Çatal Höyük, Çatal Hüyük, Çatalhöyük, "Vidličkový vrch", archeolog. lokalita v TR u Ikonia§ před 6000 (2), 5300  

Č'/Zhi, mýth. čín. císař§ 2637

Č', místo exilu císaře Liho§ 879

Č'/Zhi, nomádi na severu Číny§ 719

Č´-č´ze Siung-nu, kníže Hunů (pinyin: Zhizhi)§ 53, 36-, 311+ 

Č'-fen/Zhifen ze Sia-kuo, jako císař Che-lien Ting/Helian Ding§ 311+

Č'-ti/Zhidi, chan. císař, rod. jménem Liou Cuan/Liu Zuan§ 145+  

Čad, Čadské jezero§ pravěk, před 6000, 2283, 800 

čaj, camellia sinensis, vynález§ 3000, 2737 a viz kuchyně (3)

Čajhepimu, Čahepimu, Tjaihepimu/Tjahepimu, s. Nektaneba I., b. Tachóa, o. Nektaneba II.§ 360

Ča-ling, tib. Gjaring, jez. v prov. Čching-chaj, kterým protéká Žlutá řeka§ 221

Čampa, stát. útvar Čamů v Indočíně; čín. Lin-i/Lin-Yi, vietn. Lâm Ẩp§ 500, 175-, 192+ 

Čamové, národ austronéský či malajo-polynéský, migroval asi ve druhém až prvním století př. n. l. z Bornea do jižního Vietnamu do delty Mekongu (kultura Sa Huỳnh). Čampskou konfederaci, která vznikla po protičínském povstání roku 192 n. l., tvořilo pět hinduistických knížectví Indrapura, Amaravati, Vijaya, Kauthara a Panduranga s ústředním hlavním městem Vijaya/Vijayapura v dn. středovietnamské provincii Bình Định a trvala do roku 1697, kdy se definitivně stala vietnamským vasalem. V provinciích Ninh Thuân a Bình Thuân v 36 vesnicích u měst Phan Ranh, Phan Ri a Phan Thiet žilo kolem roku 2001 na šedesát tisíc Čamů.

Čampa, hl. m. státu Anga v IND§ 600

Čan, ka. Sobekhotepa IV. ze Třinácté dyn.§ 1730, 1720 

Čánakja z Taxil, Čandraguptův rádce a generál§ 321, 297

Č. byl bráhman, který měl předurčeno, aby vládl, nikoli však přímo. Pro Čandraguptu sepsal politologickou příručku o patnácti „knihách“ o tom, jak řídit stát, hospodářství, válčení a diplomacii Arthašástra, č. asi "Pojednání o vládnutí". Jako autor používal jména Kautilja/Kautilíja a Višnugupta. Dostal přízvisko indický Machiavelli.

Čanču Daro, archeolog. lokalita v Sindhu s m. indské civilisace§ 1800

čandi, angl. candi, cundi§ viz stúpa

Čandragupta Maurja§ viz Sandrokottos

Čandragupta I., zakladatel dynastie Guptů v Dóábu, s. Ghatotkačův, o. Samudragupty§ 320+, 335+

Čandragupta II., k., s. Samudragupty, b. Rámagupty, o. Kumaragupty I.§ 375+    

Čanefer, Amunův kněz, s. Nesipaherenmutův, manž. Isetemcheby, dc. Psúsenna I., o. Pinudžema a Mencheperrea (oba bez dynast. ozn.)§ 1075

čan-kuo/Zhanguo, "válčící státy", období čín. dějin, čan-kuo š'-taj/zhanguo shidai, dokumenty válčících států§ 469, 453, 403, 221

Čang/Zhang, milenka a vražedkyně ťinského císaře Siao-wua§ 372+

Čang/Zhang, šan-jü Hunů, syn Chu-chan-siea II., trůnním jménem Chu-je-š' Čou-chou Ti/Huyeshi Zhouhou Di, o. Süanův§ 55+, 85+  

Čangové, vládní klan ve státu Dřívějších Liangů§ 316+

Čang-i, hl. m. Severních Liangů v prov. Kan-su§ 304+

Čang-ti/Zhangdi, rod. jménem Liou Ta/Liu Da, s. Mingtiho, císař§ 75+, 88+, 145+, 168+     

Čang An-š'/Zhang Anshi, generál§ 74

Čang Ao, k. v Čao§ 200

Čang Čchang/Zhang Chang, chanský generál§ 61

Čang Čchien, vojevůdce, diplomat a cestovat§ 139, 128, 126 

Čang Chan/Zhang Han, generál čchinský, k. Jongu§ 207, 206

Čang Che/Zhang He, vychovatel dvou korunních princů§ 74

Čang Cheng/Zhang Heng, astronom, matematik, vynálezce, literát, zeměpisec§ 335-, 132+

Čang Chuan/Zhang Huan, Chuanův generál§ 145+ 

Čang Jan/Zhang Yan, císařovna§ 191, 188

Čang Liang/Zhang Liang z Chanu, šlechtic a spiklenec§ 230

Čang Liang, b. okultisty Čanga Ťiaa a Paa, revolucionář§ 184+

Čang Pao/Zhang Bao, b. Čanga Ťiaa a Lianga, revolucionář§ 184+

Čang Siu/Zhang Xiu, chanský protektor na dvoře hunských vládců§ 172+ 

Čang Ťiao/Zhang Jiao, okultista a vůdce taoistické sekty, revolucionář, b. Paův a Liangův§ 184+

Čang Žang/Zhang Rang, vůdce kliky palácových eunúchů§ 189+

Čanuni, Ča-nu-ni z Egypta, armádní písař z Osmnácté dyn.§ 1482, 1425 

Čao/Zhao, údělné království státu Ťin (dř. Wej)§ 290+

Čao-wang z Čou, císař§ 1053

Čao/Zhao, čín. císař dyn. Chan§ 128, 87, 75, 74

Čao/Zhao, čín. stát povstavší z Ťin§ 453, 441, 403, 333, 332, 329, 298, 296, 285, 280, 270, 258, 247, 239, 230, 228, 209, 200 

Čao/Zhao, dva ze "šestnácti států", Dřívější/Chan a Pozdější/Chou§ 304+, 325+, 342+, 344+, 350     

Čao/Zhao, císařská souložnice Wuova, m. chanského císaře Čaoa§ 91, 87

Čao z Čchi, rod. jménem Pchan, jiný od Siaoa I., rod. jménem Čao, s. Chuana z Čchi§ 645, 643, 633, 613  

Čao z Čengu, rod. jménem Kung-c' Chu, vévoda§ 701, 698, 695

Čao I. ze Sungu alias Čchu-ťiou, vévoda§ 620, 619, 617, 611

Čao, klan v Ťinu§ 621   

Čao Cchuej/Zhao Cui z Ťin, ministr§ 630

Čao Čan/Zhao Zhan z Ťin, vojevůdce§598

Čao Čchuan/Zhao Chuan z Ťinu, atentátník§ 607

Čao Čchung-kuo/Zhao Chongguo, chanský generál§ 74, 61

Čao Fej-jan/Feiyan, tanečnice a císařovna Čchenova, ses. Čao Che-te§ 33, 7

Čao Che-te/Chede, ses. Čao Fej-jan§ 33, 7

Čao Kao, vlivný císařský eunuch, pinyin Zhao Gao§ 210, 207

Čao Ke/Zhaoge, dídel. m. státu Wej (Wey)§ 660

Čao Kchuo/Zhao Kuo z Ťinu, b. Čaoa Tuna, dvořan§ 607

Čao Pchu-nu/Zhao Ponu, vojevůdce císaře Wu§ 128

Čao-siang, k. Ťinu§ 307, 299, 288, 266, 258, 251

Čao Še, vojevůdce z Čao§ 270

Čao Tchuo/Zhao Tuo, alias Trieu Da, vládce státu Nan-jüe/Nam Viet§ 175, 112

Čao Tun/Zhao Dun z Ťinu, ministr§ 630, 621, 613, 607

Čao Ťi/Zhao Ji, m. čchinského k. Čenga/císaře Čhin Š'§ 238

Čáp, "k." egypt. dyn. 00§ 3500

Čaraka z Indie, lékař§ 100+

čarodějnictví, čarodějové a čarodějnice, kouzelnictví, kouzelníci§ viz magie; hon na čarodějnice viz pod bakchánálie

Čaru, Čel, Džaru, řec. Selé/Silé, Zelé, pevnost, dn. Tell Habua n. Tell Abú Sefeh u Suezského průplavu§ 1998, 1482, 1348, 1319     

čas, jako hodnota viz pod časomíra; lidská kategorie změny, vlastně měřitelné stárnutí

časomíra§ viz hodiny

Čaštana z Udždžainu (řec. Ozéné), angl. Chashtana, řec. asi Tiastanés, na mincích Siastansas, kušánsky Šastana, k. Indosaků v Rádžasthánu, první ze Západních satrapů/kšatrapa§ 55-, 78+ 

Çatal Höyük§ viz zde na začátku souboru

čati§ viz wezír

Čau§ viz Leukos limén

Čečeni, vlast. jménem Nochči, Nach, kavkazský národ hovořící se spřízněnými Inguši vajnašskými jazyky, Vajnachové§ 1700

Čeči§ 1. vůdce výprav do Núbie a do Kanaánu spolu s hornoeg. guvernérem Chujem v Šesté dyn., 2278; 2. finanční správce Antefa II. v Jedenácté dyn., 2118 

Čédi, angl. Chedi, árj. království a posléze dynastie ve státu Kalinga na sv. IND§ 600, 185

Čefi, manž. Senedžemiba Intiho, m. Senedžemiba Meheje a Chumentiho§ 2414

Čehenu, angl. přepis Tjehenu, eg. označení pro západní Deltu a západně od ní "Libyi"; srov. Čemehu§ 3500, 3236, 3174, 2686, 2283, 2040, 1962, 1303, 1233 a viz pod Libye   

Čechy, historická země a stát§ před 6000 (1), 5200, 1300, 500, 450, 120, 60, 9, 6-, 1+, 6+, 17+, 18+ a viz pod Boihaemum, Hercynský les, Súdéta oré

Čechové, Češi, národ novodobý západoslovanský§ 393+  

Čeker, Čekerové, Čekelové, jeden z migrujících "mořských národů", připodobňovaný k Teukrům (= potomkům Teukra, syna Skamandrova, prvního z králů Troie?)§ 1200, 1191, 1095 

Čeker-Ba'al z Byblu, dyn.§ 1095 

Čel§ viz Čaru 

Čemehu, eg. označení pro část Libyů/Berberů a pro oblast západně od Nilu až po třetí katarakt, resp. od Šesté dynastie jiné jméno pro Čehenu§ 2686, 2040, 1962, 1303 a viz pod Libye

čemeřice, rod Helleborus, rostlina s průjmovými účinky, čem. černá/melampodion§ 591, 91

Čen-fan/Zhenfan, čín. správní oblast v Koreji§ 105

Čen-ting-wang/Zhending, k. v Čou§ 469, 441

Čeng/Zheng, čín. stát se stejnojmenným sídelním městem§ 771, 722, 720, 719, 714, 710, 702, 701, 698, 695, 685, 679, 675, 671, 666, 658, 655, 645, 643, 637, 630, 628, 621, 607, 605, 603, 598, 586, 545, 376

Čeng Cche, Čeng Er§ viz Trưng Nhị a Trưng Trắc

Čeng z Čchin§ viz Čchin Š’chuang-ti

Čeng-čou/Zhengzhou, sídel. m. dyn. Šang, v dn. prov. Che-nan§ 2200

Čeng Che/Zheng He, čín. admirál§ 520

Čeng, kor. Cheung, k. čosonský§ 426

Čeni, Čenu§ viz pod Thís

Čennaj, angl. Chennai, dř. Madrás, metropole indického státu Tamilnádu§ 52+, 72+ 

Čéra, Čérové, tamilské království a národ na jihu Indie, zvaní též Kéralové§ 321, 175

První království v K. existovalo v Ašókově éře. Řeckou podobou Kéralaputry bylo Kérobothra. Roku 1321 přistál v Kérale františkánský mnich Odoricus z Pordenone/Portenau, který putoval z Itálie do Pekingu.

Čerkesové, Adygové§ viz pod Maióté, Sindové

Černá Hora, novodobý stát, mezinár. Montenegro, novořec. Mavrovunion§ 284+

Černé moře§ viz Pontos euxeinos

černoši, afričtí, lidé černé pleti obecně§ 1479, 1466, 480-, 133+ a viz pod Aithiopové, Kúšité/Núbijci a (bělošský) rasismus 

Hellénské mýthy si barvy kůže a ethnického původu příliš nevšímaly. Diův syn Perseus si vybojoval černošskou princeznu Andromedu a z jejich míšeneckých potomků vynikl největší z hellénských héróů Héráklés, cf. rok 1306. S Diem měla dítě Ió, Ínachova dcera, taktéž z Argu: v Egyptě porodila černého syna Epafa/texeis kelainon Epafon, jak divákům nechal Prométhea věštit světem štvané Ió Aischylos v tragédii Prométheus desmótés. Některé z Danaoven, padesáti dcer libyjského a argívského krále Danaa, byly z nejméně jedné černé matky. 

O nevhodnosti sňatku židovského vůdce Móšeho s černoškou viz u roku 1448 a s. v. rasismus. První zpráva o bílo-černém konfliktu je z listopadu 42 z doby před rozhodující bitvou u Filipp. Legie brutovců vycházející z ležení narazily u brány na černocha a jako neblahé znamení ho vojáci na místě zabili.

O osm desetiletí později se objevilo jiné neblahé znamení. Černochy bylo možné spatřit o kultovních slavnostech Ísidy a tak jako původně v Egyptě od střední říše na nočních slavnostech Hathořiných, bohyně hudby, tance, lásky a plodnosti, sloužily po celé římské říši Núbijky jako tanečnice a hudebnice ve službách Hathořiny blízké Ísidy, nebeské matky, kouzelnice a vládkyně mrtvých.

Aithiopové bojovali na straně Trojanů a jejich krále Memnona zabil v boji Achilleus. Černoši byli v Římě roku 41+ blízko atentátu na augusta. Na den, kdy byl zavražděn Gáius vulgo Caligula, se totiž pro něj ominosně chystalo představení s podsvětní thematikou hrané Egypťany a Aithiopy, tedy černochy/"parábátur in noctem spectáculum, quó argumenta infernórum per Aegyptiós et Aethiopás explicárentur".

Mezi oblíbenci Hadriánovými byl též jistý Memnón, podle zachované busty Aithiops/černoch. Obecně platí, že zmínek o černoších ve starém světě byly spíše vzácně a nelze stanovit, zda tomu tak bylo, poněvadž nebylo co zaznamenávat, nebo protože jich bylo ve Středomoří, a v jakémkoli postavení, málo. 

Černý les§ viz Schwarzwald

Česbastetperet, Čes-Bastet-peret, dc. Osorkona II. z Dvacáté druhé dyn.§ 874

Československo, zaniklý moderní středoevropský stát§ 18+

česnek, řec. skorodon/skordon, lat. allium, álium, jako součást lsti§ 683 

Četija, stát v dn. Madhjapradéši§ 600

Če-ťiang/Zhejiang, provincie dn. východní Číny§ 572

Čhim-nju, k. Pekče, s. Kusjuův§ 246+

Čcha-te, kor. přepis Chadae§ viz Susong

Čcham/Ch'am, k. státu Ko-Čoson§ 594

Čchang/Chang z Čosonu, s. Ugoův§ 105

Čchang-an/pinyin Chang'an, čín. císařské sídelní m., pozd. Si-an/Xian, hl. m. provincie Šen-si/Shaanxi ve střední Číně§ viz pod Si-an

Čchang-i/Changyi, m. v prov. Šan-tung§ 196

Čchang-i, s. Chuangtiho/Žlutého císaře, o. Čuan-süa§ 2637 

čchang-jü, šan-jü§ viz Hunové

Čchao/Chao, b. císaře Ťinga II. a usurpátor§ 520

Čchen/Chen, čín. stát§ 771, 720, 719, 685, 679, 672, 671, 662, 656, 645, 637, 633, 621, 609, 605, 603, 478

Čchen Fan/Chen Fan, konfuciánský učitel§ 168+ 

Čchen Kuej/Chen Gui, manž. Chueje z Čou§ 676

Čchen-ling, mí v Číně§ 598

Čchen Pcheng/Chen Peng, kancléř Kao-cua a dalších§ 200, 180

Čchen Šeng, povstalec§ 209, 208

Čchen Tchang/Chen Tang, chanský generál§ 36

Čchen Ťiao/Hen Jiao, císařovna Wuova§ 141

Čcheng/Cheng, čín. stát§ 714, 680

Čcheng/Cheng, čín. císař z dynastie Chan§ 33, 7

Čcheng, císař dyn. Čou§ 1122

Čcheng z Čchenu, s. Lingův, vévoda§ 599

Čcheng z Čchu, kr., b. Tu-aoa, s. Wenův§ 685, 677, 633, 626

Čcheng z Lu, vévoda, s. Süana s Mu Ťiang§ 591

Čcheng ze Sungu, vévoda§ 620

Čcheng z Ťin, vévoda§ 603   

Čcheng-čchiou/Chengqiu, mí. bitvy§ 683

Čcheng Chan/Chen Han, jeden ze "šestnácti států"§ 304+

Čcheng Feng z Lu§ 1. milenka vévody Čuanga, m. Siova, 662; 2. manž. vévody Si z Lu, 628 

Čcheng-pchu/Chengpu, mí. bitvy v Číně, dn. u Čchen-liou v prov. Che-nanu§ 633, 632, 598 

Čcheng Ta-sin/Cheng Daxin z Čchu, vojevůdce§ 622

Čcheng Te-čchen z Čhu, ministr§ 637, 632

Čcheng-ti/Chengdi, ťinský císař§ viz S'-ma Jan  

Čcheng-tu/Chengdu, sídel. m. státu Šu, dn. hl. m. prov. S'-čchuanu§ 1760, 263+ 

Čcheng Ťi, gardista a císařovrah§ 254+ 

Čcheng Ťia/Chen Jia z Čchu, ministr§ 622

Čcheng-ťiao/Chengjiao, b. císaře Čchina§ 239

Čcheng-wang, k. v Čchu§ 643, 637

Čchi/Qi, umučená císařská souložnice, m. Žu-iho/Ruyi§ 196

Čchi, čín. stát (Qi, v angl. přepisu Ts’i)§ 1122, 771, 720, 719, 714, 710, 702, 701, 706, 695, 694, 690, 685, 682, 679, 672, 664, 662, 660, 656, 655, 649, 645, 643, 633, 630, 621, 617, 613, 612, 609, 599, 591, 402, 378, 333, 298, 288, 286 - 284, 247, 221, 209, 206

Severní Čchi§ 408, 296

Čchi/Qi, údělné království státu Ťin (dř. Wej)§ 290+  

Čchi-c'§ viz Ťi-c' alias Kidža 

Čchi-č'-š'-ču-chou/Chizhishizhuhou§ viz Ju-fu-luo/Yufuluo  

Čchi-pi/Chibi, "Červená skála", na Jang-c' poblíž zřejmě dn. Wu-chanu§ 220+

Čchi-tan§ viz Kitanové

Čchi-ťia/Qijia§ viz kultura

Čchi Ťiang, milenka Wua z Ťinu§ 671

Čchiang/Qiang, barbaři, jedni z "pěti b.", žijící dodnes v S'-čchuanu§ 1122, 188, 119, 112, 74, 61, 42-, 88+, 304+, 311+ a srov. pod Žung, Ti 

Západní Čchiangové pocházejí od jistého prý vůdce jménem San Miao, který byl vypuzen z původních sídel kdesi v Chu-nanu císařem Šunem do kraje Tun-chuang/Dunhuang na východ od jezera Čching-chaj/Qinghai.  

Čchiang-čchu/Qiangqu, šan-jü/čchanjü Hunů§ 172+, 188+  

Čchiao-ťi/Qiaoji, o. císaře Kchua§ 2637

Čchiao-žu/Qiaoru, náčelník Soumanů/Tiů§ 617

Čchie-ti-chou/Qiedihou, Čchudicheu, čchanjü Hunů§ 119, 105, 96 

Čchien Čchin/Qianqin, Dřívější Čchin, jeden ze "šestnácti států"§ 304+

Čchien Čao§ viz Chan Čao

Čchien Jan/Qian Yan, jeden ze "šestnáct států"§ 304+

Čchien Liang/Qianliang, Dřívější Liang, jeden ze "šestnácti států"§ 304+, 316+   

Čchien-man ze Sienpejů, s. Chelienův§ 172+ 

Čchien-mou/Qianmou, usurpátor ve Wej§ 689

Čchien-šao/Qianshao, císař chanský§ 188, 184

Čchim-rju/Chimyu, k. v Pekče§ 384+ 

Čchimi/Chimi z Wusunů, s. Nimiho s Liouou Ťie-jouou§ 121

Čchin, čín. stát (v angl. Ts’in, pinyin: Qin)§ 1760, 771, 708, 685, 651, 649, 647, 643, 637, 630, 628, 625, 623, 622 - 620, 617, 611, 601, 520, 514, 337, 333, 325, 321, 317, 316, 312, 311, 308, 307, 299, 298, 293, 288, 280, 278, 270, 260, 258 - 256, 254, 251, 247, 232, 230, 228, 225 - 221, 209, 207, 201, 196, 175, 133 

Tři Čchinové, státy po rozpadu říše§ 207-, 350+ 

Čchin/Qin, tři ze "šestnácti států"§ 304+, 372+   

Čchin Dřívější (stát Tiů)§ 325+, 344+, 350+

Čchin Západní§ 350+

Čchin Š’-chuang-ti, pinyin: Qin Shi Huangdi, čín. císař, „První císař Čchinu“, osob. jménem Jing Čeng/Ying Zheng, Čeng-wang§ 2737, 520, 247, 239, 238, 232, 230, 228, 221, 210

Narozen roku 259 stal se ve třinácti vládcem království Čchin; myslel na věčnost, ale zemřel už ve 49 letech. Není uchována jeho autentická podoba ani větší literární dílo z jeho doby. Historii jeho krutovlády, kterou obdivoval největší masový vrah dějin Mao, sepsal až dlouho jeho smrti S´-ma Čchien (Sima Qian; zemřel roku 90). Císař ničil všechno konfuciánského včetně lidí, které upaloval, držel se legalisty Chana Feje (srov. roku 520) a jeho diktátorského byrokratismu státní správy.

Čchin sjednotil váhy, míry, písmo, mincovní ražbu (vydržela v podstatě do 20. století), přežil tři atentáty, vybudoval provinční systém, který také vydržel v podstatě dodnes. Byl posedlý myšlenkou na nesmrtelnost a vysílal výpravy hledat soustroví či pohoří nesmrtelných Pcheng-laj (Penglai); bývá identifikováno s Japonskem či horou Fudži.

Na tři sta tisíc lidí stavělo zeď proti nomádům ze severu a sedm set tisíc budovalo jeho mausoleum v Si-anu. Neustále přesídloval tisíce a tisíce rodin po celé zemi. V jeho době měla Čína třicet milionů obyvatel a z nich na dva miliony Číňanů bylo popraveno nebo zemřelo při nucených pracích.

Jako císař si dal jméno První císař, jeho syn Er-š´ byl Druhý císař, a mělo to vést až k dynastii deseti tisíc čchinský císařů.

O jeho nekropoli viz sub Si-an. Několik let po jeho smrti byla vypálena a vyvrácena. Osm tisíc terrakotových vojáků bylo rozmeteno a archeologové restaurovali tisícovsku z nich. V mohyle s vlastním hrobem císaře třicet metrů pod povrchem s miniatutou reálného světa čínská vláda nepovolila průzkum. Nicméně vysoká koncentrace rtuti (jíž se dával na čas i kurýrovat, aby si zajistil věčnost), která měla být v mausoleu náhradou za vodu a vodní plochy, naměřena byla.

Čchinovým obdivovatelem byl co do odhadovaného množství obětí jeho hrůzovlády bolševik Mao Ce-tung. Roku 1958 na jistém partajním shromáždění se měl ironicky chlubit:

„Co bylo tak zvláštního na Čchinovi Š´-chuangovi? Dal zaživa pohřbít 460 učenců; my jich zaživa pohřbili 46 tisíc. Jistým demokratům jsem již argumentoval: Myslíte si, že nás můžete urazit, když nás označíte za Čchina Š´-chuanga, ale mýlíte se, my jsme ho tisícinásobně překonali! Označujete nás za despoty. Rádi se k těmto vlastnostem hlásíme a pouze litujeme, že zaostáváte natolik za pravdou, že musíme vaše obvinění doplnit.“

Čchin Er-š'/Qin Er Shi§ viz Chu-chaj

čchin-mej/Chinmei§ viz Rudá obočí

Čchin San-š'/Qin San Shi§ viz C'-jing

Čching/Qing, mandžuská císařské dynastie§ 175

Čching z Čchi, vévoda, s. Chuejův§ 599, 591 

Čching-čchiou/Qingqiu, mí. mírové konference v Číně§ 598

Čching-fu, Kung-c' Čching-fu/Gongzi Qingfu z Lu, b. vévody Čuanga§ 662

Čching-wang/Qing, čín. císař§ 619, 613

Čching-chaj/Qianghai, dn. západočín. provincie§ 3000, 221, 177 

Čchiou-ťiou-čchüe, pinyin Qiujiu Que§ viz Kozúlo-kadfizú

Čchu, piny.: Chu, čín. stát, sídel. m. Jing/Ying§ 1053, 771, 704, 701, 690, 685, 677, 666, 658, 656, 655, 649, 645, 643, 637, 633, 632, 626, 625, 622, 611, 609, 607, 606, 605, 598, 594, 586, 548, 545, 520, 514, 478, 446, 334, 299, 285, 278, 255, 247, 207, 206, 202, 201, 154 

Čchu/Chu, efemerní stát Chuana Süana§ 372+

Čchu-čchiou/Chuqiu, sídel. m. státu Wej/Wey§ 660

Čchu Suan-c'/Chu Suanzi, Čchu/Chu, ťinská císařovna-vdova, regentka§ 365+, 372+ 

Čchu Fu/Chu Fu, kouzelnice§ 141

Čchu Suan-c'/Chu Suanzi, císařovna Kchanga z Ťinů, m. S'-ma Tana§ 344+

Čchu-tche Žuo-š' Ču-ťiu/Qute Ruoshi Zhujiu§ viz Siu-li 

Čchuan-žung/Quangrong, nomádi na severu Číny, možná Hunové, viz tam§ 771

Čchun/Ch'un z Ko-Čosonu, k.§ 1050

Čchun-čchiou/Doba Jarních a Podzimních annálů§ viz pod Éra hegemonů

Čchun-šen-ťün/Chunshen Jun, k. v Čchu, rodným jménem Chuang Sie/Huang Xie§ 247

Čchung-er z Ťin§ viz Wen z Ťin

Čchung-ti/Chongdi, chanský císař, rod. jménem Liou Ping/Liu Bing§ 144+, 145+  

Čchü-fu/Qufu, m. ve státu Lu v dn. provincii Šan-tung; poblíž v Cou se narodil a zemřel Konfucius§ 551

Čchü Jüan, autor Čchu Cch´/Elegií z Čchu§ 339, 291

Čchü Sia/Qu Xia, vojevůdce státu Čchu§ 701

Čchü-wo/Quwo, stát§ 705 a viz s. v. Ťin

Čchüan Žung/Quan Rong, "Psí Žungové"§ viz Žung 

Čiko, b. Amy ze Silly§ 33

Čil, kor. Jil, k. čosonský§ 380

Çildir (tur.), čti: Čildir, jezero v TR na hranicích s dn. Gruzií a Arménií§ 748

Čin, kor. Jin, stát na jihu Koreje§ 196

Činhan, jeden ze států konfederace Tří Hanů/Samhan§ 196, 57  

Čína, Číňané, řec. a lat. Sérové (pl. řec. Séres, lat. Sérés)§ pravěk, před 6000 (2), 4000, 3000, 2737, 2637, 2500, 2333, 2200, 1760, 1300, 1122, 1053, 879, 841, 782, 776, 771, 769, 722, 720, 719, 714, 710, 708, 706, 705, 702, 701, 698, 697, 694, 690, 689, 685, 683, 682, 680, 679, 675, 677, 672, 671, 669, 666 - 664, 662, 660, 658, 656, 655, 652, 651, 649, 647, 645, 643, 637, 633, 632, 630, 628, 626, 625, 623 - 621, 619, 617, 613 - 611, 609, 607, 606 - 603, 601, 599, 598, 594, 591, 586, 572, 551, 548, 545, 538, 520, 514, 500, 496, 487, 481, 478, 476, 473, 469, 454, 453, 447, 446, 441, 426, 408, 402, 390, 380, 378, 376, 372, 370, 369, 337, 335 - 332, 329, 325, 321, 320, 318 - 315, 312, 308, 307, 300 - 298, 296, 293, 288, 286 - 284, 280, 278, 270, 266, 260, 258 - 254, 251, 250, 247, 235, 230, 228, 225, 223 - 221, 210 - 206, 202, 195, 191, 184, 188, 180, 175, 161, 155, 155, 141, 139, 133, 130, 126, 121, 119, 114, 112, 96, 91, 87, 85, 75, 74, 68, 61, 60, 57, 53, 49, 42, 37, 36, 33, 28, 18, 12, 7-, 1+, 6+, 9+, 11+, 12+, 17+, 18+, 22+, 23+, 25+, 31+, 39+, 43+, 46+, 49+, 53+, 55+, 57+, 70+, 72+, 75+, 80+, 88+, 91+, 93+, 97+, 105+, 106+, 120+, 125+, 132+, 134+, 140+, 144+, 145+, 166+, 168+, 184+, 188, 189+, 192+, 200+, 216+, 220+, 223+, 226+, 229+, 238+, 239+, 249+, 254+, 263+, 269 až 271+, 278+, 280+, 285+, 290+, 294+, 304+, 311+, 316+, 323+, 325+, 337+, 342+, 344+, 350+, 354+, 361+, 365+, 366+, 372+, 384+, 386+            

Země byla zvána řec. Sériké (gé), lat. Sérica, a jedno z měst (ta) Séra (snad Ku-cang, pozd. Liang-čou, dn. Wu-wej v provincii Kan-su). Jižní přímořská část Č. byla Hellény nazývána Siné, Sina, obyvatelé Sinové, odtud dn. např. sinologie. Řec. Séres, sérikos, hedvábný, je od archaického čín. sieg, dn. s´, hedvábí. 

Obecně se hovoří o "říši středu, země/království středu, střední říši", Čung-kuo, srov. stejné pojetí u Indů Madhjadéša, rok 1800. Komunistická Čína (ČLR) užívá označení Civilisace středu, Čung-chua. • O setkání evropského světa s čínským viz pozn. k roku 36. O čínských námořních objevech mimo jiné Ameriky viz pod loďstvo, srov. pod objevy a zde níže.

Slovo Č. povstalo od sjednotitelské dynastie Čchinů. Rusové jako jediní používají jméno nechanských Kitanů, s nimiž přišli na severu a sv. Číny do styku (srov. podobný vztah Římanů s Graiky a podle nich se latinsky jmenovali Helléni-Graekí/Graecí). Podobně ponechali Frankové proměnění ve Francouze jméno Alamanů/Alemanů pozdějším Němcům, les Allemands, Allemagne.

Číňané sami sebe (každý šestý člověk je Číňan) nazývají Chan, Chanové (94 procent obyvatel Číny) podle stejnojmenné dynastie vládnoucí v letech 206 př. n. l. až 220 n. l. Jsou největší ethnickou skupinou planety a  vytvářejí jediný kulturní okruh s nepřerušeným vývojem, s nímž i jeho dobyvatelé plně splynuli a na rozdíl od středomořských kultur a antického světa čínskou kulturu nevyvrátilo tsunami monotheismu, ohrozil ji však maoismus, jedna z ničivých podob komunismu.

Podle genetické studie Mapping Human Genetic Diversity ze Singapuru (2009) se soudí, že indičtí Drávidé (mezi nimi Tamilové) a Číňané mají společné prapředky, kteří vyšli z Afriky do Indie ("out of Africa to India"). Odtud pokračovali do Thajska, jihovýchodní Asie a na ostrovy, též do jižní Číny.

•

První Evropané a Římané ve Střední Asii a Číně: Po několika vlnách hellénských a makedonských osadníků dorazili do středoasijského regionu také Římané. Prvními Hellény ve Střední Asii byli Iónové (Ta-jüan/Dayuan-čín. označení pro Ferghanu), kteří povstali proti Peršanům. Desítky tisíc kolonistů na východu své říše usadil Alexandros III., Seleukos I. a jeho první nástupci, ještě Antiochos III. a IV.

Mateřskou Helladu vylidňovaly občanské války, puče, nástup Římanů do východního Středomoří a tísnivá hospodářská situace: kdo se chtěl vyhnout životu pod vlastními statkáři kolaborujícími s Římany, před dluhy utekl na východ, třebaže už byl pod parthskou mocí, nicméně k Hellénům benevolentní (o obchodu s Indií a osadách na jihu Indie viz pod objevy).

Do Střední Asie dorazil římský předvoj za Pompéiova tažení na Kavkazu v letech 66 až 65, ale zřejmě ne dále než do Mervu (?). Roku 53 po bitvě u Karrh padlo do parthského zajetí na deset tisíc Crassových legionářů. Parthové je usadili v Margiáně a okolí, tedy v Mervu, v bývalé Alexandrii a Antiochii, dn. turkmenské Mary.

Sloužili tu jako hraničáři v době, kdy se Parthové Margiány zmocnili na úkor Indosaků/Indoskythů a v tocharsko-bakterské pentarchii nabýval vrchu kušánský Kudžúla-Kadfisés. Římané zřejmě zůstali v oblasti, Středozemní moře již nespatřili, ale o jejich potomstvu není nic známo.

Roku 2004 odkryli čínští archeologové v Čung-čchuanu (Zhongchuan) ve středozápadní provincii Čching-chaj (Qinghai) ostatky tří Evropanů pohřbených v době dynastie Východních Chanů (25+ – 220), první nález na hedvábné cestě lokalisovaný tolik na východu (v Sin-ťiangu/Xinjiang již nalezeny).

Zdá se, že v římské době nebylo „evropské“ osídlení podél cesty nijak vzácné a že zbytky Hellénů nebo potomci římských vojáků obchodovali, třeba jen zprostředkovaně, se starou vlastí ve Středomoří.

Během Antóniovy armenské války roku 36 př. n. l. se měli údajně setkat nebo střetnout v boji kdesi v Sogdiáně (??) římští legionáři s Číňany. Byl by to jediný konkrétní válečný kontakt republikánského Říma s říší středu. Za chanského vládce Chuan-ťiho (147 – 167 n. l.) navštívilo po moři Čínu několik výprav ze vzdálených zemí na západu, zřejmě za Hadriána byli v Siamu, Malajsku a Indonésii. Vyslanci z některého z indických států byli na chanském dvoru roku 159 a 161 n. l.

Podle jiného výkladu se roku 36- po porážce a smrti hunského krále jménem Č´-č' (Zhizhi) dostalo několik desítek Římanů, kteří stáli v jeho službách, do čínského zajetí a byli usídleni v městě Li-čchien/Liqian (od roku 9 n. l. se jmenuje Ťie-lu/Jielu) na hedvábné stezce v provincii Kan-su, dnes lokalita Če-laj-čaj/Zhelaizhai. Hypothesa nedokáže vyvrátit předpoklad, že bojový šik popsaný v jedné čínské kronice nemusel být římský legionářský, ale mohl být též helléno-makedonský a že oněmi žoldnéři ve službách Hunů/Siung-nu mohli být potomci hellénských osadníků.

Roku 70 n. l. dosáhli čínští námořníci Rudého moře, až za dynastie Tchang (618 - 907) východní Afriky. O jménu a první americké kartografii viz pod loďstvo, čínské loďstvo a objevy.

Roku 97 n. l. dorazil ve válce s Huny/Siung-nu se sedmdesáti tisíci muži ke Kaspiku generál Pao Čchao/Bao Chao. Poslal do Říma posla Kana Jinga/Gan Ying, který však zřejmě dorazil jen k Pontu (podle jiného výkladu do Mesopotamie k Perskému zálivu, možná do Syrie ke Středomoří, srov. rok 88+ a 97+). Pao Čchao válčil ve Střední Asii třicet jeden rok a už nikdy později se čínská moc nedostala tak moc na západ.

Podle čín. pramenů roku 166 n. l. přišlo ke dvoru do Čchang-anu (již. od Si-anu v dn. prov. Šen-si) poselstvo císaře An-tun ze země Ta-čchin (Daqin), tedy z římské říše („Velký Řím“); ve skutečnosti se jakýsi kupec vydával za vyslance, aby získal hedvábí. Chanský císař kupcovy dary považoval za tribut a tak se v jeho očích stala říše Římanů s filosofujícím príncipem Markem Auréliem Antónínem poplatná říši středu.

V období Tří království (220 – 280 n. l.) dorazil k dynastii Wu (229 – 290) roku 284 jiný posel z Říma. Na odchodnou si vyžádal jako dar pro římského císaře od Sun Čchüana tucet lidí malých postav, liliputů (Číňané je chytali jižně od řeky Chuaj). Zda a jak dorazili do Říma a ke dvoru podle všeho Diokletiánově, zpráv není. 

Za časů dynastie Tchang (618 – 907) připluli do Číny vyslanci z Kónstantínopole, první roku 643. Východnímu Římu říkali Fu-lin a Kónstás II. Pógónátos ("Vousatý"; lat. Cónstáns, ✝︎668) poslal dary císaři Tchaj-cungovi (✝︎649). 

Prvním středověkým Evropanem, který dorazil do Číny, byl roku 1275 Marco Polo (v Xanadu, pozdějším Pekingu/Beijingu). Čína s Indií, dvě daleko nejlidnatější země, vytvářely podle novodobých odhadů do roku asi 1820 na osmdesát procent světového hrubého domácí produktu (HDP/GDP). Podle jiných historiků ekonomiky tvořily kolem roku 1700 indické země s Čínou dohromady polovinu světového hospodářského potenciálu („Chindia“). Roku 1950 to byl už jen čtyřicet procent, ale od začátku 21. století podíl opět roste.

Čína byla kolem začátku našeho letopočtu s téměř třicetiprocentním podílem druhá největší ekonomika po státech indického subkontinentu s téměř čtyřicet procenty. Kolem roku 1600 se to podle odhadů Anguse Maddisona prohodilo. Ještě v 18. století byla Čína největší ekonomikou světa, sedmkrát silnější než Spojeného království.

Uzavřela se však obchodu a propásla průmyslovou revoluci. Pára a kapitalismus zničily Asiaty: během starověku a feudalismu neměly oba subkontinenty konkurence.

●

čínská filosofie§ 520 a jednotlivá jména

Čingischán, mongol. dobyvatel§ 105

Činsa z Pekče, angl. Jinsa, k.§ 384+

číslování, jmen dynastických§ viz s. v. jména

čistka, ethnická v armádě protigermánsk᧠378+

Čišantachma ze Sagartie§ viz Tritantaichmés

Čišpiš, Číšpíš, Čaišpiš z Anšanu§ viz Teispés

čítárna§ viz knihy a knihovny

Čitrál, angl. Chitral§ viz Kalašové

Čitrasená z Čóly, k.§ 22

člověk, homo sapiens, vývoj a rozšíření na planetě, theorie§ oddíly pravěk, před 6000

Čo z Ko-Čosonu, k., angl. přepis Jo§ 1050

Čoghá Zanbíl§ viz Dúr Undási

Čóla, tamilské království na jihu Indie, čín. Ťü-li/Juli, dn. Tamilnádu§ 450, 321, 245, 175, 59, 22 

Čon, kor. Jon, k. státu Ko-Čoson§ 677

Čong Tong§ viz Pu

Čorská brána, arm. Čolai, u Darbandu, též Kaspická, Alánská, Darial§ 356+

Čoson, království v Koreji, vedle původního tangunského založeno Číňany Ko-čoson/Go-Joseon, tj. Staré Čoson, též kidžaovské Č., čín. Čchao-sien§ 2333, 1122, 1050, 196, 105, 57 a viz Korea

Čota Láhór, ang. Chota Lahor, "Malý Láhaur", obec v okresu Swábí v prov. Chajbar-Pachtúnchw᧠384+

Čou, piny.: Zhou, stát a císařská dynastie v Číně§ 2637, 1122, 1053, 841, 782, 771, 708, 671, 665, 662, 655, 651, 649, 643, 637, 632, 628, 607, 606, 572, 453, 315, 256, 249

Západní Čou§ 487, 256, 209

Východní Čou§ 771, 720, 454, 256

Čou, poslední z císařů dyn. Šang, posmrt. jménem Ti Sin/Di Xin§ 1122

Čou, stát předdynastický§ 1122

Čou, státeček v sousedství státu Lu v dn. provincii Šan-tung (v pinyin Zhou, angl. Tsou)§ 372 

Čou, milenka ťinského císaře Čchenga, m. císařů Aje a Feje§ 325+

Čou Ja-fu/Zhou Yafu, chanský generál a ministr§ 154

Čou Po/Zhou Bo, dvorní ministr chanský§ 180

Čou-li/Zhouli, kodex dvorských a byrokratických pravidel§ 1122 

Čou-sü/Zhouxu z Wej, usurpátor§ 719

čtyřspřeží, doprav. a bojový prostředek a sport. disciplína§ viz tethrippon

Ču/Zhu, později Cou/Zou, stát v Číně§ 771, 722, 695, 679, 662, 637, 620, 613  

Ču Č'-wu/Zhu Zhiwu z Čengu, ministr§ 630

Ču-ťiang/Zhu Jiang§ viz Perlová řeka

Čúai§ viz Taraši-nakacu-hiko  

Čuan-sü/Zhuanxu, jeden z "pěti císařů"§ 2637

Čuang/Zhuang, k. v Čchu§ 685, 611, 606, 605, 599, 598, 591

Čuang z Čengu, vévoda§ 722, 720, 719, 714, 701  

Čuang z Čchü-wo, vévoda§ 722

Čuang z Lu, vévoda§ 685, 683, 664, 662

Čuang I. z Wej, vévoda§ 719

Čuang ze Sü, dynasta§ 714

Čuang, s. Kuang-wua§ viz pod jeho císař. jménem Ming-ti 

Čuang-c’, v pinyin Zhuangzi, angl. Chuang-tzu, raný vykladač taoismu a autor či spoluautor stejnojmenného souhrnu, základního z taoistických textů po mýthickém Tao-te ťingu§ 365, 290

Čuang-siang-wang, piny.: Zhuang Xiang Wang, císař, rodným jménem I-žen/Yiren§ 250, 249, 247

Čuang-wang, čín. císař§ 697, 382

Čuang-wang, k. v Čchu§ viz Čuang z Čchu

Čuja, Čuju, manž. Jujova, m. ka. Tije, manž. Amenhotepa III.§ 1417

Ču-ke Kche/Zhuge Ke, regent ve státu Wu§ 249+

Čumong§ Tongmjong

Čun, korej. přepis Jun, k.§ 196

Čung/Zhong, hunský kmen§ 606

Čung C'/Zhong Zi, manž. Chueje z Lu, m. Chuana a Jina z Lu§ 722

Čung Kuo/Zhonh Guo z Čchu, vojevůdce§ 622

Čung Žen/Zhong Ren, císař z dynastie Šang§ 1760

Čung-chang Jüe/Zhonghang Yue, významný palácový eunuch za Chanů přeběhnuvší k Hunům§ 200 

Čung-kchang/Zhong Kang, čín. císař§ 2637

Čung-kuo, piny.: Zhongguo, "Říše, Království n. Země/Stát středu"§ 1800 a viz Čína a Madhjadéša

Čung-li Mo/Zhongli Mo, generál Siang Jüa§ 201

Čuo-c'/Zhuozi z Ťin, vévoda§ 671, 651

Čutové, ang. Chutus, dynastie v jižní IND, nástupnický stát Sátaváhanů§ 22

Čuvašie, údělná republika Ruské federace§ 2500