La Gravette, mí. u Bayaku v Dordogne§ před 6000 (1)

La Madeleine, jeskyně v Dordogne, odtud prehist. éra magdalenien§ před 6000 (1)

La Manche (fr.), "Rukáv", průliv mezi F a UK, též Channel (angl.) a Ärmelkanal n. Kanal (něm.), fretum Gallicum (lat.), vody mezi oceánus Britannicus/English Channel a oc. Germánicus/Severní m.§ 260

La Marche, jeskyně v Lussac-les-Château u Poitiers§ před 6000 (1) 

La Micoque, mí. v Dordogni, odtud micoquien§ před 6000 (1)

Laandros§ viz Leandros

Laarchos§ viz Learchos

La'aš§ viz Lu'aš 

Labai (pl.), Labaiové, m. a lid kdesi v dn. Kuvajtu n. KSA§ 204

Labaja, Lab'aju ze Sechemu, dyn.§ 1361

Lábán, b. Rebekky, bibl. postava§ 2009 

labarna, kult. funkce u Chetitů (?), odvozeno asi od osobního velmožova jména§ 1840, 1700, 1650, 1525 

Labarna, panovn. jméno dynasty Pitchány z Kuššary (?)§ 1840, 1800 

Labarna I., chet. k.§ 1700, 1650

Labarna II.§ viz Chattušili I.   

Labarna, nevděčný synovec Chattušila I.§ 1650

Lá-baši-Marduk, řec. Labosordachos, k. v Babylónu („Marduk se za něho nemusí stydět“)§ 556

Lá-bâšum, Lá-bašer z Uruku, k.§ 3200, 2700  

labaron, lat. labarum, armádní standarta§ 313+

Labda z Korinthu, z rodu Bakchiovců, manž. Éetiónova, m. Kypsela I.§ 657

Labdalon, mí. a pevnost severně od Syrákús§ 414
Labe, lat. Albis, něm. Elbe, řec. Albis/gen. Albidos, ř. v Germánii pramenící podle autora ze 3. st. n. l. popisujícího situaci ve století prvním ve "Vandalských horách", srov. ale pod Hermundurové§ 5999, 5200, 1300, 500, 200, 150, 120, 113, 72, 12, 9, 8, 6-, 1+, 5+, 16+, 17+, 47+, 54+, 169+, 179+, 213+      

Jindy se Vandalské hory snad (?) nazývají Askibúrgion oros/móns Asciburgius a slovanské označení Krkonoš se dává do souvislosti s germánským lidem Korkontů žijících v polovině 2. století n. l. ve slezském podhůří (tedy v době, kdy odtud již Vandalové odešli?), srov. pod Vandalové. O polabských Germánech viz pod Suébové. 
Labeátové, lat. Labeátés, řec. Labeátai, ill. kmen na území dn. Černé Hory (Montenegra)§ 272, 228, 219, 169, 167

Jejich sídelním m. byla Skodra, Scodra, další sídla Doclea, na pobřeží Olcinium, Olchinium/řec. Olkinion n. Kolchinion, pozd. Úlkinion (dn. Ulcinj; údajně m. založeno kolonisty z Kolchidy), přístavy Rhízón/Risan v Kotor. zál. a Butua, dn. Budva.   
D. Laberius, autor mímů§ 115, 46, 43

Q. Laberius Liciniánus§ cos. suff. 144+ 

L. Laberius Máximus, prócúr. Iúdaeae§ 71+

M'. Laberius Máximus§ cos. suff. 89+, cos. ord. 103+ 

Laberius Máximus, snad některý z předešlých, majitel otroka Kallidroma, viz§ 90+

C. Laberius Priscus§ cos. suff. 142+      
Labíkové, Labící, Labícum, též Lavící, m. a lat. kmen v Latiu§ 418, 397, 45-, 306+ 
Q. Lábiénus, syn T. Lábiéna§ 63, 43, 40, 39
T. Lábiénus, Caesarův legát, pompéjovec§ 100, 63, 61, 58, 56 - 51, 49 - 45
Labos§ viz Elburz

Labótás ze Sparty, k., ión. Leóbótés§ 1026, 989, 886 

Labótás ze Sparty, velitel v Hérákleji Tráchínské§ 409

Labranda, Labraunda (pl.), m. v Kárii§ 268, 227, 150  

Labynétos z Babylónu, odjinud neznámý k., snad Lá-baši-Marduk n. Nabû-ná'id (?)§ 585

Labyrinthos, řec. označení pro rozsáhlý zádušní chrám u pyramidy Amenemheta III. v nekropoli Hawára u Fajjúmu§ 1998, 1843, 1797  

Labyrinthos, "Dům dvojsečné sekery", v Knóssu§ 1500

Labýzos, eunúchos Tanyoxarkův§ 530

Lacabrum, m. Vakkajů v Hispánii, dn. Cabra v Andalusii§ 193

Lacetánové, lat. Lacetání, ibér. nárůdek v Katalánii, dn. asi na území okresu Bages§ 206, 195, 75  

Lactantius§ viz L. Caecilius Firmiánus

Lacvietové, Lạc Việt, kmenový svaz v severním Vietnamu§ 175

Ladás z Aigia, Ládás§ 280 (Ol.)

Ladás z Kalydónu§ viz Ladamás 
Ladamás, gen. Ladamanta (? Ladás?), asi jeden z guvernérů/správců Démétria I.§ 293

Ladamás z Kalydónu, Ladás (?), s. Níkiův, žoldnéř, popř. velitel odvodního okresu (?) pro Aitólii za Sully§ 167, 86
Ladé, ost. před Mílétem§ 494, 412, 349, 201 
Ládiké, Láodiké z Kýrény, manž. Ahmosea II.§ 570, 526
Ládikos z Akarnánie, makedon. epimelétés Trifýlie§ 218

Ládokeia, mí. u Megalopole v Arkadii§ 227

Ládromos ze Sparty§ 552 (Ol.)
C. Laecanius Bassus Caecína Paetus§ 1. cos. suff. 40+; 2. cos. suff. 70+  

C. Laecanius Bassus§ cos. 64+  

Laeliánus§ 1. viz Lailiános; 2. viz C. Ulpius Cornélius Laeliánus 

Laelius Hermés, učitel řečnictví v Římě§ 50

C. Laelius, řec. Lailios§ o. stejnojmenného s. s přívlastkem Sapiéns, důvěrník Scípióna Áfricána, praef. classis etc. 210, 208, 206 - 203, cos. 190 

D. Laelius§ 1. Pompéiův legát a praef. classis, o. no. 2, 75, 48, 42; 2. s. no. 1, 75, 59 

D. Laelius Balbus§ cos. suff. 46+

M. Laelius Cosmus, obchodník (?)§ 20+

M. Laelius Fulvius Máximus Aemiliánus§ cos. ord. 227+ 

C. Laelius Sapiéns, s. C. Laelia, přítel Scípióna Aemiliána§ 190, 146, 145, 142, cos. 140, 129, 125
Angažoval se v nápravě křivd, které masově páchali latifundisté na drobných nájemcích státní půdy. Ale protože dal na »domluvy« mocných, kteří si státní půdu podvodně přivlastňovali, dostal přízvisko Sapiéns, tj. „Moudrý, Rozumný“ (nebo C. Laelius [Sapiéns] Salassa?); v jeho díle pokračoval podstatně radikálněji Ti. Semprónius Gracchus.

Tento Laelius n. jeho otec jsou pravděpodobně onen augur M. Laelius zmiňovaný Macrobiem v Sáturnáliích, že po náhledu do Sibylliných knih umožnil propuštěncům/líbertíní nosit togu praetextu, což stejně jako cizinci předtím nesměli. Tím pádem se směli účastnit kultovních obřadů.  
Laenás, vojen. tribun§ viz pod Popilius Laenás

M. Laenius Flaccus z Brundisia, provinciál§ 58 
Lá'erábum, k. Gutiů§ 2255, 2144 

Laertés, m. či pevnost na pomezí Kilikie a Pamfýlie, dn. Cebel Ires Daği, pův. osada foiníck᧠225+

Laeta, řec. Laita, dc. Pissameny (Tísameny?), manž. Grátiánova§ 373+

laetus, laetí§ viz nájemce půdy

laetitia pública, veřejná oslava radosti§ 212+

C. Laetorius, legát§ 206

C. Laetorius Mergus, tr. pl.§ 471
D. Laevius Balbus§ cos. 6
Laevius, zřejmě Laevius Melissus, básník§ 100, 1+ 
Lafaos z Argu, tyrannos§ předmluva, 303
T. Lafrenius, praetor Ítaliků§ 90, 89

Lafystios ze Syrákús, démagógos§ 337

lag ba-omer, "33. den omeru", žid. svátek§ 132+ a viz Iúdaia (2), svátky

Lagaria, pevnost u Thúrií§ 1184

Lagarimanus, Germán (?) v řím. službách§ 375+

Lagaš, m. v Sumeru, dn. Tall al-Hibá, v sousedství Girsu, dn. Telló v IRQ§ 2600, 2540, 2510, 2500, 2490, 2460, 2420, 2410, 2384, 2346, 2316, 2280, 2253, 2191, 2164, 2144, 2124, 2119, 1866, 1850, 1836, 1626, 1134, 645

Lágetás z Pontu, s. Doryláa st. a Steropy, b. Stratarchův§ 121

Lagina, mí. s chrámem Hekaty u Stratoníkeie§ 88

Lagios z Acháje, prořím. politik§ 146

Lagiské, Lagiskion, "Zajíček" (cf. fem.: lagis, lagidos, zaječice), hetairá, družka Isokratova, m. jedné dcery§ 436, 338

Lagni§ viz Malia 

Lago Maggiore, lat. lacus Verbánus, alpské jezero na severzáp. Itálie, pův na území kelt. Lepontiů§ 5500

Lagoa Santa, obec a oblast ve státu Minas Gerais, BR§ před 6000 (1)

Lagorás z Kréty, žoldnéř§ 219, 214

Lagos z Eordaie alias Ptolemaios, o. Ptolemaia I., manž. Arsinoé; zřejmě hellénisované jméno thr. či ill. původu, nebo souvisí s láwagos/vůdce lidu, případně s řec. lagós, ión. lagŏs, zajíc§ 337, 323, 264  
Lagos z Alexandreie, s. Ptolemaia I. s Tháidou§ viz Tháis

Lagovci, jiné jméno dynastie Ptolemajovců§ viz tam

Laguardia, m. v kraji Rioja Alavesa v Baskicku§ 1250

lagýnoforia (pl.), slavnosti s donesenými lahvemi, dionýsovská zábava v Alexandreji§ 279 
Láhaur, angl. Lahore, hl. m. pákistánské části Paňdžábu§ 600, 326

al-Láhún, mí. ve Fajjúmu, eg. asi Re-hent/Ústí kanálu, dn. Josefova řeka/Bahr Júsuf (žádný bibl. vztah), v okolí m. Hetepsenwosret, Hetep-Sen-Wosret§ 1895, 1797 

Lachar, sum. bůh dobytka§ 2600

Lácharés z Athén, tyrannos§ 438, 299 - 297, 295, 294, 278 
Lácharés ze Sparty, tyr. (?), o. Eurykleův, děd Lakónův§ 31

Lácharés, s. Papův, účetní/eklogistés Achaiův§ 268

Lácharés, sofista, ž. Syriánův§ 350+

Lacharés, hell. jméno Amenemheta III.§ 1998  

Lachés z Athén§ 1. s. Melanópův, stratégos/velitel expedičního sboru, 427 - 425, 418; 2. arch. 400; 3. nauarchos, 364; 4. o. Démocharův, synovce Démosthenova, 384, 285; 5. s. Démocharův, 280  

Lachchu, m. kdesi v pozd. Kommágéně§ 1525

Lachide-amani z Meroé, ka.§ 10

Lachiru, aram. kmen a m. za Tigridem při hranicích s Elamem§ 651

Lachiš, ass. Lakišu, řec. Lachis, m. s pevností v Iúdaji jz. od Jerúsaléma, dn. Tel Lachiš§ 1400, 1380, 1365, 1361, 1156, 773, 728, 701, 345

Z archeologického naleziště kanaanského města pochází nejstarší písemný doklad na území IL z doby c. 1500, ostrakon se šesti písmeny (abdnpt, možná: abad nepet/otrok nektaru?). Nejnověji (2022) nalezen oboustranný hřebínek ze slonoviny z doby c. 1700 s kanaanským nápisem: "Kéž vymýtí tento zub vši z vlasů a vousů." Je to nejstarší známá kanaanská věta nalezená na území Israele. 

Lachm, banú Lachm, Lachmovci, silný arab. kmenový svaz v dn. IRQ původem z Jemenu§ 250+, 325+ 

Laiaoi, Laiaiové, paionský nárůdek na hor. Strýmonu§ 429

Laibach§ viz Ljubljana

Lá'ibum, o. Šarrukéna Akkadského§ 2371

Lailiános z Athén, lat. Laeliánus, celé jméno neznáme§ arch. 108+, popř. 95+ 

Láis z Hykkar, popř. z Eukarpie, pevnosti při Hykkarách, později zvaná z Korintha popř. Starší, dc. Tímandřina, hetéra (vzhledem k místu zajetí mohla být Síkankou?)§ 435, 415, 404  

Láis z Athén zv. Mladší, hetéra§ 415, 325 a viz s. v. sex (1) 
Laisa, mí. v Iúdaji§ 160

Laispodiás z Athén, strat., milovník soudních sporů§ 414

Laistrýgonion pedion, Laistrýgonské pole, kraj u sic. Leontín§ 494

Lakabrú, část Gambúlů§ 651

Lakanítis, Lekanítis, již. část Lykáonie, na čas zvána Antiochiané§ 52+

Lakedaimón, Lakedaimonští (gen. -onu)§ = Sparta

Lakedaimón, s. Diův, zakladatel podle jedné legendy Sparty§ 1520, 1486  
Lakedaimonios z Athén§ 451, 433, syn Kimónův
Lakedaimonští a spojenci (oficiální název Peloponnéského spolku)§ viz Peloponnésos
Lakestadés ze Sikyónu, k.§ 1100

Lákédás, Láokédás, Leókédés, králové v Argu:§

Lákédás, Láokédás I.§ 657
Lákédás, Láokédás II.§ 657, 576

Lakétér, gen. Lakétéru, m. na jihu Kóu§ 200 

Lakínion (akron), mys pod Krotónem v Bruttiu s významným chrámem Héry stál ještě v 16. st., kdy byl kompletně rozebrán na církevní stavbu v Crotone; dn. Capo delle Colonne v Kalabrii§ 389, 281, 208, 205, 191, 174, 36

Lakios, oikistés Fasélidy§ 691 
Lakón z Athén, gen. Lakóna§ arch. 4, popř. 1- 
Lakón ze Sparty, jako řím. občan C. Iúlius Lacó, s. Eurykleův a vnuk Lácharův§ 31, 7

Lakóniá, Lakóniké, sc. gé, tj. Lakónská země, Lakónes/Lakónové§ = Sparta

Lakónikos ze Sparty, poslední k. v Lakedaimonu§ 192, 191, 188
Lákratés z Athén, s. Mentorův, navrhovatel zákon§ 181

Lákratés z Théb, velitel žoldnéřů v perských službách§ 345, 343 
Lákratés ze Sparty, olympioníkos§ 403

Lákratidés z Athén§ arch. 499

Lákratidy se podle onoho zmrzlého a zasněženého roku Lákratidova úřadu říkalo věcem studeným, chladným.  
Langerie-Basse, strž v Dordogne v údolí Vézère§ před 6000 (1)

Lankringové, řec. Lakringoi, germ. lid, spojenci Asdingů a možná rovněž součást kmenového svazu Vandalů§ 167+, 170+

Lakritos z Fasélidy, rhétór, ž. Isokratův§ 322 a viz s. v. loďstvo (2) 

Lankuku z Elamu, sukkal§ 1570

laň, Diánino zvíře§ 80

Lakínion, lat. Lacínium, mys u Krotónu s chrámem Iúnóniným, dn. Capo Colonna v Calabrii§ 69

Lakrinos ze Sparty, vyslanec§ 546

Laktorátové, Lactorátí, kelt. nárůdek v Aquítánii, sídel. m. Lactorátum, dn. fr. Lectoure§ 121

Lakumazus z Numidie, dynasta§ 205

Lákýdés z Kýrény, s. Alexandrův, scholarchos střední Akadémie§ 275, 241

Lákýdeion, zahrada v Athénách polohy neznámé§ 241 
La'ali, La'ili z Arábie, k. v Jadi'§ 676

Lalakaón, ř. v Paflagonii, gen. Lalakaontu, snad dn. Şehirmeydanı Çayı (?) v TR§ 264+ 

Lalátum, amor. žena n. dívka na provdání§ 1894

Lallarippe, nezn. lid a země v Zágrosu§ 1140

Lalli, Lalla z Melidu, k.§ 1111, 853, 850, 836   

Lam Ẩp§ viz Čampa

lama§ 5999

Lámachos z Athén, s. Xenofanův, strat.§ 437, 424, 415, 414
Lámachos z Hérákleie v Pontu, strat.§ 72, 70 
Lámachos z Tauromenia§ 56 (Ol.)
lámání nohou, údů§ viz ukřižování
Lamasba, pevnost a m. v Numidii, dn. Merwána, fr. Mérouana v DZ§ 87

Lámassáni z Babylónu, dc. Chammurapiho, nadítum§ 1793

Lambaesis, stálé armádní ležení a m. v Numidii u Thamugadi, dn. u Tázult, fr. Tazoult-Lambèse v DZ§ 128+, 152+, 179+, 238+  

Lámech, s. Metúšálacha, o. Noachův, bibl. postava§ 2648, 2543, 2193

Lamgi-Mari§ viz Isqi-Mari

Lamgium z Awanu, s. Epir-mupiho, zřejmě se vládcem Elamu nestal§ 2316

Lamiá, m. v Thessalii§ 404, 394, 336, 323, 322, 251, 217, 209, 192 - 190
Lamiá z Athén, hetairá 1. 524; 2. dtto, dc. Kleanora z Athén, milenka Démétria I., m. Fily, 306, 303 

L. Lamia Silvánus§ cos. suff. 145+  
Lamios z Aitólie, euerget v Delfách§ 239

Lamios ze Sparty, velitel žoldnéřů ve službách Nektaneba II.§ 358
Lamis z Megar, oikistés Leontín§ 728

Lamitu§ viz Nimlot
lampadédromiá, běhy s pochodněmi§ viz v Bohové a jejich svátky pod panathénaje etc.

Lampadius§ 1. praef. praet., 355+; 2. praef. Urbí, 379+ 

Lampetos, messalián§ 383+

Lampiás z Athén, s. Lampiův, navrhovatel zákona§ 184

Lampitó ze Samu, gen. Lampity, hetair᧠317

Lampidó či Lampitó ze Sparty, dc. Leótychida II, manž. k. Archidáma II. a m. Ágida II. a olympioníčky Kynisky§ 470

Jediná žena v dobách předhellénistických, které se „podařilo“ být během svého života dcerou, manželkou a matkou krále. Její dcera Kyniska zase byla první ženou, která si držela vlastní koně a jako první z žen s nimi získala olympijské vítězství (v závodě spřežení, a vlastně i jako první žena vůbec). L. byla manželkou svého strýce.
lampion§ viz architektura
Lampis z Élidy, tyrannobijce§ 271
Lampis z Lakónie, olympioníkos§ 708
Lampón z Athén, vůdce kolonistů a nauarchos§ 444, 427 

Lampón z Alexandreie§ 1. vyslanec, 83; 2. gymnasiarch, 41+  

M. Lampónius, lúkánský vojevůdce a mariovec§ 90, 88, 82

Lampriás z Chairóneie, s. Plútarchův§ 122+

Lampros z Athén (?), kitharódos§ 362

Lampsakos, m. v Malé Frygii-Tróadě, dn. Lapseki v TR§ 710, 700, 654, 631, 615, 560, 514, 510, 478, 466, 450, 432, 428, 411, 409, 408, 405, 398, 379, 365, 351, 334, 331, 330, 321, 310, 307, 302, 269, 202, 197, 196, 190, 170, 81, 73, 72, 35, 31-, 324+ 

Jméno má město po dceři krále Bebryků Mandrónovi Lampsace, která varovala fókajské osadníky, že je Bebrykové v nepřítomnosti jejího otce chtějí přepadnout a okrást. Proč se tedy nejmenuje obec Lampsaké, známo není. 

Lamptrai (pl.), ath. démos§ 250
Lamyriá, ř. na Sicílii§ 339
Lánassa ze Syrákús, dc. Agathokleova s Alkií, manž. Pyrrha I., m. Alexandra (II.); její podobu a Démétriovu snad zachycuje zachovaná freska z Pompéjí (?)§ 307, 295, 291, 290, 276, 239, 233

lancea lúcullea, lehké házecí kopí§ 89+

Lancia, sídel. m. Asturů, nezn. polohy, snad dn. Villasabariego n. u dn. Mansilla de las Mulas v regionu Castilla y León§ 25

Landa, Larawanda§ viz Larandy

Landau, m. ve Falci§ 5999

Landžatissa, k. na Cejlonu§ 59
Lǎng Bác, vysočina na severu Vietnamu§ 43+ 

Lang-je/Langye, čín. údělné knížectví§ 316+

Langaros z Agriánie, dyn.§ 335

Langaros z Dardanie, lat. Longarus, dyn.§ 231 - 229, 200
Langensés, Langatés§ viz Viturií Langensés

Langionové, Lankionové, Landúdiové§ viz Longionové

Langobardové, řec. Lankobardoi/Langobardai, lat. Langobardí, „Dlouhovousí“, dř. Winilové, severogermánský kmenový svaz v dolním Polabí§ před 6000, 150, 6-, 5+, 17+, 47+, 166+, 374+, 390+     
Jeho jméno je zachováno v názvu obce Bardewik u Lüneburgu (dř. Bardonwík, tj. Bardórum castrum); od 4. st. na území Markomannů v dn. Čechách, od zač. 6. st. n. l. v Podunají, odtud odešli roku 568 n. l. pod králem Albuinem do Itálie, kde jejich království existovalo do roku 774 n. l., kdy ho pokořili Frankové; populace splynula. 
Na území Prahy v Dejvicích v Podbabě ještě v 6. st. pohřebiště, kdy už v pražské kotlině převládaly slovanské osady, doložena germánská osada a obyvatelstvo nějaký čas žilo vedle sebe a zřejmě splynulo; srov. rok 568 n. l., kdy se část Čech dostala pod vládu turkotatarských Avarů, které, traduje se, vyhnal roku 623 Frank Samó/Samón, o jehož původu je známa jediná kronikářská větička v podivné latině: homo nomen Samo natione Francos de pago Senonago.

Langobriga, sídel. oppidum Turdulů, dn. Fiães na severu P§ 78  
Laníké, Láníká, alias Hellaníké, dc. Dropidova, s. Kleitova, m. Próteova, kojná či vychovatelka Alexandra Velikého§ 334, 328

Laniogaisus, tribun rodu franckého§ 355+  

Lánuvium, m. v Latiu s chrámem Iúnóny Sospity§ 672, 388, 339, 338, 251, 176, 154, 87, 77, 52, 41-, 38+, 86+, 138+, 161+, 180+    

Lao Aj/Lao Ai, milenec královny-matky Čao§ 238

Lao-c’/Laozi§ 604, 514

Lao Theung, protomalajský lid související asi v kulturou megalitických "džbánů" v Laosu§ 500

Láodamás z Kókaie, tyrannos§ 512

Láodamás z Aigíny, o. businessmana Sóstrata§ 640

Láodamiá z Épeiru§ viz Déidameia

Láodamás z Théb, s. Eteokleův, k.§ viz alfabéta 
Láodiké z Makedonie, m. Seleuka I.§ 356
Láodiké z Makedonie, dc. Filippa V. (??)§ 178

Láodiké, jméno seleukovských královen, bab. Ludiqé/Lu-di-qé-e:§
Láodiké I.§ dc. Achaia I., manž. Antiocha II., m. Seleuka II. a Antiocha Hieráka, 268, 253, 246, 245, 242, 240, 237, 236 
Láodiké II.§ dc. Andromachova, manž. Seleuka II., 246, 242, 225 
Láodiké III.§ dc. Mithridáta IV. Pontského, manž. Antiocha III.; její stejnojmenná ses. byla manželkou Achaia II., v CSD jako Láodiké Pontská, viz zde níže, 222, 221, 217, 213, 204, 203, 197, 196, 193, 189 
Láodiké IV.§ dc. Antiocha III. s Láodikou III., manž. Antiocha, spoluvládce Antiocha III., Seleuka IV. a Antiocha IV., 222, 196, 193, 192, 188, 187, 178, 163, 162, 160 
Láodiké V.§ 212, 178, 177, 165, 164, 162, 150, dc. Seleuka IV., manž. Persea a Démétria I.
Láodiké VI.§ = Láodiké II. Pontská 
Láodiké VII.§ dc. Kleopatry They s Antiochem VII. nebo Démétriem II., nebo běží o dvě různé postavy (?), 129 
Láodiké VIII.§ dc. Antiocha VIII., manž. Mithridáta I. Kommágénského, m. Antiocha I. Thea Kommágénského, 98, 88, 69 
Láodiké ze Syrie, další ze Seleukova rodu:§ 1. dc. Seleuka I., 281; 2. dc. Antiocha I., 261; 3. dc. Antiocha III., manž. Démétria I. Bakterského, 200, 187 
Láodiké Nýsa, srov. i pod Nýsa§ dc. Seleuka IV., manž. Ariarátha V. Kappadockého: nemusela však vůbec být ze Seleukova rodu, 162, 130, 125 

Láodiké, jméno pontských královen:§
Láodiké I.§ dc. Antiocha II., manž. Mithridáta IV., n. jeho ses. a manželka, 249, 242, 223, 222 
Láodiké II.§ = Láodiké VI. Seleukovská, dc. Antiocha IV., manž. Mithridáta V., 162, 155, 153, 121, 112 
Láodiké III.§ dc. Mithridáta V., s. a manž. Mithridáta VI., 112, 111, 108, 66 
Láodiké IV.§ ses. Mithridáta VI., manž. Ariarátha VI. Kappadockého a Níkoméda II. Bíthýnského, snad též druhým jménem Nýsa, 112, 111, 102, 100, 98, 95, 71 
Láodiké z Pontu§ dc. Mithridáta IV., ses. Laodíky III., manž. Antiocha III., manž. Achaia II., 223, 222, 218, 213 
Láodiké alias Nýsa z Bíthýnie§ dc., Ziaélova, manž. Antiocha Hieráka, 242, 236 
Láodiké z Kýrény§ viz Ládiké

Láodiké z Kommagény, dc. Antiocha I. Thea, manž. Oróda II. Parthského§ 69, 37
láodikeia (pl.), hry v Teu a Sardech (i jinde po seleukovské Anatolii)§ 213, 203

Láodikeia pod Libanem§ viz Bérýtos n. L. Scabiósa
Láodikeia na Lyku, L. hé pros tó Lykó n. L. hé en Frygiá/Káriá, m. v již. Frygii u Hierápole a u dn. Pamukkale a Denizli§ 268, 230, 220, 196, 188, 160, 129, 88, 71, 59, 44, 40, 36, 35, 26, 15-, 90+, 144+, 358+ 

Před kolonisací Antiochem II. Diospolis, což snad souviselo s kultem Diovým, a Rhoás, po ničivém zemětřesení roku 60+ obnovena vlastními silami, srov. sílu hospodářského zázemí města roku 88, 40 a 35 (po opuštění ve 12. st. n. l. Turky zal. ve 14. st. jako Ládík). Měla štěstí na štědré občany. Jistý Hierón odkázal někdy po mithridátovských válkách městu dva tisíce talentů, rhétór Zénón, otec Polemóna I., byl rovněž velkorysý.  

Láodikeia v Médii/Persidě (?), dn. Nahávand/Nehávend v IR§ 193 

Láodikeia na Moři, L. hé epi thalassé, krátce Iúliá Láodikeia pro thalassé, též "L. ve Foiníkii", foin. l'dk', dř. Mazabda (f.), m. v Seleukidě v Syrii u Ugaritu, dn. Lázikíja, Latákija v SYR§ 308, 301, 180, 175, 174, 163, 145, 81, 63, 50, 48, 43, 41, 34, 30 (?), 29-, 162+, 194+, 195+, 250+, 350+, 392+     
Láodikeia zv. lat. Scabiósa (řec. Tráchys, tj. Kamenná, Drsná), m. na pramenech Orontu§ 217 a viz Qadeš 
Další L. založil Antiochos i. v Persidě (srov. zde výše?), jiná stála v Mesopotamii, nejsou v CSD.
láodikeón, kalend. měsíc ve Smyrně§ 44

Láodikis, fýla v Seleukeji Píerijské§ 186

Láokedás z Argu§ viz Lákedás

Láokoón z Ília, věštec§ 50
Láomedón z Mytilény, gen. Láomedonta, satr. Syrie, s. Larichův, b. Erigyiův§ 331, 327, 323, 321, 320, 295

Láomedón, nápisně Leómedón, o. frúrarcha Helikóna, pravnuk předešlého?§ 295

Láomedón z Messány, zrádný stratégos§ 399

Láomedón ze Sikyónu, k.§ 1420, 1381

Láomedón z Ília, k.§ 1235   
Láontomenés z Fer, tágos§ 185
Laos, Laové, stát a kmenový svaz ve vnitrozemí Indočíny/Zadní Indie§ pravěk (2), 500, 175 

Láos§ viz Lávínium 
Lao-šang/Laoshang, Ťi-ču/Jizhu, Gök či Kiyük, šanjü neboli chán Hunů, s. Mo-tunův, o. Ťün-čchena§ 177, 170, 161, 133
Lapathos či Lapéthos, m. na sev. Kypru, dn. Boǧaziçi v tureckém záboru CY§ 321, 315, 313, 306, 158, 154
Lapicínové, lat. Lapicíní, ligur. kmen§ 175

Lapis z Kréty, k.§ 1462

Lapidés átrí§ viz Ad lapidés átrós

lapis lazulí, sum. za-gìn, akk. zaginnu, modrý kámen složený z několika minerálů oblíbený po tisíciletí ve šperkařství (jméno "kamene/lat. lapis" lazulum, lazulium/řec. lazúrion pochází z per. lážvárd/modrý; odtud mj. evropské označení pro azur§ 4000, 3500, 2384, 2000, 1370, 645 a viz více pod móda

lapis niger, "černý kámen", mí. na Foru rómánu§ 716

lapis satricánus, honorifikace P. Valeria Publicoly (?)§ 509

Lapiteae, lokální lúsítánská númina§ 250+

Lapithové, řec. Lapithai, kmen thessalský žijící kolem pozdější Lárissy, potomci Apollónovi§ 1245, 1103, 150 

Laponci, Lapové, Saami/Sámi, Sámiové, nordický lid§ 200+

Lappa, m. na Krétě, dn. Argyrupoli§ 221, 220, 68

Lappidoth z Israéle, manž. soudkyně Debóry§ 1275

Lapturi z Madary, nairský dyn.§ 879, 866  

Laqû, Laqé, aram. stát na středním Eufrátu, dř. Chana§ 1077, 1000, 885, 883, 878, 877

Lár, Lărés, č. Lár, Larové, etr. a řím. ochranní bozi rodinní, rodoví, osobní, vojenští, venkovští, námořní, na křižovatkách etc., larália§ 7

Larak, sum. město a mnohem později sídlo aram. kmenového knížectví Bít Amukkáni, dosud nelokalisováno, asi poblíž Isinu, snad při Tigridu (ochranným bohem Pabilsag, manžel Nin-Isiny)§ 3200, 729, 703 
Laranda (pl.), m. v Lykáonii, dř. Landa, Larawanda, dn. Karaman v TR§ 1650, 324, 322, 30
Sp. Larcius Rúfus (Flávus?)§ cos. 506, interr. 490
Sp. Larcius Flávus§ interr. 482, identický s Rúfem?
T. Larcius Flávus (Rúfus?)§ cos. 501 a dict., cos. 498, 494, 493 
[Larcius?] Lepidus§ cos. suff. 141+

Larcius Macedó, bankéř, s. Larcia Lýda, o. A. Larcia Macedóna§ 100+

A. Larcius Macedó, senátor, s. propuštěnce Larcia Macedóna, 100+, cos. suff. 124+ 

M. Larcius Mágnus Pompéius Siló§ cos. suff. 82+

Larcius Lýdus, propuštěnec a bankéř Nerónovy éry§ 68+

A. Larcius Príscus§ cos. suff. 110+ 

Lárentia, Acca Lárentia, též někdy Laurentia, manž. Faustulova, vychovatelka Rómulova a Rémova§ 769

Largínus Proculus, věštec§ 96+

Largus§ viz Valerius Largus

Larichos z Mytilény, o. Erigyiův a Láomedontův§ 327

Larichos, důstojník Antiocha I.§ 281 

Lariké§ viz Gudžarát

Lárínum, m. Frentánů, dn. Larino v Molise§ 66, 19+  

Lárissa, Lárísa (f.), ión. Lérísai (pl.), několik měst a míst v hellénském světě (slovo předhellénské s významem "pevnost"), jméno od dcery argívského krále Pelasga:

1.(hé) Pelasgiá, „Pelasgická“, m. v thessalské Pelasgiótidě§ 1300, 776, 700, 483, 460, 452, 404, 380, 370, 369, 364, 357, 344, 330, 293, 229, 219, 217, 197, 194, 192, 187, 184, 181, 180, 172 - 170, 159, 130, 86, 84, 48
2. (hé) kremasté, "Zavěšená", m. na jihu Thessalie ve Fthíótidě nedaleko Málijského zálivu§ 1124, 302, 199, 185, 171
3. Lárísa, hrad v Argu§ 198
4. Lárísa na Orontu, m. v Syrii, dom. jménem Sizara/Sidzara, v římské éře Sezer, dn. arab. Šajdžar; hell. kolonie založená Seleukem Níkátorem původně thessalských osadníků, v Plíniově době již vyvrácena válkami (zjevně však obnovena, viz rok 350+)§ 145, 37-, 350+ 
5. v době Xenofóntova tažení opuštěné m. na Tigridu již. od Ninive u soutoku s Horním Zábem s údajným jménem Lárísa, zřejmě staré Kalchu, viz tam, 1275

6. L. (hé) Aigyptiá, m. v Tróadě, původně sídlo Pelasgů v Aiolidě u Kým, nějaký čas snad Ptolemáis§ 398, 315 

Byla též L. u Smyrny, dn. Menemen v TR, zničená roku 279 Kelty (není v CSD)

Lárissos, ř. v Élidě§ 219
Lárius lacus, jezero Comské§ viz po Cómum

Q. Larónius§ 36, cos suff. 33
Lars Tolumnius z Véjí, k. (gen. Larta; srov. pod Porséna; etr. larth titul „kníže, pán“, srov. skot. lard, dn. lord?)§ 438, 437, 426

Felsnas Larth Lethe, Tusk bojující na púnské straně§ 216  
Larsa, sumerské a aram. jihobab. m. s hellénskou klérúchií (?), dn. Tal as-Sankará/Tell as-Senkeré§ 2450, 2384, 2292, 2028, 2025, 2005, 1977, 1942, 1935, 1933, 1915, 1906, 1896 1895, 1875, 1866, 1850, 1845, 1843, 1836, 1834, 1823, 1823, 1814, 1809, 1798, 1763, 1741, 1738, 1736, 1626, 703, 562, 549 a viz pod Agathón
Larymna (sg.), přístav. m. v Boiótii, část dějin v Opúntské Lokridě§ 227, 86 

Lás, m. v Lakónice u Gytheia; gen. Láu§ 411, 195, 189

Lascaux, jeskynní systém v Dordogni§ před 6000 (1; 18.000)

Lascuta, Lascutána§ viz Turris Lascutána 

Lasés z Thespií, vyslanec§ 172

Lasión, m. v Akróreji na sv. Élidy n. na záp. Arkadie§ 400, 365, 227, 226, 219, 217

Z městečka si udělal jméno jistý Lasyrtás, o němž se dochovalo, že nepil, jak je mezi lidmi zvykem, ale přesto stejně chodil močit. A to ho prý lidé sledovali měsíc a jedl přitom slaná jídla.  
Lásos, Lasos z Hermiony, s. Charbinův§ 548, 522 a viz pod autorství, Sedm mudrců a hudba 
Lasthenés z Knóssu, s. Eunomův, kondottiér§ 147, 145, 144 

Lasthenés z Kydónie, zřejmě potomek předchozího, vůdce pirátů, srov. pod piraterie§ 71, 68, 67, 62 
Lasthenés z Olynthu, zrádce§ 349, 348
al-Lát, "Bohyně", arab. kult§ 57+, 70+, 106+ a viz s. v. Arabové (2)

La-Tène, kultura laténská, podle lokality u západošvýcarského jezera Neuchâtel§ 4000, 450, 250

V prostoru mezi Hořicemi a Hradcem Králové nalezeno roku 2024 rozsáhlé neopevněné sídliště se stopami po výrobě keramiky, hutnictví a s nálezy stříbrné a zlaté ražby. Nic nenasvědčuje násilnému konci osady o pravděpodobně mnoha stech obyvatelích někdy v prvním století př. n. l. Na pomezí katastru vsí Dlouhé Dvory a Lípa při záchranných výkopech vystopována 192 metry dlouhá a patnáct metrů široká mohyla/tumulus, nejdelší latenská známá s nejméně čtyřmi pohřby. 
Lateránus, pozemky v Římě na levém břehu Tiberu se sídlem rodu Lateránů/domus Laterání, Cónstantínův dar římským biskupům§ 313+ a viz pod křesťanství

Latiar§ viz Latinské slavnosti

Latínius Pandusa, legát§ 18+

Latínius Latiáris (n. L. Lúcánius Latiáris), udavač§ 28+  

Latínos, lat. Latínus, s. Odyssea s Kirkou, b. Télegonův a Agriův, o. Élektry, k. Etrusků§ 1184, 534

Podle římské verse byl prvním z králů v Latiu, tchán Aineiův, podle jedné z hellénských bylo Latínos přízvisko Hérákleova syna Télefa a jeho jméno si vzali domorodí Kétiové, jedni z Ítalů. 

Latínus (II.) Silvius, k. v Albě Lonze§ 1081, 1030  

latinské právo, iús latínum, iús Latií, Latínitás§ 338, 217, 194, 193-, 70+  

Latinské slavnosti/svátky, Latínae fériae/Latiar, svátek Iova Latinského, Iuppiter Latiáris§ 533, 493, 492, 338, 212, 180, 176, 171, 168, 91, 56 

Latium, Latíní, řec. Latiné, Lation, Latínoi, Latínové, Príscí Latíní/Starolatínové, země a její obyvatelé ve střed. Itálii, kde žilo mnoho dalších italických kmenů, Latinský spolek, srov. pod Alba Longa§ 3500, 1250, 1193, 1184, 1170, 1153, 1141, 1112, 1100, 1081, 1030, 991, 965, 937, 924, 916, 875, 856, 819, 796, 672, 640, 616, 585, 578, 534, 533, 510, 508, 501, 499, 495 - 493, 489, 487, 484, 479, 467, 466, 463, 458, 453, 418, 397, 393, 388, 386, 378, 386, 361, 349, 348, 343 - 338, 314 - 313, 280, 247, 225, 211, 198, 188, 183, 129, 91, 87, 77, 43, 7-, 21+, 26+, 29+, 39+, 42+, 52+, 64+, 69+, 70+, 98+, 107+, 121+, 145+, 170+, 366+    

Spolkovým územím byl Diánin háj u Aricie (viz), spolek sněmoval u pramene bohyně Ferentíny u Ferentína na úpatí Albské hory (kult Iova Latiára/Latínského), kultovním místem bylo krom toho héróon v Lávíniu. Původními členy spolku Starolatínů byla města (32): 

Alba Longa (pův. hégemón spolku), Antemnae, Ardea, Arícia, Bubentum, Bovillae, Cabum, Cora, Carventum, Circeí, Coriolí, Corbió, Fídénae, Fortinea, Gabií, Labící, Lánuvium, Lávínium, Laurentum, Nomentum, Norba, Praeneste, Pedum, Querquetulum, Satricum, Scaptia, Sétia, Tellenae, Tibur, Túsculum, Tolerium a Velitrae.

V historických dobách bylo členů sotva polovina. 

latina, lingua latína, latínum, řeč středoitalské oblasti Latia, Latínů a Římanů§ 5-, 16+ 

Nejstarší zmínka, je-li ovšem hodná důvěry, o latinsky psaném literárním dílu, by byl nález svitků z roku 181 pohřbených s králem Numou Pompíliem, tedy z konce 8. století; viz rok 715, 181 a v indexu pod knihy. V Itálii se šířila přirozeným způsobem s růstem římské moci.

Ne každý si ji ovšem mohl "dovolit". Z roku 180 pochází povolení senátu obyvatelům Cum (kdysi hellénské Kýmy) používat jako jazyka jednacího a v dokumentech latinu. • Nejvýchodnější latinský nápis ze Střední Asie viz v indexu pod Římané ve Střední Asii v heslu "objevy".

S koncem republiky dostávalo čím dále více Neřímanů občaství, ale především na východě, ve světě s dominantní řečtinou, zůstávala znalost latiny u nových občanů celkem vzácným jevem. Prínceps Claudius zrušil roku 43 n. l. nezávislost Lykie, neboť tam zabili několik Římanů, a připojil Lykijské pod správu Pamfýlie. Když případ vyšetřoval v Římě před senátem, jeden z lykijských poslů, jemuž se dostalo římského občanství, nedokázal latinsky odpovídat a ani nerozuměl: Claudius mu proto občanství odebral, poněvadž neměl za správné, aby římský občan nerozuměl latinsky.

Cónstantínus I. 20. května 325 držel v Níkaji na prvním celosvětovém setkání křesťanských činovníků, koncilu, úvodní řeč. Mluvil sice latinsky, ale dále bylo jednáno už jen řecky; ze západu totiž přijelo jen sedm biskupů, nicméně biskup gotský, armenský, perský a arabský hovořící řecky. Latina zůstala úředním jazykem aparátu západní křesťanské církve, všech literátů a panovnických dvorů, jazykem misionářů a později dvorních kanceláří a diplomatů.

Ještě za vlády Mauricia/Maurikia (582 - 602) se u dvora mluvilo převážně latinsky. Když roku 726 n. l. zrušil ikonoklasta León Isaurský kónstantínopolské školy, zřejmě také zlikvidoval jejich profesorský sbor a učitele latiny. V té době už málokdo ve východořímské říši tak mluvil.

Vyšší škola byla sice asi za Theofila (828 - 842) obnovena, latina už ale žádána nebyla. Za Komnénovců v 11. století však zase profesor práva, nomofylax, placený císařem, musel latinu znát, aby dokázal vykládat staré právnické texty. Tak to zůstalo do konce říše.

Michaél VIII. Palaiologos, v Kónstantínopoli osvobozené od Latinů a Baldwina II. od 15. srpna 1261, obnovil školu při patriarchátu, oikúmenikon didaskalon, s tituly jako didaskalos tón didaskalón, „učitel učitelů“, nebo rhétór tón rhétorón, „řečník řečníků“ (srov. pod university v heslu školy). O Planúdovi viz také tam.

Překlady z latiny neexistovaly a zřejmě prvním, kdo je pořizoval, byl Démétrios Kydónés (1324 – 1397) ze Soluně. Do řečtiny převedl Tomáše Aquinského (Summa contra gentiles a Summa theologiae) a Augustína. Roku 1360 přestoupil ke katolicismu.

Poprvé nahradil živý jazyk, francouzština, latinu v diplomacii až roku 1714 při sepisování mírové smlouvy v Rastattu. Od druhého vatikánského koncilu roku 1965 přestala být jediným liturgickým jazykem křésťanské církve, povoleny a užívány jazyky národní. Roku 2007 povolil naopak Benedictus XVI. latinský rítus všude tam, kde si to katolické obce přály. Posledním z papežů, který si psal latinské texty sám, byl Pius XII. (zemřel 1958).

V moderní době zůstala latina jazykem i pro akademické prostředí výjimečným. V sedmdesátých letech se po západoevropských universitách šířilo zhoubné pokrokářské heslo Latínum in látrínam/„S latinou do hajzlu“. Existují však společenství pěstující živou latinu, autoři veršují, finský profesor literatury Jukka Ammondt přeložil do latiny rock´n´rollové hity Elvise Presleye a nazpíval je roku 1995 na desku The Legend Lives Forever in Latin. Ammondt roku 2001 nazpíval s Elvisovými tituly i sumerskou desku.

Nejplodnějším latinsky píšícím autorem starého věku prý byl M. Antistius Labeó, právník Augustovy doby, se čtyřmi sty tituly; už ho zřejmě nikdo nepřekoná. Slovní zásobu staré latiny do c. 600 n. l. zahrnuje největší dokladový slovník Thesaurus linguae latinae. Vychází po sešitech od roku 1900 a záměrem vydavatelů, pěti německých akademií, je uzavřít ho kolem roku 2050: dosud jeho osmnáct svazků dospělo k písmenu "R" (2019). Uloženo je veledílo v Mnichově v prostorách Bavorské akademie věd na údajně deseti milionech katalogisačních lístcích. 
Latmos, poh. v Kárii, dn. Beşparmak v TR§ 321, 301, 240, 188 

Latmos, m. stejnojmenné§ viz Hérákleia p. Latmem 
Látó, m. na Krétě, dór. podoba jména ión. Létó, gen. Láty/Léty, dn. u vsi Krica v katastru obce Ajos Nikolaos§ 334, 220, 204, 111

Látó pros Kamará, též Kamará, dlouho přístav Láty, kam se po zániku osídlení v Látě sestěhovali zbylí obyvatelé, dn. Ajos Nikolaos§ 204 
Latobikové, Latobicí, Latobrígí, Latobrící, kelt. lid v dn. již. Badenu, sousedé Helvétiů, později migrující do Korutan a SLO, se sídel. m. Neviodúnem (Múnicipium Flávium N. Latobicórum), dn. Drnovo§ 58-, 70+

látomiá, látomiai§ viz lomy

Látomiai, "Kamenolomy", lokalita na pobřeží východně od Karthága§ 310

Latopolis, Latón polis, "Město okounů", m. v Thébaidě, jméno podle jednoho z místních kultů posvátných okounů, řec. latos, eg. Iunit, Senet n. Sechet-Chenmu, dn. arab. Isná/Esna, středisko Chnumova kultu a dn. monotheist. Koptů§ 2667, 1600, 250+, 325+ 

látrína, č. latrína§ viz lázeňství

Lattabos z Aitólie, strat.§ 220
Lattamyás z Thessalie, vrchní velitel§ 571
Lau§ viz Wád Lau

laudátió fúnebris, první za zesnulou ženu§ 150, 19

laudátió Turiae, pohřební nápis, nejdelší latinský, přičítaný cos. Q. Lucrétiovi Vespillónovi za manž. Turii§ 19 

Aurélios Laudikiános§ ath. arch. 244+

Laugarició, Leugarició (gen. -riciónu), ležení na území dn. Trenčína§ 179+

Lauianséné, kappadocká satrapie§ 230

Laum ze Samána, amor. dyn.§ 1830

Laureion, Laurion, poh. v Attice se stříbrnou rudou/argirítis§ 483, 482, 266

Laurentius z Říma, archidiákonos§ 258+

Laurentum, přímořská obec v Latiu, řec. Laurentai (pl.)§ 1184, 500, 40-, 187+

Lauriacum, ležení v Nóruku, dn. Enns-Lorch v A§ 378+

Laurícius, comes Isaurórum, provinční správce§ 351+, 355+ 

Lauró, gen. Laurónu, řec. Laurón, mí. u Sagunta§ 75

Láus§ viz Lávínium
Laus Iúlia Corinthiénsis§ 44

Lausos, Lausos, eunúchos, vrchní komoří/praepositus sacrí cubiculí Theodosia II., sběratel umění§ 360+

Laussel, jeskyně u Marquay v údolí Dordogne§ před 6000 (1)

Lausus z Alby Longy§ viz Aegestus   
Lautulae, ad Lautulás, mí./průsmyk na území Volsků v Latiu na cestě z Anxuru do Fund; česky asi "Teplice"§ 342, 316
L. Lavernus, spiklenec cordubský§ 47

Lavící, Lavícum§ viz Labící

Lávínia, dc. Latínova, manž. Aineiova, m. Askániova§ 1184, 1141, 1112, 198+

Lávínium, m. v Latiu, založené Aineiou Trojským, lat. Aeneou, dn. Pratica di Mare§ 1184, 1170, 746, 672, 640, 509, 488 

Osídleno bylo do 5. století n. l., později nazývané Laurolávínium. Aineiás se podle Římanů (hellénská tradice je jiná, viz pod Aineiás) oženil s Lávínií, dcerou krále Latína a Amáty. S Lávínií nijak nesouvisí cejlonské město Mt. Lavinium-Dewihala (název údajně od jisté tanečnice Loviny, do níž se zamiloval britský guvernér).

Lávínium n. Láos, lat. též Láus, byly m. a ř. v Lúkánii, dn. Laino a Sta. Maria del Cedro, staré achajské město, kolonie Sybaridy§ 390   

Lávínius, ř. v Gallii cisalpínské, dn. Lavino, přítok Samoggie, která se vlévá u Bologne do Rena; srov. pod Rhénus§ 43

P. Lavínius, grammatik§ 120+  

Lawazantija, asi starší Luchuzantija/Luchuzandija, m. kdesi ve východ. Kilikii§ 1525, 1300 

Lawila-Addu, vojevůdce Atamra Andarižského, amor. dyn.§ 1763