Ti, královský holič v Páté eg. dyn., představený řady chrámů a královských domén§ 2477

Ti/pinyin: Di, šan-jü Hunů, s. Piho, trůnním jménem Chaj-tung Š'-ti-chou-ti/Haitong Shidihoudi§ 55+

Ti/Di, nomádi na severu Číny, jedni z "pět barbarů/wu chu"§ 771, 660, 652, 651, 643, 637, 630, 628, 617, 603, 601, 598, 594, 304+, 311+, 325+, 350+ 

Ti Sin/Di Xin§ viz Čou ze Šang    

Tia, Tija, Teja, d. Setiho I., Amunova kněžka, ses. Ramessea II., manž. muže se stejným jménem§ 1319

Tia, s. Amun-wahsuův, král. písař, manž. Tije§ 1319

Tia, manž. Amenmessea§ 1223

Tiaa, Tia, ka manž. Amenhotepa II., Osmnáctá dyn.§ 1450

Tiaa (II.), snad manž. Thutmosea IV.§ 1425

Ti'amat-báští, milenka/lukur Šú-Sînova§ 2039 

Tiao/Diao z Čchi, eunúchos§ 643

Tiastanés, Tibastanés z Ozény§ viz Čaštana z Udždžajnu

Tibaránové, Tibarénové (ztotožňovaní s Chalyby, odtud řec. chalyps, chalybos, ocel), fryžský (?) národ v poh. Amanos a na již. Kavkazu, proslavený metalurgií, srov. Tabal§ 74, 71, 51 a viz s. v. Trapezús 
Tibattó, vůdce bagaudů§ 286+

Tiberias, hl. m. Galilaie (srov. pod Galilaia) v éře tetrarchie (před tím sídel. m. Sepfóris), původně zřejmě ptolemajovská klérúchie Filotéreia (?srov. tam a srov. Filoteriá?), hebr. Tverja, arab. Tabaríja (dobyta 637 n. l.); jezero Genezareth, Galilejské, Tiberiadské jezero, arab. Bahr Tabaríja, hebr. Jam Kinneret, "Jezero lyry"§ 218, 20+, 39 až 41+, 44+, 49+, 67+ 
Tiberieum, Tiberieion, stavba v Kaisareji na Moři, buď maják n. sakrální stavba príncipova kultu§ 26+

Tiberínus Silvius z Alby Longy, k.§ 924, 916

Tiberios, rhétór a sofista§ 300+

Tiberis, řec. Thybris, starší jméno Albulus, dn. Tevere, ř. ve stř. Itálii protékající Římem, č. gen. Tiberu i Tibery§ 1250, 1153, 912, 769, 616, 508, 506, 476, 475, 461, 460, 426, 390, 364, 291, 270, 241, 235, 204, 194, 189, 145, 142, 133, 121, 87, 82, 80, 60, 44, 42, 28, 27, 13, 5-, 15+, 22+, 28+, 31+, 37+, 40+, 42+, 59+, 62+, 64+, 69+, 81+, 112+, 118+, 129+, 162+, 222+, 256+, 312+, 330+, 364+, 374+, 375+       
Tiberis, bůh řeky§ 769
Tiberius, prínceps§ viz Ti. Claudius Neró

Tibet, vysokohorská země a theokratický stát ve středu Asie, dnes součást Číny, řec. a lat. Tabis§ 1917, 250, 127, 74 

Na mapě Claudia Ptolemaia se Tibeťané jmenují Batai; svou zemi T. autenticky jmenují Bod. Královský rod přišel z Magadhy (dn. cca indický Bihár). Buddhisté se usadili v údolí řeky Jarlungu, kde tehdy byli domácí tibetští pastevci bönisty. První král Ňathi Cänpo/Ňatri Cenpa (Nyatri Tsanpo/Nyachi Zainbo) v jejich očích přišel z nebe a tak ho provolali svým vládcem. Bylo to někdy v letech 400-300 př. n. l., ale tradiční tibetská éra vztahující se k této události začíná losarem, svátkem nového roku roku 127 př. n. l., kdy byl první král korunován (lunární losar roku 2006 byl 1.-3- března). Je možné, že začátek datovací éry nějak souvisí s dějinami indobakterských Hellénů, stejně jako vláda krále Digum. 

Druhý datační systém začíná rokem 1917, kdy se narodil zakladatel bönu Šenrab Miwo n. Miwoče z Žangžanu v západním Tibetu (podle jiné tradice byl však současníkem Buddhovým n. přímo jeho převtělení).

Ňathi postavil první obydlí, poněvadž tehdy žili Tibeťané ještě v jeskyních. V mýthické řadě ho následovali panovníci/cänpo Muthi (Mutri), Dingthi (Dingtri), Sothi (Sotri), Methi (Mertri), Dakthi (Daktri/Dagtri), Sibthi (Siptri) a osmý Digum (Chikum/Drigum), pokládaný za zakladatele historického tibetského království.

Vládl snad někdy kolem roku 200 př. n. l. Devátý král Pude Gunggjal byl zřejmě současníkem čínského císaře Wu-ti (141-87) Prvním doloženým králem je 28. panovník Thothori Ňäncän (Totori Nyainzain/Nyantsan), který vládl někdy v letech 254-374 n. l. Za první historicky pevně doložitelného krále Tibetu je pokládán až Namri Songcän, vládnoucí někdy v letech asi 601-629.
Přepisy a datace podle: Cipön Wangčhug Dedän Žagabpa, Dějin Tibetu v překladu Josefa Kolmaše.

tibeto-čínská jazyková kultura§ před 6000 (2)

 

Tibethis, eunúchos na per. dvoře§ 530

 

tíbícen, tíbícinés§ viz pištci

Tibní z Israéle, k.§ 887, 885

Tiboités z Bíthýnie§ = Zipoités z Bíthýnie

Albius Tibullus, básník§ 64, 55, 43, 17, 1-, 8+ 

Jeho elegie se zachovaly jako součást sbírky Corpus tibulliánum, která vznikla po jeho smrti. Ze čtyř knih kolekce se Tibullovi připočítávají první dvě, v dalších dvou vynikají verše Sulpiciiny a autora skrývajícího se pod jménem Lygdamus. 

Tíbur, řec. Tíbura (pl.) n. Tíbúr, m. v Latiu s Herculovým chrámem, dn. Tivoli; adjekt. tíburtínus a tíburnus§ 361 - 359, 356, 354, 353, 339, 338, 311, 286, 203, 154, 44, 41, 118+, 272+  

Tícínum, m. na ř. Tícínus v Gallii Transpadánské (Cisalpínské), založeno snad ligurskými/keltskými Mariky a Laevy, srov. pod Anarové, dn. Pavia (572 - 774 sídel. m. Langodardů, od 7. st. Papia)§ 218, 99, 9-, 69+, 268+, 270+, 353+     

Tiddis, castellum Tiddtánórum, m. v Numidii u Cirty, dn. Baní Hamídán/fr. Beni Hamiden v DZ§ 138+

 

Tidnum, Tidnu, Tidanum, Titinum, část amoritských beduínů resp. jiné jméno pro Amority, podle toho kraj v mesopotamské stepi i západně od Eufrátu§ 2500, 2490, 2346, 2184, 2144, 2039     

 

Tífa§ viz Sifai

Tífáta (pl.), č. Tifáty, zalesněné pohoří v Kampánii východně od Capuy (oskicky "Duby"), dn. nad m. Maddaloni v prov. Caserta§ 271, 215, 214, 212, 199, 83, 48 

Tifernus, ř. a poh. v Samniu, dn. Biferno, poh. Monti del Matese§ 295 (m. Tifernum v Umbrii, dn. Città di Castello není v CSD) 

 

tifinagh, berberské písmo, které používají Tuaregové§ 201

Ofonius Tigellínus, praef. praet.§ 39+, 62+, 64 až 66+, 68+, 69+, 205+  

 

(Sex.?) Tigidius Perennis§ 1. praef. praet., 180+, 182+, 185+; 2. jeho syn, legát a pučista, 182+, 185+   

 

Tigisis, m. v Numidii, dn. Ajn al-Burdž/fr. Ain el-Bordj§ 313+

 

Tiglatpilesar III., hebr.§ = Tukulti-apil-ešarra III.

Tigraios ze Sús/Elymáidy, možná též Tiraios, k.§ 138, 121, 78

Tigránés, zeť Strúthův§ 391

Tigránés, jméno armenských králů, Tiran/Diran:§
Tigránés označovaný rovněž za (I.) Velikého, s. Oronta Sakavakjatse§ 800, 556

Tigránés I. Velký (Megas), o. Tigrána a Artavasda II.§ 300, 189, 188, 109, 97 - 91, 88, 87, 85, 83, 81, 77, 76, 74, 72 - 66, 64, 56 (zda byl Tigránés synem Artavasda I. nebo Tigrána I. a zda tedy není "Velký král" Tigránés II., viz rok 97)
Tigránés, syn Tigrána Velkého§ 67 - 65, 63, 61, 58, jen spoluvládce
Tigránés II.§ 34, 20, 12, syn Artavasdy II.
Tigránés III. Filellén§ 12, 6, 1, 1+, s. Tigrána II., manž. vlastní sestry Erató

Tigránés IV. "Velký král", s. Alexandra Židovského/Idúmajského s Glafyrou II. Kománskou, b. Alexandra a jedné sestry§ 7, 1-, 36+, 60+  

Tigránés V., jako řím. občan C. Iúlius Tigránés, s. Alexandra, b. Tigrána IV., vn. Héróda Velikého a Archeláa II., o. C. Iúlia Alexandra, manž. Iúlie Iotapy V., a Iúlie; Tigránova manž. se podle mincí jmenovala Opgally§ 20-, 36+, 60 až 62+

Tigránés (VI.), arm. Digran, k. Armenů (podle jedné arm. kroniky o. Vologaisa II.)§ 178+, 198+

Tigránés VII., s. Chosroa III., o. Arsaka II.§ 330+, 338+, 366+        
Tigránokerta (pl.), sídelní m. Tigrána Velikého na březích řeky Níkéforios ve starověké Arménii v provincii Arzanéně, arm. Tigranakert, řec. Tigránúpolis, aram. Míjáfáriqín či Majferkat, byzantské Martyropolis§ 188, 77, 69-, 53+, 59+, 60+, 62+    
Jako sídelní město mělo krátkého trvání, zůstávalo však dlouho jedním z nejdůležitějších armenských měst, dnes možná lokalita Tell Ermen ("Arménský pahorek"), nebo spíše město Silvan, rovněž v provincii Diyarbakır v tureckém Kurdistánu. Nezaměňovat s jinými T., například s ruinami Tigránokert v Artsachu/Náhorním Karabachu, o nich srov. rok 59+, jiné v Nachičevanu a ještě jedny známé jako Utik§ 59+ 
Tigranuhi, ses. Tigrána (I.)§ 556

 

Tigris, sum. Idigna, bab. Idiglat, Idiqlatu, hebr. Chiddeqel, dn. arab. Didžlat, tur. Dicle/čti: Didžle, ř. Mesopotamie, řec. Tigrés, gen. Tigrétos, n. Tigris, gen. Tigridos§ 2600, 2500, 2400, 2346, 2292, 2280, 2191, 2078, 2048, 2039, 1895, 1850, 1845, 1831, 1830, 1815, 1797, 1787, 1782, 1779, 1763, 1755, 1742, 1738, 1626, 1450, 1426, 1360, 1337, 1308, 1235, 1232, 1198, 1159, 1140, 1125, 1115, 1114, 1112, 1072, 1004, 1000, 942, 935, 908, 889, 885, 884, 882, 852, 851, 844, 814, 728, 702, 696, 693, 689, 687, 612, 608, 607, 596, 567, 547, 324, 331, 321, 317, 247, 221, 220, 139, 129, 68, 65-, 23+, 49+, 59+, 116+, 123+, 194+, 198+, 216 až 218+, 231+, 241+, 283+, 298+, 299+, 359 až 361+, 363+; "Starý Tigris/Idiglat labíru" označení pozdněnbab. a perské po posunu řečiště asi v době kassitské     

Tigris z Leukady, milenka Pyrrha II. Molosského§ 234 

Tigurínové, lat. Tiguríní§ 110, 107, 102 a viz Helvétiové

 

Tichomoří, Tichý oceán, Pacifik§ pravěk, před 6000 (1 & 2), 4000 a viz jednotlivá souostroví, Melanésie, Mikronésie a Polynésie 

 

Tij, Tiji, Tije, Teje, d. Jujova a Čujina, manž. Amenhotepa III.§ 1417, 1408, 1379, 1368, 1352  

Tij, král. chůva, manž. Aajova, m. Nefertiti§ 1379

Tij, manž. Ramessea III., pučistka§ 1198, 1166 

Tij-mer-en-Iset, Tij-mer-en-Ese, manž. Setnachtova, m. Ramessea III.§ 1200  

 

Tikal, jedno z velký mayských center v Peténu§ 1800, 36, 292+ 
Tikunani, Tigunánum, churrit. m. a stát asi na horním Eufrátu§ 1650

 

Tíl Abni, m. a stát kdesi v Poeufrátí v sousedství Bít Adíni§ 852

Tíl Ašurri alias Pitánu/Pittanu (tak v jazyku lidí země Michránu kdesi v Médii), nezn. polohy§ 673

Tíl Barsip, m. na Eufrátu v Mesopotamii, chet. Mazuwati, luw. Masuwari, ass. Kár Salmán-ašaréd, řec. Bersiba, dn. Tell Ahmar na severu SYR§ 1000, 899, 880, 857, 856, 853, 819, 806  

Tíl Bít Bari, hraniční lokalita na ass./bab. pomezí, polohy nezn.§ 908 

Tíl Garimmu, m. v Tabalu, nezn. polohy§ 696

Tíl ša Abtáni, hraniční lokalita na ass./bab. pomezí, polohy nezn.§ 908

Tíl ša Ṣabdáni, pozd. Zabd., hraniční lokalita na ass./bab. pomezí, polohy nezn.§ 908 

Tíl ša turachi, m. na Balíchu polohy neznámé§ 853

Tíl Tuba, lokalita při Súsách v Elamu§ 653

 

Tiliura, m. n. hraniční pevnost na severu chetitské říše§ 1590, 1320

 

Till Abnû, s. Dari-epuchův, dyn. v Šechně, hypokor. Tillája§ 1769 

Tillája§ viz předešlý

Tilla tepe, Tillya Tepe/Tillá Tapa§ viz Kušáni 

Tilliboros, brigant§ viz s. v. piráti

L. Tillius Cimber, jeden z vrahů Caesarových§ 44, 31
Tillu§ viz Bélu

 

Tilmun§ viz Tylos

Tímagenés z Alexandreie, historik§ 55

Tímagenés z Alexandreie, kolaborant propalmýrský§ 270+

Tímagenés z Mílétu, historik§ viz s. v. dějepisci (2), kde ještě jeden Tímagenés   

Tímagorás z Athén, vyjednavač a vyslanec u Krále§ 367

Tímagorás z Kýziku, s. Athénagorův, exulant a properský kolaborant§ 413

Tímaiá ze Sparty, manž. Ágida II. a milenka Alkibiadova, m. Leótychida§ 414, 413, 400 

Tímaios z Aitólie, strat.§ 249, 244, 240
Tímaios z Élidy, olympioníkos§ 396
Tímaios z Kýziku, platónik a bohatec§ 331

Tímaios z Tauromenia zvaný Epitímaios/"Kritický", s. Andromacha ze Syrákús, politik a historik§ předmluva, 481, 358, 356, 345, 318, 317, 312, 260 a viz s. v. dějepisci (1) 

Tímaios z Loker, pýthagorik§ viz dějepisci (1)

Tímaios§ viz Limnaios 

Tímandrá z Tegeje, ka, manž. Echemova a m. Euandrova§ 1250

Tímandrá z Hykkar, m. Láidy; jmenována též jako Damasandr᧠415, 404

Tímanthés (odkudsi z Helléspontu?), metoik v Ath.?§ 410

Tímanthés z Kleón, pankratista§ 456

Tímanthés ze Sikyónu, malíř§ 420

Tímarchidés z Athén§ 1. arch. 447; 2. arch. 136; 3. s. Polykleův, sochař na Délu, 127 

Tímarchos z Aitólie, tyrannos mílétský (předek seleukovského usurpátora, viz)§ 261, 255, 161
Tímarchos z Eleutherny, zavražděn Rhoďany§ 220

Tímarchos z Pafu, k.§ 323
Tímarchos z Mílétu, seleukovský hodnostář a usurpátor v Médii, b. Hérákleidův, potomek Tímarcha Aitólského§ 261, 255, 175, 164, 161
Tímarchos z Athén§ 1. sochař, syn Praxitelův, 353; 2. protimakedonský politik, 347, 343; 3. arch. 138
Tímarchos z Alexandreie, kynik§ 399

Tímarchos ze Salamíny kyperské, s. Tímarchův, proxenos v Ath.§ 181

Tímarchos, parth. stratégos, zřejmě Hellén, bab. Timarkusu§ 127 

Tímá-§ srov. též Tímé-

Flávius Tímásius, řec. Tímásios, mag. peditum§ 388+, cos. 389+, 391 až 393+

Tímásikratés z Rhodu, nauarch§ 190

Tímásitheos z Krotónu, olympioníkos, v zápasu a pankratiu§ 532

Tímásitheos z Rhodu, s. Dionýsiův, diplomat§ 224   

 

Timávus, ř. v Istrii a její bůh, dn. součást ponorné řeky Vipava§ 178, 129-, 29+ 

U ústí řeky do Jadranu bylo přístaviště Timavské jezero/lacus Timáví a u pramene s chrámem Timáva později římská osada Fóns Timáví/Pramen Timavy. Oblast s pevností Pucinum rodila víno oblíbené Lívií Drúsillou/Iúlií Augustou, dnes známé jako Prosecco (od slovin. "prosek", č. průsek) 

 

Tímé-§ srov. též Tímá -

Tímégenidás z Théb, properský kolaborant§ 479

Tímésianax z Athén§ arch. 182

Tímésiléos nebo Tímésitheos ze Sinópy, tyrannos§ 437
Tímésios z Klázomen, zakladatel Abdér§ 654

Tímésios z Makedonie, kněz Lýsimachova kultu§ 285 
Tímésitheos/Tímásitheos z Lipary, stratégos n. archipeirátés§ 394, 252
Tímésitheos/Tímésitheus§ viz praef. Urbí a praef. praet. C. Fúrius Sabínius Aquila Tímésitheus

Tímésitheos z Krotónu, zápasník, který se na Ol. 67 (roku 512) utkal ve finále se svým veleslavným krajanem Milónem§ viz pod hry a seznam olympioníků 

Timna', ass. Tamná, m. v Júdě, dn. Tel Bataš§ 701

Jiná Timna' byla lokalita na území edomském v poušti Arava na jihu dn. IL s ruinou egypt. chrámu ze 13. st., se skalním útvarem zvaným Šlomovy sloupy a se stopami těžby a tavení mědi. Těžilo se zde déle, z timnajské mědi jsou vyrobeny pohřební sošky v hrobu Psúsenna I. a edomská měď je podle analys v některých trojnožkách z Olympie. Další Timna' byla střediskem jihoarab. státu Qatabán, dn. Bejhán v YMN

 

Tímó z Paru, kněžka§ 489

 

Tímoanassa, Tímónassa z Argu, d. Gorgila, první manž. Kypselovce Archína z Amprakie a druhá Peisistrata z Athén, s ním m. jeho synů jménem Iofón a Thessalos či Hégéstratos (druhé manž. Peisistratovo, když synové z prvního manželství již byli odrostlí)§ 546

Tímónax z Athén, gen. -ónakta, navrhovatel zákona§ 159 

Tímodémos z Korinthu, o. Tímoleontův§ 345

Tímofanés z Korinthu, tyrannos, b. Tímoleontův§ 367, 365

Tímofanés z Mytilény, o. dvou dcer, o jejichž dědictví veden spor§ 428 

Tímocharés, architekt§ 270

Tímocharés z Ambrakie, zrádný přítel Pyrrhův§ 278

Tímocharés z Athén, strat.§ 366

Tímocharés z Pafu, k.§ 400, 385

Tímocharis z Eleuthery, sochař§ 200  

Tímokleidás ze Sikyónu§ viz Tímoklés

Tímoklés z Athén§ 1. arch. 441; 2. básník střední komédie, 350
Tímoklés ze Sikyónu, možné i Tímokleidás, spoluvládce jako „pečovatel“ o blaho státu - epimelétés§ 274, 265, 264 (mohlo případně jít o dva jmenovce ze stejné sikyónské rodiny) 

tímokracie§ viz Solón

Tímokratés z Athén§ 1. démagógos, 406; 2. arch. 364; 3. navrhovatel zákona, 353 (shodný s no. 1?); 4. oinopoios poctěný v Delfách, s. Asklépiodórův, 279  
Tímokratés z Dýmy, búlarchos§ 219

Tímokratés z Hérákleie Pontské, stoik§ 144+

Tímokratés z Mallu, o. stoika Kratéta§ 200

Tímokratés z Pellény, Nábidův guvernér Argolidy§ 198, 195
Tímokratés z Rhodu, perský agent v Helladě§ 395
Tímokratés ze Sparty, poradce nauarchův§ 429

Tímokratés ze Syrákús, přítel Dionýsia II. a jeho stratégos§ 366, 358, 357, 354 

Tímokreón z Iálysu na Rhodu, básník a sportovec§ 500

Tímokrité z Athén, dc. Polyníkova, m. Aristofanova, kněžka Aglaury§ 250 

Tímoláos z Korinthu, vzal peníze od perského agenta§ 395
Tímoláos z Kýziku, ž. Platónův a tyr.§ 319
Tímoláos z Lárissy, rhétór a poiétés, žn. Anaximena z Lampsaku§ 320

Tímoláos z Palmýry, s. Zénobie, b. Wahballatův a Herenniánův§ 267+

Tímoláos ze Sparty, exponent proachajské strany§ 192, 189, 188

Tímolás z Boiótie, promakedonský politik§ 344

 

Tímoleón z Korinthu, syn Tímodémův n. Tímainetův, b. Tímofanův, vyhnal ze Sicílie samovládce a porazil Púny; gen. -leonta§ 1184, 583, 367, 365, 361, 345 - 343, 339 - 336, 318
Tímoleónteon, stavba v Syrákúsách na počest Tímoleonteovu§ 317

Tímomachos z Aigíny, s. Eusthenův, čestný občan Delf§ 265

Tímomachos z Byzantia, malíř§ 46   

Tímón z Athén zvaný Mísanthrópos§ 320

Tímón z Fleiúntu, zakladatel skepticismu§ 365, 320, 315, 300, 230

Tímón z Fthíótských Théb, předák§ 197

Tímón§ 1. seleuk. hiparch, 242; 2. seleuk. satrapa Lýdie, 190 
Tímónítis, západ. část Paflagonie, jméno od pevnosti nezn. polohy Tímónion§ 73

 

Tímosthenés z Athén§ arch. 478
Tímosthenés z Karystu§ 1. proxenos, s. Démofanův, 306; 2. vn. no. 1, 306, 229  

Tímosthenés, nauarchos Ptolemaia II.§ 270

Tímotheos z Mílétu, básník§ 450, 360
Tímotheos z Athén§ 1. sochař, 353; 2. vojevůdce, syn Konónův, 411, 378, 375 - 373, 368, 365, 363, 360 - 357, 355
Tímotheos z Hérákleie Pontské, tyrannos, syn Klearchův§ 364, 353, 338
Tímotheos z Méséné (Charax), syn Hyspaosinův, vojevůdce§ 124
Tímotheos z Dýmy, s. Níkiův, reformní zákonodárce§ 115
Tímotheos z Trall§ 128 (Ol.)
Tímotheos z Idúmaie, sok Iúdy Makkabajského§ 164

Tímotheos, seleukovský vojevůdce§ 165, 164

Tímotheos, vyslanec Ptolemaia VI.§ 170

Tímotheos, vyslanec Orofernův§ 158

Tímotheos, osobní chirurg Mithridáta Eupatora§ 67

Tímotheos z Lyster v Lykáonii, křesťan dopisující si s Paulem Tarským§ 301+

Tímotheos, s. sv. Pudenta, b. Nováta§ 64+

Tímotheos I., patriarcha v Alexandreji§ 338+, 378+      

Tímoxeinos ze Skióny, strat.§ 480

Tímoxena, manž. Plútarchova§ 122+

Tímoxenos, seleukovský bibliofylax v Sardech§ 253

Tímoxenos z Acháje, strat.§ 225 - 223, 221, 218 - 217

Tímúchos z Athén§ arch. 191 (?)

Timur, m. v Kilikii polohy neznámé, též pohoří, možná ass. jméno pro Antitauros?§ 834

Timúr Lenk§ viz Hunové

Tincomarus (dř. Tincommius), vládce kelt. Atrebatů§ 54

Tinéius Pontikos Bésaieus z Athén§ arch. 168+ 

 

Q. Tinéius Cléméns§ cos. ord. 195+ 

 

Q. Tinéius Rúfus§ 1. cos. suff. 127+, legát 132+, 135+; 2. cos. ord. 182+    

 

Q. Tinéius Sacerdós Cléméns§ cos. ord. 158+ 

 

Q. Tinéius Sacerdós§ cos. suff. 193+, cos. ord. 219+  

 

Ting/Ding, matka císaře Aje§ 7

Ting-ling/Dingling, nomádi v Džungarii, čín. Čun-ka-er, východ Kazachstánu, sev. část dn. Sin-ťiangu a západu Mongolska (od asi mong. dzün gar, "levá ruka"); dlouho pod nadvládou Hunnů, smíšeni s Qirğizy a snad předkové Ujghurů§ 2500, 74-, 172+ 

Ting-wang, čín. císař, v pinyin Ding-wang§ 607, 606, 586
Tingé, Tingi, řec. Tingis, m. v Mauretánii Tingitské, dn. Tandža v MA, mezinárodně Tanger; pro hellénský svět tu byl hrob libyjského krále Antaia, kterého zahubil Héráklés§ 1573, 500, 81, 39, 25-, 42+, 298+  
Tingentera, m. v Baetice, zřejmě jiné jm. pro osadu Iúlia Ioza n. Iúlia Tráducta, dn. Algeciras§ 25-, 45+

 

Tinib-Dulum z Ebly, d. Irkab-Damua§ 2500

 

Tinurtium, osada na území Haeduů, dn. Tournus§ 197+

 

Tios, Tion, starší Tieion, lat. Tium, Teium, m. v Paflagonii, dn. Filyos v TR vých. od Hisarönü§ 289, 281, 283, 277, 241, 186, 184, 181, 180, 70 

Tipas z Maidie, thrác. dyn.§ 118

Tipasa, m. v Numidii, dn. Tibáza v DZ§ 372+

Tiptakzi z Kaššû, dyn.§ 1742  

 

Tir, arm. bůh vzdělanosti a gramotnosti, přirovnávaný k Apollónovi§ 131+

Tiraios, jméno dynastů v Charakéně (srov. s elymájským Tigraiem ze Sús):§
Tiraios I. Euergetés§ 121
Tiraios II. Sótér Euergetés§ 121

Tírán, o.§ viz al-Aqaba

Tirawa, nezn. lokalita v centrální (?) Anatolii§ 1460 

Tirgataó z Maiótie, zrazená manž. Hekataia Sindského§ 393, 389

Tirhut, administrativní distrikt na severu spolkového státu Bihár, viz Videha

Tíribázos z Persie, satrapa Armenie a Iónie, nauarchos§ 392, 391, 388 - 385

Tíridátés I.§ = Arsakés II.
Tíridátés II.§ = Arsakés XVII.

C. Iúlius Tíridátés, syn Arsaka XVII.§ 25

Tíridátés I. Arsakovský, b. Vologasa I, k. v Armenii§ 51+, 53 až 55+, 58+, 60 až 63+, 66+, 75+, 91+, 114+

Tíridátés z Armenie, odbojný satrapa§ 169+ 

Tíridátés II., k. Armenie, s. Chosroa I. Arsakovského§ 215+, 216+, 217+, 252+ 

Tíridátés III., k. Armenie, s. Chosroa II., armenského Arsakovce, o. Salomy, manž. Reva II. Ibérského, a dědice trůnu Chosroa III., syna s Ašchenou Alánskou§ 217+, 252+, 284+, 287+, 295+, 301+, 312+, 330+    

Tíridátés IV. (hypothet.)§ 287+

Tíridátés, Trdat, k. Ibérů v letech 394-406, s. Reva II., b. Sauromaka II., vn. Meribana III.§ 361+              

Tiriqan, Tirigan, Tiriga, k. Gutiů§ 2255, 2119 

  

Tíristasis§ viz Teiristasis

 

Tirit z Armenie, zamilovaný velmož§ 368+

 

Tirizis akrá, mys v Thrákii, řec. též Kalé akrá, dn. Kaliakra v BG§ 292, 179-, 12+  

 

Tirsá, Thirsá, bibl. řec. Tharsa, dn. Tell al-Far'á u Náblusu, sídel. m. království Israél§ 933, 912, 888, 887, 879, 746   

 

Tíryns, m. v Argolidě (gen. Tírynthu)§ 1640, 1400, 1350, 1311, 1300, 1266, 1230, 1201, 1100, 494, 491, 479, 468

Tisaion, hora v thess. Magnésii využívaná pro telegrafní službu, dn. Badzochia§ 210, 208, 86

Tís- viz též Teis-

Tísamené§ viz Pissamené

Tísamenos, Teisamenos, s. Oresta a Hermiony, k. v Mykénách§ 1184, 1170, 1104, 1103  

Tísamenos z Lakedaimonu, věštec na straně kinadonovců§ 397

Tísandros z Athén§ arch. 414

Tísarchos n. Peisarchos ze Syrákús, vůdce oligarchů§ 317

Tisatal, ass. šejch§ 2400

 

Tisbinki, Tišbinki z Kuššaru, dyn.§ 2292

 

Tisethor, d. Chekeretnebteje, vn. Isesiho§ 2414

 

Tisia, Tissus, Pathissos, ř. v západní Sarmatii, přítok Istru, dn. Tisza, Theiß, Tisa v H§ 10-, 358+

Tisia (sg.), m. v Bruttiu nezn. polohy, snad jinak doloženo jako Isiai/Isiae§ 211, 88  

Tisidium, Thisidió/Thisika, opevněná lokalita v Numidii, dn. snad ves Grich el-Oued v TN§ 108

 

Tisiénus Gallus, legát L. Antónia a Sex. Pompeia§ 36

Tísifonos z Fer, tyrannos§ 358, 353
Tísippos z Aitólie, prořímský kolaborant§ 168, 167

Tísikratés z Krotónu§ 496, 492 (2 x Ol.)

Tísikratés, Teisikratés, lat. Tísicratés, sochař§ 121 

tisk§ viz papír

 

Tissa z Táprobany, k. na Ceylonu/Lanká, který přijal buddhismus, domácím jménem Dévanampijatissa; Tissa, tj. přítel bohů§ 245

Tissafernés z Persie, satrapa Iónie§ 423, 414 - 409, 407, 404, 401 - 399, 397 - 394

Tissus§ viz Tisia

 

Tisucis§ viz Susacis

 

tiš'a be-av, tiš'a be'av, "9. avu", černý den židovských dějin§ 587

Tišari n. Tišatal, Tiš-adal z Urkiše, dyn.§ 2191

Tišari/Tišatal z Ninua, dyn. 2191, 2039 

Tišari/Tišatal z Karcharu, dyn.§ 2191

Tišbí, m. východně od Jordánu v Gil'adu, dn. ruiny§ 876

Tište-Damu z Ebly, d. Irkab-Damua§ 2500

 

Títánomachiá, epos§ 700

Títánus, dn. Mt. Titano, h. u Rimini§ 301+

 

Tithorea§ viz Neón ve Fókidě

 

Tithové/Titthové, keltibérský národ§ 153, 151, 146, 143

 

Tithraustés z Persie§ 1. 470, 468, syn Xerxa I.; 2. 395, 394, 392, chíliarchos a satrapa Lýdie

Titi, manž. Ramessea III.§ 1198

Titi, manž. Ramessea X.§ 1121  

 

Titiános§ viz Maés

Titiés, jméno původní římské tribue, sabínského původu, snad původně etruský klan v Římě§ 753, 578

C. Titínius z Minturn, vypočítavý ženich§ 100

P. Titínius Menas, přivedl do Říma holiče§ 300

M. Titínius, armádní velitel§ 104

M. Titínius Curvus§ praet. 179, 175, 171

C. Titínius zv. Gadaios, bandita§ 104

Titínius§ 1. nejstarší známý autor togáty, celé jméno neznáme, 150; 2. centurió, 42

C. Titius§ 1. praef. cohortis, 133; 2. Dolabellův tribun n. legát, 43 

C. Titius n. Titínius, rebel§ 89

L. Titius, proskribován 43, o. M. Titia§ 40, 35 

M. Titius, s. L. Titia, antoniovec§ 40, 35, 32, cos. suff. 31, 31, 10  
P. Titius§ tr. pleb. 43

Sex. Titius, tr. pl.§ 99

M. Titius Lústricus Bruttiánus§ cos. suff. 108+ 

L. Titius Plautius Aquilínus§ cos. ord. 162+ 

Titius Sabínus, oběť udavačů§ 28+  

 

Titormos z Aitólie, athlétés a jedlík§ 532

 

Tittiš z Chattuše, s. Ammunův§ 1530

 

M. Tittius Frúgí§ cos. suff. 80+

 

Tittové, keltiberský kmen§ 195

Titucius Roburrus, praef. Urbí§ 260+ 

 

titul, občanské tituly, oslovení, prvním stálým označením váženosti občana se koncem republiky stalo vir clárisssimus/nejjasnější, slovutný muž. Za císaře L. Septimia Sevéra se stalo oficiálním titulem a bylo používáno členy celé rodiny. Byl to spolu s comes zárodek pozdějších titulů šlechtických, např. comte, conte, srov. pod princeps. Mluvit o sobě jako o pánu a bohu/dominus et deus první vyžadoval Domitiánus, Diocletiánus oslovení uzákonil. V korespondenci oslovoval Plinius Secundus Tráiána domine, "pane". Od roku 339 si dávali císaři přede jméno nikoli Imperator Caesar, ale Dominus noster, D. N./"náš pán", srov. rok 753. Více viz pod princeps. Tvůrci systému titulatur však zjevně byli Egypťané. Orientální titulatury panovnické jsou ovšem velenabubřelé. Tak assyrští králové (vlastně bychom měli říkat "císaři") o sobě říkali, že jsou "šarru dannu, šar kiššati, šar Aššur, šar kibrát erbettim/král mocný, všehomíra, Aššuru, všech čtyř světových stran" a kromě jiného si podrobili vše "ultu tâmti eliníti ša šalam šamši adi tâmtim šaplíti ša sít šamši/od horního moře na západu slunce po dolní moře východu slunce", tedy moderně od Středomoří po Perský záliv. 

Q. Titurius Sabínus, Caesarův legát v Galliích§ 56 - 54

Titus, cís.§ = T. Flávius

Titus, usurpátor§ viz T. Quartínus

Titus, Titos, biskup v Býzantiu§ 276+

Titos, lat. Titus, biskup v Bostře§ 378+

Tityros§ viz Satyros

 

Tiu§ 1. dolnoegypt. dynasta, 3500; 2. viz Džet 

 

Tiwa, Ti-wa, a.cha^ki, st. Ti-me, Tiwe, m. na severu Sumeru polohy neznámé§ 2292, 2096

Tiwat, Tiwad, nom. Tiwaz, luw. sluneční kult§ viz Tyrimnos 

 

Tizkar, Tizgar z Kiše, k.§ 3200   

Tjaihepimu z Egypta§ viz Čajhepimu

Tje-, Tje-§ eg. jména v angl. přepisu, viz pod Ča-, Če-

Tjönči z Pekče, k§ 285+  

 

Tlacopan, aztecké m.§ 1800

Tlawa§ viz Tlós

Tlaxcaltekové, národ v Mexiku, spojenci Španělů§ 500, 200

Tlaxihualtepetl, Velká pyramida cholulsk᧠200 

 

Tlémonidás ze Sparty, polemarch§ 381

Tlépolemos z Makedonie§ 1. s. Pýthofanův, 330, 325, 323, 319, 317, 316, satrapa Karmánie; 2. 203, 201, 197, 196, ptolemajovský vojevůdce
Tlépolemos z Athén§ arch. 463
Tlépolemos z Argu, oikistés rhodských měst, srov. Althaimenés z Argu§ 408
Tlépolemos z Kibyry v Pamfýlii, Cornélius Tlepolemus, b. Hierónův, malíř§ 70

Tlépolemos z Lykie§ 256 (Ol.)

Tlépolemos, k. na Rhodu, s. Hérákleův§ 1100

Tlépolemos, diplomat Antiocha IV.§ 170  

Tlesiás z Athén§ arch. 681

Tlésimachos z Orchomenu arkad., s. Peisistratův, spiklenec§ 650

Tlésón, att. hrnčíř§ 500 

Tlós, m. v Lykii, luw./chetit. asi Tlawa, Talawa, Dalawa, dn. Kale v TR§ 1460, 255, 167, 150 

tloušťka, obesita, tlustý člověk, rekordní§ viz pod kuchyně/masožravost

tlumočení, tlumočník§ viz pod překlady

Tmólos§ viz Sardeis

Tobiadé/Tobiovci, filhellénský židovský kněžský rod§ 445, 309, 173, 168

Tóbiás, hebr. Tówia/Tóbijáhú, Tówijáhú z Hierosolym, "Jahwe je dobrý"§ 1. 309, 246, o. Jóséfův; 2. 182, o. Hyrkánův

Tóbiás, v korespondenci pap. Túbiás z Tyru v Transjordání, totožný s předcházejícím no. 1?§ 259 

toga, římský oděv§ viz móda

togáta, totiž fábula, národní římské divadlo, hra s římskými náměty (oproti palliátě s hellénskými)§ 150

Togidubnus§ viz Cogidubnus

Togodumnus, kn. brit. Catuvellaunů§ 54, 39+, 42+, 43+   

Tocharové, Thogarií, čín. Jüe-č'/Yuezhi, Žou-č'/Rouzhi, íránská polokočovná skupina v Baktrii a Paraitakéně, kam migrovala z Tárímu a Číny§ 210, 200, 177, 170, 165, 160, 145, 140, 139, 130, 124, 123, 120, 95, 85, 55-, 57+, 85+, 356+  

Čín. Ta Jüe-č’ (pinyin Yuezhi, Da Yuezhi, snad „Velcí Měsíční lidé“), Hellény zahrnováni pod Skythy (za Iaxartem), a Siao Jüe-č'/Xiao Y., "Malí J.", žijící po hunských útocích na území dn. provincie Čching-chaj v okolí jezera Koko-nor a v dn. provincii Jün-nan. V hellénismu označováni jako Arsové, Asiové nebo Asiánové (čili řec. „Asiaté“; též Iatioi) nebo Pasiánové (srov. s Tapury), sanskrit. Tuchára, Tušára, Tuchárestán. 

Velcí Jüe-č´/Měsíční lidé neboli Tocharové, byl snad kolektivní název pro ethnicky pestrou směs nomádů, srov. pod Hunové. Podle opačné theorie patří Tocharové do skupiny turkotatarských Jüe-č'/Kušánů, srov. tam.

Sídlili v oblasti mezi Tun-chuangem/Dunhuang a horami Čchi-lien/Qilian (asi Ťan-šan). Číňané v Tocharech poražených 176 - 174 Hunem Mo-tunem/Mao-tunem vytlačeným do Sogdiány neúspěšně hledali spojence proti Hunům, srov. tam (císař Wu). Tochary, kteří zůstali na čínském území, nazývali Číňané Tu-chu-luo/Duhuluo, jinak Malí Jüe-č'.

Geógraf Ptolemaios označuje v dn. provincii Kan-su  jméno Thangúroi, severně od Himalájí/Imaios Takoriaioi a v okolí Issyk-kulu Taguúraioi (Pompeius Trogus/Iustinus: Thogarií); myslel tím zřejmě Malé Tochary.  

Tochaři zřejmě přišli do Vnitřní Asie v rámci indoevropské migrační vlny kolem roku 2000 a dorazili až do středočínské provincie Kan-su/Gansu a Šan-si/Shanxi (nebo naopak byli domácí a odtud šli na západ do Sin-ťiangu/Xinjiang? Srov. neolitickou kulturu Čchi-ťia/Qijia v Kan-su). Proslavili se dálkovým obchodem, byli též obávanými válečníky, srov. Kušány, jeden jejich kmen. Již v polovině 7. století př. n. l. byli hlavními dodavateli nefritu do Číny Tocharové. Nefrit z hrobů vládců dynastie Šang (1766 – 1122) pochází z Chotanu v Sin-ťiangu, tedy z tocharských území.

Nejstarší zmínka o Jüe-č' je z doby vlády šanžského císaře Tchanga. Šangům, Čouům a Čchinům platili tribut koňmi, jejich sláva v Číně: císařským armádám dodávali koně ještě ve třetím století př. n. l. v éře hunských válek, které všechny Tochaři prohráli, a po většinu časů zůstávali císařskými spojenci. 

Kolem roku 140 začali Tocharové tísnit hellénské dynasty Baktrie (Ta Jüan/Da Yuan) a po jejich porážce kolem roku 130 zde založili pentarchii, volnou vojenskou konfederaci pěti států-knížectví, v níž určitý čas zřejmě ve svých stratégiích vládci ještě buddhističtí Hellénové; viz pod Baktrie. Kolem roku 55 se jednoho z nich zmocnil náčelník turkotatarských (?) Kušánů, kteří s Tochary/Jüe-č´ přišli z Tárímu do Baktrie, a postupně si podrobil další čtyři ostatní tocharská knížectví ovládající zemi, odkud před nimi migrovali Indosakové přes Hindúkuš na jih do Pákistánu a později do Rádžasthánu, viz pod Sakové. 

Podle jiného výkladu byli tocharští Kušáni jedním z pěti členů tocharské konfederace, pentarchie, viz výčet v indexu s. v. Baktrie, a jejich jméno se pak v indickém prostředí přeneslo na všechny Tochary/Jüe-č'. Za potomky indických Tocharů bývají pokládáni Gurdžarové n. Gudždžárové, pastevci žijící v dn. PAK a IND; jméno spolkového státu Gudžarát má pocházet od nich. O jazyku Kušánů/eteotocharštině viz s. v. Kušáni. 

Číňané však o Kušánech psali, že jsou šikovnými jezdci a střelci z luku za jízdy, kůže lidí Velkých Jüe-č´ že je narudle bílá, že byli vysokými blonďáky s modrýma očima a jejich řemeslnické výrobky že prý byli vyšší kvality než zboží indické.

Jejich domy prý připomínaly architekturu říše Ta-čchin, římské. Ti z Tocharů, kteří migrovali až do Indie, jsou zde známi jako Kušánové, jejichž dynastie ovládala severozápad dnešní Indie a celý Pákistán s částí Afghánistánu a Střední Asie do c. 240 n. l. 

Podobu „Tocharů“ uchovávají tzv. tárímské mumie ze Sin-ťiangu z doby mezi c. 1800 př. n. l. až asi 200-300 n. l., které byly Číňany nalézány při stavebních pracích po roce 1970 (munie "kráska z Siao-che/Xiaohe" neboli "Marlene Dietrichová pouště"; "kráska z Lou-lan"). Podle výbavy hrobů podobné skythským kurganům z altajského Pazyryku se usuzuje na intensivní kontakty. Tochaři kromě toho patřili mezi první velké konsumenty konopí.

Jejich jazyk trval zhruba do doby kolem 1000 n. l., kdy byli asimilováni převažující turkickou populací a podle toho se změnily i zachované lidské ostatky. Tocharština patří mezi vymřelé indoevropské jazyky, její objev patří teprve do minulého století. Staroturecké texty nazývají Tochary jménem TWGHRY, mezinárodně užívaná podoba pochází z hellénského označení Tocharoi (írán. tu-, velký, „Velcí Garaové“).

Jejich kmenovým územím byla Tárímská pánev s pouští Takla-makan ve východočínském Sin-ťiangu, Ujgurská autonomní oblast (= Nová území, angl. zkratka XUAR). Tocharština měla dva dialekty, turfánský či východní (dialekt A) a kušský/Kuqa, Kchu-čche či západní (dialekt B). Tochaři propagovali buddhismus a mimo jiné i jejich prostřednictvím se dostal z Indie do Číny.

Dnešní obyvatelé čínského Turkestánu Ujguři, turkický mix zřejmě se všemi "kavkazskými" plemeny regionu, jsou ovšem mohamedány. Podle jedné spekulace mohou být potomky indických Tocharů Gurdžarové, Gudždžarové, lid zemědělský a pastevecký na západu IND a v pákistánském Paňdžábu. Jejich jazykem je gudžarí, jsou různých vyznání a zřejmě odtud pochází jméno dnešního indického spolkového státu Gudžarát. 

Se změnou klimatu, změnou toků řek, jejich vysušením a se zánikem podzemních zavodňovacích systémů "qanát" se změnil ráz krajiny. Lou-lan byl opuštěn kolem roku 330 n. l. Ruský zeměpisec a objevitel gen. Nikolaj Michajlovič Prževalskij na své čtvrté cestě Vnitřní Asií roku 1885 narazil v létě na březích řeky Chotan v Tárímské pánvi poblíž dnes půlmilionového Aksu na nápis na stromě zanechaný tu některým z cestujících v obchodních karavanách (generál neuvedl, v jaké řeči): "Kdo tudy cestuje v létě poprvé, neví, co dělá. Udělá-li to podruhé, je to pitomec. Udělá-li to ale potřetí, musíme ho nazvat kacířem a prasetem." ("Z Kjachty k pramenům Žluté řeky", Sankt-Petěrburg 1888, z ruštiny přeloženo a komentováno Svenem Hedinem, Lipsko 1922).

toiletty§ viz lázeňství

Tój, Tó'ú z Hamátu (hebr.), dyn., luw. asi Tajtaš, viz tam§ 990, 950

Tojo n. Ijo, ka jap. státu Jamatai§ 238+

 

Tokio, hl. m. novodobého Japonska§ 500

 

Tolbiacum, osada na ubijském území, dn. Zülpich v NRW§ 70+

Tolénus, ř. v Latiu, dn. Turano§ 90

tolerance/intolerance, nábožensk᧠196, 187
Obecně pro hellénské a římské polytheistické dějiny platí, že nezcizovali a neničili cizí chrámy a kultovní předměty s cílem protivníka deklasovat a zbavovat ho jeho víry. Helléni i Římané byli cizím kultům přes počáteční nedůvěru snášenliví (srov. thrácké kulty v Athénách, obecně orientální v hellénismu a jejich pronikání na západ římské říše).

Jistou výjimkou je „opilecké“ vypálení Persepole roku 331 ze msty za perské vypálení Athén sto padesát let předtím. Většina achaimenovských vládců přitom prokazovala národům náboženskou toleranci.

Vykrádání chrámových pokladů mezi sebou Helléni klasické éry nepraktikovali, v dobách nouze však sáhli na poklady orientálních nehellénských bohů tři ze Seleukovců a na hellénské Římané, nejvíce Sulla za občanské války a ve válce s Mithridátem. Chrámové asyly v hellénismu vykrádali anatolští a jim podobní piráti.

Náboženskou snášenlivostí z pozdějších národů vynikli snad pouze turkičtí Chazaři, viz pod Hunové, kteří z části od černomořských Židů přijali Mojžíšovo náboženství, praktikovali však také islám a křesťanství a v Povolží v zemi mezi Krymem a Aralem narazili na zoroastriány, náboženství Achaimenovců a Novoperšanů, kulty germánské, slovanské a finské; jejich původním zaměřením byl šamanský animismus.

Tolerium, m. v Latiu, dn. Valmontone§ 488

 

Tolétum na Tagu, sídel. město ibér. Carpetánů, žijících na území dn. Kastílie a Estremadury; maur. Tolaitola, dn. Toledo§ 193, 185, 181, 179

Tolistobogiové, Tolistobógiové i Tolistoboiové, Tolistoagiové, Tolostoagiové, nejzápadnější kelt. kmen v anatolské Galatii, pův. snad z jižní Gallie§ 277 - 275, 246, 241, 197, 189, 166, 73, 64, 58, 51 

Tollense, ř. v Mecklenburgu§ 1250

 

Tolmidés z Athén, strat.§ 457 - 455, 453, 447

Tosiopové, Tosiopí, kelt. nárůdek v Galatii§ 276

 

Tolósa, sídel. m. Tektosagů, dn. Toulouse; srov. pod Volkové a Tektosagové [o nakradaném pokladu praví zřejmě přehnaný údaj, že měl Tektosagům do jejich sídel přinést mor a že ho tedy ukryly do jezera u Tolósy. Když ho Q. Servilius Caepio o nejméně 150 let později vyzdvihnul, byl mu také osudový - mělo to prý být na 110 tisíc liber stříbra a 15 tisíc liber zlata, tzn. na 55, resp. 7,5 tun; srov. pod zlato]§ 277, 106, 105-, 69+, 70+, 337+   

Toltekové, národ v Mexiku§ 1800, 500

Tolumnius§ viz Lars Tolumnius

 

Tombos, archeolog. lokalita u Kermy u třetího kataraktu, dn. v SDN§ 1512

Tomis či Tomoi (sg. či pl., do Tomidy, nebo do Tom, lat. Tomí), m. v Thrákii, později v Dolní Moesii, dn. Constanţa v Rumunsku (srov. pod Sulmó); na místě Tomidy prý Médea zavraždila a rozsekala svého bratra Absyrta, odtud název m. (řec. tomé od tomó, „řez“)§ 675, 280, 72, 60, 43, 10-, 8+, 17+, 44+, 87+, 102+, 269+, 386+      

Tomislavgrad§ viz Delminium

Tomyris n. Tamyris ze Sakastánu, k. Skythů, gen. Tomyrie, zřejmě Tahm-rajiš§ 530

Tonga, polynéské souostroví a stát§ před 6000 (1), 4000 

Tongmjong wang, kor. Dongmyeong, rod. jménem Čumong/Jumong, k. korejského státu Kogurjo§ 37

Tong Pujo, kor. Dongbuyeo, království, "Východní P."§ 57 

Tondzos, Tonzos, Tonoseia, ř. v Thrákii, dn. Tundža v BG§ 342, 324+ 

 

tónsúra, u křesťanů§ 391+

 

toparchie, toparchos, "vláda/vládce nad určitým místem", knížectví, úděl§ 145, 84, 4

Topazos, o. Rudého m. při africkém pobřeží, odtud jméno pro kámen topaz, topas, dn. snad o. Zabardžad (ET)§ 270

Topsios z Alexandreie, zápasník, b. Diónův§ 57 

 

Tóra§ viz Septuáginta

 

Toramana, vůdce Hunů-Hefthalitů§ 375+

 

Torbolétové§ Turbolétové

 

Toretové, maiótský národ skythský§ 393

 

toreutika§ viz s. v. sochaři

 

Torgion§ viz Gorgion, Gorgonion

 

Toriaion§ viz Tyriaion

Torikos§ viz Pagrai

Torino, Turín§ viz Tauriskové

Torquay, m. v Devonu§ před 6000 (1)

 

Torónaios (?), Hellén, bab. Imanáj/Jamanáj Tu-ru-nu-us, Turunus (??), dvořan Hyspaosinův§ 124

Toróné, m. na Síthónii na Chalkidice (na mincích Teróné)§ 750, 710, 480, 424 - 422, 380, 365, 348, 169  

Torrhébiá, kár. músa§ viz s. v. Kários

 

Tortora, novodobé m. v provincii Cosenza poblíž staré Blandy, srov. tam; zde poprvé v Evropě pěstovány citrusy asi Židy usazenými zde po roce 70+§ 545

 

Torymmás z Thessalie, též Torymbás§ 460 (Ol.)

Toskána§ viz Etrúrie

 

Totila, k. Ostrogótů§ 753

Totoés z Théb, s. Zmanreův, kněz§ 106

Tottés z Frygie, zvěstovatel vůle Kabeirů§ 650 

 

Tou/Dou z Čching-che/Dou z Qinghe, jako císařovna Wenova Siao-wen/Xiaowen§ 180, 141

Tou Čang z Čchu, vojevůdce§ 658

Tou Kou-wu-tchuej/Dou Gouwutui z Čchu, ministr§ 637

Tou Kou-wu-tchu/Dou Gouwutu z Čchu, ministr§ 666

Tou Ku, generál Ming-tiho§ 57+

Tou-lou-čchua/Doulouchu, šan-jü Hunů, trůnním jménem Chu-lan-žuo-š'-ču-ťiu/Hulanruoshizhujiu§ 140+ 

Tou-man§ viz Tchou-man

Tou Miang/Dou Miang, císařovna Chuanova, d. Tou Wua§ 168+ 

Tou Sien/Dou Xian, chansko-císařský dvořan§ 88+

Tou Ťiao/Dou Jiao z Čchu, povstalec, s. C'-liangův§ 605

Tou Wu/Dou Wu, konfuciánský učitel, o. císařovny Tou Miang§ 168+ 

 

Toulon, řec. Telónion, lat. Teló Martius§ 600

 

Toutobodiakové, Toutobodiací, Teutobodiací, kelt. nárůdek v Galatii§ 276

 

Toxandria, kraj na dolním Rýnu, dříve území Eburónů, základna rodící se merovejské moci§ 358+

Toxandrové, kelt. lid v Belgice, dř. asi Eburónové§ viz tam

 

Toxotius, celé jméno neznáme, senátor, manž. Iúnie Fadilly§ 236+