Sf-Sj
Sfairos z Borysthenu, filosof a reformátor§ 280, 235, 226, 222
Sfairos, lat. Sphaerus, vychovatel Octaviánův§ 40
Sfaktériá, jeden ze Sfagií, později sám jmenován Sfagiá§ 425, 405
Sfax§ viz Thaenae
Sfendadátés, magos a usurpátor§ 530, 522
Sféttios z Athén§ arch. 1
Sféttos, att. m. a démos§ 1555, 750, 425
Sfinx, ležící lev s lidskou hlavou, eg. šeset-anch/"živoucí obraz (krále)", nejznámější z Gízy; později pojmenována Hor na obzor/Heru-em-achet, řec. Harmachis/Harmaxis§ 2558, 1425
Sfodriás ze Sparty, vojevůdce§ 379, 378, 371
SHA§ viz Scríptórés historiae augustae
Shetlandy, ostrovy severně od Kalédonie/Skotska, jedna z možností pro lokalisaci Thúly§ před 6000, 77+
Shqipërija, vykládáno jako Země skal či orlů, obyvatelstvo snad illyrského a smíšeného původu, st.č. Škipetaři§ viz Albánie
shromáždění, vojska§ viz provolání krále, sněm/ekklésiá
schisma, rozkol, zde mezi monotheisty§ 318+, 321+, 325+, 378+, 380+ a viz pod júdaismus, křesťanství, sekty
schola, císařova a palácová ochranka v dominátu§ 304+
scholarchos, scholarchové, představení filosofických škol, kommunit, obvykle doživotně, pokud nebyla respektována vůle zemřelého scholarcha, byl nový volen komunitou žáků a posluchačů.V imperiální době potvrzovali volby či výběry scholarchů príncipové a uchazeči museli být římskými občany, srov. rok 121+ v případě Zahrady; sch. lze připodobnit k univesitním rektorům§ viz jednotlivé filosofické školy
Schwarzwald, lat. Abnoba móns a pozd. Márciána silva, č. Černý les, pohoří v Badenu-Württemberku s prameny Istru/Dunaje§ 15
Si/Xi z Janu, k.§ 228, 222
Si, hvězdář§ 2637
SI.A-tum alias Geštianna-SI.A-tum, nezn. čtení (srov. pod Geštianna), manž. Urnammuova, m. Šulgiho Urského§ 2119
Sia/Xia, klan a první čín. dynastie založená Jüem Velkým§ 3000, 2637, 2200, 1760
Sia-kuo/Xiaguo, hunský stát, poslední podoba státu Chan Čao§ 311+
Siam§ viz Thajsko
Siamun, Si-Amun/Sa-Amun, Sa-Amun, nebo Sa-Amun-meri-Amun, popř. Nesut-sa-Amun, trůnním jménem krále Dvacáté první dyn. Nečeri-cheper-Re-setep-en-Amun, resp. Nečeri-cheper-Re-meri-Amun, Hor Ka-nechet-meri-maat§ 975, 955, 195
Siamun, Si-Amun§ viz Sa-Amun
Si-an/Xian, manž. Chuo Kuanga, m. císařovny Chuo Čcheng-ťün§ 74
Si-an, pinyin Xian, sídel. m. čínských císařů na začátku hedvábné cesty, původní název Čchang-an (pinyin Changan, Místo stálého míru, sídel. m. Západních Chanů), dn. hl. m. prov. Šen-si/Shaanxi§ 2200, 771, 221, 210, 202, 180, 157, 91, 53, 22+, 23+, 25+, 189+, 316+
Z původně palácového nepřístupného města s infrastrukturou v éře Chanů se za Tchangů (618-907) stalo největší město planety. Jméno Si-an v užívání až od dynastie Ming od roku 1369, status hlavního města mělo 1608 roků a sídlilo v něm a okolí na jedenáct dynastií. Žili v něm obchodníci z celého světa, včetně Evropanů antických.
Dnes hlavním městem provincie Šen-si (Shaanxi, srov. pod anabase), která měla roku 2000 na 37 milionů obyvatel, z toho Si-an 2,65 milionu na ploše 861 km2. Před naším letopočtem mělo dva miliony obyvatel: nebyl největší co do rozlohy, ale co do obyvatelstva.
Začátkem 21. století se Si-an ("Západní mír") stalo znovu výchozím a cílovým místem pro pozemní čínské komunikace se Střední Asií a Pákistánem.
V okolí v sídelním městě Čchinů Sien-jangu/Xianyang pochován císař Čchin Š'-chuang-ti a 31 další císař ze tří dynastií, viz rok 221. Nekropoli s Čchinovým hrobem stavělo sedm set tisíc lidí po třicet let. Měří 56 km2 a objevena byla náhodně roku 1974: je proslulá hliněnou armádou na osmi tisíc vojáků. Všichni mají osobitý ráz, bylo to první a asi nepřekonaný masový hliněný portrét zničený čtyři roky po Čchinově smrti povstalci. Vzhledem k tomu, že před Čchinem netvořili Číňané sochy ve velikosti lidských postav, domněnku, že se při výrobě vojáků tvůrci inspirovali hellénskými sochaři, popřípadě že se na ní přímo Helléni podíleli, nelze vyloučit. O kontaktech se Seleukovci a indobakterskými státy ve Vnitřní Asii nikdo nepochybuje, nicméně neznáme jejich intensitu.
Archeologický výzkum vázne a roku 2007 komunistická vláda rozhodla, že ve vykopávkách bude pokračováno jen pozvolna. V posledních letech se vykopávaly hroby císařských doprovodů, úředníků a manželek, nikoli však císařů, poněvadž Číňané nechtějí rušit jejich klid.
Siese, Si-Ese z Egypta§ viz Sa-Aset
Si-jü/Xiyu, země na západních hranicích říše středu, dn. Sin-ťiang, východ. část Turkestánu§ 74-, 75+, 125+
Si-kao-süe/Xigaoxue, m. v provincii Che-nan§ 220+
Si Ling-š'/Xi Lingshi§ viz Lej-cu
Si-wang, čín. císař§ 682, 677
Siang/Xiang ze Sung, k.§ 685, 643, 637
Siang z Ťin, k.§ 628
Siang Jü/Xiang Yu ze Čchu, poražený ve válce Liou Pangem z Chanu§ 208-206, 202, 196
Siang-wang, císař§ 652, 637, 628, 621, 619
Siang z Čchi, vévoda, rodným jménem Čao/Zhao, s. Chuana§ 643
Siang-wang z Čchi, k.§ 284
Siao-čao/Xiaozhan, Čaova císařovna Šang-kuan§ 87, 74
Siao-chou/Xiaohou, manž. S'-ma Žueje, císaře ťinského Jüana§ 316+
Siao-wen/Xiaowen§ 1. z Čchi, 251, 250; 2. z Chan, císařovna, jako vdova Tou/Dou, 141
Siao-wu/Xiaowudi§ viz S'-ma Jao/Sima Yao
Sibitti-biʾil z Gubly, k.§ 738
Sibiř, severní část Asie§ pravěk, před 6000, 2500, 93+, 134+ a viz Hunové
Sibylla, sibylly, její či jejich knihy - sibylleia (pl.), Sibyllíní librí§ 534, 399, 83, 57, 240+, 268+, 270+
Kněžky a věštkyně Apollónovy, známo jich bylo ještě křesťanům deset, v řím. dějinách nejslavnější S. z Kúm. Jak dlouho byly knihy konsultovány, nelze určit. Do Říma se dostaly až ze Tarquinia Superba a uloženy byly ve sklepení chrámu Iova Optima Maxima. Zmínka o nahlédnutí do nich je z časů vlády císaře Claudia II. a Auréliána (268 - 270 a 270 – 275 n. l.), ale nemusí být věrohodná. Sybillina sbírka byla roku 83 př. n. l. zničena ohněm, roku 405 n. l. byla křesťany zničena druhá sbírka. Pak se už její jméno neobjevuje.
Sibyrtios z Makedonie, satrapa Karmánie, Gedrósie a Arachósie§ 326, 325, 323, 319, 317, 316
sícárius, sícárií, židovští protiřímští bandité, teroristé§ viz chassidaiové a s. v. terorismus
Sicca, Sicca Venéria§ viz Sikka
L. Siccius Dentátus, římský válečný hrdina, nejvyznamenávanější voják římské armády všech dob§ 449
Sicilia, mí u Moguntiaka§ 235+
Sicílie§ = Sikeliá
Sicinínové, řím. rod§ 366+
Sicinius, vůdce první secesse v Římě; možná L. Sicinius Vellutus (?)§ 494, 449, 76
Sicinius, celé jméno neznáme, tr. pl.§ 76
Siciniové§ 366+
C. Sicinius, potomek Siciniův, tr. pl.§ 449
Cn. Sicinius, praet.§ 171
T. Sicinius/Siccius Sabínus, patricij§ cos. 487, identický s vůdcem secesse? Mezi tribuny z téže doby vystupuje ještě jméno jistého Sp. Sicinia (tr. pl. 492, 481).
Si-čou, „Západnou Čou“§ = Čou
Siddhártha, k. ve Vaisálí v Biháru, o. Vardhamány, zakladatele džinismu§ 599
Siddhattha§ = Buddha
Sidé, "Granátové jablko", m. v Pamfýlii, založ. údajně již roku 1405, hellénská osada založena z Kýmy, dn. lokalita Selimiye u Antaliye v TR. Obyvatelé hovořili dosud neznámým jazykem, sidétštinou, jíž je napsáno pět nápisů (z toho dvě bilinguy) ze 3. a 2. st. a legendy na mincovní ražbě mezi 5. a 3. st.; srov. pod Lykie a Kárie§ 1400, 334, 193, 190, 150, 139, 267+, 269+, 351+
Sidicínové, Sidicíní, národ v Kampánii (se sídelním městem Teánum Sidicínum, dn. Teano)§ 343, 341, 337 - 335, 327, 83
Sidó, b. Vangiónův, quádský pučista a k.§ 50+, 69+
Sídón, m. ve Foiníkii, údajně nejstarší, dn. Sajdá v již. Libanonu§ 1450, 1424, 1191, 1095, 776, 740, 732, 729, 701, 700, 678, 677, 669, 665, 573, 400, 389, 384, 370, 358, 354, 345, 343, 342, 335, 333, 312, 298, 286, 275, 252, 250, 218, 200, 139, 128, 111, 105, 104, 100, 37, 24, 20, 10-, 66+, 392+
Sidqá z Aškalonu, dynasta§ 701
Sidyma (pl.), m. v Lykii, dn. ves Dodurga v TR§ 388+, 392+
Sien/Xian§ viz Wulej Žuo-ti/Wulei Ruodi
Sien-jang/Xianyang, sídel. m. Čchinů u dn. Si-anu§ 221, 210
Sien-pej, Sienpej/Xianbei, silné mongolo-mandžuské kmeny, jedni z "pěti barbarů"§ 93+, 124+, 140+, 172+, 188+, 304+, 311+, 316+
Sien-ti/Xiandi§ viz Liou Sie
Sien-wang z Čou, k.§ 369, 321
Sierra Moreno, pohoří v již. Španělích§ viz pod Castuló
Sifai, mí. na již. pobřeží Boiótie, též Tífa§ 316
Sifnos, ost. v Kykladách. V klasických dějinách téměř neznámý, ale v předklasických velmi bohatý a měl v Delfách „pokladnici“ pro dary bohu se sochařskou výzdobou z doby kolem roku 525 (?); na o. byly stříbrné doly§ 524, 479, 333
Sigambrové§ viz Sugambrové
Sígeion na Skamandru, mys a m. v Tróadě§ 620, 607, 546, 510, 505, 334, 307, 326+
Sigerus, palácový činovník a vrah Domitiánův§ 96+
Signia, m. v Latiu, dn. Segni, slavné dlaždiči a podlaháři, gen. Signie§ 529, 495
Sigovesus, k. keltských Biturigiů§ 600
Sihanakové, národ na severu Sumatry§ 300
Sihathor, Si-Hathor§ viz Sahathor
Síchem, Šechem§ viz Neápolis v Palaistíně
Síchón, Sihon, z Esebónu, řec. Séón, lat. Seon, k. Amoritů§ 1447, 1400
Sijanni, kraj v Syrii mezi Ugaritem a Amurru§ 1330
Sijanti§ viz Maiandros
Síkanové§ viz Sikelové
Sikare (?), nezn. k. Třinácté dyn.§ 1676
Sikeliá, lat. Sicilia, č. Sicílie, obyvatelé Sikelióté = Hellénové na Sicílii, spolek Sicilanů (koinon tón Sikeliótón) atd.§ před 6000, 5999, 5600, 5000, 756, 741, 738, 736, 735, 733, 728, 717, 691, 667, 650, 648, 643, 628, 615, 603, 580, 540, 554, 532, 529, 528, 510, 494, 492, 480, 476, 470, 466, 461, 459, 456, 446, 440, 431, 425, 423, 422, 416, 413, 409, 410, 407, 403, 399, 398 - 396, 394, 393, 389, 388, 383, 368, 366, 361, 360, 357, 349, 348, 346, 345, 340, 339, 319, 317, 315 - 313, 310 - 275, 270, 263, 258, 257, 254, 252, 247, 241, 227, 218, 215 - 210, 205, 150, 138, 136, 132, 104, 101, 82, 81, 75, 73, 67, 49, 42, 40, 39, 36, 29, 22-, 32+, 49+, 85+, 125+, 128+, 147+, 205+, 267+, 280+, 309+, 312+, 388+; viz též Sikelové
Původně homérovská Thrínakiá, odtud Trínakriá, „Trojrohá“. pak Síkaniá, lat. Sícania, naposledy Sikeliá – Sicilia. Od začátku 8. století na o. Foiníčané a s nimi, od zhruba poloviny 8. století, mnohem intensivněji Hellénové. Foiníckými/kartháginskými středisky byly Motyá (viz tam; dn. Mozia), Panormos (dn. Palermo) a Solús (dn. Solunto). Ostrov, jeho západní část, od roku 440 n. l. v moci Vandalů, od 493 Ostrogotů, od 535 - 555 Byzantinců, od 837 Arabů, od 1061 - 1091 Normanů). V klasických dobách byla S. trojjazyčná.
Sikelové, 1. lat. Siculí, Sikulové, předhellénští a předsemitští obyvatelé Sicílie§ 728, 580, 491, 480, 460, 425, 440, 415 - 414, 405 - 403, 394 - 392, 358, 357, 317
Přišli snad z Gallií nebo Ibérie jako část kelt. Síkanů (odtud řec. Síkaniá). Tradiční verse starověká předpokládá, že Síkanové z Ibérie zatlačili Elymy (viz tam), kteří podle starých měli něco společného s Trojany, ale spíše přišli z Itálie, do sz. části ostrova, ovládli ho a dali mu jméno z Trinakria na Síkaniá.
Tři století před prvními Hellény (srov. Naxos, Thúklés), tzn. koncem 11. st., přišli na ostrov z Itálie Sikelové (= Oinótrové?, jeden z „mořských národů“, jazykově příbuzní s Latiny, eg. Šekeleš, Šakaluša? viz tam) a vytlačili Síkany na západ ostrova (ti pak žili od Hykkar po Akragás), sami sídlili na východě ostrova a po nich se jmenuje o. Sicílií (o třetím pův. obyvatelstvu ostrova viz Elymové, o Morgétech, též předhellénských, známo není nic, kromě toho, že staří jim přisuzovali založení Morgantiny); kult. centrem Sikelů bylo Hadránum, dn. Adrano, s chránem boha Hadrána, který prý střežilo na tisíc psů.
Sikelové, 2. řec. Sikeliótai, hellénské obyvatelstvo Sicílie§ viz Sikeliá
sikhové§ viz pod ženy, vládnoucí ženy
Sikinnos/Sykinnos z Persie, vychovatel Themistokleových dětí§ 480
Sikka, lat. Sicca Venéria, m. v Býzakiu, dn. al-Káf, fr. Le Kef, v TN§ 241, 240+, 260+
Sikobotové, nárůdek neznámý snad ze západní UA§ 170+
Sikru-Haddu§ viz Sekerher
Sikyón ze Sikyónu, k.§ 1381, 1336
Sikyón, gen. Sikyónu, m. v západní Argolidě na severu Peloponnésu§ 2122, 2070, 2025, 2000, 1980, 1928, 1894, 1850, 1849, 1796, 1749, 1703, 1650, 1591, 1561, 1555, 1486, 1450, 1420, 1381, 1336, 708, 656, 595, 583, 576, 575, 560, 556, 508, 494, 488, 481, 479, 457, 454, 418, 412, 393, 371, 369, 367, 366, 352 - 350, 325, 323, 314, 313, 308, 303, 300, 274, 271, 265, 264, 252, 251, 243, 225, 224, 220, 198, 193, 168, 155, 146, 124, 44, 40
Dočasně se S., „okurkové pole“, jmenoval Démétrias, původní předdórsky Aigialé či Aigialeia („Pobřeží, Pláž“) v Asópii, Telchínia, Mékóné/Mykóné, v dobách východořímských Hellas. O původné královládě a návratu Hérákleovců viz pod Korinthias.
Sila, Silé§ viz Čaru, Čel
Sila, pohoří na jihu Bruttijska, dn. stejnojmenné pohoří v Calabrii§ 273
siláctví, v zápasu§ 408
siláci: Na 93. olympijských hrách roku 408 v pankratiu zvítězil jistý Polydamás ze Skotússy, proslulý obr z 5. století, který později u Krále zabíjel holýma rukama lvy a bojoval nahý proti ozbrojencům! Zemřel doma v Thessalii, když držel hroutící se strop jeskyně, aby jeho přátelé mohli uniknout ven. Viz též pod Milón z Krotónu a sportovní kuriosity a o silných jedlících viz roky 532 a 324.
Silakés z Parthie, satrapa Mesopotamie Óróda II.§ 54, 53
C. Sílánus§ cos. 16
M. Sílánus, o. Lžidrúsa§ 34+
Silarus, ř. hraniční mezi Kampánií a Lúkánií, ústí u Paesta; dn. Sele§ 212, 71
Silás z Júdy, dyn. v Lýsiadě§ 63
Silás, stratégos Héródy Agrippy I.§ 41+
Mar. Silbannacus, usurpátor (Mar.: Marius, Március, Marínus?)§ 245+, 253+
silbo gomero§ viz Berberové
Sílénos z Kalé akté na Sicílii, historik§ 218
silfion§ viz ženy a Kýréné
Sília, senátorská manželka, společnice Nerónova§ 66+
C. Sílius, manž. Sósie Gally, s. asi P. Sília Nervy, o. stejnojmenného syna§ 1. cos. 13+, 14+, 16+, 21+, 24+; 2. s. předešlého se Sósií Gallou, milenec Valerie Messalíny, 24+, 47+, 48+
P. Sílius§ cos. suff. 3+
L. Sílius Deciánus§ cos. suff. 94+
M. Sílius Messalla§ cos. suff. 193+, 193+
P. Sílius Nerva§ 1. snad o. C. Sília, cos. 20, 16, 24+; 2. cos. 28+
Sílius Ítalicus, vlastně Ti. Catius Ascónius Sílius Ítalicus, vlivný Říman a literát§ cos. 68+, 101+
Silchester§ viz Calleva
Silchu§ = Sel(l)aios, Eulaios
Silingové alias Nahanarvalové, pův. severogermánský kmen, později součást Lugiů/Lygiů či spíše Vandalů; jejich jméno zůstalo v názvu historické země Slezsko§ 50
Silla, království v Koreji v éře tří království§ 196, 57, 33, 18-, 42+, 173+, 200+, 246+, 285+, 343+, 384+
Sillí-Adad z Larsy, k.§ 2025, 1850, 1838
Sillí-Bél z Gázy/Chazitu, k.§ 701
Sillí-Sîn z Ešnunny, dyn.§ 2028, 1797, 1793, 1762
silnice, římské§ viz via
Silpia nebo Ilipa, m. v Baetice, dn. Alcalá del Río v Andalusii§ 206, 193
Silúlu z Aššuru§ viz Sulílí
Silulumeš, k. Gutiů§ 2255
Silurové, Silurí, kelt. kmen v dn. Walesu§ 54-, 50 až 52+, 57+, 58+, 61+, 69+, 74+, 97+ a viz sub Britannia
Silvánus, celé jméno neznáme, praef. praet.§ 260+
Silvánus, usurpátor§ viz Claudius S.
Silvester I., řím. biskup za Cónstantína I.§ 64+, 315+, 325+, 335+
Simach-iláne z Kurdy, amor. dyn.§ 1830, 1779
Simánum, též Sinamum a Siname, snad m. na hor. Tigridu, odtud v novoass. dobách jméno aramajského státu Bít Zamáni, část Nairi (?), pozd. Amida (?)§ 2048, 2039
Simanum, osada pro zavlečené Simance v Sumeru§ 2039
Simaški, Simaš, akk. Šimaški, m. v Elamu na severu Súsiány, asi dn. Churramábád v Lúristánu§ 2255, 2078, 2048, 2039, 2030, 2021, 2006, 1977, 1942, 1933, 1935, 1915, 1860, 1800, 1770, 1768, 1730, 1698, 1655, 1635, 1625, 1605, 1580, 1570, 1545
Simat-Ea, milenka/lukur Šulgiho Urského§ 2078
Simat-Chuluriš z Elamu, vojevůdce§ 1769
Simat-Ištarán, ses. Šú-Sînova, manž. Šú-Kabtaova§ 2039
Simat-Nisabu, milenka/lukur Ibbi-Sîna§ 2030
Simiché, otrokyně Alkety (II.) Makedonského, milenka jeho b. Perdikky II. a matka Archeláa, královského dědice§ 413
Simmiás z Théb, Sókratův žák§ 399
Simmiás z Makedonie, s. Andromenův, b. Attalův a Amyntův§ 331
Simmiás z Tymfaie, o. Polyperchontův§ 319
Simmiás ze Seleukeie na Tigridu§ 100 (Ol.)
Simnos, Simnus§ = Síris
Simón z Athén§ 1. arch. 591; 2. 399, Sókratův žák; 3. kondottiér, 359
Simón, jméno židovských předáků, hebr. Šim’ón/Šime'ón (řec. též Símón, Simeón, Symeón a viz též pod Šim'on):§
Simón, b. soudce Iúdy§ 1380
Simón I. zv. Spravedlivý, velekněz§ 309, 289, syn Oniy I.
Simón II., velekněz§ 232, 208, syn Oniy II.
Simón III., velekněz§ 170, syn Oniy III., b. Meneláův
Simón ben Boéthos, velekněz§ 1. 36-; 2. Simón zvaný Kanthérás, 41+, 44+
Simón z Iúdaie§ 1. 145, b. Iónathanův; 2. z Benjamíni, 182; 3. seleukovský stratégos a ethnarchos, velekněz, vlastní zakladatel židovského panovnického domu Hasmónajů, zvaný řec. Thassi/Thatis, syn Mattathiův (hebr. Šim'on ha-Tharsi, "vůdce"?), 166, 165, 144 - 142, 140, 139, 135, 131; 3. 4, král. otrok a k.; 5. třetí biskup jerúsalémských křesťanů, s. Klópův, 62+
Simón z Gamaly, s. Iúdy Galilajského, b. Iakóbův, zélóta§ 6+
Simón z Gerasy, s. Gióry, S. bar Gióra, povstalec a revoluční bandita§ 68 až 70+
Simón Zélótés§ 6+
Simón, o. zélóty Eleazara (jiný od předešlého)§ 69+
Simón Chósiba, lat. Cotheba, Cocheba, aram. Šimón bar Chosiba, jako revolucionář Šimón bar Kochba, "syn Hvězdy", řec. Barchóchebás§ 132+, 135+
Simón, Symeón ze Sisiu zvaný Stýlités/Sloupař, 390+
Simónidés z Iúlidy na Keu, básník§ 556, 514, 498, 476, 467
Simónidés z Athén§ arch. 311
Simónidés, persekvovaný (neoplatónský) filosof v Antiocheji§ 371+
Símos z Lárissy, hlava klanu Aleuadů, promakedonský politik§ 369, 344
Símos z Fókaje, nauarchos a spoluzakladatel Massalie§ viz pod Massaliá
Símos ze Zankly, oikistés Hímery§ 648
Simplicius, praef. Urbí§ 368+
Simplikios z Kilikie, jeden z posledních neoplatóniků, ž. Damaskiův§ 350+
Simsón§ viz Šemšón z Adiabény
Simti-šilchak z Jamútbálu, o. Kudur-Mabuka§ 1836
Simudarra, Simu-dár§ viz Zimudarra
Simuka, Sindhuka, k. Ándhrů z dynastie Sátaváhanů, b. Krišnův§ 230
Simurrum, Šimurrum, m. a stát mezi Tigridem a Zágrosem v dn. IRQ§ 2600, 2346, 2292, 2280, 2255, 2078, 2039, 2028, 1977
Simylos z Athén, herec§ 390
Simylos z Neápole v Kampánii§ 248 (Ol.)
Simyra, ass. a eg. Sumuru, pobřež. m., dn. Tell Kazel v SYR při hranici s RL, adm. středisko eg. provincie Amurru§ 1580, 1462, 1373, 1365, 1317
Sin/Xin, dynastie usurpátorská§ 9+
Sin Po/Xin Bo, císařský ministr§ 697
Sin-te/Sindae z Kogurja, k.§ 53+
Sîn, starší Súen/Súin, Su-en, akk., mesopotamský měsíční bůh, sum. Nannar§ 2292, 1731, 1517, 669, 665, 556, 553, 549, 547, 217+, 363+
Sîn-abúšu z Nérepta, amor. dyn.§ 1895, 1830
Sîn-acha-usur, b. Šarru-kéna II., jeho sukkal§ 722
Sîn-achché-eríba, hebr. Sancherib, řec. Senacheirimos, arm. Senecherim, k. Assyrie, syn Sargona II.§ 705 - 700, 693, 687, 681
Jeho vražední synové se podle armenské kroniky měli jmenovat Adranal a Sanasar.
Sîn-balassu-iqbi z Uru, guvernér, s. Ningal-iddina, o. Ningal-iddina§ 680
Sîn-eríbam z Larsy, k.§ 2025, 1850, 1843
Sîn-eríbam z Uruku, dyn.§ 2006, 1843, 1813
Sîn-eríbam z Allachadu, amor. dyn.§ 1830
Sîn-gámil z Uruku, dyn.§ 2006, 1813
Sîn-iddinam z Larsy, k.§ 2025, 1866, 1860, 1850, 1845, 1843, 1836
Sîn-iddinam, Chammurapiho iššakkum v Larse§ 1763
Sîn-iqíšam z Larsy, k.§ 1850, 1843, 1836
Sîn-kášid z Uruku, amor. dyn.§ 2700, 2006, 1895, 1813, 1809
Sîn-leqe-unnínní z Uruku, kněz mašmaššu, asi autor bab. verse epu o Gilgamešovi§ 2800 a viz pod písaři, klínové písmo, autorství
Sîn-mágir z Isinu, "Sînova ochota", k.§ 2021, 1828, 1798
Sîn-muballit ze Sippar, o. písaře Nanna-azidy§ 1895
Sîn-muballit, s. Kudur-Mabukův, nevládnoucí§ 1836
Sîn-muballit z Babylónu, k.§ 1813, 1798, 1793
Sîn-muballit z Larsy, b. Rím-Sîna I.§ 1763
Sîn-nádin-apli, prvorozený s. Aššur-acha-iddiny, b. Aššur-báni-apliho a Šamaš-šuma-iškuna§ 672
Sîn-námir z Aššuru, dyn.§ 1736
Sîn-šarra-iškun, ass. k., syn Aššur-báni-apla; řec. Sarakos§ 705, 628, 627, 626, 623, 617, 612
Sîn-šuma-líšir, ass. vojevůdce a usurpátor§ 631, 630, 628, 627
Sîn-uballit§ = Sanballat
Sina, Siné§ viz Čína
Sínai, Sínaj, č. obvykle Sinaj, poloostrov, eg. Mafkat/Země tyrkysu, řec. "to Sína/Sínai", dtto lat., arab. Síná’; srov. také Džabal/Džebel Músá („Mojžíšova hora“, jinak také Džabal Síná, viz však Halá l-badr)§ 4500, 3127, 3054, 2667, 2613, 2589, 2491, 2453, 2422, 2414, 2375, 2333, 2282, 2069, 2040, 1730, 1520, 1496, 1448, 1447, 1223, 1191, 1156, 732, 270, 377+
Sinakés§ = Mithridátés z Parthie
Sinalibi z Tuli, k.§ 754
Sinatrokés§ = Arsakés XI.
Sinatrokés§ viz Sanatrukés, k. Armenie a Orrhoény
Sindás z Parthie§ Indatés
Sindés, ř. snad kdesi v d. AFG§ 45+
Sindh, provincie PAK§ 2307, 1800
Sindiké, Sintoi, Sindoi či Sindiánoi, Sindové, země a kimmerijské (n. skythské?) obyvatelstvo na východním pobřeží Pontu Euxeinu, severně od Kolchidy§ 775, 393, 389, 65, 8
Sindonové, kelt. nárůdek v Alpách v údolí Anauniua§ 46+
Sindové/Sintové byli součástí Maiótů, kteří se vydávali za potomky Kimmeriů. Jejich městy byla Hermonassá, Gorgippia a emporion Aboraké. Maiótové byli zřejmě předky dnešních Adygů neboli Čerkesů (Kabardinové, Abchazové).
Sindimana, sídel. m. Sambova království na dolním Indu, asi dn. Síhwán/Séhwán (Šaríf) v Sindhu v PAK§ 325
Sindžárské hory, pohoří na severu IRQ, srov. Singary§ 1779, 116+, 198+
Singara (pl.; "do Singar"), m. Arabů-Praetavů (lat. podoba) na severu Mesopotamie§ 115+, 242+, 340+, 344+, 346+, 348+, 360+, 363+ a viz pod Arabové a srov. Sindžárské hory
Singas, ř. v Kommágéně, dř. Sinzi§ 743
Singidúnum, dn. Beograd/Bělehrad v SRB§ 355+, 363+, 383+ a viz Skordiskové
Singilia Barba, múnicipium v Baetice u dn. Antequery v prov. Málaga§ 177+
Sinhalové, Singhalové, království Sinhala, árjský národ na Cejlonu, sinhalština patří do ie. skupiny; jméno od patronyma prvního hindského krále Vidžaje, Sinhala§ 544, 450, 245, 175, 101
Kmenové území Sinhaly leželo v kraji Rádžarata (Pihita) ve středu ostrova a na jeho severu (viz členění pod Cejlon), Ruhuna na jihovýchodě a východě a Maja na jihozápadě byla údělnými knížectvími/královstvími.
Sin-ling-ťün z Wej, k.§ 247
Sinnaka, mí. v sz. Mesopotamii§ 53
Sinnakés z Parthie, velmož a spiklenec§ 34+, 35+
Sinnius Capitó, filolog a učenec§ 50
Sinópé, m. v Paflagónii, osada Mílétských, dn. turecký Sinop (o jiné S. viz Sinuessa)§ 756, 716, 655, 631, 629, 437, 400, 378, 323, 275, 220, 190, 183, 180, 132, 118, 112, 110, 108, 72 - 70, 63, 45, 17, 15
Sinoriá nebo Sinoréx (-régy), pevnost na hranicích Pontu a Velké Armenie§ 66, 65
Sinótium, Sinótio, mí. v Illyrii§ 48
Sinsa z Pekče, b. Čhim-njua, regent za Ahwu§ 246+, 269+
Sinsudda§ viz Ziusudra
Sintové, Sintia, thrácký kmen a kraj ve východní Makedonii§ 211, 91
Sin-ťiang, „Nové hranice“, nejzápadnější území Číny§ 74-, 75+ a viz pod hedvábí a Si-jü
V oblasti s velmi starými dějinami mimo jiné včetně zaniklého indoevropského národa Tocharů čínská říše hrávala vždy důležitou roli. Turkické chanáty se v této oblasti dostávaly vždy pod její tlak, ale pod přímou vládou byly až v posledních staletích.
Vojenská okupace přišla s Mandžuy (dynastie Čchingů) až v 18. století, ale ani tehdy to nebyla přímá správa. Teprve s ruskou expansí a jako součást jejich „velkého zápasu“ s Angličany nastaly Číňanům tahanice o celý Turkestán.
Velmocenské spory doprovázely častá povstání turkických kmenů a lokálních vládců. Když si Rusové mírem v Petrohradu s Číňany Turkestán/Turkistán (všechno mezi Gobi a Kaspikem) rozdělili, zřídili roku 1884 pekingští vládci provincii Sin-ťiang („Nová hranice“).
S čínskou republikou roku 1912 přišly znovu rebelie Ujgurů, kteří se Stalinovou podporou měli v letech 1944-1949 samostatný stát („Východní Turkestán“). Pak přišel Mao se svými komunisty.
Sinuessa, řec. Sinúessa či Sinýessa, dř. zvaná Sinópé, údajně hellénská osada, pak Vescia, Římany kolonisované m. v Latiu, dn. ruiny u Rocca di Mondragone§ 295, 54+, 69+, 95+
Sinuhe, Sinuhet, Sa-Nehet, dvořan Dvanácté dyn. s dobrodružným životem§ 1962
Sinzi§ = Singas
Sión, pahorek v Jerúsalému (jiný Sión je hebr. jméno pohoří Hermon, foin. Sarion, aram. Sanir)§ 161
sionismus, viz pod diaspora
Sipiš, (dUTU), sluneční kult v Eble§ viz theoforní jména
Sippar, Sippara (řec. pl.), m. v Babylónii severně od Babylónu, sum. Zimbir, dn. Abú Habba(h)§ 3200, 2307, 2292, 2255, 2119, 2006, 1977, 1895, 1894, 1869, 1845, 1831, 1793, 1787, 1763, 1733, 694, 675, 652, 651, 648, 626, 562, 556, 553, 539, 300, 547, 521, 7
Poslední rozkvět zažilo město pod Seleukovci. Jeho Šamašův chrámový komplex se jmenoval Ebabbara.
Sippás z Makedonie, stratégos§ 323
Siptah, Saptah, k.§ viz Merenptah
Sípylos, pohoří v Lýdii, snad chetit. Zippasla, dn. Sipuli/Spil dağı§ 1460, 1250, 191
Siqendel, dn. sídlo u Varzakanu v íránském Ázerbájdžánu§ viz Libliu
Sira, Sirach§ Jéšúa
Sirakové, Sirakénové, sarmat. národ žijící v 1. st.- a 1. st. + na řece Achardeos, asi Jegorlyk-Manyč na Kubáni§ 772, 48-, 45+
Sír Baní Jás, o. před Abú Zabí§ 123+
síra, jako zbraň poprvé§ 257+
Síricius, řím. biskup-papež§ 304+
Síris, ř. v Lúkánii, též Simnos; stejnojmenné m. v Lúkánii na této ř., později Hérákleia na Síridu (možné i Síriu), obyvatelé byli Sírítové, kraj Sírítis/Seirítis, viz též H.§ 700, 540, 443, 431, 273
Sírius, řec. Seirios (astér), tj. pálivá, žhavá (hvězda), „Psí hvězda“§ viz povodně v Egyptě
Sirmium, dn. Sremska Mitrovica ve Vojvodině/SRB§ 6+, 70+, 103+, 175+, 235+, 236+, 238+, 260+, 270+, 276+, 282+, 285+, 293+, 300+, 307+, 314+, 350+, 351+, 356 až 361+, 363+, 364+, 373+, 375+, 378+, 379+, 383+
Sírón, epikúrik§ 40
Síronnús ze Salamíny na Kypru, k.§ 460
sirotkové, siroty, opuštěné děti§ viz obilí, fondy nadační
Sirpak, novodob. lokalita u Taxil§ 20+
Sirrhás z Elimie, o. Eurydiky I.§ 399, 393, 383
Sirwách, král. dynastie arab. Sabajů, m. v Jemenu§ 109
Sisamnés z Persie, soudce, o. Otanův§ 511
Síserá§ viz Sísrá
Sisimithrés§ viz Choriénés
Sisinés z Persie (?), důvěrník Dáreia III.§ 334
Sisinés z Kappadokie§ = Archeláos II. Filopatris Ktistés
Sisinnius, novátiánský biskup§ 364+
Sision, m. v Kilikii, dn. Kozan v TR§ 390+
Sisis, Sísis, o. Antipatrův, k. M. Armenie§ 111
Sisium§ viz Sissu
Siscia, řec. Siskiá, kelt. Segesta n. Segestica, m. v Illyrii v provincii Pannonie na Sávě/Sávus, dn. Sisak v HR§ 39, 35-, 6+, 70+, 350+, 351+, 388+
Sísrá z Chazoru, Síserá, řec. Sisara, bibl. č. Zizara, vojenský guvernér Jábína z Chazoru§ 1276, 1253
Sissu, Sisum, Sisium, Sís, m. v Qué nezn. polohy (dn. Kozan u Adany?)§ 1920, 677
Sístán, země na východě IR s jádrem ve staré Drangiáně, dn. součást prov. Sístán a Balúdžistán§ 3200, 124
Sisum§ viz Sissu
Sisunága či Šišunága z Magadhy, k.§ 600, 545, 461, 362
Sísýfeion, pevnost pod Akrokorinthem§ 303
Sísyfos z Thessalie, s. Aiolův, zakladatel Efyry/Korinthu§ 1400
Sísýfovci, Sísýfidai, panovnický rod v Korinthu§ 766
Sisygambis, Sisyngambris, ses. a manž. Arsamova, m. Dáreia III.§ 336, 333
Si-ťi, čín. "císař Západu"§ 288
Si-ťü/Xiju, "Západní oblast", dn. Sin-ťiang/Xinjiang, „Nová území“, dř. čínský Turkestán, nejzápadnější část dnešní Číny (Ujgurská autonomní oblast), viz pod Tocharové, Hunové, Wusun
Sitalkés, jméno thráckých dynastů:§
Sitalkés I.§ 440, 431 - 429, 424, o. Sadokův, s. Téreův (jeho pohřebním místem může být chrám, vykopaný nedávno u obce Starosel severně od Plovdivu, největší thrácký chrám na území BG)
Sitalkés II.§ 330, 325, b. Setha III.
Sitás, dyn. Denthélétů§ 29, 28
Síthóniá, Síthónové, část thráckých Édónů a část poloost. Chalkidiké, prostřední ze tří „prstů“, původně hellénské označení pro celou Thrákii (dnes se poloostrov nazývá Longos, novořec. „les“)§ 750, 700, 480
Sitifis, hl. m. jedné z maurských provincií, dn. arab. Satíf, fr. Sétif, v DZ§ 373+
Sitjah, Sit-Jah§ viz Satjah
Sitmerit, Satmerit, manž. písaře Páté dyn. eg. Sechemkaa§ 2414
síto, nošení vody v sítu, trest pro padlou Vestinu pannu§ 235
Sittakéné nebo Sitakéné, krajina v Mesopotámii, část Apollóniatidy, m. Sittaké se později jmenovalo Skénai („Stany“), aram. Béth Maškené, a podle nich Skénitští Arabové, nomádi Mesopotamie§ 479, 331, 324, 247, 246, 141
V S. usídlil Xerxés jakési Boióťany, kteří ještě v Alexandrově době v obci Kelónai dodržovali hellénské zvyky a byli dvojjazyční.
P. Sittius z Núcerie§ 1. římský spojenec, o. no. 2, $&; 2. s. no. 1, condottier a africký dynasta, 47, 46, 44 - 42
Siuf, mí. u eg. Saidy, rodiště Amásiovo§ 570
Siu-li/Xiuli, šan-jü Hunů, trůnním jménem Čchu-tche Žuo-š' Ču-ťiu/Qute Ruoshi Zhujiu, b. Tchana a Paa§ 124+, 140+
Si'u, Si'um, Sa'um, k. Gutiů§ 2255, 2119
Siung-nu, čín.§ = Hunové
Síva, eg. Sechetam, "Země palem", arab. wáhát Síwa, Síwa/Siwa, oasa v západní egyptské poušti, dn. u hranic s Libyí, viz Ammóneion
Leží téměř dvacet metrů pod hladinou Středomoří a je plná datlových palem, olivovníků, zeleninových a ovocnářských zahrad. Roku 2003 měla c. 24 tisíc obyvatel, převážně Berberů (Siwi), kteří tvoří nejvýchodnější ostrov v severoafrickém arabském moři; viz pod berbeři. Od 18. dynastie pod egyptským vlivem, intensivně stavěno od 26. dynastie. Roku 708 byla oasa dobyta Araby, ale islamisována o staletí později.
Sivnik, jihoarmenská provincie, dn. Sjunik§ 356+
Siwe-palar-chuppak, sukkal Sús, pozd. místokrál§ 1800, 1770, 1768, 1762, 1740, 1570
Sixtus II., řím. biskup/papež§ 258+
Sixtus V., dtto§ 203+
sjezdy, partajní apod.§ viz summity
Sjoko, k. Pekče, o. Kusjua§ 246+
Sjöl-lje z Pekče, usurpátor, b. Hunheho a Tjönčiho§ 285+