král Filippos patřil mezi ty panovníky dějin, kteří dokázali úspěšně spojit velmocenskou politiku s diplomacií manželského lože. Ačkoli později jen Olympias byla královnou s diadématem, tj. korunovanou panovnicí, slavil Filippos řadu dalších svateb, z nichž většina byla politických.

Poprvé se Filippos oženil dříve, než se stal králem, s Filou, sestrou elimiótských dynastů Derdy a Machaty, údělných knížat makedonských králů. Jako součást mírových smluv s Illyry se Filippos II. oženil roku 358 podruhé, a to s dcerou jednoho z illyrských knížat Bardylia(?) jménem Audaté. Audata měla být žena značně neobvyklá, až moderní. Byla velmi udatná a účastnila se všech manželových vojenských tažení. 

V jedné z bitev proti příbuzným Illyrům měla prý osobně v souboji zabít jistou illyrskou vládkyni. Jako makedonská královna přijala Audata trůnní jméno Eurydiké II. a stala se matkou Kynny, manželky Amynty IV. (Kynna se později stala matkou Addaie alias Eurydiky III.).

Fila zemřela bezdětná někdy v průběhu roku 357 a tehdy se král seznámil s Olympiadou, se níž slavil svatbu koncem téhož roku, viz níže. V zimě roku 340 se Filippos oženil počtvrté, tentokrát s Médou, dcerou krále Histriánů, čímž potvrdil koalici proti skythským Agathyrsům (Histriánové, tj. Podunajci, bylo zřejmě dobové označení a také nejstarší pro Gety = Dáky?).

Po sňatku s Médou slavil svatby (přesnou dobu neznáme) ještě se dvěma Thessalkami, s Nikésipolidou z Fer a s Filinnou z Lárissy. Dcerou Níkésipolidy byla Thessaloníké, pozdější manželka Kassandrova, po níž její manžel a velký odpůrce všeho, co se týkalo královského argejského rodu, pojmenoval nové město, slavnou Soluň (město bylo založeno na místě staré Thermé roku 316, snad v roce svatby; zavražděna byla svým synem, králem Antipatrem I., roku 294). Synem Filinny byl Filippos III. Arrhidaios, slaboduchý nominální nástupce svého nevlastního bratra Alexandra III.

Filippova třetí choť

Filippos se zamiloval do Olympiady na Samothráce (ostrov před Thrákií), když tam byli zasvěcováni do mystérií. Naklonil si jejího strýce Arybbu. Nevěstě se prý noc před svatbou zdálo, že do jejího klína udeřil blesk a po ráně prý vzplanulo velké světlo. Filippovi se zase později zdálo, že tiskne na Olympiadin klín pečeť s obrazem lva. Znalci ho varovali, že má být ve věcech manželských opatrný. 

Olympias si tehdy myslela, že Alexandros je synem boha, zato Filippos žárlil. Možná, že tu povstala příčina pozdějších napjatých vztahů mezi oběma. Kromě toho Filippa děsily Olympiadiny náboženské praktiky. Prý jednou spatřil vedle královny ležet na lůžku nataženého hada. To ho ochladilo ve vztazích k choti a prý k ní začal docházet stále méně.

Olympias pocházela ze země, kde bylo hellénské olympské náboženství výrazněji prostoupeno matriarchálními předhellénskými kulty. O tom svědčí i tři jména královny Olympiady (nar. roku 376): rodným jménem Olympiady bylo Myrtalé, jejími dívčími jmény Polyxené a Stratoníké. 

Celý Épeiros uctíval odedávna orfická mystéria a dionýsovské orgie, bakchanálie. Molosské ženy se podobaly šíleným Thrákyním, výročně slavícím bez přítomnosti mužů. Olympias horlila pro stavy šílené posedlosti, dosahovaných v dlouhých tancích, drogami a především nezřízeným pitím, které v některých kultovních okamžicích, při vzývání úrodnosti, vrcholily v sexuálních orgiích. 

Pravda, tehdy již jen s tzv. satyry, nikoli, že by slavnosti končily krvavou obětí mužů, ztvárňujících eneolithického kultovního krále, bezmocného oplodňovatele.

Že byla Olympias nábožensky posedlá, dokazuje její stížnost přátelům, když se Alexandros chystal do Asie: »Cožpak mne nepřestane Alexandros osočovat u Héry?«. Svého syna brala za syna Diova (Alexandros potvrdil později své »božství« v oase Siwa v Egyptě, kde se za Diova syna dal prohlásit).

Dne 6. lóa, který odpovídal athénskému hekatombaiónu, tj. snad 21. července roku 356, se v Pelle narodil Alexandros, prvorozený syn Filippův (mj. se téhož roku narodil Seleukos). Téhož dne vyhořelo Artemísion v Efesu, makedonské vojsko pod Parmenionem porazilo Illyry, Filippovo spřežení vyhrálo na olympiádě   to vše se měl král Filippos II. dozvědět v okamžiku, když právě dobyl Poteidaiu.

Olympias k sobě připoutala syna a o rok později i dceru Kleopatru (III. Makedonskou) pevněji, než se podařilo jejich otci. Prvním vychovatelem Alexandrovým byl příbuzný královny, Épeiróťan Leónidás, jenž ho vedl k vojenské disciplíně. Ve 13 letech dostal od Filippa vychovatele, tehdy již známého Aristotela ze Stageiru. Nebyla to náhodná volba, protože Aristotelův otec Níkomachos byl lékařem Filippova otce. 

Když pak Filippos roku 350 Stageiros vyvrátil, nebyl Aristotelés ve městě. Později dal král zase město osídlit. Aristotelés zůstal vychovatelem Alexandra do roku 340, resp. úředně do roku 336.

Králova poslední láska

Filippos se po návratu z Korinthu, kde na jaře 337 vytvořil spolek Hellénů pro válku s perským králem, zamiloval do Kleopatry, neteře makedonského šlechtice Attala a již v létě slavil s ní svatbu a prohlásil ji dokonce královnou Kleopatrou II. (dětmi Kleopatry II. byli Karános a Európa). 

Na jedné z hostin před svatbou opilý Attalos vybízel bohy, aby se Filippovi z Kleopatry narodil syn-dědic trůnu. Stejně opilý Alexandros po něm hodil číší s otázkou, zda jeho považuje za bastarda. Více opilý Filippos tasil meč, aby se na syna vrhnul, ale v opilosti upadl. »Tenhle člověk se chystal přejít z Evropy do Asie a zatím tady leží natažený, když měl přejít od lehátka k lehátku«, vysmál se mu Alexandros.

Po hádce musel Alexandros odvést Olympiadu do Épeiru a sám s přáteli odešel do Illyrie. Ještě předtím učinil perský satrapa Kárie a její vládce Pixódaros Filippovi návrh na provdání své dcery s Arrhidaiem nebo s Alexandrem, což bylo jako ponižující na nátlak Olympiady odmítnuto. Poté nabídl Filippos svou dceru s Olympiadou Kleopatru (III.) Alexandrovi I., králi Molossů, bratrovi Olympiady, což bylo přijato.

Následujícího roku se Filippos se synem usmířil a ten se vrátil do Makedonie. Olympias zůstala v rodném Épeiru a nepřijela ani na svatbu svého bratra Alexandra I. se svou dcerou Kleopatrou (III.) v červnu roku 336, kterou Filippos II. slavil v Aigách, starém sídelním městě makedonských králů. Během slavnostního průvodu byl, údajně ze msty, zavražděn jistým Pausaniou z Orestidy. Vrah byl na místě ubit.

Olympias se vrátila do Makedonie až po Filippově smrti a s Alexandrem, novým králem Makedonců, potrestala další spiklence na vraždě Filippově. Podle jiné tradice, snad lepší, byla vražda komplotem Olympiady. Královna měla Pausaniovu mrtvolu ozdobit zlatým věncem a meč, jímž byl Filippos zabit, zasvětila Apollónovi pod jménem Myrtalé, což bylo jedním z jejích dívčích jmen.

V této době opustil Aristotelés dvůr v Makedonii a odešel do Athén, kde v Lykeiu založil vlastní filosofickou školu.

Alexandros v Asii, Olympias doma

Zatímco Alexandros v roce 335 uklidnil povstalé Hellény (vyvrácení Théb), »úřadovala« v Pelle Olympias. Dala zavraždit královnu-vdovu Kleopatru II. i s jejími novorozeňaty Karánem a Európou a pak poslala vojevůdce Parmenióna, aby zabil Attala, svého bývalého spolubojovníka: byla vyvražděna celá rodina.

Když na jaře 334 odešel mladý Alexandros na své nesmrtelné tažení proti perskému králi, zanechal s menší částí vojska v Makedonii zkušeného vojevůdce Antipatra, aby bránil makedonské posice v Helladě a proti Thrákům a dalším nepohodlným sousedům. Místodržící se brzy dostal do kompetenčních sporů s Olympiadou a to tak vážných, že se začal obávat z Alexandrova návratu do Makedonie. Olympiadina povaha dala naznačovat, že by se mstila na celé Antipatrově rodině.

Olympias se někdy před rokem 330 opět odstěhovala do své vlasti, do Molossie, které bylo tehdy bez krále (Alexandros I. padl téhož roku v Itálii u Pandosie v bitvě proti barbarům na straně Tarentských, kteří si ho povolali na pomoc). Za nezletilého, tehdy tříletého Neoptolema II. vládla jeho matka Kleopatra, Olympiadina dcera. Olympias žila v Épeiru do roku 318.

Antipatrovy obavy vyvrcholily v říjnu 324, když Alexandros rozhodl, aby se novým místokrálem v Makedonii stal Kratéros, oblíbený u vojska. Antipatrovci se museli rozhodnout (pokud připustíme druhou versi o Alexandrově smrti, že totiž byl otráven; jiné prameny hovoří o smrti z nemoci). 

Alexandros III. zemřel v Babylónu zřejmě 11. nebo 13. června roku 323, pravděpodobně otráven jedním z Antipatrových synů Ioláem, který u dvora sloužil jako arcičíšník.

Nominálním nástupcem na makedonském trůnu se stal Alexandrův nevlastní bratr Filippos III. Arrhidaios, syn Filinny z Lárissy, jehož Olympias systematicky měla navykat na drogy. Byla to první historicky doložená vnucená narkomanie. 

V Épeiru žila Kleopatrá, přímá Alexandrova sestra a v Makedonii žily nevlastní sestry Alexandrovy Kynna alias Kynané a Thessaloníké. Jediným přímým potomkem Alexandrovým byl asi roční syn Peršanky Barsiny Héráklés; třebaže starší Barsinu miloval, neoženil se s ní. V červenci se jako pohrobek narodil Alexandrově manželce Rhóxaně Alexandros IV. a dodatečně byl provolán spoluvládcem Filippa III. Rhóxané (první dítě s Alexandrem potratila roku 326 v Indii) dala bezprostředně zavraždit Stateiru alias Barsinu, dceru Dáreia III., jíž Alexandros prokazoval pozornost a oženil se s ním roku 324 (stejně jako se její příbuznou Parysatidou).

Olympias v čele koalice

Vypukla čtyřicetiletá válka o Alexandrovo dědictví. Olympias a celá rodina se do ní zapojila s hrůznou intensitou. Jeden z mocných, Leonnatos, který právě přiváděl z Asie posily Antipatrovi, jemuž se nedařilo ve válce s Hellény, pozval z Épeiru do Pelly Kleopatru a Olympiadu. Kleopatře nabídl ruku, ale padl v bitvě dříve než se stačil spojit s Antipatrem.

Téhož roku 322 se z Makedonie do Asie ke dvoru vypravila Kynna se svou dcerou Addaiou, kterou chtěla provdat za krále Filippa III. Cestou byla Kynna po hádce zavražděna Alketou, bratrem říšského správce Perdikky. Přesto se Addaia v Pisídii stala Filippovou manželkou a královnou s trůnním jménem Eurydiké III. 

Snažila se ovládnout krále a dostat ho z vlivu vojevůdců. Do Asie se vypravila také Kleopatra, o jejímž sňatku s Perdikkou jednala Olympias hned po smrti Leonnatově. Kleopatra se usadila v Sardách a čekala... až do své smrti. Perdikkás se ale rozhodl jinak, a tak zůstal Épeiros bez vlády, ačkoli veškerou moc musela držet v rukách Olympias, která byla stále ještě mimo Makedonii.

Roku 320 se poprvé po čtrnácti letech vrátil královský dvůr do Makedonie a oba králové, Filippos III. a Alexandros IV. s matkami, pobývali v Pelle. V atmosféře intrik a neustálých mocenských střetů. Antipatros v této době bojoval s hellénským oddaným královny-matky Olympiady Eumenem, dokud nezemřel v zimě či na jaře roku 319. Veškerá jeho moc přešla na syna Kassandra, jenž pokračoval v boji s královskou, argejskou stranou, kterou hájil otevřeně Polyperchón. 

Roku 319 poslal Polyperchón, nový říšský správce, Rhóxánu s tříletým Alexandrem IV. do Épeiru k Olympiadě. Oba králové se pak už nikdy neuviděli. Následujícího roku převzala oficiálně poručnictví nad svým vnukem babička Olympias, u níž žila část makedonského dvora. Poručníkem Filippovým se stal Polyperchón.

Mladá královna

Když se situace vojensky vyvíjela příhodně pro stranu »královských«, odešel v roce 318 Polyperchón do Épeiru, aby přivedl Olympiadu se dvorem zpět do Makedonie. Po jeho odchodu však v Pelle vzala vládu do svých rukou Eurydiké III. a postavila se na stranu »autonomistů«, tedy těch šlechticů, kteří si nepřáli uchování jednotné makedonské monarchie, ale v podobě mnoha »údělů« bez ústřední moci (z těch byl nejsilnější v Evropě Kassandros; říkáme jim diadochové).

Polyperchón se s Olympiadou a Alexandrem IV. a jeho matkou v říjnu vrátil do Makedonie a na hranicí obou zemí na místě zvaném Euia se obě makedonské královny setkaly v bitevních liniích proti sobě. Olympias byla ve svých 59 letech oděná jako bakchanatka, mladá Eurydiké v plné zbroji. Makedonci ale přešli na stranu staré královny, matky božského Alexandra, a král Filippos III., jeho manželka a rádci byli zajati. 

Krátce nato dala Olympias svou drogovou oběť nenávisti proti jeho nevěrnému otci Filippovi II., Filippa III. Arrhidaia, propíchnout. Jeho manželce, teprve dvacetileté královně Eurydiké III., dala v paláci v Pydně možnost zvolit si smrt: Eurydiké se oběsila na svém vlastním královském diadématu.

Krvavé zúčtování

Pak následovala Olympiadina osobní msta nad rodinou a přívrženci vrahů Alexandrových. Byl zabit Níkánór, bratr Kassandrův, se sto přívrženci a hrob Iollův, pravděpodobného Alexandrova vraha, dala rozmetat.

Kassandros v té době úspěšně ukončil své boje proti Hellénům na Peloponnésu a obrátil se proti épeirským fúriím. Na konci roku uzavřel a oblehl v Pydně Olympiadu s Rhóxánou, Alexandrem IV. a Thessaloníkou. Na jaře roku 316 bylo město vyhladověno a Olympias sáhla k vyjednávání. 

Kassandros jí zaručil osobní nedotknutelnost, vydá-li krále Alexandra IV. s Rhóxánou. V té době byla na východu říše v Íránu zradou přemožena »královská« strana smrtí Eumena. Když Olympias otevřela brány Pydny, postavil ji Kassandros před soud Makedonců ve zbrani, na němž byla odsouzena k ukamenování. 

Protože se ale vojáci neměli k provedení rozsudku, určil Kassandros ke kamenování příbuzné těch, které dala před rokem Olympias pozabíjet. Olympias zemřela ve věku 60 let.

Konec argejského rodu

Rhóxáné s Alexandrem IV. zůstali v Kassandrově moci. Po dalších dlouhých bojích diadochům jejich existence začala překážet ještě více. Roku 311 byl sice Alexandros IV. potvrzen jako král všech Makedonců (už bez Thrákie a Egypta), ale již koncem následujícícho roku dal Kassandros v Amfipoli Rhóxánu s třináctiletým Alexandrem IV. zavraždit. 

Roku 309 zavraždil Polyperchón čtrnáctiletého Héráklea a pak i jeho matku Barsinu, když je krátce předtím vylákal z Pergamu, kde stále žili, do Korinthu, čímž vymřel argejský rod makedonských králů po meči.

Poslední z přímých příbuzných byla Kleopatrá, exkrálovna épeirská, která již od roku 322 žila v Sardách a čekala na vhodnou partii. Vdova po Alexandrovi I. Molosském se nabízela Leonnatovi, podobně o rok později Perdikkovi, roku 317 ji odmítl Kassandros, hned na to Lýsimachos a někdy před rokem 309 ji odmítl rovněž Antigonos I. 

Roku 308 požádala o ruku Ptolemaia I. a povolala ho k sobě. Tím se stala nebezpečná Antigonovi, s Ptolemaiem soustavně válčícím, a tak dal v Sardech Kleopatru zavraždit jejími vlastními služkami.

Tím skončila tragédie Olympiadiny rodiny a prvního makedonského královského rodu. Druhým a posledním se po třiceti letech bojů o moc stali Antigonovci, potomci Antigona, vraha poslední královny z Hérákleova rodu.