Tu-Tz

 

Tu/Du, ťinská císařovna, manž. Čchengova§ 325+ 

Tu Ao/Du Ao n. Čung-ao/Zhongao z Čchu, vévoda§ 685, 677

Tuaregové, berberský národ na Sahaře a v Sáhelu§ 201

Tuattu, Tuatte I. a II., k. Tabalu, chet./luw. Tuwati§ 850, 837, 830, 788, 783, 738

Tuba’alu, ass.§ viz Itto-Ba'al 

Tubantí, germ. nárůdek, po něm se jmenuje holandské m. Twente§ 14+, 58+  

Túbassis, bůh Pidasských§ 321

Túbiás§ viz Tóbiás

Tuccia, řec. Tykkiá, vestálka, která donesla vodu v sítu§ 235

Tucciánus n. Ucciánus, legát§ 237+ 

M. Tucció, kurul. aedil§ 193

L. Tuccius, lékař Sullův§ 79

Tuder, m. v Umbrii, dř. Tutere, dn. Todi, obyvatelé Tudertés§ 83

Tudchalia, Tudchalija, Tutchalija, jméno chetitských vládců, gen. Tudchaliji: 

Tudchalia I., k.§ 1700, 1650 

Tudchalia II., k. Chetitů§ 1460, 1441, 1440 

Tudchalia III., rod. jm. Tašmi-šarri, k. Chetitů§ 1460, 1420, 1400, 1370   

Tudchalia IV., k. Chetitů, rod. jménem Chišmi-Šarruma§ 1460, 1290, 1250, 1233, 1230, 1220  

Tudchalia ml., s. Tudchaliji III.§ 1460, 1400 

Tudija, ass. šejk§ 2400 

Túdó z Mýsie, dc. Arnóssova, manž. Gýgova§ 716

Túdú§ viz Nýsiá

Tudrus, k. germ. Quádů§ 6

Túfaios z Uruku§ viz Artemidóros z Uruku 

Túfion§ viz Džertej

Tugdammé§ viz Dugdammé

Tuge (?) z Kiše, k.; možné též např. túg.e/azalag, ašláku, pradlák?§ 2550, 2490 

tugurium Rómulí, casa R., "Rómulova chýše"§ 753

Tuchamme z Ištundy, k.§ 738

Tuchana§ viz Tyana

tuchkaniš, chet. korunní princ, titul§ 1440, 1330, 1288 

Tuja, manž. Setiho I., m. Ramessea II.§ 1319 

Tukín-chatta-migríša, d. Ibbi-Sîna Urského, provdána do Zabšali§ 2039, 2028  

Tuli, země na sev. Armenie§ 754

Tulingové, germ. kmen u dn. Bodamského jezera§ 58

Tullia, dvě d. římského krále Servia Tullia, provdané za s. L. Tarquinia I. L. Tarquinia II. a Arrúnta§ 542, 534

Tullia, dc. M. Tullia Cicerona, man.ž. C. Calpurnia Pisona Frugi, Furia Crassipa a P. Cornélia Dolábelly§ 45

Tulliánum, carcer tulliánus, věznice v Římě na úpatí Capitólia, středověkým označením Mámertínum; název snad od jména krále Ser. Tullia§ 63-, 28+, 34+, 64+, 142+   

Tuliassové, kelt. nárůdek v Alpách v údolí Anaunia§ 46+ 

Attius Tullius, vůdce Volsků§ 491, 490, 488
M. Tullius, klient řečníkův§ 75

M. Tullius Albinovánus, žalobce§ 56

P. Tullius Albinovánus, mariovec a zrádce§ 82 

Sp. Tullius z Cornicula, manž. Ocrisie§ 578

C. Tullius Capitó Pompóniánus Firmus§ cos. suff. 84+ 

Servius Tullius§ viz Servius T.

M. Tullius Ciceró, advokát a politik, manž. Terentie, starší b. Q. Tullia, syn stejnojmenného otce s Helvií§ 1. 769, 341, 270, 218, 214, 212, 166, 141, 139, 138, 121, 118, 117, 109, 106, 103, 100, 95, 89, 88, 83 - 77, 75, 74, 70, 69, 67 - 64, cos. 63, 63 - 54, 52 - 50, 48 - 43, 37, 30, 11-, 6+, 261+, 390+; 2. 45 - 43, 30, cos. suff. 30, syn č. 1 (jediný z rodiny přežil občanské války)
Q. Tullius Ciceró§ 1. propraet. v Asii, Caesarův legát v Galliích, mladší b. advokátův, manž. Pompónie, o. stejnojmenného syna, 69, 62, 59, 57, 54, 53, 51, 43; 2. s. předešlého, 43  

Přízvisko C. pochází od cizrny (bot. cicer arietinum/cizrna beraní) a po rodině řečníkově se rostlina proslavila 30. března 1282 za sicilského povstání proti vojákům Karla z Anjou chystajícího výpravu proti Kónstantínopoli. Toho dne povraždili Sicilané na patnáct tisíc Francouzů. Když si nebyli jisti, ptali se na cizrnu, v sicilské italštině ciciri: kdo to neuměl vyslovit, byl zabit ("sicilské nešpory", vespri siciliani).

Tullius Críspínus, praef. praet.§ 193+ 

M. Tullius Cratippus§ viz Kratippos z Pergama

M. Tullius Decula§ cos. 81

M’. Tullius Longus§ cos. 500

P. Tullius Mársus§ cos. suff. 206+ 

M. Tullius Ménophilus, senátor, cos. suff. 238+§ 238+ 

M. Tullius Tíró, Cicerónův propuštěnec§ 103, 63, 4

P. Tullius Varró§§ cos. suff. 127+ 

Tullus Hostílius§ viz Hostílius 

Tulpi-Tešup, s. Arnuwandy I., b. Tutchaliji III.§ 1420 

Tukriš, m. neznámé polohy, snad východ. od Tigridu, sousedé Gutiů, souvisí zřejmě s Turukky§ 2346, 2078 

Tukulti-apil-Ešarra I., -apal-E., k. v Aššuru, „(Má) Důvěra v prvorozeného syna (Aššurova chrámu) Ešarry“; akkad. tukultu odpovídá kassit. kadašman, sumerogram GIŠKIM. Aššur měl v městě Aššuru po vzoru Enlilově v Nippuru chrámy E-šarra a E-kur§ 1275, 1116 - 1111, 1097, 1077, 1072, 1057, 990, 935, 898, 882, 797  

Tukulti-apil-Ešarra II., k. v Aššuru§ 1111, 1072, 968, 935  

Tukulti-apil-Ešarra III., hebr. Tiglatpilesar/Tiglath Pileser, řec. Thaglathfallasar n. bibl. Fúl, k. Assyřanů, rodným jménem Púl, Púlu, řec. Pyas, Pylas§ 1111, 912, 755, 745 - 742, 740 - 731, 729 – 727, 720 Tukulti-Mér z Mári/Chana, aram. dyn.§ 1077

Tukulti-Ninurta I., Tukultí-Ninurta, k. Assyřanů§ 2490, 1275, 1235 až 1232, 1228, 1198, 1134, 429, 259+ 

Tukulti-Ninurta II., k. v Aššuru§ 1111, 891 - 882   

Tumanna, m. na severu Anatolie, asi na paflagonsko-pontském pomezí§ 1370 

Tummal, chrámový okrsek Nippuru s Ekurem, svatyní Enlila§ 2700, 2600, 2096  

Tummana, země při severní hranici chetitské říše, její protektorát§ 1370, 1320, 

Tumme, země již. od Vanu, součást Nairi§ 1113 

Tuna, m. a státeček v Tabalu§ viz Atuna

tunel, první prokopaný v Evropě a transkontinentální první viz mosty, dtto nejdelší, štoly, zavodňování§ 532
tunel, pod Forem§ 46

tunel, silniční§ 76+ 

V Jerúsalému prokopán za krále Hizqia (vládl 728 – 699) skálou tunel/štola na zásobování vodou z pramene Gihon do nádrže Šiloach o délce 500 metrů, viz rok 728. V Gezeru je mnohem starší, kanaánský vodní přivaděč o délce 650 metrů, podobné kanaánské stavby byly v Megiddu a Hazoru. Nejstarší však v Palestíně a asi též vůbec je 115 metrů dlouhý vytesaný ve skále ve městě Ibleam/dn. Chirbet Bal'ama n. Bel'ame u Džanínu lokalita známa již z éry Osmnácté dynastie). Podzemní přivaděče vody od pramenů byly v perské říši rozšířenými stavbami.

O síti qanátů v Médii informuje Polybios v popisu událostí kolem roku 209. Ve východoíránském Gonábádu sahá hlavní pramen do hloubky 350 metrů a síť tunelů/štol (qanát) je dlouhá 33 kilometrů. Stavba pochází z asi sedmého či šestého století. Roku 714 assyrský panovník Šarru-kén II. vytáhl proti Urartu, viz v CSD, a u města Ulchu, které zničil, severozápadně od Urmijského jezera narazil na síť podzemních přivaděčů zavodňující celý jinak suchý kraj.
Zřejmě nejdelším tunelem/štolou, součást přivaděče pitné vody, je Kanál faraonů, arab. Qanát fir'aun, vedoucí z jižní Syrie do Gadar na severu dnešního Jordánska, kdysi střediska Dekapole. Aquadukt z Dillí/Dillé přes Abilu do Gadar měl 170 kilometrů, z nichž nejprve 64 vedlo povrchem, poté natřikrát zmizel v podzemí: tunely/štoly byly dlouhé jeden, jedenáct a 94 kilometry. Dosud nejdelší známé římské tunelářské dílo je dlouhé devatenáct kilometrů a je v Bologni.

Římští inženýři a kopáči vykopali v tunelu a jeho 2900 servisních šachtách přes šest set tisíc kubíků zeminy a skály, snad čtvrtinu objemu Cheopsovy pyramidy. Tunel měl průměrnou šířku 1,5 metru a výšku 2,5 metrů. Byl kopán asi v letech 90 až 210. Když byl Hadrián roku 129 v Dekapoli, byla stavba v plném proudu. Jenže inženýři to nevyměřili přesně a do Gadar přitékala voda v příliš velké hloubce... Prozkoumáván byl objekt až od roku 2004. Z jaké doby je zavodňovací systém s opevněnou usedlostí v lokalitě Qusajrát Aad/"Ádův zámek" u Lajly, střediska provincie al-Afladž v srdci Saúdské Arábie, není dosud známo. 

Starost o vodu spojovala vesničany do společenství s funkčními strukturami. Pravděpodobně od římských časů funguje ve španělském regionu Valencii soud zabývající se spory sedláků závislých na zavodňovacím systému provincie. Tribunal de les Aigües de València/Tr. de las Aguas de la Vega de Valencia je nejstarší soudní institucí nepřeřerušeně fungující. Tribunal je sestaven z místních mužů, kteří nevykazují žádné právnické vzdělání. Proti jejich rozhodnutí není odvolání. Vodní soud je respektován autonomní i královskou ústavou.  

Nejdelší silniční tunel římský spojoval Arvernské jezero s Kumami a měřil kilometr, dn. Grotta di Cocceio u Neapole. Inženýrem byl snad v letech 38-36 propuštěnec L. Cocceius Auctus, jemuž se přičítá též stavba Agrippova Pantheonu. Tunel byl kopán v obou směrech a opatřen ventilačními šachtami. Dodnes v provozu je tunel prokopaný roku 76-77 v Umbrii na via Flaminia dlouhý pouze 38 metrů, viz rok 76+, v lokalitě Forulum/Furlo (pertunsa petra n. lapis pertunsus, provrtaná/prokopaná skála"). Zřejmě nejkratší silniční tunel v EU je na cestě mezi obcemi Lažany a Libošovice v Českém ráji. Tzv. Pekařova brána byla zprovozněna roku 1914, je vytesána na turistické stezce do pískovcové skály, čtyři metry dlouhá a světlé výšky 4,9 metru.

Nejdelší železniční tunel byl prokopán 15. října 2010 pod gotthardským masivem, aby zkrátil cestu z Milána do Curychu. Měří 57 kilometrů, při jeho hloubení bylo přemístěno zeminy o objemu pěti Cheopsových pyramid a zkušební provoz zahájil v červnu 20126, plný provoz roku 2017. Podmořský tunel Seikan v Japonsku je dlouhý 53,9 kilometrů, tunel pod kanálem La Manche 50,5 a tubus pod Lötschbergem ve Švýcarech je dlouhý 34,6 kilometrů.


Tunés, Tunis§ = Tynés, Tynis 

Tun-chuang, pinyin: Dunhuang, dříve Ša-čou/Shazhou, m. na sv. dn. prov. Kan-su§ 120, 366+ 

Tung Čou, Východní Čou§ = Čou

Tung-Čou-kün, tj. Princ Východu, poslední období císařské dynastie Čou§ 256, 249

Tung Čung-šu, filosof§ 179, 104

Tung Čuo/Dong Zhuo, chanský generál§ 189+ 

Tung-chaj/Donghai, údělné království Ťinu (dř. Wej)§ 290+ 

Tung-chu/Donghu, "Východní barbaři", protomongolští nomádi v Mandžusku, sever. Číně a východním Mongolsku§ 200 a srov. pod Pět barbarů, Maďaři  

Tung-men/Dongmen z Lu, šlechtický rod§ 591

Tung Sien/Dong Xian, armádní velitel§ 6, 1+

Tung Ti, „císař Východu“§ 288

Tung-tu§ = Luo

Tungrové, Tungrí, germ. národ nebo skupina klanů, který se usadil na bývalém území Eburonů po roce 53 západně od Rýna v dn. Flandrech, první dostali od Keltů označení „Germáni“, více viz pod Germáni; stejnojmenné sídelní m. Tungry se dnes jmenuje Tongeren (Tongern, Tongres)§ 57, 53-, 69+, 70+, 193+, 284+, 303+, 358+      

Tunguzové, též Evenkové, lid sibiřský§ 4000, 263+ 

Tunip, eg. Tenep, m. a stát na západu SYR polohy dn. neznámé§ 1580, 1500, 1477, 1462, 1370, 1315, 1299  

Tunip-Tešup alias Tuníja z Tikunani, churrit. dyn.§ 1650 

Tunisko, novodobý arab. stát§ před 6000 (2), 1780, 1303, 969 a viz pod Karthágo, Libye, Berberové

Tupkiš z Urkiše, dyn., manž. Uqníty§ 2191, 2078

Tuppi-Tešup z Amurru, dyn.§ 1350, 1317   

Túr 'Abdín (syr.), "Hora otroků", kopcovitý kraj na severu Mesopotamie v Mygdonii nad Nisibinou na horním Tigridu, akk. asi Nawar a pozd. ass. Kašiári/Kašijára, řec. Masios oros, dn. v TR při sv. hranici se SYR§ 2400, 1115, 1072, 882, 879, 866, 859, 855   

tur divoký, zubr, v Makedonii§ 286

Túra-Dagán, dyn. v Mári§ 2119 

Túrán, Túránistán, turanismus§ 309+  viz pod Hunové

Turannius Rufínus, Tyrannius Rufínus z Iúlie Concordie zvaný též Rufínus z Aquiléie, překladatel náboženských textů z řečtiny a skladatel církevních dějin§ 260+, 345+, 373+

Turbolétové, Torbolétai, nárůdek na východě Hispánie v sousedství Sagunta§ 221, 220 

Turecko, novověký stát§ před 6000 (2), 4000, 3200, 1482, 750 a viz Anatolie  

Turci, turecké, turkické říše§ viz Hunové 

Turci osmanští, srov. též pod Hunové§ 668, 316

Turci, seldžúčtí§ 259+ 

L. Turcius Apróniánus§ 1. praef. Urbí, 338+; 2. praef. Urbí, 361+, 363+  

Turda, m. v Baetice, asi jiný název pro Turdetání
Turdetánové, řec. Tyrditániá/Túrdétániá, Turdetánie§ 820, 214, 212, 195 a viz Hispánia Baetica

Turdulí, Turdulí Veterés, lúsítán. národ na severu P§ 78

Turesis z Thrákie, velmož§ 26+ 

Turfánská proláklina, při Tárímské pánvi ve východním čín. Turkestánu/Sin-ťiangu (nejnižší místo Číny s -155 metrů pod hladinou moře)§ 177, 128

Turia, ř. vlévající se do moře ve Valencii, jméno nezměnila§ 74

Turia, Curia (?), manž. Q. Lucrétia Vespillóna§ viz laudátió Turiae

Turín§ 1455 a viz Taurinové 

turínské papyry, z egyptologických sbírek/Museo Egizio. Nejznámější jsou fragmentární královský kanón/seznam panovníků pořízený za Ramesseho II., erotický papyrus z éry Ramesseovců c. 1150 s nejstaršími dochovanými pornografickými kresbičkami, papyrus s mapou cesty Ramesse IV. do Východní pouště ze stejné doby a papyrus s procesními záznamy výslechů spiklenců a vrahů Ramesse III.§ 2945, 2642, 2613, 2589, 1166 etc. pass. u dynastických datací   

Túrira, churrit. m. a stát severně od Karchemiše§ 1288 

turistika, srov. pod sportovní t., cestování, lázeňství a objevy§ 139, 86, 65 (?) 

Turkestán, Turkistán, starší název pro Střední Asii s turkickým obyvatelstvem mezi Kaspikem a pouští Gobi (hovořilo se o ruském a čínském/Východním T.)§ 600, 256, 235, 200, 46+, 88+, 97+, 120+, 125+, 259+, 337+, 375+        

turkické jazyky, turkický lid§ 6000, 4000

Turkmeni, Türkmenler, rusky Truchmeny, zastarale Turkomané. Turkický národ s vlastním státem ve Střední Asii Turkmenistánem. Turkmeni žijí i na Předním východu v Turecku, Sýrii a Iráku§ 5999, 4000, 2200, 256, 239, 237 a srov. pod Hunové. 

 

Turmogové, Turmodigové, lat. Turmogí, - digí, též Curgoní, řec. Múrbogoi, kelt. nárůdek na horním Hibéru, v jejich sídel. m. Segisamě držel Augustus hlavní stan§ 26

 

Turnatu§ viz Dijála

Turnus, k. Rutulů, nárůdku latinského§ 1184, 198+ 

Turo, dř. čteno Čuroj, místok. v Kúši, s. Ahmoseho Si-Tajita§ 1567, 1546, 1526  

Turodové, část Kallaitů na sz. Hispánie§ 75+ 

Turonové, lat. Turonés i Turoní, řec. Túrónes, kelt. národ na Ligeru/Loiře, se sídel. m. v Caesarodúnu, dn. Tours [v sousedství Chattů žili jiní T., nejisto, zda Germáni, možná část Hermundurů (?)]§ 57, 52-, 21+ 

Turpilius, básník palliát§ 103

Turpilius, malíř§ 103 a viz s. v. malíři

L. Turpilius Dexter§ cos. suff. 81+ 

T. Turpilius Silánus, voj. tribun, nešťastný velitel numidské Vagy§ 108

Turpiš z Urkeše, churrit. dyn. 2400 

C. Turránius Gracilis, praef. annónae, rekordman císařské správy§ 22-, 14+, 48+  

L. Turránius Grátiánus, praef. Urbí§ 284+ 

Turris Lascutána, stavba a lokalita v Baetice/Andalusii, dn. Torre de Mesa del Esparragal/Torre de Lascuta na území obce Alcalá de los Gazules§ 189

Turris Libysónis, m. na Sardinii, dn. Porto Torres§ 19+

Turša, Turuša, Tereš, eg., jeden z "mořských národů", bývá ztotožňován s předky Etrusků§ 1233 

turtánu, tartánu, ass. „muž na druhém místě, jeden z nejvyšších úředníků, vojevůdce, vesír“, druhý muž po assyrském králi (min. od dob Adad-nérárího II.)§ 832 - 827, 814, 806, 790, 782, 776, 763, 755, 773, 746, 722, 701 

Králové měli od roku 708 po obsazení Kummuchu dva turtány, "levé a pravé strany/turtán šuméli, turtán imitti". Co přesně dělení znamenalo a zda oba měli stejné pravomoci, nevíme.  

D. n. P. Turullius, jeden z Caesarových vrahů§ 42, 31

Turukku, Turukkové, horalé a státní konglomerát/konfederace v Zágrosu, dynasty převážně Churrité, srov. se zemí Tukriš kdesi mezi Gutijci a Elamity§ 2078, 1815, 1797, 1782, 1779, 1769, 1762, 1760, 1742, 1324, 1308          

Turuktu, Turukti z Ibalcha, churrit. dyn.§ 1815 

Turušp᧠viz Tušpa

tús§ viz kadidlo

Tusca, řec. Tyska, oblast a m. v Áfrice, asi Thagga, arab. Duqa v TN§ 160

Túsculum, m. v Latiu, řec. Tysklon, dn. Frascati, údajně založeno Télegonem, synem Odyssea s Kirké§ 534, 506, 501, 462, 460, 459, 455, 449, 443, 418, 431, 382, 381, 378, 372, 342, 340, 338, 325, 323, 234, 211, 187, 106, 58, 56, 55, 50, 45-, 217+ 

L. Tusidius Campester§ cos. suff. 142+ 

Túskiános z Lýdie, sofista, ž. Iúliána Kappadockého§ 320+ 

Túskové, Túscia, Túscí§ = Etrúrie, Etruskové

Túsún, Tosun, s. osmanského walího Egypta Mehmeta Aliho Báşi§ 350+ 

Tušcha, m. v Nairi§ 882, 879 

Tušpa, sídel. m. Urartu, též Turušpá, řec. (Vána) Thóspitis, dn. tur. jméno m. a jezera Ván, arm. Tosp§ 1320, 736, 610 

Tušratta z Mitanni, k.§ 3236, 1417, 1390, 1383, 1382, 1380, 1370, 1366, 1360    

Túta, thr. dynasta§ 81

Tutammu z Unqi, k.§ 870, 738

Túta-napšum, d. Narám-Sînova, jediná známá velekněžka Enlila Nippurského§ 2316, 2292  

Tutanchaton/Tutanchamon, Tut-anch-Aton/Amun, panovník Osmnácté dyn. Neb-cheperu-Re/Neb-cheperu-Re-heqa-maat, Hor Ka-nechet-tut-mesut, chet. Pipchururijaš/Nipchururijaš§ 3236, 1526, 1417, 1379, 1368, 1361, 1352    

Túta-šar-libbiš, manž. Šarkališarrího Akkadského§ 2255 

Túthmósis (řec.)§ viz Thutmose 

Tuthotep, nomarch ve Dvanácté dyn.§ 1928 

Tutchalija§ viz Tudchalija

C. Tutílius Hostíliánus, stoik z etruské Cortóny§ 71+ 

L. Tutílius Lupercus Pontiánus§ cos. ord. 135+ 

L. Tutílius Pontiánus Gentiánus, snad oblíbenec/milenec Faustíny, manž. príncipa Márka§ 175+, cos. suff. 183+ 

Tutomotulus, dyn. Sallúviů§ 121

Tuttul, m. na Eufrátu, dn. Tell Bí'a u Raqqy v SYR, popř. Hít v IRQ, event. šlo o různá města; mladší jméno m. a ř., přítoku Eufrátu, bylo Idu, Idi, Itû ("hranice"), Ittû/Iddû ("asfalt"), řec. Is (Hérodotos), nejasné§ 2078, 1830, 1760, 1116, 1115, 908     

Tutub, m. na Dijále, poblíž Baghdádu, Amority přestavěno v Dúr Samsu-ilúna, dn. lokalita Chafádží§ 2292, 2078, 2006, 1977, 1894, 1830, 1731      

Tuva, sibiřská údělná republika Ruské federace§ viz pod kulinářství, za hranicemi starověku

Tuwatiš z Tabalu§ viz Tuattu

Tuwana, Tuwanuwa§ viz Tyana

Tyana (pl.), m. a syrochet./luw. stát na jihozáp. Kappadokie/centrální Antolie, domorod. Tuchana či Tuwana, Tuwanuwa, dn. Kemerhisar v TR§ 1650, 1420, 1400, 1000, 830, 740, 16-, 201+, 205+, 238+, 259+, 272+, 276+, 363+    

Tyanítis, jedna z kappadockých satrapií§ 230

Týdeus z Athén, obviňovaný ze zrady za peníze§ 405

tygr, výskyt, poprvé na Západě§ 2300, 20-, 192+, 201+, 206+   

Tychá, čtvrť v Syrákúsách§ 344, 212

Tyché, dór. Tychá, bohyně osudu, syrská Gád; první zmínku o ní učinil v hymnu na Démétér Homéros, když vypočítával Ókeánovy dcery, které si hrály s Korou. Búpalos, který vynikl i jako architekt, vytvořil Smyrenským jako první z umělců sochu Tyché se zemskou polokoulí na hlavě a s Amaltheiným rohem hojnosti v ruce. Pindaros Tyché nazval Ferepolis, Nesoucí města§ 560, 354, 301 (Antiocheia), 200, 101- (T. hé tés hémerás ekeinés/Fortúna huiusce dieí), 161+  

Kromě Tyché, v lat. podání Fortúna, určují osud lidí a bohů Moiry, lat. Parcae. Od stejného slovního základu meris, část, meiromai, obdržet podíl, je heimarmené či memormenon, osud. Filosofové dali osudu a nezbytnosti přírodních zákonů jméno ananké, nutnost, latinsky fátum, fáta, výrok. Indická filosofie hovoří o karmě, spojení principu znovuzrození s osudem předcházejícího vtělení. Monotheistický islám zná kismet, nevyhnutelný bohem přidělený osud.

Tychaios z Numidie, dyn.§ 203 

Tychandros z Athén§ 196, 169, arch. 160, 159 

Tychikos, křesťan z Asie, průvodce Pavlův§ 100+

Tychikos z Argu, C. Claudius Tychicus, b. Olympie, s. Ti. Claudia T.§ 100+

Tychikos z Argu, občansky Ti. Claudius Tychicus, o. Gaia a Olympie, magnát, 100+  

Tychón, přízvisko Hermovo, jméno kopí Alexandra Ferského§ 369

Tychón, seleukovský satrapa§ 220, 204

Tylis/Tylé, m. a říše Keltů v Thrákii, Tylénové. Jméno podle bulharských archeologů žije dále v lokalitě Tulovo, součást obce Mygliž ve středobulharském kraji Stara Zagora§ 277, 255, 220, 212

Tylos, Tylovci, Tylón, Tylonovci, podle Héráklaova jména v Lýdii§ viz Hérákleovci lýdští 

Tylos, Týlos, Thilíánoi, ost. a protilehlá pevnina dnešní Saúdské Arábie v Arabském zálivu, sumerský a bab. Dilmun, Tilmun, dn. Bahrajn, "Ostrov dvou moří",  novodobá arabská ostrovní monarchie§ 2540, 2346, 2292, 1750, 1235, 1232, 706, 676, 645, 323, 204, 124, 123+, 131+, 230+, 325+  
Pro dávné obchodníky s Indií bylo překladiště v T. způsob, jak se vyhnout Elamu. Hlavními bohy v éře Ur III. byli Inzak/Inzag, sum. Ninzaga a jeho choť Meskilak, sum. Ninsikila (někdy jmenován v maskulinu). Známo je pouze jedno panovnické jméno z Tilmunu. Assyrskému králi Šarru-kénovi II. (722-705) poslal dary jistý Upéri z Tilmunu i jeho pravděpodobný nástupce Achundaru, viz rok 706. V té době se chaldajský stát Bít Jakíni rozkládal mezi Šatt al-Arabem a Tilmunem. Tilmunský král Qaná/Qanaja se podrobil, tedy poslal dary a platil tribut, Aššur-acha-iddinovi, viz rok 676.

Z mesopotamských dějin Tilmun mizí roku 544, kdy poslední z Chaldajů Nabû-ná’id do Bahrajnu poslal guvernéra. Odkryt chrám Nin-chur-sangy ze třetího až druhého tisíciletí a panovnické sídlo a též guvernétů kassitské éry (Qala’at al-Bahrajn). Ještě v hellénistické éře byl lesnatý, po staletí byl ovládán z Charakény. Portugalci dali lokalitě s pevností jméno Forte de Barém (= Qala'at al-Bahrajn). 

Už roku 1879 byl na ostrově nalezen sumerský nápis „Rímum, otrok boha Inzaka, z rodu Agarum“. Rímum vládl asi v letech 1470-1450. Jeho vnuk Usiananuri […] byl v letech 1400-1380 kassitobabylónským guvernérem. Kassitským guvernérem byl Uballissu-Marduk, syn Arad-Eaův, jehož pečetní váleček se dochoval. Jiným místodržitelem byl v letech asi 1340-1320 Ilí-ippašra, který byl v Tilmunu ohrožován nájezdy Achlamů.

Po dlouhé mezeře je doložen tilmunský panovník v letech asi 720-706 Upéri, současník Šarrukéna ii., Achundaru i., král v letech snad 706-685 a Qanaja, vládnoucí v letech asi 685-660, vrstevník Aššur-acha-iddina. Jeho nástupcem byl Achundaru ii. (c. 660-635). 
Z hellénismu je nápisně doložen stratégos Kéfísodóros (krátce před rokem 124 př. n. l., roku 131 n. l. jistý Iaraios/Jarchaj, satrapa Charakény/parthského údělného krále Meredáta, srov. tam, a ve stejné době Sanatruk. Předislámským kultem ctěným Tylany byl Awál znázorňovaný v podobě býčí hlavy. Awál bylo též předislámské arabské jméno ostrova. Na ostrově al-Muharraq u sev. pobřeží Bahrajnu v obci Samáhídž/syr. Mašmahíg odkryty ruiny nestoriánského kláštera ze čtvrtého století; osídlení trvalo do c. 750.


Tymfaia§ = Stymfaia

Tyndareos ze Sparty, k., o. Klytaimnéstry a nevl. o. Dioskúrů a Heleny§ 1266, 396  

Tyndaridés ze Syrákús, usiloval o královládu§ 454

Tyndarión z Taromenia nebo Leontín, tyrannos§ 288, 279

Tyndaris, m. v severní části Sicílie, dn. na Capo di Tindaro§ 396, 394, 393, 345, 270, 263, 256, 254, 36

Tyne, ř. na sv. Anglie, snad římská Vedra (?)§ 100+, 122+ 

Tynés, Tynis (do Tynétu), lat. Tunés, Tunis, město Kartháginců v Áfrice, dn. Tunis§ 396, 310, 309, 307, 256, 255, 241, 238, 237, 204 - 202, 149 

Tynnichos z Hérákleie Pontské, strat.§ 389 (o T. z Chalkidy viz v indexu s. v. lyrici)

Tynnóndás z Euboje, tyr. a k.§ 600

Tyrannión z Amísu zvaný Korymbos/"vrcholek, asi Třešnička", označovaný za Staršího, rodným jménem Theofrastos, grammatik§ 88, 84, 50 a viz s. v. grammatici

Tyrannión z Foiníkie, označován za Mladšího, rodným jménem Dioklés, ž. předešlého, grammatik§ 50 a viz s. v. grammatici 

Tyrannión z Messénie, "filosofos"§ viz s. v. věštění

Tyrannius§ viz Turannius 

tyrannobijci, tyrannoktonoi§ v Athénách, 514, 294; 281 v Íliu, v Kýréně 96 (žena);  

Tyrannos, Tyrannión (?)§ viz s. v. grammatici

tyrannos, tyrannoi, tyrannové, „vládcové“, tyrannis, tyrannida; lat. tyrannus§ předmluva, 863 a passim

Pův. vládci protiaristokratických režimů, kteří zbavili moci rodovou šlechtu, od 4. století a v hellénismu usurpátoři-samovládci v démokratických státech, nebo usurpátoři vládnoucí jménem sociálně nižších vrstev, v císařské době usurpátoři trůnu, srov. období 30 tyrannů, usurpátorů v provinciích z druhé poloviny 3. st. n. l. (jejich seznam viz v příloze, Vládci iii.).

Poprvé slovo zřejmě „foiníckého“ původu použil Archilochos z Paru o Lýdovi Gýgovi, pučistovi proti královské dynastii. Lýd se stal Hellénům jakýmsi vzorem-pratyrannem s gardou s kopími nebo dřevěnými palicemi (srov. dnešní pálky). Tyrannidu zažil téměř každý hellénský stát s výjimkou Lakedaimonských a asi také Aigínských. Za prvního evropského „tyranna“ bývá pokládán král Feidón v Argu. Perští panovníci likvidovali volitelné režimy a systematicky podporovali v anatolských hellénských i domorodých státech samovlády. Běžencům a kolaborantům z Hellady dopřávali tyrannid odměnou, srov. osud Themistokleův. V římské době a hlavně u autorů píšících řecky byli za tyranny označováni usurpátoři. 

Dodnes platí, že "tyranni" se rodí z oligarchie nebo demokracie a v obou případech v okamžiku, kdy lidé cítí ohrožení a naletí člověku slibujícímu snadná řešení; hovoří se pak o demagogii n. populismu.

O odplatách na krutovládcích viz pod král. 

tyrannoktonos§ viz tyrannobijci 

Tyrás, ř. a m., pozd. též Danastris, Danaster, dn. ř. Dněstr, Dnister, Nistriu a dn. m. Belgorod Dněstrovskij; Podněstří§ 135-, 118+, 269+, 272+, 375+    

Tyrbeion, m. v Akarnánii polohy nejasné§ 279

Tyresus, Pyresus z Keltibérie, velmož§ 142

Tyriaion, Toriaion, m. v Pisidii, dn. asi ruiny u Kozağaçı u Antalye v TR§ 166

tyrimnaia, slavnosti v Thyateirách§ 133

Tyrimmás z Makedonie, k., o. Perdikky I.§ 742, 695, 133  

Tyrimnos, Apollón Tyrimnos, luw. Tiwat/Tiwad, sluneční kult v Thyateirách§ 133

Tyrrhastiadás z Kýmy, údajný hellénský přeběhlík v Thermopylách§ 480

Tyrrhénoi, Tyrsénoi, Tyrrhéniá (řec.)§ 750, 424, 415, zřejmě = Etruskové, Etrúrie

Tyrrhénské moře§ 40

Tyrrhos, ptolemajovský vojevůdce, snad Pyrrhos (?)§ 88

Tyriespis n. Terioltés, satrapa Parapamisadů§ 327 - 325

Tyrillos z Neápole (nevíme, které), vyslanec Kotya II.§ 277

Tyrittos, m. nebo pevnost na Sicílii polohy neznámé§ 263

Tyrodyza, Tyrodydza§ viz Teiristasis

Tyroly, Jižní Tyroly, Tirol, novodobá alpská země§ 5200, 1300, 46+ 

Týrón z Téu, s. Polythrův, vyznamenán v Bargyliích§ 268

Tyros, m. ve Foiníkii, pův. jménem Sarra, dn. hebr. Zór, ass. Surru/Súru, arab. Súr v Libanonu, obec na přilehlé pevnině: Ušu§ 1450, 1424, 1373, 1365, 1319, 1200, 1095, 1070, 1048, 990, 972, 969, 936, 887, 877, 876, 856, 841, 838, 820, 814, 800, 776, 740, 729, 700, 677, 673, 669, 665, 654, 605, 586, 573, 570, 565, 559, 558, 551, 501, 654, 531, 491, 405, 391, 398, 348 (?), 333 - 330, 324, 321, 315, 314, 312, 298, 286, 275, 250, 219, 217, 195, 177, 169, 162, 144, 140, 128, 125, 105, 88, 86, 64, 54, 52, 50, 48, 47, 43, 41, 40, 37, 20-, 40+, 51+, 105+, 129+, 194+, 195+, 219+, 223+, 232+, 247+, 249+, 311+, 335+, 355+, 378+    
Jedna z datací tvrdí, že T. byl založen kolem roku 2750, jiná, že rok před pádem Ília (1185). Po celý starověk město s lidnatým zázemím: římský hippodromos o 480 m délky pojal třicet tisíc diváků. O konfederaci Tyru se Sídónem viz rok 990. 

Tyros, mí. v údolí Jordánu u Ammánu, dn. 'Aráq al-'amír/'Iráq al-'amír, "Knížecí jeskyně" v JOR ve Wádí as-sír/"Údolí zahrad"§ 259, 182

Tyrtaios z Athén, Mílétu nebo ze Sparty, s. Archembrotův, básník a hudebník§ 676

Tyrtamos z Eresu§ viz Theofrastos 

Tyska§ viz Tusca

Tzirallon, pevnost/osada u Kainofrúria n. jiné jméno pro K.§ 313+