Pao-Pax

 

Pao Čchao/Bao Chao, generál Ming-tiho§ 57+ 

Pao S', Bao Si§ viz S'-si

Paós z Egypta, ptolemajovský vojevůdce§ 130, 127

Pap, Papa, Papas, k. Armenů, s. Arsaka II. s Farantzemou, manž. Zarmanduchty, o. Arsaka III. a Vologaisa§ 351+, 367 až 370+, 372 až 374+, 379+, 383+       

Papach-dilmach z Chatti, Pawach-Telmach, s. PU.šarrumy§ 1700 

Pápak z Persie§ viz Bábak 

papás, č. papež, papežové, papa, pappa, první užití§ 232+, jejich seznam a roli viz pod křesťanství

Papiás z Hierápole ve Frygii, biskup a náboženský autor§ 90+ 

Papiás Démocharés§ = Démocharés

Sex. Pápiénius Alliénus§ cos. 36+ 

Papiniánus§ viz Aemilius P. 

P. Papinius Státius, básník§ 90+ 

papír, tisk§ 105+ 

Papír poprvé vyroben snad ve 2. st. př. n. l. v Číně, poprvé však popsán roku 105 n. l. císařským eunúchem Cchaj Lunem (Cai Lun), dvorním dozorcem nad výrobou nářadí a zbraní císaře Che (rodným jménem Liou Čao/Liu Zhao, vládl 88-106). Cchaj Lun je pokládán za vynálezce výroby hmoty ze stébel, stvolů s kůry stromů, ale zapletl se do dvorských pletich, propadl hrdlem a vzal si roku 121 život jedem.

Nejstarší popsaný papír čínskými znaky je z doby c. 8 př. n. l. nalezený roku 2006 s nápisy na hedvábí v nejzápadnější poštovní stanici Süan-čchan-či/Xuanquanzhi na hedvábné cestě u An-si/Anxi při Tun-chuangu/Dunhuang. Stanice u moderního Tcha-š'/Tashi existovala v letech 111 př. n. l. až 109 n. l.

První „noviny“ pocházejí z Číny z roku 748 n. l., první odkaz na tištěnou datovanou papírovou knihu rovněž z Číny z roku 835 a z května roku 868 n. l. je poznámka v tištěném překladu buddhistické Diamantové sútry, že ji „opsal Wang Ťie/Wang Jie“, kterou roku 1900 nalezl mnich Wang Jüan-lu/Wang Yuanlu s asi šedesáti tisíci dalšími svitky ("koupeno" roku 1907 Aurelem Steinem a nyní leží unikát v Londýně).

První vlastní doložený čínský tisk pomocí razítek a inkoustu je kolem roku 450 n. l. První knihtisk pohyblivými typy je v Evropě z roku 1457, např. kovová sponka na papír je vynález až z roku 1900. Viz také pod papýros, knihy, knihovny.

Papíria, dc. Papíria Masóna, m. Q. Fabia Maxima Aemiliána a P. Cornélie Scipiona Áfricána, manž. L. Aemilia Paulla Macedonika§ 167, 143

L. Papírius, lichvář§ 325

C. Papírius Aeliánus, legát§ 145+ 

Cn. Papírius Aeliánus§ 1. cos. suff. 157+; 2. cos. ord. 184+   

Cn. Papírius Aeliánus Aemilius Tuscillus§ cos. suff. 135+ 

Papírius Dionýsius/Dionýsios§ viz M. Aurélius Papírius Dionýsius 

Papírius Fabiánus z Clunií, filosof, řečník a přírodovědec§ 35

C. Papírius Carbó§ 1. tr. pl. 139, v komisi na přidělování půdy 133, 129, cos. 120, 89; 2. s. č. 1, tr. pl. 89

Cn. Papírius Carbó§ 1. cos. 113, 290; 2. 87, 82, 81, cos. 85, 84 a 82; 

L. Papírius Crassus§ 1. cos. 436, cos. 430; 2. dict. 340, cos. 336 a 330

M. Papírius Crassus§ 1. dict. 333; 2. cos. 441, možné i M´.

L. Papírius Cursor§ 1. cos. 320, cos. 319, cos. 315, cos. 313, dict. 324 a 309, srov. s L. Papíriem Múgilánem, r. 326; 2. cos. 293 a 272

Papírius Iústus, právník§ 211+ 

C. Papírius Masó§ cos. 231

L. Papírius Múgillánus§ 1. cos. 444, cens. 443; 2. cos. 427, interr. 420; 3. cos. 326, srov. ale s L. Cursorem č. 1

M. Papírius Múgillánus§ cos. 411

Pápius Brutulus, samnitský předák§ 322

C. Pappius Mútilus, vůdce Samnitů (též Pápius; řec. Gáios Apónios Motylos)§ 91

M. Pápius Mútilus§ cos. suff. 9+

L. Papius Pácátiánus§ cos. 332+ 

Pappos, velitel armády Antigona II. Židovského§ 38

Pappos z Alexandreie, židovský povstalec, b. Iúliánův§ 116+  

Paprémis, mí. na Nilu polohy neznámé§ 462

Papua, část Nové Guineje, Papuánci, melanéské obyvatelstvo ostrova§ před 6000

Papua-Nová Guinea, novodobý stát§ 4000  

Papursag, Pap-ur-sag, z Uru, s. Bubua§ 2540 

Papýron, mí. v Nabatajské Arábii nebo Palaistíně/Dekapoli (?)§ 64

papýrus, řec. papýros, papyrus§ nejstarší řecký zachovaný 311, obchod 273+ 

Odtud výraz pro novověký papír, který se začal vyrábět v Číně roku 105 n. l., tisk na něj viz kalendarium o tištěných novinách. P. byl po celý starý věk monopolně vyráběn v Egyptě z listů sladkovodní Cyperus papyrus, řecky zpracovaná surovina z rostliny ze stojatých vod o výšce stonku až pěti metrů biblos n. biblion. Eg. jméno pro rostliny z vody bylo čufi/tjufi, zpracovaná džema/djema; řec. papýros je z pa-en-per-aa, tj. to, co patří králi/faraonovi – egyptská papírnictví byla ius regale i za Ptolemaiovců. Války v Egyptě a nepokoje se projevily mimo jiné nedostatkem papyru na trhu, srov. egyptskou válku z roku 343. Arabská okupace Egypta silně omezila export papyru do východního Říma, viz pod kniha a papír. Nejstarší a nejdelší papýrus viz pod písmo.

Papyrus Abbott§ 1140

Papyrus Chester Beatty I.§ 1166

Papyrus Chester Beatty III.§ 1304

Papyrus D'Orbiney, uložen v Londýně§ 1379, 1304  

Papyrus Edwin Smith, lékařský, uložený v New Yorku§ 2667 

Papyrus Harris I.§ 1304, 1205, 1191  

Papyrus Jumilhac§ 1304

Papyrus Prisse, hieratický text uložený v Národn. knihovně v Paříži (jméno podle nálezce)§ 2686

Papyrus Puškin, museální sbírka§ 1191

Papyrus Westcar, svitek s pěti povídkami nezn. autora, uchováván v Berlíně§ 2686, 2589    

papyry turínské§ viz pod Turín

Paqarchubúni, m. v Syrii§ 754

Paqruru z Pišaptu/Per-seped, dolnoegyptský dyn.§ 671, 668 

Paqurí z Edessy§ viz Pakoros z Edessy

pára, parní stroj§ viz architektura

paradeisos§ viz Triparadeisos a půda

paradoxoníkés (tj. „neočekávaný, překvapivší vítěz“), ten kdo v Olympii zopakoval Hérákleův výkon a zvítězit v jednom dni v boxu/palé i v pankratiu§ 212, 156, 37+, 149+, 213+   

Paraemheb, Pa-Ra-em-heb, wezír z Ramesseovské éry§ 1320

Paraherwenemef, Pa-Ra-her-wenemef, s. Ramessea II.§ 1304, 1191   

parafylax§ viz pod polis

Parachšum§ viz Barachše 

Paraibatés, kýrénaik, vlasti neznámé§ 399

Paraitakéné, země na jihu Médie§ 2346, 330, 317
Paraitakéné, Paraitakové, též Peraitakové, země a íránské ethnikum ve východní Sogdiáně§ 327
Paraitonion, mys a m. v Libyi, dn. m. Marsá Matrúh v ET§ 1233, 331, 31, 30, 261+ 

Paralioi, obyvatelé při pobřeží, v Attice skupina obyvatelstva se shodnými sociálními požadavky§ 585

Paralos, vedle Salamínie vládní loď Athéňanů vozící státní posly, theóry na slavnosti a obřady§ 415, 405, 353

Paralos z Athén, oikistés Klázomen§ 650

Paralos z Athén, s. Perikleův, b. Xanthippův§ 429 

Paralos z Karthága (?)§ viz Synalos 

Paramessu, Pa-Ra-mes-su, Pa-Ra-mes-si-su, čati za Osmnácté dyn., totožný s k. Ramessem I. (?)§ 1567, 1348 

Paramonos z Athén§ arch. 113
Paramonos, attalovský vojevůdce§ 252
Parauaiové, épeirótský kmen$ 429
Parapamisos, Parapamisové, pohoří a jeho obyvatelstvo v dn. východním Afghánistánu a severním Pákistánu, dn. Hindúkuš s Pamirem/Pámírem, též řec. Kaukasos Indikos, viz i pod Kaukasos; též Paropamisos§ 329, 327, 325, 323, 317, 316, 303, 244, 206, 180, 120+  
parapégma, "připevněné", asi desky s astronomickými, meteorologickými a snad též chronografickými údaji vystavované v Athénách§ 432

Parapotamiá, „Poříčí“, pravý břeh Eufrátu v Syrii a celý kraj podél Eufrátu v Mesopotamii až po Babylónii, seleukovská satrapie s arabským obyvatelstvem se sídlem v Dúře-Európu§ 220, 141, 129, 96
Na dolním Tigridu ležela zřejmě jiná Parapotamie (a v jiné době), v Meséně s městem Dabithou, viz pod Charakéné. Arábií byla země zvána již za časů Kýrovy anabase, tedy koncem 5. století. 

parasítie, forma společného stravování na státní útraty, zavedl v Athénách Solón§ 500, 214, 199

parasítos, „příživník“ jako divadelní postava, srov. pod vtipy, latinským výrazem convíva, soustolovník; srov. č. parasit, parazit.

Původně nižší chrámová občanská rituální funkce s právem účasti na jídlech kněží z podílů na obětinách, později baviči bohaté společnosti, kam bývali zváni, aby rozveselovali řečmi, tancem apod.; vlivné rodiny mívaly své parasíty, držely si je významné hetairy. Posléze lichotníci a od 4. století př. n. l. už slovo negativní. „Parasítický“ způsob obživy jisté společenské vrstvy, hlavně v tzv. intelektuálních kruzích, se ve světových velkoměstech různých společenských režimů udržel dodnes a jedním z jeho projevů je vymáhání státem financovaného umění a politických stran. Existovaly též ženské paraseitní obdoby. Na Kypru se lichotnice/kolakidai při cestě vzácných žen/"žen králů" do Syrie chytaly schůdků vozů; odtud se jim říkalo klimakidai.  


Parašattar z Mitanni, též Paršatatar, k.§ 1500

Paraši, nezn. země mesopotamská n. v okolí§ 2346 

Parattarna z Mitanni, k.§ 1530, 1500

Parauaiá, Parauaiové, země a kmen v severozápadním Épeiru§ 429, 335, 294

pardál, pardos, lat. pardus, samice je pardalis§ viz pod zvěř, hry apod.

Parduwatu, anatol. m. nezn. polohy§ 1550

parfém§ viz pod móda

Parga§ viz Barga

Parichi ze Sachi, s. Gagího, dyn.§ 659

Parijana§ viz Priéné 

parílie, svátek založení Města, později zvané asi rómaea, srov. tam§ 121+ a viz Bohové a jejich svátky 

Parion, m. v Malé Frygii na Helléspontu, dn. Kemer v TR§ 710, 575, 410, 365, 300

Paris alias Alexandros, s. trojského k. Priama s Hekubou, únos Helenin; jméno snad luwijské, srov. Alakšandaš z Wiluše§ 1370, 775 a viz pod Troiá/Ílion

Paris, herec pantomímu, oblíbenec a posléze sok v lásce Domitiánův§ 65+, 81+ 

Paris, herec, oblíbenec a posléze obávaný sok Nerónův, jako propuštěnec Domitie Lepidy L. Domitius Paris§ 67+

Paris, vozataj zelených, oblíbenec Domitiánův§ 81+

Paris§ viz Máximinus       

Parísiové, Parísií, jejich hradiště na ostrovu v Séquaně Lútétia Parísiórum, též Parísií§ 52, 357+, 364 a viz Gallia Comáta a Lútétia 

parlament, parliament§ viz pod démokratiá, athénské instituce

Parma, m. v cispadánské Gallii, pův. osada Etrusků, pak kelt. Bojů, zničena M. Antóniem jako rodiště Cassia, obnovena Augústem jako Colónia Iúlia Augústa Parma§ 183, 109, 377+ 

Parmenidés z Eleji, zakladatel elejské filosofické školy§ 515, 490, 445, 441
Parmenidés z Kamariny§ 528 (Ol.)
Parmenidés z Mytilény§ 312 (Ol.)
Parmenidés z Poseidóneie§ 468 (Ol.)
Jiný a neznámý Parmenidés byl autorem učebnice rhétoriky.

Parmenión z Makedonie, vojevůdce Filippa II. a Alexandra III., gen. Parmenióna§ 356, 346, 341, 336 - 333, 331, 330, 325

Parmeniskos z Korkýry§ 96, 88 (2x Ol.)

Parmisés z Persie§ 1. b. Amyty, manželky Kýra II., 549; 2. rebel, 423 

Parmys z Persie, d. Smerdiova§ 521

Parnásios, sofista, ž. Iúliána Kappadockého§ 320+ 

Parnásos, Parnassos, hora nad Delfami§ 1535 a viz tam

Parnavaz§ viz Farnabázos

Parnové, íránský národ, kterému se později dostalo jména Parthové (podle země, kterou okupovali), část Saků§ viz Parthové a Aláni 

Parón z Krotónu, strat.§ 317

parský mramor§ viz marmor parium

Paros§ 1. ost. v Kykladách§ 720, 710, 680, 556, 489, 480, 407, 385, 380, 376, 350, 264, 201, 197, 196, 6; 2. = Faros
Původně krétská osada, pak přišli osadníci z Arkadie, uprchlíci před Dóry, a nakonec iónští kolonisté z Athén/Attiky, které vedli Klytios a Melanthios. Parští sami kolonisovali Parion a Thasos. Z ostrova se vyvážely sochy (proslul výrobou mramorových kúrů a kor stejně jako Naxos), mramor a keramické zboží. Když Peršané vypálili Naxos, převzal Paros jeho roli, ale protože Peršanům poslal jednu triéru, následovala neúspěšná athénská vendetta pod Miltiadem. 

Parrhasiá, Parrhasiové, krajina a ethnikum na jihozápadě Arkadie, nejsilnější z Arkadů§ 1805, 421, 368 

Parrhasios z Efesu, s. Euénorův, malíř§ 420

Parrú z Elamu, s. Chumban-chaltaše II.§ 663

Parsa, Parsua, Parsuaš§ = Persie

Parsumaš§ = Elam, Súsiána

Paršuchanda§ viz Purušchanda 

Páršva, jeden z předchůdců Vardhamány§ 599

Partatua§ viz Bartatua

Partakku, Partakka§ = Parthie

Parthamasiris z Parthie, k. Armenů, b. Axidára a Meredáta§ 105+, 109+, 113+, 114+   

Parthamaspatés, Fratamaspatés§ viz Arsakés XXXIV. 

Parthava§ = Parthie

Parthenios oros, Panenské pohoří mezi Arkadií a Argolidou§ 195

Parthenios z Níkaie, básník epyllií a epigrammů, učitel Vergiliův (v prose zachovány příběhy něšťastných lásek Peri erótikón pathématón, O strastech lásky)§ 73

Parthenios, osobní tajemník Domitiánův a vrah§ 96+, 97+   
Partheniai, Partheniové, "synové neprovdaných", spartský „rod“, synové Sparťanek s perioiky i Sparťany z legitimních lásek, když jejich muži byli ve válce, srov. pod ženy§ 743, 706
parthenogenese§ viz pod Bohové a jejich svátky a sex

Parthenón, peripteriální chrám (se sloupy po obvodu) na ath. Akropoli, gen. -nónu§ 447, 437, 432, 406, 304
Ruiny chrámu jsou v prvních letech třetího tisíciletí podrobeny záchranným a restauračním pracím. Zničen byl 26. září 1687 při obléhání Athén Benátčany, kteří se trefili do chrámu, tehdy sloužícímu Turkům za prachárnu. Průmysl a doprava čtyřmilionové metropole Řecké republiky dále vážně poškodily mramor a k očistě ploch bylo mimo jiné použito laseru. Sochy, které na Akropoli zbyly, přemístili roku 2007 do musea na úpatí athénského vyšehradu.

Novodobé repliky Parthenónu stojí na třech místech. Na Calton Hill nad Edinburghem stojí od roku 1829 nedostavěný národní památník skotským vojákům padlým v napoleonských válkách ("chlouba a bída Skotska, skotská ostuda"). Roku 1842 byl v bavorském Donaustaufu zasvěcen komplex Walhally zvenčí upomínající na Parthenón a věrná replika stojí od roku 1897 (s úpravami do roku 1931) v "kastrůlkářském" Nashvillu v Tennessee: Američané Parthenón opatřili krom toho i replikou kultovní sochy Athény v původní velikosti. Další replika, tentokrát věrná současnému stavu Parthenónu, stojí od roku 2013 v Lan-čou/Lanzhou, ve více než třiapůlmilionové metropoli středočínské provincie Kan-su/Gansu.

parthenón, klášter křesťanek§ 305+  

Parthenopé§ = Neápolis v Kampánii

Parthínové, Parthénové, illyrský kmen u Epidamnu§ 400, 229, 228, 213, 205, 196, 40-39

Parthiá, Parthyéné, Parthiaia, Parthoi, Parthyaioi, Parthie, Parthové, vlastním jménem Parnové, persky země Parthava, bab. Parthakka/u, čín An-si (Anxi); země jihovýchodně od Kaspického moře, dle ní Hellénové pojmenovali národ Parnů, viz pod Sakové, Alanové apod. (čín. An-si spíše než P. Arsak, viz)§ 2200, 673, 530, 522, 521, 486, 404, 330, 325, 323, 321, 318, 256, 250, 248, 239, 235, 211, 209, 200, 191, 176, 171, 166, 150, 141, 138, 130, 128, 124, 123, 121, 97, 95, 92, 88, 76, 66, 65, 57, 53, 72, 51, 50, 44, 43, 40, 39, 37, 36, 34, 33, 32, 31, 30, 26, 25, 20, 3, 2, 2+, 4+, 8 až 10+, 12+, 15+, 16+, 18+, 19+, 22+, 32+, 34+, 35+, 45+; Parnové: 282, 250, 256, 248, 239; Parthové 38+, 41+, 44+, 45+, 47+, 49+, 51+, 53 až 55+, 58 až 63+, 65 až 69+, 72+, 75+, 78+, 88+, 90+, 105+, 113 až 118+, 120+, 123+, 128+, 129+, 134+, 138+, 139+, 147+, 160 až 164+, 166+, 185+, 191+, 193+, 194+, 198+, 208+, 212+, 214 až 218+, 224+, 227+, 240+, 259+, 252+, 301+, 309+          

parthie, parthikai, oslavné hry v Římě§ 118+

Parthissos§ viz Tisia, Tissus 

paruka§ viz móda

Paryadrés, pohoří v Pontu§ 118, 71

Parysatis z Persie, pers. Parušjáti („mající hodně štěstí“), bab. Purušátu§ 1. s. a manž. Dáreia II., m. Artaxerxa II. a Kýra, 424, 423, 420, 410, 404, 401, 336; 2. nejml. d. Artaxerxa III. Ócha III., 324

pas, pasy, povolení ke vstupu na cizí území, doporučující dopis, glejt, průkaz totožnosti, syngrafos, lat. syngraphus, vydáváno od klasických dob vyslancům pro bezpečí v cizí zemi a zajišťující podporu lokálních autorit. Obecně ovšem se starý svět bez podobných „papírů“ obešel (společenským průkazem byl počet sloužících v doprovodu apod).

V hellénském světě doklad pro metoiky a cizí obchodníky zajišťující volnost pohybu během dob válečných. V Orientu byly „pasy“ žádosti o pomoc pro poddané dynasty a správce vzdálených oblastí klínovým písmem psané vzkazy a nařízení na hliněné tabulce (v hliněné obálce i s pěčetí). Rozšíření aramejštiny v perské době zavedlo papyrový a pergamenový „pas“, glejt včetně pečeti. Roku 445 tak obdržel židovský předák a vysoký funkcionář na perském dvoru Nehemía průvodní dopis-pas od Artaxerxa I., aby mohl bezpečně dojet do Jerúsaléma. Kromě syngrafů starověk neznal žádných osobních průkazů, identifikační karet apod.

Pasy přišly masově do „módy“ během a po první světové války. Nejstarší doklad pro námořní pas, litterae salví conductús, je z „pyrenejské mírové smlouvy“ z roku 1659 a z míru kodaňského roku 1670 mezi Dánskem a Anglií. 19. srpna 1861 byly pasy poprvé zavedeny ve Spojených státech. 

Pasa n. Fasa/Mikeun n. Hasa Mukin, k. Silly§ 200+ 

Pasaenhor, egypt. literární postava§ 720

Pasargadai (řec.), lat. Pasargadae, farsí Pásárgád, Pasargady, Pasargadové, pevnost, sídlo perských králů a íránský kmen, část Peršanů§ 650, 550, 331, 324

Pasargady, původní hlavní město říše perského vládce Kýra II., zatopí voda. Datum zátop nebylo v polovině roku 2006 ještě stanoveno, ale přehrada na řece Sívand sedmnáct kilometrů od vzácného místa se v provincii Fárs (Persie) je rozestavěna už od roku 1992. Team domácích archeologů se ve spolupráci s Francouzy, Němci a Poláky snaží zachránit, co se dá. V létě 2006 přemisťovali tavicí pece z doby kolem roku 5000 př. n. l. Přehradní nádrž však především ohrozí ruiny Pasargad a světově známý náhrobek krále Kýra Velikého.

Páseás ze Sikyónu, tyr.§ 252

Paser, Pa-ser, wezír Devatenácté dyn.§ 1320 

Pasianové, Pasianoi§ = Tocharové

L. Pasidiénus Firmus§ cos. suff. 75+ 

Pásifaé, d. Héliova, manž. Mínóova§ 68+ 

Pásifilos, Antigonův vojevůdce§ 312, 311, 306
Pásifilos, persekvovaný (neoplatónský) filosof v Antiocheji§ 371+ 

Pásión z Athén, bankéř, o. Apollodórův§ 373

Pásikratés ze Sol na Kypru, k.§ 332, 331, 322

Pásikratés z Kúria, k., snad s. Aristokratův§ 332 
Pásikypros z Tamassu, k.§ 361

Pásimélos z Korinthu, vlastizrádce§ 392

Pásitelés z Neápole v Kampánii, sochař§ 77 

Pasitigris, ř. v Súsiáně, dn. zřejmě Márún v íránském Chúzistánu (nebo možná označení pro Šatt al-Arab?), srov. pod Elam§ 317

Passach§ = Pesach

Passarón, sídelní m. Molossů se starým chrámem Dia, dn. ruiny u Ioannin§ 168

Q. Passiénus Licinus§ cos. suff. 149+ 

L. Passiénus Rúfus§ cos. 4

Pastýři, řec. poimenes§ viz Hyksové 

Pašachnadgalni, vůdce Lullubů§ 2292 

Pašerienmut§ viz Psammúthis

Pašerientaihet z Egypta, wezír§ 570


Pašeru, íránský národ v sousedství Elamu§ 689

Pašime, Pá-šim-e, dř. Mišime, m. a stát na jihu Mesopotamie, d. Tel Abú Šídža v irácké prov. Majšán u hranic s IR§ 2490, 2078 

Pašupatinath, avatar Šivy§ 2300

Pataikos z Dýmy, olympioníkos§ 496

Patala (pl.), sansk. Pátála, m. na začátku delty Indu, kraj Pataléné§ 325

Buď novodobá Thatta východně od Karáčí a kdysi ležící na okraji delty Indu, nebo dn. Hajdarábád, angl. Hyderabad, v provincii Sindh v PAK.


Pátaligrama, ves proměněná v Pátaliputru§ 493

Pátaliputra, řec. Palibothra, sídelní m. Magadhy, čín. Pa-lien-fu, dn. Patna ve státě Bihár§ 1800, 600, 483, 461, 362, 303, 260, 250, 185, 155, 68, 22, 320+ 

Stejně jako Řím byla zvána Nagara, Město. Podle zachovaných citátů z Megasthena, Seleukova vyslance u Čandragupty, bylo Město asi největším městem, které kdy nějaký Hellén spatřil. Obvod městských zdí činil 21 stadií, tedy c. 38 kilometrů, dvakrát tolik, kolik činil obvod Aurelianových hradeb Říma.  

Patara (pl.), m. v Lykii, Ptolemaiem Filadelfem přejmenovány na Arsinoé, což se neuchytilo§ 270, 196, 190, 188, 167, 88, 42-, 43+ 

Patavium, m. ve Venetii, dn. Padua, č. Padova; bylo prý založeno trojským Anténórem a jeho paflagonskými Henety, viz pod Venetové§ 302, 131, 59, 9-, 17+, 69+, 169+  

Roku 302 byli Patavijskými poraženi a zahnáni Kleónymovi plenící vojáci a na paměť ojedinělého vítězství nad Hellény držena každoroční slavnost se závody lodí. Rodák T. Livius tvrdí, že ještě za jeho paměti visely zavěšeny ve starém chrámu Iúnóny spartské oděvy a rostra.

Paternus§ 1. viz C. Iúlius Aspásius (?) Paternus; 2. cos. ord. 269+, možná totožný s no. 1  

Patesiadás ze Sparty§ efor epón. 417

Pathissos§ viz Tisia

Patigrabana, m. v Parthii§ 521

Patizeithés, magos a pučista, asi řec. podoba magova titulu patichšájathija/ho tón oikión meledón, tedy něco jako palácový majordom?§ 522

Patmos, ost. ve Sporadách, pozd. Patinos, dn. opět P.§ 427, 90+ 

Patna§ = Pátaliputra

Patrai, Patry, m. v Acháji§ 314, 308, 307, 281 - 279, 255, 220, 218, 67, 83, 32, 20, 15-, 77+ 

Původ. předhellénská Aroé. Roku 14- obdržela římskou kolonii a s ní i nové jméno Colónia Augústa Aroé Patrensis. V římské době byly Patry vedle Athén a Korinthu třetím největším městem provincie a byly známy rybárenským průmyslem.  

Patraus z Paionie, dyn.§ 286

patriarchát, společenský řád postavený na dominanci a autoritě (starších) mužů; opakem n. kombinací dělby moci náboženské a válečné je matriarchát§ 4000, 1520 

Patrobios, Patrobius Neróniánus, propuštěnec Nerónův§ 66+, 68+, 69+  

Patrofilos, biskup ve Skythopoli§ 325+

Patrokleidés z Korinthu, poslední dórský basileus z roku Bakchiovců§ 657

Patroklés ze Sparty, o. Tantalův§ viz tam

Patroklés, vojevůdce Seleuka I. a Antiocha I.§ 292
Patroklos z Opúntu, Achilleův druh§ 214+ 

Patroklos, nauarchos Ptolemaia II.§ 276, 270, 266, identický s předcházejícím?
Patroklos/Patroklú charax, "Patroklův val", ost. u Attiky§ 266

Patraos z Paionie, o. dyn. Audoleonta§ 310

patriciové, patricií, od patrés, otcové, pozd. arab. armádní velitel batriq§ 753

Římská elita, šlechtici, pozemková aristokracie, příslušníci šlechtických rodů (starších a mladších) shromáždění v senátu: patrés (&) cónscríptí, "otcové (a) zapsaní", sc. do seznamu senátorů i z řad těch, kteří nebyli původu šlechtického. Na veřejnosti se odlišovali širokým purpurovým pruhem na bílé toze, kdysi dávno začínali se symbolikou železného prstenu a kožených bot z rudé kůže. Protikladem patriciů byli plébejové, viz, kam kdysi za republiky patřila většina svobodných Římanů, a to i rody vlivné, bohaté.   
Občanské války a z nich vzešlý principát moc aristokracie zlomil a císaři dokonce senát doplňovali podle svého uvážení rovněž lidmi neurozenými. Císař Cónstantínus zavedl označení p. jako čestný titul pro vyšší úředníky, viz pod senát. Protiklad patriciů a plébejů v principátu svým způsobem nahradilo členění Římanů na občany honestiórés, "ctihodnější", a humiliórés, "nižší". Mezi ctihodnější patřili senátoři, jezdci/rytíři, též veteráni, provinční honorace/decuriónés, též podnikatelé a lidé svobodných umění. Měli nárok na řádné soudní procesy a případně smrt stětím, byli zbaveni hrůz poprav otrockých ukřižováním n. předhozením zvěři v cirku.   

Patricije obklopovali klienti, clientés, "naslouchající/poslušní" a se svými patróny-šlechtickými ochránci tvořili systém patrónátu/patrónátus fungující v jižní Evropě a v latinské oblasti Ameriky svým způsobem dodnes; srov. vztahy na latifundiích n. mafiánské jihoitalské korporace. Cliéns, "klient", se mohl spolehnout na praktickou právní ochranu patrónovu a obchodní, naopak byl povinován vydáváním peněz na věno patrónovi dcery, bylo-li toho třeba, zaplatit výkupné v případě zajetí ve válce, přispět na úhradu finančních ztrát v případě prohraného soudního sporu. Zrada patróna s sebou nesla jediný právně spravedlivý trest: smrt.  

Patricius z Iúdaie, hebr. Natrona, povstalec z Diokaisareie, provolal se králem§ 352+

Patricius z Lýdie, (neoplatónský) filosof§ 371+ 

Patricius z Numidie, manž. Berberky Moniky, o. Augustínův, ideologa křesťanů§ 354+  

patrimónium Petrí, Petrovo dědictví, územní a majetkové nároky římských biskupů spočívající na údajném odkazu Cónstantína I.§ 2667, 335+ a viz pod křesťanství (3) a (4) 

patriotismus, vlastenectví (o zradě viz tam), srov. pod národovectví
S výjimkou několika filosofických postojů (např. kynici, epikúrici) základní sociopolitický postoj občanů starověkých démokracií. Dokonce athénský autor komedií Aristofanés, který v dobách války nemilosrdně zesměšňoval politické elity a zvyklosti známých lidí, vytkl Kleónovi, že "mluví špatně o obci i před cizinci": například o velkých dionýsiích chodívali totiž do divadla vyslanci cizích států. Tyrtaios, rodem ze Sparty, Míléta nebo Athén, autor bojových vlasteneckých písní, formuloval nejvyšší (nejen) sparťanskou občanskou ctnost slovy: "Zemřít v boji za vlast je krásné, padne-li správný muž v prvních řadách.../tethnamenai gar kalon eni promachoisi pesonta andr' agathon peri hé patridi marnameron". O prvním „evropském“ projevu viz elegie s. v. lyriky.

Nejstaršími literárními projevy patriotismu a národního zápalu je radost Sumerů nad pádem semitského Akkadu (Sag-ki-gíd-da en-líl-lá-ke, tj. Když hněvivý Enlilův pohled, novodobých označením Prokletí Akkadu) a Nářek nad zkázou Uruku zničeného Amority. V dík za to, že Akkad zničen Guteji, slavili Sumerové Inannu. Věru národní bohyní, matkou celého kmene, byla pro Římany Afrodíté/Venus. 

Patrón z Athén (?), epikúrik§ 250

Patrón z Fókidy, kondottiér§ 331 - 330 

Pattin, Patin§ = Unqi

Paturisu, Paturisi, ass. jméno Horního Egypta§ viz tam

Patušarra, země na východu Médie u Solné pouště"§ 673

Paula z Říma, fanatická asketička, m. Blaesilly a Iúlie zv. Eustochium§ 347+ 

Paulína, manž. Seneky ml.§ 65+ 

Paulína, ses. Hadriánova§ 130+ 

Paulínos II., biskup v Antiocheji§ 362+, 378+ (Paulínos I., biskup předtím v Tyru, seděl v úřadu několik měsíců roku 330; není v CSD) 

Paulínus, celé jméno neznáme§ cos. ord. 277+ 

Paulínus z Noly, původním jménem Pontius Meropius Anicius Paulínus, cos. suff. 377, manž. Theresy z Barcenony, biskup v Nole§ 363+ 

Paulos z Alexandreie, majetný křesť. sektář§ 201+ 

Paulos ze Samosat, biskup v Antiocheji Syrské Paulos I., sektář, od něho pauliáni/pavlovci§ 264+, 268+, 343+ a viz s. v. křesťanství (2) 

Paulos z Théb, první z anachórétů§ 356+ 

Paulos z Tarsu, lat. Paulus, č. Pavel, hebr. jménem Ša'ul/Sa'ul, řec. Saulos, č. Saul, křesť. ideolog; Paulos byl jako římský občan, celé jméno neznáme§ 6+, 36+, 37+, 46+, 49+, 64+, 301+ a viz pod křesťanství

Paulos (I.) z Thessaloníky, biskup v Kónstantínopoli§ 340+, 342+, 343+  

Paulos, rhétór a sofista§ 270+ 

Paulos, Paulus§ viz Iúlius Paulus 

Paulus§ cos. na Západě 352+ 

Paulus, vyjednávač Cónstanta s Dónátem§ 344+    

Paulus z Dákie zvaný Caténa/Řetěz, podlý notárius/úředník císařské administrativy§ 353+, 355+, 361+   

Paulus§ viz Orosius 

Claudius Paulus, batávský velmož§ 68+

Paulus, Friedrich, německý polní maršál§ 146

Paura, guvernér v eg. provincii Kana'ánu§ 1373 

Pausaniás, autor popisu hellénských pamětihodností§ 150+

Pausaniás z Athén, přítel básníka Agathóna, propagátor paiderastie§ 400 

Pausaniás z Épeiru, strat.§ 198
Pausaniás z Fer, tágos§ 195, 184
Pausaniás z Kaisareie Kappadocké, rhétór§ 133+, 176+, 200+  

Pausaniás z Thessalie, milenec Láidin§ 415

Pausaniás z Makedonie§ 1. 323, vrah Harpalův; 2. 337, milenec Filippa II.; 3. 368, 359, usurpátor maked. trůnu; 4. 313, vojevůdce Antigona I.; 5. 285, vojevůdce Seleuka I.
Pausaniás z Makedonie, k.§ 432, (?), 399, 394, 336, syn Aerópův
Pausaniás z Orestidy, milenec a vrah Filippa II.§ 337, 336

Pausaniás ze Sparty, k.§ 408, 405, 403, 395, 393, 385, syn Pleistoanaktův, vnuk Pausaniův
Pausaniás ze Sparty§ 500, 480 - 476, 471, 469, 467, 458, 445, syn Kleombrota I.

Pausiás ze Sikyónu, malíř§ 325

Pausilypon, "Konec starostí", luxusní villa nad Neápolským zálivem, dn. Posillipo, neapolská čtvrť§ 15

Pausimachos z Kolónu v Attice, o. Diogena z Kolónu, posledního z makedon. frúrarchů a athénského „osvoboditele“§ 229

Pausirás, Pausiris z Egypta§ 1. 453, syn Amyrtaia I.; 2. povstalec, 186

Pausistratos z Rhodu, strat.§ 197, 191-190

Pavel z Tarsu§ viz Paulos

Pavia (Papia)§ = Tícínum

Pawach-Telmach§ viz Papach-dilmach z Chatti 

Paweraa, starosta Théb ve Dvacáté dyn.§ 1140

Pawerem, Purem/Purme z Kúše, vojevůdce§ 730

Paxoi, ost. před Korkýrou, dn. Paxos a Antipaxos§ 229

Páx, bohyně Míru, srov. pod Eiréné; její chrám§ 70+, 191+ 

páx rómána§ 180+