Kleio - Pe

Pe

Pe§ viz Bútó

Pe Hor, egypt. vládce dyn. 0§ 3500

Pebatma n. Pabtamer (?) z Kúše, manž. Kašty, m. synů Teje a Chensy, dcer Peksater a Amenirdie (I.)§ 751

Pečeněhové§ viz Maďarsko; vyhlazeni Východními Římany pod císařem Alexiem Komnenem a Kumány v bitvě u Adrianopole 29. dubna 1091, dvacet let po Manzikertu.

pečeť, pečetění§ 31 a viz epistolografové

Pedájá, Pdájá z Rúmy v Júdě, o. ka Zbídy, m. Eljáqíma alias Jhójáqíma, řec. Fedeia, lat. Phadaia§ 609

Cn. Pedánius Fuscus Salínátor§ 1. cos. ord. 118+; 2. oběť Hadriánova, 136+

Pedaritos ze Sparty, s. Leontův, též Paidarétos, harmosta§ 412

Pédasa (pl.), Pédasos, Pidasa, chet. Pitašša, eg. "pds", m. v Kárii, dn. Gökçeler§ 1300, 1237, 1220, 496, 321, 201, 188 a viz pod Halikarnássos

L. Pedánius Secundus§ cos. suff. 43+, 56+ praef. Urbí, 61+, 65+

Pedánius Dioscoridés§ viz Dioskúridés z Anazarbu

pederastie, paiderastiá, tj. láska k chlapcům, poprvé opěvovaná§ 604, 400, 250 (srov. 369) a viz v indexu s. v. sex
Nezaměňovat s paideiá, helléniké paideiá, hellénská vzdělanost, lidskost, což se vztahuje na celou osobnost, proto až dospělou; latinským ekvivalentem je húmánitás (řec. též filanthrópiá), vyšší vzdělání/-ost, opakem je lat. immánitás, obludnost.

pediasioi, pedieis, "lidé z roviny", část attické občanské populace§ 585

Pedibastet§ viz Petúbastis

Pedieis, „obyvatelé roviny“§ 1. skupina občanů athénských společných sociálních zájmů, 585; 2. nehellénské obyvatelstvo údolí dolního Maiandru, 286

Pediese, Petiese, Pa-di-Iset§ 1. wezír, s. Harsieseův, b. Nesmena I., 730; 2. náčelník libyjských Maů, manž. Taere, 730; 3. velmož, 651

Pedieus z Athén§ arch. 449

Pedismatawej z Egypta, řec. Potasimto, vojenský velitel§ 595

C. a L. Pedius, obchodníci na Délu§ 127

Q. Pedius, s. Iúlie Minoris, sestry Božského Iúlia, nevlast. b. L. Pínária§ 57, 48 - 44, cos. 43

S Pínáriem dědili podle Caesarovy závěti po osmině, ale oba své podíly přenechali Octaviánovi na financování vojska. Pediovým synem byl vychvalovaný řečník Q. Pedius Públicola/Poplicola, manžel Valerie, sestry M. Valeria Messály Corvína, mecenáše umění a literatur. Jejich synem by Q. Pedius, nadaný malíř, který zemřel mlád a byl prvním jménem známým hluchým Evropanem.

Cn. Pedius Cascus, cos. suff. 71+

Pednélissos, m. na jv. Pisidie na hranicích s Pamfýlií§ 218

Pedó§ viz Albinovánus Pedó

M. Pedó Vergiliánus§ cos. ord. 115+

Pedubast§ = Petúbastis

Pedum, m. v Latiu, dn. Gallicano nel Lazio§ 488, 339, 338

L. Péducaeus, soudce§ 59

Sex. Péducaeus§ 1. tr. pl., 114; 2. praet. 76, 49, o. no. 3; 3. praet., s. no. 2, 76, 49, 40

T. Péducaeus§ cos. suff. 35

L. Péducaeus Colónus, praef. Aegyptí§ 70+

M. Péducaeus Plautius Quíntillus§ cos. ord. 177+

M. Péducaeus Priscínus§ cos. ord. 110+

Q. Péducaeus Priscínus§ cos. ord. 93+

M. Péducaeus Saeniánus§ cos. suff. 89+

M. Péducaeus Stloga Priscínus§ cos. ord. 141+

Pefrasmenos z Tyru, technik, vynálezce beranidla§ 501
Pégai (pl.), "Prameny", m. v Megaridě§ 460, 446, 425, 424,
Pégasos, okřídlený kůň§ 383+

Peftdžanawejbast§ viz Pajefčauembastet

Pehel§ viz Pella

Peher-nefer, dvořan v éře Třetí eg. dyn.§ 2642

pechá (aram.), guvernér, satrapa, bab. bél pícháti§ 538, 521 a viz páchátu

Peiraieus, lat. Píraeus, největší z athénských přístavů§ 493, 476, 462, 437, 432, 429, 408, 405 - 403, 399, 393, 389, 388, 378, 361, 342, 322, 320, 319, 317, 307, 294, 293, 287, 285, 281, 256, 244, 240, 229, 201 - 198, 194, 191, 189, 184, 175, 168, 166, 88 - 86, 84, 83, 48, 45-, 323+

Peiraieus v Pontu§ viz Amísos

Peiraion, opevněné mí u Korintha§ 391

Peirás z Tírynthu, gen. Peiranta, k., o. Kallithyie, první kněžky v Héraiu§ 1640

Peirén z Argu, o. kněžky Iúy (nom.: Ió)§ 1640

Peirústové, pannonský kmen§ 120

Peisandros z Athén, oligarchický politik a strat., jeden ze 400§ 421, 412, 411
Peisandros z Athén§ viz C. Memmius Peisandros z Kolyttu

Peisandros z Kameiru na Rhodu, s. Peisónův a Aristaichmy, b. Diokleie, epický básník§ 648
Peisandros z Labrand n. Lykáonie, epopoios a literát leipogrammu, s. básníka Nestora§ 250+

Peisandros ze Sparty, nauarchos§ 395, 394

Peisarchos§ viz Tísarchos ze Syrákús

Peisianakteion§ viz stoá poikilé

Peisiás z Argu, strat.§ 366

Peisis§ viz Písis

Peisistratos z Boiótie, protiřímský předák§ 197

Peisistratos z Braurónu v Attice, s. Hippokratův, potomek Nestora z Pylu, jehož s. Peisistratos byl přítelem Odysseova syna Télemacha; Peisistratovci pocházeli původně z Pylu a byli potomky Néleovými (jako Kodrovci a Melanthovci byli rodem královským)§ 1. arch. 669 (I.); 2. 668, 604, 600, 594, 585, 575, 566, 561, 560, 556, 552 - 550, 546, 541, 534, 528, 524, 517, 515, 513, 512, 510, 500, 490, 426, 406, přezdívaný Bakis (důvod neznáme), s. Hippokratův, nejméně třikrát ženat, o. Hippiův (II.) a Hipparchův (oba narození c. 555 z neznámé athénské matky, dc. Megakleovy, s níž ale nechtěl mít P. děti, takže s ní nespal a raději odešel do exilu, srov. rok 551), Iofónta a Hégésistrata alias Thettala (?). Uváděn ještě jistý Dioklés, že prý byl zavražděn, tedy asi záměna s Hipparchem; 3. arch. 522, 514, syn Hippiův (III.)

Peisistratovci z Athén, aristokratický klan, potomci Peisistratovi§ 700, 525, 513 - 510, 505, 496, 484

Peisistratos z Kýziku, strat.§ 73

Peisistratos z Orchomenu, k., o. Tlésimachův§ 650

Peisistratos z Pylu, s. Nestorův§ 1170

Peisón z Athén, jeden ze Třiceti§ 404, 403

Peithagorás, věštec z vnitřností na dvoře Alexandra Velikého§ 324

Peithagorás ze Selinúntu, tyr.§ 510

Peithiás z Athén, strat.§ 299

Peithiás z Korkýry, vůdce démokratické strany§ 427

Peithidémos z Athén§ arch. 265, popř. 269, 267

Peithó ze Syrákús, hetaira a královna, manž. Hierónyma§ 214

Peitholáos z Iúdaie n. Idúmaie, vojenský velitel§ 57, 55, 52
Peitholáos, lovec slonů§ 222

Peitholá(o)s či Pýtholáos z Fer§ viz Pýtholáos

Peithón z Makedonie, Píthón§ 1. 328, 323, 325, 316, 312, satrapa Indie a Babylónu, syn Agénórův; 2. P. z Alkomen, rodem Illyr, 323, 321, 319 - 316, sómatofylax Alexandrův, satrapa Médie a stratégos Horních satrapií, syn Kratenův/Krateuův, b. Eudámův/Eudémův n. Eudaimonův (?)

Pej, Pije§ viz Pianchi

Pej-sin/Beixin§ viz kultura

Pej-žung, barbarští nájezdníci v Číně§ 769, 710

Pekach§ viz Péqach

pekař, artopta, řec. artoptés, první v Římě; ve spojení s mlynářem pístor§ 168

Pekče, angl. Baekje, stát v Koreji§ 57, 33, 18, 200+, 246+, 269+, 283+, 285+, 384+

Peking, trad. č., vlastně Pej-ťing/Beijing, hl. m. novodobé Číny§ 316+

Peksater z Kúše, ses. a manž. Teje§ 751 a viz Pebatma

Pelagius z Británie, mnišský kazatel, jeho theologické názory vyústili v pelasgianismus§ 350+, 354+ a viz pod křesťanství

Pelagón z Fókidy, o. Megistó§ 595

Pelagón, Nerónův propuštěnec§ 62+

Pelagoniá§ viz Hérákleia Lynkéstis

Pelagoniá, Pelagonové, země a épeirótský kmen v západní Makedonii§ 211, 200, 199, 181

Pelasgiótis, část Thessalie§ 1520, 700

Pelasgos, první z Arkadů, s. Dia s Niobou§ 1560

Pelasgos ze Sikyónu, k.§ 1211, 1191

Pelasgové, buď "mořští lidé/pelagos" nebo "čápi/pelargos"§ před 6000 (2), 5300, 2000, 1750, 1555, 1520, 1505, 1482, 1275, 1184, 1153, 1061, 1050, 1035, 750, 585, 560, 514 (na Lémnu, tedy Etruskové?), 511, 476, 424 (zde opět nazýváni Tyrrhény/Etrusky)

Předhellén. n. protohellénský národ nebo ethnické skupiny na jihu Balkánu kultovně a jazykově příbuzné, snad též jiné jméno pro Lelegy (zřejmě indoevropské jazykové skupiny?, srov. Kárové, Luwijci); Pelasgié, starý název celé Hellady (srov. pod Palaistíné). V homérovské době obývali ještě části Thessálie/Pelasgiótis (zde jim vládl Péleus a Achilleus, viz Argos Pelasgikos s. v. Hellas), Épeiru, Arkadie a Kréty, žili na ostrovech Lesbu, Imbru a Lémnu, kam utekli, když je vyhnali Iónové z Attiky.

Ještě v polovině 5. století obývali Kréstónii severně od Chalkidiky a spadali pod vládu kterýchsi thráckých dynastů. Pelasgové žili na thrácké straně Helléspontu, zjevně ne však už v souvislém osídlení. Kolonisovali je Athéňané; obyvatelé Attiky byli rovněž hellénisovaný lid pelasgický. V sousedství kréstónských Pelasgů a na Palléně žili v Hérodotově době též Tyrsénové/Tyrrénové, tedy Etruskové, srov. tam. Všichni hovořili řečí "barbarskou".

Pelasgos, král v Argu, vládl podle Aischylovy postavi v Hiketidách Pelasgům v Argolidě a Pelasgům žijícím kolem Strýmonu po Paionii a Dódónu. Podle Dionýsia, o čtyři staletí mladšího halikarnásského soukmenovce, společného neměli s Etrusky nic. Podle něj pocházeli P. z Arkadie, kde vládl praotec národa Pelasgos (srov. pod Oinótrie a Arkadie). Část Arkadů migrovala do Thessalie v době, kdy se země jmenovala Haimoniá. Žili tu pět generací (125 roků) a šesté byli vyhnáni Kúréty a Lelegy, jimž se moderněji říkalo Aitólové a Lokrové, původně žijícími u Parnásu. Vedl je tehdy prý Deukalión.

Pelasgové se z Thessalie rozutekli různými směry. Malá část jich zůstala, někteří odpluli na Krétu, jiní se usadili na Kykladách, na Euboji, podél Helléspontu, na Lesbu, v Boiótii, největší skupina v okolí épeirské Dódóny.

Poněvadž je země neuživila a na základě věštby pustili se odtud po čase na západ, do Itálie, tehdy prý zvané řec. Sátorniá, země Sáturnova. Zaneseni však byli severně po Jadranu do ústí Pádu. Zde se rozdělili. Část jich putovala poloostrovem k jihu, část se usadila, a tu vyhubili domorodci.

Migrující Pelasgové dorazili na území Umbrů, část ho obsadili a ve spojení s jejich sousedy Aboriginy se ubránili. Společně se pustili do dlouhých válek s autochthonními Sikely až je vyhnali na Sicílii, viz rok 1184. Zda Pelasgové je starší označení pro Tyrrhény/Tyrsény, a to je jiné jméno pro Tusky/Etrusky, zůstává nejasné, srov. pod Etruskové. Možná cesta Etrusků do Itálie z východu (nikoli však z Lýdie) by to být mohla.

pelatés, pelatai, v Attice "klienti", zemědělci závislí na patronovi§ 594

Peldemis z Mylas, o. Myrmékův, Manův a Targélia§ 361

Peleg, s. Éberův, o. Re'ua, bibl. postava§ 2375, 2341, 2150, 1929

Pelekós z Kárie, gen. Pelekóda, hérós n. první z kněží klanové syngeneie spravujícího chrám Sinyriho u Mylas§ 295

Pelendonové, Pelendoní, Pellendoní, též Cerindonés, keltibér. nárůdek na horním toku Duria§ 133, 76

Peleset, Pelištim, Pilištu, Peleštové§ viz Filistové

Péleus z Fthíe, k. achajských Myrmidonů, s. Aiakův, vnuk Diův, o. Achilleův§ 1520, 232

Péli z Elamu, též možné číst Wéli, Wéte, Pétek.§ 2550

Peliás z Iólku, gen. Pelia, s. Poseidónův, dvojče Néleovo, k. známý z příběhu o zlatém rounu§ 1600

Peliás, gen. Peliadu, o. před Drepanami, dn. Colombaia (podle holubů) před Trapani§ 247

peligánes, peligáni, senát v Seleukeji Tigridské a Láodikeji na Moři§ 220, 174, 132 a viz Seleukeia/Tigr.

Pelinna, Pelinnaion, m. n. pevnost v Histiaiótidě v Thessalii, dn. Gardiki§ 191

Pélion, m. Dassarétů polohy nezn. v dn. AL§ 199

Pella, m. v Makedonii v Emathii, sídelní m. posledních panovníků argívského rodu a hellénistického království Antigonovců§ 425, 413, 406, 400, 383, 380, 360, 356, 355, 347, 346, 343, 340, 324 - 322, 319, 317, 316, 300, 297, 289, 243, 242, 228, 212 - 211, 183, 182, 172 - 171, 167, 163, 162, 151, 149, 112
Pella, m. u syrské Apameie anebo lépe předseleukovské/antigonovské jméno pro Apameiu/Oront.§ 750, 331, 281, 276, 512, 241, 225, 198
Pella v Dekapoli/Galaáditidě, eg. a hebr. Pehel§ 1365, 1319, 218, 101, 84, 63

Pelláná, m. heilótské v Lakónice v kraji zvaném Tripolis§ 218
Pelléné, Pelláná, m. na východu Acháje§ 640, 431, 423, 414, 369, 367, 365, 362, 332, 331, 276, 241, 225, 214, 198

Pellion, opevněné mí Enchelejů§ 335

Pelopeia, d. Thyestova, m. Aigisthova§ 1266

Pelopidás z Théb, státník a vojevůdce, syn Hippoklův (Hippoklás n. Hippoklos)§ 386, 379, 375, 370 - 367, 364
Pelopidás, diplomat a vojevůdce Mithridáta VI.§ 89, 88

Peloponnésos (starším názvem Apis, Apiá gé), Peloponnésané, Peloponnéský spolek (oficiální název spolku byl: Lakedaimonští a spojenci, hoi Lakedaimonioi kai hoi symmachoi)§ před 6000 (1), 2122, 2025, 2005, 1850, 1555, 1482, 1400, 1266, 1184, 1125, 1120, 1104, 1100, 1098, 1070, 1068, 863, 801, 748, 735, 696, 680, 669, 628, 591, 585, 556, 550, 519, 479, 478, 476, 460, 459, 457, 454, 432 - 430, 428 - 425, 419, 415, 414, 412, 396, 393 - 392, 379, 370, 369, 363, 346, 332, 331, 339, 322, 318, 317, 315, 313, 308, 303, 302, 296, 287, 284, 273, 270, 267, 265, 244, 222, 219, 217, 216, 208, 199, 198, 191, 171, 163, 146, 67, 48, 39, 38-, 15+, 268+, 392+

(mapa: wikimedia commons)

Na poloostr. žilo podle Hérodota sedm hellénských a předhellénských kmenů-národů: jako nejstarší z nich byli Arkadové a Kynúrští (tito původem Iónové), Achajové, Dórové, dominantní obyvatelstvo P., v Élidě Aitólové, v argolské Hermióně a messénské Asiné pelasgičtí Dryopové a odnož předhellénských Lémňanů Paróreétové (blízcí příbuzní Etrusků?) v západní části Arkadie.

Pelops z Frygie n. Lýdie, s. Tantalův, k. v Píse, Pelopovci§ 1600, 1555, 1400, 1348, 1329, 1311, 1300, 1266, 1220, 1201, 1168, 1104

Pelops z Alexandreie§ 1. s. Alexandrův, o. no. 2, 204; 2. s. Pelopův, ptolemaiovský stratégos a diplomat, 204

Pelops z Athén§ arch. 165, 164
Pelops ze Sparty, k.§ 211, 207, syn Lykúrgův

Pelóros, ř. v Ibérii, asi Těrek pramenící v Gruzii a klikatící se Alanií, Čečnou a Dagestánem ke Kaspiku§ 65
Pelóros, Pelórias, Pelóris, "Obludí mys", Pelórum, dn. Capo/Punta di Faro, sv. špička Sicílie§ 425, 264, 38, 36 a viz pod Naulochos

Mnohem pozdější tradice tvrdila, že Pelóros byl kormidelníkem Hannibalovým, kterého zde pohřbili, když ho Pún na své cestě do seleukovského exilu zabil, neboť ho podezříval ze zrady.

Pelso, Peiso, j., dn. Balaton, Plattensee, č. Blatenské j., popř. jméno pro Neusiedlersee, č. Neziderské j.§ 307+ a viz pod kanály

peltastové§ viz lehkooděnci

Pélúsion, m. na severovýchodě Egypta na tzv. Hórově cestě do Palaistíny, sídlo egyptského hraničního garnisonu, eg. Senu a Per Amun, kopt. Peremun, dn. Tell al-Faramá a Tell al-Fadda§ 1500, 1015, 671, 525, 343, 335, 332, 331, 321, 315, 312, 306, 259, 252, 223, 219, 217, 203, 169, 168, 144, 129, 108, 102, 55, 48, 34, 30-, 130+, 261+

Pen-abu, Hor-pen-abu, "Slon", k. egypt. dyn. 00§ 3500

penátés populí Rómání, penáti římského národa, v Lavíniu§ 1184

Penčeni, Pa-en-Čini/"Thínský", s panovnickým jménem Sechem-Re-chuj-taui, k. Třinácté dyn.§ 1676

Péneios, ř. v Thessalii§ 415, 322, 171, 167, 48

Pénelopé, Pénelopeia, "Párající tkanivo", možná též od druhu pestré kachny/pénelops, dc. Íkaria ze Sparty, manž. 1. Odysseova, 2. Télegonova, svého nevlastního syna, m. Télemachova a Ítalova§ 1184, 534

Penestové, Penestai, jihoillyrský národ se sídel. m. Úskánou, srov. tam§ 170

penestové, penestai, v Thessalii zotročená společenská vrstva srovnatelná např. s lakedaimonskými heilóty§ 493, 411 a viz pod otroci

peníze§ viz pod ražba
peníze, praní špinavých peněz§ viz praní

Peñon, "žena z Peñonu", archeol. lokalita u města Mexika§ před 6000 (1)

Penrešnes, manž. Šošenqa I.§ 945

Pensachmet, wezír z ramesseovské éry§ 1320

pense státní, v Athénách§ = diobeleiá
pense starobní, spoření, sociální zabezpečení§ viz eranos

pentaetéris, pentetérism, pentaetérický, pentetérický, pětiletý n. jednou za čtyři roky pořádaný§ viz pod hry a rok 776

pentaetéris, hry v Alexandreji§ 279

pentakosiomedimnos, člen daňové skupiny v Athénách, viz pod Athény§ 594, 458

Pentapolis, kýrénaická, prov. Libya superior§ 288+

pentapolis thrácká, spolek hellénských měst v Thrákii na pobřeží Pontu euxeinu/Černého moře§ 313

pentarchie, bakterská§ viz pod Baktrie

pentarchie, filistská, pentapolis (Akkarón/'Eqrón, Gat, Azótos/Ašdod, Askalón/Aškalon, Gaza)§ 1400, 587

pentarchie, júdská§ 55, 37

pentarchie, křesťanská§ viz pod křesťanství

pentateuchos§ viz Septuáginta

pentáthlon, „pětiboj“, olympijská disciplína§ 708, 676, 218, 215
pentáthlon tón paidón, „pětiboj dorostenců“§ 628

Pentáthlos z Knidu, dobyvatel Lilybaia§ 580

Pentawer, Pentaweret, vlastně Pa-en-Ta-weret, "Náležející bohyni Taweret/Velké", krycí jméno pro prince-pučistu a otcovraha Ramessea III., vlastní jméno neznáme, s. královské manželky Tije§ 1198, 1166

Penteleion, pevnost v severní Arkadii§ 225

pentékontaetéris (gen.: -etéridy), pentékontaetés n. pentékontaetiá, v Athénách, „Padesátiletí“, nejslavnější éra athénského státu, období od perských válek do války peloponnéské, doba expanse; volně starými počítána od Platají (479) po vzetí Samu (440) a vypuknutí událostí na Kerkýře (436sqq.)§ 478, 455, 431, 218, 168, 330+

Padesátiletku prudkého vzestupu moci měli i Římané (asi 218-168) a křesťané (asi 330-380 n. l.). Uchopení moci v říši monotheisty nebylo na rozdíl od obou předešlých padesátiletek provázeno úspěchy hospodářskými natož kulturními, rozhodně naopak. Pro Hellény po první perské válce nastala dlouhá doba hospodářského a kulturního rozmachu, "klasické období hellénských dějin".

pentékontalitron, sicilská mince§ viz dámaráteia

pentékosté, sc. meris, "padesátá (část)", dvouprocentní daň importní, exportní§ 217 a viz s. v. daně

pentékosté, sc. hémerá, „padesátý den“ po velikonocích, cf. něm. Pfingsten, hebr. šavúót, šabúót, tj. „svátek týdnů“§ 40, 4

Sedm krát sedm týdnů po pesachu; slavnostně obětovány polní prvotiny a domy zdobeny květy, čes. „letnice“, viz pod křesťanství, pentekostalismus; podle staré židovské tradice v tento den na Sínaji obdržel Mojžíš od svého boha „desatero“. Židovské dožínky se jmenovaly massóth, mazzóth (po sklizni ječmene - srov. nekvasnicový chléb massá, mazzá, macesy, pojídaný o pesachu) a qásír (slavnost po sklizni všeho obilí) začátkem roku; všechny tyto svátky jsou původem kanaánské (viz dále heslo pesach).

Penthilé, m. na Lesbu polohy nezn.§ 1184, 618

Penthilos z Aiolie, Penthilidai§ 1. s. Orestův, rod Penthilovců v Mytiléně, 1184, 618, 48; 2. poslední z panujících Penthilovců, o. asi Drakontův, 618

Pentifanch, wezír z 22. n. 23. dyn.§ 945

Pentrí, Pentrové, část Samnitů§ 311, 292

Pentu, čati z Osmnácté dyn.§ 1567

Peparéthos, ost. v Severních Sporadách, později Skopelos, jak i dnes§ 753, 568, 426, 361, 210, 208, 200, 85, 81, 41

Pepi I., Hor Meritaui, o. Merenreho, k. Šesté eg. dyn.§ 2686, 2414, 2333, 2292, 1237

Pepi II., Hor Nečeri-chau, trůnním jménem Nefer-ka-Re, k. Šesté eg. dyn.§ 2686, 2414, 2375, 2345, 2333, 2283, 2278, 2184

Pepi III., jako k. Šestnácté dyn. Senefer-anch-Re-Pepi§ 1674

Pepinacht Heqaib, Pepi-nacht zvaný Heqa-ib, armádní velitel v Šesté dyn.§ 2278

Pepiseneb§ viz Neferkare VIII.

Peponila§ viz Epponína

pepř, sklad v Římě, horrea piperátária§ 86+

Péqach, řec. Feka/Fakee, ass. Paqachu, k. Israéle/Bít Chumria-usurpátor§ 737, 734, 730

Peqachjáhú, Pqachjá, řec. Fakeás, k. Israéle, syn Mnachémův§ 737

Peqer, nekropole Abýdu nejstarších dvou dynastií, dn. archeol. lokalita Umm al-qa'áb/"Matka hrnců"§ 3500, 3127, 3054

Peqídá, pův. mágos, pak první křesť. biskup zemí za Tigridem, s. Berího§ 123+

Per-Banebdžed§ viz Mendés

Per-Bast§ viz Búbastis

per-chenret, harém§ 1962 a viz s. v. harém

Per-Irer, nezn. lokalita u Héliopole§ 1233

Per-Medžed§ viz Oxyrhynchos

Per-Ramesse, Pi-Ramesse, m. v Deltě, postaveno opodál sídla Hyksů Auaris/Avaris (dn. arab. Tell ed-Daba´a), kterou pohltilo, bibl. Ra'amses, dn. arab. Qantír, hl. m. XIX. a XX. dynastie; m. s egyptskými a syrskými kulty§ 1786, 1730, 1720, 1676, 1320, 1304, 1191, 1166, 1113, 1095, 770

Per-Sechem-cheper-Re/Pi-, pevnost před Fajjúmem dnes polohy neznámé§ 924, 730

Per-Tem§ viz Pithom

Per-Wadžet§ viz Bútó

perahera, slavnost Buddhova zubu v Kandí§ 371+

Peraiá, totiž gé, krajina v Kárii, naproti Rhodu, „Předpolí“, kde Rhoďané po velkou část hellénistických dějin drželi města jako Stratoníkeiu pod svým protektorátem§ 227, 197, 180, 167, 165, 162
Peraiá, samská v Iónii§ 315

Peraiá, část Megaridy§ 728

Peraiá, thasská v Thrákii§ 85

Peraiá, část Zajordání v Palaistíně, jeden ze čtyř palaistínských krajů s vysokým podílem helllénisace a nežidovského obyvatelstva§ 145, 103, 84, 20, 5-, 39+, 68+ a viz pod Dekapolis a Bejt Ramata/Lívias

Peraieus (odkudsi z Helléspontu?), metoik v Ath.§ 410

Perantás z Korintha, Bakchiovec a královrah§ 780

Peratos ze Sikyónu§ viz Eratos

Perdikkás, jméno makedonských králů:§
Perdikkás I.§ 695, 647, 133
Perdikkás II.§ 450, 433 - 431, 429, 424, 423, 418, 417, 415 - 413, 399, 394
Perdikkás III.§ 383, 370, 368, 363, 365, 359, 341

Perdikkás z Makedonie§ 1. 336, 331, 327, 324 - 321, 314, 313, 311, 308, 303, chíliarchos; 2. 320, důstojník

Pérea, Péreia, m. ve Fthíótidě§ 214

Peregrínos alias Próteus z Paria, originální podivín, srov. pod hry olympijské§ 162+

Začal podle Lúkiána životní kariéru mediální hvězdy jako cizoložník v Armenii. Pak se usadil mezi Židy v Palestině. Dal se zasvětit do křesťanství a stal se jejich knězem a autorem pojednání o tomto druhu monotheismu. Věděl, že magos/Magos, tedy Iésús Chréstos (Lúkiános: „ukřižovaný sofista“), byl ukřižován, protože zavedl na světě nové náboženství. Tehdy se ještě jmenoval Peregrínos. Byl zavřen, ale protože se na něho křesťané složili, propuštěn. Ostříhal si hlavu a odešel do Říma. Odtud byl vykázán jako nežádoucí filosof, což Římanům nedaroval (roku 169 n. l., viz pod hry olympské, už jako kynik). Odešel do Hellady a zřejmě jako poslední z Hellénů kázal o povstání proti Římu; žil před athénskými hradbami v jakési chýši.

V Olympii se pustil také do tehdy nejbohatšího z Hellénů Héróda Attika, který postavil v Altidě nymfaion, bohatý vodní zdroj pro diváky („Hellény tím zženštil“). Na následující olympiádě se omluvil za řeči proti dobrodinci na minulé a vychvaloval ho. Protože ho už nenapadlo, jak svět zaujmout, oznámil, že se o dalších hrách upálí.

Stalo se. Dal vykopat jámu, nanosit dříví a postavit hranici. To se už jmenoval Próteus a byl kynického vyznání. „Také si myslím, že jsem dobrodincem lidí tím, že jim ukáži, jak třeba opovrhovat smrtí,“ oznámil. Prý měl však krátce před svou proklamací horečnaté onemocnění a jeho lékař Alexandros tvrdil, že smrtelné. Taková smrt se však Próteovi zdála laciná.

Perehu z Púntu, velmož černošský, manž. Etie§ 1496

C. Perelius Aurélius Alexander§ viz Alexandros z Thyateir

Perennis§ viz Tigidius Perennis

perfectissimus§ viz vir perfectissimus a úředníci

pergamen, nejstarší zachovaný; řec. diftherá, kůže, lat. membrána, blána, jméno podle Pergama, kde byla tato jinak velmi stará methoda výroby psací potřeby z jemně opracované kůže obvykle z mladých zvířat zdokonalena, když hrozilo embargo dovozu papyru z Egypta§ 195, 87

Pergamene jako archivního materiálu bylo užíváno až do třetího tisíciletí. V února 2016 britská sněmovna lordů/House of Lords rozhodla, že usnesení a zákony nebudou nadále archivalisovány na pergamenu, ale na speciálním archivním papíru. Důvodem změny byla spořivost: sněmovna tím prý ročně uspoří 80 tisíc liber, což byla částka, kterou by 816 tehdejších členů snadno oželelo. Papír zaručoval půl tisíciletou trvanlivost, pergamen ovšem mnohem delší.

Pergamon nebo Pergamos, "hrad", m. v Mýsii, sídelní m. Attalovců, dn. Bergama od roku 1345 pod vládou osmanských Turků, dnes v TR se cca. 70 tis. obyvatel, mělo v dobách své slávy 160 až 200 tisíc obyvatel§ 776, 399, 323, 309, 302, 300, 283, 280, 275, 268, 241, 230, 223, 220, 211, 210, 204, 205, 201 - 199, 197, 195, 183, 192 - 190, 182, 180, 175, 172 - 170, 168, 159, 156, 154, 151, 150, 142, 140, 135, 133, 132, 130, 129, 120, 104, 101, 95, 89, 88, 86 - 84, 81, 72, 59, 49, 48, 45, 44, 33, 30, 26, 20-, 81+, 94+, 100+, 106+, 129+, 154+, 212+, 214+, 320+, 360+

Pergamos, přítel príncipa L. Véra§ 162+

pergamský oltář§ 230, 166

Pergé, m. v Pamfýlii, luw./chet. Parcha, na ř. Kaštaraja/Kestros§ 1200, 334, 188, 81-, 60+, 165+

Ústředním kultem Pergy a vůbec Pamfýlských byla Artemis Pergaiá, starším označením (na mincích) wanassa Preiiá. Za zakladatele města ještě v císařské době ctili Mopsa, Kalchu a Leontea. Jak v celé Pamfýlii stopy po achajské kolonisaci před Trojou i po ní žádné.

Periallá z Delf, zkorumpovaná kněžka§ 491

Periandros I. z Korintha, tyr., syn Kypsela I., o. Kypsela II. (možná existovali dva P.-bratranci, vládce a mudrc z Ambrakie§ 668, 657, 628, 620, 611, 607, 588, 529, 302
Periandros II., vládce v Amprakii, syn Gorgův§ 585

Periandros z Makedonie (Pelly?), o. Marsiy, nevl. b. Antigona I.§ 300

Peribsen, Per-ib-sen, Set P., k. Druhé eg. dyn., možná mu přináleží Horovo jméno Sechem-ib-per-en-maat, viz tam§ 2983, 2906, 2889, 2848, 2766, 2703

periégésis§ viz pod dějepis

Periérés z Chalkidy n. chalkidské Kýmy, vůdce pirátů a oikistés§ 667

Perigenés z Alexandreie§ 272 (Ol.)

Perigenés z Alexandreie, s. Leontiskův, flétnista§ 217 (není totožný s předešlým ani následujícím)

Perigenés, ptolemajovský nauarchos§ 218

Periklés z Athén, syn Xanthippův a Agaristin, o. Paralův, Xanthippův a Perikleův; jeho rodokmen viz s. v. Kleisthenés§ 1. 632, 524, 522, 514, 510, 500, 490, 484, 576, 489, 479, 478, 472, 469, 461, 459 - 457, 454, 453, 451, 450, 447, 446, 443, 441 - 439, 437, 433, 431 - 429, 425, 424, 412, 406, 399, 52; 2. 446, 429, 406, syn č. 1 s Aspásií

Periklés z Limyr, dyn., lyc. Perikli§ 360

Periktioné, manž. Aristónova, s. Charmidova, m. Aristoklea-Platóna, Adeimanta, Glaukóna a Pótóny; po Aristónově smrti se jejím manželem stal Persenet, Per-senet§ 1. manž. Ijmeriho, m. Neferbauptaha, 2589; 2. královna ze Čtvrté dyn., d. Chufuova, možná manž. Chafreho, 2558

Pyrilampés, její strýc, s ním měla syna Antifónta§ 399

Periláos z Argu, vojevůdce Antigona Monofthalma§ 315
Periláos z Argu, tyrannos, možné i Perillos§ předmluva, 303, srov. rok 544, identický s Antigonovým vojevůdcem?
Periláos z Athén, sochař§ 553

Perillos z Megar, promakedonský politik§ 344

Perimédés z Tegeje, zvaný Hýs, „Svině“, k.§ 575

Perinthos, m. na thráckém břehu Propontidy, později v římské době, podle jedné verse již za Vespasiána, Hérákleia, dn. Ereğli či Marmara Ereğli/Marmarská Hérákleia v evropské části TR, sídlo správy provincie Európa (všechny H. "turecké" se jmenunují Ereğli)§ 668, 602, 512, 478, 410, 361, 352, 340, 255, 202, 196, 194, 72-, 193+, 196+, 269+, 275+, 313+, 361+, 378+

periodoníkés, tj. vítěz celého cyklu, vítěz ve své disciplíně na panhellénských hrách celého čtyřletého cyklu, tzn. v Olympii, Delfách, na Isthmu a v Nemeji (panathénaje nebyly zahrnuty)§ 347

periodos§ viz pod dějepis

perioikos, sc. polis, poddanská obec v Lakónice s autonomní správou§ 775
perioikové, perioikoi, "lidé žijící v okolí", druh soužití ve Spartě, ale bez plných politických práv§ 775, 480, 479, 464, 462, 412, 397, 383, 243, 206, 195, 189, 148, 31

Ve Spartě řemeslníci a obchodníci, činnost, kterou lykúrgovská ústava plnoprávným Sparťanům zakazovala. Jistý Deiniadás však byl také velitelem několika lodí-nauarchem, viz rok 412, Kýrovy anabase se účastnil ve velící funkci jistý Neos z Asiny, obce perioiků. Nebyli poddanými v otrockém postavení, ale osobně svobodní dokonce s povinností dozorovat heilóty. Museli sloužit v armádě, byli stejně vyzbrojení jako Sparťané, měli vlastní půdu a hospodářství, obývali dva tucty samostatných obcí, viz rok 195, dostávali čas od času plné občanství.

Hellénský svět je od Sparťanů nerozlišoval a platilo, že Sparťané + perioikové = Lakedaimonští. Bojovali v Thermopylách, kde jich bylo více než Sparťanů, a u Platají, kde bylo stejně, prodělali po jejich boku všechny ostatní války. Jak se ethnicky odlišovali od vládnoucích Dórů, známo není. Lze předpokládat, že se mohlo jednat o potomky původního achajského obyvatelstva s předhellénským.

peripatos, filosofická škola§ = Lykeion

Peripoltás, thessalský a boiótslý věštec§ 87 a srov. pod Dámón

periplús, popis plavby, zpráva o přístavech§ 635, 519, 311 a viz pod dějepis (2)

Periplús tés Erythrás thalassés/Periplús maris Erythraeí/Cesta kolem Rudého moře, autor neznámý§ 50+, 90+

peripteros, peripteriální§ viz pod Parthenón

Perithoidai, attický démos§ 417

perizóma§ viz rouška bederní

Perkalos ze Sparty, d. Cheilónova, manž. Démarátova§ 491

Perlová řeka, čín. Ču-ťiang/Zhu Jiang§ 221

perla, margarítés, lat. margarita§ 66 a viz móda a ceny

Perm, m. na Kamě v RUS, finno-permská jazyková skupina§ 4000

Peróz§ viz Pírúz

Perperéné, m. Mytilénských v Mýsii§ 400

M. Perperna nebo Perpenna§ 1. vyslanec do Illyrie, 168; 2. o. no. 3, 138; 3. 138, 132, cos. 130, 129, s. no. 2, o. č. 4; 4. cos. 92 a cens. 86-85, b. asi legáta roku 90 L. Perpenny, s. č. 3, snad o. č. 5 a dcery Perpennie, která je zmiňována k roku 69 jako vestálka (zemřel roku 49, když se dožil 98 let); 5. snad s přízviskem Veientó či Ventó, s. č. 4, praet. 82, mariovec a vrah Sertoriův, 90, 86, 81, 78 - 74, 72

Perrhaibiá, Perrhaibové, země a jeden z thessalských kmenů na severu Thessalie§ 700, 595, 480, 356, 317, 222, 199, 196, 191, 187, 185, 183, 181, 174, 171

Perrhé§ viz Antiocheia u Tauru

Persaios z Kitia alias Dórotheos, s. Démétria (že by myšlen král Dém. I.?), stoický filosof, literát a voják§ 243 a viz školy (4)

Persarmenie, větší část staré Armenie kontrolovaná Sásánovci§ 387+

Persefoné, dcera Démetry s Diem, choť Hádova, vládkyně podsvětí, lat. Proserpina§ 396, 352, 317, 276, 213, 73, 60-, 313+ a viz Proserpina a Koré

Perséis, m. v Paiónii u Deuryopů§ 183

Persechemperre, Per-Sechem-per-Re, m. n. pevnost v Egyptě na Nilu§ 730

persekuce, pronásledování, svoboda slova§ viz filosofie, filosofové, persekuce křesťanů viz pod protivenství, zarathuštriánské persekuce jinověrců viz 224+

Persepolis, m. v Persidě, per. Pársá, v sásán. éře Sadstún/"Sto sloupů", sídelní m. perských králů§ 515, 500, 383, 331, 330, 324, 317, 316, 141, 208+, 244+, 259+

Dnes ruiny Tachte-Džamšíd cca. čtyřicet kilometrů sv. od Šírázu, v nichž roku 1971 slavil íránský šáh/císař Muhammad Rezá Pahlaví třicáté výročí své vlády a 2500 let perské říše. Z ruin opodál postaveno později m. Istachr, sídel. m. frataraků.

Persés z Askry, b. Hésiodův§ viz s. v. Hésiodos

Persis (řec.), Persia (lat.), Persie, Peršané, íránský kmenový svaz, který dal jméno zemi, Pársa, Pars, dn. provincie Fárs v Íránu, říše p.§ 4400, 2550, 2346, 1894, 843, 836, 829, 815, 810, 781, 774, 689, 650, 645, 617, 596, 590, 559, 556, 550, 547, 546, 545, 530, 526, 524, 522, 521, 519, 518, 517, 515, 514, 512, 497 - 490, 483, 481 - 478, 470 - 468, 466, 463, 454, 453, 451, 449, 425, 420, 414 - 412, 410, 408 - 406, 400 - 395, 392, 391, 386, 385, 380, 378, 374, 371, 367, 362, 359, 355, 350, 346, 344, 343, 343, 340, 338 - 336, 334, 333, 331 - 329, 325, 324, 317, 316, 312, 301, 247, 245, 223, 221, 220, 211, 205, 171, 141, 88, 7-, 1+, 123+, 198+, 208+, 212+, 214 až 216+, 224+, 227+, 230 až 233+, 236+, 238+, 241+, 243+, 244+, 247+, 252+, 257 až 262+, 265+, 266+, 268+, 270+, 272+, 274 až 276+, 282+, 283+, 284+, 286+, 287+, 293 až 299+, 302+, 309+, 310+, 313+, 314+, 325+, 337+, 340+, 344+, 348+, 350+, 354+, 359 až 363+, 366+, 367+, 370+, 374 až 376+, 379+, 383+, 388+, 393+

O lidu Parsua/Parsuaš je v assyrských annálech první zpráva z roku 843, viz tam. Členil se v kmeny, z nichž nejdůležitější byli (vše řecké podoby jmen) Pasargadové, z něhož pocházel klan Achaimenovců, Marafiové a Maspiové. Usazenými kmeny byli podle Hérodota Panthialaiové, Dérúsiové a Germaniové, nomády Daové/Dahové (jiní od skythských Dahů), Mardové/Amardové (?), Dropikové a Sagartiové (cf. se jménem Zágros, tedy "lidé ze Zágrosu"). Ve většině případů to jsou pro nás pouhá jména.

Helléni se ubránili na začátku pátého století pokusům perských králů a více než šedesát let nebyli Peršané žádným důležitým politickým momentech Hellady (viz pentékontaéteris 478 – 429 a Archidámovu/desetiletou válku). Po neúspěšném pokusu roku 425 se podařilo Peršanům dostat zpět do hellénského světa pomocí spartské bezradnosti ve vedení války s Athéňany roku 413.

Velkokrálovy peníze pro Spartu rozhodly válku. O několik let později regulovaly pro změnu moc Sparťanů: král se přidal na stranu Athéňanů. Perští satrapové v západní Anatolii pak zůstali významnými až velmi důležitými, nebo dokonce rozhodujícími hráči v egejském světu až do doby Alexandrovy.

V Persidě a Elymáidě byla hellénisována nebo nově založena města Laodikeia, Methóné v Persidě, Stasis v Persidě, kterou „pod vysokou horou“ založil Antiochos i., Sóstraté v Elymáidě, Tánagra a Tragoníké (obě v Persidě, asi na severu; jsou-li to hellénské obce). Nápisně známe uspořádání Antiochie v Persidě, viz tam; ukazuje, jak úzce byly roku 205 hellénské obce seleukovského východu spojeny s mateřským Středomořím. Z vůle Seleukovců koexistovali vedle satrapů též domácí dynastové/provinční správci zvaní fratarakové/frataraká n. fratakára někdy s větší, jindy s menší autonomií a vlastní mincovní ražbou a tento systém přečkal do dob parthských. Z nich posléze vyrostli novoperští velkokrálové. V novoperské éře byl král králů z rodu Sásánovců Sápórés/Šápúr I. (241-271) po Hannibalovi a Mithridátovi VI. zjevně největším nebezpečím Římanů v poli.

Perská bohyně, persiké theá§ sc. Anaítis

Perský záliv§ viz Záliv, Rudé moře, Arabský záliv

Perseus z Argu, s. Diův, zakladatel Mykén, manž. Andromedy; Perseovci§ 1600, 1450, 1400, 1390, 1350, 1266

Perseus, k. Makedonů, syn Filippa V.§ 217, 212, 200, 199, 195, 191, 189, 186, 184, 182, 180 - 168, 165, 151, 149, 148, 142, 135

Perseus z Makedonie (?), jeden z vojenských velitelů Filippa V.§ 211

A. Persius Flaccus, básník a stoik rodu etruského§ 34+, 62+, 79+

C. Persius, důstojník§ 210

Pertheénatové, Pertheénates, ill. nárůdek v dn. Bosně§ 33

pertunsa petra, tunel v Umbrii§ viz tunel silniční a Forulum

Pertináx, císař§ viz Helvius P.

Peru, Perú (špan.), novodobý stát v Latinské Americe§ před 6000 (1 & 2), 3800, 3000, 1800, 1000, 800

Nálezy kamenných nástrojů a kultovních míst s datem pod 10 000. Z doby c. 3800 pocházejí nálezy z lokality Pernil Alto na řece Río Grande na jihu Peru. Dosvědčují nejstarší známé pěstování sladkých brambor, Ipomoea batatas (jen vzdáleně příbuzných s bramborami Solanum tuberosum). Neznámá kultura je domestikovala v době, kdy v regionu bylo výrazně deštivěji než dnes, takže měla dvě roční úrody. Bataty pocházejí z Amazonie, ale jak a kým se dostaly na západní svahy And známo není. Odtud se rozšířily pravděpodobně polynéskými plavci po celém Tichomoří a za příchodu Evropanů se již pěstovaly na Filipínách (dnes se jich nejvíce pěstuje v Číně). Brambory a další pěstovaná strava sytila populaci, nicméně na rozdíl od lovců byli zemědělci menší a trpěli na zkažené zuby.

V údolí Rio Chillon severně od Limy byla odkryta „hvězdárna“ na pyramidě o jedenácti metrech výšky a místo s chrámkem z doby kolem roku 2200 (do počátečního období peruánských kultur někdy od této doby se počítají kultury Chiripa, Kotosh a Toríl). Chrám bývá označován jako „liščí“, protože v místní malbě jistého zvířete (snad lamy) je vyryt obraz lišky (kult vody, zavodňování?).

Pozorovatelna byla orientována na slunovraty (o astronomii apod. viz pod matematika). Za jiné centrum pozorování slunce je pokládán chrámový komplex Chankillo se třinácti věžemi čtyři sta kilometrů severně od Limy ze čtvrtého století př. n. l.

V lokalitě Ventarrón v provincii Chiclayo byla v chrámovém komplexu o průměru šedesáti metrů z doby c. 2000 nalezena roku 2007 nástěnná malba srny chytané do sítě, nejstarší známý obraz západní polokoule.

Podle nálezů z roku 1994-2005 (archeoložka Ruth Shady Solis) je však lokalita Caral (podle nedaleké vsi) asi sto osmdesát kilometrů severně od Limy nejstarším „městem“ Ameriky, které bylo v květu už někdy po roce 3000 a zaniklo kolem roku 1600. Rozkládalo se na 66 hektarech, 25 kilometrů od moře a mělo snad tři tisíce obyvatel. Mělo nejméně sedm pyramid, nejvyšší o dvaceti metrech s obdélníkovou základnou 175 x 150 metrů. Záhadná je kruhovitá stavba při jedné z pyramid upomínající na jakýsi amfiteátr. Radiokarbonové datum z rákosu v hradební zdi zní 2627; rákos měl odpružit stavbu za častých zemětřeseních. Caral je zřejmě nejméně 1200 let starší než olmecká sídla, srov. v CSD u roku 1800.

V Caralu byly nalezeny i provázkové sestavy uzlového „písma“ quipu, o němž se přepokládalo, že patřilo až Inkům. Z jejich éry je dochováno na osm set quipu, u nichž má význam, zřejmě nějakého administrativního sdělení, vertikální či horizontální poloha vláken a uzlů, barva, délka a druh uzlu. Obyvatelé usazení v osadách v širokém kraji kolem Río Supe pěstovali brambory, maniok, chili, avokádo, kontakt měli s amazonskou oblastí. Osídlení opustili náhle kolem roku 1600 př. n. l., stopy ničení nebyly nalezeny žádné. Lidé pravděpodobně opustili své domovy v důsledku dlouhotrvajícího sucha.

Za ještě starší lokalitu než Caral se pokládá Sechin Bajo u Casmy severně od Limy s vydlážděným kultovním místem z kamene a cihel o průměru čtrnácti metrů z doby kolem 3600-3500, které bylo několikrát obnovováno. Jde o nejstarší monumentální stavbu Ameriky. S Caralem to jsou doklady pro nejstarší „městské“ osídlení na západní polokouli.

S Caralem bývá dáváno do souvislosti kultovní místo v lokalitě Garagay/Husca Garagay na severním okraji Limy. Svatyně v podobě písmene "u" s ústřední pyramidou c. třicet metrů vysokou a pestrou glyptickou výzdobou náležela kultuře existující v letech c. 1400-600.

Kulturou s prvním velkým kamenným chrámem byla Chavín, která se rozšířila při peruánském pobřeží po roku 1000 n. 900 a žila do asi 200 př. n. l. (podle ruin Chavín de Huántar). Spojila sídliště rozpoznatelná podle odlišností keramiky jedním kultovním místem. Lokalita Ch. de Huántar měla v době největšího rozkvětu c. 400-235 dva až tři tisíce obyvatel z části složené z imigrantů. V údolí Cuska kolem roku 1000 existovala kultura Marcavalle (naleziště v Cusku) budující kruhovité hradby či zdi budov a pohřbívající své mrtvé vleže do země. Její rozsah znám není ani její bližší zařazení. Snad na "Marcavallany" navazovaly c. 800 kultura Chanapata a Chavín.

Kolem roku 900 n. 800 př. n. l. se na jižním pobřeží Peru vyhoupla kultura Paracas (podle poloostrova) s vyspělými vlněnými látkami, které doplnily bavlněné. Trvala do doby kolem roku 400 n. l., podle kratších jiných odhadů skončila c. 200 př. n. l. První její fáze navazovala na Chavín, o pozdní fázi viz zde níže.

U města Palpa na ploše 150 km2 bylo roku 2003 objeveno 78 „velkoobrazů“ vyrytých do země a až 40 metrů velikých. Geoglyfy jsou z rozmezí let 800-200, ale u některých se předpokládá doba vzniku kolem roku 1000 př. n. l. Jsou to obrazy bohů (vláhy, plodnosti) viditelné z protilehlých svahů a údolí, nikoli však „astronomické kalendáře“ s vyznačení bodu zimního slunovratu (nikde v kraji u archeologických nalezišť nebyly studny), ale obrazy přenesené z keramických vzorů.

V okolí Palpy existovala v letech 1800-800 př. n. l. další neznámá kultura z počátečního období peruánských dějin. Kolem roku 2000 se zřejmě změnilo klima a na úpatí And přišlo sucho.

Někdy kolem roku 200-100 př. n. l. se vynořila kultura Moche s vyspělou keramikou, zlatnictvím, zavodňovacími systémy, která existovala paralalelně s Nazca do asi 700 n. až 1000 n. l. Její nositelé na sebe navazovali, nešlo o nově příchozí do regionu.

Kultura Nazca, stavitelů „kosmodromů“ na severním okraji Atacamy, buď důmyslných zavodňovacích systémů a městských sídel na vrcholcích And, nebo snad procesní cesty či trasy kultovních běhů či jiných rituálních praktik vzývajících příchod vláhy, trvala od zač. n. l. nebo již 300 př. n. l. do cca. roku nejméně 400, max. 1000 n. l. (podle jiné datace: od 200 př. n. l. do 600 n. l., nejvyšší zní na 2100 až 1300). Je možné, že geoglyfy měly být zdaleka vidět s okolních výšin, aby lidé mohli sledovat rituály. Kolem "staveb" nalezena keramika s píšťalami, bubínky a trumpetami. Soudí se, že lidé nazkové kultury nežili v jednotném státě, ale spíše ve federalisované říši. Její konec přivodili "Huariové", viz zde níže.

V údolí Chincha jižně od Limy nalezeno více než sedmdesát geoglyfů z let asi 400-100 př. n. l., z pozdní fáze paracaské kultury. Na ploše třiceti kilometrů čtverečních o délce až dvacet kilometrů a několik centimetrů mělkých vrytů do země znázorněny obrazy ptáků, pavouků a opic.

Pro srovnání: Macchu Picchu bylo založeno v době, kdy byl Karel Veliký korunován v Římě císařem.

Všechny tyto kultury kvetly v období, kdy klima západního pobřeží Jižní Ameriky bylo výrazně vlhčí. Efekt El Niño způsobil povodně a sucho a lidé se přestěhovali do vnitrozemí do hor. Na území Peru žila od 600-1000 n. 500-1200 kultura a říše Huari/angl. Wari (městské ruiny v lokalitě Cerro Patapo na severu Peru 22 kilometrů od pobřežního města Chiclayo; ale hlavní město měli u dnešního Ayacucho) navazující na kulturu Moche.

V pobřežní stupňovité pyramidě v lokalitě El Castillo u města Huarmey nalezena po deseti letech kopání roku 2012 pohřební komora se 63 těly (z toho šesti obětí) z doby kolem roku 800. Řada těl byla nalezena v sedě s předměty ze zlata a stříbra (včetně náušnic). Soudí se, že jde o pohřebiště panovnické. Tři z koster patřily ženám, tedy "královnám".

Na jihu paralelně s říší Huari v rozmezí let asi 300-500 až 1100 na území Peru, Bolívie a severního Chile existovala civilisace Tiwanaku/Tiahuanaco s velkými kamennými stavbami.

S úpadkem Huari severně od dn. Limy vyrostla autonomní kultura Chancay (c. 1000 - 1470), jižně od peruánské metropole podél řek Rímac a Lurín kultura Ichma, Ychma, Ychsma etc. (c. 1100 - 1470), než byly zachváceny Inky.

Mocensky vystřídaly další kultury soustředěné do městských států a dvou předinckých říší Chachapoyas a Chimor, která vyrostla na kultuře Moche/Mochica. Chimor či kultura Chimú (asi 850-1470) měla sídelní město v Chan Chan na pobřeží u Huanchaka u Trujilla na severu Peru. Bylo vystavěno z nepálených cihel/vepřovic a ve 12.-13. století mělo prý na šedesát až sto tisíc obyvatel, čímž bylo ve své době největším městem předkolumbovské Ameriky. Nedaleko v archeologické lokalitě Las Llamas byly nalezeny (2018) ostatky 140 dětí a dvou set lam rituálně zavražděných c. 1450, což je svého druhu největší nález vůbec. O rok později nalezeny u Huanchaka ostatky rituálně zavražděných více než dvou set dětí ve věku od čtyř do čtrnácti let z doby c. 1200 až 1400.

Chimor byl kolem roku 1460-1470 vyvrácen Inky. Chachapoya (asi 800-1475) s městy Kuelpa a Vira Vira na vrcholcích hor na severu země byla také dobyta Inky, pak se spojili se Španěly a zničily je choroby zavlečené z Evropy.

Inkové, původně malý kmen žijící vysoko v Andách, kolem roku 1200 n. l. sestoupil do údolí Cuzca a odtud 1430 zahájil expansi až do poloviny dn. Ecuadoru a severní část Chile. Říše zanikla po roce 1532 při invasi 168 Španělů s conquistadorem Franciskem Pizarrem v čele (asi 1475-1541).

Pizarrovci porazili padesátitisícovou přesilu Inků, zajali krále Atahualpu, který se musel vykoupit zlatem a stříbrem: poddaní naplnili jednu z místností v Cajamarce na severu Peru do výše jeho rozpřažených rukou zlatem a dvě stříbrem (Pizarro ho přesto popravil). V prvních osmi letech vyvezli Španělé ze země 181 tun zlata a 16.800 tun stříbra. Mnoho tun pokladů leží na dně oceánů, nejvíce zřejmě v Magellanově průlivu.

Na ochranu archeologických nalezišť a pro letecké snímkování nepřístupných míst byly roku 2012 poprvé ve světě použity v Peru bezpilotní letouny, přesněji létadla. První lokalitou pod dohledem zhůry bylo naleziště v Machu Llacta v jihoperuánské provincii Puno v nadmořské výši nad čtyři tisíce metrů.

Perunefer, Peru-nefer, přístav na Nilu u Memfidy, asi přestavěný přístav Avaridy§ 1482

Perusia, m. v Etrúrii, od r. 310 s řím. kolonií, roku 40 zničena, pak Augústa Perusia, dn. Perugia (etr. jméno není známo)§ 539, 310, 309, 295, 293, 41
Z Perusie pocházel jediný etruský císař C. Vibius Trebonianus Gallus Aug., vládl 251 do 1. srpna 253.

Peruwa, o. Šuppi-numany, manž. Šát-Anny, kanešské Assyřanky§ 1920

Peruwa, Piruwa z Néše, s. Anitty§ 1800

Pervigilium Veneris/Venušina noční slavnost, báseň§ 165+

Pes, "k." egypt. dyn. 00§ 3500

pes, psi§ před 6000 (1 & 2), 3500, 3174, 356, 87 a viz psi a zvířata oblíbená

pesach, pasach, hebr. „projít, přejít“, řec. pascha (sg. n., gen. paschatos), svátek jara§ 622, 4

Slaveny začátkem židovského roku 14. až 21./22. dne měsíce nisannu, dnes u křesťanů vlastně velikonoce (s křesťanskými pašijemi ale souvislost nijaká, čes. pašije od lat. passió, utrpení, sc. Ježíše); připomíná též odchod Židů z Egypta (pův. ale kanaánská slavnost související s kultem plodnosti a úrody vína). V podvečer prvního dne svátku je obětováno roční jehně a krví byly potírány dveřní veřeje a prahy (srov. identické zvyky u Dionýsových óschoforií či Apollónových pyanepsií u Hellénů).

Během svátku se jí nekvašený chléb, macáh. Pesachu předcházel ve 14. a 15. den posledního židovského měsíce roku (adar), tj. kolem 1. března, svátek púrím (losů, sg. púr) na paměť toho, že se Židům v Persii podařilo povraždit své nepřátele díky zásahu Mardukája a Esther u Krále - v tyto dny si Židé vyměňují dárky a hostí se.

Prvním svátkem roku, a to postním, byl den smíření, jom kippúr, držený 10. dne prvního dne v měsíci, cca. měsíc před velikonocemi, očistný den za spáchané hříchy (viz dále heslo pentékosté).

Pesaios z Eordaie, o. Aristonoův§ 323

Pescenia Márcellína, bohatá Římanka, patronka Pupiéna Máxima§ 238+

Pescennius (?) Auréliánus, příznivec imperátora Pescennia Nigra a jeho poradce§ 193+, 197+

L. Pescennius Niger§ cos. suff. (?) 183+

C. Pescennius Niger Iústus, prínceps§ 116+, 183+, 186+, 192 až 194+, 196+, 198+, 218+, 244+

Pesešet, lékařka§ 2498

Pessinús, gen. Pessinúntu, sídelní m. keltských Tolistoboiů ve Velké Frygii-Galatii, centrum kultu Kybelina a Agditidy, resp. Kybely Agditidy, chrámový státeček zřejmě neměl fryžské kořeny, ale až hellénistické, v imperiální éře součást provincie Kappadokie, dn. ves Ballıhisar§ 276, 205, 204, 191, 189, 166, 160, 155, 103, 102, 99, 58-, 253+, 362+ a viz Máter deum a s. v. Pessongoi

Pessongoi, posvátné mí u Pessinúntu, popř. chrámové středisko v Pessinúntu, resp. jiné jméno pro Pess.§ 166

Pestimúthés t Egypta, stratégos§ 102

Péšávar, „Město na hranici“ ve farsí, m. v PAK§ viz Purušpura a srov. Dionýsopolis v Kóféně

Pešgal, Pešgal-darameš z Přímoří, k., s. Gulkišarův, b. Ajadara-kalammy§ 1570, 1520

Peştera Cioclovina, u Ciocloviny, součásti obce Boşorod (něm. Bosendorf), jeskyně v Sedmihradech§ před 6000 (1)

Peştera Muierii, "Ženská jeskyně" v Karpatech v RO§ před 6000 (1)

Peştera cu Oase, "Jeskyně kostí" v Karpatech, RO§ před 6000 (1)

Petacci(ová), Clara, přítelkyně Mussoliniho§ 222+

petálismos§ 454 a viz ostrakismos

Petasos ze Seleukeie na Eulaiu, s. Antiochův, archón§ 22+

Petefrés§ viz Putifar

Petélia n. Petília, m. v Bruttiu, metropole kdysi Lúkánů, dn. Strongoli v Kalábrii; za jejího zakladatele byl pokládán Filoktétés, Hérákleův druh§ 216, 208, 204

Petén, El Petén, departement a rozsáhlá pralesní oblast na severu středoamerické Guatemaly§ 1800, 500, 36, 292+

Petésakás, eunúchos Kýrův§ 550, 530

Peteós z Athén, o. Menestheův§ 1204

Pethut z Hérákleopole, kněz a velitel libyj. žoldnéřů§ 945

C. Peticius, businessman§ 48

Q. Petiedius Gallus§ cos. suff. 153+

L. Petílius/Petillius§ 1. písař, 715, 181; 2. vyslanec do Illyrie, 168

(Q.?) Petílius Rúfus, senátor a udavač, o. Q. Petília Ceriála Caesia Rúfa§ 28+

Q. Petílius Ceriális Caesius Rúfus, manž. Vespásiánovy dcery Domitilly Minoris, snad o. Q. Petília Rúfa, cos. 83+§ 28+, 38+, 61+, 69+, cos. suff. 70+, 71+, cos. suff. 74+, 95+

Q. Petílius Rúfus§ cos. ord. 83+ (podruhé; poprvé snad za Vespasiána, rok neznáme)

Q. Petílius Spurínus§ 187, cos. 176

Q. Petílius, snad bratranec předchozího§ 715, 187, 181

Petimúthés z Dolní Diospole, eg. Pedi-Imhotep, s. Psenobastův, strat.§ 102

Petisás z Persie, bab. Patéšu, s. Úsiridův, o. Spitamův/Išpitánu§ 449

Petisios z Egypta, nomarchos§ 331

Petosarápis z Egypta alias Dionýsios, ptolemaiovský dvořan a povstalec§ 168, 165

Petosíris z Egypta, gen. Petosírida i Petosíria, eg. Padiwesir/Pa-di-Wesir§ 1. wezír, viz Anchefenchons; 2. astrolog, 380

Petrá, mí na asijském břehu Helléspontu§ 275

Petrá, lokalita v Kárii§ 227

Petrá, aram. Sela, tj. Skála, což je též význam řeckého jména, sídelní město nabatských Arabů v bývalém knížectví Edom (původní edomský název zněl Rekem/Raqmu, odtud údajně čínské Li-kchan), dnes Wádí Músá, Mojžíšovo údolí, v JOR; arab. al-Batrá je z řeckého jména§ 1580, 928, 657, 311, 168, 150, 129, 96, 87, 84, 83, 65, 64, 62, 30, 9-, 1+, 30+, 37+, 40+, 70+, 106+, 247+, 270+, 302+

Za raného principátu žilo v P. hodně cizinců včetně Římanů. Prý se na rozdíl od domorodců hodně mezi sebou hádali. Lze se domnívat, že to byli obchodníci, respektive agenti velkých obchodních firem zabývajících se dálkovým obchodem s Arábií a Indií. Užívala plného jména Hadriáné Petrá Métropolis.

Petrá, pevnost thráckých Denthélétů§ 181

Petrá, m./pevnost na Sicílii§ 254

Petraios, pověřenec Filippa V.§ 220

Petraios z Thessalie§ 1. strat., 132; 2. aristokrat, 48

Cn. Petréius Atinás, centurió prímipílárius§ 102

M. Petréius, pompéjovec§ 62, 60, 49, 47, 46

petroglyfy§ před 6000

petrolej§ viz po nafta

Petrónás, vojevůdce, strýc Michala III.§ 264+

Petronell-Carnuntum§ viz Carnuntum

Petrónia, dc. P. Petrónia, manž. principa A. Vitellia§ 2

Petrónium§ viz Halikarnássos

C. Petrónius§ 1. vyslanec, 156; 2. Petrónius n. Patrónius, n. P. Petrónius, praef. ET a velitel výpravy proti Kúšitům, 24

C. Petrónius (Umbrínus?)§ cos. suff. 25+

L. Petrónius, rytíř, oddaný přítel§ 87

P. Petrónius, cos. suff. 19+, manž. Plautie, o. asi T. Petrónia (Arbitra)§ 2-, 19+, 37+, 39+, 66+

Petrónius Anniánus§ cos. ord. 314+

Q. Petrónius Dídius Sevérus, senátor, manž. Aemilie Cláry, o. príncipa Dídia Iúliána§ 193+

A. Petrónius Lurcó§ cos. suff. 58+

C. Petrónius Mágnus, protimaximinovský pučista§ 235+

M. Petrónius Mámertínus§ cos. suff. 150+

Flávius Petrónius Máximus, Fl. Anicius P. M., august Západu roku 455, manž. Lúcidy§ 388+, 390+

P. Petrónius Niger§ cos. suff. 62+, 66+

C. Petrónius Pontius Nigrínus§ cos. 37+

Petrónius Probus§ viz též Anicius, Claudius P.

Petrónius Probiánus/Probus, praef. Urbí§ 306+, cos. 322+, 351+

Petrónius Probínus/Probus, praef. Urbí§ 338+, cos. 341+, 351+

L. Petrónius Sabínus§ cos. suff. 145+

T. Petrónius Secundus, praef. praet.§ 96+, 97+

M. Petrónius Súra Mámertínus§ cos. ord. 182+

M. Petrónius Súra Septimiánus§ cos. ord. 190+

L. Petrónius Taurus Volusiánus§ cos. ord. 261+, praef. Urbí 260+

P. Petrónius Turpiliánus, cos. 61+, s. P. Petrónia§ 2-, 61+, 63+, 66+, 68+

M. Petrónius Umbrínus§ cos. suff. 81+

T. Petrónius zvaný Arbiter, "arbiter elegantiárum", asi s. P. Petrónia s Plautií [Arbiter bývá též ztotožňován s P. Petróniem Nigrem, cos. suff. 62+, popř. vydáván za syna Pontia Nigrína]§ 2-, 66+, 133+

Petrónius, patricius, o. Albie Domniky, manž. Valentovy§ 364+, 365+

Petros, vlastně Šim'ón/Šime'ón bar Jóná z Béthsaidy zvaný aram. Kéfá, Képá, v řec. přepisu Kéfás, řec. Petros/"Skála", Simón Petros, Simeón P., arab. Butrus je z řeckého, rybář, bratr Andreův, jeden z žáků kazatele Ježíše Krista, první patriarcha antiošský a biskup římský; přezdívka Kéfá bývá též vysvětlována jako ironické užití jména velekněze Qajafá (obojí aram. psáno K/QJF/PA), řec. Kaifás§ 24+, 37 - 39+, 49+, 64+

Petros z Kaisareie Kapp., b. Basileia Velikého a Grégoria, biskup v Sebastě§ 185+

Petros I., biskup/papa v Alexandreji§ 300+

Petros II., patriarcha v Alexandreji§ 338+, 373+, 378+

Petros, křesť. činovník a úkladný vrah§ 320+

Petuária, dn. Brough v Yorku§ 74+

Petúbastis, Petúbasté (řec.), Pedubast, Padibastet I., Pa-di-Bastet-meri-Amun, první k. Dvacáté třetí dyn. Usermare-setepenamun; srov. jména Egypťanů v Babylónii Pa-tu-ba-as-ti, popř. Pa-tu-a-mu-u (odpadlo "n"), Pa-tu-e-si-ri' apod.§ 818, 804, 770

Petúbastis z Tany, dyn. (bývá označován za II.)§ 818, 730

Petúbastis z Tany, dyn., Sehetepibre Padibastet, ass. Putubišti (bývá označován za III.)§ 666

Petúbastis ze Saje (II.), dyn. & k., Seher-ib-Re Padibastet (bývá označován za IV.)§ 524, 522, 517

Imhotep Petubast, Imúthés Petúbastis, velekněz Ptahův v Memfidě§ 48

pět hegemonů, období čínských dějin§ 685, 606

pět barbarů, wu-chu, označení jedné éry čín. dějin, východně od Hunů žili Tung-chu§ 304+, 311+, 316+, 325+

Mezi wu-chu počítáni původně Hunové/Siung-nu, Ťie/Jie (snad část sibiř. Skythů), Sien-pij/Xianbei (protomongol.), Ti/Di (snad turkická populace) a Čchiang/Qiang (jazykově k tibeto-barmské skupině).

Peucí, Peucíní, Peukínové, Peukové, o. Peuké§ 335, 269+, 392+ a viz Bastarnové

Peukestás z Makedonie§ 1. s. Alexandrův, b. Amyntův, sómatofylax, 325 - 323, 321, 319, 317, 316; 2. s. Makartatův, strat.v Egyptě, 331

Peuketiové, řec. Peuketioi nebo Poidikloi, lat. Poediculí, épeirský kmen, který se vystěhoval přes moře do střední části Ápúlie, původně možná Arkadové§ 295 a viz pod Oinótros z Arkadie

Peukeláótis§ viz pod Puškalavatí

Peukoláos, Alexandrův hetairos a správce Sogdiány§ 329

Peukoláos Sótér, k. v Baktrii§ 85

Peuma (sg.), gen. Peumaty, Peumata (pl.), gen. Peumat, m. ve Fthíótidě, dn. u obce Kallithea§ 260, 201