Çatal Höyük, Çatal Hüyük, "Vidličkový vrch", archeolog. lokalita v TR u Ikonia§ před 6000 (2), 5300  

Č'/Zhi, mýth. čín. císař§ 2637

Č', místo exilu císaře Liho§ 879

Č'/Zhi, nomádi na severu Číny§ 719

Č´-č´ze Siung-nu, kníže Hunů (pinyin: Zhizhi)§ 53, 36, 311+ 

Č'-fen/Zhifen ze Sia-kuo, jako císař Che-lien Ting/Helian Ding§ 311+

Č'-ti/Zhidi, chan. císař, rod. jménem Liou Cuan/Liu Zuan§ 145+  

 

Čad, Čadské jezero§ pravěk, před 6000, 2283, 800 

čaj, camellia sinensis, vynález§ 3000, 2737 a viz kuchyně (3)

Čajhepimu, Čahepimu, Tjaihepimu/Tjahepimu, s. Nektaneba I., b. Tachóa, o. Nektaneba II.§ 360

 

Čampa, stát. útvar Čamů v Indočíně; čín. Lin-i/Lin-Yi, vietn. Lam Ẩp§ 500, 175-, 192+ 

Čamové, národ austronéský či malajo-polynéský, migroval asi ve druhém až prvním století př. n. l. z Bornea do jižního Vietnamu do delty Mekongu (kultura Sa Huỳnh). Čampskou konfederaci, která vznikla po protičínském povstání roku 192 n. l., tvořilo pět hinduistických knížectví Indrapura, Amaravati, Vijaya, Kauthara a Panduranga s ústředním hlavním městem Vidjaya a trvala do roku 1697, kdy se definitivně stala vietnamským vasalem. V provinciích Ninh Thuân a Binh Thuân v 36 vesnicích u měst Phan Ranh, Phan Ri a Phan Thiet žilo kolem roku 2001 na šedesát tisíc Čamů.

 

Čampa, hl. m. státu Anga v IND§ 600

 

Čan, ka. Sobekhotepa IV. ze Třinácté dyn.§ 1730, 1720 

Čánakja z Taxil, Čandraguptův rádce a generál§ 321, 297

Č. byl bráhman, který měl předurčeno, aby vládl, nikoli však přímo. Pro Čandraguptu sepsal politologickou příručku o patnácti „knihách“ o tom, jak řídit stát, hospodářství, válčení a diplomacii Arthašástra. Jako autor používal jména Kautilja/Kautilíja a Višnugupta. Dostal přízvisko indický Machiavelli.

 

Čanču Daro, archeolog. lokalita v Sindhu s m. indské civilisace§ 1800

 

čandi, angl. candi, cundi§ viz stúpa

Čandragupta Maurja§ viz Sandrokottos

Čandragupta I., zakladatel dynastie Guptů v Dóábu, s. Ghatotkačův, o. Samudragupty§ 320+, 335+

Čandragupta II., k., s. Samudragupty, b. Rámagupty, o. Kumaragupty I.§ 375+    

 

Čanefer, Amunův kněz, s. Nesipaherenmutův, manž. Isetemcheby, dc. Psúsenna I., o. Pinudžema a Mencheperrea (oba bez dynast. ozn.)§ 1075

 

čan-kuo/Zhanguo, "válčící státy", období čín. dějin, čan-kuo š'-taj/zhanguo shidai, dokumenty válčících států§ 469, 453, 403, 221

 

Čang/Zhang, milenka a vražedkyně ťinského císaře Siao-wua§ 372+

 

Čang/Zhang, šan-jü Hunů, syn Chu-chan-siea II., trůnním jménem Chu-je-š' Čou-chou Ti/Huyeshi Zhouhou Di, o. Süanův§ 55+, 85+  

 

Čangové, vládní klan ve státu Dřívějších Liangů§ 316+

 

Čang-i, hl. m. Severních Liangů v prov. Kan-su§ 304+

 

Čang-ti/Zhangdi, rod. jménem Liou Ta/Liu Da, s. Mingtiho, císař§ 75+, 88+, 145+, 168+     

 

Čang An-š'/Zhang Anshi, generál§ 74

 

Čag Ao, k. v Čao§ 200

 

Čang Čchang/Zhang Chang, chanský generál§ 61

 

Čang Čchien, vojevůdce, diplomat a cestovat§ 139, 128, 126 

 

Čang Chan/Zhang Han, generál čchinský, k. Jongu§ 207, 206

 

Čang Che/Zhang He, vychovatel dvou korunních princů§ 74

 

Čang Chuan/Zhang Huan, Chuanův generál§ 145+ 

 

Čang Jan/Zhang Yan, císařovna§ 191, 188

 

Čang Liang/Zhang Liang z Chanu, šlechtic a spiklenec§ 230

 

Čang Liang, b. okultisty Čanga Ťiaa a Paa, revolucionář§ 184+

 

Čang Pao/Zhang Bao, b. Čanga Ťiaa a Lianga, revolucionář§ 184+

 

Čang Siu/Zhang Xiu, chanský protektor na dvoře hunských vládců§ 172+ 

 

Čang Ťiao/Zhang Jiao, okultista a vůdce taoistické sekty, revolucionář, b. Paův a Liangův§ 184+

 

Čang Žang/Zhang Rang, vůdce kliky palácových eunúchů§ 189+

 

Čanuni, Ča-nu-ni z Egypta, armádní písař z Osmnácté dyn.§ 1482, 1425 

 

Čao/Zhao, údělné království státu Ťin (dř. Wej)§ 290+

Čao-wang z Čou, císař§ 1053

Čao/Zhao, čín. císař dyn. Chan§ 128, 87, 75, 74

Čao/Zhao, čín. stát povstavší z Ťin§ 453, 441, 403, 333, 332, 329, 296, 285, 280, 270, 258, 247, 239, 230, 228, 209, 200 

Čao/Zhao, dva ze "šestnácti států", Dřívější/Chan a Pozdější/Chou§ 304+, 325+, 342+, 344+, 350     

Čao/Zhao, císařská souložnice Wuova, m. chanského císaře Čaoa§ 91, 87

Čao z Čchi, rod. jménem Pchan, jiný od Siaoa I., rod. jménem Čao, s. Chuana z Čchi§ 645, 643, 633, 613  

Čao z Čengu, rod. jménem Kung-c' Chu, vévoda§ 701, 698, 695

Čao I. ze Sungu alias Čchu-ťiou, vévoda§ 620, 619, 617, 611

Čao, klan v Ťinu§ 621   

 

Čao Cchuej/Zhao Cui z Ťin, ministr§ 630

 

Čao Čan/Zhao Zhan z Ťin, vojevůdce§598

 

Čao Čchuan/Zhao Chuan z Ťinu, atentátník§ 607

 

Čao Čchung-kuo/Zhao Chongguo, chanský generál§ 74, 61

 

Čao Fej-jan/Feiyan, tanečnice a císařovna Čchenova, ses. Čao Che-te§ 33, 7

 

Čao Che-te/Chede, ses. Čao Fej-jan§ 33, 7

 

Čao Kao, vlivný císařský eunuch, pinyin Zhao Gao§ 210, 207

 

Čao Ke/Zhaoge, dídel. m. státu Wej (Wey)§ 660

 

Čao Kchuo/Zhao Kuo z Ťinu, b. Čaoa Tuna, dvořan§ 607

 

Čao Pchu-nu/Zhao Ponu, vojevůdce císaře Wu§ 128

 

Čao-siang, k. Ťinu§ 307, 299, 288, 266, 258, 251

 

Čao Še, vojevůdce z Čao§ 270

 

Čao Tchuo/Zhao Tuo, alias Trieu Da, vládce státu Nan-jüe/Nam Viet§ 175, 112

 

Čao Tun/Zhao Dun z Ťinu, ministr§ 630, 621, 613, 607

 

Čao Ťi/Zhao Ji, m. čchinského k. Čenga/císaře Čhin Š'§ 238

 

Čáp, "k." egypt. dyn. 00§ 3500

 

Čaraka z Indie, lékař§ 100+

čarodějnictví, čarodějové a čarodějnice, kouzelnictví, kouzelníci§ viz magie; hon na čarodějnice viz pod bakchánálie

Čaru, Čel, Džaru, řec. Selé/Silé, Zelé, pevnost, dn. Tell Abú Sefeh u Suezského průplavu§ 1998, 1482, 1348, 1319     

 

čas, jako hodnota viz pod časomíra; lidská kategorie změny, vlastně měřitelné stárnutí

časomíra§ viz hodiny

 

Čaštana z Udždžainu (řec. Ozéné), angl. Chashtana, řec. asi Tiastenés, k. Indosaků v Rádžasthánu, první ze Západních satrapů/kšatrapa§ 55-, 78+ 

 

Çatal Höyük§ viz zde na začátku souboru

čati§ viz wezír

 

Čau§ viz Leukos limén

 

Čečeni, vlast. jménem Nochči, Nach, kavkazský národ hovořící se spřízněnými Inguši vajnašskými jazyky, Vajnachové§ 1700

Čeči§ 1. vůdce výprav do Núbie a do Kanaánu spolu s hornoeg. guvernérem Chujem v Šesté dyn., 2278; 2. finanční správce Antefa II. v Jedenácté dyn., 2118 

 

Čédi, angl. Chedi, árj. království a posléze dynastie ve státu Kalinga na sv. IND§ 600, 185

 

Čefi, manž. Senedžemiba Intiho, m. S. Meheje a Chumentiho§ 2414

 

Čehenu, angl. přepis Tjehenu, eg. označení pro západní Deltu a západně od ní "Libyi"; srov. Čemehu§ 3500, 3236, 3174, 2686, 2283, 2040, 1962, 1303, 1233 a viz pod Libye   

 

Čechy, historická země a stát§ před 6000 (1), 5200, 1300, 500, 450, 120, 60, 9, 6-, 1+, 6+, 17+, 18+ a viz pod Boihaemum, Hercynský les, Súdéta oré

Čechové, Češi, národ novodobý západoslovanský§ 393+  

 

Čeker, Čekerové, Čekelové, jeden z migrujících "mořských národů", připodobňovaný k Teukrům (= potomkům Teukra, syna Skamandrova, prvního z králů Troie?)§ 1200, 1191, 1095 

Čeker-Ba'al z Byblu, dyn.§ 1095 

 

Čel§ viz Čaru 

 

Čemehu, eg. označení pro část Libyů/Berberů a pro oblast západně od Nilu až po třetí katarakt, resp. od Šesté dynastie jiné jméno pro Čehenu§ 2686, 2040, 1962, 1303 a viz pod Libye

čemeřice, rod Helleborus, rostlina s průjmovými účinky, čem. černá/melampodion§ 591, 91

 

Čen-fan/Zhenfan, čín. správní oblast v Koreji§ 105

Čen-ting-wang/Zhending, k. v Čou§ 469, 441

 

Čeng/Zheng, čín. stát se stejnojmenným sídelním městem§ 771, 722, 720, 719, 714, 710, 702, 701, 698, 695, 685, 679, 675, 671, 666, 658, 655, 645, 643, 637, 630, 628, 621, 607, 605, 603, 598, 586, 545, 376

Čeng Cche, Čeng Er§ viz Trưng Nhị a Trưng Trắc

 

Čeng z Čchin§ viz Čchin Š’chuang-ti

Čeng-čou/Zhengzhou, sídel. m. dyn. Šang, v dn. prov. Che-nan§ 2200

Čeng Che/Zheng He, čín. admirál§ 520

Čeng, kor. Cheung, k. čosonský§ 426

  

Čeni, Čenu§ viz pod Thís

 

Čennaj, angl. Chennai, dř. Madrás, metropole indického státu Tamilnádu§ 52+, 72+ 

 

Čéra, Čérové, tamilské království a národ na jihu Indie, zvaní též Kéralové§ 321, 175

První království v K. bylo za éry Ašóky. Řeckou podobou Kéralaputry bylo Kérobothra. Roku 1321 přistál v Kérale františkánský mnich Odoricus z Pordenone/Portenau, který šel pěšky z Itálie do Pekingu.

 

Čerkesové, Adygové§ viz pod Maióté, Sindové

 

Černá Hora, novodobý stát, mezinár. Montenegro, novořec. Mavrovunion§ 284+

Černé moře§ viz Pontos euxeinos

černoši, afričtí, lidé černé pleti obecně§ 1479, 1466, 480 a viz pod Aithiopové, Kúšité/Núbijci a rasismus 

Hellénské mýthy si barvy kůže a ethnického původu příliš nevšímali. Diův syn Perseus si vybojoval černošskou princeznu Andromedu a z jejich míšeneckých potomků vynikl největší z hellénských héróů Héráklés, cf. rok 1306. S Diem měla dítě Ió, Ínachova dcera, taktéž z Argu: v Egyptě porodila černého syna Epafa/texeis kelainon Epafon, jak divákům nechal Prométhea věštit štvané Ió Aischylos v tragédii Prométheus desmótés. Některé z Danaoven, dcer libyjského a argívského krále Danaa, byly z nejméně jedné černé matky. 

O nevhodnosti sňatku židovského vůdce Móšeho s černoškou viz u roku 1448 a s. v. rasismus. První zpráva o bílo-černém konfliktu je z listopadu 42 z doby před rozhodující bitvou u Filipp. Legie brutovců vycházející z ležení narazily u brány na černocha a jako neblahé znamení ho vojáci na místě zabili. O osm desetiletí později se objevilo jiné neblahé znamení. Černochy bylo možné spatřit o kultovních slavnostech Ísidy a tak jako původně v Egyptě od střední říše na nočních slavnostech Hathořiných, bohyně hudby, tance, lásky a plodnosti, sloužily po celé římské říši Núbijky jako tanečnice a hudebnice ve službách Hathořiny blízké Ísidy, nebeské matky, kouzelnice a vládkyně mrtvých.

Černoši byli v Římě roku 41+ blízko atentátu na augusta. Na den, kdy byl zavražděn Gáius vulgo Caligula, se totiž pro něj ominosně chystalo představení s podsvětní thematikou hrané Egypťany a Aithiopy, tedy černochy/"parábátur in noctem spectáculum, quó argumenta infernórum per Aegyptiós et Aethiopás explicárentur". 

Černý les§ viz Schwarzwald

 

Česbastetperet, Čes-Bastet-peret, dc. Osorkona II. z Dvacáté druhé dyn.§ 874

Československo, zaniklý moderní středoevropský stát§ 18+

 

česnek, řec. skorodon/skordon, lat. allium, álium, jako součást lsti§ 683 

 

Četija, stát v dn. Madhjapradéši§ 600

 

Če-ťiang/Zhejiang, provincie dn. Číny§ 572

 

Čhim-nju, k. Pekče, s. Kusjuův§ 246+

 

Čcha-te, kor. přepis Chadae§ viz Susong

 

Čcham/Ch'am, k. státu Ko-Čoson§ 594

 

Čchang/Chang z Čosonu, s. Ugoův§ 105

 

Čchang-an/pinyin Chang'an, čín. císařské sídelní m., pozd. Si-an/Xian, hl. m. provincie Šen-si/Shaanxi ve střední Číně§ viz pod Si-an

 

Čchang-i/Changyi, m. v prov. Šan-tung§ 196

Čchang-i, s. Chuangtiho/Žlutého císaře, o. Čuan-süa§ 2637 

 

čchang-jü, šan-jü§ viz Hunové

 

Čchao/Chao, b. císaře Ťinga II. a usurpátor§ 520

 

Čchen/Chen, čín. stát§ 771, 720, 719, 685, 679, 672, 671, 662, 656, 645, 637, 633, 621, 609, 605, 603, 478

 

Čchen Fan/Chen Fan, konfuciánský učitel§ 168+ 

 

Čchen Kuej/Chen Gui, manž. Chueje z Čou§ 676

 

Čchen-ling, mí v Číně§ 598

 

Čchen Pcheng/Chen Peng, kancléř Kao-cua a dalších§ 200, 180

 

Čchen Šeng, povstalec§ 209, 208

 

Čchen Tchang/Chen Tang, chanský generál§ 36

 

Čchen Ťiao/Hen Jiao, císařovna Wuova§ 141

 

Čcheng/Cheng, čín. stát§ 714, 680

Čcheng/Cheng, čín. císař z dynastie Chan§ 33, 7

Čcheng, císař dyn. Čou§ 1122

Čcheng z Čchenu, s. Lingův, vévoda§ 599

Čcheng z Čchu, kr., b. Tu-aoa, s. Wenův§ 685, 677, 633, 626

Čcheng z Lu, vévoda, s. Süana s Mu Ťiang§ 591

Čcheng ze Sungu, vévoda§ 620

Čcheng z Ťin, vévoda§ 603   

 

Čcheng-čchiou/Chengqiu, mí bitvy§ 683

 

Čcheng Chan/Chen Han, jeden ze "šestnácti států"§ 304+

 

Čcheng Feng z Lu§ 1. milenka vévody Čuanga, m. Siova, 662; 2. manž. vévody Si z Lu, 628 

 

Čcheng-pchu/Chengpu, mí. bitvy v Číně, dn. u Čchen-liou v prov. Che-nanu§ 633, 632, 598 

 

Čcheng Ta-sin/Cheng Daxin z Čchu, vojevůdce§ 622

 

Čcheng Te-čchen z Čhu, ministr§ 637, 632

 

Čcheng-ti/Chengdi, ťinský císař§ viz S'-ma Jan  

 

Čcheng-tu/Chengdu, sídel. m. státu Šu, dn. hl. m. prov. S'-čchuanu§ 1760, 263+ 

 

Čcheng Ťi, gardista a císařovrah§ 254+ 

 

Čcheng Ťia/Chen Jia z Čchu, ministr§ 622

 

Čcheng-ťiao/Chengjiao, b. císaře Čchina§ 239

 

Čcheng-wang, k. v Čchu§ 643, 637

 

Čchi/Qi, umučená císařská souložnice, m. Žu-iho/Ruyi§ 196

Čchi, čín. stát (Qi, v angl. Ts’i)§ 1122, 771, 720, 719, 714, 710, 702, 701, 706, 695, 694, 690, 685, 682, 679, 672, 664, 662, 660, 656, 655, 649, 645, 643, 633, 630, 621, 617, 613, 612, 609, 599, 591, 402, 378, 333, 298, 288, 286 - 284, 247, 221, 209, 206

Severní Čchi§ 408, 296

Čchi/Qi, údělné království státu Ťin (dř. Wej)§ 290+  

 

Čchi-c'§ viz Ťi-c' alias Kidža 

 

Čchi-č'-š'-ču-chou/Chizhishizhuhou§ viz Ju-fu-luo/Yufuluo  

 

Čchi-pi/Chibi, "Červená skála", na Jang-c' poblíž zřejmě dn. Wu-chanu§ 220+

 

Čchi-tan§ viz Kitanové

 

Čchi-ťia/Qijia§ viz kultura

 

Čchi Ťiang, milenka Wua z Ťinu§ 671

 

Čchiang/Qiang, barbaři, jedni z "pěti b.", žijící dodnes v S'-čchuanu. Západní Čchiangové pocházejí od jistého prý vůdce jménem San Miao, který byl vypuzen z původních sídel kdesi v Chu-nanu císařem Šunem do kraje Tun-chuang/Dunhuang na východ od jezera Čching-chaj/Qinghai§ 1122, 188, 119, 112, 74, 61, 42-, 88+, 304+, 311+ a srov. pod Žung, Ti   

 

Čchiang-čchu/Qiangqu, šan-jü Hunů§ 172+, 188+  

 

Čchianman ze Sienpejů, s. Chelienův§ 172+

 

Čchiao-ťi/Qiaoji, o. císaře Kchua§ 2637

 

Čchiao-žu/Qiaoru, náčelník Soumanů/Tiů§ 617

 

Čchie-ti-chou/Qiedihou, Čchudicheu, čchanjü Hunů§ 119, 105, 96 

 

Čchim-rju/Chimyu, k. v Pekče§ 384+

 

Čchien Čchin/Qianqin, Dřívější Čchin, jeden ze "šestnácti států"§ 304+

 

Čchien Čao§ viz Chan Čao

 

Čchien Jan/Qian Yan, jeden ze "šestnáct států"§ 304+

 

Čchien Liang/Qianliang, Dřívější Liang, jeden ze "šestnácti států"§ 304+, 316+   

 

Čchien-mou/Qianmou, usurpátor ve Wej§ 689

 

Čchien-šao/Qianshao, císař chanský§ 188, 184

  

Čchimi/Chimi z Wusunů, s. Nimiho s Liouou Ťie-jouou§ 121

Čchin, čín. stát (v angl. Ts’in, pinyin: Qin)§ 1760, 771, 708, 685, 651, 649, 647, 643, 637, 630, 628, 625, 623, 622 - 620, 617, 611, 601, 520, 514, 337, 333, 325, 321, 317, 316, 312, 311, 308, 307, 299, 298, 293, 288, 280, 278, 270, 260, 258 - 256, 254, 251, 247, 232, 230, 228, 225 - 221, 209, 207, 201, 196, 175, 133 

Tři Čchinové, státy po rozpadu říše§ 207-, 350+ 

Čchin/Qin, tři ze "šestnácti států"§ 304+, 372+   

Čchin Dřívější (stát Tiů)§ 325+, 344+, 350+

Čchin Západní§ 350+

Čchin Š’chuang-ti, pinyin: Qin Shi Huangdi, čín. císař, „První císař Čchinu“, osob. jménem Jing Čeng/Ying Zheng, Čeng-wang§ 2737, 520, 247, 239, 238, 232, 230, 228, 221, 210

Narozen roku 259 stal se ve třinácti vládcem království Čchin; myslel na věčnost, ale zemřel už ve 49 letech. Není uchována jeho autentická podoba ani větší literární dílo z jeho doby. Historii jeho krutovlády, kterou obdivoval největší masový vrah dějin Mao Ce-tung, sepsal až dlouho jeho smrti S´-ma Čchien (Sima Qian; zemřel roku 90). Císař ničil všechno konfuciánského včetně lidí, které upaloval, držel se legalisty Chana Feje (srov. roku 520) a jeho diktátorského byrokratismu státní správy.

Čchin sjednotil váhy, míry, písmo, mincovní ražbu (vydržela v podstatě do 20. století), přežil tři atentáty, vybudoval provinční systém, který také vydržel v podstatě dodnes. Byl posedlý myšlenkou na nesmrtelnost a vysílal výpravy hledat soustroví či pohoří nesmrtelných Pcheng-laj (Penglai); bývá identifikováno s Japonskem či horou Fudži.

Na tři sta tisíc lidí stavělo zeď proti nomádům ze severu a sedm set tisíc budovalo jeho mausoleum v Si-anu. Neustále přesídloval tisíce a tisíce rodin po celé zemi. V jeho době měla Čína třicet milionů obyvatel a z nich na dva miliony Číňanů bylo popraveno nebo zemřelo při nucených pracích.

Jako císař si dal jméno První císař, jeho syn Er-š´ byl Druhý císař, a mělo to vést až k dynastii deseti tisíc čchinský císařů.

O jeho nekropoli viz sub Si-an. několik let po jeho smrti byla vypálena a vyvrácena. Osm tisíc terrakotových vojáků bylo rozmeteno a archeologové restaurovali a tisícovsku z nich. V mohyle s vlastním hrobem císaře třicet metrů pod povrchem s miniatutou reálného světa čínská vláda nepovolila průzkum. Nicméně vysoká koncentrace rtuti (jíž se dával na čas i kurýrovat, aby si zajistil věčnost), která měla být v mausoleu náhradou za vodu a vodní plochy, naměřena byla.

Čchinovým obdivovatelem byl co do odhadovaného množství obětí jeho hrůzovlády bolševik Mao Ce-tung. Roku 1958 na jistém partajním shromáždění se měl ironicky chlubit:

„Co bylo tak zvláštního na Čchinovi Š´-chuangovi? Dal zaživa pohřbít 460 učenců; my jich zaživa pohřbili 46 tisíc. Jistým demokratům jsem již argumentoval: Myslíte si, že nás můžete urazit, když nás označíte jako Čchina Š´-chuanga, ale mýlíte se, my jsme ho tisícinásobně překonali! Označujete nás za despoty. Rádi se k těmto vlastnostem hlásíme a pouze litujeme, že zaostáváte natolik za pravdou, že musíme vaše obvinění doplnit.“

 

Čchin Er-š'/Qin Er Shi§ viz Chu-chaj

 

čchin-mej/Chinmei§ viz Rudá obočí

 

Čchin San-š'/Qin San Shi§ viz C'-jing

 

Čching/Qing, mandžuská císařské dynastie§ 175

Čching z Čchi, vévoda, s. Chuejův§ 599, 591 

Čching-čchiou/Qingqiu, mí mírové konference v Číně§ 598

Čching-fu, Kung-c' Čching-fu/Gongzi Qingfu z Lu, b. vévody Čuanga§ 662

Čching-wang/Qing, čín. císař§ 619, 613

Čching-chaj/Qianghai, západočín. provincie§ 3000, 177 

 

Čchiou-ťiou-čchüe, pinyin Qiujiu Que§ viz Kozúlo-kadfizú

 

Čchu, piny.: Chu, čín. stát, sídel. m. Jing/Ying§ 1053, 771, 704, 701, 690, 685, 677, 666, 658, 656, 655, 649, 645, 643, 637, 633, 632, 626, 625, 622, 611, 609, 607, 606, 605, 598, 594, 586, 548, 545, 520, 514, 478, 446, 334, 299, 285, 278, 255, 247, 207, 206, 202, 201, 154 

Čchu/Chu, efemerní stát Chuana Süana§ 372+

 

Čchu-čchiou/Chuqiu, sídel. m. státu Wej/Wey§ 660

 

Čchu Suan-c'/Chu Suanzi, Čchu/Chu, ťinská císařovna-vdova, regentka§ 365+, 372+ 

 

Čchu Fu/Chu Fu, kouzelnice§ 141

 

Čchu Suan-c'/Chu Suanzi, císařovna Kchanga z Ťinů, m. S'-ma Tana§ 344+

 

Čchu-tche Žuo-š' Ču-ťiu/Qute Ruoshi Zhujiu§ viz Siu-li 

 

Čchuan-žung, nomádi na severu Číny, možná Hunové, viz tam (pinyin: Quangrong)§ 771

 

Čchun/Ch'un z Ko-Čosonu, k.§ 1050

 

Čchun-čchiou/Doba Jarních a Podzimních annálů§ viz pod Éra hegemonů

 

Čchun-šen-ťün/Chunshen Jun, k. v Čchu, rodným jménem Chuang Sie/Huang Xie§ 247

 

Čchung-er z Ťin§ viz Wen z Ťin

 

Čchung-ti/Chongdi, chanský císař, rod. jménem Liou Ping/Liu Bing§ 144+, 145+  

 

Čchü-fu (pchin.: Qufu), m. ve státu Lu v dn. provincii Šan-tung; poblíž v Cou se narodil a zemřel Konfucius§ 551

 

Čchü Jüan, autor Čchu Cch´/Elegií z Čchu§ 339, 291

  

Čchü Sia/Qu Xia, vojevůdce státu Čchu§ 701

 

Čchü-wo/Quwo, stát§ 705 a viz s. v. Ťin

 

Čchüan Žung/Quan Rong, "Psí Žungové"§ viz Žung 

 

Čiko, b. Amy ze Silly§ 33

 

Čil, kor. Jil, k. čosonský§ 380

 

Çildir (tur.), čti: Čildir, jezero v TR na hranicích s dn. Gruzií a Arménií§ 748

 

Čin, kor. Jin, stát na jihu Koreje§ 196

Činhan, jeden ze států konfederace Tří Hanů/Samhan§ 196, 57  

 

Čína, Číňané, řec. a lat. Sérové (pl. řec. Séres, lat. Sérés)§ pravěk, před 6000 (2), 4000, 3000, 2737, 2637, 2500, 2333, 2200, 1760, 1300, 1122, 1053, 879, 841, 782, 776, 771, 769, 722, 720, 719, 714, 710, 708, 706, 705, 702, 701, 698, 697, 694, 690, 689, 685, 683, 682, 680, 679, 675, 677, 672, 671, 669, 666 - 664, 662, 660, 658, 656, 655, 652, 651, 649, 647, 645, 643, 637, 633, 632, 630, 628, 626, 625, 623 - 621, 619, 617, 613 - 611, 609, 607, 606 - 603, 601, 599, 598, 594, 591, 586, 572, 551, 548, 545, 538, 520, 514, 500, 496, 487, 481, 478, 476, 473, 469, 454, 453, 447, 446, 441, 426, 408, 402, 390, 380, 378, 376, 372, 370, 369, 337, 334 - 332, 329, 325, 321, 320, 318 - 315, 312, 308, 307, 300 - 298, 296, 293, 288, 286 - 284, 280, 278, 270, 266, 260, 258 - 254, 251, 250, 247, 235, 230, 228, 225, 223 - 221, 210 - 206, 202, 195, 191, 184, 188, 180, 175, 161, 155, 155, 141, 139, 133, 130, 126, 121, 119, 114, 112, 96, 91, 87, 85, 75, 74, 68, 61, 60, 57, 53, 49, 42, 37, 36, 33, 28, 18, 12, 7-, 1+, 6+, 9+, 11+, 12+, 17+, 18+, 22+, 23+, 25+, 31+, 39+, 43+, 46+, 49+, 53+, 55+, 57+, 70+, 72+, 75+, 80+, 88+, 91+, 93+, 97+, 100+, 105+, 106+, 120+, 125+, 134+, 140+, 144+, 145+, 166+, 168+, 184+, 188, 189+, 192+, 200+, 216+, 220+, 223+, 226+, 229+, 238+, 239+, 249+, 254+, 263+, 269 až 271+, 278+, 280+, 285+, 290+, 294+, 304+, 311+, 316+, 323+, 325+, 337+, 342+, 344+, 350+, 354+, 361+, 365+, 366+, 372+, 384+, 386+            

Země byla zvána řec. Sériké (gé), lat. Sérica, a jedno z měst (ta) Séra (snad Ku-cang, pozd. Liang-čou, dn. Wu-wej v provincii Kan-su); jižní přímořská část Č. byla Hellény nazývána Siné, Sina, obyvatelé Sinové, odtud dn. sinologie; řec. Séres, sérikos, hedvábný, je od archaického čín. sieg, dn. s´, hedvábí. Obecně se hovoří o "říši středu, země/království středu", Čung-kuo, srov. stejné pojetí u Indů Madhjadéša, rok 1800. Komunistická Čína (ČLR) užívá označení Civilisace středu, Čung-chua. • O setkání evropského světa s čínským viz pozn. k roku 36. O čínských námořních objevech mimo jiné Ameriky viz pod loďstvo.

Slovo Č. povstalo od sjednotitelské dynastie Čchinů. Rusové jako jediní používají jméno nechanských Kitanů, s nimiž přišli na severu a sv. Číny do styku (srov. podobný vztah Římanů s Graiky a podle nich se latinsky jmenovali Helléni-Graekí/Graecí). Podobně ponechali Frankové proměnění ve Francouze jméno Alamanů/Alemanů pozdějším Němcům, les Allemands, Allemagne.

Číňané sami sebe (každý šestý člověk je Číňan) nazývají Chan, Chanové (94 procent obyvatel Číny) podle stejnojmenné dynastie vládnoucí v letech 206 př. n. l. až 220 n. l. Jsou největší ethnickou skupinou planety. Vytváří jediný kulturní okruh planety s nepřerušeným vývojem, s nímž jeho dobyvatelé plně splynuli a na rozdíl od středomořských kultur a antického světa čínskou kulturu nevyvrátilo tsunami monotheismu, ohrozil ji však maoismus, jedna z podob komunismu.

Podle genetické studie Mapping Human Genetic Diversity ze Singapuru (2009) se soudí, že indičtí Drávidé (mezi nimi Tamilové) a Číňané mají společné prapředky, kteří vyšli z Afriky do Indie ("out of Africa to India"). Odtud pokračovali do Thajska, jihovýchodní Asie a na ostrovy, též do jižní Číny.

•

První Evropané a Římané ve Střední Asii a Číně: Po několika vlnách hellénských a makedonských osadníků přišli do středoasijského regionu také Římané. Prvními Hellény ve Střední Asii byli Iónové (Ta-jüan/Dayuan-Ferghana), kteří povstali proti Peršanům. Desítky tisíc kolonistů na východu své říše usadil Alexandros III., Seleukos I. a jeho první nástupci, ještě Antiochos III. a IV.

Mateřskou Helladu vylidňovaly občanské války, puče, nástup Římanů do východního Středomoří a tísnivá hospodářská situace: kdo se chtěl vyhnout životu pod vlastními statkáři kolaborujícími s Římany, před dluhy utekl na východ, třebaže už byl pod parthskou mocí (o obchodu s Indií a osadách na jihu Indie viz pod objevy).

Do Střední Asie dorazil římský předvoj za Pompeiova tažení na Kavkazu v letech 66 až 65, ale zřejmě ne dále než do Mervu. Roku 53 po bitvě u Karrh padlo do parthského zajetí na deset tisíc Crassových legionářů. Parthové je usadili v Margiáně a okolí, tedy v Mervu, bývalé Alexandrii a Antiochii, dn. turkmenské Mary.

Sloužili tu jako hraničáři v době, kdy se Parthové Margiány zmocnili na úkor Indosaků/Indoskythů a v tocharsko-bakterské pentarchii nabýval vrchu kušánský Kudžúla-Kadfisés. Římané zřejmě zůstali v oblasti, ale o jejich potomstvu není nic známo.

Roku 2004 odkryli čínští archeologové v Čung-čchuanu (Zhongchuan) ve středozápadní provincii Čching-chaj (Qinghai) ostatky tří Evropanů pohřbených v době dynastie Východních Chanů (25 – 220 n. l.), první nález na hedvábné cestě tolik na východu (v Sin-ťiangu/Xinjiang již nalezeny).

Zdá se, že v římské době nebylo „evropské“ osídlení podél cesty nijak vzácné a že zbytky Hellénů nebo potomci římských vojáků obchodovali, třeba jen zprostředkovaně, se starou vlastí ve Středomoří.

Během Antóniovy armenské války roku 36 př. n. l. se měli údajně setkat nebo střetnout v boji kdesi v Sogdiáně (??) římští legionáři s Číňany. Byl by to jediný konkrétní válečný kontakt republikánského Říma s Říší středu. Za chanského vládce Chuan-ťiho (147 – 167 n. l.) navštívilo po moři Čínu několik výprav ze vzdálených zemí na západu, zřejmě za Hadriána byli v Siamu, Malajsku a Indonésii. Vyslanci z některého z indických států byli na chanském dvoru roku 159 a 161 n. l.

Podle jiného výkladu se roku 36 po porážce a smrti hunského krále jménem Č´-č' (Zhizhi) dostalo několik desítek Římanů, kteří stáli v jeho službách, do čínského zajetí a byli usídleni v městě Li-čchien/Liqian (od roku 9 n. l. se jmenuje Ťie-lu/Jielu) na hedvábné stezce v provincii Kan-su, dnes lokalita Če-laj-čaj/Zhelaizhai. Hypothesa nedokáže vyvrátit předpoklad, že bojový šik popsaný v jedné čínské kronice nemusel být římský legionářský, ale mohl být též helléno-makedonský a že oněmi žoldnéři ve službách Hunů/Siung-nu mohli být potomci hellénských osadníků.

Roku 70 n. l. dosáhli čínští námořníci Rudého moře, až za dynastie Tchang (618-907) východní Afriky. O jménu a první americké kartografii viz pod loďstvo, čínské loďstvo a objevy.

Roku 97 n. l. dorazil ve válce s Huny/Siung-nu se sedmdesáti tisíci muži ke Kaspiku generál Pao Čchao/Bao Chao. Poslal do Říma posla Kana Jinga/Gan Ying, který však zřejmě dorazil jen k Pontu (podle jiného výkladu do Mesopotamie k Perskému zálivu, možná do Syrie ke Středomoří, srov. rok 88 a 97). Pao Čchao válčil ve Střední Asii třicet jeden rok a už nikdy později se čínská moc nedostala tak moc na západ.

Podle čín. pramenů roku 166 n. l. přišlo ke dvoru do Čchang-anu (již. od Si-anu v dn. prov. Šen-si) poselstvo císaře An-tun ze země Ta-čchin (Daqin), tedy z římské říše („Velký Řím“), ve skutečnosti se jakýsi kupec vydával za vyslance, aby získal hedvábí. Chanský císař kupcovy dary považoval za tribut a tak se v jeho očích stala říše Římanů s filosofujícím principem Markem Auréliem Antónínem poplatná říši středu.

V období Tří království (220 – 280 n. l.) dorazil k dynastii Wu (229 – 290) roku 284 jiný posel z Říma. Na odchodnou si vyžádal jako dar pro římského císaře od Sun Čchüana tucet lidí malých postav, liliputů (Číňané je chytali jižně od řeky Chuaj).

Za časů dynastie Tchang (618 – 907) připluli do Čína vyslanci z Byzance. O čínských námořních objevech viz pod loďstvo.

Prvním středověkým Evropanem, který dorazil do Číny, byl roku 1275 Marco Polo (v Xanadu, pozdějším Pekingu/Beijingu). Čína s Indií, daleko nejlidnatější země, vytvářely podle novodobých odhadů do roku asi 1820 na osmdesát procent světového hrubého domácí produktu (HDP/GDP).

Podle jiných historiků ekonomiky tvořily kolem roku 1700 indické země s Čínou dohromady polovinu světového hospodářského potenciálu („Chindia“). Roku 1950 to byl už jen čtyřicet procent, ale od začátku 21. století podíl opět roste. Čína byla kolem začátku našeho letopočtu s téměř třicetiprocentním podílem druhá největší ekonomika po státech indického subkontinentu s téměř čtyřicet procenty. Kolem roku 1600 se to podle odhadů Anguse Maddisona prohodilo. Ještě v 18. století byla Čína největší ekonomikou světa, sedmkrát silnější než Spojeného království.

Uzavřela se však obchodu a propásla průmyslovou revoluci. Pára a kapitalismus zničily Asiaty: během starověku a feudalismu neměly oba subkontinenty konkurence.

 

čínská filosofie§ 520 a jedn. jména

 

Čingischán, mongol. dobyvatel§ 105

 

Činsa z Pekče, angl. Jinsa, k.§ 384+

 

číslování, jmen dynastických§ viz s. v. jména

 

čistka, ethnická v armádě protigermánsk᧠378+

 

Čišantachma ze Sagartie, viz Tritantaichmés

 

Čišpiš, Číšpíš, Čaišpiš z Anšanu§ viz Teispés

 

čítárna§ viz knihy a knihovny

 

Čitrál, angl. Chitral§ viz Kalašové

 

Čitrasená z Čóly, k.§ 22

 

člověk, homo sapiens, vývoj a rozšíření na planetě, theorie§ pravěk, před 6000

 

Čo z Ko-Čosonu, k., angl. přepis Jo§ 1050

 

Čoghá Zanbíl§ viz Dúr Undási

 

Čóla, tamilské království na jihu Indie, čín. Ťü-li/Juli, dn. Tamilnádu§ 450, 321, 245, 175, 59, 22 

 

Čon, kor. Jon, k. státu Ko-Čoson§ 677

 

Čong Tong§ viz Pu

 

Čorská brána, arm. Čolai, u Darbandu, též Kaspická, Alánská, Darial§ 356+

 

Čoson, království v Koreji, vedle původního tangunského založeno Číňany Ko-čoson/Go-Joseon, tj. Staré Čoson, též kidžaovské Č., čín. Čchao-sien§ 2333, 1122, 1050, 196, 105, 57 a viz Korea

 

Čota Láhór, ang. Chota Lahor, "Malý Láhaur", obec v okresu Swábí v prov. Chajbar-Pachtúnchw᧠384+

 

Čou, piny.: Zhou, stát a císařská dynastie v Číně§ 2637, 1122, 1053, 841, 782, 771, 708, 671, 665, 662, 655, 651, 649, 643, 637, 632, 628, 607, 606, 572, 453, 315, 256, 249

Západní Čou§ 487, 256, 209

Východní Čou§ 771, 720, 454, 256

Čou, poslední z císařů dyn. Šang, posmrt. jménem Ti Sin/Di Xin§ 1122

Čou, stát předdynastický§ 1122

Čou, státeček v sousedství státu Lu v dn. provincii Šan-tung (v pinyin Zhou, angl. Tsou)§ 372 

Čou, milenka ťinského císaře Čchenga, m. císařů Aje a Feje§ 325+

 

Čou Ja-fu/Zhou Yafu, chanský generál a ministr§ 154

 

Čou Po/Zhou Bo, dvorní ministr chanský§ 180

 

Čou-li/Zhouli, kodex dvorských a byrokratických pravidel§ 1122 

 

Čou-sü/Zhouxu z Wej, usurpátor§ 719

 

čtyřspřeží, doprav. a bojový prostředek a sport. disciplína§ viz tethrippon

 

Ču/Zhu, později Cou/Zou, stát v Číně§ 771, 722, 695, 679, 662, 637, 620, 613  

 

Ču Č'-wu/Zhu Zhiwu z Čengu, ministr§ 630

 

Ču-ťiang/Zhu Jiang§ viz Perlová řeka

 

Čúai§ viz Taraši-nakacu-hiko  

 

Čuan-sü/Zhuanxu, jeden z "pěti císařů"§ 2637

 

Čuang/Zhuang, k. v Čchu§ 685, 611, 606, 605, 598, 591

Čuang z Čengu, vévoda§ 722, 720, 719, 714, 701  

Čuang z Čchü-wo, vévoda§ 722

Čuang z Lu, vévoda§ 685, 683, 664, 662

Čuang I. z Wej, vévoda§ 719

Čuang ze Sü, dynasta§ 714

Čuang, s. Kuang-wua§ viz pod jeho císař. jménem Ming-ti 

 

Čuang-c’, v pinyin Zhuangzi, angl. Chuang-tzu, raný vykladač taoismu a autor souhrnu Čuang-cu, základního z taoistických textů po mýthickém Tao-te ťingu§ 365, 290

 

Čuang-siang-wang, piny.: Zhuang Xiang Wang, císař, rodným jménem I-žen/Yiren§ 250, 249, 247

 

Čuang-wang, čín. císař§ 697, 382

 

Čuang-wang, k. v Čchu§ viz Čuang z Čchu

 

Čuja, Čuju, manž. Jujova, m. ka Tije, manž. Amenhotepa III.§ 1417

 

Ču-ke Kche/Zhuge Ke, regent ve státu Wu§ 249+

 

Čumong§ Tongmjong

 

Čun, korej. přepis Jun, k.§ 196

 

Čung/Zhong, hunský kmen§ 606

 

Čung C'/Zhong Zi, manž. Chueje z Lu, m. Chuana a Jina z Lu§ 722

 

Čung Kuo/Zhonh Guo z Čchu, vojevůdce§ 622

 

Čung Žen/Zhong Ren, císař z dynastie Šang§ 1760

 

Čung-chang Jüe/Zhonghang Yue, významný palácový eunúch za Chanů přeběhnuvší k Hunům§ 200 

 

Čung-kchang/Zhong Kang, čín. císař§ 2637

 

Čung-kuo, piny.: Zhongguo, "Říše, Království n. Země/Stát středu"§ 1800 a viz Čína a Madhjadéša

 

Čung-li Mo/Zhongli Mo, generál Siang Jüa§ 201

 

Čuo-c'/Zhuozi z Ťin, vévoda§ 671, 651

 

Čutové, ang. Chutus, dynastie v jižní IND, nástupnický stát Sátaváhanů§ 22

 

Čuvašie, údělná republika Ruské federace§ 2500