He-Heq

 

He Mosu, kor. Haemosu, k. Pujoa§ 57

Hebenu, hellénisované Hippónos n. komé Hippónón, pozd. Theodosiúpolis, dn. lokalita Kaum/Kóm al-ahmar, "Červená halda" u vsi Záwijat al-Majjitín na východ. břehu Nilu u al-Minje§ 2642

Hebrejci, řec. Hebráioi§ viz Iúdaia, Židé
Hebron, m. v Iúdaji, kdysi Arbe, řec. Chebróna n. Kaspis, hebr. Chebrón, arab. al-Chalíl§ 2150, 1975, 1400, 1380, 1365, 1200, 1015, 1005, 990, 972, 182, 164, 163, 139, 135-, 68+, 69+  
Hebros, ř. v Thrákii, dn. Marica v BG, v TR Meriç§ 110-, 316+, 324+, 378+   
Hebryzelmis, kníže Odrysů§ 387, 383

Q. Hedius Lolliánus Gentiánus Avítus§ cos. ord. 209+ 

L. Hedius Rúfus Lolliánus Avítius§ cos. suff. 114+

L. Hedius Rúfus Lolliánus Avítus§ cos. ord. 144+

Q. Hedius Terentius Gentiánus§ cos. ord. 211+    

hedvábí, jeho výroba, "Velká" hedvábná cesta z Číny na Západ§ 3000, 2637, 600, 505, 325, 200, 128, 120, 6-, 16+, 120+, 230+, 270+, 304+, 337+, 366+     

V Číně podle legendy začala pěstovat bource morušového družka mýthického Žlutého císaře paní Si Ling-š'/Xi Lingshi alias Lej-cu/Leizu viz 2637. O čínské státní podpoře chráněné cesty na Západ viz rok 128 a 120. Z íránského prostoru se intensivní podpoře obchodu s Vnitřní Asií dostalo pod parthskou a kušánskou patronací od 1. století př. n. l. dostalo sogdiánským a bakterským obchodníkům. Vybudovali navazující síť s přístavy na Indickém oceánu a v íránském prostoru. Později obchodní styky podporovali Sásánovci a Hunové, noví pánové Sogdů (kidarové, Hefthalité), od 6. století n. l. Turci: elitám nomádů se lukrativní dálkový obchod s jeho cly a dalšími poplatky pochopitelně líbil. 
První Sásánovci ve své říši zakládali, často na místě hellénistických poleis, královská obchodní města nepodléhající kontrole guvernérů a lokálních aristokratů, tzv. šahrestán. Cesta začínala v Čchang-anu či Čchen-anu, později v Luo-jangu. Vedla přes Su-čou do Tun-chuangu a Lou-lanu, přes Kášgar/Kašgar (čín. Kcha-š´, pinyin Kashi, řec. asi Kasia) nebo přes Chotan (angl. Khotan, srov. pod knihovny) v dnešním Sin-ťiangu (Východní/Čínský Turkestán, Ujgurská autonomní oblast „Nové hranice“) na Západ na Samarkand v Uzbekistánu nebo jižněji přes Balch (staré Baktry-Zariaspy v severním Afghánistánu).

Západně od Kášgaru bývalo knížectví (tocharské?) čínsky nazývané Ťüan-tu (Juandu, „Daňová kontrola“?), dnešní Irkeštam/Erkeč Tam. Z Kášgaru vedla cesta buď severně přes průsmyk Terek (v zimě průchozí, ale jen pro nákladní zvířata, nikoli vozy) do Fergány nebo jižně údolím Alai, přes Daraut-kurghán a Čat na jihouzbecký Termez, kde brodem přes Óxos do Bakter. 
Po spojení cest v Mervu, dn. turkmenské Mary (dobyl Ardašír I.), pokračovala jižní trasa přes Parthii do médských Ekbatan. Druhá trasa se Parthům zcela vyhnula. Asi sto km severozápadně od Termezu za Derbentem, Darband je na hedvábné stezce snadno kontrolovatelná soutěska Železná brána, tradiční hranice mezi Sogdiánou a Tocharistánem.

Většina státečků v Čínském Turkestánu byla ve čtvrtém století buddhistická a buddhismus převládal i v Afghánistánu, Pákistánu a na severu dn. IND. Helléni poblíž postavili obranný val obnovený v 1. až 2. století n. l. Kušány. Za Železnou branou cesta vedla do Samarkandu nebo západně do Buchary, odtud na Merv. Kdo nesměřoval do parthské říše, ale chtěl přímo na středomořské trhy, pokračoval podél Iaxartu/Syrdarji k Aralu a severně kolem Kaspiku k Azovskému moři.

Trasa napříč Tarimskou pánví byla odvislá od klimatických podmínek. Lou-lan stávalo na severním břehu slaného jezera Lobnor (Lop-nor) na okraji pouště. Jako řada dalších měst na trase vzniklo městské osídlení kolem roku 200 př. n. l. v době větších srážek ve vnitřní Asii a poprvé je zmiňováno roku 176 př. n. l. v dopisu hunského chána Mao-tuna čínskému císaři. Když po několika staletích nastalo sucho a jezero téměř vyschlo, Lou-lan bylo kolem roku 330 n. l. opuštěno.

V Římě byl v císařské době hlavním obchodním místem s hedvábím vicus Tuscus ("Etruská čtvrť"; srov. bourec morušový). O módě hedvábí viz pod móda, o Evropanech na hedvábné cestě viz pod Čína. Helléni hedvábí říkali médiké esthés, "médská tkanina", sériké e., "sérská tk.", surovému hedvábí Sérů metaxa (fem.).
Obchodní cesty přes Střední Asii nebyly pochopitelně ani zdaleka pouze "hedvábné". Putovalo tudy sklo, porcelán, koření a byliny, drahé kameny a sibiřské zlato, pochopitelně i myšlenky ze Západu na Východ a válečníci. Od 14. století její význam klesal, neboť ji nahrazovaly trasy námořní.

Označení "hedvábná cesta" nebo dokonce s přívlastkem "velká" pro spojení Číny s Indií a Západem via Střední Asie je novodobé. Poprvé ho použil německý zeměpisec Ferdinand, svobodný pán z Richthofenů (zemřel roku 1905) v pětisvazkovém popisu Číny (1877) a z německého Seidenstraße vzešlo Silk Road či Route de la soie. Mezi Richthofenovými žáky byl slavný Švéd Sven Hedin (zemřel roku 1952). Čínští komunisté za vlády Si Ťin-pchinga/Xi Jinping (od 2012/2013) zahájili politický expansivní megaprojekt "Jeden pás, jedna cesta", One belt - one road/OBOR s rozsáhlými investicemi do dopravy v zemích kolem Číny i vzdálených, surovinově atraktivních (východní a střední Afrika). Ideologicky využili spojnici Číny se Západem s vynecháním dopravy myšlenek ze Západu: po hedvábné cestě, resp. po jejích jednotlivých směrech, dorazil do Číny mimo jiné buddhismus.

Hédyfón, gen. –óntu, ř. v Súsiáně, dn. Džarábí v Chúzistánu§ 317
Hedžcheperre-setepenre I.§ viz Šošenq I.
Hedžcheperre-setepenre II.§ Takeloth II.

Hedžetnebu, d. Džedkareho Isesiho§ 2414 

Hedžu-Hor/Hor Hedžu, vládce egypt. dyn. 0§ 3500

Hedžwaweš, Hedž-waweš z Libye, vůdce§ 2040 

Héfaisteion, Héfaistův chrám v Athénách, sev. od Areopagu, nejlépe zachovaný chrám Attiky, nazývaný Théseion§ 470, 450, 390  
Héfaistiá, ath. osada na Lémnu§ 281, 208 a viz s. v. Lémnos 

Héfaistión z Makedonie, s. Amyntorův, Alexandrův důvěrný přítel, gen. Héfaistióna§ 337, 334, 331, 327 - 323

Héfaistión z Alexandreie, grammatik§ viz pod grammatici

Héfaistión ze Sard, s. Alkaiův, frúrarchos§ 129

Héfaistión ze Syrie, rhétór, ž. Ulpiána z Askalónu a Iúliána Kappadockého§ 314+, 320+   
Héfaistos, bůh§ 1502, 1480, 176+, 270+ a Bohové a jejich svátky 

Kromě toho, že vyniká kovářství, inženýrstvím a manuální šikovností, je vyhlášeným konstruktérem. Vyrobil si podle Íliady dvě zlaté služky, první umělé tvory světové literatury. O jeho sektě viz rok 1502. Prvního robota čínského viz rok 1053, kde též o prvním mluvícím japonském androidu odříkávajícímu buddhistickou sútru.  

Hefat, nekropole Džerteje (at-Túd), arab. al-Mo'allá, již. od Luxoru na východním břehu Nilu se skalními hroby§ 2160

Hefthalité, Bílí Hunové, Jeda/Yeda§ viz Hunové

Hégeás z Neápole, hipparch§ 216

Hégeiás, arch. v Athénách nezn. roku§ 387+

Hégelochos z Athén, resp. Hégésileós, velitel Athéňanů u Mantineie§ 362

Hégelochos z Makedonie§ 1. 335, 333, 332, 330, s. Hippostratův, nauarch Alexandrův a ílarchos; 2. 125, ptolem. strat.

Hégémachos z Athén§ arch. 300

Hégémón z Athén§ arch. 327
Hégémón z Thasu zvaný Faké/"Čočková polévka", autor komédií, první psal parodie§ 450

hégemoneuón, řec. ekvivalent lat. praeses (místodržitel provincie, vojenský velitel, tedy nikoli dn. „předsedající“)§

hégemón, hégemoniá, úřad nebo hodnost hégemona u Hellénů, gen. hégemona; odtud novodobé hegemon s obdobným významem „vůdce, nejsilnější ze spojenců“§ 478, 346, 337, 336
hégemón autokratór, „samovládce, s neomezenou pravomoc퓧 407 (v Athénách; srov. také např. u Fóků)

hegemoni v Číně§ viz Éra hegemonů

Hégémonidés, Hágémonidás z Dýmy, s. Zefyrův, seleuk. strat. v Koilé§ 163

Hegemünden, část dolnosaské obce Hannoversch Münden§ 235+ 

Hégés-§ srov. dór. Agés-/Hagés-

Hégésandros, Hagésandros z Métropole, s. Apollóniův, b. Attalův§ 144

Hégésandros z Mílétu, o. Hekataiův§ 493

Hégésareté z Mínóji na Amorgu, dc. Ainésikratova, manž. Hermokrata, syna Pankritova, zakladatelka kultovní nadace§ 100

Hégésaretos z Thessalie, aristokrat§ 48

Hégésianax z Alexandreie v Tróadě, literát, historik a diplomat Antiocha III.§ 197, 194

Hégésiás z Athén§ 1. arch. 555; 2. arch. 324; 3. stratégos, 306, 301 (shodný s no. 2?) 
Hégésiás z Efesu, tyr.§ 324
Hégésiás z Kýrény, zvaný Peisithanatos, tj. Přemlouvající k smrti, kyrénaický filosof§ 399, 370, 330
Hégésiás z Lampsaku, vyslanec§ 197

Hégésiás ze Sinópy, ž. skeptika Diogena§ 399
Hégésiás z Magnésie, historik Alexandrovy doby a řečník, zakladatel tzv. asijského stylu v řečnictví§ 300

Hégésiás, Antigonův stratégos a diplomat§ 311

Hégésileós z Athén§ viz Hégelochos

Hégésinús z Pergamu, scholarchos Akadémie§ 241, 164

Hégésippos z Athén/Súnia zvaný Króbylos (podle účesu do uzlu), protimakedonský politik a řečník, zřejmě autor řeči O Halonnésu zařazené mezi démosthenovské§ 376, 348, 344, 343 

Hégésippos z Athén zv. Króbylos, záměna přízviska n. jména s politikem?§ viz s. v. komédie

Hégésipylé§ 1. dc. Olorova, manž. Miltiada V., m. Kimónova (III.), 514, 510; 2. kněžka Afrodítina v Athénách, 282 

Hégésistratos nebo Hégestratos z Athén§ 1. 546, 510, zřejmě druhým jménem Thessalos, syn Peisistratův a Tímoanassy, tyr. v Sígeiu; 2. arch. 560

Hégésistratos ze Samothráky, s. Fi-[xxx], basileus/epónymní úředník§ 241

Hégésistratos, žold. v per. službách§ 334

Hégestratos z Athén§ viz Hégésistratos

Hégestratos z Héraion teichos, s. Potamonův, agoranomos§ 130

Hégestratos, diplomat Ptolemaia II.§ 261

Hégétoridés z Thasu§ 463 

Hégiás z Athén§ 1. učitel Feidiův, 432; 2. arch. 178+; 3. ž. Proklův, scholarch pozdní Akadémie, 350+ 

Hegra, Hegrá, m. nebo sídliště Nabatů a Thammúdů, arab. al-Hidžr, u oasy al-'Ulá v KSA§ 65-, 40+, 70+, 163+, 356+ a viz Arabové a Madá'in Sálih 

heilótové, heilóti, heilótes, Dóry podrobené obyvatelstvo Lakóniky a Messénie§ 1061, 775, 743, 706, 480, 479, 469, 464, 425, 411, 409, 397, 383, 222, (vyplacení na svobodu), 206 (občanství), 195, 1-; srov. i pod otroci, Lakónie, Messénie atd.
Heilótie byla formou „státního nevolnictví“ a nelze uspokojivě doložit, zda spočívalo na sociálním, majetkovém základu (tzn. že by h. byli i části lakedaimonských Dórů), nebo zda šlo o područí celého původního obyvatelstva (předdórské, achajské obyvatelstvo Lakóniky - viz Helos, nebo vůbec předhellénské, „pelasgické“ obyvatelstvo). V podobné situaci zřejmě žili v Argolidě gymnésioi/"naháči, lehkooděnci" a v Sikyónii korynéforoi/"nosiči kyjů". Na hlavě museli h. jako své znamení nosit čapku ze psí kůže. Jejich preferovaným kultem byl Pohoidán, Poseidón, srov. s. v. hry olympijské. Srov. s indickým kastovnictvím a postavením šúdrů, dalitů/pariů, oddělením porobené populace od Árjů, roky 2000, 1800, 600 a 1.

V pátém st. Sparťané heilótům říkávali Messénové. Pokud někdy Sparťané dali heilótům svobodu, rychle se jich zbavovali: srov. rok 425, kdy dva tisíce osvobozených bojovných heilótů povraždili z obavy z budoucích nebezpečí pro svůj stát a srov. rok 397 Kinadónovo spiknutí na vyvraždění všech Sparťanů. Obecně platilo, že Sparťan heilóta prodat nesměl do zahraničí a nesměl mu dát svobodu, tedy skutečnosti, které se obvykle v hellénském světě se zotročenými lidmi dělaly. Bylo kuriosní, že h. byli zotročeni ve svém rodišti, poněvadž při dobytí nepřátel byla města zbavována zotročených obyvatel prodejem do ciziny. Byla vyslovena v moderních dobách myšlenka, že Athéňané by dopadli zčásti stejně jako heilóti, kdyby neměli byli měli Solóna. Do jaké míry však do skupiny heilótů spadali zchudlí Dórové, nelze vyměřit. 

Heirakté, Heirkté, h. u Panormu na Sicílii, arab. Džebel Grin, dn. Monte Pelegrino§ 252, 246

C. Heius z Messány, mámertínský latifundista§ 70

Hekabé z Thrákie n. Frygie, manž. Priamova, lat. Hecuba§ 1200, 1193, 411  

Hekapachered, Heka-pa-chered, s. Chnuma a Menhity§ 250+

hekas, hekás, ekas§ viz pod kléros

Hekataios z Kardie, tyr.§ 342, 335, 323
Hekataios z Mílétu, s. Hégésandrův, historik a zeměpisec§ 560, 499, 493, 480
Hekataios ze Sindie, k.§ 393
Hekataios z Abdér, dějepisec, filosof a diplomat§ viz pod pyrrhónici, dějepisci a grammatici; jiný H. byl osobním lékařem Vespasiánovým (není v CSD)

Hekaté, kouzelnice a podsvětní bohyně, později znázorňována se třemi hlavami a třemi těly, s přízviskem Enodiá, "Při cestě"§ 650, 432, 197, 88-, 364+ 

Poslední den každého měsíce bylo pravidelně kladeno k soškám a sloupkům Hekaty jídlo a pití (apotropaion, „odvracející“). Tzv. Hekatiny hostiny pak spořádávala chudina (a později tolik proslavili kynikové). Podsvětní bohyně Hekaté je původem starou matriarchální maloasijskou bohyní, kterou Helléni poznali v Kárii. Sloupky se soškami jí byly stavěny u cest, bran, dveří, na rozcestích.

Hekaté byla nejprve zobrazována jako žena s pochodní, až Feidiův žák Alkamenés jí jako první dal podobu tvora s trojím tělem a s třemi hlavami. Její prastará trojjedinost ženského života (dívka-matka-smrt) se kultovně odrážela v jejím spojení se vzýváním Měsícem (proto později tato část Hekatina kultu splynula se Selénou), porodem a dětmi (zde byl její kult převážně překryt Artemidou/Diánou) a s fryžskou Kybelou či podsvětní vládkyní Persefonou. Římané říkali Hekatě Trivia.

V poklasické době je Hekaté již jen bohyní podsvětní, panovnice kouzelníků a čarodějnic, nočních duchů, oblud a příšer, která se ráda potuluje po odlehlých místech, po hřbitovech, po prázdných cestách. 
S Hekatou souvisejí pověsti o vlkodlacích apod. Královně duchů a magie obětovali mistři a mistrové kouzel psy, černé ovce a se záhrobními božstvy související med. Znaky Hekaty byly pochodně, klíče, dýka, hadi a psi. Byla bohyní dobrotivou i zlou.

Její původní trojjedinost se vedle egyptské Ísidy stala velkým vzorem pro křesťany (Ísis v modrém plášti s hvězdami a Měsícem se dokonce stala předlohou pro křesťanskou modlu jménem Panna Maria). Vidět ve snu Hekatu o třech postavách prý značí odchod do ciziny: jedním z přízvisek bohyně je Kyriá/Panská, jiné Enodiá, Pocestná. Hekatina mystéria se až do konce starého věku konala na Aigíně. 

Hekatodóros z Býzantia, politik§ 220

hekatombaia (pl.), hry v Athénách 28. dne měsíce hekatombaión, „Měsíce velkých obětí“ v našem červenci; z hekatombé, oběť jednoho sta volů, později jakákoli „velká oběť“ (cf. 101, o jisté h. se hovoří ještě za Balbina roku 238+, roku Galliena 262 a poslední za císaře Tacita roku 275 – 276 n. snad Iúliána v Antiocheji)§ 776, 466, 393, 38, 17-, 238+, 262+, 362+   

Hekatombaion, mí. před Dýmou§ 226

Hekatomnos z Mílétu n. Élidy§ 72 (Ol.)

Hekatomnós z Mylas (nikoli Hekatomnŏs), gen.: Hekatomnóa, s. Hyssaldómův, b. Aby, o. Mausólův, Hidrieův, Pixódarův, Artemísin a Adin, zakladatel dynastie Hekatomnóovců§ 391, 378, 357, 344, 341, 295, 193 

Hekatomnós, kněz Dia Labraundského§ 227

Hekatompedon, "Stostopý (chrám)", předchůdce Parthenónu v Athénách§ 570, 550, 485 

Hekatompylé§ viz Thebesté

Hekatompylos, m. v Parthii, per. Víšpanzatiš, dn. novoper. Šahri Qumis§ 521, 209

Hekatonnésoi, ostrovy mezi Lesbem a Aiolidou, „Sto ostrovů“§ 333

hekatostys, "stovka" občanů, administrativní jednotka v Hérákleji Pontské§ 370

Hekébolios, grammatik a rhétór, uč. Iúliánův v dětství§ 360+ 

Hekenuhedžet, Hekenu-hedžet, manž. Chafrého, m. Sechemkareho§ 2558, 2498 

hekkaidekérés, šestnáctiřadka, makedonsk᧠149

Heknufer§ viz Heqanefer 

hektémoroi§ viz pod Athény

Hektór, gen. Hektora, mýth. s. trojského vládce Priama§ 350+ a viz pod epos a Homéros

Hektór, s. Parmeniónův§ 330 

Helena, m.§ viz Illiberris 

Helené§ 1. z Argu zvaná Spartská n. Trojská, dc. Tyndareova, nevl. ses. Klytaimnéstřina, manž. Meneláa ze Sparty a Alexandra/Parida z Troje, 1450, 1320, 1266, 1193, 1184, 775, 396, 49-, 38+ a viz pod Troiá; 2. Flávia Iúlia Helena/Helené z Drepana, manž. Cónstantia I., m. Cónstantína I., 293+, 324+, 326+, 334+, 337+ a pod křesťanství; 3. Adiabénská, ses. a manž. Monobaza I., m. Izata II., Zoita a Monobaza II., 36+, 46+; 4. manž. sofisty Alexandra ze Seleukeie Kilické, m. stejnojmenného syna, 133+; 5. d. Cónstantína I. s Faustou, ses. Cónstantíny/Cónstantie a císařů Cónstanta, Cónstantína II. a Cónstantia II., manž. Iúliánova, 293+, 360+, 363+; ; 6. manž. grammatika Alexandra z Mílétu, 40-;       
Helenius Acró, grammatik§ 180+ 

Helenopolis, m. v Bíthýnii§ viz Drepanon 

Helenos z Épeiru, syn Pyrrha I. s Birkennou§ 295, 280, 274, 272
Helenos, ptolem. strat. na Kypru, s. Apollodórův n. Apollóniův§ 145, 116, 107

Helenos, lokální správce Achaiův§ 268

Helenos, Helenus, Octaviánův propuštěnec, legát§ 40

helepolis, „dobývající, ničící město“, vysoký a mohutný věžovitý obléhací stroj na kolech přisouvaný k hradbám, vynález Epimacha z Athén, viz tam a pod poliorkétika§ 306, 305, 113, 48 

Helgoland, o. v Severním moři§ 6000

Héliadés, zrádný seleukovský důstojník§ 145

héliaia, státní rada a soudní sbor v Athénách; vylosovaní občané (šest tisíc včetně jednoho tisíce náhradníků) soudili v deseti soudních dvorech/dikastériích, viz pod Athény a též soudy§ 594, 508, 461, 410

Hélianax, gen. - anakta, b. básníka Stésichora a geómetra Mámertína§ 632

Hélianax z Athén, s. Asklépiodórův, kněz na Délu§ 121

Heliké, m. v Acháji; původ. kult. a sněmovní centrum Achajů, po zániku státu roku připadlo území Aigiu, srov. tam a pod zemětřesení/tsunami§ 720, 650, 388, 373, 280

Héliké, m. v Hispánii§ viz Ilici

Helikón, pohoří v Boiótii, sídlo Mús, srov. s Heliké§ 650

Helikón z Priény, s. Leómedontův/Láomedontův§ 295 

helikoptéra§ viz létání

Hélikos z Médie (?), s. Hydarnův, b. Teritúchmův§ 409

Helikranon, mí n. m. v Épeiru, snad dn. Chrysorrochi v GR na hranicích s AL§ 230

héliocentrismus§ 470, 450, 250, 150

Héliodóros z Alexandreie§ 1. olympioníkos, viz Apollónis; 2. s. Hermeiův a Aidesie, b. Ammóniův, neoplatónik, 350+ 

Héliodóros z Athén§ 1. tchán Démosthenův, 384; 2. 306, arch. 229, popř. 228 
Héliodóros z Dúr na Eufrátu, s. Lýsiův, b. Lýsiův, strat.§ 180+

Héliodóros z Emesy, romanopisec§ 150+, 172+ 

Héliodóros z Gallie, sofista a advokát§ 176+ 

Héliodóros z Kyrrhu§ viz C. Avidius Héliodóros 

Héliodóros z Antiocheie, s. Aischylův, seleukovský velmož a hlavní ministr Seleuka IV./ho epi tón pragmatón§ 182, 178, 175

Héliodóros, dioikétés v Palaistíně (shodný s předešlým??)§ 200

Héliodóros z Taxil, vyslanec Antialkidův, hinduista, jehož monolith na dvoře krále Bhagabhadra je zván též Chambha Baba (Khambha Baba)§ 115

Héliodóros Trósidamás z Alexandreie§ Ol. 213+, Ol. 217+

Héliodóros, propuštěnec Pompéiův§ 35

Héliodóros, astrolog/mathématicus v Antiocheji§ 371+   

Héliodotos, středoasijský Hellén§ 200

Héliogabalos, Héliogabalus, prínceps§ viz Elagabalus

Hélioklés, jméno indobakterských vládců:§
Hélioklés I.§ 155, 140, 130, 120
Hélioklés II. Dikaios§ 120, 115, 100

Héliopolis, m. v údolí Biqá', Colónia Iúlia Augusta Félíx Héliopolítána, řec. jméno snad z ptolemaiovské éry, aram. Ba'albek/"Ba'alův pramen", arab. Ba'labak§ 63, 15-, 92+, 247+, 326+, 350+, 374+ (?) a viz Koilé Syriá
Héliopolítés, dolnoeg. nomos, zvaný též Delta§ viz Héliúpolítés
héliopolíté, řec. héliopolítai, společnost sociálních reformátorů (?) n. makedonských kolonistů (?) v zanikající Pergamské říši§ 250, 151, 133
Hélios, bůh, lat. Sól§ 1600, 1545, 181, 42-, 64+, 68+, 70+, 133+, 190+, 201+, 268+        

Hélios aníkétos§ viz Sól invictus 

Hélios, prócúrátor Aug.§ 54+ 

Hélios, propuštěnec Nerónův a jeho "místodržitel" v Římě§ 66+, 68+ 

Hélis, sídelní m. Getů/Dáků neznámé polohy (ve Valachii, Moldově n. snad v Předdunají v lokalitě Sveštari v BG?)§ 292
Helisové, Helisií, kmen východogerm. Lugiů§ 500
Helissús, Helissón, gen. Hellisúntu/-ontu, m. v Arkadii n. Messénii, obyvatelé Heliswasioi, dn. polohy neznámé§ 351, 182

Héliúpolis, m. v Dolním Egyptě, eg. Junu, kopt. a hebr. Ón nebo Anu, ass. Únu, dn. káhirská čtvrť Mataríja; v nové říši se rozprostírala na 23 čtverečních kilometrech§ 3236, 2667, 2566, 2345, 1417, 1315, 1233, 1191, 664, 568, 332, 246-, 34+ 

Slavné slunečním kultem jménem Atum, tj. Vše/Vesmír, a jeho býky, později splynuly tři kulty Atum-Re-Harachte; severně od Káhiry na začátku Delty na dnešním káhirské předměstí Ajn Šams byl roku 2006 odkryt jeho největší chrám boha slunce postavený Ramessem II. 
Héliúpolítés, nomos tamt鞧 285, 173, 160 

Helix z Foiníkie§ viz Aurélius Aelix  

Helix(os), velitel jerúsalémské posádky§ 43

Helixos z Megar§ 1. strat. a kondottiér, 408; 2. promakedonský politik, 344 

Helladios z Alexandreie, kněz Ammónův, grammatik§ 391+ 

Helladios z Antinoúpole, skladatel veršované encyklopedie§ 391+ 

Helladios, biskup v Autissiodoru§ 391+ 

Hellaníké§ Láníké

Hellaníkos z Élidy, tyrannobijec§ 271
Hellaníkos z Mytilény, logograf/historik, s. Andromenův n. Skamónův, o. Skamónův§ 480, 400
Jiní Hellaníkové: H. z Mílétu, nezn. historik a zeměpisec, H., grammatik alexandrijský zabývající se dílem Homérovým (nejsou v CSD) 

hellánodikás, hellánodikoi, rozhodčí na Olympijských hrách§ 400, 392, 368, 364, 348, 67+ 
Hellas z Mýsie, manž. Gongylova, m. Gordiónova a Gongylova§ 399

Hellas, země a obyvatelstvo Hellén, Hellénes, lat. Graecia, Graeci/z řec. Graikoi, Řecko, Helléni a Řekové (jen souhrnně)§ před 6000, 5500, 5300, 4000, 3200, 3000, 2800, 2500, 2300, 2200, 2122, 2070, 2025, 2000, 1998, 1900, 1805, 1780, 1749, 1716, 1703, 1700, 1650, 1600, 1591, 1580, 1570, 1560, 1555, 1520, 1510, 1500, 1480, 1473, 1466, 1460, 1450, 1446, 1436, 1420, 1400, 1390, 1382, 1346, 1336, 1300, 1286, 1281, 1266, 1250, 1245, 1220, 1193, 1184, 1170, 1104, 1100, 837, 833, 696, 675, 595, 591, 580, 575, 570, 568, 546, 530, 491, 481 - 478, 446, 408, 387, 371, 370, 362, 346, 337, 336, 323, 322, 319, 315, 308, 302, 301, 287, 283, 224, 220, 215, 200, 197, 196, 192, 172, 168, 147, 146, 88, 83, 49, 44 - 42, 22, 21; po roce 146 viz i Provincia Achaea (též ve smyslu celé Hellady) 

Podle Parského mramoru a podle jeho datace se proměna Graiků (od graus, gráos, stařena) v Hellény přihodila roku 1521 či 1520/19, kdy v jihothessalské Fthíótidě začal vládnout Hellén, syn Deukaliónův, a po něm přijali jeho jméno všichni ti, kteří se předtím nazývali Graioi/Graikoi, jejichž vlastí byl Épeiros. Podle jednoho výkladu první vlna patriarchálních Hellénů byla domácím matriarchálním obyvatelstvem při příchodu ze severu „přemluvena“, aby uctívali masožravou Trojjedinou bohyni. Domácími, autochthoními obyvateli byli Pelasgové, Minyové, Kydónové a Eteokréťané, všechno možná "Protohelléni". Od Graiků jmenují Hellény jejich západní sousedé, východní až národy po Indii vyšli ze jména Iónů, Iáones, Jaman (tak akk.) apod.

Teprve později odstranili Achajové a Dórové gynaikokratii a zavedli andrarchii, vládu patriarchální, dědictví z otce na syna (Hellénové v Itálii a na Sicílii - Velké Řecko/Megalé Hellas, Magna Graecia, viz Velké Řecko). Hellas, m. a kraj vedle Fthíje a kraje Fthíótidy, patřily do říše krále Pélea, Achilleova otce. O něm v Homérově seznamu achajského vojska, spojenců bratrů Agamemnona a Meneláa, ve druhém zpěvu Íliady je uvedeno: "Nyní těch, kteří obývali Pelasgický Argos, těch, co obývají (města) Alos, Alopu a Tréchín, (a) těch, co měli Fthíu a Helladu krásných žen, jimž se říkávalo Myrmidoni, též Helléni a Achaiové, padesáti jejich lodím velel Achilleus."  

Deukalión s Pyrrhou, lidé přeživší potopu, měli podle starých syna Helléna a Amfiktyona a dceru Prótogeneiu. S Diem měla syna Aethlia, prvního krále Élidy. Hellénovými syny s thessalskou nymfou Orséidou byli Aiolos, Dóros (srov. pod Dórové) a Xúthos. Xútha bratři vyhnali z rodného Iólku a asyl získal u attického vládce Erechtheia. S jeho dcerou Kreúsou měl Xúthos dceru Diomédu a syny Achaia a Ióna, praotce oněch hellénských kmenů. Attické fýly byly pojmenovány po Iónových synech jménem Aigikorés, Argadés, Geleón a Hoplés.

Dórovým synem byl Aigimios pokládaný za praotce hellénského kmene Dórů. Byl prvním vládcem v jejich thessalském království a měl syny Pamfýla, praotce anatolských Pamfýlů, a Dymu, prapředka části peloponnéských. Ve válce s Lapithy mu pomohl Hérákleův syn Hyllos. Po vítězství ho Aigimios adoptoval a od těch časů měly všechny dórské státy jména po třech epónymních hérojích Hyllovci, Dymovci a Pamfýlové.

Podle chronologie Parského mramoru založil athénský král Amfiktyón roku 1521 v Thermopylách amfiktyonii a panathénaje, předtím roku 1532 za Kranaa se prý uskutečnil Aréův soud ve sporu Athény s Poseidónem o Attiku. Roku 1520/19 v době, kdy vládl Athéňanům král Amfiktyón, začal prý v jižní Thessalii ve Fthíótidě vládnout Hellén, Deukaliónův syn (viz zmínku o potopě v Thessalii).

Jeho jméno si vzali všichni ti, kteří se předtím nazývali Graikové, Graiové. Tímto nastala proměna „Řeků“ v Hellény (srov. roky 2200 a 2000). 
První vlna patrirchálních Hellénů byla autochthonním obyvatelstvem po příchodu ze severu po 2700-2500 „přemluvena“, aby uctívali Trojjedinou bohyni, Stařenu (graus či gráos, protějšek slova gerón). Helladští Graikové sídlili rovněž v okolí Dódóny, resp. tam byli vytlačeni. Slovo Hellén souvisí zřejmě s hellé, seléné, světlo, měsíc, Měsíční bohyně, Jasná. Tito Graikové, tedy předkové Achajů a Dórů, teprve nyní odstranili gynaikokracii a zavedli patriarchální přechod vlády z otce na syna (názor Gravesův).

Podle Homérova seznamu lodí (bez Messéňanů, Achajů na severozápadu Peloponnésu, Makedonů, ale s Athéňany) se pod Íliem/Trojou ve vojsku Agamemnonově sešli Boiótové (50 lodí) a minyjský Orchomenos (30), Fókové, Argívští z Tírynthu a Mykén, Sparťané, Élidští s Pylem (90), Élidští s ostrovany (40), Arkadové (60), Lokrové (40), Eubojští (40), Athénští a Attika (50), Salamis (12), Ithaka s okolními ostrovy (12), Aitólové (40), Kréťané (80), Rhodští (9), Sýmé (3), Kós s dalšími ostrovany (30), a devět skupin z Thessalie: Fthíá (50), jedni Thessalové (40), Thessalové z Fer, Thessalové s Filoktétem (7), Thessalové z Trikky (30), Perrhaibové (22), Magnéti (40) a další dvě skupiny Thessalů (po 40).

Původní městská Hellas patřila do říše krále Pélea, Achilleova otce. Hellénové byli původně malým kmenem v thessalské Fthíi (?, srov. osud Čechů). V homérovské době ještě nebylo označením pro všechny Hellény; v epech je „Panhellénes“ a obyvatelé Thessalie byli ještě Achajci (srov. příchod Thessala do Th. kolem roku 1140).

Severozápadní Helléni, viz s. v. Épeiros, mimo pobřeží byli v očích Hellénů barbaři, nikoli však zahrnování mezi Illyry jako jejich Taulantiové a Enchelejové. Helléni rozlišovali kmeny v regionu na illyrské, épeirské a na vlastní příslušnost k Helladě, kterou počítali od Ambrakie a Akarnánie. Makedonské kmeny počítali klasicky k épeirským, nikoli hellénským (ovšem připuštěny do Olympie). Jazykově Épeirové všech kmenů byli Helléni a stejně tak jejich jména. 

Přes četné dialekty se Helléni snadno dorozumívali; jazyk nebyl to, co je rozdělovalo. Mluvčí iónsko-attických nářečí, arkado-kyperských, aiolských a dórsko-severozápadních znali jiné verse mýthů, ctili jiné podoby kultovních svátků, psali jinými alfabétami (téměř každý stát měl svou), začínali jindy rok, jména měsíců byla odlišná, úředníci se jmenovali jinak. Nicméně drželi panhellénské slavnosti, řada kultovních míst s věštírnami požívalo všeobecné váženosti, Hellénům byla společná kultovní promiskuita a tolerantnost i vůči bohům barbarů. 

S lidmi to bylo kolikrát horší. Mezi papyry káhirského musea se v korespondenci Zénónově, činovníka v hospodářské správě Ptolemaia Filadelfa, zachovala stížnost jménem neznámého velbloudáře/kata kamélús (?), kterého Zénón poslal do Syrie, aby pracoval pod jistým Krotem. Ten ho ale neplatil, jak měl, tak náš neznámý od něho odešel. Ve stejné situaci pak byl u jakéhosi Iásona ve Filadelfii, odkud psal stížnost, asi ve Fajjúmu: "Jednali se mnou pohrdavě, poněvadž jsem barbar/kategnókasim mú, hoti eimi barbaros."

Postižený žádal Zenóna, aby dostal, co mu náleží, "abych nezemřel hlady (jen) z toho důvodu, že nerozumím řecky/hina mé tó limó paropolómai, hoti mé epistamai hellénidzein". Nemusí jít pouze o dorozumění, též o "chování pohellénsku". Jaké byl stěžovatel mateřštiny, nelze vysledovat (Egypťan, Arab, Foiníčan, Žid?).  

Ve čtvrtém století n. l. se obraty Hellénes a to hellénikon staly označením pro řečníky, sofisty a jejich žáky. Označení Hellén, hellénismos, tedy pěstovat hellénství, polytheismus apod., bylo též hanlivé označení pro polytheisty, které se zřejmě poprvé objevilo koncem třetího století n. l. v syrské Antiocheji, kde se křesťanství první zbavilo svého ethnického, židovského elementu; prostě to byla ze strany promíšeného, řecky mluvícího, nikoli však hellénského obyvatelstva nadávka na tradiční polytheisty, převážně pravděpodobně ethnické Hellény, resp. hellénisované Syřany. Viz zajímavý příklad u roku 361+ a pod sofisté.   

Ve východořímské říši znamenal hellénismos návrat ke všemu zlému před křesťanstvím, formu kacířství a obvinění z něho znamenalo vyloučení z církve (srov. osud Ióanna z Itálie v 11. století, jehož spisy za návrat k platónismu byly spáleny). Teprve u pozdněbyzanstkých intelektuálů se vrátilo označení ethnické, nikoli říšské: jsou Hellény, nikoli Římany (např. Laoníkos/Níkoláos Chalkokondylés, 1423-1490). Novodobé užívání slova zavedl pruský historik Johann Gustav Droysen (zemřel 1884) na označení doby hellénských dějin mezi Alexandrem Velikým a Kleopatrou, milenkou římských vojevůdců.

O novověkých označeních pro Řeky viz pod Řím. 

Hellebichus, Hellebicus, mag. mílitum per Orientem, jméno původu germánského§ 382+, 387+ 

helleborus§ viz čemeřice

Hellén, Hellénos, Deukaliónův syn§ 1520 a viz pod Hellas

Poplios Ailios Hellén alias Pl[...] z Athén§ arch. 160+

Hellénika z Oxyrhynchu, dějiny neznámého autora navazující na Thúkýdida, viz také pod dějepisectví§ 400, 387

Hellénion, všehellénský posvátný okrsek v Naukrátidě, viz, v Egyptě§ 568

hellénisace, Arabů§ 96

hellénismos§ viz pod Hellas
hellénismus, obrat novověký, v Asii§ 343, 256, 75
hellénismus, počátek u Alexandra§ 355

hellénofylax, hellénofylakes, "strážci Helléspontu", ath. celní úředníci§ 430

Hellénokratés z Lárissy, exulant a milenec Archeláa Makedonského§ 399

hellénotamiás, -tamioi, athénští výběrčí spojeneckých tributů v délském spolku$ 479, 438 a viz pod Athény, administrativa
hellénožrout§ viz mísellén

Hellénský spolek, spolek Hellénů, koinon tón Hellénón§ viz korinthský spolek

Helleporos§ viz Eloporos

Helléspontios z Galatie, neoplatónik a výřečný sofista§ 320+ 

Helléspontos, úžina mezi Evropou a Asií, dn. Dardanelly§ 694, 675, 670, 620, 600, 546, 512, 498, 496, 493, 492, 480 - 478, 448, 431, 413 - 407, 405, 403, 400, 398, 396, 394, 390, 389, 387, 364, 362, 355, 351, 342, 334, 333, 322, 321, 318, 315 - 313, 309, 302, 282, 279, 275, 250, 245, 241, 220, 218, 205, 202, 200, 196, 190, 180, 170, 154, 88, 86, 85, 72, 48, 34-, 18+, 39+, 139+, 194+, 214+, 262+, 313+, 323+, 324+, 391+   

Hellopiá, starý název kraje kolem Dódóny§ 1520 

Helmantiké, m. Vakkajů, též Salmantis, Salmantika/Salmantiké, dn. Salamanca§ 220

Helóris ze Syrákús, strat., přítel popř. asi adoptivní o. Dionýsiův§ 404, 394, 393, 389, 388
Helóros, též Elóros, m. a ř. na jv. Sicílii, pův. osada Syrákús, dn. Tellaro, ruiny u osady Stampaci§ 493, 275, 263, 213  

Helos, achajská osada, od níž prý pochází slovo heilóti§ 1061, 775

helotové§ viz heilótové

Helpidius§ 1. praef. praet. Orientis, 360+; 2. architekt v Kónstantínopoli, 369+  

Helvétiové, Helvétií, řec. Eluéttioi, kelt. kmen/národ v Galliích, v dn. záp. části Švýcarska rozdělený do čtyř tetrarchií - kantonů/págí, sg. págus. Jednu z nich, Tiguríny, zničil na jaře roku 58 Caesar a pomstil ponížení z roku 107 po bitvě u Aginna/Agen (jmenuje se po Tig. Tegernské jezero/Tegernsee?). Sídel. m. národa bylo Aventicum, snad dn. Avenches u jezera Morat, dalšími centry např. Lousonna, dn. Lausanne, Viviscus, dn. Vevey. V jejich tažení na západ roku 58 měli za spojence kelt. Rauraky a Boje, kteří právě dobývali Nóréiu v Nóricu, kelt. či germ. Latobrígy a germ. Tulingy. Z 263 tisíc H. a 100 tisíce spojenců (z toho všeho více než čtvrtina zbraně schopných) po válce s Římany přežilo 110 tisíc lidí. - Odlišovat H. od Helvů, lat. Helvií, jiného kelt. kmene, žijícího na severu Narbonské Gallie mezi Volky a Allobrogy se sídel. m. Alba Augusta, dn. Aps§ 113, 110, 107, 102, 60, 58, 43-, 9+, 69 až 71+, 75+, 90+, 259+     

Helvidia Priscilla, ses. Helvidia Priska, manž. M. Vettia Márcellína§ 62+

C. Helvidius Priscus§ 1. legát, stoický moralista a nepřítel Fláviů, b. Helvidie Priscilly, manž. Fannie ml., 53+, 62+, 65+, 66+, 79+, 92+, 95+; 2. s. no. 1, 66+, 92+    

C. Helvidius Sekundos z Pallény§ ath. arch. 192+ 

Helviové, Helvií, řec. Elúoi, kelt. nárůdek v Narbonské Gallii§ 93, 52

Helvius Blasió, udatný přítel D. Bruta§ 43

C. Helvius Cinna, neóterik§ 98, 73, trib. 44 

Helvius Cléméns§ cos. suff. 289+ 

C. Helvius, legát§ 189 

M. Helvius§ 1. praetor, 197, 195, 189; 2. legát, 34  

P. Helvius Pertináx§ 1. císař roku 193 n. l., s. propuštěnce Helvia Successa, 89-, 68+, 120+, 126+, 138+, 167+, 174+, 175+, 180+, 184 až 186+, 189+, 192+, 193+, 197+, 212+; 2. jeho syn, 193+, 212+, cos. suff. 212+ (?)  

Helvius Successus, o. príncipa Pertináka§ 193+   

Hém᧠viz Aemona 

Hemaka, dvořan Denův, První dyn.§ 3054 

Hemdžert, Hem-džert, Hemnerdžent, Habasilatu, m. Isettahemdžerty, manž. Ramessea III.§ 1198 

hémerobaptisté, židovská sekta§ 36
hémerodromos, rychlý posel na dlouhé vzdálenosti; viz také pod sportovní kuriosity a Feidipiddés§ 490, 200
Hémeroskopeion, hellénská osada na dn. Cap de la Nao ve Španělsku, Římany zvaná Dianium, dn. Denia§ 530

Hemetre, Hemet-Re, d. asi Chafreho§ 2558 

Hemjunu, Hem-Junu, s. Nefermaata (I.) s Itetou, hlavní král. stavitel a wezír§ 2613, 2589 

Hémóna§ viz Aemona 

hemoroidy, z řec. haimoroó, ronit krev§ viz pod Bimbisára

Henderson, o. v Tichomoří u Pitcairnu§ 4000 

Henenu, Henu, arcičíšník Mentuhotepa II., správce král. majetku za Mentuhotepa III.§ 2061, 2010, 2002 

Henetové§ 333 a viz Venetové

henge, henges, v Anglii oválný hrob obklopený megality a hliněným valem; výčet největších§ 5000 

Henhenet, manž. Mentuhotepa II.§ 2061 

Heniochidés z Athén§ arch. 615

Héniochové, Héniochoi, sarmatský národ n. kmenový svaz mezi Kimm. Bosporem a Kolchidou, dle jiných asi lid z protogruzínské skupiny, s Abasgy zřejmě předkové Abchazů, srov. pod Pitusu§ 716, 74, 65, 61-, 114+, 169+, 375+   

V době Mithridáta Eupatora jim vládli čtyři králové, ale nic bližšího o nich ani národu známo není. Řecké označení národa znamená "vozatajové", latinský ekvivalent aurígae. Jejich šlechtu Helléni titulovali sképtúchoi, lat. scéptrigerí, "držitelé/nosiči žezla", podobně jako jiné dynasty v regionu, viz s. v.


Henna, Enna, domorodé m. na Sicílii, arab. Qasr Jání, „Pevnost Henna“, dn. Enna, starší Castrogiovanni (henna je označení pro přírodní barvivo dodnes v užívání; arabské ženy si na oranžovo barví ruce a nohy, hinná, srov. v Číně povstalce s. v. Rudá obočí)§ 403, 397, 309, 279, 261, 259, 258, 138, 133, 132, 104

henotheismus, víra v ústřední tvůrčí božskou bytost nevylučující na rozdíl od monotheistů uctívání dalších bohů kultovně podřízených; slovo moderní§ 1417, 735, 671, 162+, 218+ 

Henri III. z Navarry, jako k. Francie Henri IV., č. Jindřich, manž. Marguerity z Valois§ 350+ 

Henu, čati z Osmnácté dyn.§ 1567 

Henuka, Henu-ka, dvořan Qa'aův§ 2990 

Henutsen, Henut-sen, manž. Chufuova, m. několika princů§ 2589

Henuttaui, Henut-taui, Hent-taui, d. Ramessea II.§ 1304 

Henuttaui (I.), Duat-Hat-hor H., d. Smendy I./Ramessea XI. s Tent-Amunou, manž. Pinudžema I.§ 1095, 1075, 1065  

Henuttaui (II.), d. Pinudžema I.§ 1075 

Henuttaui (III.), ses. a manž. Smendy II.§ 1075 

Henuttaui, d. Pinudžema II.§ 955 

Henuttaunebu, Henut-tau-nebu, d. Amenohotepa III.§ 1417  

Heptachalkos, mí v Athénách§ 86

Heptakómétové, Heptakómétai, "Lidé ze sedmi vesnic", dř. nazývaní Mosynoikoi, Mossynoikoi/dle mosynoi, věže; kavkazský lid, jejich část se jmenovala Byzéres§ 65 a viz s. v. Mosynoikové a Trapedzús

Heptanésiá, „Země sedmi ostrovů“, oblast pozdější Bombaje, Bom bahia, v IND; pův. osídlena rybářským národem Koli, který uctíval „kamennou bohyni“, Mumba déví§ 115

Heptastadion, molo mezi Alexandrejí a Farem§ 47

Heptazéta§ viz Étazéta z Bíthýnie

Hepu, wezír Osmnácté dyn.§ 1425 

Heqanacht, Heqa-nacht z Egypta, velmož z korespondence se syny s ekonomickými radami§ 1962 

Heqanefer, Heknufer z Kúše, n. núbijský guvernér v Osmnácté dyn.§ 1352 

Heqet, bohyně plodnosti, lásky a porodů s žabí hlavou, vedle Sečety manž. Chnumova§ 2589