Ḫ = Ch

Chaba, Hor Cha-ba, k. Třetí eg. dyn.§ 2642

al-Chabá l' Gharbí, mí v KSA mezi Hegrou a Tajmou§ 65 

Chababaša, Chababeša, Chabbaš z Egypta, protiperský povstalec ze Saie s král. jménem Senen-Tenen Setepu-ni-Ptah/Seneptah Seteneptah§ 486, 484, 343, 338

Identifikovatelný snad se jménem Chambasuten n. Kambasawden z merojského nápisu krále Nastasena. Jeho vláda bývá označována za 32. dynastii.
Chabai, král. skyth. residence kdesi na Krymu (?)§ 110, 109 

Chaban, m. a kraj v Zágrosu§ 843

Chaban-šimti ze Sús§ viz Chuban-šimti

Chabašát, arab. jméno pro Ethiopii§ viz Ethiopie
Chabau-Sokar, Cha-bau-Sokar, královský důvěrník ve Třetí eg. dyn., manž. Hathor-nefer-hetepes, dámy stejného postavení u dvora§ 2686, 2642 

 

Chabban, kassitský kmen n. klan§ 1125

 

Chabersabá/Chabarzab᧠viz Antipatris

 

Chabchu, země na Horním Zábu§ 1275, 1077, 1072, 912, 883, 882, 830 

 

Chabilkín, Apil-kín (?), k. Gutiů§ 2255, 2191, 2144  

Chabinu, Chapinu z Tíl Abni, dyn.§ 852

Chabiru, Chapiru§ viz Iúdaia a Chabirú

Chabirú, Chabirové, amor. nomádi v Pochábuří a levantském pomoří§ 1895, 1530, 1424, 1365    

 

Chablum, k. Gutiů§ 2255, 2119 

 

Chabriás z Athén, strat., syn a o. Ktésippův§ 389, 380 - 376, 372, 370, 368 - 366, 364 - 362, 360, 357 - 355
Chabriás z Athén§ lépe Chariás (?), viz rok 376 a pod Chariás

Chabúr (akad.), řec. Abúrás, Abórás, Aborrás, Habúrás i Chabórás, aram. a arab. Chábúr, ř. v sev. Mesopotamii, Pochábúří, země "chábúrského trojúhelníku", bab. birít nárim/mát birítim, "Meziříčí, země mezi", dn. na území TR a SYR§ 3500, 3200, 2500, 2400, 2191, 2078, 1895, 1830, 1815, 1782, 1779, 1778, 1769, 1763, 1760, 1742, 1727, 1718, 1715, 1382, 1300, 1115, 1072, 1000, 973, 942, 912, 899, 896, 894, 885, 883, 878, 856, 759, 722, 616, 166+, 227+, 354+, 363+, 387+    
Pramení s přítokem Mygdoniem/Džaqdžaqem v TR, naprostá většina toku na území dnešní SYR, největší přítok Eufrátu. Při ústí Ch. do Eufrátu ležela Faliga (asi Circesium, srov. tam) a větší vesnice, kómopolis, Nabagath. Bohem řeky je Chabúr s chotí Chabúrtum, Chabúrítum (sum.). Srov. se jménem podsvětní řeky Chubur/Chibur. 

Chaco Canyon, archeolog. lokality v N. Mexiku§ 5500

 

Chadániš z Chamazi, Chatániš, k.§ 2550

Chadiánu§ viz Chaziánu

Chadiánu z Aramu/Damasku, k., syn (?) Bir-'idrího/Bar-Hadada III., ass. zvaný Marí'§ 850, 773, 740

Chadítu, Chattítu z Aššuru, manž. Bélam-nadaa§ 1850

Chadnu-rabi z Qattary, amor. dyn.§ 1779

 

Chaefchufu, Cha-ef-Chufu, též Chufu-chaef, s. Chufuův a wezír§ 2613, 2589 

Chaefmin, Cha-ef-Min, též Min-chaef, s. Chufův a wezír Čtvrté dyn.§ 2613, 2589, 2566, 2558   

Chaemhet, správce král. sýpek v Osmnácté dyn.§ 1417 

Chaemtir, kancléř Ramessea IV.§ 1166

Chaemwaset, Cha-em-Waset, Chamuaset, s. Ramesseho II., kněz, restaurátor, "otec egyptologie/archeologie"§ 2453, 2375, 1304

Chaemwaset, s. Amenhotepa II.§ 1450

Chaemwaset, wezír za Ramesseovců§ 1320, 1140, 1129  

Chaemwaset, s. Ramessea III., kněz Ptahův§ 1198, 1191      

 

Chafádží§ viz Tutub

Chafre, Cha-ef-Re, Hor Useri-ib, s. Chufua, b. Radžedefův, k. Čtvrté dyn.§ 2589, 2566, 2558, 2533, 2498, 1425   

 

chagan, chán, turk. qağan, orient. obdoba císař. titulu§ 172+

 

Chacheperreseneb z Egypta, Cha-cheper-Re-seneb, literární postava§ 1998 

Chachchum, země na horním Eufrátu, okolí dn. m. a provincie Adıyaman v tureckém Kurdistánu§ 2346, 1650 

 

Cha'ib, guvernér eg. provincie Amurru§ 1373

Chaibonové, téměř neznámý germ. nárůdek, snad identičtí se starší zmínkou o Avionech žijících kdesi při ústí Labe§ 286+

Chailandur, část Hunnů§ 393+ 

 

Chaire§ viz Caere

chaire, chairete, raduj se!/radujte se! pozdrav korespondenční§ 490 a viz s. v. epistolografové 

Chaireás, seleuk. frúrarch§ 164

Chaireás, ptolem. nauarchos§ 88

Chaireás z Athén, s. Archeneův, navrhovatel usnesení§ 229

Chaireás ze Syrákús, románová postava§ 65+ a viz Charitón 

Chairefón z Athén, gen. -fónta§ 1. příznivec Sókratův, 399; 2. arch. 219, popř. 218 
Chairefanés z Athén§ arch. 452
Chaireleós z Athén§ 404

Chairémón z Athén, gen. -rémona, tragický básník§ 400

Chairémón z Alexandreie, stoik a kněz Sarápidův, uč. Nerónův§ 5-, 49+, 54+ 

Chairémón z Nýsy, prořímský magnát, s. Pýthodórův, o. Pýthodórův a Pýthionův, s. Pýthodórův§ 88, 35  

Chairémón z Trall, magnát, potomek předešlých, s. Theofrastův (?)§ 26  

Chairestraté z Athén, m. Epikúrova§ 341

Chairestratos z Athén, navrhovatel zákoa§ 441 

Chairilás ze Sparty§ efor epón. 418

Chairippos z Kilikie, mluvčí provinciálů v procesu s Cossutiánem Capitónem§ 66+

 

Chairón z Pellény, též Cheilón, tyr.§ 331
Chairón ze Sparty, mluvčí protiachájské emigrace§ 188, 183, 182, 180

Chairóndás z Athén, též Chairóndés§ arch. 338, 336 

Chairóneia, m. v Boiótii§ 447, 379, 370, 353, 351, 338, 336, 316, 289, 245, 191, 146, 88 - 86, 46+, 68+, 122+  

Chaj, wezír Devatenácté dyn.§ 1320

Chaja-abum, dyn. v Šubat-Enlilovi, elamský chráněnec§ 1769

Chaja-súmu z Ilan-sury, dyn.§ 1779

Chajan, Chjan, hyksský dyn., jako k. Patnácté dyn. Seuser-en-Re, Hor Ineq-taui§ 1655, 1615

Chajáni, ass. šejk§ 2150

Chajánu ze Sam’alu, Chánu, k.§ 1000, 920, 858, 853, 850, 743
Chajánu, Chajjánu z Chindánu, aram. dyn.§ 883

Chajappa, beduini ze severu dn. KSA§ 715

Chajaša, anatolský lid a země asi západně od jezera Van mezi horním Eufrátem a Pontem§ 2490, 1420, 1400, 1370, 1322 - 1319    

 

Chajbaubata z Egypta, dvořan a armádní velitel Sneferua§ 2613

Chajbar, oasy na severozápadě KSA§ 5999, 549 

Chajbarský průsmyk, mezi AFG a PAK, angl. Khyber, srov. Dionýsopolis v Kóféně§ 1800, 327
Chajbar-Pachtúnchwá, pákistánská provincie, angl. Khyber-Pakhtunkhwa§ 327, 55, 384+ 
Podle administrativního celku z dob Britské Indie se v letech 1948-2010 jmenovala oblast Provincie severozápadní hranice, NWFP; jde o pákistánskou část Paštunistánu, kdysi jedno z center hellénské říše středoasijské a jádro buddhistické Gandháry.

Chaj-luo-š' Čou-ti/Hailuoshi Zhoudi, obecně znám jako Chu-chan-sie/Huhanxie n. Chu-chan-je/Huhannye II.§ viz Pi

 

Chaj-nan, o. při jihočínském pobřeží§ 49

 

Chajneferu, dvořan Džoserův§ 2667

 

Chajr z Másikatů, ḫr, s. Ausův/'s, autor nápisu§ 70+

Chajrán z Palmýry§ 1. viz Hairán; 2. o. Odainatha, 261+; 3. s. Odainathův a spoluvládce, řec. Héródés z Palmýry, viz tam   

 

Chakare, Cha-ka-Re, s. Sahureho§ 2491

Chakasie, Chakasové§ viz Ťien-kchun/Jiankun

Chakau, b. Sobekhotepa III.§ 1770  

 

Chakkarpili ze Zalpy, místodržitel, s. Chattušilův§ 1650

Chakpiš, Chakmiš, Chakišša, Chakemišša, m. v Chatti na sever od Chattuše polohy nezn.§ 1300, 1290  

 

Chala, Chalónítis, Kallónítis, hellénisované m. a kraj na východu Mesopotamie v Zágrosu na starém území Lullubů§ 2292, 324, 220 a viz Mesopotamie a pod Kelónai

Chalab, Chalba, Chalpa, starší Chalam/Chalam, ass. Chalman, město v Syrii s kultem bouřného Hadada/Adada§ 2500, 2039, 1830, 1815, 1793, 1787, 1779, 1750, 1710, 1690, 1660, 1650, 1620, 1594, 1580, 1560, 1530, 1510, 1460, 1441, 1420, 1370, 1360, 1350, 1320, 1300, 1111, 853, 301, 163, 96, 88-, 359+, 390+  

Sídel. m. amorejského státu Jamchad/Iamchad, od chetitské éry Chalpa/Chalap, ass. Chilbunu, hebr. Helbón/Chelbón, řec. Chalybón, v seleukovské éře Beroia nebo Berroia, arab. Halab, tur. Halep, Evropany zváno Aleppo. Z hellénistické i římské éry minimálně dokladů, ani o Iovově kultu. V jeho chrámu roku 363+ uspořádal Iúliánus na cestě do Mesopotamie velké oběti. V předhellénské době slavné vínem. V arabské vyniká zbožností: druhé největší město SYR s 1,7 milionem obyvatel mělo roku 2007 na 1530 mešit, více než čtyřmilionový Damašek s předměstími (1266).

Chala-Baba z Lagaše, Chala-Bau, manž. Lugal-iridaova§ 2119

Chala-Baba, manž. písaře Ur-Lammy Urského za Amar-Sîna, shodná s předešlou?§ není v CSD  

 

Chalachchu, kraj v okolí Dúr Šarrukínu v Assyrii§ 1275

Chalai, m. ve Fthíótidě, dn. asi u Curnati§ 260

Chalaion, Chaleion, m. v Ozolské Lokridě, dn. u obce Galaxidi§ 460, 217 

Chalam, Chalma, stejnojmenný bůh města Chalamu/Chalabu v Syrii, přízvisko Hadada/Adada; v theoforních jménech§ 2500 

Chalambu§ viz Chalun-pi-úmu z Maradu 

Chalastra, Chalaistra, m. v Makedonii u Thessaloníky§ 330

Chalbus, předák Tartéssanů§ 216

Chaldaioi, Chaldajové, ass. mát Kalda/Kašdu, bab. Chaldáju, mát Chaldu, aram. Kaldanaj, hebr. Kasdim, české Chaldejové, Chaldajové, srov. pod Babylón§ 1. kmenový svaz původně západosemitské populace blízké Aramajům, pozd. synonymum pro babylónský, viz tam; u Římanů též označení pro astrology a šarlatány. Ch. se dělili na aramaisovaná knížectví/království Bít Amukkáni/Amúkáni (severně od Uruku), Bít Dakkúri (jihovýchodně od Borsip), Bít Jakíni (Přímoří), Bít Ša'alli (též při Zálivu) a Bít Šiláni (východně od Dakkúrů), 2255, 1159, 1125, 1004, 851, 814, 811, 780, 770, 747, 728, 701, 690, 652, 648, 626, 617, 613 - 610, 602, 597, 587, 567, 565, 539, 531; 2. národ v severozáp. Armenii, v regionu proslavený zpracováním kovu; dříve snad Chalitu, z Římanů je první podrobil L. Licinius Lucullus, 651, 71; 3. chaldaiové, chaldeové, tradiční helléno-románské označení pro astrology, okultisty, "magy" apod., za raného principátu zváni též mathématicí magíque/mathématici a magové, 16+, 19+, 52+ (srov. o nich výklad Favórínův ve 14. knize Gelliových Attických nocí)    

Chaldi, Aldi, bůh Urarťanů§ 859, 785, 733, 714 
Chaldíni, pevnost při záp. břehu arménského jez. Sevanu, dn. m. Gavan/dř. Kamo resp. Nor Bajazet§ 733
Chaldi-ti z Urartu alias Ara-cha čili Nabû-kudurrí-usur IV., rebel§ 521

Chalé, ass. šejk§ 2150

Chaleion, m. v Lokridě, dn. Galaxidi§ 450

Chalese, Chaliset, Chal-Ese, Cha-Iset z Kúše, ses. a manž. Atlanersy§ 600

Chalestron, pevnost illyr. Penestů polohy nezn.§ 170

 

Chalchalauš, m. aram. Iachánů§ 935

Chálid ibn al-Walíd, arab. džihádista§ 393+

Chalijum z Kiše, amor. dyn.§ 1894

Chalila, churrit. stát na území budoucího Urartu§ 1275  

Chalitu§ viz Chaldaioi, 2.

Chalkédón n. Kalchédón (gen. -onu), m. v Bíthýnii, dnešní Kadiköy v TR§ 685, 511, 493, 424, 408, 405, 400, 396, 390, 318, 314, 315, 296, 281, 280, 277, 264, 202, 173, 150, 85, 73-, 211+, 218+, 257+, 262+, 270+, 272+, 303+, 324+, 361+, 365+, 375+, 392+       
Jméno zaměňováno, souvislost snad s chalkos, měď, možná souvisí s foin. Nové Město jako Karthágo, jinak etymologie neznámá. Na mincích měl stát delfína, později klas. Zničen roku 365 n. l. císařem Valentem, o osudu jeho hradeb viz pod Kónstantínopolis, v 5. st. obnoven.

Chalkétór, gen. Chalkétoru, m. v Kárii doložené jen epigraficky, dn. u Karakuyun§ 200

 

Chalkiás/Chelkiás, ptolem. stratégos, b. Ananiův, s. Oniův§ 106, 102

Chalkideus ze Sparty, spartský velitel§ 412

Chalkidiké, poloostrov v Thrákii, pozd. patřící do Makedonie, též Thrácká Chalkis; srov. pod Olynthos. Tři prsty jsou od východu Athós, Síthóniá a Palléné (dn. A., Longos a Kassandra)§ 750, 730, 700, 655, 654, 628, 551, 480, 469, 433, 440, 433 - 429, 425 - 421, 418 - 415, 406, 399, 394, 393, 380, 379, 365, 356, 354, 350, 348

V době bitev u Filipp na podzim roku 42 byl poloostrov z velké části již neosídlen, ačkoli měl úrodnou půdu.

Chalkidios§ viz Calcidius

 

Chalkiďané, Chalkideis, úhrnné ozn. pro potomky chlkidských kolonistů na východ. Sicílii§ 410, 409

Chalkis, m. na Euboji§ 1300, 776, 754, 750, 741, 735, 728, 700, 684, 683, 667, 655, 654, 600, 507, 481, 479, 420, 411 - 409, 371, 362, 360, 358, 354, 349, 348, 340, 332, 327, 323, 315, 313, 312, 310, 308, 304, 446, 338, 313, 306, 302, 284, 283, 275, 250, 245, 244, 210, 198, 196 - 194, 192, 191, 189, 181, 172 - 169, 146, 87, 86, 48 

Kolonie Athénských, „bronzové město“, vzniklá spojením pětí vsí, oikistem byl Aiklés. Podle jedné verse zkazek o založení města spadají jeho začátky do éry Foiníčana Kadma, který se usadil v Kadmeji, v kraji pozdějších Théb, a cestou tam zde na Euboji usadil Araby (!): Strabónův údaj je ojedinělý. Proslavila se v dávnověku metalurgií a obchodem s orientem. Ovládala Eurípos, úžinu mezi ostrovem a Boiótií. Kolonie Chalkidských jsou v Itálii, na Sicílii a v Thrákii. Po válce lélantské, kterou asi vyhrála, přišla Ch. v první polovině 7. st. o část trhů v Itálii ve prospěch Korinthu. Chalkidští měli v klasickém hellénském světě pověst novověkých homosexuálních „pederastů“ a slůvko chalkidování znamenalo takový životní styl.

Chalkis v Aitólii u Kalydónu§ 456

Chalkis pod Libanem, m. v Koilé, pozd. Kaisareia/Kaisaríá Filippú a Neróniás, pův. hellénistická katoikie, kterou údajně založil jakýsi Arab jménem Monikos popř. Mennaios, země kolem Ch., Chalkidiké, byla už za Seleukovců arabsk᧠145, 117, 85, 84, 76, 63, 49, 40, 36, 30, 20-, 38+, 41+, 48+, 52+, 63+, 66+, 67+, 363+ a srov. pod Tel Dan   

Chalkis na Bélu/pod Bélem, lat. Ch. ad Bélum, srov. pod Bélos, aram. Qinašrín/Qinnasrín, m. v SYR sev. od Aleppa§ 38+, 48+, 240+, 345+    

chalkolit§ viz eneolit

 

Chalman, m. a kraj v Zágrosu, ass.§ viz Kelónai a cf. Chala

Chalpa, Chalpi§ viz Šítamrat

Chalparuntija I. z Gurgumu, dyn., ass. Qalparunda§ 955 

Chalparuntija II. z Gurgumu, dyn.§ 955, 853, 850  

Chalparuntija III. z Gurgumu, dyn.§ 955, 805  

Chalparuntija z Unqi, ass. Qalparunda§ 870, 853, 850  

Chalpa-šulupi, s. Muršila II. s Gaššulawijí§ 1329

 

Chalybón§ viz Chalab

Chalybové§ viz Tibarenové, Tibaranové

Challušu-Inšušinak II., k. Elamitů§ 694, 693, 669

Challutuš-Inšušinak z Elamu, sukkalmach§ 1222, 1180  

Chalule, m. v Mesopotamii§ 689

Chalun-pi-úmu z Maradu, Chalun-pî-úmu, asi též Chalambu a Alumbiumu, amor. dyn.§ 1895, 1881

Chalun-pi-úmu z Acháza, amor. dyn. v Šikšabbu§ 1797

Chalun-pi-<ú>mu ze Šechny, dyn. (?), o. Mutiji§ 1769  

 

Chamaat, Cha-maat, d. asi Šepseskafova, k. Čtvrté dyn., manž. velekněze Ptahšepsese§ 2686

Chamašša, guvernér. eg. provincie Upi v Syrii§ 1373

Chamát, Chamátu, bab.§ viz Hamat, Hamát
Chamat Gader§ viz Amathús

Chamatája, ass. guvernér v Bít Chalupé§ 883

Chamavové, lat. Chamaví, řec. Kamavoi, dolnogerm. lid, jehož jméno asi žije v názvu historického holandského kraje Hamaland; v c. 6. století splynuli Ch. s Franky§ 58+, 213+, 286+, 293+, 296+, 358+  

Chamazi, m. a stát nezn. polohy mezi Tigridem a Zágrosem§ 2550, 2500, 2490, 2048 

 

Chambasuten§ viz Chababaša

 

Chamerernebti I., Cha-merer-Nebti, d. Chufuova, manž. svého b. Chafrea§ 2589, 2558, 2533  

Chamerernebti II., d. Chafrea s Chamerernebti I., ses. a manž. Menkaureho§ 2589, 2558, 2533

Chamerernebti, manž. čatiho Junmina, s. Chafreho§ 2533

Chamerernebti, d. Niuserrea s Reputnebou, manž. čatiho Ptahšepsese, m. čtyř synů a jedné dcery§ 2453     

 

Chamhor, wezír§ 730

Cha-mi (čín.)§ viz Kúmúl/Qúmúl

Chamijata z Mazuwati, chet. k. Bít Adíni§ 1000 

 

Chammi-dušur z Nérebtu, dy.§ 1895

 

Chammon§ viz Umm al-'Amad

 

Chammuniri z Be'erotu/Bérýtu, Ammuniri, dyn.§ 1365

Chammurapi, Chammurabi z Babylónu, amor. král, bab. jménem Kim-ta-ra-pa-áš-tum§ 2119, 1895, 1869, 1834, 1830, 1797, 1793 až 1750, 1324, 1160   

Chammurapi z Kurdy, amor. dyn.§ 1793, 1769, 1763, 1762   

Chammurapi I. z Jamchadu, s. Jarimlima I.§ 1793, 1750 

Chammurapi II. z Jamchadu§ 1793, 1750, 1690, 1660  

Chammurapi z Terqy, amor. dyn.§ 1760     

 

Chamós§ viz Kmóš/Kemoš

 

Chamránu, aram. kmen a jeho sídlo v Babylónii nezn. polohy§ 745

 

Chamudi, Chalmudi, poslední vládce Hyksů v Deltě, jako egypt. k. možná Aa-seh-Re (cf. s Nehesi), řec. Archlés n. Assis§ 1567

Chamútal z Libny, d. Jirmjáhúa, manž. J'ošijáhúa, m. Jhóácháze; psána též Chamítal, řec. Amital, lat. Amithal§ 609, 597  

 

chán§ viz chagan

Chan/Han, Chanové, Číňané, největší ethnická skupina na planetě§ viz pod Čína
Chan/Han, za Čouů země a čínský stát povstavší z Ťin (nesouvisí s císařskou dynastií)§ 645, 453, 441, 403, 376, 333, 332, 308, 298, 293, 254, 247, 232, 230, 209, 201, 200 
Chan/Han, ř. v Číně; jiná je korejská ř. Han§ 1053, 207

Chan, čínská císařská dynastie (nesouvisí se státem zde výše)§ 232, 207, 206, 202, 175, 9+, 23+, 25+, 184+, 189+, 220+, 229+, 374+       
Dynastie Chan (pinyin: Han) má jméno podle řeky v dnešní provincii Šen-si/Shanxi a Chu-pej/Hubei, respektive od kraje na jejím středním toku, "Střední Pochaní", Chan-čung/Hanzhong. Říše Západní Chan trvala v letech 206-9+, Východní v letech 25 n. l. až 220 n. l. Konec dynastie přišel v éře Východních Chanů se smrtí válečníka, autora spisu o válečnictví a básníka Ca Cao (155-220), zvaný císař Wu z Wej. Jeho hrobka byla nalezena u vsi Si-kao-süe/Xigaoxue u Au-jangu jižně od Pekingu.

 

Chan/Han, šan-jü Hunů, b. Piho a Moa, trůnním jménem I-fa Jü-lu Ti/Yifa Yulu Di§ 55+  

Chan Čao/Han Zhao, n. Čchien Čao/Qian Zhao, "Dřívější Č.", též zv. "Severní C.", první hunský stát§ 188+, 304+, 311+, 316+, 325+    

 

Chan Fej, Chan Fej-c´, legalistický filosof§ 298, 280, 232

 

Chan-čung/Han-zhong§ viz pod Chan (císařství)

 

Chan-ku/Hangu, průsmyk v provincii Che-nan, Čína§ 321, 317

  

Chan Sin/Han Xin, spolubojovník Liou Panga, k. z Čchu§ 201

Chan Sin/Han Xin, k z Chanu (jiného než císařského§ 201, 200 

 

Chan-tan/Handan, sídelní m. státu Čao v provincii Che-pej§ 258, 228

Chana§ viz Chanû  

Chana§ viz Anat

Chanání z Israéle, řec. Anani, o. kazatele Jéhúa§ 876

Chananja§ viz řec. Ananiás

Chananía/Chananja, syn Sanballata II., o. Sanballata III., židovský velmož§ 433
Chananiel z Babylónie, též Ananel, Hananeel, židovský velmož§ 36

Chanasiruka z Médie, k.§ 815 

Chanban, Chanbanu z Namri, o. Janzúův§ 843

Chanbatíja z Babylónu, s. Sumu-abiho§ 1894

 

Chania§ viz Kydóniá

Chanigalbat (ass.), Chabigalbat, země a říše mezi jezerem Van a hor. tokem ř. Chábúr, churrit. Churruche, dříve vlast. označením Churri nebo Mitanni/Mittani, Maitani (od "země Mittova"), aram. Nachrín ("Dvě řeky"), eg. Mtn, Nacharina§ 4750, 3500, 3236, 2500, 2078, 2000, 1760, 1736, 1650, 1580, 1550, 1546, 1530, 1526, 1500, 1490, 1480, 1477, 1472 - 1470, 1462, 1460, 1450, 1441, 1426, 1424, 1420, 1417, 1410, 1408, 1390, 1382, 1380, 1379, 1370, 1366, 1365, 1360, 1345, 1330, 1329, 1300, 1275, 1198, 1134, 1114, 1113, 1072, 901, 899, 898, 885, 837, 806, 759, 742, 688, 681 a viz dále pod Mygdoniá

V nejlepších časech se říše konfederovaných churritských a podmaněných států rozprostírala od dn. iráckého Kurdistánu vč. kmenového území Assyrie po vnitřní Syrii, Palestinu a východní Kilikii a Kappadokii. Jádro Mitanni se stalo assyrskou provincií/protektorátním útvarem, spravovaným "velkowezíry a králi Chanigalbatu/sukkallu rabû, šar mát Ch." z vedlejší panovnické assyrské dynastie (palû Chabigal/Chanigal) sídlícími asi v Charránu; v hellénismu se země jmenovala Mygdoniá, dn. severní část Džazíry rozdělená mezi SYR a TR; pro ass. se nejnověji propaguje čtení znaků (kur)cha-ni-gal-bat jako Chani-rabbat/"Velcí Chani" 

Chanilaj z Naard§ Anilaios

 

Channaios§ viz Farnaios

Channi z Elamu, velmož, s. Tachchiho, manž. Chuchuny§ 1125

Channi, egypt. správce král. majetků v Kanaánu§ 1380

Channo z Gazy, ass. Chánúnu, filistský dyn.§ 734, 730, 720

Channutti z Chattuše, guvernér§ 1330, 1329  

Chantili I., pučista a k. Chetitů§ 1590, 1560

Chantili II., k. Chetitů§ 1490, 1480

Chantili z Chattuše, s. Ammunův§ 1530  

 

Chanú, ass. šejk§ 2400

Chánu ze Sam'alu§ viz Chajánu

Chanû, Chaná, Chanajové, amor. nomádi, "obyvatelé stanů" na středním Eufrátu v éře Mári, stát Chaná s métropolí v Terce§ 2400, 1895, 1830, 1742, 1760, 1712, 1570, 1232, 1077      

Jména dynastů království Chany, o nichž jinak je známo velmi málo, srov. rok 1760: Japach-sumu-[abu], Isi-sumu-abu, Jadich-abu (současník Samsuiluny Babylónského), Zimri-Lim, jeho syn, Idi-abu, Kasapan, Kuwari, Chanája, podřízený k. Ja’usovi, Kaštiliaš (I. Kassitský), Šunuchru-Ammu, Ammi-madar, jeho syn, obsazeno posléze Ammi-saduqou Babylónským a jeho synem Samsu-ditanou, Idin-Kakka obnovil autonomii, Išar-Lim, jeho syn, Iggid-Lim, Isich-Dagán/Jassi-Dagán, jeho syn, Achúni, Chammurapi, jeho syn, Sinia (?), Qiš-Addu (oba poddáni Mitanncům), Pagiru, obsazeno Tukulti-Ninurtou I. Assyrským, Ilu-iqíša a Tukulti-Mér, jeho syn, zajatý Aššur-bel-kalou Assyrským, viz rok 1077. Pak jméno Chanû z historie zmizelo a c. 1050 zde aramajeské knížectví Laqû s Terqou, nyní zvanou Sirqu. 

Chanû, pozd. bab. označení pro Makedonii§ 331 

chanukká, „zaslíbení, zasvěcení“, žid. osmidenní svátek držený každoročně od 25. dne třetího měsíce v roce (kislew) na pamět nového zasvěcení jerúsalémského chrámu Jahweho kultu; označován též jako „svátek světel“§ 165

Chánún, k. Ammónitů§ 1015, 1005, 990 

Chanun-Dagán z Mári, dyn.§ 2119

Chanunía§ viz Bít Chanunía

Chanutti z Chattuše, b. Muršila II.§ 1329 

Chao, hl. m. čín. státu Čou§ 256
Chaonnófris z Thébaidy§ viz Anchmaxis
Cháonové, Cháoniá, épeirský kmen a země na severozápadu Épeiru§ 429, 232, 230, 170

Chapalla, anatolská země, pozd. jižní Galatie§ 1460, 1370, 1326, 1325, 1300, 1220   

Chapinu§ viz Chabinu

Chapiru§ viz Iúdaia

 

Charakéné, Charax, od „řec. kůl, palisáda, tj. pevnost“, země a m. na jihu Babylónie po soutoku Eufrátu s Tigridem, čín. Tchiao-č´/Tiaozhi, dn. Šatt al-Arab§ 1459, 324, 247, 221, 220, 204, 166, 141, 139, 129, 127, 125 - 123, 121, 50-, 1+, 36+, 105+, 116+, 130+, 131+    

Město za Peršanů leželo v Súsiáně. Pozd. zvána země Meséné, Maiséné, Maikéné, bab. snad (a)-meš-šá-nu-ú, aram. Perát Maišán, per. Méšán-šáh, arabsky Majsán, dn. irácká provincie Majsán/angl. Maysan (srov. pod Parapotamiá s městem Dabithou), město pak pravděpodobně původně Dúr Enlil (odtud Durine), Spasinú Charax, Alexandreia a Antiocheia; jako satrapie za Seleukovců ‘Přímořská’, epi tén Erythrán thalassan/Na Rudém moři, první arabský stát v Mesopotamii.

Novodobá úvaha, že Dúr Enlil/Durine = Bannéšu = Karai kómai = Alexandreia = Antiocheia = Charax, není všeobecně přijímána. 

V kraji Meséné, který byl v římské době pokládán za součást Persidy a nikoli Mesopotamie, ležela i Apameia na Sellaiu, Silchu, a Terédón, překladiště pro obchodníky s Arabským poloostrovem. Osadu pro své vojáky/klérúchii založil Alexandros na místě perského královského administrativního centra zničeného pravděpodobně povodní, většinou muži z Pelly. Když také tuto kolonii zničila podle všeho velká voda, obnovil město Antiochos iii. nebo iv. Údaj Plíniův hovoří o Antiochovi, pátém z králů/Antiochus quintus regum, což jistě nebyl myšlen desetiletý Antiochos V. Eupatór.

Pak se ho zmocnili Arabové pod Spasinem či Hyspaosinem, srov. tam; jeho jméno je ovšem perské. Tradiční hliněné pevnosti se místy udržely v IR, AFG a v paštunské části PAK, kde se jim říká qilla/killa. 

Charakénští dynastové ovládali velké části Zálivu, též Tilmun/Tylos, dn. Bahrajn, o obchodních střediscích po Omany viz s. v. Íkaros. Je pozoruhodné, že arabští vládcové Charakény a dalších oblastí Zálivu vynikali dlouhověkostí, srov. tam. • Z 2. století n. l. je zachován fragment nápisu, jímž Palmýřští poctili kohosi z Maiséňanů, „tón maisénón“, srov. rok 131+.

Charakitové, řec. Charakitánoi, mí. na Tagu Karakka, lat. Carraca, keltibér. nárůdek§ 78

 

Charánu z Laqů, aram. šejk§ 885

 

Charapšeki z Chattuše, d.(?) Telepinova, manž. k. Aluwamny§ 1500

Charapšila, Charapšeli, ses. Muršila I., manž. Chantila I., pučistka§ 1590

Chararatum, aram. sídlo v Babylónii n. východně od Tigridu§ 702

 

Charaspés ze Skythie, k.§ 107

Charatón z Hunnů, vůdce§ 375+

 

Charausta, řec. Charaéóstés, satr. Azy I. Indoskythského§ viz Sakové

 

Charax, lat. vallum, opevněné mí u Priény§ 295

Charax z Pergama, občansky A. Caudius Ch., s. C. Iúlia Lupa a Iúlie Quadrátilly Bassy, b. Amyntův a Proculův, byrokrat, legát a historik§ 147+

 

Charbašichu z Kaššû, dyn.§ 1742 

Charbés, lib. náčelník§ 730

Charbin, čín. Cha-er-pin/Haerbin, sídel. m. prov. Chej-lung-ťiang§ pravěk (2)  

Chardišpi, m. v zemi Iasubigallu, polohy neznámé§ 702

 

Charés, ř. v Argolidě§ 238
Charés z Athén, gen.: Charéta§ 1. arch. 472; 2. strat., kondottiér a tyr. v Mytiléně, 367, 366, 361, 359, 357, 355, 354, 352, 351, 348, 347, 340, 338, 335, 333, 332; 3. strat., 244 
Charés z Lindu, sochař, ž. Lýsippův, tvůrce Kolossu§ 325, 304
 

Chárg, o. před pobřežím Persie§ 230+

Chárga, al-Chárga, al-Cháridža, oasa v Západní poušti v ET, eg. společně s ad-Dáhlou Kenmet§ 1191, 1075 

 

Chárchár alias Kár Šarru-kén, m./pevnost v Zágrosu, snad dn. Málájer v IR§ 714, 702

Charcharu, ass. šejk§ 2400

Charcharu, Charchar, nomádi kočující severní Mesopotamií a po překročení Tigridu se usadili v pozd. Médii§ 2400, 836    

Charianthos z Karystu, s. Aristagorův, jako smírčí soudce poctěn na Kimólu§ 245

 

Chariás, technik v oboru obléhacích strojů, autor odbor. spisů§ 340
Chariás z Athén§ 1. arch. 415; 2. strat., oběť Lácharovy zrady, 299; 3. 376, je buď identický s č. 1 nebo jde o osobu, s níž je zaměňován stratég Chabriás, viz tam

Charidámos z Boiótie, arch. spolku§ 244

Charidémos z Órea, kondottiér v athénských a perských službách§ 364, 361, 359, 358, 352, 351, 349, 335, 333 
Manžel dcery Kotya Thráckého a švagr Kersoblepta, čestný athénský občan a stratégos, roku 335 musel před Alexandrem opustit Athény (žádal jeho hlavu) a vstoupil do perských služeb, roku 333 popraven Dáreiem III., neboť kritisoval jeho způsob válčení s velkým Makedoncem.

Charidémos ze Smyrny, o. lékaře Hermogena§ 117+

 

Chariettó, Chariettón, prořímský germ. velmož, snad Frank, comes obou Germánií§ 358+, 366+ 

 

Charikleidés z Athén§ arch. 363

Charikleidés ze Salamíny kyperské, s. Hérákleidův, obchodník§ 330

Charikleitos z Rhodu, nauarchos§ 190
Chariklés z Athén§ 1. s. Apollodórův, str. a jeden z Třiceti, 413, 404; 2. promakedonský politik, zeť Fókiónův, 324, 318; 3. 201, arch. 196, popř. 184 
Chariklos ze Sparty§ viz Charillos

Chariláos z Boiótie§ boiótarchos roku 219
Chariláos z Palaiopole v Itálii, zrádce a zachránce města§ 326

Charileós ze Samu, tyr., b. Maiandriův§ 517  
Charillos, Chariláos či Chariklos ze Sparty, k.§ 886, 826, 775

Charimenés z Argu, věštec a zrádce§ 241

Charimortos, strat. lovců slonů§ 211, 196  

 

Charínos z Athén, též Kairimos§ 1. arch. 308; 2. arch. 291 (jeden a ten samý?) 

Charinové§ viz Asdringové

Chariomerus, řec. Charioméros, prořímský k. Cherusků§ 89+

Chariovalda, vůdce Batávů§ 16+

 

Charisandros z Athén§ arch. 376

Charisius, Flávius Sósipater Ch., grammatik, autor latinské učebnice pro Hellény§ 350+

 

charistérie, v Athénách za obnovení démokratie; charistérion, děkovný dar a charistéria (pl.) děkovné slavnosti na paměť určitých skutků či jejich původců§ 403
charistérie, v Dafné§ 166

Charisú, m. ve Foiníkii, ass. název, nevíme však čeho§ 738

 

charita§ viz eranos, fondy nadační

Charites, Charitky, Diovy dcery, lat. Grátiae, bohyně krásy, radosti, sebedůvěry§ 229

charitésia, slavnosti na počest Charitek§ 229

 

Charitimidés z Athén, strat.§ 462, 460

 

Charitó, d. Lúcillánova (mag. arm.), manž. Ioviánova, m. Varróniánova§ 363+

Charitón z Afrodísiady, písař a literát§ 407, 65+, 150+ a viz s. v. novela

Charitón z Akragantu, omilostněný atentátník§ 553  

 

Charixenos, Fók (?), osvoboditel zajatých Athéňanů§ 286

Charixenos z Aitólie, s. Kydriónův, strat.§ 249, 240

Charkiuna, m. v pozd. Kappadokii nezn. polohy§ 1800

 

Charles III., panovník Spojeného království§ 19+

 

Charmadás z Alexandreie, platónik§ 109, 103 

Charmadás z Anópole§ 1. s. Taskomenův, o. Charmadův a Archagathy, žoldnéř, 200; 2. s. no. 1, 200

Charmadés, ptolem. voják§ 261

Charmanli, m. v BG§ 316+

 

Charmantidés z Leontín, o. Gorgiův§ 483

Charmidés, b. Periktiony, strýc Platónův, soudruh Kritiův§ 399

 

Charmión z Kydónie, s. Eumaridův, proxenos v Athénách§ 229

Charmion, služka Kleopatry VIII.§ 30

Charmioné, Karmioné, služka Kleopatry§ 30  

Charmis ze Sparty§ 1. uspořádal poměry na Krétě, 775, 2. 668 (Ol.)
Charmis z Athén, o. Hipparcha, prvního z ostrakovaných Athéňanů§ 487

Charmis z Massalie, lékař§ viz s. v. lékaři (2) 

Charód, řec. Aróed, lat. Arad, pramen a ř. v Galilaji§ 1206

Charoiadés z Athén, s. Eufilétův, strat.§ 427, 426

Charón z Karthága, historik§ viz s. v. dějepisci (1)

Charón z Lampsaku, historik§ 450 a viz dějepisci (1) 
Charón z Naukrátidy, historik§ viz dějepisci (1)

Charón z Théb, protispartský vlastenec§ 379, 369 

Charóndás z Athén, nomothetés Thúrií§ 444
Charóndás z Katany, nomothetés ve své vlasti§ 728

Charónion, místo vstupu do podzemí, v Antiocheji na skále nad městem obličej na skále§ 173 

Charopínos z Mílétu§ 498

Charopeinos z Efesu, Charopínos, epónymní kněz Světové synody vítězů a ověnčených ve svatých hrách§ 41

Charopínos z Boiótie§ 1. kněz Amfiaráův, 289; 2. archón boiótský, možná vn. no. 1, 244 

Charops z Athén§ arch. 753
Charops z Épeiru (shodou okolností znamená jeho jméno „Vesele hledícího"), dva výrazní prořímští kollaboranti a Thesprotové§ 1. Starší, 198, 192; 2. Mladší, 170 - 168, 159

Charops St. byl synem Macháty a otcem Macháty a Alkémacha, který roku 190 vyhrál na panathénajích diaulos. Chaopovým bratrem byl Démétrios, který v letech 200-193 pracoval na Kypru pro Ptolemaia V. Démétrovým synem byl Alkémachos. Machátás Ml. měl s manželkou Filótou Charopa ml., kterého, když otec předčasně zemřel, poslal děd na výchovu do Říma (kdy zemřel děd, nevíme). Charops ml. se stal prvním, a na dlouho jediným, hellénským politikem vzdělaným v latině. Jméno je prastaré, Trojan C. je už v Íliadě (xi. zpěv, není v CSD).

Charpút§ viz Ziatha, Ziata

 

Charrán§ viz Karrhai

Charsadda§ viz Puškalavatí

Charsu, Charzu, ass. šejk§ 2400

 

Charši, m. nezn. polohy snad východ. od Tigridu§ 2078

 

Charybdis, s obludou Skyllou, viz tam, úžina mezi Itálií a Sicílií, dn. Messinský průliv§ 425, 270

Chartapu z Tarchuntašše, dyn.§ 1200, 1180 

Chartás z Beroie, s. Níkánorův, b. Attylův, Hérákleův kněz§ 248

Chartúm, hl. m. novodobého státu Súdán§ 3174

 

Chasechemuj/Chasechemwej, Cha-sechemuj-hetep-nečeruj-imef (Horovo i Setovo jméno), alias Bebi, Bebeti a Džadža, poslední k. Druhé dynastie egypt., manž. Ni-maat-Hapi, o. Džoserův (a snad též Nebky§ 3200, 2703, 2686, 2667  

 

Chasidánum, místokrál v Karaně§ 1815

Chasidat z Tanúchů, dc. al-Hawárího s Mavíjí, manž. Victora§ 377+

chasidové, tj. zbožní, hebr. chasidim, řec. asidaioi, essénoi, lat. esséní, esséí, esejci, essejci (z aram. hasiim/řec. essaios, téhož významu), žid. náboženské společenství, aram. jáchad; „zbožní“ za Makkabejských se postupně rozdělili na fariseje, duchovnější eseje a agresivní síkárie/sícárií (v dobách římských agresivní skupina proti všemu nežidovskému: „muži s dýkou, rozparovači“, lat. též jednoduše bandité/léstón genos)§ 190, 135, 104, 36 a viz s. v. Qumrán

Chasidové měli formální pokračovatele v diaspoře ve středověku v Německu a později v jiné dimensi ve východní Haliči (na dnešní Ukrajině). Životní styl propagovaný rabbim Jisraelem ben Eliezerem (zemřel 1760) existuje v mnoha chasidských obcích po celém světě náležejících k orthodoxnímu judaismu; nejznámější moderní chasidskou odnoží je hnutí Chabad/Ljubawitš (dle dnes pohraniční vsi Ljubaviči u Smolenska). Výrazné oděvy chasidů pocházejí z dobových obleků šlechty polsko-litevské unie a příslušníci sekty se vyznačují ultrakonservativními zvyklostmi. Ženy se musejí halit po celém těle, nesmějí se dívat v hovoru muži do očí, nesmějí nosit telefon ani peněženku a jejich muži vezmou mýdlo do ruky jen v sobotu.

Chasinaj§ viz Asinaios z Naard

 

Chasúfos n. Chesúfos z Egypta, povstalec§ 186

Chasuu, Chasut§ viz Xois

 

Chašabu, m. v údolí Biqá', asi dn. Tell Chašbe v RL poblíž Baalbeku§ 1446

Chaššum, anatol. země a pův. churrit. městský stát zřejmě na území pozd. Kommágény n. na východ od Eufrátu v Orrhoéně, chet. Chaššuwa§ 1830, 1650, 1525  

 

Chatániš§ viz Chadániš z Chamazi

 

Chatarikka (ass.), Hazrak/Hazrek (aram.), sídel. m. státu Nuchašše/Lu'aše v Syrii, pozd. součást aram. státu Hamát, jméno ass. provincie, dn. Tel Afis v SYR§ 1580, 1000, 870, 773, 772, 765, 755, 738 

Chatíba z Alešije, ka§ 1095

 

chatru§ viz pod řemeslo, půda

 

Chatténé§ 204 a viz Gerrha

Chatti, Chattu§ 1. Chattové, moderně též Protochetité, Protoanatolci, jiní od pozdějších ie. migrantů zvaných obecně Chetité, 2292, 1920, 1780, 1700; 2. viz Chetité; 3. Chatti, Chattu, bab. Severní Syrie, země, kde existovaly chet. koloniální státy/„země Chetitů“; hebr. Chét, pro Assyřany to byl pojem, kam byla zahrnována též oblast pozd. Kappadokie, 1300, 1233, 1191, 1188, 1111, 651, 594 a viz Chetité 
Chattina§ 1. viz Pattina, Unqi; 2. m. v okolí Neriku na severu Anatolie§ 1250

 

Chattítu§ viz Chadítu 

  

Chattové, lat. Chattí, řec. Kattoi/Kattai, ojediněle Kennoi, germ. lid na území dn. Hessenska, spolkové země vytvořené v roce 1945 Američany, předkové Hessů, Hessen (srov. hessenské žoldnéře v britských službách za války za americkou nezávislost v letech 1775-1783)§ 70, 58, 53, 38, 11 - 9-, 4+, 6+, 9+, 14 až 17+, 19+, 39 až 41+, 47+, 50+, 58+, 68+, 69+, 83+, 89+, 162+, 170+, 198+, 200+, 213+, 235+       

  

Chattuáriové, řec. Chattúárioi, lat. Attuárií n. Atthuárií, germ. lid v sousedství Brukterů a Chamavů, součást pozd. rýnských Franků§ 4+, 213+, 360+ 

 

Chattuchi z Urratinaše, o. Šadi-Tešupův§ 1115 

 

Chattum§ viz Chattuša

Chattuša, Chattušaš, dř. Chattum/Chattuš, sídel. m. chetit. králů, dn. Boğazkale/dř. Boğazköy v TR§ 2002, 1920, 1840, 1800, 1655, 1650, 1620, 1594, 1590, 1560, 1550, 1530, 1525, 1500, 1490, 1480, 1470, 1460, 1440, 1420, 1400, 1370, 1352, 1345, 1330, 1329, 1300, 1288, 1284, 1280, 1250, 1230, 1220, 1210, 1200, 1191, 1000 a viz Pterié

Chattuša-ziti, vyslanec Šuppiluliumy I.§ 1352

Chattušili I., rodným jménem Labarna (II.), k. Chetitů§ 1650, 1620, 1525 

Chattušili II., k. Chetitů§ 1460, 1420, 1400, 1370  

Chattušili III., k. Chetitů§ 1330, 1315, 1300, 1290, 1288, 1284, 1280, 1275, 1271, 1250, 1220      

Chaukové, lat. Chaucí, germ. lid na severozápadu dnešního Německa§ 12, 11-, 9+, 16+, 41+, 46+, 47+, 58+, 70+, 170+, 213+    

 

chauvinismus§ viz národovectví

Chazá'il, hebr. Chazá'él z Damašku, pučista a k., o. Bar-Hadada III. § 1200, 850, 849, 845, 842, 841, 838, 815, 814, 799, 773

Chazá'il z Qedarie, k. Arabů§ 689, 676  

chazannu, v mesopot. městských státech od dob Šulgiho regionální správce, panovníkem dosazený starosta, též rychtář, v Aššuru sdružující se v kolegia ("v bráně Aššurrově, Šamašově, Tigridské")§ 1750

 

Chazaři, Chazarové, řec. Chaziroi, Chazaroi, lat. Gazarí/Gasarí, hebr. Kusarim, čín. Kosa; Chazarie§ 178+, 191+, 198+, 356+ a viz pod Hunové

Snad kolem roku 450+ kočovali západně od Krymu a byli známí jako Akatziroi/Acatiri. Byli poplatní Hunům a Attilovi, posléze Avarů; přitom nelze potvrdit, že to jsou předkové Chazarů identičtí s nájezdníky Chaziry na Armenii z roku 198+. O jejich původu bylo vysloveno mnoho theorií, žádná však nemá pevného podkladu v pramenech. Jaký byl jejich vztah k sousedícím Sabirům/Sabiroi (pochází odtud slovo Sibiř?), asi turkických příbuzných Hunů, je rovněž nejasné; zmizeli s migrací Avarů. 

Chazarská turkická říše vzešla z válek při zániku říše Göktürků v druhé polovině šestého století v dolním Povolží, v jihoruských stepích a v západním Kazachstánu, byli spojenci východořímských císařů. Ovládli obchod s kožešinami, medem a voskem v celém Povolží, dokázali zastavit arabskou expansi. Chazarie nebyla ethnicky jednolitá a vlasní chazarské elity asi tvořili pouhou menšinu, jak ostatně bylo pravidlem ve všech nomádských říší. Kolem roku 860 údajně chagan Bulan Sabriel v Itilu/Atilu na Volze (lokalita Samosdělka u Astrachaně?) rozvažoval nad vyslanci římského císaře, baghdádského kalífy a židovskými učenci, které z náboženství si má vybrat. Rozhodl se pro júdaismus a Chazarie se stala jediným neisraélským státním útvarem, která se rozhodla pro Mojžíšovo učení (vládci užívali posléze jmen jako Manasse, Isaak, Chanukka, Aaron, Josef apod.). Júdaismu se pravděpodobně držely jen chazarské elity, které však tolerovali jinověrce všech ostatních vyznání. Ch. zůstali bez vlastních písemnosti. Jejich říše utrpěla s expansí Normanů a Kyjevské Rusi, kníže Sveinald/Svjatoslav I. vyvrátil roku asi 968 Itil, nicméně chazarští Židé se zúčastnili o desetiletí později konkursu při výběru monotheistické víry pořádaného dalším rurikovským knížetem Valdemarem/Volodymyrem, č. Vladimír. 

Římským vyslancem, který měl Bulana přesvědčit o přijetí křesťanství, byl jistý Kónstantínos z Thessaloníky, který zřejmě až před smrtí přijal v Římě při vstupu do kláštera jméno Kyrillos, č. Cyril. Roku 860 se vypravil do Chersonu/starý Chersonésos v Tauridě, kde se učil chazarsky, pak po "disputaci" pokřtil dvě stě Chazarů a roku 861 se vrátil do římské říše, kde ho pak čekala příprava na misii do říše Moravanů roku 863 s kolegou Methodiem, č. Metoděj.   

Chazi§ viz Ba'al Sefón

Chaziánu z Gúzány, Chadiánu, hebr. Chezjón (?), o. Kapary§ 942

Chazip-Tešup z Razámy, churrit. dyn.§ 1769

Chazirové§ viz Chazarové

Chazitu§ viz Gaza

Chazor, řec. Asór, m. v Galilaji, dn. Tell Chacor§ 1400, 1275, 1253  

 

Che/He, milenka a manž. císaře Linga, m. Liou Piena/Liu Bian§ 168+, 189+

Che, hvězdář§ 2637

Che z Kungu, velmož a císařský regent§ 879  

 

Chebrón§ viz Hebron

 

che-čchin/heqin, "mírový sňatek", čínská politika ústupků barbarům§ 200, 161, 133, 121  

  

Che-čchü/Hequ, mí bitvy v Číně§ 617

 

Che Fa-ni, císařovna ťinovského vládce Mua§ 344+

 

Che-lien/Helian ze Sienpejů, s. Tchanův, o. Čchianmanův§ 172+

Che-lien Ting/Helian Ding§ viz Č'-fen/Zhifen

Che-lu (-wang) z Wu, v piny.: Helu, k., rodným jménem Ťi Kuang/Ji Guang§ 514 

 

Che-nan, čín. provincie§ před 6000, 3000, 2200, 1122, 317, 22+, 25+, 120+, 184+, 188+  

 

Che-nan-fu, m. v Číně, dn. Luo-jang v prov. Che-nan, viz také tam§ 249

 

Che-nej, chanská provincie v dn. Che-nan§ 188+

 

Che-ti/Hedi, chanský císař, rod. jménem Liou Čao§ 88+, 105+, 106+  

 

Che Ťin/He Jin, vojevůdce chanský§ 184+, 189+ 

 

Chédobios z Bosporu Kimm., s. asi Rhéskúporida IV.§ 342+

 

Chefsibáh, řec. Epsibaal, řec. bibl. Opsiba, lat. Aphsiba, manž. Chizqijáhúova, m. Mnaššeho§ 699

Chefciba, Chefcibah, kibuc na severu IL§ 200 

 

Cheilés§ viz Seilés

Cheilón z Pater, zápasník, učitel§ 364

Cheilón z Pellény, tyr.§ viz Chairón

Cheilón ze Sparty, tyr.§ 218, cf. Chílón

Cheilónis§ viz Chílónis

Cheimaros z Kréty, žoldnéř v maked. službách§ 168

 

Cheimarra (pl.), poh. v Épeiru, dn. m. Himarë v již AL§ viz Germiniové

 

Cheirisofos ze Sparty, velitel slavné „anabase“§ 401, 400 

Cheiromachá, strana řemeslníků v Mílétu§ 611

cheirotoni᧠viz pod hlasování

Chej-ťien/Heijian, vévoda z Čou§ 697

 

Chekeretnebti, d. Džedkareho Isesiho, m. Tisethory§ 2414

 

Chelaruada z Melidu, k.§ viz Chilaruada
Chelídón, kurtizána§ vide s. v. sex (1)

Chelídónis ze Sparty§ Chílónis

Chelidónové, část ill. kmene Taulantů, viz t鞧 400

Chelídonské ostrovy, Chelídoniai/Chelídoneai nésoi, "Vlaštovčí (chelídón, gen. -onos)", Chelídoniá (sg.), ostrovy před Lykií, dn. mys (hell. Hieron) a o-vy Gelidonya v TR§ 468, 197
Chelis, gen. Chelida, att. hrnčíř§ 500

Chellús, pozd. východořím. Elúsa, Chalasa, Halusá, dn. arab. Chalús, beduinské středisko v Negevské poušti proslavené vínem a divadlem renovovaným ještě roku 454+ (!)§ 247+, 356+

Chélu z Awanu, k. Elamu§ 2315

 

Chemmis (řec., gen. Chemmie, pozd. řec. Pánopolis), eg. Chenmet-Min, Chent-Min, Ipu/Apu, kopt. Šmin, dn. arab. Achmím, m. v pravobřežní Thébaidě ve střed. ET§ 1555, 1408, 1379, 245, 168, 164-, 356+

Boha plodivé síly Mina Helléni ztotožnili s Pánem, poněvadž býval zobrazován se vztyčeným přirozením, viz pod Bohové a jejich svátky     

  

Chén, osada na Oitě (poloha neznámá)§ 668 Chendu§ viz Neferkare VI.

 

Chendursag, sum. bůh s ústředním kultem v Lagaši§ 2460

Chendžer, jako král Třinácté dyn. User-ka-Re II., Hor Džed-cheperu§ 1770

Chendžer, (asi) s. předešlého§ 1770  

 

Chenemu§ viz Hermopolis

 

Cheneterka, Chenterka, Kenterka, s. Chafreho§ 2558

 

Chenethapi, Chenet-Hapi, manž. Ahy, m. Džera, k. První eg. dyn.§ 3174

 

Cheng-jung/Hengyong, mí v Číně§ 632

 

Cheni, Chenu§ viz Džabal as-silsila

 

Chenmes, wezír Amenemheta V., Třibáctá dyn.§ 1786

Chenmetneferhedžetweret, Chenemet-, Chenmet-nefer-hadžet Weret, "Starší", manž. Senwosreta II.§ 1895

Chenmet-nefer-hedžet (II.), ses. a manž. Senwosreta III.§ 1878  

 

Chensa z Kúše§ viz Pebatma

 

Chent§ viz Džer

Chentechthai, bůh v Athribi, též Hóros Chentechthai§ viz s. v. Hor

Chentechtiwer, Chenti-cheti-wer, velitel výpravy do Púntu ve Dvanácté dyn.§ 1902

Chentetenka, Chentet-en-ka, Chentetka, manž. Radžedefova§ 2566

Chenti-cheti, řec. Chentechtai, bůh práva a souzení, záhy splynul s Horem, pův. lokální kult v Athribi/Kemwer§ 1902 (v theofor. jménech)

Chentitek, manž. kněze Šeriho, "králova důvěrnice/rechet nesu"§ 2889

Chentikauhor, s. Niuserreův (?)§ 2422

Chentkaus, Chent-kaus, Chent-kawes I., manž. n. d. Šepseskafova, ka, literárně zpodobněna jako Rudž-džedet§ 3054, 2505, 2498, 2184, 1797, 1503, 1217, 1504, 1210  

Chentkaus II., rodiče neznáme, ka, manž. Neferirkareho, m. Raneferefova, Niuserreova a Chentkausy III.§ 2498, 2477, 2460, 2453, 2422   

Chentkaus III., d. Chentkausy II., manž. Raneferefa, m. Menkauhora§ 2477, 2460, 2422

Chentkaus IV., ka Tetiho III.§ 2345

Chentkaus, d. Unasova, manž. čatiho Senedžemiba Mehiho§ 2414

Chent-Min, Chenmet-Min§ viz Chemmis 

 

Chenut, manž. Unasova§ 2375       

 

Cheóps n. Cheops, stavitel největší z pyramid§ viz Chufu 
 

Chepat, pův. churr. Matka bohů, manž. Tešubova§ 1830

 

Che-pej, Hebei, čín. provincie§ pravěk (1)

 

chepreš, královská válečná "koruna" egyptsk᧠viz koruna

 

Cherchell, Iol§ viz Mauretánie

Cheriga§ viz Gergis

 

Chernef, král. dvorní písař v Osmnácté dyn.§ 1417

 

Cherokee, indiánský lid§ 2000

 

Chersifronés z Kréty, architekt§ 650

Chersikratés z Korinthu, obsadil Korkýru§ 733

Chersios ze Salamíny na Kypru, též Chersis, k.§ 497, 460

Chersonásos, Chersonésos, m. na sv. pobřeží Kréty, přístav původně Lyttu§ 220

Chersonésos na Sicílii§ viz Mýlai
Chersonésos Knidi᧠viz Knidos
Chersonésos Tauriké nebo Ch. hé Skythiké („Skythský“), osada Hérákleie Pontské, původ. jménem Hérákleia, v éře východořímské Chersón, m. a západ. část dn. Krymu na okraji dn. Sevastopole§ 600, 389, 325, 280, 193, 181, 179, 169, 111, 110, 108, 70, 64, 46, 14-, 150+, 365+ 
Chersonésos, Cherronésos Thrácký, Ch. hé Thrákiá („Thrácký“), Thrákiké, poloostrov na jihových. Thrákie, dn. evropská část Turecka, Gelibolu, Gallipoli§ 670, 560, 546, 525, 514, 496, 493, 483, 479, 470, 453, 447, 407 - 403, 398, 390, 387, 371, 365, 363, 361, 358, 357, 352, 346, 342, 338, 309, 301, 281, 279, 240, 189 - 188, 150, 144, 142, 129, 100, 85, 64, 42, 32, 13, 12-, 324+, 392+  

Chersonésos, m. na Thráckém Chersonésu§ viz Agorá

Chersonésos tú Haimú§ viz Haimos

Cheruskové, Cheruscí, řec. Chérúskoi, germ. kmen, snad „Muži meče“§ 53, 16, 12, 9-, 4+, 9+, 15 až 19+, 47+, 50+, 58+, 89+    

Chesbon, Chešbon, Hesbon, amorejské m. na východ od Jordánu, řec. Esebón, arab. Hašbún v dn. JOR§ 1447, 1400 

Cheshire, hrabství na sz. Anglie na pomezí s Walesem§ 49+

 

Chešni, Chišni z Chattuše, nevl. b. Tutchaliji IV.§ 1250

 

Chet, Chetové, hebr.: bní-Chet, řec. hyioi Chet/"synové Chet", n. Chettaioi, bibl. č. Hetejové, blíže neznámý lid kanaánský (nikoli Chetité)§ 1975, 1448, 1400, 990   

Chetba, s. Herieua, eg. písař§ 720

Cheti, Chet-Iti§ viz Wahkare

Cheti, časté osobní jméno dynastů Deváté a Desáté eg. dynastie, řec. Achthoés§ 2160

Cheti, o. Merikareův§ 2160

Cheti, strážce pokladu/kancléř Jedenácté dyn., s. Baqetův§ 2069, 2061     

Cheti, nomarch Antilopí župy za Dvanácté dyn.§ 1928

Cheti, čati Amenemheta III.§ 1843

Cheti, Dua-Cheti, eg. mudrc, literární postava, řec. Achthoés§ 1998, 1962 

Chetité, Hethité, Chatti, indoevr. národ v Anatolii a v severní Syrii/tzv. Syrochetitové; sami si říkali původně Nešité, Nešili§ 4000, 3000, 2800, 2490, 2300, 2292, 2200, 2191, 2100, 2002, 2000, 1975, 1920, 1840, 1830, 1800, 1780, 1750, 1700, 1650, 1620, 1600, 1471, 1463, 1450, 1424, 1365, 1352, 1317, 1315, 1304, 1303, 1300, 1299, 1290, 1288, 1284, 1271, 1237, 1594, 1590, 1570, 1550, 1530, 1525, 1500, 1490, 1480, 1460, 1441, 1420, 1400, 1370, 1354, 1345, 1330, 1329, 1326, 1325, 1320, 1319, 1317, 1308, 1300, 1290, 1288, 1280, 1275, 1250, 1235, 1232, 1220, 1200, 1193, 1180, 1174, 1165, 1134, 1100, 1000, 955, 877, 842, 839, 837, 834, 810, 806, 805, 800, 765, 742, 738, 675, 635, 547, 492, 118, 64, 31, 20, 7-, 58+ 

Cheziga§ viz Kyberniskos Sika

Chezjón§ viz Chaziánu