Kan Fu z Tchang-i, Gan Fu z Tangyi, hunský průvodce v čín. službách§ 139

Kan Jan-šou/Gan Yanshou, chanský generál§ 36

Kan Jing, čín. vyslanec na Západ§ 88+

Kan-š'/Ganshi, mí. bitvy§ 685

Kan Te/Gan De z Čchi (?), astrolog§ 335  

Kana, Kan᧠1. arab. Qáná, ves v Galilaji, popř. za Isana (pl.?), z hebr. J'šáná, 38; 2. ves v Móabu, 84

Kanaán§ viz Palaistíné

kanaánské nápisy§ 1900, 1380  
Kanada, novodobý stát§ pravěk (1 & 2), před 6000 (1)

Kanai, přístav pergamský§ 191, 190

al-Kaná'is, "Chrámy, Kaple (pl.)", mí. ve Východní poušti východ. od Edfú s Páneiem a hydreumatem, st. chrámem héliopolské Devítky§ 1315, 245 

kanál/průplav Nil - Rudé moře, kanál Králů, Nekóův, Dáreiův, Augustův, viz také průplav§ 331, 280
kanály Nilu, ucpané§ 44
kanály na Rýnu§ viz Neró Claudius Drúsus Germánicus a s. v. fossa
kanál na Pádu§ 109

kanály v Kampánii z Avernského do Lucrínského jezera a do moře§ 38

kanál v Pannoniích, císař Galerius (viz 293, resp. 305 – 311) dal vykácet velké plochy lesa v Pannonii, aby získal půdu pro stát. Také spojil jezero Pelso, dn. Blatenské/Balaton, s Dunajem.
Kanárské ostrovy, Kanáry, lat. Šťastné ostrovy/Insulae fortúnátae, podle jednoho z nich s velkými psy insulae Canáriae§ 81-, 23+ a viz pod Berbeři a objevy

Praobyvatelé ostrovů jsou v novověku označováni za Guanche. Hovořili berberskými dialekty, každý ostrov svým, a Guanchové na Tenerife při dobývání ostrova Kastilci v letech 1494 až 1496 prý čítali sto tisíc duší.  
Kanaros či Kauaros Filhellén z Tylidy, kelt. dyn.§ 277, 220, 212
Kanastraion, mys na Chalkidice/Palléně, dn. Paliuri§ 199 

Kanatha, m. v Koilé Syrii v Auránítidě/Chauránu, dn. al-Qanawát na úpatí Džabal Durúz na jihu SYR; ochranným kultem města byla Gad, bohyně osudu a štěstí§ 32-, 200+, 211+ 

kanceláře, císařské§ viz pod císař a tajemník

Kandahár§ viz Alexandreia v Arachósii
Kandaké, vlastně „královna-matka“; v Meroé se dědilo po ženské linii§ viz Amani-šacheto
Kandalánu z Babylónu, k.§ 1081, 648, 626
Kandauia§ viz Candavia 

Kandaulés z Lýdie, k., řec. Myrs/tilos, syn Myrsův, též v jiné tradici Sadyattés (I.); chet. Mursiliš (odtud řecká podoba jména, srov. z legendy o Pelopovi jméno Oinomáova štolby)§ 1221, 716, 695, 678

kandaulismus, forma parafilie§ 716  

Kandí, angl. Kandy, m. na Cejlonu§ 371+

Kanefer, Ka-nefer, s. Snofruův§ 2613

Kaneferre, Ka-nefer-Re, nezn. k. Deváté dyn., možná identický s Neferkarem IX (?)§ 2160

Kanébion, m. v Kárii§ viz Kys 

kanéforos, "nosička košíčku" s rituálními předměty, v Alexandreji jméno kněžky kultu Arsinoy Filadelfos§ 145  

Kaneith§ viz Ka Neith

Kaneš, Kaniš, chet. zřejmě Néša, viz tam, m. v centrální Anatolii s osadou assyrských obchodníků, dn. archeolog. lokalita Kültepe/"Popeleční vrch"§ 2500, 2346, 2292, 2200, 2100, 2000, 1920, 1900, 1840, 1800, 1700, 1780, 1700      

Kanha, k. Ándhrů, viz Krišna

Kanibalský hymnus§ viz s. v. oběti lidské 

kanibalismus, lidojedství, viz pod oběti lidské; doporučení, jak pojídáním lidského masa řešit otázky zásobování armády, viz dtto oběti lidské. 

Novodobé slovo vyšlo ze zkomolení jména Karibů. Jedinečným případem dvorního kanibalismu byl špatně pochopený žert Chuana, vévody z Čchi, když před kuchařem prohodil, že jediné, co ještě neochutnal, bylo dítě: viz rok 677. 

Méně žertovný byl čin císařovny Lü Č' roku 196, která dala tělo umučeného údajného spiklence rozkouskovat, kousíčky jeho masa nasolit a rozeslat po rodinách vznešených Číňanů. Kanibalismus obležených ve válce viz rok 850. 
Kaniška I., buddhistický vládce Kušánů, srov. tam, čín. Ťia-ni-se-ťia, vládl ve dvou sídel. m.: u Purušpury, dn. Péšávar v PAK, a v Mathuře v záp. části dn. Uttarpradéše§ 483, 55-, 100+

Kaniška II. a III.§ viz s. v. Kušáni

Kanités ze Skythie, k.§ 107  

Kannónos z Athén, navrhovatel zákona§ 406 

Kanóbos, méně častěji Kanópos, lat. Canópus, m. v záp. části Delty, dn. Abúkír/Abu Qir, což je označení odvozené od jména sv. Cyra/Quirika/Cyrika§ 664, 593, 331, 306, 272, 245, 238, 219, 48, 47-, 172+, 320+  

Součástí Kanóbu v hellénismu, výletního místa alexandrijských elit, byly zřejmě osady-kultovní centra Sarápidova, Ísídina a Hérákleova kultu Menúthis a Hérákleion (eg. Thónis), které zemětřesení v 7. st. n. l. zavalilo mořem a dnes leží deset až patnáct metrů pod hladinou. Odtud jsou archeology vytahovány na denní světlo torsa hellénistických soch, též sfingy s kartuší Ramessea II. 
Jméno podle hellénské tradice po Meneláově kormidelníkovi, který zde zemřel. Místo též známo vítězstvím anglického admirála Horatia Nelsona nad francouzskou flotilou 1. až 2. srpna 1798 („bitva na Nilu“). 
Ptolemaiem III. vydaný edikt o svých zásluhách a mimo jiné reformě kalendáře ze dne 7. března 238 dostal jméno kanóbský, protože zde byl ve formě trilinguy nalezen (srov. desku rosettskou). Ptolemaiův dekret musel být umístěn v každém z egyptských chrámů, nalezen byl však pouze ještě roku 2004 v Búbastě: zlomek s textem je ve dvou jazycích, v egyptském demotickém písmu (24 řádků) a řečtině (67 řádků), hieroglyfická část ulomena.
Kanópos/Canopus je též jménem jasné hvězdy (Alpha Carinae) v souhvězdí Carina, ukazující mořeplavcům jižní směr.  Arabové hvězdě říkají Suhajl (též Šajl).

•

Egypt: Caesar opsal kalendář na Nilu (psáno pro časopis Týden, nepublikováno)
Nový nález královského ediktu potvrdil, že dnešní celosvětový kalendář vznikl v Egyptě.
Němečtí archeologové vykopávající na lokalitě Tell Basta na okraji města Zakázík v nilské deltě objevili roku 2004 zlomek desky s demoticko-řeckým nápisem z roku 238 př. n. l. Nápis nalezený na místu starého města Búbastis je kopií výčtu bohulibých skutků krále Ptolemaia III. Euergeta I. („Dobroděje“), jednoho z nejmocnějších hellénomakedonských vládců Egypta (na trůnu 246 – 222/1). Mezi nimi byla reforma egyptského kalendáře, který měl 360 dnů (12 x 30) a pět dnů na konci roku. Jednou za 1460 let (4 x 365) vytvoří čtvrtiny slunečního roku (365 a čtvrt dne) celý rok a vše je při starém. Ptolemaiova reforma zaváděla vkládání jednou za čtyři roky dnů šesti namísto pěti. 
Změna se v Egyptě neuchytila, zato zaujala C. Iulia Caesara, který byl v Alexandrii od podzimu 48 do léta 47. Od 1. ledna 45 zavedl zpět v Římě nový římský kalendář, který s drobnými úpravami platí dodnes. Ptolemaiovská reforma je známa z nápisu z Kanóbu, v hellénismu výletního místa bohatých Alexandrinců. Má datum 7. března 238 a výslovně uvádí, že jeho kopie musí být umístěna v každém egyptském chrámu v trojjazyčné podobě: hieroglyfické, demotické a řecké. Zlomek nálezu z Búbasty to potvrzuje.

●

kanón, gen. kanonu, od bab. qanú, třtina, pravidlo, závazný seznam, soupis pravidel, Ptolemaiův chronologický/chronografický viz pod chronologie. Na rozdíl od původního řec. kanónu je v češtině v užívání podoba kánon.  
Kan-Jing/Gan-Ying, čín. vyslanec§ 97+ 

Kan-su/Gansu, čín. provincie§ 3000, 1122, 200, 139, 120, 119, 112, 61, 36

Kantabriá, Cantabria, Kantabrové, lat. Cantabrí, keltibérský kmen v sev. Hispánii§ 151, 137, 56, 29, 26 - 24, 22, 20 - 19

kantharis, cantharis, gen. kantharidy, "španělské mušky"§ 120, 57 a viz s. v. sex (2) 

Kanthérás§ viz Simón Kanthérás, velekněz 

Kantion, Kantium, Kent§ viz Cantium
Kanton, Kuang-čou/Guangzhou, m. v již. Číně v provincii Kuang-tung/Guangdong§ 175, 120, 112

Kantuzzili z Chattuše§ 1. chetit. dvořan a pučista, snad s. Chuzzíji II., 1460; 2. s. Arnuwandy I., b. Tudchalije III., 1420

Kanuwara§ viz Ganuwara

Kanva, indická dynastie v Magadze§ 68, 22
Kao-cu§ viz Liou Pang
Kao Čchü-mi/Gao Qumi, ministr ve státu Čeng§ 695 

Kao-kuej-siang Kung/Gaoguixiang Gong§ viz Cchao Mao 

Kao Ťien-li/Gao Jianli, hudebník a atentátník§ 228

Kapara z Gúzány, Gapara, s. Chadiánův, dyn.§ 942

Kapes, manž. Takelota I. z Dvacáté druhé dyn.§ 889 

Kapila, viz pod indické filosofické školy

Kapilavatthu, Kapilavastu, čín. Ťia-wej-luo-wej, sídelní m. království Sakjů v sev. Indii, dn. neznámé polohy, snad na území Nepálu, viz o sporu s. v. Gautama; rodiště Buddhy a za jeho života též zničeno§ 483, 461
Kapísa, Kápísá, Kapiséné, Kapiśi, čín. Tia-pi-š'/Jiabishi§ 536 a viz Gandhára
kapitalismus§ 215 a viz pod ceny (2) 
Kapitólias§ viz Díon v Dekapoli

Kapitón z Lykie, historik§ viz s. v. dějepisci (2)

kapoun, lat. cápus, vyklestěný kohout§ 44+

kappadokarchés§ 30

Kappadokiá, Kappadokové, země v centrální Anatolii se smíšeným obyvatelstvem: Chetité, Assyřané, "Leukosyrové" (viz o nich pod Syrie), Íránci a horské národy Anatolie; Katpaduku, Země krásných koní, bibl. Gomer§ 2292, 2100, 1920, 1800, 1780, 1114, 1111, 1000, 783, 718, 714, 713, 651, 644, 606, 600, 547, 521, 481, 378, 362, 334, 333, 323, 320, 315, 312, 302, 301, 280, 255, 242, 228, 220, 193, 180, 172, 165, 163, 159 - 157, 135, 133, 125, 112, 111, 102, 99, 98, 96, 95, 93, 91 - 89, 86, 83 - 81, 79 - 77, 73, 67, 66, 62, 52, 51, 48, 41, 39, 38, 36, 35, 17, 7, 2, 1-, 14+, 15+, 17+, 18+, 34+, 52+, 54+, 57+, 60 až 62+, 69+, 70+, 72+, 75+, 86+, 91+, 114+, 125+, 129+, 134+, 147+, 162+, 163+, 169+, 175+, 194+, 217+, 218+, 238+, 245+, 252+, 253+, 257+, 259+, 264+, 265+, 268+, 270+, 272+, 301+, 320+, 323+, 325+, 329+, 340+, 350+, 351+, 354+, 360+, 364+, 374+, 375+, 393+        

Kappadočané měli mezi Hellény za brigantství velmi prachmizernou pověst, takže jméno jejich země zahrnuli do rčení o "třech nejhorších ká", tria kappa kakista. Téže pocty se s nimi dostalo Kiličanům a Kréťanům, někdy namísto těchto Kárům. 

Sídelním městem K. byly Mazaky (i sg. Mazaka) přejmenovaná na Tiberiovu počest na Kaisareia/Sebasté, lat. Caesarea, odtud dn. Kayseri v TR.
Kaprabu, pevnost v Pochábúří§ 977 

Kapreai, Kapria§ viz pod Capreae

Kaprianon oros, h. na Sicílii u Hérákleie, asi pořečtělé od Capriánus móns/Kozí hora, nikoli z řec. Kaprion oros, Hora divokých prasat§ 104 

Kapros z Élidy, olympioníkos/první ze smrtelných paradoxoníkés§ 216, 212

Kapros (řec.), přítok Tigridu, Malý/Dolní Záb, akk. Zába/Zábu šaplû, šupálû apod., arab. az-Záb al-asfal§ 2078, 1830, 1815, 1797, 1782, 1742, 1308, 1161, 1134, 1116, 1097, 942, 892, 814, 606-, 116+ 
Kaprú séma, dór. Kaprú sáma, tj. Znamení, pomník vepře, mí. v Messénii§ 684
Kaptar§ viz Kréta 

Kapverdy, Kapverdské ostrovy§ viz objevy

Kapys z Akragantu, s. Xenodikův, b. Hippokratův, člen klanu Emmenovců§ 476

Kapyssa z Numidie§ viz Capuss

Kár Adad§ předtím Anzaria, srov. v části před rokem 776 

Kár Aššur, Přístaviště Aššurovo, dn. polohy neznámé, snad v Podijálí§ 745

Kár Aššur-acha-iddin, Přístaviště Aššur-acha-iddinovo/"Aššur mi dal bratra“, pevnost u Sídónu§ 677

Kár Aššur-násir-apla, osada na střed. Eufrátu§ 877  

Kár Báníti, nezn. lokalita na východu Delty§ 666

Kár Bél-mátáte, m. u Babylónu nezn. polohy, možná identické s Kár Marduk (?)§ 1004, 978 

Kár Ištar, m. na Zábu v kraji Ugarsallu§ 1308 

Kár Marduk, m. v Přímoří (?) nezn. polohy§ 1004, 987 

Kár Nergal§ Kišassun, Kišisim

Kár Sîn-achché-eríba§ předtím Elenzaš

Kár Šamaš, pevnost na Tigridu u Babylónu§ 1850, 1845, 1831, 1755   

Kár Šarru-kén§ viz Chárchár

Kár Salmán-ašaréd§ viz Tíl Barsip

Kár Tukulti-Ninurta, dn. Tulul al-'Aqar v IRQ§ 1232, 1198 

Karabasken z Théb, starosta§ 716

Karaca Dağ, vyhaslá sopka v prov. Şanlıurfa v TR a archeolog. lokalita§ před 6000 (2)

Karačat, Karoadžet z Egypta, manž. Osorkona III., m. Šepenupety I., Takelota III. a Rudamuna§ 770 

Karáčí, megalopole v PAK§ viz pod Barbarikon a Krokala

Karahan Tepe, archeol. lokalita v TR v prov. Şanlıurfa§ před 6000 (2) 

Karachán§ viz Hunové

Karachar§ viz Karchar

Karachardaš z Babylónu, s. Burnaburiaše II., Kara-Chardaš, k.§ 1366, 1347, 1337    

Karaindaš, Kara-indaš, k. v Babylónu§ 1594, 1426, 1410, 1347, 1337  

Karakka, Carraca§ viz Charakitové

Karalla, státeček v Zágrosu§ 715

Karamlaš, Karamleš, Karamles, m. jihovýchodně od Mosulu, za III. dynastie urské Kár-Ninlil, assyrské Kár-Mulliši/Kár-Miš. Za povstání proti Salmán-ašarédovi III. vyvráceno, za Salmán-ašaréda V. a Šarru-kéna II. o století později obnoveno; není v CSD 

Karaná, m. v Sindžárských horách, možná Tell Afar západně od Mosulu§ 1815, 1779 

Karanduniaš§ viz Karduniaš

Karanni z Chajaše, k.§ 1322  
Karános z Argu§ 1. s. Témenův, b. Keisův§ 1266; 2. k. v Makedonii (od karénos, dór. karános i káranos, od kará/hlava (poet. za kefalé), tedy "náčelník, vrchní velitel", srov. perský titul "káren/pán, stratégos" (k Seleukovcům nepřešlo)§ 1266, 863, 801, 770, 680 
Karános z Makedonie§ 1. b. Alexandra Velikého, 335, 323; 2. Alexandrův hetairos, 329; 3. s. nebo vn. no. 2, 329 

Karános z Taxil§ viz Kalános 

Karanovo, archeolog. lokalita u Nové Zagory v BG§ 5300, 5200  

Karastron, jižní mys Pallény§ 199 

Karaštu, bab. vojevůdce§ 1116 

karavana, karavanní obchod§ viz pod velbloud a chrámy, dálkový obchod 
Karavatios, Caravantius, s. Pleurata Illyrského, nevl. b. Genthiův§ 181, 168

karbán, korbán§ viz tam

karbunkl, carbunculus, nádorová choroba§ 64+, 67+ a viz s. v. lékaři (2)  
Kardakové, řec. Kardakes, Kardakón kómé/Kardacká ves, kardakové/kardakes§ viz Gordyéné 

Kardiá, m. na Thráckém Chersonésu§ 560, 496, 493, 410, 360, 359, 357, 352, 346, 342, 323, 309

Po vyvrácení roku 309 žilo její obyvatelstvo v nedaleké Lýsimacheji, viz tam.

Kardúchové, Kardúsové, Kardúsiá (nikoli Kadúsiové, viz tam), v hell. Gordyéné, dn. Kurdistán, Kurdové§ viz Gordyéné
Karduniaš, Karanduniaš, kassit.§ viz Babylón, Babylónie
Karel I. Veliký, Karl/Charlemagne, k. Franků§ 47+, 393+ 

Karéné z Kryassu, proradná panna§ 1116 

Karfinás z Akarnánie, b. n. bratranec Formiónův, vn. Formiónův, bojovník od Chairóneie§ 336 

Karla, Karla Caves, skalní buddhistických klášterní komplex v Maháráštře§ 55 

Karlovci, Karolinger, francká dyn.§ 358+ 

Karchán, Kercha§ viz Uknú

Karchar, Karachar, Kar-char, churrit. m. východně od Tigridu§ 2191, 2078, 1993    
Karchédón, řec.§ viz Karthágo
Karchédón, podle jedněch zakladatel Karthága, gen. Karchédonu§ 1048 

Karchédón hé Ne᧠viz Carthágó Nova
Karchemiš, Karkemiš, m. v sev. Syrii, bab. a ass. Galgamiš, Qarqamiš, eg. Qrqm(š), chet. Kargamiš, hell. Európos/Órópos v Kyrrhestice na Eufrátu, dnes rozděleno mezi TR a SYR jako Karkamiş v TR a Džarábulus/Džerablús v SYR§ 1815, 1590, 1526, 1472, 1370, 1360, 1354, 1352, 1350, 1345, 1330, 1329, 1320, 1308, 1300, 1288, 1275, 1250, 1230, 1210, 1200, 1193, 1191, 1180, 1134, 1112, 1111, 1000, 950, 900, 899, 880, 877, 858, 857, 853, 850, 849, 819, 805, 765, 740, 738, 719, 717, 607 - 605, 597 

Státním kultem kdysi churrit. a posléze chet. m. K. byla Kubaba, Kybebe, jejíž kult Velké matky bohů odtud směřoval na západ k Frygům. Do města, které se v Xenofóntově době jmenovalo podle kolonistů Telméssos, přivedl nové kolonisty (polisma) Seleukos Níkátór a přejmenoval ho podle svého rodiště v Makedonii. Patřilo mnohem později do eparchie Eufráténsis. Ještě za Iústíniána se tak jmenovala osada či pouhá lokalita, chórion.

Karchotos z Kýrény, švagr Arkesiláa IV.§ 512, 453

Karchúcha, Karchúchiš, bož. manž. Kubaby Karkemišské§ 1815  

Káriá, Kárie, Kárové, národ a země v záp. Anatolii mezi Lýdií a Lykií; jiným jménem lid snad Lelegové, nebo spíše šlo o jejich část, chet. asi Karkiša§ před 6000 (2), 2000, 2002, 1555, 1446, 1370, 1300, 1286, 1237, 1200, 1116, 1100, 1048, 836, 797, 711, 675, 664, 650, 600, 546, 545, 519, 512, 498, 491, 470, 440, 431, 430, 428, 426, 414, 411, 407, 405, 399, 397, 396, 391, 367, 362, 357, 355, 345, 334, 326, 323, 328, 321, 320, 378, 362, 341, 353, 315, 313, 306, 301, 295, 286, 281, 279, 278, 275, 272, 268, 253, 251, 229 - 226, 224, 201, 197 - 196, 193, 190 - 188, 184, 169 - 167, 164, 150, 131, 88, 85, 73, 70, 59, 54, 51, 40, 39, 27-, 70+, 124+, 150+, 387+  

O možné spojitosti jména Lelegů s zágroskými Lullubi viz tam. Podle dějepisce Filippa z Theangel ze 4. st. používali prý Kárové Lelegů jako svých otroků. Kárové nesídlívali přímo na moři, ale na výšinách dále od břehu a ve vnitrozemí. To později usnadňovalo hellénisaci země, srov. příběh Troizénských při příchodu do oblasti Halikarnássu v indexu s. v. 

Neznámý jazyk nepatří do skupiny indoevropských, ale vyloučit to nelze, srov. pod Lykie a Sidé. Homér se o Kárech ovládajících kraj při Maiandru a lesnaté hory Mykaly vyjadřoval pohrdlivě, jak již tehdy mívali Helléni ve zvyku o Orientálcích. 

Z Egypta je známa stovka graffitů, nápisů kárských žoldnéřů, viz též pod žoldnéři, ve službách vládců sajské dynastie (xxvi., 664 – 525), několik nápisů a hliněných tabulek bylo nalezeno v Kárii. V zemi s matrilineární tradicí měl Zeus přízvisko Panémeros/Panámaros a na jeho počest konány hry panámareie. Srov. také pod chrýsáorská liga, Zeus. 

K anatolské předindoevropské matrilinearitě viz srovnání s chattskými a chetitskými poměry u roku 1800, 1700 a 1650. 
Kariba‘il Watar, Karib'ili Watar, s. Zamar'aliho/Dhamar'aliho, k. Sabajů, mkrb Sb', pozd. mlk Mrjb, král Marjaby§ 715, 600
Karibové, lid na severu Jižní Ameriky v povodí Orinoka a v Antilách, Karibik, karibská oblast; vlastním jménem Kalinago§ před 6000 (1), 4200, 2000, 500

Karikala z Čóly, k. v Čóle a na Cejlonu§ 59

Kárin, řec. Karén, parthský rod§ 212+ 

Karion§ viz Melité, Meliá

Kários, Káreios, s. Dia s Torrhébií (kár. Músou), od něho hora s chrámem, dn. Kel dağ; v hellénismu ctěn v Hierápoli a okolí jako Apollón Kários§ 190 

Karkenítis§ viz Kerkenítis

Karkar§ viz Karqor 

Karkathiokerta (pl.), též Arkathiokerta, sídel. m. Sófény, pozd. Epifaneia, dn. asi Eğil v TR§ 250, 181
Karkinos z Akragantu, tragik§ viz s. v. tragédie (totožný s Karkinem Athénským no. 2?) 

Karkinos z Thoriku/Athén, s. Theodektův n. Xenokleův, o. Xenoklea alias Dátida (?) a Démotíma§ 1. 415, „mladší“ - básník tragédií; 2. 415, „starší“ - literát; 3. strat., 432; 
Karkinos z Rhégia§ 361, 339, 289, o. Agathoklea ze Syrákús

Karkóm, har Karóm, Šafránová hora, v Negevu na hranicích IL s ET, arab. Džabal 'Adíd§ 1448 
Karmániá, Karmánové, přímořská země v Íránu a íránský národ, sídelním městem Karmána (pl.); dn. Laristán u pobřeží a prov. Kirmán/Kermán ve vnitrozemí§ 3200, 539, 530, 325, 323, 317, 316, 206, 200, 171-, 212+ 
Za hellénská či hellénisovaná města v Karmánii lze pokládat: Zétis („Macedonum portus“), Alexandreia Karmánská, Hermúpolis (voní orientem na sto honů, sotva hellénská) a sídelní m. satrapie Karmána. Nic bližššího o hellénismu v K. není známo. 

Z konce seleukovské éry je z Karmánie známa ražba s nápisem „král Bellaios“ a zeměpisec Ísidóros z Charakény znal jistého krále, který se za něho dožil 115 let, s arabským jménem Goaisos, vládce Ománů; vládl prý po obou stranách úžiny. 
Karmel (hebr.), řec. Karmélos, poh. na jihu Foiníkie, srov. pod Dora, Dor, dn. na jeho úpatí leží ve Státu Israel přístav Hajfa, v eg. časech asi zván Gazelí n. Antilopí nos/Šeret-tep-wendžu, Nos kozlí hlavy, ass. Ba'li-ra'si, arab. Džabal Már Eljás§ před 6000 (1), 2686, 1015, 876, 841, 40     
Karmioné§ viz Charmioné 

Karmóné, m. v Hispánii§ viz Silpia 

Karnak, hornoeg. arab. jméno, sev. část Luxoru na východ. břehu Nilu naproti Údolí králů s ruinami největšího Amonova chrámového komplexu, eg. Nesut-taui/Trůn obou zemí a Ipet-sut/Ipet-iset, "Nejlepší ze sídel"§ 1998, 1962, 1843, 1834, 1676, 1629, 1600, 1577, 1546, 1526, 1504, 1482, 1450, 1417, 1379, 1378, 1304, 1284, 1217, 1191, 1113, 1095, 102    

Karnátaka, dráv. Černá země, spolkový stát IND§ 800, 297, 22-, 52+ 
Do roku 1973 se stát jmenoval Maisúr. Když se slavný maurjský panovník Čandragupta po vypuknutí hladomoru ve své říši rozhodl přijmout nauku džinismu, abdikoval a se svým přítelem a veleknězem Bhadrabáhem odešel na jih do Karnátaky. Ve Šravanabelgole oba zemřeli dobrovolnou hladovkou. Bhadrabáhu sepsal biografii Mahávíry Džiny, viz tam. Po knězově smrti se džinisté rozdělili na švétámbary, „bíle oděné“, a digambary, "vzduchem oděné". Tito žili především v Karnátace.
Karneadés z Kýrény, s. Epikómův n. Filokómův, scholarch Nové Akadémie, podle jednoho údaje "Libyjec", což nemusí být označení ethnické§ 241, 214, 187, 172, 164, 159, 157, 155, 137, 129, 127

K. z Athén byl žákem Anaxagorovým, o němž nic bližšího nevíme, další K. byl elegickým básníkem; nejsou v CSD. 
karneion, lakónský kalendářní měsíc, odpovídající ath. boédromiónu; jméno měsíce je od slavnosti karneia (pl.) na počest Apollónovu; srov. pod Bohové a jejich svátky§ 676, 490, 480, 419

Karnion, hebr. Qarnaim/"Rohy", mí. s Galaáditidě s chrámem Atargatidy/Atergateion, Atargateion, dn. aš-Šajch Sa'ad v již SYR§ 164 
Karnové, Karniové, Karnioi, lat. Carní, venetský n. veneto-keltský, asi bojský nebo též illyrský národ ve východních Alpách; jejich jméno pravděpodobně žije dál ve jménu Kärnten/Korutany (ale slovinsky Koroško)§ 186, 171, 170, 129, 115

Karnové, Karnoi, ill. nárůdek snad v dn. Bosně n. na Černé Hoře§ 33 

Karnutové, lat. Carnutés i Carnutí, Keltové žijící mezi Ligerem a Séquanou/dolní Loirou a Seinou; viz též Gallia Comáta§ 57, 54, 52, 51

Jejich největšími sídly bylo Cenabum, pozdější Auréliánum, dn. Orléans, a Autricum, dn. Chartres.
Karoadžet z Egypta§ viz Karačat  
Karoj§ viz Napata

Karolína, Severní/North Carolina, americký spolkový stát§ 2000 

Karoma, Karomama, Karamama (I.), manž. Šošenqa I.§ 945 

Karoma (II.), dc. Takelota I., manž. Osorkona II.§ 874, 850 

Karoma (III.) Meri-Mut, dc. Osorkona II., božská manželka Amunova, manž. Takelota II., m. Osorkona III.§ 874, 770

Karoma (IV.) Meri-Mut, dc. Nimlota II., rovněž manž. Takelota II.§ 850 

Kárón kómai, tj. Kárské vesnice, Kárai, jméno dokládá, že tu žili vysídlenci n. klérúchové (bab. chatru) z Kárie z dob perských§ 1. mí. v Babylónii, 318; 2. mí. v Mesopotamii, možné zaměnit za Karrhy, 312; mí. v Súsiáně (?) nebo viz pod Charax, Charakéné 

Karos ze Segédy, též Kakyros, vůdce keltibérských Bellů§ 154, 153
Karpasiá, m. na severových. Kypru v jeho turecké části§ 306-, 350+ 
Karpaty, Karpatés oros, východoevropské pohoří§ před 6000 (1), 775, 650, 400-, 101+, 179+, 238+, 272+, 375+, 381+ a viz zde níže

Jméno od Karpů, Carpí, Karpoi (dácké slovo souvisí s ie. korpá/skála), dáckého kmene později smíšeného s germ. Goty. Nejslavnějším z Karpů Flávius Máximinus, praefectus annonae v Římě roku 370, pocházel z těch Karpů, které Diocletiánus usídlil v Pannoniích. Proslavil se udavačstvím u císařského dvora. 
Karpathos, ost. Sporad§ 1555, 393, 438, 305, 197, 154   

Oikistem ostrova a osady byl Iólkos z Argu, s. Démoleontův. Jednou z obcí ostrova byla Eteokarpathos, Eteokarpathioi, pokud to zároveň nebylo označení původních pelasgických obyvatel. Karpathové si dovezli zajíce a když se tvorové přemnožili, zničili jim úrodu. Z toho povstalo přísloví o člověku, který sám sobě škodí: "Ho Karpathios ton lagóon/Karpaťan (si opatřil) zajíce". O přísloví podobného významu viz s. v. Oinoé.  

Karpathové, též Karyatidé, jedni z praobyvatel egejské oblasti§ 1805, 438     
Karpéssos, m. v Hispánii§ Cartéia

Karpetánové, řec. Karpésioi, Karpétáni᧠viz Carpetání
Karpové, Karpiánové§ 106+, 118+, 238+, 240+, 245+, 250+, 251+, 254+, 273+, 292+, 299+, 364+, 368+, 381+  a viz Karpaty
Karqor, řec. Karkar, mí. v Ammónítidě§ 1206 

Karrhai, m. v Orrhoéně v severozápadní Mesopotamii na ř. Balíchos, dn. mí. Harran v TR§ 2500, 2150, 2119, 2096, 2009, 1929, 1895, 1815, 1345, 1308, 1300, 722, 688, 670, 669, 665, 631, 612 - 609, 556, 553, 550, 549, 312 (ne-li: Karón kómai), 65, 54, 53-, 216+, 217+, 236+, 241+, 259+, 261+, 262+, 295+, 359+, 360+, 363+     

Starý Charrán, od akkad. charránu, cesta, výprava, karavana, starší sum. Kaskal n. Puš (?), jedno z nejváženějších míst Assyřanů a dalších Mesopotamců s proslulým kultovním centrem boha Sîna, který fungoval až do dob křesťanských, kultovní praktiky až do éry abbásovského chalífátu. 

Cestou k chrámu byl o svých narozeninách 4. dubna 217 n. l. nebo o čtyři dny později zavražděn císař M. Aurélius Antónínus vulgo Tarautás n. Caracalla. Makedonští kolonisté se zde usadili ještě před vládou Seleuka Níkátora (Antigonova kolonisace?) a hellénské obyvatelstvo měly Karrhy ještě v Crassově době (známe jména Hierónymos a Níkomachos). Zřejmě L. Septimius Sevérus usadil v Karrhách své veterány jako kolonisty. 

Jiné Karrhy, o nichž kromě jména není vůbec nic známo, ležely u Perského zálivu.

Karrhéna, lat. Carena, nezn. lokalita na severu Mesopotamie při Tigridu§ 49+  
Karsignátos z Galatie, též Kassignátos, lat. Cassignátus, dyn.§ 182 - 180, 171
Kartam, kolchidsko-ibérský velmož, o. Farasmana I. a Mithridáta§ 37, 1+

kartappu, qartappu, akk. "koňák", pověřovaný vyslaneckými úkoly; ze sum. kir₄.dab§ 1370 

Karthágo, pún. Kart hadašt, Qart Chadšat/Nové Město, řec. Karchédón/gen. Karchédonu, srov. stejnojmennou hispánskou dceru pod Carthágó Nova, foinícká stavovská obchodní republika, Púnové§ 1448, 1184, 1070, 1048, 820, 814, 729, 710, 654, 631, 580, 540, 539, 530, 511, 510, 508, 507, 500, 496, 494, 491, 480, 474, 483, 450, 431, 416, 415, 410, 409, 407, 406, 405, 398 - 396, 393, 392, 389, 387, 383, 379, 364, 357, 348, 346 - 343, 340, 339, 330, 324, 318, 315, 313 - 306, 304, 289, 288, 281, 279, 278, 276, 275, 272, 270, 265 - 263, 256 - 254, 251 - 249, 247, 241 - 239, 237, 236, 233, 232, 226, 220, 215 - 211, 208, 206, 205, 203, 201, 198, 196, 195, 192, 191, 188, 182, 181, 172, 160, 156 - 146, 123 - 121, 63, 46, 44, 40, 30, 29, 25-, 65+, 69+, 70+, 85+, 120+, 123+, 160+, 176+, 177+, 200+, 218+, 238+, 240+, 249+, 258+, 272+, 280+, 282+, 287+, 296+, 309+, 313+, 344+, 350+, 375+, 379+    

Gen. tvar v č. Karthága, podle pravidel klasické latiny "Kartháginy", popř. řec. Karchédonu. O jménech Kambé a Kakkabé viz rok 729. 

Založeno údajně roku 814 královnou Elissou alias Dídó, sestrou tyrského krále Pygmalióna, na území dn. Tuniska; Kartháginci, lat. Poení, adj. púnicus od řec. Foinix, pl. Foiníkes. 

Původně stáli v čele státu volení králové/melekim (sg. milk), vojenští velitelé (rab n. rab mahanat), diplomaté a představitelé kultu. Když se zhroutila moc Mágónovců v Karthágu (královláda v Karthágu však nenáležela výhradním rodinám jako ve Spartě), zůstaly od c. poloviny čtvrtého století králům kompetence jen náboženské. 

Exekutivní přešly na každoročně volené šofetim/suféti, "soudce", z nichž dva byli epónymní (existovali již předtím, ale pouze v roli právní), viz rok 344. Neměli vojenské pravomoce, které dostávali pověření vojevůdci/generálové. Po návratu z pole se zodpovídali sboru stovky soudců (pún. miat, řec. hekaton). Státní radu, řec. synklétos n. synedrion, o snad třech stech členech řídil stálý senát, řec. gerúsiá, o třiceti členech. 

Kromě toho fungovalo shromáždění lidu, ale přesné vymezení pravomocí púnských státních orgánů neznáme, ani data jejich zavedení.   

Foinícké velkoměsto se sedmi sty tisíci obyvatel (starý údaj k roku 149 pravděpodobně se zahrnutím jeho venkova) mělo za trojitou hradbou např. stáje pro tři sta slonů a čtyři tisíce koní, skladiště a ubikace pro dvacet tisíc tisíc pěších vojáků, v přístavu fungovaly loděnice pro 220 lodí. 

Roku 149 vydali Kartháginci Římanům kompletní zbroje pro dvě stě tisíc mužů a tři tisíce vrhacích strojů. Jejich zbrojovky dokázaly tehdy v nouzové situaci a s omezenými možnostmi vyrobit denně 140 štítů, tři sta mečů, pět set kopí a tisíc šípů do katapult.

Nejvýpravnějším chrámem státu byl svatostánek Ešmuna přirovnávaného Hellény k Apollónovi na temeni městské části Byrsy, v němž Římané nalezli zlata za tisíc talentů. O pravidelných rituálních obětech dětí v tofetech viz pod oběti lidské. Vyvraždění městských Kartháginců roku 146 patří mezi největší masakry dějin. 

V císařské době se význam K. pro Afriku obnovil a krátce se dokonce stalo formálně sídelním městem říše, když roku 238 n. l. Gordiánus I., provolaný v Thysdru, si na 20 až 22 dnů zvolil K. za sídlo. Bylo po císařském Římu druhým největším městem římského Západu, sídlili tu Vandalové. Od augustovské kolonisace se nazývalo Colónia Iúlia Concordia Carthágó a stala se čtvrtým největším městem říše.
Karthaiá, m. na Keu§ 266, 189 

Karthalón z Karthága, pún. asi QRTHLS, lat. Carthaló§ 1. s. a oběť tyr. Malcha, 540; 2. velitel v první válce púnské, 254, 249 - 247; 3. velitel jízdy a garnisonu tarentského, 216, 209; 4. vojenský velitel, 160, 151
Kartír, Kerdír, fanatický zarathuštrián, velekněz kultu§ 216+, 224+, 302+  

Kartli§ viz pod Ibérie

karty§ viz hry

kárum, káru, správa obchodní osady, kolonie assyrských obchodníků, pův. významem přístavní nábřeží/molo. Síť obchodních osad, kde Assyřané platili lokálním dynastům až dvacetiprocentní poplatky z businessu, obklopovala v novoass. době celou říši a byla systematicky budována v nově získaných oblastech, popř. splývala s armádními opevněnými místy§ viz pro starší dobu pod Kaneš 

Karun, m. v Armenii, pozd. Theodosiúpolis, dn. Erzurum v TR§ 298+ 

Kárun§ viz Pasitigris
Karyai, m. na severu Lakóniky při hranicích s Arkadií§ 368, 195

Karyanda, o. a m. v Kárii u Mindu (sg. i pl.)§ 519

Karyatidé§ viz Karpathové  
Karystos, m. na Euboji, dn. Palaiochora§ 491, 485, 480, 479, 472, 358, 349, 348, 323, 312, 290, 239, 199, 198, 196, 192, 44  

Karystos v Ligurii§ viz pod Carystum, Carystium
Karýneia, Kerýneia, m. v Acháji§ 276, 255
Karýneia, Kerýneia, m. na Kypru§ 321, 315, 313

Karzoazos z Borysthenu, s. Attalův, významný občan§ 150+