699-690

699

olympiada  20, 2

mesto  a. u. c. 55

V Elamu sesadil Challušu-Inšušinak II./Challutaš-Inšušinak II. svého bratra Šutruk-nachchunteho II. (vládl od roku 717) a nechal ho zemřít ve vězení; důvody neznáme, možná souvislost s jeho neúspěchy ve vedení války s Aššurem.  Sám vládl do roku 693 a skončil podobně. Assyřané pučistovi říkali Challušu.

Sîn-achché-eríba v čele assyrské armády na své páté expedici válčil s několika jinak neznámými horskými národy zřejmě severně n. severozápadně od Assyrie, mezi nimž vynikl Manijae, král města Ukku v zemi Daje, o nichž rovněž nic nevíme. 

V Jerúsalému zemřel po nemoci král Chizqijáhú/Jchizqijáhú (54; vládl od roku 728, podle jiné chronologie 725-696). Nástupcem se stal jeho syn s Chefsíbahou/řec. Epsibaal, bibl. řec. Opsiba, lat. Aphsiba, Mnašše/Menašše, řec. & lat. Manassés, tehdy teprve dvanáctiletý, jehož dlouhá vláda trvala až do roku 643. V jeho době se do Júdy vrátily foinícké kulty jako za jeho děda Ácháze, především boha Ba‘ala, které za otce nemilosrdně pronásledovali jahwisté. Jeho manželka Mšullemet/Mešullemet, řec. Mesollam, lat. Mesallemeth, pocházející z bývalého Israéle byla možná Arabka po otci z Jodfaty, Játbá/řec. Iótapata (sg.). Doba míru v zemi assyrského vasala, viz rok 701, vedla k hospodářskému oživení, stal se nejdéle vládnoucím panovníkem v Jerúsalému a pro svůj polytheismus v očích jahwistů do assyrského zajetí, kde se podle nich napravil, též nejzlotřilejším; viz rok 671.

 

698

olympiada  20, 3

mesto  a. u. c. 56

Vypukla válka Athéňanů s Mytilénskými o osady v Tróadě. Válka o Tróadu dle tradice trvala téměř celé století, až do roku 607 (srov. rok 620).

V Číně utrpěla ekonomika státu Lu požárem chrámových sýpek a v zimě vpadli do země Čeng vojáci Sungů a stejnojnenné sídelní město zčásti vyplenili; viz začátek války roku 702sq. Následujícího roku byl v palácovém puči vévoda Li z Čengu nucen prchnout do státu Cchaj a do Čengu se k vládě vrátil jeho starší bratr Čao, rodným jménem Kung-c' Chu, viz o jeho vyhnání roku 701. Čengové neměli klid, roku 696 vpadl do země vévoda Chuan z Lu.   

 

697

olympiada  20, 4

mesto  a. u. c. 57

V Číně zemřel císař Chuan-wang (vládl od roku 720, pochován až roku 691). Následovala vláda jeho staršího syna Čuang-wanga/Zhuang (do roku 682). Roku 694 n. 694 císařův armádní důstojník Sin Po/Xin Bo přispěl k likvidaci pokusu o palácový puč vévody z Čou jménem Chej-ťiena/Heijian a velmož byl popraven. O století "éry pěti vůdců" viz rok 685.

 

696

olympiada  21, 1

vitez  Pantaklés z Athén (poprvé)

mesto  a. u. c. 58

Athéňan Pantaklés byl prvním olympioníkem, který nepocházel z Peloponnésu a také vůbec prvním Athéňanem (údaje platí samozřejmě jen o epónymním vítězi v běhu na vzdálenost jednoho stadia, viz rok 776). Pantaklés byl zároveň prvním olympioníkem, který dokázal své vítězství na následujících hrách opakovat (srov. první trojnásobné vítězství roku 676).

Podle hellénské tradice zemřel ve Frygii král Midás/Mita, když vypil volskou krev. Krátce předtím byl v poli zle poražen Kimmery, kteří ovládli velké části jeho říše, vyrabovali Gordion, srov. rok 714. Vládl od roku 742 a pochován byl ve svém sídelním městě Gordiu, srov. v indexu s. v. a tam též příklady Midovy příslovečnosti. • Dle zmatené hellénské tradice byl Midás synem Gordiovým, jména jistě dynastická. Jméno Midás bylo pravděpodobně titulem nebo kultovním jménem krále Frygů (cf. např. dynastii Ptolemaiovců). O definitivním rozpadu říše Frygů/Muški viz roky 679 a 675.

Téhož roku povstal proti Assyřanům Kirua, místodržitel města Illubri (řec. Olymbros?) v assyrské provincii Qúe (Kilikie). Jeho spojenci byli Syrochetité z Chilakku, části Qúe a z měst Ingirá (hellénská Anchialé) a Tarzu (hellénský Tarsos). Assyřané zřejmě při pobřeží bojovali i proti výsadku (iónských) lodí. Rebel byl poražen, chycen, dopraven do Ninuji a zde před králem stažen z kůže. Ostatní povstalci byli neméně krutě potrestáni, zřejmě se však Assyřanům nepodařilo dostat pod kontrolu celou provincii, která byla snad i na nějakou dobu zrušena (viz rok 677), Chilakku s Hellény tam usazenými zřejmě rovněž neposlouchal Aššurovu vůli.

Následujícího roku assyrští vojáci dobyli město Til-Garimme na hranicích Tabalu, jehož král Gurdí, Kurtí/dř. čteno Chidí z Urdutu se vzbouřil, a zmocnili se před vyvrácením města velké kořisti; pravděpodobně jde o téhož Gurdího z Kulummu, který přemohl a způsobil smrt Šarrukína II., viz rok 705. Sîn-achché-eríba Gurdího nedopadl a nikdy se mu nepodařilo otcovu smrt pomstít.  

Kilická válka krále Sîn-achché-eríbu vedená jeho vojevůdci inspirovala ke stavbě vlastní flotily a za tím účelem soustředil do Ninúji zajaté foinícké a iónské plavce (proto Assyřané nazývali flotilu "syrskou"/eleppét Chatti). Lodi pak po Tigridu a spojovacím kanálu do Eufrátu dopravil k moři a použil ve válce s Elamity a Chaldaji (694-693).  

• Město Tarsos založili podle hellénské tradice Argívští, podle "orientální" Tarsos a Anchialé založil roku 830 assyrský král Sardanapallos, tj. Salmán-ašaréd III., jehož sochu roku 333 spatřil ještě Alexandros Veliký. V této době měla nepochybně alespoň hellénskou čtvrť.

Jako Tarša je však zmiňováno již za vlády chetitského velkokrále Šuppiluliumy I. (c. 1370-1330), kdy byla součástí království Šunaššury z Kizzuwatny/Kilikie. Vyvráceno v éře mořských národů c. 1200 a jednou ze složek nového osídlení byli mykénští Helléni. Antiochos IV. krátce Tarsos přejmenoval na Antiocheiu tú Kydnú, "na Kydnu", Pompeius město učinil metropolí římské provincie a za Caesara se krátce jmenovalo Iúliúpolis.

Válka Assyřanů s Tarsem a Anchialou je dalším dokladem toho, že se hellénské ethnikum dostalo do válečného styku s Assyřany (srov. dále s roky 738, 715, 711 a 709).

 

695

olympiada  21, 2

mesto  a. u. c. 59

V Makedonii zemřel král Tyrimmás (vládl od roku 742), nástupcem se stal jeho syn Perdikkás I. (vládne do roku 647). Za sídelní město měl Aigai, které zůstaly sídlem makedonských králů až do vlády krále Archeláa (viz rok 801 a 413). Perdikkás založil královskou nekropoli, do níž byli pohřbíváni argívští panovníci s rodinami do konce dynastie: věštil prý, že rod vydrží tak dlouho, dokud bude v Aigách pohřbíván (což se nestalo v případě Alexandra Velikého a argívští Hérákleovci byli vyvražděni). 

V Lýdii zemřel král Mélés (vládl od roku 707). Na trůnu následoval poslední panovník lýdského hérákleovského rodu Kandaulés (vládl do roku 678). • Tyto údaje sledují jednu ze dvou linií chronologické tradice, viz rok 716. Podle jiné chronografické verse vyhnal Méléta Moxos, neboť vládl despoticky (jiná řec. podoba jména Mopsos, Mukšuš), který s Lýdy přešel Tauros. Část jeho lidí se usadila v Pamfýlii, jiná s ním putovala podél levantského pobřeží až k Askalónu a různě se usazovala. Časově Moxovo tažení náleželo asi době po pádu Troie, srov. v indexu s. v. Mopsos, srov. rok 1300. K versi s Moxem patří též jiné nástupnictví: po Moxovi kraloval Lýdům jistý Kamblés a ten prý byl tak nenasytně žravý, že jednou v noci snědl i svou manželku a probudil se ráno s její rukou v ústech; z hrůzy si vzal život.    

V Egyptě zemřel král Šabaka (vládcem od roku 716), následuje na trůnech jeho bratr, druhorozený syn Pejův Šabataka/Šebitku, řecky Sebichós, s trůnním jménem Džed-ka-Re, Hor Džed-chau. Kraloval nilské říši do roku 690 a od začátku s ním asi spoluvládl jeho mladší bratr Taharqa, syn Pejovy královny Abar, a zároveň se podílel na kúšitských taženích od c. 701. • Šabataka nemohl užívat královského titulu dříve než v roce 710, zpočátku jako spoluvládce svého staršího bratra. Viz ovšem rok 716 a možnost, že Šabataka vládl před Šabakem, popř. že fungovala jiná chronologie.

V Číně 10. října částečné zatmění slunce. V hraničním sporu se v poli srazili Chuan z Lu s armádou státu Čchi. Lu pak na přání Sungů napadlo stát Ču/Zhu. Chuan se následujícího roku stal obětí spiknutí v Čchi, kde vévoda Siang udržoval incestní vztah se svou sestrou Wen Ťiang/Jiang, pozdější manželkou Chuana z Lu. Chuan s chotí přijel roku 694 na návštěvu Čchi a oba sourozenci své kontakty obnovili. Chuan se to dozvěděl a Siang ho předešel: když byl vévoda z Lu na hostině opilý, dal ho zavraždit svým nevlastním bratrem Pcheng-šengem. Viz dále rok 686.  

V Čengu byl zavražděn vévoda Čao. Spiknul se proti němu jeho ministr Kao Čchü-mi/Gao Qumi, který se obával, že se sám stane obětí panovníkovy zlovůle. Ministr na čengský trůn posadil Kung-c' Weje alias Weje z Čengu. Vládl jen krátce. Ve válce se státem Čchi byli následujícího roku zajati vévoda Wej i jeho ministr Kao a čchiovský vévoda Siang/Xiang je dal popravit, Kaoa roztržením bojovými vozy. Čchi dosadil na čengský trůn Jinga (vládl do 680).