Mi-Mn

 

Mi, státeček v Číně§ 1053

Mi'am, Mam, m. v Núbii na Nilu, dn. Aníba v SDN§ 1567, 1455, 1352, 1102   

Míbsám (hebr. tvar), severoarab. kmen§ 689

Micca, gotský pastevec z Moesie, manž. Alánky Hababy/Ababy, o. Máximina Thráka§ 195+, 235+ 

Micipsa z Numidie, k., pún. mkwsn, řec. Mikipsás, Mikipsés, s. Masinissův§ 152, 149, 148, 142, 134, 126, 120, 118

Micius§ viz Mo Cu, Mo Ti

míč, míčové hry§ 70 a viz hry gymnické pod hry (1) 

míčovna, sfairistérion, v Římě§ 222+

Midaeion, "Midovo město", m. ve Frygii§ 35

Midás, chet. Mitaš, ass. Mita/Mida, Metá, z Frygie, k., syn Gordiův (spíše ale dynastický titul)§ 1. 1310, 742, 718, 717, 715, 713, 709, 696; 2. 679

Zda Hermodiké/Démodiké, dcera krále Agamemnona v aiolské Kýmě, byla manželkou tohoto Midy či jiného, nelze stanovit: kdyby tomu tak bylo, asi by jí patřil primát v ražbě hellénské mince, neboť se traduje, že jako první ji razila v Kýmě (čili tam po svém otci vládla?).

Jeden z hrobů nalezený v 50. letech v okolí Ankary (původní Ánkýra, viz) je připisován „Midovi“: Kužel zeminy o průměru 250 m a kdysi 80 m vysoký, téměř dva miliony m3 zeminy (Chufevova pyramida má objem 2,6 milionů m3) pochází zřejmě z druhé poloviny osmého století př. n. l., v níž byly nalezeny trojnohý dřevěný stolek (rekonstruován), dvě židle, postel a devět stolů plus zlomky dalšího nábytku, 170 bronzových hrnců, kotel, šperky, opasek a oblečení, talíře se zbytky jídla, etc., viz pod kulinářství, ale nikde žádné zlato! Vedle stolku ležela kostra 1,65 m vysokého muže ve věku 60 až 65 let.

Podle hravého Midy dostalo jméno zdařilého hodu kostkami/Midás ho en kybois enbolótatos a do přísloví se dostaly jeho uši: Midás óta onú echón/Midás s oslíma ušima, což se říkalo o lidech, kteří nic a s ničím se neskrývali/legetai ún hé paroimiá epi tón méden lanthanontón

midden, archeol. vesnická odpadová hromada, køkkenmødding, kjökkenmödding§ před 6000

Midea, m. v Argolidě§ 1266

Midiánové, Madiánové, hebr. Midján, řec. Madian, arab. Madján, beduini kočující na jih od Palaistína, dn. na jordánsko-saúdském pomezí§ 1448, 1213, 1206, 842   

Midlands, kraj v Anglii§ 61+

Midón z Berroie, strat. a vyslanec Perseův§ 171

Migir-Dagán z Mári, k.§ 2292

migrace hellénská, na Sicílii, na východ (nikoli kolonisace, viz tam)§ 343

migrace, stěhování národa, srov. tam a přesídlení§ 200, 25 

migrátió, émigrátió, „odchod z vlasti“, jsou sice klasická slova latinská, nikoli však tolik rozšířená jako dnešní migrant, emigrant, lat. migrátor, řec. metanastés, běženec. Dnešního významu získalo přes franc. émigré, emigrant, z éry francouzské revoluce po roku 1789. Srov. pod vyhnanství.

Největší vnitřní nenásilná migrace, pohyb v rámci jednoho státu, byla zřejmě v průběhu roku 2008 v Číně, když se začala projevovat ekonomická recese. Odhadem deset milionů lidí, kteří přijeli v minulých letech z centrálních částí země na východní pobřeží a jihovýchod do vělkých městských center za prací, se vracelo domů na venkov.

Nemenší nárazové stěhování bývá každoročně v Číně o novoročních svátcích v lednu či únoru (lunární kalendář), poněvadž to je v podstatě jediné delší volno poskytované zaměstnancům komunisty.

Největší migrace násilná se neudála v Evropě (vyhnání Němců Čechy po roce 1945, "výměna" řeckého a tureckého obyvatelstva z Anatolie a Makedonie s Thrákií roku 1922), ale v Asii. Roku 1947 při dělení Britské Indie se za hranice nových států Pákistánu a Indie přestěhovalo/uprchlo nejméně čtrnáct milionů lidí a odhady, kolik lidí zahynulo při vzájemných pogromech sikhů, muslimů a hinduistů se pohybují mezi půl milionem až jedním milionem obětí krachu britského imperia.

migrace ethnická, stěhovavé měnění životního prostředí je součástí nomádského životní stylu vázaného na pastvu pro dobytek. Migrace celých kmenů a národů je součástí lidských dějin a jen málokdy nebývá spojeno s násilnostmi na původním obyvatelstvu (autochthonní). Koloniální velmoci stěhovaly kdysi na své plantáže pracovitější a ochotnější dělnictvo. Tak rozšířili Britové po planetě indickou populaci, která začátkem 21. století tvořila většinu nebo významnou menšinu na Mauritiu, Fidži, Trinidadu a Tobagu či v Guyaně. Podobně se šířila čínská populace.

Migrace židovská ve Středomoří byla z velké části spontánní, viz pod diaspora. Přitahovala velkoměstská centra (Alexandrie, Antiochie, Seleukeia, Řím). Římská kolonisace, usazování vysloužilců na dobytých územích, byla ve srovnání s diasporou nevýznamným středomořským ethnickým prvkem, zato v Galliích, Germániích, Hispániích, Africe a v Británii významným. V Asii mimo Středomoří byl římský živel rovněž kolonisačně činný, nikoli však o své vůli: Parthové a Peršané usazovali na svých územích desítky tisíc válečných zajatců a někteří se dostali až na čínská území, viz pod objevy.

Roku 1961 podepsala německá vláda dohodu o poskytnutí pracovních sil s Tureckem. Po ukončení zaměstnaneckých smluv v německých firmách se ale většina Anatolců, Turků i Kurdů, domů nevrátila a naopak se za nimi na základě německého zákona o sdružování rodin stěhovali jejich blízcí i vzdálení příbuzní. O padesát let později žily v osmdesátimilionovém Německu nejméně tři miliony anatolských muslimů. Do bývalých koloniálních metropolí Anglie a Francie za sociálními výhodami stěhovali občané nezávislých států, které byly dřívě součástí imperií, neboť jim to přímo zákon umožňoval. Soudí se, že v Holandsku žije stejně Surinamců jako v jejich jihoamerické vlasti. 

Mihran, perský rod panující v Ibérii§ 284+, jako královské jméno viz Meribanés

Mihrdat, Mehrdat§ viz Mithridátés

Michaél III., Michal, východořím. císař§ 264+

Michaél VII. Dúkas, východořím. císař§ 259+

Michránu, Mechránu, země kdesi v Médii§ 673

Míkájáhú/Míká-Jáhú§ viz Ma'achá (II.)

Míkál, Míkol, Míchál, d. Šá'úlova, manž. Dáwídova§ 1015

Mikalión z Alexandreie, s. Filónův, proxenos v Ath.§ 299

Zdali je jméno Mikalión jinou formou doloženého athénského jména Mikkalión, nebo jednou z podob hebrejského jména Míkáél, není zřejmé (srov. jméno jeho otce: Filón); v tomto případě by to byl první Žid vyznamenaný v kontinentální Helladě a Hellény vůbec (??).  

Mikeun či Hasa Mukin§ viz Pasa 

Mikinás z Rhodu§ 324 (Ol.)

Mikión z Athén§ 1. o. Mikióna a Eurykleida, 229; 2. b. Eurykleidův, předák démokratické strany, 229, 224, 217, 201; 3. arch. 150 - 148 (?), popř. 142 (?) 
Mikión z Boiótie§ 196 (Ol.)
Mikión z Euboie, nauarchos makedon. loďstva§ 322

Mikka z Élidy, d. Filodémova§ 271

Mikkalos z Klázomen, Alexandrův nákupčí, asi nauarch§ 323

Mikkiadés z Chiu, s. Melanův, o. Archermův, sochař§ 546

Mikkos z Dýmy, hypostratégos§ 219

Mikón z Athén§ 1. malíř, 470; 2. arch. 402

Mikrinás z Tarentu§ 352 (Ol.)

Mikronésie§ 4000

Mikyón, důvěrník Ménodórův, nauarcha Sex. Pompéia§ 38

Mikythos z Théb, přítel Epameinóndův§ 368

Mikythos ze Zanklé, poručník Anaxilových synů, s. Choirův§ 476, 473, 467

Mikythión z Chalkidy, s. Charidámův, prořímský politik§ 192, 171, 170

Milejha, Malajha, Mlejha, m. a archeolog. lokalita v Šardži v UAE§ 222

míles glóriósus (lat.), stratiótés filodoxos (řec.), „chlubný vojín“, postava z komédií, její původ (viz Adaios z Thrákie)§ 354

Mílátos§ viz Mílétos

Mílésios, seleuk. strat., velitel posádky v Damašku§ 86

Mílésios ze Smyrny, rhétór§ 347+

Mílétopolis, m. v Mýsii resp. Malé Frygii, později bíthýnijské§ 85, 63 

Mílétos, bájný ktistés Mílétu§ 1446

Mílétos, m. v kárské části Iónie, chet. Milawanda, Milawata, slabič. řec. Miratija, pův. zřejmě osada krétského Mílétu/vých. od Knóssu, dn. Balat v TR§ 2000, 1600, 1450, 1446, 1370, 1300, 1288, 1286, 1250, 1100, 1077, 756, 749, 716, 710, 700, 678, 676, 675, 670, 662, 657, 650, 647, 644, 640, 631, 630, 628, 623, 617, 611, 609, 600, 596, 585, 568, 560, 559, 556, 550, 525, 512, 510, 501 - 498, 496, 494, 480 - 478, 450, 444, 442 - 440, 415, 412, 411, 409, 407, 404, 389, 357, 350, 334, 329, 324, 313, 295, 286, 278, 276, 261, 255, 229, 225, 220, 200, 196, 191, 190, 188, 184, 182, 175, 167, 162, 160, 151, 146, 130, 100, 89, 88, 86, 81, 72, 63, 39, 36, 35, 10, 9-, 314+ 
M. založil prý s kolonisty z krétského Mílátu/Mílétu Diův syn s Európou Sarpédón, vládce Lyků (jeho vnuk padl pod Trojou jako Priamův spojenec), srov. více rok 1446; ktistem však byl jistý Mílétos a lokalita se předtím jmenovala Anaktoriá, Lelegeis a Pityúsa. Iónský M. zakládal své osady (75 n. 80) po celém Středomoří a Pontu, dokonce se prý stal métropolí jisté pobřežní kolonie jménem Ampé/Ampelóné v Rudém moři/Perském zálivu na severu dn. Saúdské Arábie n. v Súsiáně (později některá z Alexandrejí?), pokud násilné přesídlení po roce 494 Dáreiem I. lze nazvat klasickou kolonisací; podle starých chronografů trvala thalassokracie M. v polovině osmého století osmnáct let (756 – 738?).

Jméno mínójského města se stalo základem pro chet. označení Milawanda/Milawata. Mykénské město s hradbami mělo nepochybně velký podíl kárského/leležského obyvatelstva: založil ho roku 1286 Néleus z Pylu s Attičany, roku 1044 přišla nová vlna kolonistů, tentokrát pod Neileem, synem posledního athénského krále Kodra, který domorodce vyhnal. Rod kárských Branchiovců, Branchidai, udržel v Apollónových Didymách velekněžskou funkci. První hellénské velkoměsto žilo interně soustavnými spory zájmových skupin, obchodníků se statkáři, „boháčů“, jejichž strana se jmenovala Plútis, s řemeslníky a dělníky (Cheiromachá), cizí kupci (Foiníčané) s domácími atd.

Stará iónská metropole, kolébka filosofie, dala život mnoha hellénským koloniím, mnoha slavnými městům. Z jeho Lvího přístavu se plavily lodi hlavně do Černomoří a odtud na Kypr a do Foiníkie. Podle Hekataia sahaly mílétské businessové znalosti až do Indie a Skythie. 
Jemností proslula mílétská vlna, slavní byli mílétští zlatníci. Kolem roku 600, v době vlády tyranna Thrasybúla, jednho ze Sedmi mudrců, razil zřejmě jako první z hellénských států mince z élektronu s obrazem ohlížejícího se lva.

Po široké vymustrované ulici z přístavu na mílétské hlavní náměstí se jde kolem Delfínia, Apollónova chrámu ve městě. Odtud vycházela patnáct kilometrů dlouhá procesní cesta do Didym s Didymaiem, slavného Apollónova chrámu s vyhlášenou věštírnou. Na náměstí se v tržní dny obchodovalo s purpurově barvenou vlněnou látkou a s jehněčí kůží-pergamem, ceněným psacím materiálem nahrazující egyptský papyrus, který patřil mezi královské a pak císařské monopoly.

U náměstí vlevo při cestě od přístavu je dvoupatrové Nymfaion s velkou vodní nádrží, dar otce císaře Tráiána. Na protilehlé straně náměstí je velkolepá radnice. Jižní náměstí, největší z mílétských, měří 127 na 161 metr, a vstupuje se na něj slavnou patrovou tržní branou, která je už sto let v Berlíně.

Architekt 29 metrů patrové široké brány spojující hellénský sloupový vstup (propylaion) s římským obloukem a jevištní fasádou není znám. Postaveno snad roku 129 n. l. pro návštěvu císaře Hadriána. Přispěli bohatí patrioté. Za Iústiniána bylo městské centrum Mílétu opevněno a brána se stala součástí hradeb. V té době byl už jeho mořský přístav zanesen. Na přelomu desátého a jedenáctého století postihlo oblast zemětřesení a brána se ocitla v rozvalinách. Posloužila za stavební materiál tureckým vesničanům.

Theodor Wiegand poslal lodí v letech 1907 – 1908 do Berlína 1500 kusů kamene ve 533 bednách. V letech 1928 až 1929 byla mílétská brána složena. Za dobývání Berlína roku 1945 byla poškozena, roku 1953 skončily opravy. Od roku 2002 probíhá nová rekonstrukce užívající od začátku antických stavebních method. 

Milevum, Mileve, m. v Numidii, dn. Míla u Qusantíny v DZ§ 355+

Milid, Melid§ = Meliténé

Milichus, propuštěnec a zrádce§ 65+

Milinda§ = Menandros Bakterský

Milindapaňha (sg.), Milindapaňhá (pl.), tj. Milindovy otázky, indický buddhistický text neznámého autora o rozhovorech krále s mnichem Nágasenou, vznikl snad kolem roku 144§ 155

Z dn. sedmi knih jsou původním překladem ze sanskrtu  a prákrtu do páli pouze velké části prvních tří knih, které byly c. 420+ přeloženy do čínštiny; zbytek zřejmě vznikl po tomto roce na Cejlonu. 

milionář, slovo ve starých jazycích neznámé. Kdo chtěl mluvit o bohatém člověkovi, nemluvil o penězích, ale použil konkrétní součastníkovo jméno. Literáti odkazovali na stará jména jako Kroisos, Midás, perský král, nebo na bohatství egyptských králů, které Helléni a Římané znali jen v ptolemaiovském odlesku. Řečtina ani latina neměla pro milion jednoslovný výraz. Říman musel říci: tisíce desetkrát po stovkách, deciés centéna mília. Slovo milionář je z Francie 18. století, millionaire. Populatrity dosáhlo až na začátku 20. století v Americe. Při inflaci ale dnešní milionář musí mít milionů dvacet, aby vyrovnal kupní sílu tehdejšího milionu jednoho.

mílités comitátensés, vojáci pravidelné armády§ 327+

mílités límitáneí, vojáci sloužící na hranicích§ 327+

Milk-ilu, Milkilu z Gezeru, dyn.§ 1365, 1361 

milník, zlatý, v Římě, milliárius n. miliárius aureus§ 20

První dával podél cest stavět milníky C. Sempronius Gracchus, kameny po jednom tisíci dvojkrocích, mille passuum, pl. milia passuum, c. 1,5 kilometru. "Nultý", snad z pozlaceného bronzu, stával na Foru rómánu.

Milón z Épeiru§ 1. 281, 278, 277, 274, vojevůdce Pyrrha I.; 2. s. Filótery, vrah Déidameie II., ukončil vládu králů v Épeiru, 232
Milón z Krotónu, athléta, viz také siláci§ 532, 522, 510

Milón ze Sparty, harmosta§ 395 

Milónia Caesónia, manž. Gáiova§ 37+, 39+, 41+  

C. Milónius, senátor rodu plébéjského§ 87

Miltiadés z Athén, jméno příslušníků jedné aristokratické rodiny:§
Miltiadés I.§ arch. 664
Miltiadés II.§ arch. 659
Miltiadés III.§ 657, 566
Miltiadés IV., s. Stésagorův, b. Kimóna II.§ 566, 560, 546, 525, 524, 514, 489 
Miltiadés V., b. Stésagorův, s. Kimónův§ 560, 524, 514, 512, 510, 496, 493, 490, 489, 478, 412 
Vládce na Chersonésu, o. Kimónův, vítěz od Marathónu; jeho přilba, jak potvrzuje nápis, v níž bojoval roku 490 u Marathónu, byla nalezena mezi votivními dary v Olympii. Je to zřejmě nejstarší evropská věc, o níž víme, že ji užíval od jinud známý člověk.

stemma Miltiadů:

Miltiadés I. a Miltiadés II. (archonté let 664 a 659 mohou být jeden a ten samý?)

     |

Teisandros

     |

Kypselos alias Hippokleidés

     |                       | 

Miltiadés III.    Stésagorás I.

     | 

Miltiadés IV. + b.  Kimón

                      |                    | 

                     Stésagorás II.  Miltiadés V.

                                           |

                                           Métiochos + b. Kimón + ses. Elpiníké ∾ Kalliás

                                           |

                                           Peršané

 

Miltiadés§ 308, 307, o. Eurydiky/Euthydiky, vdovy po Ofellovi, manž. Démétria I.
Miltiadés ze Syrie(?), diplomat Démétria I.§ 158, 157

Miltiadés, řím. biskup-papež§ 48+, 313+ 

Milyas, gen. Milyady, též Milyá, vnitrozemský kraj a etnický svaz/commúne Milyadum s dnes nevymezitelnými hranicemi mezi Lykií a Pisidií s Pamfýlií, starý název pro celou Lykii, po  Attalovcích součást prov. Asia§ 333, 218, 188, 158, 81 

Miltó z Fókaie vulgo Fókais/Fóčanka, dc. Hermotímova, alias Aspásiá (II.), hetairá Kýra Ml. a Artaxerxa II., kněžka Anaity; jméno od hé miltos, červená rudka, asi "Růženka"§ 407, 404 

Miltokythés z Thrákie, pokladník Kotya I. a vzbouřenec§ 362, 361, 359

mímallones§ bakchy

mímámsá, ind. filosof. škola§ 200 a viz pod indické filosof. školy

Mimana§ viz Imna

Mimi-tari, vůdce banditů v Japonsku§ 70+

mímiamby, literární druh poetický, malé žánry běžného života; mímy jako dramatický žánr předváděl totéž na jevišti, herci hráli bez masek a ženské role hrály ženy; v Římě při mímech nejčastěji o floráliích herečky odhazovaly šaty - první strip-tease v evropské historii. Srov. sumersko-babylónský epos o sestupu Inanny-Ištary do podsvětí, kde bohyně musí odhazovat kusy oděvu. Kupodivu v sadě pohádek Tisíci a jedné noci, srov. pod Mesopotamia, je motiv svlékání ženy také zahrnut. Jistý Džúdar musí přemoci kouzla, aby se dostal k pokladu, a jedním z nich má podobu jeho matky, kterou musí donutit, aby se před ním svlékla do naha. Viz pod komédie a ženy, kde o císařovně Theodóře.

První novověké strip-teasové představení se odehrálo 9. února roku 1893 v pařížském podniku Moulin Rouge, kde se na plesu umělců svlékla jedna modelka. Dostalo se jí za to pokuty jednoho sta franků: následovaly nepokoje v Latinské čtvrti, které musela uklidňovat armáda§ 50

Mimnermos z Kolofónu, elegik§ 632 a viz s. v. lyrika

mímos, mímus§ viz komédie

Min, Menu, ochranný bůh mj. výprav Východní pouští v ET ztotožňovaný s Pánem§ 2170, 1998, 6+, viz v Bohové a jejich svátky xv. a srov. theoforní jména 

Min, m. ve státu Sung§ 637

Min z Čchi, k.§ 1. Min I., 671; Min II., 288, 286 - 284

Min z Lu, vévoda§ 662

Min ze Sungu, vévoda§ 1. Min I., 683; 2. Min II., b. Chuana I., 651 

Min z Ťin, vévoda§ 705

Min-jüe/Minyue, nechanský stát na jihu Číny§ 112

Min-ti/Mindi§ viz S'-ma Je

al-Míná, mí. na Orontu v dn. turecké provincii Hatay, snad hellénské Poseideion (?), které založil Amfilochos, s. Amfiaráův§ 1000, 750 a srov. pod Poseidion
Hellénské emporion/enoikisma leželo na území aram. království Unqi (Pattin). Je možné, že Poseidéion/Poseidion, dn. Rás al-Basít v provincii Hatay, ležící dvacet kilometrů jižně od al-Míná, u Poseidónova mysu, je shodné s místem, kde stál v seleukovské době slavný Poseidónův chrám, a bylo jiným „mykénským“ emporiem, jehož ruiny zmizely až v posledních dvou staletích. V tom případě hellénský název pro al-Míná neznáme. Jméno lokality je novodobé, dal mu ho ve 30. letech 20. století archeolog Leonard Wooley (arab. "přístav"). Padesát kilometrů jižně od Poseidéia leželo emporion, dn. Tell Súkás n. Bulda („Paltos“), zřejmě také osídleno podle množství keramiky původně kolem roku 850 z Euboje, zničena c. 675 a po obnovení definitivně vyvráceno asi Babylónci roku 586 (?).

Minácius§ viz Staius M.

Mínájové, Mínajové, arab. Ma’ín, řec. Minnaioi, lat. Mínaeí, jihoarabský národ či kmenový svaz s centrem v Qarnáwu, řec. Karna v prov. Džauf na sz. YMN§ 400, 343, 311, 160

minaret§ viz pod věže a Mesopotamie

mince, platidla, mincovnictví, měna, vzpoura mincovníků§ = ražba mincí

Mincius, ř. na severu Itálie, dn. Mincio§ 197

Mindaros ze Sparty, nauarchos§ 411, 410

Mindia Matidia, Matidia ml., dc. Salónie Matidie s L. Mindiem Polliónem n. Balbem, vn. Ulpie Márciány§ 41+

Mindius Marcellus, celé jméno neznáme, Octaviánův přítel a velitel části jeho flotily§ 36

L. Mindius Pollió, procos. Bíthýnie§ 41+

L. Mindius Balbus, procos. Bíthýnie, snad b. předešlého§ 41+

Mindyridés ze Sybary§ viz pod otroci

Mindžedef, Min-džed-ef, n. Džedefmin, s. Chufua n. Kawaba ze Čtvrté dyn.§ 2589

Minerva§ viz pod Athéna

Minerva Chalcidica, Minervium, chrámek na Mártově poli§ 80+, 86+

Minervia, Minervium§ viz Skyllétion

Minervin mys/předhůří, prómontórium Minervae, mys v Kampánii oproti Capri§ 182

Minervina, milenka n. choť Cónstantína I., m. Críspova§ 293+, 307+, 316+ 

ming ťia§ viz čínská filosofie 

Ming Jou, chanský generál§ 112

Ming-tchiao/Mingtiao, m. v centrální Číně§ 1760

Ming-ti/Mingdi, rod. jménem Čuang, císař východochanský§ 57+, 75+, 88+  

Ming-ti z Wej§ viz Cchao Žuej/Cao Rui  

Ming, císař z Ťin§ viz S'-ma Šao/Sima Shao  

Minchaef§ viz Chaefmin

Minchimmu ze Šamsimuruna, k., srov. Menachem§ 701

ministr§ viz písař
Cn. Minicius Faustínus§ 1. cos. suff. 91+; 2. cos. suff. 117+, adopt. o. následujícího  

Cn. Minicius Faustínus Sex. Iúlius Sevérus, adopt. s. předešlého§ cos. suff. 127+, legát 131+, 132+   

C. Minicius Fundánus§ cos. suff. 107+, 123+  

L. Minicius Nátális§ cos. suff. 106+ 

L. Minicius Nátális Quadrónius Vérus§ cos. suff. 139+ 

Minicius Opímiánus§ cos. suff. 155+ 

Minius, ř., dn. Minho/Miño v P a E§ 137

al-Minjá, m. v ET, jižně od Káhiry, staré Menat Chufu§ 1928 a viz Baní Hasan

Minnanaios z Uruku§ viz Artemidóros z Uruku 

Minnefer, Min-nefer, wezír Páté eg. dyn§ 2498

Minnión, důvěrník Antiocha iii.§ 192, 190

Minnión z Iasu, s. Theodota, b. Gorgův§ 324

Mínóá, mys před Megarami a Nísaiou§ 427
Mínóá na Amorgu, m., dn. ruiny nad vsí Katapolou§ 227, 100 

Mínóá, Mínóé, m. na jihozápadu Sicílie, později nazývaná Hérákleia Mínó᧠= Hérákleia Mínóá
Mínó᧠= Gaza v Palaistíně

Mínójci, moderní označení pro nositele krétské bronzové kultury§ 5300, 2000, 1567 a viz pod kultura mínójská  

Minón z Athén§ 400 (Ol.)

Mínós, k. na Krétě, s. Dia s Európou, manž. Pásifay§ 1700, 1462, 1450, 1446, 1400, 1060, 99, 144-, 68+

Mínótauros, krétská masožravá obluda, s. Pásifay s býkem§ 1450

Minturnae, Menturnae, m. Ausonů v jižním Latiu, dn. Minturno; v jejich okolí na řece Líris měla dubový háj věštící nymfa Maríca§ 340, 295, 138, 88-, 41+ 

Minúa§ viz Menúa

Minucciano, novodobá obec u Pís po cos. Q. Minuciovi Thermovi§ 193

Minucia, popravená vestálka§ 337

Minuciánus§ viz Minúkiános z Athén

Minucius, navrhovatel zákona, celé jméno není známo§ 91

Cn. Minucius, praet.§ 43

L. Minucius Basilus§ 1. bohatec, 55, 43; 2. caesarovrah, 55, 43

Minucius Rúfus (jméno neznáme), nauarch§ 88

Cn. Minucius, žalobce§ 66

Q. Minucius, praet.§ 163

Ti. Minucius, praet.§ 180

M. Minucius Augurínus§ cos. 497, 471

P. Minucius Augurínus§ cos. 492

Ti. Minucius Augurínus§ cos. 305

L. Minucius Basilus, legát, praet. 45, caesarovrah§ 45

Q. Minucius Esquilínus§ cos. 457

L. Minucius Esquilínus Augurínus§ cos. 458, praef. annónae 440 a 439

M. Minucius Félíx, autor raněkřesť. spisku/dialogu Octávius§ 230+

L. Minucius Myrtilus, zbil Púny§ 188

Minucius Pacátus§ viz Eirénaios z Alexandreie

L. Minucius Rúfus§ cos. ord. 88+ 

M. Minucius Rúfus§ 1. cos. 221, mag. equ. 217, 216; 2. b. Q. Minucia Rúfa, 117, cos. 110, 108, 114

Q. Minucius Rúfus§ 1. cos. 197, 196, 174; 2. b. M. Minucia Rúfa, 117

T. Minucius Rúfus, legát§ 171

M. Minucius Thermus, propraet.§ 81, 79

Q. Minucius Thermus§ 1. 202, 195, cos. 193, 191, 188; 2. legát Valeria Flakka, 85, tr. pl. 62, c. 53 praetor, pompéján a antoniovec, 35

T. Minucius Vettius, jezdec, král kampánských otroků§ 104

M. Minucius, tr. pl.§ 351

M. Minucius§ viz quaestórés, identický s M. Minuciem Augurínem (?), viz výše

Minúkiános z Athén st., vlastně M. Iúnius Minúciánus, sofista, autor učebnice řečnictví a řečnických cvičení, s. sofisty Níkagory (I.), vn. Mnésaiův§ 161+, 200+, 264+, 300+   

Minúkiános z Athén ml., rhétór, s. Níkagory st.§ 200+

Minúkios Pakátos§ viz Eirénaios z Alexandreie

Minúros§ Níkorontés

Minusinsk§ viz Ťien-kchun/Jiankun

Minyové, šedá keramika§ 2200, 2000, 1800, 1275   

Minyové, Minyai, aristokratický pomínójštělý pelasgický či protohellénský (?) rod nebo foinícký klan. Název podle krále v Orchomenu jménem Minyás, údajně prvního stavitele kopulovitých podzemních pokladnic, jehož vnukem byl argonaut Iásón. Pelasgové vypudili ty z Minyů, tj. v této souvislosti potomků plavců na Argó, kteří se usadili na Lémnu, srov. pod Helléni. Vyhnaní Minyové se kolem roku 650 uchýlili do Lakedaimonu, kde byli přijati s plnými právy občanskými. Po čase prý ale způsobili nějaké rozbroje a byli Dóry vyhnáni i odtud (kolem roku 640?). V Táygetu se rozdělili: část Minyů odplula s Thérou roku 640 či 639 na ostrov Kallisté (předtím se jmenoval Strongylé, „kulatý“), který se pak jmenoval Thérá, a založili tu spartskou osadu. Do této doby na ostrově po osm generací (tj. cca. 240 let) již žili Foiníčané a sám Thérás jako potomek Kadmův patřil k rodu foiníckému.

Druhá část Minyů vypudila v jižní Élidě tamní Paróreéty a Kaukóny, rozdělila se na šest dílů a Minyové založili města Lepreon, Makistos, Frixai, Pyrgos, Epion a Núdion. Za života Hérodotova ale byla většina těchto sídel již vyvrácena Élejskými (konec minyjského státu v jižní Élidě: cca. roku 460)§ 2000, 1275, 631

mír, všeobecný mír u Hellénů§ viz eiréné

Mira, západoanatolská země, pozdější Kárie (?), součást Arzawy, snad na jihu sousedící s Luqqa/Lykií§ 1370, 1326, 1325, 1317, 1300, 1288, 1250   

Mirdut, manž. Bábakova, m. Šápúrova§ 208+

Mirgissa§ viz Iqen

Mirhavan, Mrhavan, k. v Albánii§ 371+

Mirian, vládcové v Ibérii§ viz Meribanés

Mirvan§ viz Meribanés

Mirvanoz z Persie, regent v Ibérii§ 284+

Misagenés, s. Masinissův, b. Masgabův a Gulussův, princ numidský, nikoli ale korunní§ 172-171, 168

Misdeos§ viz Bazodéo

Misdés z Karthága, vyslanec§ 149

Mísellén, hellénožrout§ 480, 412

Mísénum, mys a m. v Kampánii u Puteol, proslulé villami řím. bohatců a vedle Ravenny jako hlavní přístav válečného loďstva, dn. Miseno§ 121, 96, 69, 39-, 14+, 23+, 37+, 49+, 52+, 62+, 64+, 65+, 77+, 79+      

Jméno má po Hektorově trubačovi a Aineiově druhu Mísénovi, který tu byl pohřben. Podle jiné tradice to byl jeden z druhů Odysseových.

Misgolaidás ze Sparty§ efor epón. 411

Misgolás z Peiraiea, chlípník§ 343 

Misiché, m. v Mesopotamii, přejmenována Šápúrem na Pírúz/Peroz Šápúr, "Vítězný Š.", z toho zkomoleně lat. Pirisabora, řec. Bérsabóra (asi sg.), dn. Fallúdža (?) n. al-Anbár v IRQ§ 244+, 259+, 363+  

mísodémos, "antidémokrat" v Athénách§ 461

Mispá, m. v Iúdaji, bibl. řec. Massébath, lat. Maspha, "Hlídková věž"§ 587

Misr§ viz Egypt

mistr dipylský, srov. pod malířství§ 770

Mississippi, spolkový stát Spojených států§ pravěk

míšenec, geórás, v Iúdaji§ 65

Mišime§ viz Pašime 

Míšmá (hebr. tvar), severoarab. kmen§ 689

Mita, chet.§ viz Midás

 

Mita, Mitaš z Pachchuwy, dyn.§ 1460 

Mitanni§ = Chanigalbat

Mitharos, strat. Mithridáta Eupatora (srov. Mithraás?)§ 90, 73

Mithra, též Mithrás, sanskrit. Mitra, indo-íránský bůh světla a dobra, Slunce, ústřední postava mithraismu, cesty ke spasení duše pomocí několika stupňů zasvěcení v mystériích. První zmínka je je z véd doby kolem roku 1400. Kult byl za principátu po několik staletí konkurencí palestínskému křesťanství§ 2078, 1830, 404, 132, 100, 69, 67-, 166+, 183+, 190+, 360+   

Mithraás z Parthie (?), stratégos (srov. Mitharos?)§ 90

Mithrádatkart§ viz Nýsa

Mithradátés nebo Mitra- (formy starší), Mehrdat, Mihrdat§ = Mithridátés, podoba pozdější

Mithrénos, Mithrénés, satrapa Armenie§ 334, 331

Mithrés ze Syrie, vlastně Mithrás, Lýsimachův dvořan§ 281

Mithridáteion, Mithridátion, pevnost Trokmů v Galatii§ 107, 64

Mithridátés, Mithradátés z Médie (?), satrapa, s. Údiastův§ 409

Mithridátés z Persie, Kýrův pokladník, hebr. Mitrdat§ 538

Mithridátés n. Aspamitrés z Persie, eunúchos a královrah Xerxa I.§ 465

Mithridátés z Persie, v bitvě zabil Kýra Mladšího§ 401

Mithridátés z Pergamu, syn Menodotův a Adobogióny Galatské; jako bosporský k. Mithridátés II.§ 88, 48 - 46

Mithridátés z Efesu, propuštěnec (?) Augustův§ 4

Mithridátés, satr. Mariandýnů a Mýsů, s. satrapy Ariobarzána, o. svého nástupce Ariobarzána§ 362 (identický s Mithr. I. "Pontským"?)

Mithridátés, Mithradátés (na mincích), jméno několika pontských králů perského původu:§
Mithridátés I.§ 370, 362 (možná jiný M.?), 302, 249, o. Ariobarzána I.
Mithridátés II., vládce v Kiu§ 337, 302, 249, 169, syn Ariobarzána I.
Mithridátés III. Ktistés§ 302, 296, 281, 280, 272, 266, 249, 190, syn Ariobarzána, bratra Mithridáta II., vn. satrapy Mithridáta
Mithridátés IV. Filopatór Filadelfos§ 302, 249, 242, 236, 222, 220, 190, 183, 79, syn Ariobarzána II. (n. Mithridáta III.?), o. Farnaka I. a Mithridáta V.
Mithridátés V. Euergetés§ 302, 249, 180, 169, 162, 155, 132, 130, 129, 126, 121, 116, syn Mithridáta IV., b. Farnaka I., o. Mithridáta VI.
Mithridátés VI. Eupatór Dionýsos§ 700, 302, 249, 253, 208, 195, 181, 167, 162, 132, 126, 121, 118, 112 - 110, 108, 107, 103 - 96, 94 - 78, 75 - 66, 64, 63, 56, 48, 45, 38, 16, 14-, 17+, 41+, 54+   
Mithridátés VII. Chréstos§ 112, 111, 108, b. Mithridáta VI.
Mithridátés (VIII.)§ 86, 85, 83, syn Mithridáta VI.

Mithridátés ze Syrie, Seleukovec, bývá též pokládán za Antiocha IV. zamlada§ 222, 197 - 195, syn Antiocha III.
Mithridátés I. Armenský, Mihrdat I., k. Armenie, b. ibérského k. Farasmana I.§ 1+, 35 až 37+, 41+, 51+, 54+, 58+   

Mithridátés I. Ibérský, Mirdat, k. v Ibérii, s. Farasmanův, b. Amazaspův, M. Filokaisar Filorhómaios, o. Amazaspa I.§ 58+, 60+, 75+, 106+ 

Mithridátés II., s. Bakúria I., k. Ibérie§ 185+, 265+ 

Mithridátés III., s. Aspakúra II., k. Ibérů§ 361+

Mithridátés Kappadocký§ = Ariaráthés V.

Mithridátés ze Sófény (= Západní Armenie)§ 181, 180, 162, mohl by být identický s Mithridátem ze Syrie!
Mithridátés z Parthie zvaný Sinakés, stratégos Mesopotámie§ 88

Mithridátés, jméno několika parthských králů:§
Mithridátés I.§ = Arsakés VI.
Mithridátés II.§ = Arsakés IX.
Mithridátés III.§ = Arsakés XIII.

Mithridátés, jméno několika kommágénských králů:§
Mithridátés I. Kalliníkos§ 96
Mithridátés II.§ 69, 38, 31
Mithridátés III. Epifanés, manž. Iotapy Médské§ 29, 20, 17+

Mithridátis z Pontu, d. Mithridáta VI.§ 63

vládcové na Bosporu Kimmerijském:

Mithridátés I. = Mithridátés VI. Pontský

Mithridátés II. Pergamský, nominálně§ 47, 46-

Mithridátés III., k. na Bosporu Kimerijském, s. Aspúrgův s Gépaipyridou Thráckou, b. Kotya I. Bosporského, jako řím. občan Ti. Iúlios Filogermánikos Filopatris§ 38+, 41+, 45+ 

Mithrobarzánés z Persie§ 1. tchán Datamův, zrádce tzv. povstání satrapů, 378; 2. Tigránův vojevůdce, 69

Mithrobúzánés ze Sófény, dynasta§ 162
Mithrobúzánés z Persie, satrapa Kappadokie (nebo hyparchos)§ 334

Mitikti z Ašdodu, k.§ 701

Mitinti z Askalónu, k., o. Rúkibtua§ 732  

mitr᧠viz móda

Mitrobatés, Mithrobatés z Persie, per. satrapa Evropy§ 526, 522

Mitróstés z Médie (?), s. Hydarnův, b. Tertuchmův§ 409 

 

Mittannamuwaš z Chatti, guvernér Chattuše§ 1300

Mitys z Argu, zavražděný politik§ 392 

Miwo, Miwoče§ viz Šenrab Miwoče

Mixtekové, Mixtec, čti Mištek, národ v Mexiku§ 1800, 500

Mizpá/Micpá, m. u Jerúsaléma, "Strážní věž/řec. Pyrgos", sídlo babylónské a perské provincie júdské, dn. snad Tall an-Nasb᧠587

Mjanma, č. často Myanma, angl. Myanmar§ viz Barma

mládí, mladí, děti u moci§ viz dlouhověcí, makrobioi

Mlejha§ viz Milejha

mléko, snášenlivost§ 5999, 1800, 1300  

mlýn, mylé, lat. molae, větrný mlýn; v Levantě stavěny od druhého tisíciletí. Vodní mlýn/hydromylos, hydroméchané je vynálezem hellénistickým z Hellady§ 127+ 

V 18. století stálo po celé Evropě na dvě stě tisíc větrných mlýnů. Mletí obilí za průmyslové revoluce přešlo z vodních a větrných mlýnů na výkonnější parní a elektrické. Roku 1888 Američan Charles Brush předvedl v Clevelandu, Oh., první větrníkové zařízení na výrobu elektrického proudu z větru. Roku 2003 bylo Německo zemí s rekordním počtem větrníků vyrábějících státem silně subvencovanou elektřinu: mělo 15387 mlýnů shromažďovaných na venkově a v pobřežních vodách do obludných „parků“. Roku 2004 byl postaven nejvyšší mlýn o 180 metrech, jeho tři listy mají v délku 63 metrů, celý váží 240 tun a jeho výkon má celoročně zásobovat šest tisíc rodin elektřinou. Nejdelší listy má však větrník postavený roku 1981, rovných sto metrů.

mlynář, pístor, první podnikatel v Římě§ 168

mnáieion, mnáieia (pl.), mince v hodnotě jedné miny, ptolemaiovská mince§ 259, 217 a viz v přílohách oddíl míry & váhy

Mnásagorás z Messénie, s. Mantikratův, důstojník§ 208

Mnásalkés ze Sikyónu, elegik a epigrammatik§ 300

Mnáseás z Argu, promakedonský politik§ 344

Mnaseás z Bérýtu, rhétór§ viz s. v. rhétores

Mnáseás z Fókidy, poručník strat. autokratóra Falaika, o. Mnásónův§ 356, 352
Mnáseás z Kitia, o. Zénónův§ 260

Mnáseás z Pater n. Patar, geógraf, mýthograf§ 195 a srov. pod dějepisci (2) a diasporá 

Mnáseás z Rhodu, démagógos a velitel loďstva v bitvě u Myndu§ 42

Mnásiadés z Argu, populární zápasník a o. strat. Kypru a vysokého ptolemaiovského činovníka Polykrata§ 203

Mnásibúlos/Mnésibúlos z Elateie, bojovník s Kostóbóky a epónymní olympioník§ Ol. 161+, 170+  

Mnásilochos z Athén§ = Mnésilochos
Mnásilochos z Akarnánie, protiřímský, prosyrský politik§ 191, 189

Mnásiklés z Athén§ = Mnésiklés
Mnásiklés z Kréty, žoldnéřský důstojník§ 322

Mnásippos z Koróneie, prořímský kolaborant v Boiótii§ 167, 159
Mnásippos ze Sparty, vojevůdce§ 374, 373

Mnásistratos z Andanie, činovník§ 23+

Mnásón z Boiótie§ boiótarchos 218

Mnásón z Fókidy, otrokář, s. Mnáseův§ 356, 352


Mnémón z Hérákleie Pontské§ 330

Mnésaios z Athén, s. Minúkiána (I.) a Salvie, o. sofisty Níkagory a děd Minúkiánův, sofista§ 161+, 200+ 

Mnésalkos z Délu, s. Telesarchidův, finančník§ 286

Mnésareté z Thespií§ = Fryné

Mnésarchos z Athén, stoik§ 103

Mnésarchos ze Samu, o. Pýthagorův§ 570

Mnésarchos, ptolemaiovský byrokrat§ 222

Mnéseidés z Athén§ arch. 232 (?) 

Mnésiás alias Spintharos z Tarantu, o. Aristoxenův§ 370

Mnésibúlos z Elateie§ viz Mnásibúlos 

Mnésilochos z Athén§ 1. arch. 411; 2. jeden ze Třiceti, 404

Mnésidémos z Athén§ arch. 298, strat. 286 

Mnésigeitón ze Salamíny, prý jako první postavil pěti a desetiřadou loď§ 704

Mnésiklés z Athén, architekt a stavitel Propylají§ 437

Mnésimachos, obdarovaný Antiogem I. pozemky§ 306

Mnésiptolemé, dc. Themistokleova, kněžka Kybelina§ 464

Mnésiptolemos, historik, o. básníka Seleuka§ 197

Mnésis, hetairá v Alexandreji§ 276

Mnésitheidés z Athén§ 1. arch. 457, 458; 2. jeden ze Třiceti, 404

Mnésitheos z Athén§ arch. 155

Mnéstér, herec pantomímů v Římě, jeden z milenců Messalíniných§ 12+, 41+, 43+, 47+, 48+     

Mnésteus alias Erós, zlotřilý tajemník Auréliánův§ 275+

mnich, mniši, křesťanští a buddhističtí, monachos, monachátus, mnišství, monacheion, monachíum§ 305+, 373+ a viz pod křesťanství

O klášterech viz tam a srov. pod terorismus a buddhismus. Ve východořímské novele/románu z indického prostředí Barlaam a Iosafat, jehož autorem je snad syrský křesťanský klerik a mnich Ióannés Damaskénos, se v křesťanských reáliích převypravovává život Buddhův.

Mnišství křesťanské, koinobion, coenobium, pochází z egyptské Thébaidy a jeho šiřitelem a stavitelem prvních klášterů byl Pachómios/Pakhome (+ 346, viz rok 305+). Země vynikala náboženským fanatismem odjakživa, nikoli až za monotheistů. Znesvěcení kultovních zvířat jednotlivých nomů vedla k válkám již ve velmi starém Egyptě, za neúmyslné zabití kočky byl lynčován jistý Říman, viz rok 88.

Mnišskou zásadou rozdat všechno chudým ožebračili všechny (kromě několika vybraných – esence novodobého bolševismu). Vyhlášeným ideologem jejich nesnášenlivosti, terorismu, militantního monotheismu a současně vojenské poslušnosti byl archimandrités, opat, Bílého kláštera v Thébaidě Šenúte, který se dožil 118 let (zemřel roku 466). Křesťanská agresivita se opírala o zásadu ideologa Augustína „Coge intráre, přinuť je vstoupit“, rozumí se do církve (podle novozákonního místa v euangeliu Lukášově "anankason eiselthein, hina gemisthé mú ho oikos, lat. compelle intráre ut impleátur domus mea/donuť je vstoupit, aby se naplnil můj dům".

V západní Deltě se střediskem poustevnických mnichů se  ve 4. století stala lokalita Nitria jižně od Alexandrie (konec mnišského osídlení přivodili až muslimští Arabové). Její hvězdou a hlavou pěti tisíc erémítů byl po Makariovi Egyptském jeho žák, mnich Euagrios z Pontu (narozen u Amasie, + 399 v Egyptě), který první křesťanům formuloval smrtelné hříchy. Bylo jich nejprve osm a dával je dohromady s Ióannem Kassiánem (rodem z kraje jižně od ústí Dunaje, provincie Scythia Minor; č. Jan Kassián n. Jan z Massilie, kde roku 435 zemřel), který je rozšířil na západ říše. Na Kassiána se o století později odvolával Benedikt z Nursie (+ 547, viz zde níže). Euagrios psal o mnišství v knihách Monachos é peri praktikés/Mnich aneb o skutečném životě, Gnóstikos, Antirrétikon, Prognóstika problémata (bylo jich šest set), věnoval též knihu zbožným pannám.  

Oddíly fanatických protipolytheistických i protižidovských egyptských mnichů využil agresivní alexandrijský patriarcha v letech 412-444 Kyrillos. Jeho úderky v Egyptě dorazily zbytky antiky, zavraždili učitelku filosofie/novoplatonismu, matematičku Hypatii roku 415. V celé církvi zdvihl prudký vítr sporů, když se začal hádat s Nestoriem z Germánikeie, který neuznával paní Marii za bohorodičku a vyrobil z něho „nestoriána“. V Konstantínopoli v boji proti nestoriánům uplácel lidi od dvora a z kléru.

Monotheistická ideologie něco stála: rozdával dárky ze slonoviny, drahé látky, pštrosí pera, peníze nejméně sto solidů až dvě stě liber zlata (= 65 kilogramů), takže si od něho vzal sto liber zlata i nejvěrnější Nestoriův přítel. V Konstantinopoli prý Kyrillos „investoval“ 1500 liber zlata (= 490 kg). Dosáhl svého, konstantinopolský patriarcha, tedy d. f. jeho nadřízený, Nestorios, resignoval, odešel do kláštera, pak do vyhnaství. Kyrillos je v pravoslavné církvi světcem, u katolíků od roku 1882 „doctor ecclesiae“. Srov. pod terorismus.

Za „otce“ západoevropského mnišství je křesťany pokládán Benedictus z Nursie (c. 480-547), kterého dokonce vydávají za „patrona“ Evropy. Jeho forma mnišství není ryze asketická, ale účelová: órá et labórá, „modli se a pracuj“, bylo jeho heslo. Po něm se jmenují mnišské řády benediktinů a benediktinek. Jeho prvním oslavovatelem byl aristokratický mnich-papež Gregorius/Řehoř I. (srov. pod křesťanství). Kolem roku 1350 bylo v Evropě více než čtyři tisíce klášterů.

Zůstane kuriositou dějin, že právě mniši v klášterech západu i východu po staletí opisovali staré autory, kteří jim museli být hodně proti srsti. Východní křesťanské mnišství doprovázela ikonodúlie, uctívání obrazů, opakem byla ikonoklastie, obrazoborectví. Ikonoklasté násilně v kónstantínopolském hippodromu ženili mnichy s mniškami. Po konečném vítězství ikonodúlů roku 843 za císařovny-vdovy Theodóry byla všechna díla ikonoklastů, včetně císaře Kónstantína V., spálena.

Jeptišky u křesťanů doloženy již roku 358. Perský král Šápúr I., Sápórés, se před Amidou zmocnil mimo jiné panen křesťanským rítem zasvěcených, a nedotkl se jich.

mnohoženství§ viz polygamie a křesťanství