Pa

Pa, pinyin Ba, šan-jü Hunů, trůnním jménem Wu-ťi-chou-š'-ču-ti/Wujihoushizhudi, b. Tchanův a Siuliův§ 124+ 

Paba z Mari, ka, manž. Iblul-Ila§ 2500

Pabilgaltuku, kníže Ummy§ 2540

D. Pacárius, prócúr. Korsiky§ 69+

Pácátiánus, usurpátor§ viz Ti. Claudius Marínus Pácátiánus

Latínus Pácátus Drepanius, krasořečník§ 367+, 389+  

Paccia Márciána, první manž. L. Septimia Sevéra, m. dvou Septimií (?)§ 193+

Pacciánus, legát (celé jméno neznáme)§ 81

C. Pacciánus, zajatec§ 53

M. Paccius Silvánus Q. Goredius Gallus Gargilius Antíquus§ cos. suff. 119+ 

Paccius Orfitus, centurió v armenské válce§ 58+   

Pacenfej/Patjenfy z Pi-Sopdu, lib. dyn.§ 730

Pacifik§ viz Tichomoří

Q. Páconius Agrippínus, legát§ 59+

A. Páconius Sabínus§ cos. suff. 58+

T. Pactuméius Mágnus§ cos. suff. 183+ 

M. Pácuvius z Brundisia, tragický básník§ 220, 150, 130

Sex. Pácuvius (n. Apudius), tr. zaslíbený Augústovi§ 27

Pácuvius Calavius z Capuy, propúnský politik§ 216

padesátiletí, historické období v Athénách, svým způsobem i v Římě§ = pentékontaetis
padělatelství, padělání listin§ 186

Padineit, wezír§ 380

Padí z Ekrónu, k.§ 701

 

padlý, padlí, odpadlíci/zrádci monotheismu, lat. lapsí, řec. peptókotes; opakem byli "čistí/katharoi"§ 300+, 302+, 313+, 325+ a viz novátiáni, meletiáni a křesťanství

 

Padua§ = Patavium

Padus, ř. v severní Itálii, mýthol. a básn. Éridanos, dn. Po, č. Pád, Popádí, Padánie§ 5999, 397, 387, 270, 224, 223, 218, 200, 109, 89, 69+, 167+, 332+, 370+, 377+   

Pa'é z Elamu, k.§ 648

 

Paelignové, ethnikum v severním Samniu§ 91, 49

Paestum, Paistos nebo Paiston, dříve Poseidóniá, m. v severní Lúkánii§ 3500, 468, 450, 700, 332, 273, 62+ 
Založena ze Sybary roku 700, z let asi 625-600 jsou nálezy keramiky, od 273 řím. kolonie, místo pověstné špatným vzduchem a větry, v 9. st. vypleněno Saracény a opuštěno; vedle sicilského Akragantu pozoruhodně místo s největšími uchovanými ruinami dórských chrámů.

Paflagoniá, Paflagonové, země a národ na severu Anatolie mezi Bíthýnií a Pontem, potomci lidu Pala, viz tam§ 560, 395, 378, 333, 323, 302, 301, 289, 283, 266, 232, 189, 184, 181, 132, 107, 99, 96, 85, 64, 31, 40, 17, 5-, 106+, 162+, 360+, 364+   

Pafnúti, biskup hornoegyptský§ 325+

 

Pafos, m. na severozápadu Kypru§ 709, 497, 450, 400, 385, 323, 313, 309, 306, 300, 150, 58, 15-, 69+ 
Kněžská a královská dynastie Kinyrovců brala původ od vládce jménem Kinyrás, který věnoval Agamemnonovi na trojské tažení pancíř, otec Myrrhy a Adónida. Podle jedné verse byl zakladatelem Pafu, podle jiné to byl Agapénór, král v arkadské Tegey, když se vracel od Troje (viz pod Arkadie). Pod Kinyrovým jménem hellénské mýthologie uváděli muže z Kilikie, Byblu nebo Kypru, též Assyřana, a kromě toho, že kraloval, přisuzovaly mu, že byl hudebníkem, vynálezcem keramiky, kleští a hoblíku, objevil těžbu železné rudy... jakýsi dávný Jara da Zimmermann vulgo Jára Cimrman. Starý Pafos, Palaia Pafos, zničil Dáreios roku 498 n. 497 za podporu Iónů při povstání, nebyl však vyvrácen a obnoven asi šestnáct kilometrů od původního místa, Neá Pafos, Nový Pafos. Roku 15 obec přijala jméno Augústa. Afrodítin chrám ve Starém Pafu neměl kultovní sochu bohyně v lidské podobě, ale jako vycházejíc kotouč na homolovitém pozadí, jehož význam nebyl znám už ani starým.

Págai, m. na Chalkidice§ 354
Págai, m. v Megaridě§ 224

Pagan, Bagan, stát. útvar v Barmě§ 175

págánus§ viz págus

 

Pagasai, m. v Thessalii, Pagasy, později obyvatelstvo součástí Démétriady§ 352, 340, dále viz Démétrias

Págón nebo Págódás (Pagóndás) z Théb, olympioníkos§ 1. 680; 2. boiótarchos, s. Aioladův,424

pagos§ viz Areios pagos, areopagos

págos, págoi, okres v řím. Egyptě od Diocletiánových reforem, págarchés byl jeho správcem§ 3236

págus, lat. vesnická obec, kanton, řecké démos (v Attice), nemá nic společného s řec. pagos/"skála", viz pod Helvétové. Págánus, págánicus původním významem vesnický, později civilní a od čtvrtého století n. l. hanlivé označení monotheistů pro jinověrce-polytheisty. Z toho č. pohan; srov. pod gentílis roku 370+.  

Pagrai, přístavní m. v Bosporském království, asi pozdější jméno pro starší Torikos, dn. asi Gelendžik v Krasnodarském kraji Ruské federace§ 375+

 

Pagyda, ř. v Numidii, neidentif.§ 20+

 

Pahrer nebo Harsiese, wezír, s. Chamhórův§ 730

páchátu, píchátu, bab. "satrapa", aram. pech᧠245 a viz pod pechá 

 

Pachés z Athén, strat., s. Epikúrův (podle jiné verse Epiklérův)§ 428, 427

Pachómios z Egypta, erémíta, zakladatel prvního křesť. kláštera§ 305+, 325+ 

 

Paiániá, attický démos§ 513, 384, 380

Paiánion, m. u Oiniad v Akarnánii§ 219

paiderasti᧠viz pederastie

Paioniá, Paionie, Paionové, spíše illyrské než thrácké ethnikum severně od Makedonie (srov. pod Skopje, dnešní oblast samostatné Severní Makedonie/dř. FYROM a pod Makedonie)§ 512, 499, 429, 359, 335, 334, 356, 315, 310, 295, 286, 280, 222, 217, 183, 167, 175+ 
Paiónios z Efesu, architekt§ 353
Paiónios z Mendy na Chalkidice, sochař§ 450

Pairisadés, Pairisados, jméno několika vládců na Bosporu Kimmerijském:
Pairisadés I.§ 394, 344, 310, syn Leukóna I., o. Satyra II., Euméla a Prytana
Pairisadés II.§ 284, 254, 250, 245, syn Spartaka III., o. Leukóna II. a Spartoka IV.
Pairisadés III.§ 215, 190, syn Prytaniův (?)
Pairisadés IV. Filométór§ 190, 175, 160, o. Spartoka V., syn Pairisada III.
Pairisadés V.§ 150, 108, syn Pairisada IV. (?)
Pairisadés z Pantikapaia§ 309, syn Satyra II.

Paj-jüe/Baijue, "Sto Jüeů"§ viz Jüe

 

Paj-teng/Baideng, m. v prov. Šan-si, dn. Ta-tchung/Datong§ 200

 

Neferkare Pajefcauemauibastet/Pefcauawejbast, Pefcaubast/Peftjaubast z Hérákleopole, dyn.§ 730

 

Pajtakaran, nejvýchodnější satrapie Armenie ležící na dolním toku Araxu a Kury a na pobřeží Kaspiku§ 330+

 

Pak Hjokkose Kosogan, kor. Bak Hyeokgoese Geoseogan, první k. státu Silla§ 57

Pak Il-jung z Čchu, čín. šarlatán§ 677

 

Pakalam z Nippuru, manž. ensiho Nammacha§ 2600

 

Pakaté, milenka Alexandra III. Maked.§ 325

Pákistán, moderní islámský státní útvar na sz. Indického subkontinentu§ 4000, 3000, 2300, 600, 519, 326 - 325, 303, 170, 155, 130, 75, 55-, 59+, 88+  

 

paklíč§ viz poliorkétika

 

Pakorés, Pakura, poslední z indoparthských dyn.§ 20+ 

Pakoros, Bakur§ 1. = Arsakés XV.; 2. k. Orrhoény (Paqurí), 34, 29

Pakoros Arsakovský, b. Vologasa I., k. v Atropaténě n. celé Médii§ 51+, 66+, 75+

Pakoros z Parthie, k. Armenie, jako římský občan Aurélius Pacorus§ 162+, 163+ 

Pakoros z Persie, Pakor, dva údělní králové pod Arsakovci§ 141

Pakoros z Laziky/Kolchidy, k.§ 139+    

 

pakt, mezinárodní smlouva, mezinárodní vztahy, "kolektivní bezpečnost"; velmocenská spojenecká dvou nebo vícestranná smlouva o rozdělení vlivu, spolupráci a spojenectví proti stranám dalším. Spojenecké bloky novodobého globálního typu starověk neznal, nejblíže jim však stála v Helladě polarita dórského tak zvaného peloponnéského spolku ("Lakedaimonští se spojenci") s iónským tak zvaným délským ("arché").

Existovala však tradiční spojenectví např. římsko-pergamská, ptolemaiovsko-lakedaimonská, lakedaimonsko-krétská (mezi Dóry), athénsko-thrácká apod.
Za první klasický imperialistický pakt lze pokládat dohodu Filippa V. Makedonského s Antiochem III. Seleukovským o rozdělení ptolemaiovské říše roku 202.

Římané budovali systematicky síť spojeneckých smluv, nejprve po Itálii, pak po celém Středomoří. Svým spojencům, povinovaným mimo jinéí službami vojenskými a technickými za válek, říkali "přátelé a spojenci římského lidu", amící et socií populí Rómání.

Nejúspěšnějším novověkým státním paktem je nepochybně Organisace Severoatlantické smlouvy (NATO), založená 4. dubna 1949 na obranu Evropy proti expansi komunismu a Sovětského svazu. Hegemonem NATO jsou Spojené státy. V den 60. výročí spolku měl 28 členů a z velkých akcí neuspěl spolek pouze v Afghánistánu obsazeném od konce roku 2001.

Myšlenka kolektivní bezpečnosti se od dob amerického presidenta W. Wilsona nijak neprosadila. Těžké poměřit, zda je dnešní mezinárodní politika méně brutálnější než v dobách „tradičního uplatňování mezinárodních nároků“ - tedy kdykoli předtím. Oba „systémy“ prostě koexistují. Nelze dokázat, že mezinárodní bezpečnostní systémy (od OSN a NATO po bilaterální mocenské dohody) chrání lidstvo před tyrany a genocidou.


Paktólos, zlatonosná ř. v Lýdii, dn. Gediz v TR§ 395

Paktyás/Paktyés z Lýdie, povstalec protiperský§ 546, 545

Paktyos z Mylas, o. atentátníka Manity§ 355 

 

Paktyé, Paktyés, m. na Thráckém Chersonésu§ 560, 407

 

Pala, lid blízký Chetitům žijící na území budoucí Paflagonie§ 3000

 

Palá-kinátim z Kiše, k.§ 3200

 

Palaifarsálos, m. v Thessalii, ´Starý Farsálos´§ 170, 169

Palaigambrion, m. v Aiolidě§ 399

Palaimón z Egypta, erémita, uč. Pachómiův§ 325+

 

Palaiopolis, m. v Kampánii, "Staré Město"; též možné, že to je původní Parthenopé, založena z Kýmé/Cum, s novými kolonisty z Hellady založili její obyvatelé Neápoli čili "Nové Město" a Parth. se začala nazývat městem "Starým". Nejstarším hellénským obchodním střediskem v zálivu byl pravděpodobně ostrůvek Megaris, dn. Megaride§ 327 - 325

Palaisté, m. v Épeiru, dn. Palasë v AL§ 48

Palaistíné, lat. Palaestína§ viz Palestína

Palakottas, říční kanál v Babylónii, pův. Apkallat a Aplakkat, od toho m. Pallukat, asi dn. Fallúdža v IRQ§ 2039

Palakos ze Skythie, k., s. Skylúrův; měl prý padesát nebo osmdesát bratrů§ 150, 111 - 109

Palamédés, seleukovský vojevůdce§ 141
Palamédés z Euboje, bájný vynálezce§ 467

Palas§ vide Capellacií

 

Palátium, tribús Palátína, návrší a část Říma a jedna z 35 tribuí; podle císařského sídla se slovo palátium, palác, později stalo označením pro jakékoli císařské sídlo, i přechodné§ 754, 753, 578, 295, 220, 214, 191, 121, 35, 28-, 29+, 33+, 38+, 59+,64+, 69+, 75+, 86+, 191+, 192+, 202+, 211+, 226+, 238+, 312+           

Hellénská i římská historiografie tvrdívala, že P. bylo základem pozdějšího římského města. Pojmenováno bylo jako Pallantion po Pallantiovi z Arkádie či obci Pallantiu poblíž Tegeje, odkud se vystěhoval hérós Euandros, Hermův syn, do Ítálie. Pallantios naopak byl synem Hérákleovým a vzal si za ženu Euandrovu dceru. Palátínus, tzn. část Říma, tedy byl osídlen před příchodem Aineji, ale jinak na území Říma žádné mykénské střepy nenalezeny, v Latiu jen málo. A to se řecky hovořící lidé v mykénské éře stěhovali na Sicílii a do jižní Itálie c. 1500-1100.

Palé, m. na Kefallénii, též Paleis; viz K; u dn. Lixuri.§ 218, 40

palé, zápas, olympijská disciplína§ 2000, 708, 532, 388, 212, 156, 92, 68, 52

palé tón paidón, zápas dorostenců§ 632

Pálei᧠viz Dýmé

paleolith, paleolit, stará doba kamenn᧠pravěk, před 6000

paleontolog, paleontologie§ viz pod školy (Xenofanés) a dějepisectví

Palermská deska, p. kámen (podle místa uložení), egyptská královská chronografie s kronikářskými záznamy z Páté dynastie na dioritové desce, fragmentární stav, doplňováno zlomky uloženými v Káhiře a Londýně§ Předmluva, 3500, 3236, 2477  

 

Palestína, řec. Palaistíné, lat. (Syria) Palaestína, již. část Syrie§ před 6000, 4500, 4000, 3761, 3500, 3300, 3200, 3174, 3686, 2686, 2613, 2600, 2491, 2490, 2333, 720, 715, 690, 666, 644, 635, 604, 587, 315, 202, 200, 182, 176 - 174, 169, 168, 166, 161, 147, 130, 64 - 62, 43, 40, 39, 37, 36, 1+, 19+, 24+, 34+, 37+, 39+, 41+, 66+, 68+, 70+, 71+, 73+, 93+, 106+, 113 až 115+, 130+, 132+, 162+, 175+, 185+, 194+, 195+, 199+, 260+, 286+, 340+, 347+, 350+, 352+, 377+, 392+         

Hellénistické a římské označení pro Israél, Iúdaiu a Transjordánii. Židovský historik Iósépos označuje národ Filistínů slovem Palaistínoi. Pův. Kanaán, Kena´án (srov. pod Foiníkie), eg. Kinachni (v dobách střední říše Retenu/Rečenu), akk. Kinachchu ("purpur"), lat. Chanaán, připadlo se stěhováním mořských národů indoevropskému národu Pr/lst, (eg.) Peleset, (bibl.) Pelištím, arab. Filastín (odtud označení novověkého území obývaného po vzniku Israele palestinskými Araby), lat./čes. Filis/štínové.

Jméno snad z Pelasgikon, Pelastikon, tj. Pelasgové ("lidé z moře"), kteří hovořili luwijsky (??). Země zahrnovala několik větších měst při Moři jako Gáza, Askalon/Aškalon, Azotos/Ašdód, Jamnia a Dor(a), která však později byla počítána do Foiníkie. • Jediným komplexně kanaánským městem vykopávaným na území dn. Izraele je na severu při hranicích s Libanonem sídliště neznámého jména v lokalitě Tel Kabri při moderní Nahariji (arab. Naháríjá). Nálezy se datují do doby mezi roky 2000 až po 1600 a jsou mezi nimi mínójské nástěnné malby.

Tradičně se P. dělila na tři oblasti, na jižní Iúdu, centrální Samareiu a severní Galilaiu. Jako název pro zemi u moře mezi Syrií a Egyptem se slovo P. poprvé objevuje u Hérodota.

Palästina 3

O Palestíně v době Ježíšově

(ve zkrácené podobě vyšlo v časopisu Týden 12/08)

Neklidný kraj
Politické poměry na starověkém „Předním východu“ byly možná ještě složitější než dnes. A to i přes to, že v Ježíšově době měla rozhodující slovo jen jedna velmoc, která ovládala svět mezi dnešním Marokem a Británií po země na Eufratu a v Černomoří.

Většina antického světa byla tehdy buď pod přímou římskou správou (provincie), nebo v okrajových oblastech impéria pod protektorátem („spojenci římského lidu“). To byl i případ Palestíny, země mezi Egyptem a Syrií, které obě už římskou provincií byly (od roku 63, resp. 30 př. n. l.).

V Palestině bylo několik historických krajů úzce spjatých s židovskou státností. Úrodnější a lidnatější byla Samareia/Samarea (hebr. Šomerón, č. Samaří, Samaritánci), kde do roku 722 př. n. l. existovalo království Israél. Chudší Iúdaia/Judea (hebr. Jehúdá) s Jerúsalémem, který byl vyvrácen roku 587 př. n. l., obnovila židovský stát protiseleukovskou revoltou, která vypukla roku 166 př. n. l. Jižně od Judeje ležela pouštní Idúmaia se smíšeným arabsko-židovským obyvatelstvem.

Severně od Samareje ležela kamenitá Galilaia a za Jordánem několik krajů (např. Golany), jimž se říkávalo souhrnně Desetiměstí, řec. Dekapolis. Jižně od nich, v dnešním Jordánsku, leželo Zaříčí, řec. Peraia.

Tomu všemu vládl poslední z velkých židovských králů Hordos rodák z Idúmaje. Šikovný obchodník, přítel všech mocných tehdejšího světa a doma reformátor razil mince pod hellénisovaným jménem Héródés a dával si říkat Megas, Veliký. Když roku 4 př. n. l. zemřel, všichni jeho nástupci na znamení úcty užívali jeho jména jako součást svého.

Z údělných panovníků římské říše zanechal zřejmě největší majetek a Augustus nedopustil, aby zůstalo v celku. Judeu a Samareju zdědil (Héródés) Archeláos, který si však netroufl přijmout královský titul. Zůstal knížetem, v řecké terminologii ethnarchos, „vůdce národa“. Roku 6 n. l. vyřešil jeho domácí problémy Augustus tím, že ho poslal do vyhnanství do galské Vienny.

Jeho knížectví přeměnil „císař“ v provincii pod správou svých praefektů (praefectus Iudaeae), kteří však administrativně podléhali autoritě legátů-guvernérů veledůležité provincie syrské se sídlem v Antiochii. Augustův nástupce Tiberius, za něhož měl být Ježíš popraven, na tom nic nezměnil.
Archeláův bratr (Héródés) Antipás (hypokoristikon za Antipatros) po otcově smrti vládl do roku 39 n. l. v Galileji a Peraji. V jeho zemičce mělo kořeny křesťanství, zde leží Nazaret, Magdala, Kana, Genezaretské jezero, on dal popravit Jana Křtitele.

V oblasti Golan a za Jordánem vládl třetí z bratrů (Héródés) Filippos (do roku 33/34 n. l.). Jeho pouštní podědil Agrippa II., kterému císař Claudius roku 41 dal i Judeu s královským titulem a zrušil provincii. Agrippa však už roku 44 zemřel a Judea pak s krátkým obdobím dvou velkých židovských povstání v zemi zůstala římská (66-73 a 132-135). Římané dokonce zakázali Židům Palestínu obývat. Židovský stát v Palestíně byl obnoven až roku 1948.

Palestina a Israél
Málokterá země dostala za lidské paměti tolik jmen. Nejdéle byla ve starověku pod vládou králů na Nilu. Egypťané zemi mezi dnešním Tureckem a Egyptem říkali Retenu či Rečenu (mnohem později to samé nazvali Evropané Levantou, zemí východu slunce).

Nejstarším „domácím“ názvem pro oblast mezi mořem a Jordánem bylo Kanaán, Kana’án, obyvatel Kanaánci. Jméno snad souviselo s „obchodníky s nachově barvenými látkami“ (akkad. kinachchu, purpur) a tak to také později přeložili Helléni: Foiníkie, Foiníčané od foiníx (a z toho lat. Pún).

Bylo to však označení jen pro severní oblast pobřežního kraje (zhruba dnešní Libanon). Jižnímu dali jméno Palaistíné, Palestina.
Po Kanaáncích a dalších nárůdcích ovládli zemi z velké části židovské kmeny, které hovořily o erec Jisrael, zemi Izrael. Slovo pochází od starozákonního patriarchy Jákoba, který jméno Izrael získal údajně od jistého anděla, jemuž odolal v souboji. Jméno snad znamená „bojující s bohem“ nebo „bůh bojuje“ a k modernímu Izraeli sedí.

Název je poprvé (a naposledy) doložen v egyptských pramenech na stéle krále Merneptaha I. (1257-1223; n. 1213-1203) jako Isrir mezi národy Egypťany vyvrácenými.

Řecké Palaistíné pochází od kmenového svazu Pelesetů, hebr. Peleštim. V arabském Filastín a Palestina přežívá dodnes.
Od roku 1948 je Palestina rozdělená. Na větší části vyhlásili Židé Stát Izrael, Předjordání anektovalo Hášimovské jordánské království a Gazu Egypt. Roku 1967 Židé obsadili i tyto části Palestiny včetně rozděleného Jeruzaléma.

Dohody z Oslo roku 1993 daly vzniknout autonomním orgánům palestinských Arabů a israelští politici a s nimi diplomacie velmocí tvrdí, že chtějí mít v Palestině dva státy, ale v rozhodném okamžiku, kdy má dojít na konečná jednání o hranicích arabského státečku, hlavním městě, uprchlících apod. verbální iniciativy se obrátí, aby vysvětlily, že o něčem takovém je třeba ještě jednat. Palestinští Arabové formálně požádali v září 2011 Spojené národy o plné členství.  

Zaniklé židovské státy v Palestině:
V židovské tradici se slovem Hebrejci, Ivrim, označují beduínské skupiny před tím, než Kanaán koncem 2. tisíciletí obsadily. Odtud se Židé až do konce babylónského exilu roku 539 př. n. l. nazývají Israelity, Jisre´elim. Tento výraz v novověku ožil jako vlastní označení občanů Státu Izrael, Izraelci.

Slovo Hebrej bývá dáváno do souvislostí se jménem nomádů Chapiru či Apiru, eg. ‘Apiru, zahrnutých v 18. století př.n. l. kdysi mezi Hyksy s významem „bandité, uprchlíci, nomádi, outsideři“, později vojenské aristokracie v Palestině. Slovo přešlo s podobným významem z egyptštiny a ugaritštiny (‘pr) do akkadštiny: chapiru je cizinec (jako společenská vrstva). Viz ovšem starší výskyt jména nomádů v Poeufrátí Chabiru roku 1895, odkud se chabirské klany mohly šířit na jih do palestinské oblasti, cf. též 1400. 

České pojmenování Žid pochází od Jahúdy či Jehúdy, jehož klan s potomky jeho nevlastního bratra Benjamína založil jižní židovské království Jahúdu, Júdu (Júda, Júdsko) či latinisovaně Judeu s hlavním městem Jerusalémem. Slovo se přes řeckou podobu Iúdaiá a latinskou Iudaea dostala do všech evropských jazyků (Jew, Jude, Juif).

Severní z židovských království Izrael se sídelním městem Šomron, Šomeron (řecky Samareiá, odtud č. Samaří) bylo větší, lidnatější a bohatší než kamenitá a konservativní Judea. Izrael vyvrátili roku 722 př. n. l Assyřané, Judeu roku 587 př. n. l. babylónští Chaldajové. Roku 538 př. n. l. zrušili židovské vyhnanství Peršané, povolili obnovu Jahweho chrámu a autonomii.

Se zánikem obou království se datuje židovská diaspora, „rozprsk“. Soudívá se, že v Ježíšově době žilo v diaspoře více Židů než v Palestině. Největší židovské osady měla východní velkoměsta egyptská Alexandrie a syrská Antiochie.
Obnova království přišla až s povstáním Makkabejských proti hellénistickým Seleukovcům (po roce 165 př. n. l.) a v různých formách vydržela do prvního století n. l.

Roku 70 vyvrátili Římané Jerusalém a chrám, který už nebyl nikdy obnoven. V té době v okolních zemí už převládali Arabové. Po několika dalších krvavých povstáních za Tráiána a Hadriána, kdy mimo jiné Židé vyvražďovali polytheistickou populaci provincií Kyrenaiky a Kypru, zakázali Římané Židům žít v Jerúsalému a okolí.
Populační proměnu dovršila v sedmém století expanse arabských beduínů.

Palermo§ = Panormos

Palestína§ viz Palaistíné

Palestrina§ viz Praeneste

Palfuerius§ viz Lýdios z Isaurie 

P. Palfurius§ cos. suff. 55+

Palfurius Súra, kronikář§ 217+  

 

páli, tj. řád, řada (sc. textů), jazyk Árjů na sv. dn. IND§ 600, 483

Palibothra§ viz Pátaliputra

Paliké, kultovní jeskyně a m. na východě Sicílie u dn. Minea, jméno od božských Paliků; m. zváno též Menainon a snad též Trínaki᧠453, 440
Palikové, Palíkové, Palikoi, lat. Palící, dvojčata-synové Dia s Thalií, chthonická božstva uctívána na úpatí Etny, kult pův. lidužravý, za římské správy vyhledávaný otroky jako asyl§ 453, 104

palimpsest§ viz pod komédie, kniha
palindromos, literární útvar n. slova, jejichž význam při četní zpředu i pozpátku zůstává stejný§ viz Sótadés

 

palladion, lat. palladium§ 251 a viz Máter deum a Elah-gabal, Athénino v Íliu 85, v Římě 191+, 218+, 326+   

Palladios, travič a udavač v Antiocheji§ 371+

Palladios z Galatie, biskup v Hellenopoli a Asponě, autor hagiografií§ 360+

Palladius, mag. officiórum Cónstantia II.§ 361+

Palladius, praef. Aegyptí§ 373+

Palladius, s. augusta Petrónia Máxima§ 390+

Flávius Palladius Rutílius Taurus Aemiliánus vulgó Palladius, autor veršované příručky o zemědělství§ 360+ a srov. roku 360+ záměnu s F. Taurem, cos. 361+ 

 

Pallantia, m. Vakkajů, dn. Palencia v Leónu§ 151, 136

 

Pallantion, m. v Arkadii u Tegeje, srov. pod Palátium§ 754, 228


Pallas§ viz pod Athéné

Pallas, propuštěnec Antónie ml. M. Antónius Pallas, b. Antónia Félíka, proc. Iúdaeae, tajemník principa Claudia § 37+, 41+, 42+, 48 až 50+, 52+, 54+, 55+, 62+       

 

Pallavové, dyn. na jihu IND, nástupnický stát Sátaváhanů§ 22

Palléné, nejzápadnější „prst“, poloost. Chalkidiky; srov. také pod Aineiás, dn. Kassandra§ 750, 480, 433, 432, 423, 355, 278, 189

palliáta, totiž fábula, řím. divadelní hry s hellénskými postavami a náměty, lat.§ 210, 174

Pallukat§ viz Palakottas 

 

 

Palma, m. na Baleárách, „Vítězné město“§ 123

Palmýra, m. v Syrii (správní oblast a země: Palmýréné), aram. Tadmór/Tadmur, TDMR, v hellénismu s římské době sídlo aramajsko-arab. státečku§ 2500, 2255, 1895, 311, 41, 19+, 23+, 32+, 75+, 115+, 130+, 137+, 199+, 231+, 250+, 261+, 263+, 267+, 270+, 272+, 273+       
V této době, byl to první kontakt Římanů s nimi, zahajovala obchodní komunita Palmýrských svou karavanní expansi. Cesty obchodníků vedly přes Mesénu-Charakénu (= okolí Basry) do Indie a po Tigridu do Seleukeie. Konec parthské moci roku 224 přinesl i perskou blokádu přístavů v Perském zálivu. P. bylo multikulturální orientální obchodní centrum, které se ustavilo po vzoru seleukovských kolonií později romanisovaných, srov. rok 130+ a 137+. Své obchodní osady měli Palmýrští až v Koptu na Nilu, kde doloženo společenství námořníků plavících se po Rudém moři. Řečtina zůstala vedle lokální aramejštiny úředním jazykem, palmýrský pantheon osadily kulty aramejské, mesopotamské, kanaánsko-foinícké, arabské. Nejvenerabilnějšími platili u Palmýřanů Bél/Ba'al s Jarchibolem, původně bohem oasového pramene Efqa, a s měsíčním kultem Aglibolem, tvořícím dvojici se slunečním bohem Malakbelem/lat. Malagbel (srov. nápis z roku 17- "'glbwl wlmlkbl". Jarchibolova obliba rostla, až se stal "patróios theos/bohem předků". 

Sex. Palpelius Hister§ cos. suff. 43+

 

palúdés Pomptínae§ = Pomptínae palúdés

paměti, memoiry§ viz dějiny a pod tragédiemi Ión z Chiu

Pamfaios z Attiky, keramik§ 540

Pamfilos z Amfipole, malíř§ 350, 325

Pamfilos z Athén§ 1. velitel, 389; 2. arch. 26+

Pamfilos, správce křesť. knihovny v Kaisareje na Moři, mentor Eusebia§ 260+, 340+   

Pamfilé z Kóu, „evropská“ objevitelka výroby hedvábí§ 6

Pamfýlidás z Rhodu, nauarchos§ 190

Pamfýliá, země na jižním pobřeží Anatolie, osídlená smíšeným ethnikem; starším názvem Mopsopiá (srov. shodu s Attikou; více o P. viz pod Anatolie). O původu názvu viz pod Hellas a Dórové§ 600, 560, 334, 330, 480, 468, 323, 321, 319, 315, 295, 253, 197, 189, 188, 150, 139, 113, 102, 100, 78, 36, 25-, 19+, 43+, 57+, 60+, 69+, 74+, 132+, 212+, 267+, 269+, 279+, 351+, 376+, 392+    

Pamfýloi, dórská fýla, v Sikyónu; o původu jména viz pod Dórové a Hellas§ 595

Pámír, Pamír§ viz pod Parapamisadové

Pammenés z Magnésie na Maiandru§ Ol. 5+

Pammenés z Théb, strat.§ 370, 369, 361, 355
Pammenés z Athén§ arch. 83

Pammenés, vyhlášený herec tragédií Nerónovy éry§ 66+  

Pamuk§ viz Tarsos
Pamukkale, tj. tur. Bavlníková pevnost, skalnatý kaskádovitý přírodní útvar s thermální vodou§ viz Hierápolis ve Frygii

Pamír, asijské pohoří§ 3500  

Pán, gen. Pána, syn Hermův či Diův, ochránce lovců, pastevců, stád a vládce lesů, pro evropské monotheisty předobraz čerta; viz v Bohové a jejich svátky. Pánikos, páneiá, pánikai tarachai, pánický, č. panický, panika, strach, hrůza vzbuzená zjevením rohatého Pána s kopyty, mnohdy bezdůvodné zděšení často davové.

Pan Čao/Ban Zhao, d. Pan Piaa, ses. Pana Čchaa a Pana Kua§ 88+

 

Pan Čchao/Ban Chao, chanský generál, s. Pan Piaa, dvorským jménem Čung Šeng§ 75+, 88+, 97+  

 

Pan Jung/Ban Yong, syn Pan Čchaa, chanský generál§ 125+ 

 

Pan Ku/Ban Gu, s. Pana Piaa, b. Pana Čchaa, císařský knihovník§ 88+

 

Pan Piao/Ban Biao, o. Pana Čchaa a Pana Kua§ 88+

 

panachaioi§ viz panhellénes

 

Panainos z Athén, b. Feidiův§ 470

Panaitios z Leontín, tyr.§ 657, 615
Panaitios z Lindu na Rhodu, stoický filosof§ 185, 139, 137, 135, 129, 109

panaitólia, panaitólika, panaitólion, výroční hry a sněmy Spolku Aitólů§ 367, 199 a viz pod Aitólové

Panaitólos, vojenský velitel Antiocha iii.§ 208

Panakton, pevnost na severozáp. Attiky§ 420

Panammu, jméno vládců v Sam´al:§
Panammu I., o. Bar-surův§ 743
Panammu II., syn Bar-surův§ 743, 740, 738, 732

Panarés z Kydónie, vůdce pirátů či žoldnéřů, srov. pod piraterie§ 68

Panaretos§ Jóšúa

 

Panaristé, služka Bereníky Fernofory§ 245

 

panathénaia, hry v Athénách§ 776, 566, 514, 404, 81+ (Domitiánovy v Albánu)

Panathénais, d. Héróda Attika a Régilly, ses. Elpiníky§ 133+

 

Paňčála, Paňčálové, árj. klan na sev. IND, království na západu Uttarpradéše§ 600, 185 

Pančanád, ř. v Paňdžábu v PAK, srov. Paňdžáb§ 325

Pandantés, osobní pokladník Artaxerxův§ 378

 

Pandasis, filosof, vychovatel Márkův§ 161+

 

Pandáteriá, Pandátariá, lat. Pandátaria, o. před Kampánií, dn. Ventotene§ 2, 3+, 4+, 14+, 29+, 53+, 62+, 95+      

Součást Pontinských ostrovů a italského regionu Lazio/Latium. Ve vyhnanství tu žily nějaký čas Augustova dcera Iulia a její dcera Agrippina st. zde byla utrápena hlady nebo si hladem vzala život. P. sloužívala jako věznice v novém věku a jako internační tábor, naposledy za fašistického režimu v době druhé světové války. V srpnu 2016 se na letadlové lodi Garibaldi před ostrovem konal summit italského premiéra Mattea Renziho, francouzského presidenta Françoise Hollanda a německé kancléřky Angely Merkelové.

pandémiá, všeho lidu§ o moderním užití slova viz pod epidémie

Pandíón, k. kteréhosi z indických států, snad souvisí s následujícím heslem§ 22, 20

Pandavové, klan z Mahábharáty§ 600

Pandja/Pándja, Pandjové/Pándjové, jihoindický tamilský národ a stát s dlouhým trváním, žili v matrilineární společnosti, v Megastheneově době měli královnu§ 321, 175
Obchodní kontakty se Středomořím přetrvaly do římských časů, vyměňováni čas od času vyslanci. Za císaře Iúliána sloužili pándjským králům jako osobní garda římští vojáci "v dlouhých šatech" a údajně "hrubiáni".


Pandosiá, m. v Bruttiu, sídlo dříve oinoterských králů, dn. asi lokalita S. Maria d'Anglona§ 773, 330

Pandosia, m. v Thesprótii, dn. Trikastro§ 343 

Páneion, mí. v jižní Koilé Syrii u pramenů Iordánu, později Kaisareia Paneás§ 200, 10

Panerós, bankéř v Římě, oblíbenec Nerónův§ 54+

 

Pangaion, pohoří v Thrákii proslulé zlatými a stříbrnými doly§ 551, 465, 357
Původní obyvatelé, thráčtí Satrové, povolili zlato a stříbro těžit Foiníčanům. Od Filippa II. pevná součást Makedonie. O průmyslové těžbě zlata v oblasti chemickou cestou se vážně uvažovalo ještě začátkem 21. století
Pangea, prapevnina§ pravěk

 

panhellénství, panhellénes, panachaioi§ viz války s Peršany, Makedonci, protiřímské viz 217, 211, 207-, 66+

Panhellénion, Panhellénium, koinon se sněmoviště v Athénách, instituce Hadriánova pro autonomní hellénské státečky s blíže neznámými kompetencemi§ 131+  

Pánini, ze 6. až 5. st., možná až hellénistický autor gramatiky sanskrtu Aštádhjájí§ 600

paninové, šimpanzové§ pravěk 

paniónion, paniónia, hry v iónském Panióniu§ 650
Paniónion, mí. v Iónii, náboženské a sněmovní středisko Iónů, zde mj. diskutován postup v odboji proti Peršanům za iónského povstání, sídlo koina/federace. Zbytky původního chrámu Poseidóna Helikónia ze 7. století byly objeveny roku 2004. Předtím to bylo kultovní místo Kárů, jejich osadu Melia kolem roku 650 vyvrátili Iónové. Chrám vyhořel a už nebyl obnoven§ 650, 499, 495, 493, 301

Pankratés z Alexandreie, básník§ 130+, 138+ 

Pankratés z Kibyr, dyn.§ 189

Pankratés, kynik§ 100+

pankration, olympijská/panhellénská disciplína (box se zápasem)§ 648, 408, 404, 212, 156, 92, 68, 52, 213+ 
pankration tón paidón, p. dorostenců§ 200

Pankratios, Pancratius z Frygie, mučedník§ 303+  

Pannika§ viz Bézabda

 

Pannonia, Pannonové, illyrský (?) kmenový svaz na území vých. části Rakouska, v Chorvatsku, Slovinsku a velké části dn. Maďarska; římská provincie. Rovinaté území  západně od Dunaje odlesněné Římany nazývají Maďaři slovanským puszta, č. pusta, pannonská step§ 775, 120, 60, 35, 29, 11 - 9-, 1+, 6 až 10+, 12+, 14+, 15+, 18+, 50+, 60+, 69+, 70+, 76+, 86 až 89+, 92+, 93+, 97+, 98+, 103+, 106+, 118+, 125+, 132+, 136+, 166 až 169+, 175+, 179+, 180+, 183+, 193+, 200+, 217+, 219+, 223+, 229+, 234 až 236+, 238+, 245+, 248+, 254+, 260+, 270+, 277+, 282+, 284+, 285+, 293+, 307 až 309+, 320+, 336+, 351+, 357+, 359+, 361+, 363+, 364+, 366+, 368+, 371+, 373 až 375+, 378 až 380+, 383+, 387+, 388+         
Část země obývali keltští Boiové migrující v posledním století př. n. l. ze západu z Podunají a z českého prostoru, srov. pod Boiové a rok 60. Od konce druhého století n. l. zaznamenaly pannonské provincie rychlou éru prosperity. Z Pannonií pocházela řada římských císařů a vysokých armádních důstojníků. Galérius odlesňoval P., Probus dával stavět vinice.

Pannonia Valeria, provincie zřízená Galériem, sídlem správy byly Sopianae§ viz Valeria     

Panobchúnis, egyptský žoldnéř§ 103

Panopeus n. Fanoteus, m. ve Fókidě, dn. lokalita Ajos Vlasis§ 87

Mezi fóckou Daulidou a boiótskou Chairónejí, zničeno Xerxem, Filippem II. za svaté války, roku 189 Římany za války s Antiochem a definitivně vyvráceno Sullovými vojáky v taženích proti Mithridátovu vojevůdci Archeláovi. Ve druhém století n. l. vzpomínáno jako osada sice s historií, ale s lidmi žijícími v chýších.

Pánopolis, m. v pravobřežní Thébaidě, starším řeckým jménem Chemmis; eg. Apu n. Chen-min, kopt. Šmin, dn. arab. Achmin. Boha plodivé síly Mina Helléni ztotožnili s Pánem, protože býval zobrazován se vztyčeným přirozením, viz pod Bohové a jejich svátky§ 168, 356+   

Panormos, „velmi dobré přístavišt쓧 1. mí. u Mílétu, 412; 2. mí. na Samu, 190; 3. m. na severozápadě Sicílie, lat. též Panhormus, dn. Palermo (pún. Ziz, Šeba'al Ziz, arab. Balerm), 407, 406, 397, 383, 278, 254, 251, 246; 4. město na Peparéthu, 361

panovník, znectěný, zohavený, tělesně potupený či zhanobený vládce§ viz pod král.

Oslovováni byli hellénští a římští vládcové tykáním a jménem úřadu. Alergický na oslovení domine, "pane", byl ještě Augustus, ale Domitianus o několik desetiletí později ho již vyžadoval. Takové oslovení původně platilo pouze pro vztah otrok - pán. 

Pan-S’si§ = S’si

Pantainos z Athén, stoik zběhnuvší ke křesťanům, misionář§ 165+

 

Pantaklés z Athén§ 696, 692 (2x Ol.)
Pantaklés ze Sparty§ efor epón. 407

Pantaleón z Aitólie, gen. -leonta§ 1. strat. 239; 2. strat., 179, 176, 174, 172
Pantaleón z Baktrie, k.§ 185, 180, 175
Pantaleón z Pydny, frúrarchos Memfidy§ 331

Pantaleón z Písy, k.§ 644, 588

Pantareos z Gely, o. tyrannů Kleandra a Hippokrata, olympioníkos§ 498

Pantauchos§ 1. vojevůdce Démétria I., 289; 2. o. Hyakinthův, 149 

Pantagnótos ze Samu, tyrannos§ 532

Pantelleria§ viz Cossýra

Panthe᧠viz pod Drúsilla

Pantheá, Pantheia ze Smyrny, milenka príncipa L. Véra§ 162+

Panthéum, řec. Pantheŏn, Pantheiŏn, v Římě postavil M. Agrippa§ 27, 22, 18+, 62+, 80+, 118+, 123+, 138+      

Agrippovým architektem snad byl L. Coccéius Auctus, inženýr silničního tunelu od Avernského jezera do Kúm, viz pod tunely. Po požáru zcela nově vystavěn s betonovou kopulí a pěti pásy pozlacených bronzových kaset (které odstranily za honby za kovem až křesťanské straky roku 664 n. l., srov. pod Řím) Hadriánem v letech 115 - 125 n. l., který ho užíval pro jednání se senátory, opravován Antónínem Piem.

Uchoval se náhodou, protože papež Gregorius I. s přívlastkem Veliký (590 - 604) přišel s novou politikou: staré chrámy neničit, ale přeměňovat je v kostely. Roku 609 n. l. byl P. zasvěcen křesťanské Marii jako Sta. Maria ad Martyres, resp. Sta. Maria Rotonda. Později byla hrobkou savojských králů novodobé Itálie, ale také hrob malíře Raffaela. Do stavby Pantheia byla 1200 let největší starou stavbou s klenbovým zastřešením tzv. Átreova pokladnice v Tírynthu (srov. pod roky 1266 a 1201).

Pantiadés z Athén§ arch. 205

Pantikapaion, sídelní m. na Taurském Chersonésu, jméno dle ř. Pantikapás (snad se nějakou dobu jmenovalo město Apollóniá), dn. Kerč§ 675, 600, 480, 438, 433, 405, 393, 389, 349, 309, 245, 150, 109, 108, 86, 70, 65, 63, 46, 8-, 38+, 45+, 123+, 143+, 342+     

pantomíma§ viz komédie

Panyas(s)is z Halikarnássu, též Pánya(s)sis, vážený epický básník, Hérodotův strýc či bratranec§ 460

Paňdžáb, čín. Šen-tu/Shendu, srov. Sindh§ 2300, 303, 90, 75, srov. 326, 325, 375+ 
Země dnes rozdělená mezi PAK a IND na dva státy resp. provincie, angl. Punjab, z per. pendž-ab, pětiříčí, paňdž-áb, „pět vod“, podle řek Džihlam-Jhelum (sanskrt. Vitasta, řec. Hydaspés), Čanáb-Chenab (Asikni či Čandrabhaga, řec. Akesínés), Rávi-Ravi (Airávati, řec. Hydraótés), Satladž-Sutlej (Šatadru/Šutudrí, pozd. řec. Sandarofagos) a Bjás-Beas (Vipasa/Vipáš, řec. Hyfasis a její horní tok Zaradros; jediná zůstala IND).
Hydaspés, dn. Džihlam, po soutoku s Čanábem a později Rávi vytváří Trimáb, který po soutoku se Satladžem tvoří tok Pančanádu, který pak vtéká do Sindhu-Indu.

Pao Čchao/Bao Chao, generál Ming-tiho§ 57+

 

Pao S', Bao Si§ viz S'-si

 

Paós z Egypta, ptolemajovský vojevůdce§ 130, 127

Pap, Papa, Papas, k. Armenů, s. Arsaka II. s Farantzemou, manž. Zarmanduchty, o. Arsaka III. a Vologaisa§ 351+, 367 až 370+, 372 až 374+, 379+, 383+       

 

Pápak z Persie§ viz Bábak

 

papás, č. papež, papežové, papa, pappa, první užití§ 232+, jejich seznam a roli viz pod křesťanství

Papiás z Hierápole ve Frygii, biskup a náboženský autor§ 90+

Papiás Démocharés§ = Démocharés

Sex. Pápiénius Alliénus§ cos. 36+

 

Papiniánus§ viz Aemilius P.

P. Papinius Státius, básník§ 90+

 

papír, tisk§ 105+

Papír poprvé vyroben snad ve 2. st. př. n. l. v Číně, poprvé však popsán roku 105 n. l. císařským eunúchem Cchaj Lunem (Cai Lun), dvorním dozorcem nad výrobou nářadí a zbraní císaře Che (rodným jménem Liou Čao/Liu Zhao, vládl 88-106). Cchaj Lun je pokládán za vynálezce výroby hmoty ze stébel, stvolů s kůry stromů, ale zapletl se do dvorských pletich, propadl hrdlem a vzal si roku 121 život jedem.

Nejstarší popsaný papír čínskými znaky je z doby c. 8 př. n. l. nalezený roku 2006 s nápisy na hedvábí v nejzápadnější poštovní stanici Süan-čchan-či/Xuanquanzhi na hedvábné cestě u An-si/Anxi při Tun-chuangu/Dunhuang. Stanice u moderního Tcha-š'/Tashi existovala v letech 111 př. n. l. až 109 n. l.

První „noviny“ pocházejí z Číny z roku 748 n. l., první odkaz na tištěnou datovanou papírovou knihu rovněž z Číny z roku 835 a z května roku 868 n. l. je poznámka v tištěném překladu buddhistické Diamantové sútry, že ji „opsal Wang Ťie/Wang Jie“, kterou roku 1900 nalezl mnich Wang Jüan-lu/Wang Yuanlu s asi šedesáti tisíci dalšími svitky ("koupeno" roku 1907 Aurelem Steinem a nyní leží unikát v Londýně).

První vlastní doložený čínský tisk pomocí razítek a inkoustu je kolem roku 450 n. l. První knihtisk pohyblivými typy je v Evropě z roku 1457, např. kovová sponka na papír je vynález až z roku 1900. Viz také pod papýros, knihy, knihovny.

Papíria, dc. Papíria Masóna, m. Q. Fabia Maxima Aemiliána a P. Cornélie Scipiona Áfricána, manž. L. Aemilia Paulla Macedonika§ 167, 143

 

L. Papírius, lichvář§ 325

 

C. Papírius Aeliánus, legát§ 145+

 

Cn. Papírius Aeliánus§ 1. cos. suff. 157+; 2. cos. ord. 184+   

 

Cn. Papírius Aeliánus Aemilius Tuscillus§ cos. suff. 135+ 

 

Papírius Dionýsius/Dionýsios§ viz M. Aurélius Papírius Dionýsius 

 

Papírius Fabiánus z Clunií, filosof, řečník a přírodovědec§ 35

C. Papírius Carbó§ 1. tr. pl. 139, v komisi na přidělování půdy 133, 129, cos. 120, 89; 2. s. č. 1, tr. pl. 89

Cn. Papírius Carbó§ 1. cos. 113, 290; 2. 87, 82, 81, cos. 85, 84 a 82; 

L. Papírius Crassus§ 1. cos. 436, cos. 430; 2. dict. 340, cos. 336 a 330

M. Papírius Crassus§ 1. dict. 333; 2. cos. 441, možné i M´.

L. Papírius Cursor§ 1. cos. 320, cos. 319, cos. 315, cos. 313, dict. 324 a 309, srov. s L. Papíriem Múgilánem, r. 326; 2. cos. 293 a 272

Papírius Iústus, právník§ 211+

 

C. Papírius Masó§ cos. 231

L. Papírius Múgillánus§ 1. cos. 444, cens. 443; 2. cos. 427, interr. 420; 3. cos. 326, srov. ale s L. Cursorem č. 1

M. Papírius Múgillánus§ cos. 411

Pápius Brutulus, samnitský předák§ 322

 

C. Pappius Mútilus, vůdce Samnitů (též Pápius; řec. Gáios Apónios Motylos)§ 91

M. Pápius Mútilus§ cos. suff. 9+

 

L. Papius Pácátiánus§ cos. 332+ 

 

Pappos, velitel armády Antigona II. Židovského§ 38

Pappos z Alexandreie, židovský povstalec, b. Iúliánův§ 116+  

 

Paprémis, mí. na Nilu polohy neznámé§ 462

 

Papua, část Nové Guineje, Papuánci, melanéské obyvatelstvo ostrova§ před 6000

Papua-Nová Guinea, novodobý stát§ 4000  

 

Papursag, Pap-ur-sag, z Uru, s. Bubua§ 2540

 

Papýron, mí. v Nabatajské Arábii nebo Palaistíně/Dekapoli (?)§ 64

papýrus, řec. papýros, papyrus§ nejstarší řecký zachovaný 311, obchod 273+ 

Odtud výraz pro novověký papír, který se začal vyrábět v Číně roku 105 n. l., tisk na něj viz kalendarium o tištěných novinách. P. byl po celý starý věk monopolně vyráběn v Egyptě z listů sladkovodní Cyperus papyrus, řecky zpracovaná surovina z rostliny ze stojatých vod o výšce stonku až pěti metrů biblos n. biblion. Eg. jméno pro rostliny z vody bylo čufi/tjufi, zpracovaná džema/djema; řec. papýros je z pa-en-per-aa, tj. to, co patří králi/faraonovi – egyptská papírnictví byla ius regale i za Ptolemaiovců. Války v Egyptě a nepokoje se projevily mimo jiné nedostatkem papyru na trhu, srov. egyptskou válku z roku 343. Arabská okupace Egypta silně omezila export papyru do východního Říma, viz pod kniha a papír. Nejstarší a nejdelší papýrus viz pod písmo.

Papyrus Edwin Smith, lékařský, uložený v New Yorku§ 2667

Papyrus Prisse, hieratický text uložený v Národn. knihovně v Paříži (jméno podle nálezce)§ 2686

Papyrus Westcar, svitek s pěti povídkami nezn. autora, uchováván v Berlíně§ 2686, 2589    

Paqarchubúni, m. v Syrii§ 754

Paqruru z Pišaptu/Per-seped, dolnoegyptský dyn.§ 671, 668 

 

Paqurí z Edessy§ viz Pakoros z Edessy

pára, parní stroj§ viz architektura

paradeisos§ viz Triparadeisos a půda

paradoxoníkés (tj. „neočekávaný, překvapivší vítěz“), ten kdo v Olympii zopakoval Hérákleův výkon a zvítězit v jednom dni v boxu/palé i v pankratiu§ 212, 156, 37+, 149+, 213+   

parafylax§ viz pod polis

Parachšum§ viz Barachše

 

Paraibatés, kýrénaik, vlasti neznámé§ 399

Paraitakéné, země na jihu Médie§ 2346, 330, 317
Paraitakéné, Paraitakové, též Peraitakové, země a íránské ethnikum ve východní Sogdiáně§ 327

Paraitonion, mys a m. v Libyi, dn. m. Marsá Matrúh v ET§ 331, 31, 30, 261+ 

Paralioi, obyvatelé při pobřeží, v Attice skupina obyvatelstva se shodnými sociálními požadavky§ 585

Paralos, vedle Salamínie vládní loď Athéňanů vozící státní posly, theóry na slavnosti a obřady§ 415, 405, 353

Paralos z Athén, oikistés Klázomen§ 650

Paralos z Athén, s. Perikleův, b. Xanthippův§ 429 

Paralos z Karthága (?)§ viz Synalos 

Paramonos z Athén§ arch. 113
Paramonos, attalovský vojevůdce§ 252
Parauaiové, épeirótský kmen$ 429
Parapamisos, Parapamisové, pohoří a jeho obyvatelstvo v dn. východním Afghánistánu a severním Pákistánu, dn. Hindúkuš s Pamirem/Pámírem, též řec. Kaukasos Indikos, viz i pod Kaukasos; též Paropamisos§ 329, 327, 325, 323, 317, 316, 303, 244, 206, 180, 120+  
parapégma, "připevněné", asi desky s astronomickými, meteorologickými a snad též chronografickými údaji vystavované v Athénách§ 432

Parapotamiá, „Poříčí“, pravý břeh Eufrátu v Syrii a celý kraj podél Eufrátu v Mesopotamii až po Babylónii, seleukovská satrapie s arabským obyvatelstvem se sídlem v Dúře-Európu§ 220, 141, 129, 96
Na dolním Tigridu ležela zřejmě jiná Parapotamie (a v jiné době), v Meséně s městem Dabithou, viz pod Charakéné. Arábií byla země zvána již za časů Kýrovy anabase, tedy koncem 5. století. 

parasítie, forma společného stravování na státní útraty, zavedl v Athénách Solón§ 500, 214, 199

parasítos, „příživník“ jako divadelní postava, srov. pod vtipy, latinským výrazem convíva, soustolovník; srov. č. parasit, parazit.

Původně nižší chrámová občanská rituální funkce s právem účasti na jídlech kněží z podílů na obětinách, později baviči bohaté společnosti, kam bývali zváni, aby rozveselovali řečmi, tancem apod.; vlivné rodiny mívaly své parasíty, držely si je významné hetairy. Posléze lichotníci a od 4. století př. n. l. už slovo negativní. „Parasítický“ způsob obživy jisté společenské vrstvy, hlavně v tzv. intelektuálních kruzích, se ve světových velkoměstech různých společenských režimů udržel dodnes a jedním z jeho projevů je vymáhání státem financovaného umění a politických stran. Existovaly též ženské paraseitní obdoby. Na Kypru se lichotnice/kolakidai při cestě vzácných žen/"žen králů" do Syrie chytaly schůdků vozů; odtud se jim říkalo klimakidai.  


Paraši, nezn. země mesopotamská n. v okolí§ 2346

 

Parauaiá, Parauaiové, země a kmen v severozápadním Épeiru§ 429, 335, 294

pardál, pardos, lat. pardus, samice je pardalis§ viz pod zvěř, hry apod.

 

parfém§ viz pod móda

Parichi ze Sachi, s. Gagího, dyn.§ 659

 

Parijana§ viz Priéné

 

parílie, svátek založení Města, později zvané asi rómaea, srov. tam§ 121+ a viz Bohové a jejich svátky 

 

Parion, m. v Malé Frygii na Helléspontu, dn. Kemer v TR§ 710, 575, 410, 365, 300


Paris alias Alexandros, s. trojského k. Priama s Hekubou, únos Helenin; jméno snad luwijské§ 775 a viz pod Troiá

Paris, herec pantomímu, oblíbenec a posléze sok v lásce Domitiánův§ 65+, 81+ 

Paris, herec, oblíbenec a posléze obávaný sok Nerónův, jako propuštěnec Domitie Lepidy L. Domitius Paris§ 67+

Paris, vozataj zelených, oblíbenec Domitiánův§ 81+

Paris§ viz Máximinus       

 

Parísiové, Parísií, jejich hradiště na ostrovu v Séquaně Lútétia Parísiórum, též Parísií§ 52, 357+, 364 a viz Gallia Comáta a Lútétia 

parlament, parliament§ viz pod démokratiá, athénské instituce

Parma, m. v cispadánské Gallii, pův. osada Etrusků, pak kelt. Bojů, zničena M. Antóniem jako rodiště Cassia, obnovena Augústem jako Colónia Iúlia Augústa Parma§ 183, 109, 377+ 

Parmenidés z Eleji, zakladatel elejské filosofické školy§ 515, 490, 445, 441
Parmenidés z Kamariny§ 528 (Ol.)
Parmenidés z Mytilény§ 312 (Ol.)
Parmenidés z Poseidóneie§ 468 (Ol.)
Jiný a neznámý Parmenidés byl autorem učebnice rhétoriky.

Parmenión z Makedonie, vojevůdce Filippa II. a Alexandra III., gen. Parmenióna§ 356, 346, 341, 336 - 333, 331, 330, 325

Parmeniskos z Korkýry§ 96, 88 (2x Ol.)

Parmisés z Persie§ 1. b. Amyty, manželky Kýra II., 549; 2. rebel, 423 

 

Parmys z Persie, d. Smerdiova§ 521

 

Parnasios, sofista, ž. Iúliána Kappadockého§ 320+

 

Parnassos, hora nad Delfami§ viz tam

Parnavaz§ viz Farnabázos

 

Parnové, íránský národ, kterému se později dostalo jména Parthové (podle země, kterou okupovali), část Saků§ viz Parthové a Aláni 

Parón z Krotónu, strat.§ 317

parský mramor§ viz marmor parium

Paros§ 1. ost. v Kykladách§ 720, 710, 680, 556, 489, 480, 407, 385, 380, 376, 350, 264, 201, 197, 196, 6; 2. = Faros
Původně krétská osada, pak přišli osadníci z Arkadie, uprchlíci před Dóry, a nakonec iónští kolonisté z Athén/Attiky, které vedli Klytios a Melanthios. Parští sami kolonisovali Parion a Thasos. Z ostrova se vyvážely sochy (proslul výrobou mramorových kúrů a kor stejně jako Naxos), mramor a keramické zboží. Když Peršané vypálili Naxos, převzal Paros jeho roli, ale protože Peršanům poslal jednu triéru, následovala neúspěšná athénská vendetta pod Miltiadem.

Parrhasiá, Parrhasové, krajina a ethnikum na jihozápadě Arkadie, nejsilnější z Arkadů§ 421, 368 

Parrhasios z Efesu, s. Euénorův, malíř§ 420

Parrú z Elamu, s. Chumban-chaltaše II.§ 663

 

Parsa, Parsua, Parsuaš§ = Persie

Parsumaš§ = Elam, Súsiána

 

Páršva, jeden z předchůdců Vardhamány§ 599

Partatua§ viz Bartatua

 

Partakku, Partakka§ = Parthie

 

Parthamasiris z Parthie, k. Armenů, b. Axidára a Meredáta§ 105+, 109+, 113+, 114+   

Parthamaspatés, Fratamaspatés§ viz Arsakés XXXIV.

Parthava§ = Parthie

Parthenios oros, Panenské pohoří mezi Arkadií a Argolidou§ 195

Parthenios z Níkaie, básník epyllií a epigrammů, učitel Vergiliův (v prose zachovány příběhy něšťastných lásek Peri erótikón pathématón, O strastech lásky)§ 73

Parthenios, osobní tajemník Domitiánův a vrah§ 96+, 97+   
Partheniai, Partheniové, "synové neprovdaných", spartský „rod“, synové Sparťanek s perioiky i Sparťany z legitimních lásek, když jejich muži byli ve válce, srov. pod ženy§ 743, 706
parthenogenese§ viz pod Bohové a jejich svátky a sex

Parthenón, peripteriální chrám (se sloupy po obvodu) na ath. Akropoli, gen. -nónu§ 447, 437, 432, 406, 304
Ruiny chrámu jsou v prvních letech třetího tisíciletí podrobeny záchranným a restauračním pracím. Zničen byl 26. září 1687 při obléhání Athén Benátčany, kteří se trefili do chrámu, tehdy sloužícímu Turkům za prachárnu. Průmysl a doprava čtyřmilionové metropole Řecké republiky dále vážně poškodily mramor a k očistě ploch bylo mimo jiné použito laseru. Sochy, které na Akropoli zbyly, přemístili roku 2007 do musea na úpatí athénského vyšehradu.

Novodobé repliky Parthenónu stojí na třech místech. Na Calton Hill nad Edinburghem stojí od roku 1829 nedostavěný národní památník skotským vojákům padlým v napoleonských válkách ("chlouba a bída Skotska, skotská ostuda"). Roku 1842 byl v bavorském Donaustaufu zasvěcen komplex Walhally zvenčí upomínající na Parthenón a věrná replika stojí od roku 1897 (s úpravami do roku 1931) v "kastrůlkářském" Nashvillu v Tennessee: Američané Parthenón opatřili krom toho i replikou kultovní sochy Athény v původní velikosti. Další replika, tentokrát věrná současnému stavu Parthenónu, stojí od roku 2013 v Lan-čou/Lanzhou, ve více než třiapůlmilionové metropoli středočínské provincie Kan-su/Gansu.

parthenón, klášter křesťanek§ 305+  

Parthenopé§ = Neápolis v Kampánii

Parthínové, Parthénové, illyrský kmen u Epidamnu§ 400, 229, 228, 213, 205, 196, 40-39

Parthiá, Parthyéné, Parthiaia, Parthoi, Parthyaioi, Parthie, Parthové, vlastním jménem Parnové, persky země Parthava, bab. Parthakka/u, čín An-si (Anxi); země jihovýchodně od Kaspického moře, dle ní Hellénové pojmenovali národ Parnů, viz pod Sakové, Alanové apod. (čín. An-si spíše než P. Arsak, viz)§ 2200, 673, 530, 522, 521, 486, 404, 330, 325, 323, 321, 318, 256, 250, 248, 239, 235, 211, 209, 200, 191, 176, 171, 166, 150, 141, 138, 130, 128, 124, 123, 121, 97, 95, 92, 88, 76, 66, 65, 57, 53, 72, 51, 50, 44, 43, 40, 39, 37, 36, 34, 33, 32, 31, 30, 26, 25, 20, 3, 2, 2+, 4+, 8 až 10+, 12+, 15+, 16+, 18+, 19+, 22+, 32+, 34+, 35+, 45+; Parnové: 282, 250, 256, 248, 239; Parthové 38+, 41+, 44+, 45+, 47+, 49+, 51+, 53 až 55+, 58 až 63+, 65 až 69+, 72+, 75+, 78+, 88+, 90+, 105+, 113 až 118+, 120+, 123+, 128+, 129+, 134+, 138+, 139+, 147+, 160 až 164+, 166+, 185+, 191+, 193+, 194+, 198+, 208+, 212+, 214 až 218+, 224+, 227+, 240+, 259+, 252+, 301+, 309+          

parthie, parthikai, oslavné hry v Římě§ 118+

 

Parthissos§ viz Tisia, Tissus 

 

paruka§ viz móda

Paryadrés, pohoří v Pontu§ 118, 71

Parysatis z Persie, pers. Parušjáti („mající hodně štěstí“), bab. Purušátu§ 1. s. a manž. Dáreia II., m. Artaxerxa II. a Kýra, 424, 423, 420, 410, 404, 401, 336; 2. nejml. d. Artaxerxa III. Ócha III., 324

pas, pasy, povolení ke vstupu na cizí území, doporučující dopis, glejt, průkaz totožnosti, syngrafos, lat. syngraphus, vydáváno od klasických dob vyslancům pro bezpečí v cizí zemi a zajišťující podporu lokálních autorit. Obecně ovšem se starý svět bez podobných „papírů“ obešel (společenským průkazem byl počet sloužících v doprovodu apod).

V hellénském světě doklad pro metoiky a cizí obchodníky zajišťující volnost pohybu během dob válečných. V Orientu byly „pasy“ žádosti o pomoc pro poddané dynasty a správce vzdálených oblastí klínovým písmem psané vzkazy a nařízení na hliněné tabulce (v hliněné obálce i s pěčetí). Rozšíření aramejštiny v perské době zavedlo papyrový a pergamenový „pas“, glejt včetně pečeti. Roku 445 tak obdržel židovský předák a vysoký funkcionář na perském dvoru Nehemía průvodní dopis-pas od Artaxerxa I., aby mohl bezpečně dojet do Jerúsaléma. Kromě syngrafů starověk neznal žádných osobních průkazů, identifikační karet apod.

Pasy přišly masově do „módy“ během a po první světové války. Nejstarší doklad pro námořní pas, litterae salví conductús, je z „pyrenejské mírové smlouvy“ z roku 1659 a z míru kodaňského roku 1670 mezi Dánskem a Anglií. 19. srpna 1861 byly pasy poprvé zavedeny ve Spojených státech.

Pasa n. Fasa/Mikeun n. Hasa Mukin, k. Silly§ 200+ 

Pasaenhor, egypt. literární postava§ 720

Pasargadai (řec.), lat. Pasargadae, farsí Pásárgád, Pasargady, Pasargadové, pevnost, sídlo perských králů a íránský kmen, část Peršanů§ 650, 550, 331, 324

Pasargady, původní hlavní město říše perského vládce Kýra II., zatopí voda. Datum zátop nebylo v polovině roku 2006 ještě stanoveno, ale přehrada na řece Sívand sedmnáct kilometrů od vzácného místa se v provincii Fárs (Persie) je rozestavěna už od roku 1992. Team domácích archeologů se ve spolupráci s Francouzy, Němci a Poláky snaží zachránit, co se dá. V létě 2006 přemisťovali tavicí pece z doby kolem roku 5000 př. n. l. Přehradní nádrž však především ohrozí ruiny Pasargad a světově známý náhrobek krále Kýra Velikého.

Páseás ze Sikyónu, tyr.§ 252

Pasianové, Pasianoi§ = Tocharové

L. Pasidiénus Firmus§ cos. suff. 75+

 

Pásifaé, d. Héliova, manž. Mínóova§ 68+

Pásifilos, Antigonův vojevůdce§ 312, 311, 306
Pásifilos, persekvovaný (neoplatónský) filosof v Antiocheji§ 371+

Pásión z Athén, bankéř, o. Apollodórův§ 373

Pásikratés ze Sol na Kypru, k.§ 332, 331, 322

Pásikratés z Kúria, k., snad s. Aristokratův§ 332 
Pásikypros z Tamassu, k.§ 361

 

Pásimélos z Korinthu, vlastizrádce§ 392

Pásitelés z Neápole v Kampánii, sochař§ 77 

Pasitigris, ř. v Súsiáně, dn. zřejmě Márún v íránském Chúzistánu (nebo možná označení pro Šatt al-Arab?), srov. pod Elam§ 317

Passach§ = Pesach

Passarón, sídelní m. Molossů se starým chrámem Dia, dn. ruiny u Ioannin§ 168

 

Q. Passiénus Licinus§ cos. suff. 149+ 

L. Passiénus Rúfus§ cos. 4

Pašachnadgalni, vůdce Lullubů§ 2292

 

Pašerienmut§ viz Psammúthis

 

Pašerientaihet z Egypta, wezír§ 570 


Pašeru, íránský národ v sousedství Elamu§ 689

 

Pašime, Pá-šim-e, dř. Mišime, m. a stát na jihu Mesopotamie, d. Tel Abú Šídža v irácké prov. Majšán u hranic s IR§ 2490, 2078 

 

 

 

Pašupatinath, avatar Šivy§ 2300

 

Pataikos z Dýmy, olympioníkos§ 496

Patala (pl.), sansk. Pátála, m. na začátku delty Indu, kraj Pataléné§ 325

Buď novodobá Thatta východně od Karáčí a kdysi ležící na okraji delty Indu, nebo dn. Hajdarábád, angl. Hyderabad, v provincii Sindh v PAK.


Pátaligrama, ves proměněná v Pátaliputru§ 493

Pátaliputra, řec. Palibothra, sídelní m. Magadhy, čín. Pa-lien-fu, dn. Patna ve státě Bihár§ 600, 483, 461, 362, 303, 260, 250, 185, 155, 68, 22, 320+ 

Stejně jako Řím byla zvána Nagara, Město. Podle zachovaných citátů z Megasthena, Seleukova vyslance u Čandragupty, bylo Město asi největším městem, které kdy nějaký Hellén spatřil. Obvod městských zdí činil 21 stadií, tedy c. 38 kilometrů, dvakrát tolik, kolik činil obvod Aurelianových hradeb Říma.  

Patara (pl.), m. v Lykii, Ptolemaiem Filadelfem přejmenovány na Arsinoé, což se neuchytilo§ 270, 196, 190, 188, 167, 88, 42-, 43+ 

Patavium, m. ve Venetii, dn. Padua, č. Padova; bylo prý založeno trojským Anténórem a jeho paflagonskými Henety, viz pod Venetové§ 302, 131, 59, 9-, 17+, 69+, 169+  

Roku 302 byli Patavijskými poraženi a zahnáni Kleónymovi plenící vojáci a na paměť ojedinělého vítězství nad Hellény držena každoroční slavnost se závody lodí. Rodák T. Livius tvrdí, že ještě za jeho paměti visely zavěšeny ve starém chrámu Iúnóny spartské oděvy a rostra.

Paternus§ 1. viz C. Iúlius Aspásius (?) Paternus; 2. cos. ord. 269+, možná totožný s no. 1  

 

Patesiadás ze Sparty§ efor epón. 417

Pathissos§ viz Tisia

Patigrabana, m. v Parthii§ 521

Patizeithés, magos a pučista, asi řec. podoba magova titulu patichšájathija/ho tón oikión meledón, tedy něco jako palácový majordom?§ 522

 

Patmos, ost. ve Sporadách, pozd. Patinos, dn. opět P.§ 427, 90+ 

Patna§ = Pátaliputra

Patrai, Patry, m. v Acháji§ 314, 308, 307, 281 - 279, 255, 220, 218, 67, 83, 32, 20, 15-, 77+ 

Původ. předhellénská Aroé. Roku 14- obdržela římskou kolonii a s ní i nové jméno Colónia Augústa Aroé Patrensis. V římské době byly Patry vedle Athén a Korinthu třetím největším městem provincie a byly známy rybárenským průmyslem.  

Patraus z Paionie, dyn.§ 286

patriarchát, společenský řád postavený na dominanci a autoritě (starších) mužů; opakem n. kombinací dělby moci náboženské a válečné je matriarchát§ 4000

 

Patrobios, Patrobius Neróniánus, propuštěnec Nerónův§ 66+, 68+, 69+  

Patrofilos, biskup ve Skythopoli§ 325+

Patrokleidés z Korinthu, poslední dórský basileus z roku Bakchiovců§ 657

Patroklés ze Sparty, o. Tantalův§ viz tam

Patroklés, vojevůdce Seleuka I. a Antiocha I.§ 292
Patroklos z Opúntu, Achilleův druh§ 214+

Patroklos, nauarchos Ptolemaia II.§ 276, 270, 266, identický s předcházejícím?
Patroklos/Patroklú charax, "Patroklův val", ost. u Attiky§ 266

Patraos z Paionie, o. dyn. Audoleonta§ 310

patriciové, patricií, od patrés, otcové, pozd. arab. armádní velitel batriq§ 753

Římská elita, šlechtici, pozemková aristokracie, příslušníci šlechtických rodů (starších a mladších) shromáždění v senátu: patrés (&) cónscríptí, "otcové (a) zapsaní", sc. do seznamu senátorů i z řad těch, kteří nebyli původu šlechtického. Na veřejnosti se odlišovali širokým purpurovým pruhem na bílé toze, kdysi dávno začínali se symbolikou železného prstenu a kožených bot z rudé kůže. Protikladem patriciů byli plébejové, viz, kam kdysi za republiky patřila většina svobodných Římanů, a to i rody vlivné, bohaté.   
Občanské války a z nich vzešlý principát moc aristokracie zlomil a císaři dokonce senát doplňovali podle svého uvážení rovněž lidmi neurozenými. Císař Cónstantínus zavedl označení p. jako čestný titul pro vyšší úředníky, viz pod senát. Protiklad patriciů a plébejů v principátu svým způsobem nahradilo členění Římanů na občany honestiórés, "ctihodnější", a humiliórés, "nižší". Mezi ctihodnější patřili senátoři, jezdci/rytíři, též veteráni, provinční honorace/decuriónés, též podnikatelé a lidé svobodných umění. Měli nárok na řádné soudní procesy a případně smrt stětím, byli zbaveni hrůz poprav otrockých ukřižováním n. předhozením zvěři v cirku.   

Patricije obklopovali klienti, clientés, "naslouchající/poslušní" a se svými patróny-šlechtickými ochránci tvořili systém patrónátu/patrónátus fungující v jižní Evropě a v latinské oblasti Ameriky svým způsobem dodnes; srov. vztahy na latifundiích n. mafiánské jihoitalské korporace. Cliéns, "klient", se mohl spolehnout na praktickou právní ochranu patrónovu a obchodní, naopak byl povinován vydáváním peněz na věno patrónovi dcery, bylo-li toho třeba, zaplatit výkupné v případě zajetí ve válce, přispět na úhradu finančních ztrát v případě prohraného soudního sporu. Zrada patróna s sebou nesla jediný právně spravedlivý trest: smrt.  

Patricius z Iúdaie, hebr. Natrona, povstalec z Diokaisareie, provolal se králem§ 352+

Patricius z Lýdie, (neoplatónský) filosof§ 371+

Patricius z Numidie, manž. Berberky Moniky, o. Augustínův, ideologa křesťanů§ 354+  

 

patrimónium Petrí, Petrovo dědictví, územní a majetkové nároky římských biskupů spočívající na údajném odkazu Cónstantína I.§ 2667, 335+ a viz pod křesťanství (3) a (4) 

patriotismus, vlastenectví (o zradě viz tam), srov. pod národovectví
S výjimkou několika filosofických postojů (např. kynici, epikúrici) základní sociopolitický postoj občanů starověkých démokracií. Dokonce athénský autor komedií Aristofanés, který v dobách války nemilosrdně zesměšňoval politické elity a zvyklosti známých lidí, vytkl Kleónovi, že "mluví špatně o obci i před cizinci": například o velkých dionýsiích chodívali totiž do divadla vyslanci cizích států. Tyrtaios, rodem ze Sparty, Míléta nebo Athén, autor bojových vlasteneckých písní, formuloval nejvyšší (nejen) sparťanskou občanskou ctnost slovy: "Zemřít v boji za vlast je krásné, padne-li správný muž v prvních řadách.../tethnamenai gar kalon eni promachoisi pesonta andr' agathon peri hé patridi marnameron". O prvním „evropském“ projevu viz elegie s. v. lyriky.

Nejstaršími literárními projevy patriotismu a národního zápalu je radost Sumerů nad pádem semitského Akkadu (Sag-ki-gíd-da en-líl-lá-ke, tj. Když hněvivý Enlilův pohled, novodobých označením Prokletí Akkadu) a Nářek nad zkázou Uruku zničeného Amority. V dík za to, že Akkad zničen Guteji, slavili Sumerové Inannu. Věru národní bohyní, matkou celého kmene, byla pro Římany Afrodíté/Venus.

Patrón z Athén (?), epikúrik§ 250

Patrón z Fókidy, kondottiér§ 331 - 330 

Pattin, Patin§ = Unqi

Paturisu, Paturisi, ass. jméno Horního Egypta§ viz tam

Patušarra, země na východu Médie u Solné pouště"§ 673

 

Paula z Říma, fanatická asketička, m. Blaesilly a Iúlie zv. Eustochium§ 347+

Paulína, manž. Seneky ml.§ 65+

Paulína, ses. Hadriánova§ 130+

Paulínos II., biskup v Antiocheji§ 362+, 378+ (Paulínos I., biskup předtím v Tyru, seděl v úřadu několik měsíců roku 330; není v CSD) 

Paulínus, celé jméno neznáme§ cos. ord. 277+

Paulínus z Noly, původním jménem Pontius Meropius Anicius Paulínus, cos. suff. 377, manž. Theresy z Barcenony, biskup v Nole§ 363+ 

Paulos z Alexandreie, majetný křesť. sektář§ 201+

Paulos ze Samosat, biskup v Antiocheji Syrské Paulos I., sektář, od něho pauliáni/pavlovci§ 264+, 268+, 343+ a viz s. v. křesťanství (2) 

Paulos z Théb, první z anachórétů§ 356+

Paulos z Tarsu, lat. Paulus, č. Pavel, hebr. jménem Ša'ul/Sa'ul, řec. Saulos, č. Saul, křesť. ideolog; Paulos byl jako římský občan, celé jméno neznáme§ 6+, 36+, 37+, 46+, 49+, 64+, 301+ a viz pod křesťanství

Paulos (I.) z Thessaloníky, biskup v Kónstantínopoli§ 340+, 342+, 343+  

Paulos, rhétór a sofista§ 270+

Paulos, Paulus§ viz Iúlius Paulus

Paulus§ cos. na Západě 352+

Paulus, vyjednávač Cónstanta s Dónátem§ 344+    

Paulus z Dákie zvaný Caténa/Řetěz, podlý notárius/úředník císařské administrativy§ 353+, 355+, 361+   

Paulus§ viz Orosius

Claudius Paulus, batávský velmož§ 68+

Paulus, Friedrich, německý polní maršál§ 146

 

Pausaniás, autor popisu hellénských pamětihodností§ 150+

Pausaniás z Épeiru, strat.§ 198
Pausaniás z Fer, tágos§ 195, 184
Pausaniás z Kaisareie Kappadocké, rhétór§ 133+, 176+, 200+  

Pausaniás z Thessalie, milenec Láidin§ 415

Pausaniás z Makedonie§ 1. 323, vrah Harpalův; 2. 337, milenec Filippa II.; 3. 368, 359, usurpátor maked. trůnu; 4. 313, vojevůdce Antigona I.; 5. 285, vojevůdce Seleuka I.
Pausaniás z Makedonie, k.§ 432, (?), 399, 394, 336, syn Aerópův
Pausaniás z Orestidy, milenec a vrah Filippa II.§ 337, 336

Pausaniás ze Sparty, k.§ 408, 405, 403, 395, 393, 385, syn Pleistoanaktův, vnuk Pausaniův
Pausaniás ze Sparty§ 500, 480 - 476, 471, 469, 467, 458, 445, syn Kleombrota I.

Pausiás ze Sikyónu, malíř§ 325

Pausilypon, "Konec starostí", luxusní villa nad Neápolským zálivem, dn. Posillipo, neapolská čtvrť§ 15

 

Pausimachos z Kolónu v Attice, o. Diogena z Kolónu, posledního z makedon. frúrarchů a athénského „osvoboditele“§ 229

Pausirás, Pausiris z Egypta§ 1. 453, syn Amyrtaia I.; 2. povstalec, 186

Pausistratos z Rhodu, strat.§ 197, 191-190

Pavel z Tarsu§ viz Paulos

 

Pavia (Papia)§ = Tícínum

Pawerem, Purem/Purme z Kúše, vojevůdce§ 730

 

Paxoi, ost. před Korkýrou, dn. Paxos a Antipaxos§ 229

 

Páx, bohyně Míru, srov. pod Eiréné; její chrám§ 70+, 191+ 

páx rómána§ 180+