Mu z Čengu, vévoda§ 607

Mu z Čchinu, vévoda§ 647, 645, 637, 630, 628, 625, 621  

Mu z Čchu, kr., rod. jménem Šang-čchen, s. Čchengův§ 626, 622, 617

Mu ze Sungu, vévoda§ 772

Mu-čchiou, mí bitvy, dn. u Liao-čchengu§ 645

Mu, Mu-je/Muye, místo bitvy v prov. Che-nan§ 1122

Mu-ti/Mudi§ viz S'-ma Tan  

 

Mu Jing, manž. Sianga z Ťinu, m. Lingova§ 621  

Mu Ťi/Ji, ses. Chueje z Ťinu, manž. Mua z Čchinu§ 645

Mu Ťiang, manž. Süana z Lu, m. Čchenga z Lu§ 591

Mu-wang z Čou, císař, rod. jm. Man§ 1053

Mu'áwija, s. Rabí'ův, k. Qahtánů a Madhidžů§ 300

Muballitat-Šéru'a z Aššuru, "Pod ochranou Šéruy, Zrozenkyně Šéruy", d. Aššur-uballita I., manž. Burnaburiaše II. Babylónského§ 1366, 1347, 1337

Muballitat-Šéru'a z Aššuru, d. Ninurta-apal-Ekura, kněžka§ 1183  

Mucapor, Auréliánův přítel a augustovrah§ 275+

Múcia (Tertia), dc. pontifika Q. Múcia Scaevoly, manž. Pompeia Magna a matka Cn. a S. Pompéiů a dcery Pompéie, manž. M. Aemilia Scaura a m. stejnojmenného syna§ 60, 55, 52, 40, 39

Múciánus§ viz C. Licinius M.

Múcius, právník§ 78

C. Múcius Cordus Scaevola, hrdina války s Porsénou, řec. Skaibolás Múkios§ 508, 507

Q. Múcius Orestínus, tr. pl.§ 64

P. Múcius Scaevola§ 1. praet., 180, cos. 175; 2. tr. pl. 141, praet. 136, cos. 133, 133, 132, pont. max. 123, o. Q. Scaevoly  

Q. Múcius Scaevola§ 1. cos. 220, praet. 215; 2. cos. 174, legát 171  

Q. Múcius Scaevola Augur§ cos. 117

Q. Múcius Scaevola Pontifex, s. P. Scaevoly, cos. 133, o. Múcie, Pompeiovy třetí manželky, právní znaec§ 133, 105, 101, cos. 95, 91, procos. 90, 86, 84, 82, 52 

Muć§ viz Andetrium

mučednictví, martyrství§ 235+ a viz pod terorismus

mučení, válečných zajatců Hellény§ 224
Mučení se jako legální součást výslechů udrželo u soudů velmi dlouho. Prusko ho zrušilo roku 1755, Rakousko až 1776.

Mudadda z Laqů, aram. šejk§ 855

Mudammiq-Adad z Babylónu, s. Adad-šuma-éreše, persekvovaný dvořan§ 761

mudrci, sofoi§ viz Sedm mudrců

Mudžatrija, satr. Azy I. Indoskythského§ viz Sakové

Mugallu z Melidu, k.§ 675

Mugallu z Tabalu, k.§ 1111, 830, 665, pravděpodobně totožný s předcházejícím   

Muhammad, čes. též Mohamed, Mohammed, věrozvěst islámu§ 3761, 2150 a viz pod islám, Mesopotamie a Arábie

Muhárib, arab. rebel§ 70+

Muhawwar z Nabatie, s. Ghatafánův, protiřím. rebel (?)§ 106+

mukarrib, "sjednotitel", jihoarab. velekněz se světskou, panovnickou mocí§ 600, 400

múkieia, hry v Kýziku (?) na počest Q. Múcia Scaevoly§ 90

Mukín-zéra§ = Nabû-mukín-zéra

Mukiš§ viz Alalach

Mukšaš, -uš z Danuny§ = Mopsos

Mulissu, sum. Ninlil, Nintu/Ninchursag, bab. Bélit, Bélet-ilí/Bélit-iláni, bohyně plodnosti, manž. Aššurova, řec. Muttunos§ viz Mattan

Mytgonos§ viz Mattan

Mylitta, srov. pod Atargatis a Béltíja§ 681

Mulissu-mukannišat-Ninúa, hlavní manž. Aššur-násir-apla II., m. Salmán-ašaréda III.§ 884, 859 

multikulturalismus§ 506 a passim

Mulucha, Muluccha§ 1. ř. ve východním Maroku, Malúane, Malúa, lat. Malva, dn. Wádí Mulúja, fr. Moulouya, později hranice mezi Mauretánii Tingitskou a Caesarskou§ 206 (107); 2. ř. v TN, přítok Bagradu/Madžarda, hraniční ř. kdysi mezi Numidií Iugurthovou a Bokchovou Mauretánií, též Molochath, dn. Wádí Maláq, fr. Oued Mellègue, 107, 105 

Mumbaí§ viz Bombay/Heptanésiá/Kalliéné

mumie, mumifikace§ 1. jihoamerické, před 6000 (2); 2. podle Egypťanů, to skeleton sóma/sušené tělo, lid. taríchos/sušená ryb, uzenáč, slaneček, lat. corpus mortuí medicátum, sceletus: do dvou až tří dnů po smrti tělo otevřeno kamenným nožem, vnitřnosti uloženy v alabastrových nádobách, srdce ponecháno v tělu. Mozek mumifikátoři vyškrábali háky skrz nos a odhozen (pro Egypťany neměl žádného významu). Tělo silně prosoleno a sůl za 35 až 70 dnů vytlačila tělesnou vodu. Tělo pak osušeno, pomazáno vonnými látkami a zabaleno do látek napuštěných cedrovou pryskyřicí. Výtažky cedru mají vysoce antibakteriální účinky.

Egypťané stejnými postupy jako u lidských ostatků postupovali při mumifikaci zvířat, krav, býků, ovcí, koček. V pozdním období byla mumifikována těla ibisů, sokolů a jestřábů, nebo i lvů, krokodýlů, škorpionů, myšáků, hadů a skarabů.

Nejlépe zachovanou lidskou mumií jsou tělesné ostatky Sin-čuej (Xin Zhui), manželky vládce údělného chanského státu Taj (Dai), nalezené roku 1971 v hrobu s množstvím pohřebních předmětů v Čchang-ša (Changsha) v provincii Chu-nan. 
Zemřela mezi roku 178 až 145 ve věku padesáti let. Mumifikace byla tak dokonalá, že po dvou tisíci letech bylo možné pohybovat jejími údy, kůže byla hladká a měkká, vnitřní orgány byly nedotčeny a v žilách měla červenou krev. Byla tlustá a zemřela na srdeční chorobu. Obdobný nález byl učiněn i jinde v Číně: úředníka Suej (Sui) a manželky chanského knížete Ling Chuej-pching (Ling Huiping) v Lian-jün-kang (Lianyungang) roku 2002.

Roku 1993 byly ve skythském hrobu „ledového děvčete“ v údolí Pazyryk na Altaji jižně od Novosibirska na území Kazachstánu nalezeny mj. zbytky konopí, cannabis, viz pod kulinářství, drogy a nábytek. Mladá dáma v rakvi je zachována včetně účesu a na kůži byla tetována květinovými motivy. Jiný ze zmražených Skythů z 5. století př. n. l. byl tetován obrázkem losa. Srov. pod móda.
V Evropě se zvyk uchovávat tělo co nejvíce nedotčeno uchytil u německých lutheránů. Zemřelí byli ukládáni do podzemních prostor klášterů a kostelů propojených větracími šachtami a do rakví vystlaných pilinami ssajícími tělesnou vhkost. 

mumifikace, nejstarší, kultura Chinchorro§ před 6000 (2)

Mumme, churrit. stát sever. od Asyrie§ 1232

Mummia Achaica, manž. C. Sulpicia Galby, m. císaře Ser. Sulpicia Galby§ 29+, 68+ 

Mummius, celé jméno nezn., legát Crassův§ 71

L. Mummius, praet.§ 177

L. Mummius Achaicus§ 1. asi o. no. 2, 333, 179, 142, praet. 153, cos. 146, cens. 142, 91; 2. s. (?) no. 1, 91;  

Sp. Mummius, člen senátní komise na uklidnění poměrů v Egyptě§ 139

Mummius Bassus§ cos. ord. 258+ 

Mummius Faustiánus§ cos. ord. 262+ 

L. Mummius Félíx Cornéliánus§ cos. ord. 237+ 

L. Mummius Niger Q. Valerius Vegetus Sevérínus Caucidius Tertullus§ cos. suff. 112+ 

P. Mummius Sísenna, legát§ 122+, cos. ord. 133+ 

P. Mummius Sísenna Rutiliánus§ cos. suff. 146+, legát 162+  

Múnátia Plancína, manž. Cn. Calpurnia Písóna, d. asi L. Múnatia Planca no. 2§ 17+ až 20+ 

Múnátius z Trall, rhétór§ 133+

Múnátius Flaccus z Italiky, atentátník v Hispániích§ 47  

L. Múnátius Flaccus, pompéján§ 45 

L. Múnátius Plancus§ 1. Caesarův legát 54, zavedl řím. kolonie do Lugdúna (viz) a Augústy Rauriky (viz), o. stejnojmenného cos. 13+, 89, 49, 47, 43, cos. 42, 40, 35, 32, 27, censor 22, 14+ a viz malíři; 2. s. předešlého, cos. 13+, 14+  

T. Múnátius Plancus Bursa, tr. pl., b. L. Múnatia Pl.§ 52, 43 

M. Múnátios Máximiános Uopiskos§ ath. arch. 182+ 

M. Múnátius Sulla Ceriális§ cos. ord. 215+ 

M. Múnátius Sulla Urbánus§ cos. ord. 234+ 

Múnátius Themisón§ viz Themisón

Munawirum, Munawwirum, "Osvětlující/Světlonoš", vojevůdce Zimrílimův§ 1763 

Munda, m. v Hispánii Baetické, snad dn. Montilla jižně od Cordoby§ 214, 179, 45

Munderichus, Germán v řím. službách§ 375+

Mundzuk, Múndiúchos, z Hunnů, s. Uldinův, b. Oktarův, Rugův a Oebarsiův, maď. Bendegúz, hunnský vůdce§ 375+

múnicipium, původ. význam slova neznám, samosprávné město (nejčastěji zprvu v Latiu) venkovských římských občanů, „múniceps, múnicipés“, s vlastními volenými úředníky, decuriónés, vlastně senátoři na maloměstě (od múnia capere, jímat se svých povinností); naopak městečka po Kampánii, Etrúrii a jinde po Itálii, která sice měla vlastní trhy a soudy, ale byla spravována dosazenými úředníky, praefecty, se nazývala praefectúrae (srov. „okresní město“); za principátu se m. rozšířila po celé říši. Prvním múnicipiem s rovnými občanskými právy a povinnostmi/cívitás optimó iúre a s vnitřní autonomií bylo zřejmě Túsculum, viz rok 381. Práva a povinnosti občanů municipií stanovoval zákon Božského Iúlia z roku 46, viz tam/léx Iúlia dé múnicipiís (na deskách z Hérákleie/tabulae heracleenses). Volení představitelé obce museli být bezúhonní, nesměli býtnikdy odsouzeni, prostuovat ani provozovat bordelly, nesměli nikdy vystupovat v aréně, ani gladiátory cvičit, nehrát dovadlo. Duumvir, quattuorvir nesměl být pod třicet, ledaže by měl za sebou tři legionářská tažení jako jezdec, šest jako pěšák. Překročení zákazů se trestalo pokutou padesáti tisíc séstertiů.  

 

Múnichiá, též Múnychiá, jeden z athénských přístavů§ 493, 403, 322 - 317, 307, 294, 263, 256, 229, 86

Munichursag z Uru, manž. Megirimty§ 2420

 

Munirsuarta z Araziaše, m. a země v Nairi§ 815

 

Munius Luprecus, legát§ 69+, 70+ 

 

Muntenie, č. Multanie, rum. Moldova, historická země a knížectví RO§ 5200, 101+, 118+, 272+  

 

múnus, múnera, povinnost, dar§ viz pod leitúrgia

Muqaddim z Assyrie, otrok šejka Amína§ 2150

Múquru z Temmánů, aram. šejk§ 901, 898 

muréna, ryba, lat. múréna/múraena, její chov§ 50 a viz pod ceny (3), kuchyně (2), hostiny

Murganti᧠= Morgantiá

Murgantia, m. v Samniu polohy nezn.§ 296

Murchisonovy vodopády na Nilu v Ugandě§ 60+

Murmuriga, Churmuriga, m. v okolí Karchemiše nezn. polohy§ 1354

Múrócincta, "obehnaná zdí", císař. villa v Pannonii (je-li to vůbec toponymum a nikoli zdůraznění bezpečnosti villy)§ 375+

T. Murrenius Sevérus§ cos. suff. 202+ 

Mursa, m. na Drávě/Dravus v Pannonii, Colónia Aelia M., dn. Osijek ve Slavonii v HR, něm. Osseg§ 223+, 260+, 350+, 351+, 353+, 355+   

Muršili I., k. Chetitů§ 1650, 1620, 1594, 1590  

Muršili II., k. Chetitů, rod. jm. Tašmi-Šarruma; srov. pod Myrtilos§ 1650, 1370, 1365, 1350, 1330, 1329, 1319, 1300, 1288     

Muršili III., k. Chetitů, rod. jménem Urchi-Tešup§ 1329, 1300, 1290, 1288, 1284, 1180 

Múrychidés, rodem z Helléspontu, Mardoniův posel§ 479

Murini z Abiliani, k.§ 754, 749

Murteli, urský ensi/guvernér v Babylónu§ 2039

Múru, pevnost v Bít Agúsi§ 843

Murzuq, m. ve Fezzánu§ viz pod otroci

Músai, Músy, dcery Dia a Mnémosyny, bohyně paměti, bohyně sídlící pův. u pramenů a vrchu Pimpla u píerijského Díonu (dn. Litochoro)§ 713, 650, 406, 347, 335, 222, 221, 189, 179, 105, 85- (v Římě), 309+ 

Později byl jejich kult přenesen do Boiótie na Helikón (srov. také pod Delfoi); jejich chrám v Římě (Músa, dór. Mósa, aiol. Moisa z *Montja, srov. lat. móns, tedy „Horákyně, Horalka, Kopečná“). Počet M. na devět se ustálil až u hellénistických básníků: Kalliopé žije epickým básnictvím, Euterpé lyrickým, Erató básnictvím milostným, Thaleiá komédií, Melpomené tragédií, Terpsichoré tancem, Kleió historií (socha na úvodní stránce CSD pochází ze druhého století n. l. a byla nalezena u Tivoli ve ville řečené Cassiově roku 1774), Úraniá astronomií a Polyhymniá hymnickým a sborovým zpěvem.

Músa Orsobaris§ viz Orsobaris

Músa/Thesmúsa, Augustova otrokyně, jako královna Parthů Theá Úraniá Músa§ 20, 10, 3, 4+ 

Músaios, vojevůdce a diplomat Antiocha III.§ 190, 189

Músaios z Efesu, epopoios§ 241

Músaios z Eleusíny, s. Antifémův a Heleny, ž. Orfeův§ viz s. v. epos

Músaios z Théb, s. Thamyry Filammónova, melopoios§ viz s. v. epos

Músaios z Didym/Míléta, chrámový pokladník/tamiás, s. Diognétův§ 54

Músaios, lat. Músaeus, ř. ve vých. Dákii, d. Buzǎu v RO§ 332+

Musasir, starší Musru/Musri (vždy: ṣ), m. a země/stát na jih od Urartu při severní hranici s Assyrií, kult. středisko Urartejců, část asi dn. Kurdistánu, mladším jménem Ardini§ 1366, 1112, 859, 853, 829, 733, 725, 714

múseia, hry v Thespiích§ 776, 292, 86 

múseion, soukr. kultovní rodinná stavba na Théře§ 200

Múseion v Athénách, pahorek naproti Akropoli, kde údajně pěl Músaios, zemřel a byl pochován, Makedonci opevněn§ 287, 266, 263, 256

Múseion v Pergamu, více o něm viz knihovny§ 275
Múseion v Tarantu§ 213

Múseion (?) v Antiocheji n. Orontem, srov. pod knihovny§ 275
Múseion literátky Sapfó§ 603 

Múseion, v Antiocheji§ 69, 67

Múseion, Múséion n. Múséon (eg.), lat. Múséum, v Alexandreji§ 325, 307, 295, 283, 260, 257, 246, 216, 195, 180, 170, 145, 116, 48, 33-, 41+, 49+, 270+ (v přeneseném smyslu o člověku), 272+, 320+, 391+       
Spolek literátů a vědců organisovaný na náboženském základu v čele s knězem Mús, velká knihovna se dvěma vedlejšími a vědecké pracoviště rozsahem i věhlasem největší ve Starém věku; za Ptolemaia II. měla hlavní knihovna na čtyři sta tisíc titulů - svitků (knih), před požárem ve válce s Caesarem na sedm set tisíc, zničena však byla až roku 272 n. l. během občanské války za Aureliána. Komplex Múseia je dnes polohy a velikosti neznámé, snad ležel v královské residenční čtvrti, snad přímo součást palácové zástavby.

Alexandrijské ptolemaiovské Múseion bylo jednou z hellénistických a starověkých legend, první velké vědecké pracoviště v pravém slova smyslu. Nebyla to prostá kamenná stavba, byla to vědecká náboženská společnost. Do roku 145 žilo na náklady ptolemaiovského dvora, v římských dobách na náklady obecní. Múseion bylo první vědecké pracoviště v dějinách, kde vědci a literáti žili na státní útraty (dnes polohy a velikosti neznámé, snad v královské residenční čtvrti).
Aristotelův žák Alexandros Veliký plánoval založit jakousi říšskou knihovnu v Ninive (leželo ovšem v ruinách) a chtěl dát přeložit do řečtiny všechno, co bylo napsáno klínopisem na hliněných tabulkách.

Jeho visi uskutečnil v Alexandreji Ptolemaios Sótér v projektu Múseia. Roku 307 (nebo až 296) otevřel v Alexandrii král Ptolemaios I. Sótér velkolepě koncipované vědecké a literární středisko Múseion, které fungovalo do roku 145 a po přestávce snad od roku 116.

Do základního fondu knihovny patřily mimo jiné svitky s rukopisy velkých attických tragiků, které si Ptolemaios Sótér oproti záloze patnácti talentů vypůjčil v Athénách. Občanům kulturní métropole Hellady ovšem vrátil jen opisy, vysokou sumu oželel a originály, pokud to vůbec původní autorské texty byly, si ponechal. Takto pokračoval i v jiných případech. Díla nalezená na lodích v alexandrijském přístavu měla stejný osud: majitelům vraceli královští úředníci již jen kopie a v depositáři Múseia byly takové svitky označeny visačkou "z lodí".  
Múseion byl spolek literátů a vědců organisovaný na náboženském základu v čele s knězem Mús, velká knihovna se dvěma vedlejšími a vědecké pracoviště s řadou odnoží rozsahem i věhlasem největší ve starém věku. Je možné, že kultovně Múseion úzce souviselo se Serápidem. V čele korporace vědců a literátů stál (volený/jmenovaný?) předseda knihovny/diadochos genomenos en té prostasiá tés en Alexandreiá bibliothékés.

Před požárem ve válce s Caesarem roku 48 měla na 700 tisíc svitků. Za Ptolemaia II. čítal fond "vnější" knihovny, ležící mimo palác, 42 800 svazků/svitků, ve "vnitřní" knihovně v paláci leželo v regálech na čtyři sta tisíc svitků se smíšenými texty, a devadesát tisíc s texty nesmíšenými, jednoho autora, popř. s jedním dílem.

Caesar Múseion ani jeho knihovnu zcela nezničil; shořelo prý „jen“ na čtyřicet tisíc svitků a je celkem pravděpodobné, že i tento odhad je převysoký K vyvrácení Múseia došlo zřejmě až roku 272 n. l. během občanské války za Aureliána, kdy byla z velké části zničena královská čtvrť a její definitivním koncem bylo řádění křesťanů.

Součástí Múseia byla zoologická a botanická zahrada, mechanické dílny, přednáškové sály, studovny, ubytovny.

Duchovním otcem knihovny Múseia byl Démétrios Falérský, v letech 317 - 307 Kassandrův guvernér Athén. Odtud byl vypuzen a do roku 297 žil v Thébách, dokud se mu nedostalo útočiště u Ptolemaia Sótéra. Démétrios byl peripatetik a patřil do kruhu posluchačů Aristotela a Theofrasta. Ptolemaiovi doporučil sbírat spisy z celého světa a zvát do Alexandreje literáty a učence z celé oikúmeny.

Založil tradici, která trvala půl tisíciletí. Démétrios byl prvním bibliothékářem, hlavním knihovníkem, Múseia, tedy něco jako generálním ředitelem. Trvale zde žilo a tvořilo třicet až padesát vědců. Na ochranu knihovny před pergamskou vědeckou konkurencí vydal dokonce Ptolemaios V. Epifanés zákaz vývozu papyru do světa. Tím ovšem podnítil rozšíření jiného psacího materiálu, pergamenu.

Roku 283 upadl po smrti Sótéra Démétrios u Filadelfa v nemilost (důvod neznáme) a nový král ho vypudil kamsi do venkovského exilu. Démétrios Faléreus, Falérský, zemřel ještě téhož roku na uštknutí písečné zmije (narozen kolem roku 350). Filadelfos založil při Sarápeiu v Rhakótidě, v egyptské čtvrti, novou knihovnu se 42 800 svazky a třetí alexandrijská knihovna byla v Brúcheiu, v hellénské části města. Jak byly všechny tři organisačně propojeny, nebo zda, nevíme, ale zjevně zastoupily vyhořelou "ústřední" Múseion.

Démétriovým nástupcem a druhým knihovníkem Múseia se stal básník a grammatik Zénodotos z Efesu. Byl jím do roku 260 (srov. rok 325), kdy zemřel. Editoval díla básnická včetně Homéra, což po něm revidoval Aristarchos, viz zde níže. Jeho nástupcem byl do roku 246 literát Kallimachos z Kýrény. Katalogisoval svitky v knihovně a bylo jich prý 400 tisíc „smíšených“, tj. takových, které obsahovaly více než jednoho autora či jednu kapitolu z nějakého díla, 90 tisíc bylo „nesmíšených“, tj. původních autorských děl a k tomu přistupovalo přes 42 tisíc svitků v knihovně Sarápeia. Skromnější údaj o obsahu Kallimachova seznamu Pinakes/Desky o 120 svazcích (!) zní na 120 tisíc svitků.

Posice bibliothékáře Múseia byla vysoce prestižní a předmětem sporů. Po roce 246 opustil učenec, literát a knihovník alexandrijské knihovny Apollónios Rhodios, tj. Rhodský, žák Kallimachův, tvůrce epu Argonautika a učitel Euergeta I., svou vlast Alexandreji a odešel na Rhodos. Jak dlouho zde ještě žil a působil, nevíme, stejně jako nám historická paměť zakryla důvod jeho odchodu z ptolemaiovské métropole (umělecké spory se svým učitelem?). Jeho učitel krátce před smrtí publikoval a věnoval verše „Kadeř Bereníčina“, Plokamos Bereníkés, při příležitosti svatby Euergeta I. s Bereníkou II. Euergetis.

Po smrti Kallimachově byl od roku 246 jmenován čtvrtým hlavním bibliothékářem Múseia Eratosthenés z Kýrény (narozen kolem roku 295, podle jiného počítání roku 276, v úřadu do roku 195). Geograf a matematik stoického směru složil rovněž spis o knihovně, Tetagmenos epi tés megalés bibliothékés. Kolem roku 220 změřil na základě vzdálenosti Alexandreie a Syény zemské stupně a obvod zeměkoule stanovil na 252 tisíc stadií, což v přepočtu činí cca. 45 158 km. Složil řečí vázanou katalog 44 souhvězdí s jejich mýthologickým pozadím a seznam 475 hvězd.

Jeho nástupcem jako pátý knihovník v Múseiu se stal asi Apollónios Rhodský, nebo filolog Aristofanés z Býzantia (narozen kolem roku 257) a byl jím až do roku 180, kdy zemřel. Doplnil Kallimachův seznam a mj. jako první použil značek nad písmeny pro vyznačení přízvuku, aby správná výslovnost byla zřejmá i Nehellénům (srov. obdobu v románských jazycích). Jeho nástupcem se stal Apollónios zvaný Eidografos.

Po určité, nám neznámé době (kol. roku 160?), se stal posledním knihovníkem astronom Aristarchos ze Samothráké (nar. 217). Byl jím až do roku 145. Jeho žák Apollodóros z Athén, grammatik a historik, se však učitelovým nástupcem už nestal (zemřel někdy po roce 120).

Roku 145 totiž monstrum na egyptském trůnu Ptolemaios VII. Euergetés II. (vládl v Egyptě podruhé, a to až do roku 116; srov. rok 170 nn.) potrestal alexandrijské Židy, kteří se v konfliktu postavili na stranu Kleopatry II. (část žoldnéřů vedli Židé Oniás a Dósitheos) a potrestal i alexandrijskou inteligenci: vyhnal všechny učence z Egypta a Múseion zavřel!

Jeho správou pověřil důstojníka/lonchoforos jménem Kydás (zřejmě krétských kořenů: srov. žoldnéře z Gortýny, který se za druhé války makedonské přidal na stranu Římanů, a jednoho z důvěrníků pergamského krále Eumena II., Kydanta z Kréty, zřejmě vnuka gortýnského vojáka). Bylo uzavřeno po celou dobu jeho vlády a ani neznáme rok znovuotevření - snad se tak stalo hned po roce 116. Král dokonce zakázal gymnasiím vlastnit pozemky a tím v důsledku významně oslabil hellénismus v Egyptě (viz rok 126).

Posledním akademickým knihovníkem Múseia byl Aristarchos ze Samothráky, grammatik a učitel Euergetův (sic!). Narodil se kolem roku 217 (srov. rok 180). Zemřel na Kypru krátce po vyhnání z Alexandreie, snad již následujícího roku. Král Euergetés II. hledal podporu své vlády u rodilých Egypťanů a u Hellénů z venkova. Hellénismu v Alexandreji zasadil těžkou ránu. Po Kydantovi intelektuálům šéfoval jakýsi Ammónios a pak grammatici Dioklés a Apollodóros. Poslední jménem známým knihovníkem-bibliothekáriem byl jistý Onésandros z Kypru.

Další děje kolem Múseia známe ještě méně než předešlé. Od podzimu 48 do jara následujícího roku probíhala v Alexandreji tzv. válka alexandrijská, v níž se C. Iulius Caesar musel bránit přesile domácích vlastenců. pro spiknutí dal popravit Potheina a v září dal v přístavu zapálit ptolemaiovskou flotilu.

Od požáru lodí rychle chytla část města a s ní i proslulý a jedinečný komplex alexandrijské knihovny. Shořelo prý na 40(0) tisíc svitků. Knihovny v Serápeiu a Brúcheiu zůstaly nedotčeny. Roku 33 se z Armenie M. Antonius vypravil s královnou Kleopatrou Filopatór do Anatolie a přezimovali v Efesu. Vydal zde mimo jiné příkaz přenést z Pergamu do Alexandreie místní proslulou knihovnu o dvou stech tisících svazcích-svitcích, aby nahradil ztráty z požáru roku 48/7.

Císař Claudius přidal k obnovenému M. přístavbu, oddělení Claudiovo, kde každoročně čteno z jeho řeckých spisů (Tyrrhénika a Karchédóniaka).

Malé části tří alexandrijských knihoven přečkaly řádění monotheistů z návodu císaře Theodosia při zničení Sarápeia roku 391 n. 392 n. l. (tehdy zřejmě zničeno na čtyřicet tisíc svitků), vedených Theofilem, patriarchou alexandrijských křesťanů v letech 385 až 412, a v určité míře ještě dobytí Alexandreie mohamedánskými Araby roku 642.

Kalífa Umar prý, jak se mezi křesťany lživě traduje, měl tehdy prohlásit: „Jsou-li spisy Hellénů v souladu s knihou Alláhovou, jsou k ničemu a není třeba je zachovávat. Nejsou-li v souladu, jsou zhoubné a je třeba je zničit.“ V alexandrijských lázních se pak jimi údajně topilo šest měsíců.

Opak je pravdou: Arabové znali řecké autory, překládali je a využívali, srov. pod knihovny a školství. O poslední antické velké knihovně v Kónstantínopoli a o jejím zániku viz pod knihovny. Posledním z "akademiků", které známe z Múseia jménem, byl otec Hypatie, neoplatónik, matematik a astronom Theón z Alexandreie (zemřel c. 405), autor kommentáře ke Klaudiovi Ptolemaiovi a editor Eukleida. Slovníkářský záznam v Súdovi o něm praví, že byl "mužem z Múseia", což by znamenalo,  že tato instituce stále ještě nějakým způsobem fungovala a Theón je posledním z hellénských polytheistických vědeckých pracovníků, které známe jménem. 

Jméno Mús a múseia žije vedle novodobého musea také ve slově mosaika pocházející ze slova středověké latiny z Francie a Itálie musaicum, mosaicum (nezměňovat s mosaico, mojžíšovský).

•

Téměř 2300 let po založení Múseia a 1611 roků po jeho konečném zničení křesťany otevřela arabská Iskandaríja/Alexandria novou velkou knihovnu, jejíž základní knižní fond čítal při zahájení provozu 240 tisíc svazků, místo je pro osm milionů. Bibliotheca Alexandrina se na rozdíl od starého originálu nezařadí mezi největší knihovny světa současnosti a její zastaralá koncepce v době internetu vzbuzovala již při otevření v říjnu 2002 velké pochybnosti o účelnosti stavby (Staatsbibliothek Berlin disponovalo ve stejném okamžiku devíti miliony titulů).

Nápad „obnovit“ Múseion vznikl již v osmdesátých letech 20. století za egyptského presidenta Anvara Sádáta/angl. Anwaer Sadat, kdy o internetu nebylo vidu slechu. Alexandrie mezitím vyrostla ze čtyřmilionového města na šestimilionové a technologie pokročily ve všech ohledech. Kromě toho Egypt se 68 miliony obyvatel má hluboké problémy ve všech sociálních oblastech, včetně školství.

Nová knihovna stojí údajně sto metrů od místa původní a je dílem norského atelieru Soenhetta, do té doby neznámého. Stavba trvala dvanáct roků a stála 220 milionů dolarů (z poloviny hrazeno egyptskou vládou, ostatní ze zahraničí). Místo je zřejmě neblahé nebo Héfaistem prokleté: 2. března 2003 zničil lokální požár ze zkratu elektroinstalace patro s administrativními místnostmi knihovny. Klasický filolog Mustafá al-Abádí (88), který byl hybnou silou za založení instituce, zemřel v únoru 2017.

Nejnavštěvovanější músea novověku (statista.com/rok 2022, miliony návštěvníků; čísla jsou o c. dvacet procent nižší pro trvající tehdy ještě pandemii čínské chřipky):

1. Louvre 7,7

2. Vatikán 5,1

3. Natural History Museum (Londýn) 4,7

4. British Museum 4,1

5. National Museum of Natural History (Washington) 3,9

6.Tate Modern 3,9

7. National Museum of Korea 3,4

8. Musée d' Orsay 3,3 

 

Musel Mamikonian z Armenie, též Mušel, Mušegh, s. Vasaka I., sparaparet§ 374+, 379+ 

Musen z Hérákleopole, kněz a velitel libyj. žoldnéřů§ 945

museum, novověké§ viz pod sběratelství

Músikanés, Músikanos z Indie, k., nebo též národ Músikanů. Jméno řec., hindské neznáme (nezaměňovat s národem Músika na tamilském jihu)§ 325

muslimové, sekty, viz pod Mesopotamie

Flávius Músóniánus§ viz Fl. Stratégius

C. Músónius Rúfus, věhlasný stoik etruského rodu§ 62+, 66+, 71+, 89+, 130+    

Músónius z Alexandreie, rhétór v Athénách a vicárius Asie§ 347+, 351+ 

Musri, země na Tigridu§ viz Musasir

Musri, země v Syrii kolem Charránu?§ 1366, 1275, 1072, 853   

Mussi z Tabalu, k., s. Mugallův§ 665

L. Mussius Aemiliánus, usurpátor Aemiliánus§ 261+

Mussolini, Benito, fašista, italský diktátor§ 222+

mustatíl, neolitické kultovní místo obehnané kamennou zdí v Arábii§ 5999

Q. Mustius Priscus§ cos. suff. 145+ 

Mušallim-Marduk z Amukánů, šejk chaldajský§ 850

Mušegh, Mušel§ viz Musel

Mušezib-Marduk, ass. Šuzubu, k. v Babylónu§ 701, 700, 693, 689

Muški, Mušku, Muškája, Musku, Muskája§ 1. anatolský lid žijící severně od Chetitů, předkové Moschů, 1200, 1165, 1134, 1115, 1114 a viz Moschoi; 2. bab. a ass. označení pro§ = Frygy a Frygii, viz tam 

Mušle, "k." egypt. z řady dyn. 00§ 3500

Mušnaddu, vyhlášený "lupič" na severu Syrie§ 1750

Mursiliš z Lýdie§ = Myrsilos

Musulámiové, Musulámií, gaitulský kmen/berb. kmenový svaz§ 6+, 17+, 24+, 44+, 68+   

Mut, manž. Ammónova, "matka" králů§ 1998, 1417, 1217, 1075, 140 a viz theoforní jména 

Mut-Aškur, Mut-Ašpap, Mut-Aš-pa₄ (?), "Snoubenec Ašpy?", s. Išme-Dagána I., k. Assyřanů§ 1762, 1742, 1736  

Mut-Ba'al z Áradu§ viz Mata'an

Mutakkil-Nusku, k. v Aššuru§ 1134

Mutallu z Gurgumu§ 955, 858, 850  

Mutallu z Kumuchu, k.§ 866, 712, 708

Mutarris-Aššur, ass. dvořan rabi ša réši a vojevůdce§ 818, 107

Mut-Ba'al z Pehelu/Pelly, dyn.§ 1365

Mutemhat, Mut-em-hat, manž. Osorkona II.§ 874

Mutemwia, Mut-em-wia, žena (manž.?) Thutmosea IV., m. Amenhotepa III., rodu churritského?§ 1425, 1424, 1418  

 

Muthul, dnes neidentifikovatelná ř. v Numidii§ 109 

Muti'abálum, Mutabálum, Mu-ti-a-ba-al, amorejský kmenový svaz§ 2039, 1834 

Muti-churšana, amor. šejk v Poeufrátí§ 1723

Mutija, s. Chalun-pí-umua, amor. dyn. v Šechně/Šubat-Enlilovi, hypokor. za Mutu-Abich§ 1769

Mutila, m. v Istri, it. Medolino/dn. Medulin v HR, lokalita na špičce Istrijského poloostrova§ 177

Mútilia Prisca, manž. Fufia Gemina§ cos. 29+ 

Mutilum n. Castrum mutilum/"Osekaný tábor", opevněná lokalita v Cispadánské Gallii, dn. Modigliana jižně od Bologne v Emilii-Romagny (nikoli pozdější Mutina)§ 201

Mutina, původně m. kelt. Bojů v Gallii cispadánské, dn. Modena§ 218, 193, 183, 177, 176, 91, 85, 78, 72, 44, 43-, 69+, 377+  

V soudobé M. a okolí se vyrábějí automobily značek De Tomaso, Pagani, Maserati, Ferrari a Lamborghini a restaurace Osteria Francescana se dvanácti stoly s objednávací dobou tří měsíců (2016) patří mezi nejvyhlášenější světové stolovací adresy.

Mutkinu, Mutkini, pevnost na Eufrátu asi poblíž Tíl Barsip§ 990

Mutneferet, Mutnefert, Mutnofret, Mut-neferet, Mut-nefret§ 1. m. Thutmosea II., 1526; manž. Thutmosea II., 1512; 3. manž. Amenhotepa II.; 4. d. starosty Sennefera, chrámová zpěvačka, 1450   

Mutnodžme, Mut-nedžmet, Mut-nedžemet, manž. Horemheba z Osmnácté dyn.§ 1348

Mutnedžmet, d. Pinudžema I., ses. a manž. k. Psúsenna I. z Dvacáté první dyn.§ 1075, 1065 

Muttakkil-ilissu z Malgia§ viz Takil-ilissu        

Muttuja z Théb, d. starosty Sennefera, manž. starosty Kenamona§ 1450

Muttun(os) z Tyru (srov. Myttonés, Muttinés), jeden ze sufetů§ 565

Mutu-Abich§ viz Mutija

Mutu-numach z Babylónu, s. Chammurapiho§ 1793

Mutuesca§ viz Trébula

Muwatalli I., k. Chetitů§ 1460

Muwatalli II., k. Chetitů, rod. jménem Šarri-Tešup§ 1370, 1329, 1300, 1290, 1288, 1284, 1220    

Muwatalli z Gurgumu, k.§ 955, 850 

Muwatti z Chattuše, d. Šuppiluliumy I., manž. Mašchuiluwy Mirského§ 1370, 1317  

Muwacharani z Tuwany, k., s. Warpalawův§ 738

Muwanza z Gurgumu, k.§ 955

Muwa-walwi ze Země na řece Šecha, k.§ 1370 

 

Múza, m. v Jemenu§ viz tam

 

Muzaffarpur, administrativní distrikt dn. indického spolkového státu Bihár severně od Patny při hranicích s Nepálem§ 600

 

Múzíris, Múzeiris, Mučiri, mí. v Indii, u dnešního Mangalúru v Karnátace, kam mířili obchodníci a mořeplavci hellénští a římští§ 170, 115-, 52+ a viz s. v. objevy  
Bývá často ztotožňováno s dn. Kodungallurem, dř. angl. Cranganore, u Kochi/Kočí (Cochin) v kéralském okresu Thrissur, dř. Trichur. V M. roku 52 n. l. kázal Ježíšova slova Tau'ma (aram. „dvojče“) alias Iúdás Thómás Didymos (řec. dvojče“) a založil podél západoindického pobřeží mezi židovskou obchodní komunitou sedm kostelů. Dnes je v miliardové Indii 25 až třicet milionů křesťanů, z toho v Kérale podle censu z roku 2011 4,5 milionů, osmnáct procent z 33 milionů obyvatel Kéraly.

Nejstarší z kř. církví zde je Syro-malabarská se sídlem v Kočí, která však trpí silnou emigrací. Po roce 2000 odešlo na šest set tisíc věřících do Zálivu a Evropy, po 2010 dalších jedno sto tisíc do Kanady, Austrálie a Spojených států. Viz také pod Thómás. V Thrissuru od roku 1920 funguje Katholicko-syrská banka (CSB), bývala zde též Chaldajsko-syrská.

Myaniá, Myoniá, Myóniá, st. Myonés, m. v Ozolské Lokridě, dn. Aja Efthymia§ 190

Myanmar, angl., č. Mjanma§ = Barma

Mygdoniá, Mygdonis§ 1. část Makedonie mezi Strýmónem a Axiem; 2. země na severu Mesopotamie a údolí ř. Chábúru, předtím Chanigalbat, Mitanni/Churri, ass. Kadmuchu, eg. Nacharina: 1590, 1115, 800, 681, 429, 220, 166, 76, 68-, 36+, 62+; 3. řeka, viz zde níže 

V helénismu se dvěma hellénskými koloniemi v Antiochii/Nisibis, Nasíbína a Alexandrii (neznámé polohy). Pod pohořím Masios uzavírajícím na severu Mesopotamii ležela mimo jiné Tigránokerta, Résaina. Mince razili měšťané pod jménem Antiocheón tón en Mygdoniá (tak doloženo i nápisně). Assyrské jméno země a města bylo Gúzánu/Gúzána (srov. tam), od toho Gauzánítis, aram. Gulzán (GLZN) bibl. Gózán, dn. Kaušan.

Jméno země sdílela řeka Mygdonios, pozdější Džaqdžaq (angl. Jaqjaq), přítok Chábúru pramenící v dn. TR. Lze se domnívat, že se jménem Mitanni mohlo souviset pozdější hellénské Mygdoniá a s Churri Orrhoéné (?).

Mygdos, mí na fryžském Sangariu§ 365+

Myiá ze Samu, filosofující dc. Pýthagorova§ vide s. v. školy (1)

Myiá ze Sparty, poiétri᧠vide s. v. lyrika

Myiá z Théb alias Korinné§ vide s. v. lyrika

Myiá z Thespií, básnířka§ vide s. v. lyrika

Mykalé, hornatý, lesnatý poloostrov v Iónii s mysem Trógyliem/dn. Dip Burun; jméno od Mykaléssu. Pohoří M. se dnes jmenuje Dilek Dağları, dělilo Iónii na severní a jižní část§ 1326, 650, 479, 411

Mykaléssos, Mykaléttos, m. u Tánagry v Boiótii, dn. Ritsóna§ 650, 413

Mykéna, Mykénai§ viz Kýmé 

Mykénai, Mykény, m. v Argolidě, achajští (předdórští) Mykénci/mykénští Hellénové§ 5300, 4000, 2000, 1600, 1500, 1460, 1450, 1400, 1311, 1300, 1288, 1266, 1230, 1201, 1193, 1180, 1184, 1125, 1104, 1100, 494, 480, 479, 468, 236, 198, 195 

Mykonos, o. v Kykladách§ 628, 490, 427 

Mykoňané užívali nehezké pověsti nenasytných a lakomých lidí, což prý způsobila jejich chudoba. Kromě toho se mezi nimi nadměrně vyskytovali holohlavci, falakroi.

Myla, ř. na vých. Sicílie§ 214

Mylai, (pl.), "Mlýny", pevnost a m. na severovýchodu Sicílie, předtím Chersonésos Sicilský, dn. u Milazzo§ 1250, 717, 426, 394, 270, 260, 36

Mylai, m. v Perrhaibii u Kyretií polohy dnes nezn.§ 171

Mylasa, Mylassa (pl.), m. v Kárii, chet. Mutamataša§ 391, 367, 361, 357, 353, 334, 324, 313, 295, 240, 229, 227, 200, 193, 167, 150, 131, 76  
Lokálně chrámem uctíván Zeus Osogó(s)/Osogóllios, ústředním kultem Kárů byl Zeus Labraudos. Z Mylas pocházel Hekatomnós a stávala tu kárská královská residence. 

Mylétovci, Mylétidai, klan vyhnaný ze Syrákús§ 648

Mylitta§ viz Atargatis a Mulissu

Myndos, m. v Kárii, původ. osada Troizénských (vedle Halikarnássu)§ 309, 308, 295, 240, 197, 133, 81, 42, 41

Mynnión ze Smyrny, Mithridátův dvořan a spiklenec§ 86

Myonnésos, mys, ost. a m. v Iónii, m. nelokalisováno§ 427, 190, 150

Myóni᧠viz Mianiá

Myos hormos, „Myší n. Mušlí přístav“, latinisováno Myus hormus, lat. Múris portus, též Afrodítin přístav, mí. na egyptském pobřeží již. od Suezského zálivu, dn. Bi'r Safádža, n. spíše jižnější Qusajr al-qadím, "Starý hrádek"; ptolemajovský přístav je pravděpodobně dn. moderní Qusajr§ 270, 24-, 137+ a srov. pod Leukos limén 

myositis, forma ossificans§ 92

Myra (pl.), m. v Lykii, dnes asi dva km od Demre/Kale v TR§ 167, 88, 42-, 190+, 270+    

Myrichidés z Athén§ viz Morychidés

Myrissimus, oblíbenec Héliogabalův§ 221+

Myrkanos z Karthága, státní radní a vyslanec§ 214

Myrkínos, m. na Strýmónu v Édónii v Makedonii§ 496, 424, 422 

Myrleia, m. v Malé Frygii, později Apameia v Bíthýnii§ 202

Myrméx z Mylas, s. Peldimiův§ 361

Myrmidón z Athén, vojevůdce Ptolemaiův, Asandrův a Kassandrův§ 315, 314

Myrmidoni, Myrmidones, achajský nárůdek, jemuž vládl jako první z vyznavačů olympských kultů Diův syn Aiakos§ 1124 

Thessalští M. zřejmě patřili mezi autochthonní matriarchální obyvatelstvo jižní Thessalie a jejich kmenovým zvířetem byl mravenec, myrméx (aiol. byrméx, srov. lat. formíca), nebo se záhy smísili s Acháji a ti od nich převzali jméno; pod Troiou jim velel Achilleus, viz s. v. Hellas.  
Myró§ viz Moiró

Myrón, jméno sikyónských tyrannů, gen. Myróna:§
Myrón I.§ 648
Myrón II.§ 648, 595

Myrón z Eleuther na boiótsko-attické hranici, sochař§ 470, 70 a viz s. v. sochaři (1)  
Myrón z Athén, žalobce Alkmeónovců§ 632

Myrón, Mithridátův hipparchos§ 71 

Myrónidés z Athén, s. Kalliův, str.§ 459 - 457 

myropólés (mask.), myropólis (fem., gen. -pólidy)§ 265 a viz divadlo a móda (2)

myrrha, z arab. murr, hořký, myrta§ viz pod Arabové

Myrrhiné, Myrína, m. v Aiolidě (název bývá dáván do souvislosti s kultovním jménem Velké Matky bohů Mariamné, Marienna apod.)§ 1048, 650, 107-, 115+ 
Myrrhiné z Athén§ 1. dc. Kalliova, manž. Hiipiova, m. Peisistrata ml. a Archediky§ 514; 2. dc. Kallimachova, první kněžka Athény Níky, 423 

Myrrhiné ze Samu, hetair᧠306

Myrsilos z Lýdie, k. (chet. Mursiliš)§ = Kandaulés
Myrsilos z Mytilény, též Myrtilos, tyr.§ 612, 590

Myrsos z Lýdie, k.§ 716

Myrtalé§ = Olympias

Myrtalés, pod tímto jménem zasvětila k. Olympias meč, kterým byl zavražděn Filippos II.§ 336

Myrtilos§ 1. viz Myrsilos; 2. proradný štolba Oinomáův, 1329 

Myrtion 1. herečka a milenka Ptolemaia Filadelfa, 276; 2. hetairá, 276 (asi jiná od no. 1)

Myrtis z Argu, promakedonský politik§ 344 

Myrtón z Épeiru, o. Níkánorův, prořím. politik§ 168

Mýsie, Mýsiá, Mýsové, thrácký kmen, jehož jedna část zůstala v Evropě, Moisoi, lat. Moesí (a podle nich Římané nazvali provincii na severu historické Thrákie), část se usadila na severozápadu Anatolie jako součást pozdějších Bíthýnů; mýsko-lýdské pomezí na hranicích s Frygií se nazývalo Katakekaumené/Spálená (země, od slunce). Byzantští autoři mnohem později urputně nazývali Bulhary podle zaniklých Mýsů§ 1382, 765, 742, 496, 491, 399, 398, 396, 362, 351, 331, 323, 321, 220, 218, 216, 209, 188, 184, 166, 133, 129, 73, 59, 40, 36, 29, 27-, 53+, 117+, 124+, 129+, 176+ viz též pod Moesie

Myskelos, Myskellos z Rhyp v Acháji, oikistés Krotónu§ 733, 710, 708 

Myskón ze Syrákús, s. Menekratův, str.§ 410

 

myslivost§ viz lov 

Mysón z Chénu, jeden ze Sedmi§ 668 a viz s. v. Sedm mudrců 

Mysta (též Pysta?), milenka Seleuka II.§ 246, 237

Mysta ze Smyrny, dc. Theudeiova, manž. strat. Démétria§ 130

mystérion eleusínské§ 414, 302, 201

Mystéria patřila chthonickým kultům, Démétře, Hekatě, viz v Bozi a jejich svátky. Tajemné kultovní praktiky se symbolikou obnovitelnosti života, reinkarnaci, proto se vyžaduje život v rituální vnitřní čistotě, proto jsou mystéria spojena s institucí hříchu a neviny (eleusínie, orfismus, pýthagoreismus). M. lákala pro svou jistou uzavřenost, stála mimo státní kulty, hlavně v pozdější době byla jakýmsi „měšťáckým“ dobrodružstvím. 

Mystichidés z Athén§ arch. 386

Mysté, hetairá Seleuka II.§ 242

Mýthos, zahrady v Syrákúsách§ 270

mytí rukou, při obětech apod.§ viz Iésús

Mytiléné, m. na Lesbu, mince s ražbou telete, tur. o. a m. Midüllü (nezaměňovat s kappadockou Metilénou); stát měl velkou Peraiu mezi Adramyttiem a Atarneem§ 1184, 698, 670, 650, 630, 620, 618, 612, 611, 607, 600, 590, 581, 568, 545, 495, 480, 476, 440, 428, 427, 424, 412, 406, 405, 393, 386, 369, 367, 357, 347, 345, 343, 333, 332, 325 - 323, 312, 311, 281, 243, 190, 167, 150, 105, 88, 85, 79, 75, 70, 63, 62, 48, 47, 45, 43, 36, 35, 26, 25, 23, 17-, 196+ 

Mytilos z Illyrie, dyn.§ 272, 266, 265

Myttistratos, m. a pevnost na severní Sicílii, dn. Mitistrato§ 258

M. bývá ztotožňováno s lokalitou Améstratos, nicméně je známa ražba s nápisem Améstratinón, "Améstratských", dn. Mistretta.

Myttonés z Hippakry, lat. Muttinés (srov. Muttun), Libyofoiníčan, velitel numidské jízdy a přeběhlík k Římanům, jako řím. občan M. Valerius Muttinés, Mottonés§ 211, 210, 190, 188  

Myús, m. v Iónii, dn. ves Afşar v TR§ 650, 466, 201, 160, 150   

mzda, plat§ viz ceny