Sfairos z Borysthenu, filosof a reformátor§ 280, 235, 226, 222

Sfairos, lat. Sphaerus, vychovatel Octaviánův§ 40

Sfaktériá, jeden ze Sfagií, později sám jmenován Sfagi᧠425, 405

Sfax§ viz Thaenae

Sfendadátés, magos a usurpátor§ 530, 522

 

[...] Sféttios/Sféttský z Athén§ arch. 1-, popř. 3+ 
Sféttos, att. m. a démos§ 1555, 750, 425

Sfinx, ležící lev s lidskou hlavou, eg. šeset-anch/"živoucí obraz (krále)", nejznámější z Gízy; později pojmenována Hor na obzor/Heru-em-achet, řec. Harmachis/Harmaxis§ 2558, 1425 

 

Sfodriás ze Sparty, vojevůdce§ 379, 378, 371

SHA§ viz Scríptórés historiae augustae 

 

Shetlandy, ostrovy severně od Kalédonie/Skotska, jedna z možností pro lokalisaci Thúly§ před 6000, 77+

 

Shqipërija, vykládáno jako Země skal či orlů, obyvatelstvo snad illyrského a smíšeného původu, st.č. Škipetaři§ viz Albánie

shromáždění, vojska§ viz provolání krále, sněm/ekklésiá 

schisma, rozkol, zde mezi monotheisty§ 318+, 321+, 325+, 378+, 380+ a viz pod júdaismus, křesťanství, sekty 

schola, císařova a palácová ochranka v dominátu§ 304+

scholarchos, scholarchové, představení filosofických škol, kommunit, obvykle doživotně, pokud nebyla respektována vůle zemřelého scholarcha, byl nový volen komunitou žáků a posluchačů.V imperiální době potvrzovali volby či výběry scholarchů príncipové a uchazeči museli být římskými občany, srov. rok 121+ v případě Zahrady; sch. lze připodobnit k univesitním rektorům§ viz jednotlivé filosofické školy

Schwarzwald, lat. Abnoba móns a pozd. Márciána silva, č. Černý les, pohoří v Badenu-Württemberku s prameny Istru/Dunaje§ 15

 

Si/Xi z Janu, k.§ 228, 222

Si, hvězdář§ 2637

Si an Bhrú, angl. Newgrange, archeol. lokalita v Irsku§ 5000 

 

SI.A-tum alias Geštianna-SI.A-tum, nezn. čtení (srov. pod Geštianna), možná Watartum/akk. "Vynikající", též ale "Vejtaha", manž. Urnammuova, m. Šulgiho Urského§ 2119

Sia/Xia, klan a první čín. dynastie založená Jüem Velkým§ 3000, 2637, 2200, 1760   

Sia-kuo/Xiaguo, hunský stát, poslední podoba státu Chan Čao§ 311+

Sia-ťia-tien/Xiajiadian§ viz kultura

 

Siam§ viz Thajsko

Siamun, Si-Amun/Sa-Amun, Sa-Amun, nebo Sa-Amun-meri-Amun, popř. Nesut-sa-Amun, trůnním jménem krále Dvacáté první dyn. Nečeri-cheper-Re-setep-en-Amun, resp. Nečeri-cheper-Re-meri-Amun, Hor Ka-nechet-meri-maat§ 975, 972, 955, 195

Siamun, Si-Amun§ viz Sa-Amun 

Si-an/Xian, manž. Chuo Kuanga, m. císařovny Chuo Čcheng-ťün§ 74

Si-an, pinyin Xian, sídel. m. čínských císařů na začátku hedvábné cesty, původní název Čchang-an (pinyin Chang'an, Místo stálého míru, sídel. m. Západních Chanů), dn. hl. m. prov. Šen-si/Shaanxi§ 2200, 771, 221, 210, 202, 180, 157, 91, 53, 1-, 22+, 23+, 25+, 189+, 316+      
Z původně palácového nepřístupného města s infrastrukturou v éře Chanů se za Tchangů (618-907) stalo největší město planety. Jméno Si-an v užívání až od dynastie Ming od roku 1369, status hlavního města mělo 1608 roků a sídlilo v něm a okolí na jedenáct dynastií. Žili v něm obchodníci z celého světa, včetně Evropanů antických.

Dnes hlavním městem provincie Šen-si (Shaanxi, srov. pod anabase), která měla roku 2000 na 37 milionů obyvatel, z toho Si-an 2,65 milionu na ploše 861 km2. Před naším letopočtem mělo dva miliony obyvatel: nebyl největší co do rozlohy, ale co do obyvatelstva.

Začátkem 21. století se Si-an ("Západní mír") stalo znovu výchozím a cílovým místem pro pozemní čínské komunikace se Střední Asií a Pákistánem. 

V okolí v sídelním městě Čchinů Sien-jangu/Xianyang pochován císař Čchin Š'-chuang-ti a 31 další císař ze tří dynastií, viz rok 221. Nekropoli s Čchinovým hrobem stavělo sedm set tisíc lidí po třicet let. Měří 56 km2 a objevena byla náhodně roku 1974: je proslulá hliněnou armádou na osmi tisíc vojáků. Všichni mají osobitý ráz, bylo to první a asi nepřekonaný masový hliněný portrét zničený čtyři roky po Čchinově smrti povstalci. Vzhledem k tomu, že před Čchinem netvořili Číňané sochy ve velikosti lidských postav, domněnku, že se při výrobě vojáků tvůrci inspirovali hellénskými sochaři, popřípadě že se na ní přímo Helléni podíleli, nelze vyloučit. O kontaktech se Seleukovci a indobakterskými státy ve Vnitřní Asii nikdo nepochybuje, nicméně neznáme jejich intensitu.
Archeologický výzkum vázne a roku 2007 komunistická vláda rozhodla, že ve vykopávkách bude pokračováno jen pozvolna. V posledních letech se vykopávaly hroby císařských doprovodů, úředníků a manželek, nikoli však císařů, poněvadž Číňané nechtějí rušit jejich klid.

 

Si-jü/Xiyu, země na západních hranicích říše středu, dn. Sin-ťiang, východ. část Turkestánu§ 74-, 75+, 125+  

 

Si-kao-süe/Xigaoxue, m. v provincii Che-nan§ 220+

 

Si Ling-š'/Xi Lingshi§ viz Lej-cu 

 

Si-wang, čín. císař§ 682, 677

Si-žung/Xirong, nomádi při západních hranicích čínské dyn. Čou§ 782

 

Siang/Xiang ze Sung, k.§ 685, 643, 637
Siang z Ťin, k.§ 628
Siang Jü/Xiang Yu ze Čchu, poražený ve válce Liou Pangem z Chanu§ 208-206, 202, 196 
Siang-wang, císař§ 652, 637, 628, 621, 619
Siang z Čchi, vévoda, rodným jménem Čao/Zhao, s. Chuana§ 643

Siang-wang z Čchi, k.§ 284

Siao-čao/Xiaozhan, Čaova císařovna Šang-kuan§ 87, 74

Siao-chou/Xiaohou, manž. S'-ma Žueje, císaře ťinského Jüana§ 316+

Siao-wang z Čou, císař§ 1053

Siao-wen/Xiaowen§ 1. z Čchi, 251, 250; 2. z Chan, císařovna, jako vdova Tou/Dou, 141

Siao-wu/Xiaowudi§ viz S'-ma Jao/Sima Yao   

Sibja z Bér-šába', řec. Sabia, m. Jóášova§ 849

Sibitti-biʾil z Gubly, k.§ 738

Sibiř, severní část Asie§ pravěk, před 6000, 2500, 93+, 134+ a viz Hunové

Sibylla, sibylly, její či jejich knihy - sibylleia (pl.), Sibyllíní librí§ 534, 399, 83, 57, 240+, 268+, 270+   

Kněžky a věštkyně Apollónovy, známo jich bylo ještě křesťanům deset, v řím. dějinách nejslavnější S. z Kúm. Jak dlouho byly knihy konsultovány, nelze určit. Do Říma se dostaly až ze Tarquinia Superba a uloženy byly ve sklepení chrámu Iova Optima Maxima. Zmínka o nahlédnutí do nich je z časů vlády císaře Claudia II. a Auréliána (268 - 270 a 270 – 275 n. l.), ale nemusí být věrohodná. Sybillina sbírka byla roku 83 př. n. l. zničena ohněm, roku 405 n. l. byla křesťany zničena druhá sbírka. Pak se už její jméno neobjevuje.

Sibyrtios z Makedonie, satrapa Karmánie, Gedrósie a Arachósie§ 326, 325, 323, 319, 317, 316

sícárius, sícárií, židovští protiřímští bandité, teroristé§ viz chassidaiové a s. v. terorismus

Sicca, Sicca Venéria§ viz Sikka

 

Cn. Siccius, tr. pl§ 471, 455

T. Siccius§ 480 a viz P. Sicinius (?)

L. Siccius Dentátus, L. Sicinius D. (?), římský válečný hrdina, nejvyznamenávanější voják římské armády všech dob§ 449

Sicilia, mí u Moguntiaka§ 235+

Sicílie§ = Sikeliá

Sicinínové, řím. rod§ 366+

C. Sicinius Vellutus, vůdce první secesse v Římě§ 494, 492, 491, 449, 76

Sicinius, celé jméno neznáme, tr. pl.§ 76 

C. Sicinius, potomek Siciniův, tr. pl.§ 449

Cn. Sicinius, praet.§ 173, 171

T. Sicinius/Siccius Sabínus, patricij§ cos. 487, identický s vůdcem secesse? Mezi tribuny z téže doby vystupuje ještě jméno jistého Sp. Sicinia (tr. pl. 492, 481, 480). 

T. Sicinius, tr. pl.§ 395

 

Sicorius Probus, Diocletiánův magister memoriae§ 299+

 

Si-čou, „Západnou Čou“§ = Čou

Siddhártha, k. ve Vaisálí v Biháru, o. Vardhamány, zakladatele džinismu§ 599
Siddhattha§ = Buddha

Sidé, "Granátové jablko", m. v Pamfýlii, založ. údajně již roku 1405, hellénská osada založena z Kýmy, dn. lokalita Selimiye u Antaliye v TR. Obyvatelé hovořili dosud neznámým jazykem, sidétštinou, jíž je napsáno pět nápisů (z toho dvě bilinguy) ze 3. a 2. st. a legendy na mincovní ražbě mezi 5. a 3. st.; srov. pod Lykie a Kárie§ 1400, 334, 193, 190, 150, 139, 267+, 269+, 351+   

Sidicínové, Sidicíní, národ v Kampánii (se sídelním městem Teánum Sidicínum, dn. Teano)§ 343, 341, 337 - 335, 328, 83

Sidó, b. Vangiónův, quádský pučista a k.§ 50+, 69+ 

Sídón, m. ve Foiníkii, údajně nejstarší, ass. Sídúnu, dn. Sajdá v již. Libanonu§ 1450, 1424, 1200, 1191, 1111, 1095, 1070, 990, 969, 936, 933, 877, 876, 841, 838, 800, 776, 740, 732, 729, 701, 700, 678, 677, 669, 665, 573, 400, 389, 384, 370, 358, 354, 345, 343, 342, 335, 333, 312, 298, 286, 275, 252, 250, 218, 200, 139, 128, 111, 105, 104, 100, 37, 24, 20, 10-, 66+, 392+   

Sidqá z Aškalonu, dynasta§ 701
Ṣidqijáhú z Júdy, Zidqijáhú, rodným jménem Mattanjá, poslední z řady králů júdských, řec. Zedekiás n. Sachchiás, bibl. řec. & lat. Sedekia§ 597, 589 - 587

 

Sidyma (pl.), m. v Lykii, dn. ves Dodurga  v TR§ 388+, 392+ 

 

 

Sie/Xie, údělný kušánský král válčící s Číňany§ 88+ 

 

Sieni, Séni z Dajáni, k.§ 1113 

Sien/Xian§ viz Wulej Žuo-ti/Wulei Ruodi

Siese, Si-Ese z Egypta§ viz Sa-Aset

Sien-jang/Xianyang, sídel. m. Čchinů u dn. Si-anu§ 221, 210

Sien-jün/Xianyun, nomádi při západních hranicích čínských Čou, asi starší jméno pro Huny, viz tam§ 782

Sien-lian/Xianlian, barbarský lid při hranici říše s Tibetem, blízcí Čchiangům§ 61 

Sien-pej, Sienpej/Xianbei, silné mongolo-mandžuské kmeny, jedni z "pěti barbarů", část kdysi Tung-chuů§ 200-, 93+, 124+, 140+, 172+, 188+, 304+, 311+, 316+, 386+         

Sien-ti/Xiandi§ viz Liou Sie

Sien-wang z Čou, k.§ 369, 321

 

Sierra Moreno, pohoří v již. Španělích§ viz pod Castuló

Sifai, mí. na již. pobřeží Boiótie, též Tífa§ 316
Sifnos, ost. v Kykladách. V klasických dějinách téměř neznámý, ale v předklasických velmi bohatý a měl v Delfách „pokladnici“ pro dary bohu se sochařskou výzdobou z doby kolem roku 525 (?); na o. byly stříbrné doly§ 524, 479, 333

Sigambrové§ viz Sugambrové 

 

Sígeion na Skamandru, mys a m. v Tróadě§ 620, 607, 546, 510, 505, 334, 307, 326+ 

Sigerus, palácový činovník a vrah Domitiánův§ 96+

 

sigillária§ 1. svátek následující sáturnálie, viz v oddílu Bohové a jejich svátky; 2. trhy s dárkovými předměty pro svátek sigillárií, 100+ a viz pod Bohové a jejich svátky

 

Signia, m. v Latiu, dn. Segni, slavné dlaždiči a podlaháři, gen. Signie§ 529, 499, 495

Sigovesus, Segovesus, kelt. k., synovec Ambigata Biturižského, b. Bellovesův§ 600

Sihanakové, národ na severu Sumatry§ 300
Sihathor, Si-Hathor§ viz Sahathor

 

Sicharba z Tyru, Sichar-Ba'al, řec. též Sichaios, velekněz Melkartův, manž. Elissy§ 820

Síchem, Šechem§ viz Neápolis v Palaistíně

Síchón, Sihon, z Chesbónu/Esebónu, řec. Séón, lat. Seon, k. palestinských Amoritů§ 1447, 1400, 1116   

Sijanni, kraj v Syrii mezi Ugaritem a Amurru§ 1330

Sijanti§ viz Maiandros

 

Síkanové§ viz Sikelové

Sikare (?), nezn. k. Třinácté dyn.§ 1676 

Sikeliá, lat. Sicilia, č. Sicílie, obyvatelé Sikelióté = Hellénové na Sicílii, spolek Sicilanů (koinon tón Sikeliótón) atd.§ před 6000, 5999, 5600, 5000, 1500, 1450, 1250, 1200, 1184, 1100, 756, 741, 738, 736, 735, 733, 728, 717, 691, 667, 650, 648, 643, 628, 615, 603, 580, 540, 554, 532, 529, 528, 510, 494, 492, 480, 476, 470, 466, 461, 459, 456, 446, 440, 431, 425, 423, 422, 416, 413, 411 - 409, 407, 403, 399, 398 - 396, 394, 393, 389, 388, 383, 368, 366, 361, 360, 357, 349, 348, 346, 345, 340, 339, 319, 317, 315 - 313, 310 - 275, 270, 263, 258, 257, 254, 252, 247, 241, 227, 218, 215 - 210, 208, 205, 150, 138, 136, 132, 104, 101, 82, 81, 75, 73, 67, 49, 42, 40, 39, 36, 29, 22-, 32+, 49+, 85+, 125+, 128+, 147+, 205+, 267+, 280+, 309+, 312+, 388+; viz též Sikelové

Původně homérovská Thrínakiá, odtud Trínakriá, „Trojrohá“. pak Síkaniá, lat. Sícania, naposledy Sikeliá – Sicilia. Od začátku 8. století na o. Foiníčané a s nimi, od zhruba poloviny 8. století, mnohem intensivněji Hellénové. Foiníckými/kartháginskými středisky byly Motyá (viz tam; dn. Mozia), Panormos (dn. Palermo) a Solús (dn. Solunto). Ostrov, jeho západní část, od roku 440 n. l. v moci Vandalů, od 493 Ostrogotů, od 535 - 555 Byzantinců, od 837 Arabů, od 1061 - 1091 Normanů). V klasických dobách byla S. trojjazyčná.

Sikelové, 1. lat. Siculí, Sikulové, předhellénští a předsemitští obyvatelé Sicílie§ 1200, 1184, 1035, 728, 580, 491, 480, 460, 425, 440, 415 - 414, 405 - 403, 394 - 392, 358, 357, 317
Přišli snad z Gallií nebo Ibérie jako část kelt. Síkanů (odtud řec. Síkaniá). Tradiční verse starověká předpokládá, že Síkanové z Ibérie zatlačili Elymy (viz tam), kteří podle starých měli něco společného s Trojany, ale spíše přišli z Itálie, do sz. části ostrova, ovládli ho a dali mu jméno z Trinakria na Síkaniá. Podle periplu Středomoří připisovaného Skylakovi z Karyandy obývali na přelomu šestého a pátého století ostrov Elymové, Sikanové, Sikelové, Foiníčané, Trojané a Helléni. 

Tři století před prvními Hellény (srov. Naxos, Thúklés), tzn. koncem 11. st., přišli na ostrov z Itálie Sikelové (= Oinótrové?, jeden z „mořských národů“, jazykově příbuzní s Latiny, eg. Šekeleš, Šakaluša? viz tam) a vytlačili Síkany na západ ostrova (ti pak žili od Hykkar po Akragás), sami sídlili na východě ostrova a po nich se jmenuje o. Sicílií (o třetím pův. obyvatelstvu ostrova viz Elymové, o Morgétech, též předhellénských, známo není nic, kromě toho, že staří jim přisuzovali založení Morgantiny); kult. centrem Sikelů bylo Hadránum, dn. Adrano, s chránem boha Hadrána, který prý střežilo na tisíc psů.

Sikelové, 2. řec. Sikeliótai, hellénské obyvatelstvo Sicílie§ viz Sikeliá

 

sikhové§ viz pod ženy, vládnoucí ženy

Sikinnos/Sykinnos z Persie, vychovatel Themistokleových dětí§ 480

 

Sikka, lat. Sicca Venéria, m. v Býzakiu, dn. al-Káf, fr. Le Kef, v TN§ 241, 240+, 260+   

 

Sikobotové, nárůdek neznámý snad ze západní UA§ 170+

 

Sikru-Haddu§ viz Sekerher

 

Sikyón ze Sikyónu, k.§ 1381, 1336

Sikyón, gen. Sikyónu, m. v západní Argolidě na severu Peloponnésu§ 2122, 2070, 2025, 2000, 1980, 1928, 1894, 1850, 1849, 1796, 1749, 1703, 1650, 1591, 1561, 1555, 1486, 1450, 1420, 1381, 1336, 1296, 1250, 1211, 1191, 1160, 1159, 1148, 1100, 708, 656, 595, 583, 576, 575, 560, 556, 508, 494, 488, 481, 479, 457, 454, 418, 412, 393, 371, 369, 367, 366, 352 - 350, 325, 323, 314, 313, 308, 306, 303, 300, 274, 271, 265, 264, 252, 251, 243, 225, 224, 220, 218, 213, 209, 198, 197, 193, 168, 155, 146, 124, 44, 40
Dočasně se S., „okurkové pole“, jmenoval Démétrias, původní předdórsky Aigialé či Aigialeia („Pobřeží, Pláž“) v Asópii, Telchínia, Mékóné/Mykóné, v dobách východořímských Hellas. O původné královládě a návratu Hérákleovců viz pod Korinthias.

Sila, Silé§ viz Čaru, Čel

Sila, pohoří na jihu Bruttijska, dn. stejnojmenné pohoří v Calabrii§ 273

siláctví, v zápasu§ 408

siláci: Na 93. olympijských hrách roku 408 v pankratiu zvítězil jistý Polydamás ze Skotússy, proslulý obr z 5. století, který později u Krále zabíjel holýma rukama lvy a bojoval nahý proti ozbrojencům! Zemřel doma v Thessalii, když držel hroutící se strop jeskyně, aby jeho přátelé mohli uniknout ven. Viz též pod Milón z Krotónu a sportovní kuriosity a o silných jedlících viz roky 532 a 324.
Silakés z Parthie, satrapa Mesopotamie Óróda II.§ 54, 53

C. Sílánus§ cos. 16

M. Sílánus, o. Lžidrúsa§ 34+  

Silarus, ř. hraniční mezi Kampánií a Lúkánií, ústí u Paesta; dn. Sele§ 212, 71

Silás z Júdy, dyn. v Lýsiadě§ 63

Silás, stratégos Héródy Agrippy I.§ 41+  

 

Mar. Silbannacus, usurpátor (Mar.: Marius, Március, Marínus?)§ 245+, 253+ 

silbo gomero§ viz Berberové

Sílénos z Kalé akté na Sicílii, historik§ 218

 

silfion§ viz ženy a Kýréné

Sília, senátorská manželka, společnice Nerónova§ 66+

C. Sílius, manž. Sósie Gally, s. asi P. Sília Nervy, o. stejnojmenného syna§ 1. cos. 13+, 14+, 16+, 21+, 24+; 2. s. předešlého se Sósií Gallou, milenec Valerie Messalíny, 24+, 47+, 48+     

P. Sílius§ cos. suff. 3+

L. Sílius Deciánus§ cos. suff. 94+ 

M. Sílius Messalla§ cos. suff. 193+, 193+  

P. Sílius Nerva§ 1. snad o. C. Sília, cos. 20, 16, 24+; 2. cos. 28+

Sílius Ítalicus, vlastně Ti. Catius Ascónius Sílius Ítalicus, vlivný Říman a literát§ cos. 68+, 101+    

Silchester§ viz Calleva

Silchu§ = Sel(l)aios, Eulaios

Silingové alias Nahanarvalové, pův. severogermánský kmen, později součást Lugiů/Lygiů či spíše Vandalů; jejich jméno zůstalo v názvu historické země Slezsko§ 50

Silla, království v Koreji v éře tří království§ 196, 57, 33, 18-, 42+, 173+, 200+, 246+, 285+, 343+, 384+     

Sillí-Adad z Larsy, k.§ 2025, 1850, 1838  

Sillí-Bél z Gázy/Chazitu, k.§ 701

Sillí-Sîn z Ešnunny, dyn.§ 2028, 1797, 1793, 1762   

 

silnice, římské§ viz via

Silpia nebo Ilipa, m. v Baetice, dn. Alcalá del Río v Andalusii; pravděpodobně jiné jméno lokality n. mí u Silpie/Ilipy se jmenovalo v řecké podobě Karmóné§ 206, 193, 153 

Silúlu z Aššuru§ viz Sulílí

Silulumeš, k. Gutiů§ 2255

Silurové, Silurí, kelt. kmen v dn. Walesu§ 54-, 50 až 52+, 57+, 58+, 61+, 69+, 74+, 97+ a viz sub Britannia

Silvánus, celé jméno neznáme, praef. praet.§ 260+

Silvánus, usurpátor§ viz Claudius S.  

Silvester I., řím. biskup za Cónstantína I.§ 64+, 315+, 325+, 335+

Silviové, král. dynastie v Albě Lonze, řec. Siluioi§ 1141

Silvius Atys, řec. Kapetos/Aigyptios Siluios, k. v Albě§ 991, 965

Silvius Postumus, s. Aineiův, k. v Albě Lonze§ 1141    

 

Simach-iláne z Kurdy, amor. dyn.§ 1830, 1779 

Simánum, též Sinamum a Siname, snad m. na hor. Tigridu, odtud v novoass. dobách jméno aramajského státu Bít Zamáni, část Nairi (?), pozd. Amida (?)§ 2048, 2039

Simanum, osada pro zavlečené Simance v Sumeru§ 2039 

Simaški, Simaš, akk. Šimaški, m. v Elamu na severu Súsiány, asi dn. Churramábád v Lúristánu§ 2255, 2078, 2048, 2039, 2030, 2021, 2006, 1977, 1942, 1933, 1935, 1915, 1860, 1800, 1770, 1768, 1730, 1698, 1655, 1635, 1625, 1605, 1580, 1570, 1545   

Simat-Ea, milenka/lukur Šulgiho Urského§ 2078

Simat-Enlil z Uru, d. Šulgiho§ 2078

Simat-Chuluriš z Elamu, vojevůdce§ 1769

Simat-Ištarán, ses. Šú-Sînova, manž. Šú-Kabtaova§ 2039 

Simat-Nisabu, milenka/lukur Ibbi-Sîna§ 2030 

Simesi, kraj severně od Assyrie§ 859

Simiché, otrokyně Alkety (II.) Makedonského, milenka jeho b. Perdikky II. a matka Archeláa, královského dědice§ 413

Simirra§ viz Simyra

Simmaš-Šíchu n. Simbar-Šíchu, popř. Simbar-Šipak, k. v Babylónu§ 1024, 1007

Simmiás z Théb, Sókratův žák§ 399
Simmiás z Makedonie, s. Andromenův, b. Attalův a Amyntův§ 331

Simmiás z Tymfaie, o. Polyperchontův§ 319
Simmiás ze Seleukeie na Tigridu§ 100 (Ol.)

Simnos, Simnus§ = Síris

Simón z Athén§ 1. arch. 591; 2. 399, Sókratův žák; 3. kondottiér, 359 
Simón, jméno židovských předáků, hebr. Šim’ón/Šime'ón (řec. též Símón, Simeón, Symeón a viz též pod Šim'on):§
Simón, b. soudce Iúdy§ 1380

Simón I. zv. Spravedlivý, velekněz§ 309, 289, syn Oniy I.
Simón II., velekněz§ 232, 208, syn Oniy II.
Simón III., velekněz§ 170, syn Oniy III., b. Meneláův

Simón ben Boéthos, velekněz§ 1. 36-; 2. Simón zvaný Kanthérás, 41+, 44+ 
Simón z Iúdaie§ 1. 145, b. Iónathanův; 2. z Benjamíni, 182; 3. seleukovský stratégos a ethnarchos, velekněz, vlastní zakladatel židovského panovnického domu Hasmónajů, zvaný řec. Thassi/Thatis, syn Mattathiův (hebr. Šim'on ha-Tharsi, "vůdce"?), 166, 165, 144 - 142, 140, 139, 135, 131; 3. 4, král. otrok a k.; 5. třetí biskup jerúsalémských křesťanů, s. Klópův, 62+ 

Simón z Gamaly, s. Iúdy Galilajského, b. Iakóbův, zélóta§ 6+

Simón z Gerasy, s. Gióry, S. bar Gióra, povstalec a revoluční bandita§ 68 až 70+ 

Simón Zélótés§ 6+

Simón, o. zélóty Eleazara (jiný od předešlého)§ 69+

Simón Chósiba, lat. Cotheba, Cocheba, aram. Šimón bar Chosiba, jako revolucionář Šimón bar Kochba, "syn Hvězdy", řec. Barchóchebás§ 132+, 135+

Simón, Symeón ze Sisiu zvaný Stýlités/Sloupař, 390+     

Simónidés z Iúlidy na Keu, básník§ 556, 514, 498, 476, 467
Simónidés z Athén§ arch. 311

Simónidés, persekvovaný (neoplatónský) filosof v Antiocheji§ 371+  

Símos z Lárissy, hlava klanu Aleuadů, promakedonský politik§ 369, 344 

Símos z Fókaje, nauarchos a spoluzakladatel Massalie§ viz pod Massaliá

Símos ze Zankly, oikistés Hímery§ 648 

 

M. Simplicinius Geniális, legát Raetie§ 260+

Simplicius, praef. Urbí§ 368+

Simplikios z Kilikie, jeden z posledních neoplatóniků, ž. Damaskiův§ 350+

 

Simsón§ viz Šemšón z Adiabény

 

Simti-šilchak z Jamútbálu, o. Kudur-Mabuka§ 1836

 

Simudarra, Simu-dár§ viz Zimudarra

Simuka, Sindhuka, k. Ándhrů z dynastie Sátaváhanů, b. Krišnův§ 230

Simurrum, Šimurrum, m. a stát mezi Tigridem a Zágrosem v dn. IRQ§ 2600, 2346, 2292, 2280, 2255, 2078, 2039, 2028, 1977       

 

Simylos z Athén, herec§ 390

Simylos z Neápole v Kampánii§ 248 (Ol.)

Simyra, ass. a eg. Sumuru/Simirra, pobřež. m., dn. Tell Kazel v SYR při hranici s RL, adm. středisko eg. provincie Amurru, pozd. jméno ass. provincie§ 1580, 1462, 1373, 1365, 1317, 870     

Sin/Xin, dynastie usurpátorsk᧠9+

 

Sin Po/Xin Bo, císařský ministr§ 697

 

Sin-te/Sindae z Kogurja, k.§ 53+

 

Sîn, starší Súen/Súin, Su-en, akk., mesopotamský měsíční bůh, sum. Nannar§ 2292, 1731, 1517, 669, 665, 556, 553, 549, 547, 217+, 363+   

Sîn-abúšu z Nérepta, amor. dyn.§ 1895, 1830  

 

Sîn-acha-usur, b. Šarru-kéna II., jeho sukkal rabû§ 722, 707

 

Sîn-achché-eríba, hebr. Sanchéríb, řec. Senacheirimos, arm. Senecherim, k. Assyrie, syn Sargona II.§ 884, 707, 705 - 700, 693, 687, 681

Jeho vražední synové se podle armenské kroniky měli jmenovat Adranal a Sanasar.

Sîn-balassu-iqbi z Uru, guvernér, s. Ningal-iddina, o. Ningal-iddina§ 680  

 

Sîn-eríbam z Larsy, k.§ 2025, 1850, 1843  

Sîn-eríbam z Uruku, dyn.§ 2006, 1843, 1813 

Sîn-eríbam z Allachadu, amor. dyn.§ 1830  

 

Sîn-gámil z Uruku, dyn.§ 2006, 1813    

 

Sîn-iddinam z Larsy, k.§ 2025, 1866, 1860, 1850, 1845, 1843, 1836

Sîn-iddinam, Chammurapiho iššakkum v Larse§ 1763     

 

Sîn-iqíšam z Larsy, k.§ 1850, 1843, 1836  

 

Sîn-kášid z Uruku, amor. dyn.§ 2700, 2006, 1895, 1813, 1809     

 

Sîn-leqe-unnínní z Uruku, kněz mašmaššu, asi autor bab. verse epu o Gilgamešovi§ 2800 a viz pod písaři, klínové písmo, autorství

Sîn-mágir z Isinu, "Sînova ochota", k.§ 2021, 1828, 1798   

 

Sîn-muballit ze Sippar, o. písaře Nanna-azidy§ 1895

Sîn-muballit, s. Kudur-Mabukův, nevládnoucí§ 1836

Sîn-muballit z Babylónu, k.§ 1813, 1798, 1793

Sîn-muballit z Larsy, b. Rím-Sîna I.§ 1763    

 

Sîn-nádin-apli, prvorozený s. Aššur-acha-iddiny, b. Aššur-báni-apliho a Šamaš-šuma-iškuna§ 672

 

Sîn-námir z Aššuru, dyn.§ 1736 

 

Sîn-šarra-iškun, ass. k., syn Aššur-báni-apla; řec. Sarakos§ 705, 628, 627, 626, 623, 617, 612

Sîn-šuma-líšir, ass. vojevůdce a usurpátor§ 631, 630, 628, 627

Sîn-uballit§ = Sanballat
 

Sina, Siné§ viz Čína

Sínai, Sínaj, č. obvykle Sinaj, poloostrov, eg. Mafkat/Země tyrkysu, řec. "to Sína/Sínai", dtto lat., arab. Síná’; srov. také Džabal/Džebel Músá („Mojžíšova hora“, jinak také Džabal Síná, viz však Halá l-badr)§ 4500, 3127, 3054, 2667, 2613, 2589, 2491, 2453, 2422, 2414, 2375, 2333, 2282, 2069, 2040, 1730, 1520, 1496, 1448, 1447, 1223, 1213, 1015, 1191, 1156, 732, 270, 377+ 

Sinakés§ = Mithridátés z Parthie

Sinalibi z Tuli, k.§ 754

Sinatrokés§ = Arsakés XI.

Sinatrokés§ viz Sanatrukés, k. Armenie a Orrhoény  

Sindás z Parthie§ Indatés

Sindés, ř. snad kdesi v d. AFG§ 45+

Sindh, provincie PAK§ 2307, 1800 

Sindiké, Sintoi, Sindoi či Sindiánoi, Sindové, země a kimmerijské (n. skythské?) obyvatelstvo na východním pobřeží Pontu Euxeinu, severně od Kolchidy§ 775, 393, 389, 65, 8

Sindonové, kelt. nárůdek v Alpách v údolí Anauniua§ 46+

Sindové/Sintové byli součástí Maiótů, kteří se vydávali za potomky Kimmeriů. Jejich městy byla Hermonassá, Gorgippia a emporion Aboraké. Maiótové byli zřejmě předky dnešních Adygů neboli Čerkesů (Kabardinové, Abchazové).
Sindimana, sídel. m. Sambova království na dolním Indu, asi dn. Síhwán/Séhwán (Šaríf) v Sindhu v PAK§ 325

 

Sindžárské hory, pohoří na severu IRQ, srov. Singary§ 1779, 116+, 198+ 

Singara (pl.; "do Singar"), m. Arabů-Praetavů (lat. podoba) na severu Mesopotamie§ 115+, 242+, 340+, 344+, 346+, 348+, 360+, 363+ a viz pod Arabové a srov. Sindžárské hory

Singas, ř. v Kommágéně, dř. Sinzi§ 743

Singidúnum, dn. Beograd/Bělehrad v SRB§ 355+, 363+, 383+ a viz Skordiskové
Singilia Barba, múnicipium v Baetice u dn. Antequery v prov. Málaga§ 177+

 

Sinhalové, Singhalové, království Sinhala, árjský národ na Cejlonu, sinhalština patří do ie. skupiny; jméno od patronyma prvního hindského krále Vidžaje, Sinhala§ 544, 450, 245, 175, 101

Kmenové území Sinhaly leželo v kraji Rádžarata (Pihita) ve středu ostrova a na jeho severu (viz členění pod Cejlon), Ruhuna na jihovýchodě a východě a Maja na jihozápadě byla údělnými knížectvími/královstvími.

Sin-ling-ťün z Wej, k.§ 247

Sinnaka, mí. v sz. Mesopotamii§ 53

Sinnakés z Parthie, velmož a spiklenec§ 34+, 35+   

Sinnius Capitó, filolog a učenec§ 50

Sinópé, m. v Paflagónii, osada Mílétských, dn. turecký Sinop (o jiné S. viz Sinuessa)§ 756, 716, 655, 631, 629, 437, 400, 378, 323, 275, 220, 190, 183, 180, 132, 118, 112, 110, 108, 72 - 70, 63, 45, 17, 15

Sinoriá nebo Sinoréx (-régy), pevnost na hranicích Pontu a Velké Armenie§ 66, 65

Sinótium, Sinótio, Synodion, Synodium, m. v Illyrii§ 47, 34 

Sinsa z Pekče, b. Čhim-njua, regent za Ahwu§ 246+, 269+ 

 

Sinsudda§ viz Ziusudra

 

Sintové, Sintia, thrácký kmen a kraj ve východní Makedonii§ 211, 91

Sin-ťiang, „Nové hranice“, nejzápadnější území Číny§ 177, 74-, 75+ a viz pod hedvábí a Si-jü

V oblasti s velmi starými dějinami mimo jiné včetně zaniklého indoevropského národa Tocharů čínská říše hrávala vždy důležitou roli. Turkické chanáty se v této oblasti dostávaly vždy pod její tlak, ale pod přímou vládou byly až v posledních staletích.
Vojenská okupace přišla s Mandžuy (dynastie Čchingů) až v 18. století, ale ani tehdy to nebyla přímá správa. Teprve s ruskou expansí a jako součást jejich „velkého zápasu“ s Angličany nastaly Číňanům tahanice o celý Turkestán.

Velmocenské spory doprovázely častá povstání turkických kmenů a lokálních vládců. Když si Rusové mírem v Petrohradu s Číňany Turkestán/Turkistán (všechno mezi Gobi a Kaspikem) rozdělili, zřídili roku 1884 pekingští vládci provincii Sin-ťiang („Nová hranice“).
S čínskou republikou roku 1912 přišly znovu rebelie Ujgurů, kteří se Stalinovou podporou měli v letech 1944-1949 samostatný stát („Východní Turkestán“). Pak přišel Mao se svými komunisty.

Sinuessa, řec. Sinúessa či Sinýessa, dř. zvaná Sinópé, údajně hellénská osada, pak Vescia, Římany kolonisované m. v Latiu, dn. ruiny u Rocca di Mondragone§ 295, 54+, 69+, 95+   

Sinuhe, Sinuhet, Sa-Nehet, dvořan Dvanácté dyn. s dobrodružným životem§ 1962

 

Sinzi§ = Singas

Sión, pahorek v Jerúsalému (jiný Sión je hebr. jméno pohoří Hermon, foin. Sarion, aram. Sanir)§ 161

sionismus§ viz pod diaspora

Sipiš, (^dUTU), sluneční kult v Eble§ viz theoforní jména

Sipontum, dn. u Manfredonie v Ápúlii§ 333

Sippar, Sippir, Sippara (řec. pl.), dvojměstí v Babylónii severně od Babylónu, sum. Zimbir, dn. Abú Habba(h)§ 3200, 2307, 2292, 2255, 2119, 2006, 1977, 1895, 1894, 1869, 1845, 1831, 1793, 1787, 1763, 1733, 1235, 1232, 1068, 1160, 1097, 1024, 1006, 885, 694, 675, 652, 651, 648, 626, 587, 562, 556, 553, 539, 300, 547, 521, 7 a viz jméno obou Sippar pod "Sumerská města"
Poslední rozkvět zažilo město pod Seleukovci. Jeho Šamašův chrámový komplex se jmenoval Ebabbara.

Sippás z Makedonie, stratégos§ 323

Siptah, Saptah, k.§ viz Merenptah

 

Sípylos, pohoří v Lýdii, snad chetit. Zippašla, dn. Sipuli/Spil dağı§ 1460, 1250, 191

Siqendel, dn. sídlo u Varzakanu v íránském Ázerbájdžánu§ viz Libliu

Siqlág, řec. Sikella, Sekelak, mí kdsei v Iúdaji§ 1015 

Sír Baní Jás, o. před Abú Zabí§ 123+

 

síra, jako zbraň poprvé§ 257+

 

Sira, Sirach§ Jéšúa

 

Sirakové, Sirakénové, sarmat. národ žijící v 1. st.- a 1. st. + na řece Achardeos, asi Jegorlyk-Manyč na Kubáni§ 772, 48-, 45+ 

   

Sirara, chrámový komplex Nergalův v Lagaši, též m. u Lagaše§ 2600, 1134

 

Síricius, řím. biskup-papež§ 304+

Síris, ř. v Lúkánii, též Simnos; stejnojmenné m. v Lúkánii na této ř., později Hérákleia na Síridu (možné i Síriu), obyvatelé byli Sírítové, kraj Sírítis/Seirítis, viz též H.§ 700, 540, 443, 431, 273

Sírius, řec. Seirios (astér), tj. pálivá, žhavá (hvězda), „Psí hvězda“§ viz povodně v Egyptě 

 

Sirmium, dn. Sremska Mitrovica ve Vojvodině/SRB§ 6+, 70+, 103+, 175+, 235+, 236+, 238+, 260+, 270+, 276+, 282+, 285+, 293+, 300+, 307+, 314+, 350+, 351+, 356 až 361+, 363+, 364+, 373+, 375+, 378+, 379+, 383+     

 

Sírón, epikúrik§ 40

Síronnús ze Salamíny na Kypru, k.§ 460

sirotkové, siroty, opuštěné děti§ viz obilí, fondy nadační

Sirpak, novodob. lokalita u Taxil§ 20+

 

Sirrhás z Elimie, o. Eurydiky I.§ 399, 393, 383

Sirwách, král. dynastie arab. Sabajů, m. v Jemenu§ 109

Sisamnés z Persie, soudce, o. Otanův§ 511

 

Síser᧠viz Sísrá

 

Sisimithrés§ viz Choriénés

 

Sisinés z Persie (?), důvěrník Dáreia III.§ 334

 

Sisinés z Kappadokie§ = Archeláos II. Filopatris Ktistés

Sisinnius, novátiánský biskup§ 364+

 

Sision, m. v Kilikii, dn. Kozan v TR§ 390+

 

Sisis, Sísis, o. Antipatrův, k. M. Armenie§ 111

 

Sisium§ viz Sissu

 

Siscia, řec. Siskiá, kelt. & řec. Segesta n. Segestica, pevné m. v Illyrii v provincii Pannonie na Sávě/Sávus, dn. Sisak v HR§ 119, 39, 35, 34, 6+, 70+, 350+, 351+, 388+     

Sísrá z Chazoru, Síserá, řec. Sisara, bibl. č. Zizara, vojenský guvernér Jábína z Chazoru§ 1276, 1253

 

Sissu, Sisum, Sisium, Sís, m. v Qué nezn. polohy (dn. Kozan u Adany?)§ 1920, 677

Sístán, země na východě IR s jádrem ve staré Drangiáně, dn. součást prov. Sístán a Balúdžistán§ 3200, 124

 

Sisum§ viz Sissu

 

Sisunága či Šišunága z Magadhy, k.§ 600, 545, 461, 362

Sísýfeion, pevnost pod Akrokorinthem§ 303

Sísyfos z Thessalie, s. Aiolův, zakladatel Efyry/Korinthu§ 1400

Sísýfovci, Sísýfidai, panovnický rod v Korinthu§ 1103, 766

 

Sisygambis, Sisyngambris, ses. a manž. Arsamova, m. Dáreia III.§ 336, 333 

Sítá, oddaná manž. Rámova v Rámájaně§ 600

Sitalkés, jméno thráckých dynastů:§
Sitalkés I.§ 440, 431 - 429, 424, o. Sadokův, s. Téreův (jeho pohřebním místem může být chrám, vykopaný nedávno u obce Starosel severně od Plovdivu, největší thrácký chrám na území BG)
Sitalkés II.§ 330, 325, b. Setha III.

Sitás, dyn. Denthélétů§ 29, 28

Síthóniá, Síthónové, část thráckých Édónů a část poloost. Chalkidiké, prostřední ze tří „prstů“, původně hellénské označení pro celou Thrákii (dnes se poloostrov nazývá Longos, novořec. „les“)§ 750, 700, 480, 199 
 

Sitifis, hl. m. jedné z maurských provincií, dn. arab. Satíf, fr. Sétif, v DZ§ 373+

 

Sitjah, Sit-Jah§ viz Satjah

Sitmerit, Satmerit, manž. písaře Páté dyn. eg. Sechemkaa§ 2414

 

síto, nošení vody v sítu, trest pro padlou Vestinu pannu§ 235

Sittakéné nebo Sitakéné, krajina v Mesopotámii, část Apollóniatidy, m. Sittaké se později jmenovalo Skénai („Stany“), aram. Béth Maškené, a podle nich Skénitští Arabové, nomádi Mesopotamie§ 479, 331, 324, 247, 246, 141

V S. usídlil Xerxés jakési Boióťany, kteří ještě v Alexandrově době v obci Kelónai dodržovali hellénské zvyky a byli dvojjazyční.

P. Sittius z Núcerie§ 1. římský spojenec, o. no. 2, $&; 2. s. no. 1, condottier a africký dynasta, 47, 46, 44 - 42

Si-ťi, čín. "císař Západu"§ 288

 

Si-ťü/Xiju, "Západní oblast", dn. Sin-ťiang/Xinjiang, „Nová území“, dř. čínský Turkestán, nejzápadnější část dnešní Číny (Ujgurská autonomní oblast), viz pod Tocharové, Hunové, Wusun

 

Siuf, mí. u eg. Saidy, rodiště Amásiovo§ 570 

Siu-li/Xiuli, šan-jü Hunů, trůnním jménem Čchu-tche Žuo-š' Ču-ťiu/Qute Ruoshi Zhujiu, b. Tchana a Paa§ 124+, 140+  

Si'u, Si'um, Sa'um, k. Gutiů§ 2255, 2119 

Siung-nu, čín.§ = Hunové

Síva, eg. Sechetam, "Země palem", arab. wáhát Síwa, Síwa/Siwa, oasa v západní egyptské poušti, dn. u hranic s Libyí, viz Ammóneion

Leží téměř dvacet metrů pod hladinou Středomoří a je plná datlových palem, olivovníků, zeleninových a ovocnářských zahrad. Roku 2003 měla c. 24 tisíc obyvatel, převážně Berberů (Siwi), kteří tvoří nejvýchodnější ostrov v severoafrickém arabském moři; viz pod berbeři. Od 18. dynastie pod egyptským vlivem, intensivně stavěno od 26. dynastie. Roku 708 byla oasa dobyta Araby, ale islamisována o staletí později.

Sivnik, jihoarmenská provincie, dn. Sjunik§ 356+ 

Siwe-palar-chuppak, sukkal Sús, pozd. místokrál§ 1800, 1770, 1768, 1762, 1740, 1570     

 

Sixtus II., řím. biskup/papež§ 255+, 258+

Sixtus V., dtto§ 203+

[o ostatních papežích tohoto jména viz s. v. křesťanství] 

 

sjezdy, partajní apod.§ viz summity

Sjoko, k. Pekče, o. Kusjua§ 246+

Sjöl-lje z Pekče, usurpátor, b. Hunheho a Tjönčiho§ 285+