Tu-Tz
Tu/Du, ťinská císařovna, manž. Čchengova§ 325+
Tu Ao/Du Ao n. Čung-ao/Zhongao z Čchu, vévoda§ 685, 677
Tuaregové, berberský národ na Sahaře a v Sáhelu§ 201
Tuattu, Tuatte I. a II., k. Tabalu, chet./luw. Tuwati§ 850, 837, 830, 788, 783, 738
Tuba’alu, ass.§ viz Itto-Ba'al
Tubantí, germ. nárůdek, po něm se jmenuje holandské m. Twente§ 14+, 58+
Túbassis, bůh Pidasských§ 321
Túbiás§ viz Tóbiás
Tuccia, řec. Tykkiá, vestálka, která donesla vodu v sítu§ 235
Tucciánus n. Ucciánus, legát§ 237+
M. Tucció, kurul. aedil§ 193
L. Tuccius, lékař Sullův§ 79
Tuder, m. v Umbrii, dř. Tutere, dn. Todi, obyvatelé Tudertés§ 83
Tudchalia, Tudchalija, Tutchalija, jméno chetitských vládců, gen. Tudchaliji:
Tudchalia I., k.§ 1700, 1650
Tudchalia II., k. Chetitů§ 1460, 1441, 1440
Tudchalia III., rod. jm. Tašmi-šarri, k. Chetitů§ 1460, 1420, 1400, 1370
Tudchalia IV., k. Chetitů, rod. jménem Chišmi-Šarruma§ 1460, 1290, 1250, 1233, 1230, 1220
Tudchalia ml., s. Tudchaliji III.§ 1460, 1400
Tudija, ass. šejk§ 2400
Túdó z Mýsie, dc. Arnóssova, manž. Gýgova§ 716
Túdú§ viz Nýsiá
Tudrus, k. germ. Quádů§ 6
Túfaios z Uruku§ viz Artemidóros z Uruku
Túfion§ viz Džertej
Tugdammé§ viz Dugdammé
Tuge (?) z Kiše, k.; možné též např. túg.e/azalag, ašláku, pradlák?§ 2550, 2490
tugurium Rómulí, casa R., "Rómulova chýše"§ 753
Tuchamme z Ištundy, k.§ 738
Tuchana§ viz Tyana
tuchkaniš, chet. korunní princ, titul§ 1440, 1330, 1288
Tuja, manž. Setiho I., m. Ramessea II.§ 1319
Tukín-chatta-migríša, d. Ibbi-Sîna Urského, provdána do Zabšali§ 2039, 2028
Tuli, země na sev. Armenie§ 754
Tulingové, germ. kmen u dn. Bodamského jezera§ 58
Tullia, dvě d. římského krále Servia Tullia, provdané za s. L. Tarquinia I. L. Tarquinia II. a Arrúnta§ 542, 534
Tullia, dc. M. Tullia Cicerona, man.ž. C. Calpurnia Pisona Frugi, Furia Crassipa a P. Cornélia Dolábelly§ 45
Tulliánum, carcer tulliánus, věznice v Římě na úpatí Capitólia, středověkým označením Mámertínum; název snad od jména krále Ser. Tullia§ 63-, 28+, 34+, 64+, 142+
Tuliassové, kelt. nárůdek v Alpách v údolí Anaunia§ 46+
Attius Tullius, vůdce Volsků§ 491, 490, 488
M. Tullius, klient řečníkův§ 75
M. Tullius Albinovánus, žalobce§ 56
P. Tullius Albinovánus, mariovec a zrádce§ 82
Sp. Tullius z Cornicula, manž. Ocrisie§ 578
C. Tullius Capitó Pompóniánus Firmus§ cos. suff. 84+
Servius Tullius§ viz Servius T.
M. Tullius Ciceró, advokát a politik, manž. Terentie, starší b. Q. Tullia, syn stejnojmenného otce s Helvií§ 1. 769, 341, 270, 218, 214, 212, 166, 141, 139, 138, 121, 118, 117, 109, 106, 103, 100, 95, 89, 88, 83 - 77, 75, 74, 70, 69, 67 - 64, cos. 63, 63 - 54, 52 - 50, 48 - 43, 37, 30, 11-, 6+, 261+, 390+; 2. 45 - 43, 30, cos. suff. 30, syn č. 1 (jediný z rodiny přežil občanské války)
Q. Tullius Ciceró§ 1. propraet. v Asii, Caesarův legát v Galliích, mladší b. advokátův, manž. Pompónie, o. stejnojmenného syna, 69, 62, 59, 57, 54, 53, 51, 43; 2. s. předešlého, 43
Přízvisko C. pochází od cizrny (bot. cicer arietinum/cizrna beraní) a po rodině řečníkově se rostlina proslavila 30. března 1282 za sicilského povstání proti vojákům Karla z Anjou chystajícího výpravu proti Kónstantínopoli. Toho dne povraždili Sicilané na patnáct tisíc Francouzů. Když si nebyli jisti, ptali se na cizrnu, v sicilské italštině ciciri: kdo to neuměl vyslovit, byl zabit ("sicilské nešpory", vespri siciliani).
Tullius Críspínus, praef. praet.§ 193+
M. Tullius Cratippus§ viz Kratippos z Pergama
M. Tullius Decula§ cos. 81
M’. Tullius Longus§ cos. 500
P. Tullius Mársus§ cos. suff. 206+
M. Tullius Ménophilus, senátor, cos. suff. 238+§ 238+
M. Tullius Tíró, Cicerónův propuštěnec§ 103, 63, 4
P. Tullius Varró§§ cos. suff. 127+
Tullus Hostílius§ viz Hostílius
Tulpi-Tešup, s. Arnuwandy I., b. Tutchaliji III.§ 1420
Tukriš, m. neznámé polohy, snad východ. od Tigridu, sousedé Gutiů, souvisí zřejmě s Turukky§ 2346, 2078
Tukulti-apil-Ešarra I., -apal-E., k. v Aššuru, „(Má) Důvěra v prvorozeného syna (Aššurova chrámu) Ešarry“; akkad. tukultu odpovídá kassit. kadašman, sumerogram GIŠKIM. Aššur měl v městě Aššuru po vzoru Enlilově v Nippuru chrámy E-šarra a E-kur§ 1275, 1116 - 1111, 1097, 1077, 1072, 1057, 990, 935, 898, 882, 797
Tukulti-apil-Ešarra II., k. v Aššuru§ 1111, 1072, 968, 935
Tukulti-apil-Ešarra III., hebr. Tiglatpilesar/Tiglath Pileser, řec. Thaglathfallasar n. bibl. Fúl, k. Assyřanů, rodným jménem Púl, Púlu, řec. Pyas, Pylas§ 1111, 912, 755, 745 - 742, 740 - 731, 729 – 727, 720 Tukulti-Mér z Mári/Chana, aram. dyn.§ 1077
Tukulti-Ninurta I., Tukultí-Ninurta, k. Assyřanů§ 2490, 1275, 1235 až 1232, 1228, 1198, 1134, 429, 259+
Tukulti-Ninurta II., k. v Aššuru§ 1111, 891 - 882
Tumanna, m. na severu Anatolie, asi na paflagonsko-pontském pomezí§ 1370
Tummal, chrámový okrsek Nippuru s Ekurem, svatyní Enlila§ 2700, 2600, 2096
Tummana, země při severní hranici chetitské říše, její protektorát§ 1370, 1320,
Tumme, země již. od Vanu, součást Nairi§ 1113
Tuna, m. a státeček v Tabalu§ viz Atuna
tunel, první prokopaný v Evropě a transkontinentální první viz mosty, dtto nejdelší, štoly, zavodňování§ 532
tunel, pod Forem§ 46
tunel, silniční§ 76+
V Jerúsalému prokopán za krále Hizqia (vládl 728 – 699) skálou tunel/štola na zásobování vodou z pramene Gihon do nádrže Šiloach o délce 500 metrů, viz rok 728. V Gezeru je mnohem starší, kanaánský vodní přivaděč o délce 650 metrů, podobné kanaánské stavby byly v Megiddu a Hazoru. Nejstarší však v Palestíně a asi též vůbec je 115 metrů dlouhý vytesaný ve skále ve městě Ibleam/dn. Chirbet Bal'ama n. Bel'ame u Džanínu lokalita známa již z éry Osmnácté dynastie). Podzemní přivaděče vody od pramenů byly v perské říši rozšířenými stavbami.
O síti qanátů v Médii informuje Polybios v popisu událostí kolem roku 209. Ve východoíránském Gonábádu sahá hlavní pramen do hloubky 350 metrů a síť tunelů/štol (qanát) je dlouhá 33 kilometrů. Stavba pochází z asi sedmého či šestého století. Roku 714 assyrský panovník Šarru-kén II. vytáhl proti Urartu, viz v CSD, a u města Ulchu, které zničil, severozápadně od Urmijského jezera narazil na síť podzemních přivaděčů zavodňující celý jinak suchý kraj.
Zřejmě nejdelším tunelem/štolou, součást přivaděče pitné vody, je Kanál faraonů, arab. Qanát fir'aun, vedoucí z jižní Syrie do Gadar na severu dnešního Jordánska, kdysi střediska Dekapole. Aquadukt z Dillí/Dillé přes Abilu do Gadar měl 170 kilometrů, z nichž nejprve 64 vedlo povrchem, poté natřikrát zmizel v podzemí: tunely/štoly byly dlouhé jeden, jedenáct a 94 kilometry. Dosud nejdelší známé římské tunelářské dílo je dlouhé devatenáct kilometrů a je v Bologni.
Římští inženýři a kopáči vykopali v tunelu a jeho 2900 servisních šachtách přes šest set tisíc kubíků zeminy a skály, snad čtvrtinu objemu Cheopsovy pyramidy. Tunel měl průměrnou šířku 1,5 metru a výšku 2,5 metrů. Byl kopán asi v letech 90 až 210. Když byl Hadrián roku 129 v Dekapoli, byla stavba v plném proudu. Jenže inženýři to nevyměřili přesně a do Gadar přitékala voda v příliš velké hloubce... Prozkoumáván byl objekt až od roku 2004. Z jaké doby je zavodňovací systém s opevněnou usedlostí v lokalitě Qusajrát Aad/"Ádův zámek" u Lajly, střediska provincie al-Afladž v srdci Saúdské Arábie, není dosud známo.
Starost o vodu spojovala vesničany do společenství s funkčními strukturami. Pravděpodobně od římských časů funguje ve španělském regionu Valencii soud zabývající se spory sedláků závislých na zavodňovacím systému provincie. Tribunal de les Aigües de València/Tr. de las Aguas de la Vega de Valencia je nejstarší soudní institucí nepřeřerušeně fungující. Tribunal je sestaven z místních mužů, kteří nevykazují žádné právnické vzdělání. Proti jejich rozhodnutí není odvolání. Vodní soud je respektován autonomní i královskou ústavou.
Nejdelší silniční tunel římský spojoval Arvernské jezero s Kumami a měřil kilometr, dn. Grotta di Cocceio u Neapole. Inženýrem byl snad v letech 38-36 propuštěnec L. Cocceius Auctus, jemuž se přičítá též stavba Agrippova Pantheonu. Tunel byl kopán v obou směrech a opatřen ventilačními šachtami. Dodnes v provozu je tunel prokopaný roku 76-77 v Umbrii na via Flaminia dlouhý pouze 38 metrů, viz rok 76+, v lokalitě Forulum/Furlo (pertunsa petra n. lapis pertunsus, provrtaná/prokopaná skála"). Zřejmě nejkratší silniční tunel v EU je na cestě mezi obcemi Lažany a Libošovice v Českém ráji. Tzv. Pekařova brána byla zprovozněna roku 1914, je vytesána na turistické stezce do pískovcové skály, čtyři metry dlouhá a světlé výšky 4,9 metru.
Nejdelší železniční tunel byl prokopán 15. října 2010 pod gotthardským masivem, aby zkrátil cestu z Milána do Curychu. Měří 57 kilometrů, při jeho hloubení bylo přemístěno zeminy o objemu pěti Cheopsových pyramid a zkušební provoz zahájil v červnu 20126, plný provoz roku 2017. Podmořský tunel Seikan v Japonsku je dlouhý 53,9 kilometrů, tunel pod kanálem La Manche 50,5 a tubus pod Lötschbergem ve Švýcarech je dlouhý 34,6 kilometrů.
Tunés, Tunis§ = Tynés, Tynis
Tun-chuang, pinyin: Dunhuang, dříve Ša-čou/Shazhou, m. na sv. dn. prov. Kan-su§ 120, 366+
Tung Čou, Východní Čou§ = Čou
Tung-Čou-kün, tj. Princ Východu, poslední období císařské dynastie Čou§ 256, 249
Tung Čung-šu, filosof§ 179, 104
Tung Čuo/Dong Zhuo, chanský generál§ 189+
Tung-chaj/Donghai, údělné království Ťinu (dř. Wej)§ 290+
Tung-chu/Donghu, "Východní barbaři", protomongolští nomádi v Mandžusku, sever. Číně a východním Mongolsku§ 200 a srov. pod Pět barbarů, Maďaři
Tung-men/Dongmen z Lu, šlechtický rod§ 591
Tung Sien/Dong Xian, armádní velitel§ 6, 1+
Tung Ti, „císař Východu“§ 288
Tung-tu§ = Luo
Tungrové, Tungrí, germ. národ nebo skupina klanů, který se usadil na bývalém území Eburonů po roce 53 západně od Rýna v dn. Flandrech, první dostali od Keltů označení „Germáni“, více viz pod Germáni; stejnojmenné sídelní m. Tungry se dnes jmenuje Tongeren (Tongern, Tongres)§ 57, 53-, 69+, 70+, 193+, 284+, 303+, 358+
Tunguzové, též Evenkové, lid sibiřský§ 4000, 263+
Tunip, eg. Tenep, m. a stát na západu SYR polohy dn. neznámé§ 1580, 1500, 1477, 1462, 1370, 1315, 1299
Tunip-Tešup alias Tuníja z Tikunani, churrit. dyn.§ 1650
Tunisko, novodobý arab. stát§ před 6000 (2), 1780, 1303, 969 a viz pod Karthágo, Libye, Berberové
Tupkiš z Urkiše, dyn., manž. Uqníty§ 2191, 2078
Tuppi-Tešup z Amurru, dyn.§ 1350, 1317
Túr 'Abdín (syr.), "Hora otroků", kopcovitý kraj na severu Mesopotamie v Mygdonii nad Nisibinou na horním Tigridu, akk. asi Nawar a pozd. ass. Kašiári/Kašijára, řec. Masios oros, dn. v TR při sv. hranici se SYR§ 2400, 1115, 1072, 882, 879, 866, 859, 855
tur divoký, zubr, v Makedonii§ 286
Túra-Dagán, dyn. v Mári§ 2119
Túrán, Túránistán, turanismus§ 309+ viz pod Hunové
Turannius Rufínus, Tyrannius Rufínus z Iúlie Concordie zvaný též Rufínus z Aquiléie, překladatel náboženských textů z řečtiny a skladatel církevních dějin§ 260+, 345+, 373+
Turbolétové, Torbolétai, nárůdek na východě Hispánie v sousedství Sagunta§ 221, 220
Turecko, novověký stát§ před 6000 (2), 4000, 3200, 1482, 750 a viz Anatolie
Turci, turecké, turkické říše§ viz Hunové
Turci osmanští, srov. též pod Hunové§ 668, 316
Turci, seldžúčtí§ 259+
L. Turcius Apróniánus§ 1. praef. Urbí, 338+; 2. praef. Urbí, 361+, 363+
Turda, m. v Baetice, asi jiný název pro Turdetání
Turdetánové, řec. Tyrditániá/Túrdétániá, Turdetánie§ 820, 214, 212, 195 a viz Hispánia Baetica
Turdulí, Turdulí Veterés, lúsítán. národ na severu P§ 78
Turesis z Thrákie, velmož§ 26+
Turfánská proláklina, při Tárímské pánvi ve východním čín. Turkestánu/Sin-ťiangu (nejnižší místo Číny s -155 metrů pod hladinou moře)§ 177, 128
Turia, ř. vlévající se do moře ve Valencii, jméno nezměnila§ 74
Turia, Curia (?), manž. Q. Lucrétia Vespillóna§ viz laudátió Turiae
Turín§ 1455 a viz Taurinové
turínské papyry, z egyptologických sbírek/Museo Egizio. Nejznámější jsou fragmentární královský kanón/seznam panovníků pořízený za Ramesseho II., erotický papyrus z éry Ramesseovců c. 1150 s nejstaršími dochovanými pornografickými kresbičkami, papyrus s mapou cesty Ramesse IV. do Východní pouště ze stejné doby a papyrus s procesními záznamy výslechů spiklenců a vrahů Ramesse III.§ 2945, 2642, 2613, 2589, 1166 etc. pass. u dynastických datací
Túrira, churrit. m. a stát severně od Karchemiše§ 1288
turistika, srov. pod sportovní t., cestování, lázeňství a objevy§ 139, 86, 65 (?)
Turkestán, Turkistán, starší název pro Střední Asii s turkickým obyvatelstvem mezi Kaspikem a pouští Gobi (hovořilo se o ruském a čínském/Východním T.)§ 600, 256, 235, 200, 46+, 88+, 97+, 120+, 125+, 259+, 337+, 375+
turkické jazyky, turkický lid§ 6000, 4000
Turkmeni, Türkmenler, rusky Truchmeny, zastarale Turkomané. Turkický národ s vlastním státem ve Střední Asii Turkmenistánem. Turkmeni žijí i na Předním východu v Turecku, Sýrii a Iráku§ 5999, 4000, 2200, 256, 239, 237 a srov. pod Hunové.
Turmogové, Turmodigové, lat. Turmogí, - digí, též Curgoní, řec. Múrbogoi, kelt. nárůdek na horním Hibéru, v jejich sídel. m. Segisamě držel Augustus hlavní stan§ 26
Turnatu§ viz Dijála
Turnus, k. Rutulů, nárůdku latinského§ 1184, 198+
Turo, dř. čteno Čuroj, místok. v Kúši, s. Ahmoseho Si-Tajita§ 1567, 1546, 1526
Turodové, část Kallaitů na sz. Hispánie§ 75+
Turonové, lat. Turonés i Turoní, řec. Túrónes, kelt. národ na Ligeru/Loiře, se sídel. m. v Caesarodúnu, dn. Tours [v sousedství Chattů žili jiní T., nejisto, zda Germáni, možná část Hermundurů (?)]§ 57, 52-, 21+
Turpilius, básník palliát§ 103
Turpilius, malíř§ 103 a viz s. v. malíři
L. Turpilius Dexter§ cos. suff. 81+
T. Turpilius Silánus, voj. tribun, nešťastný velitel numidské Vagy§ 108
Turpiš z Urkeše, churrit. dyn. 2400
C. Turránius Gracilis, praef. annónae, rekordman císařské správy§ 22-, 14+, 48+
L. Turránius Grátiánus, praef. Urbí§ 284+
Turris Lascutána, stavba a lokalita v Baetice/Andalusii, dn. Torre de Mesa del Esparragal/Torre de Lascuta na území obce Alcalá de los Gazules§ 189
Turris Libysónis, m. na Sardinii, dn. Porto Torres§ 19+
Turša, Turuša, Tereš, eg., jeden z "mořských národů", bývá ztotožňován s předky Etrusků§ 1233
turtánu, tartánu, ass. „muž na druhém místě, jeden z nejvyšších úředníků, vojevůdce, vesír“, druhý muž po assyrském králi (min. od dob Adad-nérárího II.)§ 832 - 827, 814, 806, 790, 782, 776, 763, 755, 773, 746, 722, 701
Králové měli od roku 708 po obsazení Kummuchu dva turtány, "levé a pravé strany/turtán šuméli, turtán imitti". Co přesně dělení znamenalo a zda oba měli stejné pravomoci, nevíme.
D. n. P. Turullius, jeden z Caesarových vrahů§ 42, 31
Turukku, Turukkové, horalé a státní konglomerát/konfederace v Zágrosu, dynasty převážně Churrité, srov. se zemí Tukriš kdesi mezi Gutijci a Elamity§ 2078, 1815, 1797, 1782, 1779, 1769, 1762, 1760, 1742, 1324, 1308
Turuktu, Turukti z Ibalcha, churrit. dyn.§ 1815
Turušp᧠viz Tušpa
tús§ viz kadidlo
Tusca, řec. Tyska, oblast a m. v Áfrice, asi Thagga, arab. Duqa v TN§ 160
Túsculum, m. v Latiu, řec. Tysklon, dn. Frascati, údajně založeno Télegonem, synem Odyssea s Kirké§ 534, 506, 501, 462, 460, 459, 455, 449, 443, 418, 431, 382, 381, 378, 372, 342, 340, 338, 325, 323, 234, 211, 187, 106, 58, 56, 55, 50, 45-, 217+
L. Tusidius Campester§ cos. suff. 142+
Túskiános z Lýdie, sofista, ž. Iúliána Kappadockého§ 320+
Túskové, Túscia, Túscí§ = Etrúrie, Etruskové
Túsún, Tosun, s. osmanského walího Egypta Mehmeta Aliho Báşi§ 350+
Tušcha, m. v Nairi§ 882, 879
Tušpa, sídel. m. Urartu, též Turušpá, řec. (Vána) Thóspitis, dn. tur. jméno m. a jezera Ván, arm. Tosp§ 1320, 736, 610
Tušratta z Mitanni, k.§ 3236, 1417, 1390, 1383, 1382, 1380, 1370, 1366, 1360
Túta, thr. dynasta§ 81
Tutammu z Unqi, k.§ 870, 738
Túta-napšum, d. Narám-Sînova, jediná známá velekněžka Enlila Nippurského§ 2316, 2292
Tutanchaton/Tutanchamon, Tut-anch-Aton/Amun, panovník Osmnácté dyn. Neb-cheperu-Re/Neb-cheperu-Re-heqa-maat, Hor Ka-nechet-tut-mesut, chet. Pipchururijaš/Nipchururijaš§ 3236, 1526, 1417, 1379, 1368, 1361, 1352
Túta-šar-libbiš, manž. Šarkališarrího Akkadského§ 2255
Túthmósis (řec.)§ viz Thutmose
Tuthotep, nomarch ve Dvanácté dyn.§ 1928
Tutchalija§ viz Tudchalija
C. Tutílius Hostíliánus, stoik z etruské Cortóny§ 71+
L. Tutílius Lupercus Pontiánus§ cos. ord. 135+
L. Tutílius Pontiánus Gentiánus, snad oblíbenec/milenec Faustíny, manž. príncipa Márka§ 175+, cos. suff. 183+
Tutomotulus, dyn. Sallúviů§ 121
Tuttul, m. na Eufrátu, dn. Tell Bí'a u Raqqy v SYR, popř. Hít v IRQ, event. šlo o různá města; mladší jméno m. a ř., přítoku Eufrátu, bylo Idu, Idi, Itû ("hranice"), Ittû/Iddû ("asfalt"), řec. Is (Hérodotos), nejasné§ 2078, 1830, 1760, 1116, 1115, 908
Tutub, m. na Dijále, poblíž Baghdádu, Amority přestavěno v Dúr Samsu-ilúna, dn. lokalita Chafádží§ 2292, 2078, 2006, 1977, 1894, 1830, 1731
Tuva, sibiřská údělná republika Ruské federace§ viz pod kulinářství, za hranicemi starověku
Tuwatiš z Tabalu§ viz Tuattu
Tuwana, Tuwanuwa§ viz Tyana
Tyana (pl.), m. a syrochet./luw. stát na jihozáp. Kappadokie/centrální Antolie, domorod. Tuchana či Tuwana, Tuwanuwa, dn. Kemerhisar v TR§ 1650, 1420, 1400, 1000, 830, 740, 16-, 201+, 205+, 238+, 259+, 272+, 276+, 363+
Tyanítis, jedna z kappadockých satrapií§ 230
Týdeus z Athén, obviňovaný ze zrady za peníze§ 405
tygr, výskyt, poprvé na Západě§ 2300, 20-, 192+, 201+, 206+
Tychá, čtvrť v Syrákúsách§ 344, 212
Tyché, dór. Tychá, bohyně osudu, syrská Gád; první zmínku o ní učinil v hymnu na Démétér Homéros, když vypočítával Ókeánovy dcery, které si hrály s Korou. Búpalos, který vynikl i jako architekt, vytvořil Smyrenským jako první z umělců sochu Tyché se zemskou polokoulí na hlavě a s Amaltheiným rohem hojnosti v ruce. Pindaros Tyché nazval Ferepolis, Nesoucí města§ 560, 354, 301 (Antiocheia), 200, 101- (T. hé tés hémerás ekeinés/Fortúna huiusce dieí), 161+
Kromě Tyché, v lat. podání Fortúna, určují osud lidí a bohů Moiry, lat. Parcae. Od stejného slovního základu meris, část, meiromai, obdržet podíl, je heimarmené či memormenon, osud. Filosofové dali osudu a nezbytnosti přírodních zákonů jméno ananké, nutnost, latinsky fátum, fáta, výrok. Indická filosofie hovoří o karmě, spojení principu znovuzrození s osudem předcházejícího vtělení. Monotheistický islám zná kismet, nevyhnutelný bohem přidělený osud.
Tychaios z Numidie, dyn.§ 203
Tychandros z Athén§ 196, 169, arch. 160, 159
Tychikos, křesťan z Asie, průvodce Pavlův§ 100+
Tychikos z Argu, C. Claudius Tychicus, b. Olympie, s. Ti. Claudia T.§ 100+
Tychikos z Argu, občansky Ti. Claudius Tychicus, o. Gaia a Olympie, magnát, 100+
Tychón, přízvisko Hermovo, jméno kopí Alexandra Ferského§ 369
Tychón, seleukovský satrapa§ 220, 204
Tylis/Tylé, m. a říše Keltů v Thrákii, Tylénové. Jméno podle bulharských archeologů žije dále v lokalitě Tulovo, součást obce Mygliž ve středobulharském kraji Stara Zagora§ 277, 255, 220, 212
Tylos, Tylovci, Tylón, Tylonovci, podle Héráklaova jména v Lýdii§ viz Hérákleovci lýdští
Tylos, Týlos, Thilíánoi, ost. a protilehlá pevnina dnešní Saúdské Arábie v Arabském zálivu, sumerský a bab. Dilmun, Tilmun, dn. Bahrajn, "Ostrov dvou moří", novodobá arabská ostrovní monarchie§ 2540, 2346, 2292, 1750, 1235, 1232, 706, 676, 645, 323, 204, 124, 123+, 131+, 230+, 325+
Pro dávné obchodníky s Indií bylo překladiště v T. způsob, jak se vyhnout Elamu. Hlavními bohy v éře Ur III. byli Inzak/Inzag, sum. Ninzaga a jeho choť Meskilak, sum. Ninsikila (někdy jmenován v maskulinu). Známo je pouze jedno panovnické jméno z Tilmunu. Assyrskému králi Šarru-kénovi II. (722-705) poslal dary jistý Upéri z Tilmunu i jeho pravděpodobný nástupce Achundaru, viz rok 706. V té době se chaldajský stát Bít Jakíni rozkládal mezi Šatt al-Arabem a Tilmunem. Tilmunský král Qaná/Qanaja se podrobil, tedy poslal dary a platil tribut, Aššur-acha-iddinovi, viz rok 676.
Z mesopotamských dějin Tilmun mizí roku 544, kdy poslední z Chaldajů Nabû-ná’id do Bahrajnu poslal guvernéra. Odkryt chrám Nin-chur-sangy ze třetího až druhého tisíciletí a panovnické sídlo a též guvernétů kassitské éry (Qala’at al-Bahrajn). Ještě v hellénistické éře byl lesnatý, po staletí byl ovládán z Charakény. Portugalci dali lokalitě s pevností jméno Forte de Barém (= Qala'at al-Bahrajn).
Už roku 1879 byl na ostrově nalezen sumerský nápis „Rímum, otrok boha Inzaka, z rodu Agarum“. Rímum vládl asi v letech 1470-1450. Jeho vnuk Usiananuri […] byl v letech 1400-1380 kassitobabylónským guvernérem. Kassitským guvernérem byl Uballissu-Marduk, syn Arad-Eaův, jehož pečetní váleček se dochoval. Jiným místodržitelem byl v letech asi 1340-1320 Ilí-ippašra, který byl v Tilmunu ohrožován nájezdy Achlamů.
Po dlouhé mezeře je doložen tilmunský panovník v letech asi 720-706 Upéri, současník Šarrukéna ii., Achundaru i., král v letech snad 706-685 a Qanaja, vládnoucí v letech asi 685-660, vrstevník Aššur-acha-iddina. Jeho nástupcem byl Achundaru ii. (c. 660-635).
Z hellénismu je nápisně doložen stratégos Kéfísodóros (krátce před rokem 124 př. n. l., roku 131 n. l. jistý Iaraios/Jarchaj, satrapa Charakény/parthského údělného krále Meredáta, srov. tam, a ve stejné době Sanatruk. Předislámským kultem ctěným Tylany byl Awál znázorňovaný v podobě býčí hlavy. Awál bylo též předislámské arabské jméno ostrova. Na ostrově al-Muharraq u sev. pobřeží Bahrajnu v obci Samáhídž/syr. Mašmahíg odkryty ruiny nestoriánského kláštera ze čtvrtého století; osídlení trvalo do c. 750.
Tymfaia§ = Stymfaia
Tyndareos ze Sparty, k., o. Klytaimnéstry a nevl. o. Dioskúrů a Heleny§ 1266, 396
Tyndaridés ze Syrákús, usiloval o královládu§ 454
Tyndarión z Taromenia nebo Leontín, tyrannos§ 288, 279
Tyndaris, m. v severní části Sicílie, dn. na Capo di Tindaro§ 396, 394, 393, 345, 270, 263, 256, 254, 36
Tyne, ř. na sv. Anglie, snad římská Vedra (?)§ 100+, 122+
Tynés, Tynis (do Tynétu), lat. Tunés, Tunis, město Kartháginců v Áfrice, dn. Tunis§ 396, 310, 309, 307, 256, 255, 241, 238, 237, 204 - 202, 149
Tynnichos z Hérákleie Pontské, strat.§ 389 (o T. z Chalkidy viz v indexu s. v. lyrici)
Tynnóndás z Euboje, tyr. a k.§ 600
Tyrannión z Amísu zvaný Korymbos/"vrcholek, asi Třešnička", označovaný za Staršího, rodným jménem Theofrastos, grammatik§ 88, 84, 50 a viz s. v. grammatici
Tyrannión z Foiníkie, označován za Mladšího, rodným jménem Dioklés, ž. předešlého, grammatik§ 50 a viz s. v. grammatici
Tyrannión z Messénie, "filosofos"§ viz s. v. věštění
Tyrannius§ viz Turannius
tyrannobijci, tyrannoktonoi§ v Athénách, 514, 294; 281 v Íliu, v Kýréně 96 (žena);
Tyrannos, Tyrannión (?)§ viz s. v. grammatici
tyrannos, tyrannoi, tyrannové, „vládcové“, tyrannis, tyrannida; lat. tyrannus§ předmluva, 863 a passim
Pův. vládci protiaristokratických režimů, kteří zbavili moci rodovou šlechtu, od 4. století a v hellénismu usurpátoři-samovládci v démokratických státech, nebo usurpátoři vládnoucí jménem sociálně nižších vrstev, v císařské době usurpátoři trůnu, srov. období 30 tyrannů, usurpátorů v provinciích z druhé poloviny 3. st. n. l. (jejich seznam viz v příloze, Vládci iii.).
Poprvé slovo zřejmě „foiníckého“ původu použil Archilochos z Paru o Lýdovi Gýgovi, pučistovi proti královské dynastii. Lýd se stal Hellénům jakýmsi vzorem-pratyrannem s gardou s kopími nebo dřevěnými palicemi (srov. dnešní pálky). Tyrannidu zažil téměř každý hellénský stát s výjimkou Lakedaimonských a asi také Aigínských. Za prvního evropského „tyranna“ bývá pokládán král Feidón v Argu. Perští panovníci likvidovali volitelné režimy a systematicky podporovali v anatolských hellénských i domorodých státech samovlády. Běžencům a kolaborantům z Hellady dopřávali tyrannid odměnou, srov. osud Themistokleův. V římské době a hlavně u autorů píšících řecky byli za tyranny označováni usurpátoři.
Dodnes platí, že "tyranni" se rodí z oligarchie nebo demokracie a v obou případech v okamžiku, kdy lidé cítí ohrožení a naletí člověku slibujícímu snadná řešení; hovoří se pak o demagogii n. populismu.
O odplatách na krutovládcích viz pod král.
tyrannoktonos§ viz tyrannobijci
Tyrás, ř. a m., pozd. též Danastris, Danaster, dn. ř. Dněstr, Dnister, Nistriu a dn. m. Belgorod Dněstrovskij; Podněstří§ 135-, 118+, 269+, 272+, 375+
Tyrbeion, m. v Akarnánii polohy nejasné§ 279
Tyresus, Pyresus z Keltibérie, velmož§ 142
Tyriaion, Toriaion, m. v Pisidii, dn. asi ruiny u Kozağaçı u Antalye v TR§ 166
tyrimnaia, slavnosti v Thyateirách§ 133
Tyrimmás z Makedonie, k., o. Perdikky I.§ 742, 695, 133
Tyrimnos, Apollón Tyrimnos, luw. Tiwat/Tiwad, sluneční kult v Thyateirách§ 133
Tyrrhastiadás z Kýmy, údajný hellénský přeběhlík v Thermopylách§ 480
Tyrrhénoi, Tyrsénoi, Tyrrhéniá (řec.)§ 750, 424, 415, zřejmě = Etruskové, Etrúrie
Tyrrhénské moře§ 40
Tyrrhos, ptolemajovský vojevůdce, snad Pyrrhos (?)§ 88
Tyriespis n. Terioltés, satrapa Parapamisadů§ 327 - 325
Tyrillos z Neápole (nevíme, které), vyslanec Kotya II.§ 277
Tyrittos, m. nebo pevnost na Sicílii polohy neznámé§ 263
Tyrodyza, Tyrodydza§ viz Teiristasis
Tyroly, Jižní Tyroly, Tirol, novodobá alpská země§ 5200, 1300, 46+
Týrón z Téu, s. Polythrův, vyznamenán v Bargyliích§ 268
Tyros, m. ve Foiníkii, pův. jménem Sarra, dn. hebr. Zór, ass. Surru/Súru, arab. Súr v Libanonu, obec na přilehlé pevnině: Ušu§ 1450, 1424, 1373, 1365, 1319, 1200, 1095, 1070, 1048, 990, 972, 969, 936, 887, 877, 876, 856, 841, 838, 820, 814, 800, 776, 740, 729, 700, 677, 673, 669, 665, 654, 605, 586, 573, 570, 565, 559, 558, 551, 501, 654, 531, 491, 405, 391, 398, 348 (?), 333 - 330, 324, 321, 315, 314, 312, 298, 286, 275, 250, 219, 217, 195, 177, 169, 162, 144, 140, 128, 125, 105, 88, 86, 64, 54, 52, 50, 48, 47, 43, 41, 40, 37, 20-, 40+, 51+, 105+, 129+, 194+, 195+, 219+, 223+, 232+, 247+, 249+, 311+, 335+, 355+, 378+
Jedna z datací tvrdí, že T. byl založen kolem roku 2750, jiná, že rok před pádem Ília (1185). Po celý starověk město s lidnatým zázemím: římský hippodromos o 480 m délky pojal třicet tisíc diváků. O konfederaci Tyru se Sídónem viz rok 990.
Tyros, mí. v údolí Jordánu u Ammánu, dn. 'Aráq al-'amír/'Iráq al-'amír, "Knížecí jeskyně" v JOR ve Wádí as-sír/"Údolí zahrad"§ 259, 182
Tyrtaios z Athén, Mílétu nebo ze Sparty, s. Archembrotův, básník a hudebník§ 676
Tyrtamos z Eresu§ viz Theofrastos
Tyska§ viz Tusca
Tzirallon, pevnost/osada u Kainofrúria n. jiné jméno pro K.§ 313+