Kleio - Ja

Ja

Jaa, kraj v Palaistíně nezn. polohy§ 1962

Jaah, Jah, Aah, manž. Antefa III., m. Mentuhotepa II.§ 2069

Ja'am§ viz Jamu

Ja'amrú, ben J., řec. hioi Iambri, Amaraioi, arab. klan/kmen v Transjordánii§ 160

Ja'aqov alias Jisraél, žid. patriarcha, b. Ésau, č. Jakub, "Jakubův žebřík"§ 2150, 2009, 1975, 1942, 1880, 1108

Ja'aqov, Ja'akov, řec. Iakóbos, lat. Iácóbus z Gamaly, s. Iúdy Galilajského, b. Simónův, zélóta§ 6+

Ja'aqov, řec. Iakóbos ho Dikaios, lat. Iácób Iústus, b. Ježíšův, druhý z biskupů křesť. obce v Jerúsalému, č. Jakub Spravedlivý§ 36+, 62+

Ja'aqov, s. rybáře Zebedaia, řec. Iakóbos ho tú Zebedaiú, křesť. mučedník§ 44+, 177+

Ja'aqov Bar-Addaj, Iakob Barádaj, řec. Baradaios, po něm si říkají syrští orthodoxní křesťané jakobíté/jakobovci§ 37+

Ja'qóv z Nisibi, Iakóbos episkopos Mygdoniás, erémíta a biskup v Nisibi od roku 309 do smrti c. 350, popř. již při prvním obléhání města Šápúrem II. roku 346, protiariánský účastník níkajské synody, světec (není v CSD).

Jabá, ka. Assyrie, manž. Tukulti-apil-Ešarry III., m. Atalie (možná alias Bánítu?)§ 727

Jabasa, amorejský kmenový svaz§ 2039

Jabbok, přítok Jordánu v Galaáditidě, dn. arab. Nahr az-Zarkí§ není v textu CSD

Jábéš, o. Šalluma, usurpátora v Israéli; též m. v Peraji v Palaistíně (není v CSD)§ 747
Jáb(ew)§ viz Syéné
Jábín z Chazoru, řec. Iabin z Asóru, dyn.§ 1275, 1253

Jabne, Javne§ viz Iamneia

Jabni-ilu z Gezeru, dyn.§ 1361

Jacunada, gen. Suininův§ 26

Jada’ ‘ab Dubján ben Šahr z Qatabánu, k.§ 400

Jaddú'a, řec. Iaddos, Iaddús, Iadú, Idúa, velekněz Jahweho, o. Oniův a Mnaššeho§ 445, 333, 309, 289

Jaderské moře, Jadran§ viz Adriás (Hadria nebo Hatria), Illyrie, Delmatové apod.

Jadi', m. či osada kdesi na severu n. severovýchodu Arábie§ 676

Jadich-abum, amor. šejk v Poeufrátí§ 1723

Jádija§ viz Sam'al

Jadkur-El z Uzarlulu a Tutubu, amor. dyn.§ 1895

Jádžňavalkja, ind. filosof§ 600

Já'el z Kénů, řec. Iaél, bibl. č. Jáhel§ 1253

Jaggid-Lim, Jagitlim, amor. dyn. v Mári§ 1830

Jah§ 1. viz Jaah; 2. Ah

Jahwe, jahwismus, bůh Židů, jeho chrám v Jerúsalému, mimobiblicky Jahu, bab. Jáchú/Jáma, Jachwi, Jawi (Jahwe Saba'oth/Ceva'ot, "Vládce vojsk, zástupů")§ 3761, 2150, 1520, 1448, 1447, 1213, 1116, 1050, 1015, 1005, 968, 955, 933, 928, 914, 879, 876, 870, 854, 849, 842, 836, 814, 773, 738, 720, 671, 634, 622, 587, 538, 537, 521, 516, 467, 458, 445, 433, 410, 333, 217, 182, 169, 168, 165, 163, 161, 160, 143, 135, 129, 63, 54, 37, 20, 17, 10, 4-, 1+, 19+, 26+, 36+, 37+, 38+, 39+, 48+, 57+, 62+, 63+, 66+, 67+, 70+, 73+, 96+, 130+, 360+, 362+

Židovské kmeny resp. klany se kolem kultu J. shromáždily způsobem sumerské či pozd. hellénské amfiktyonie. První z bohů toho jména byl uctíván na severu Sínaje, pokud však "hora S." neznamená sopku Halá l-badr v kraji Midián/Madián na severozápadu Saúdské Arábie, kde ho Móše jako vládce ohně a blesků poznal (na poloostrově Sínaji nebylo v lidských časech činných vulkánů).

Byl by tedy Jahu n. Jahwe (nejpravděpodobnější čtení tetragrammu JHWH, eg. a aram. JHW n. JHWJW) původně bohem či jedním z bohů beduínských Midiánů a klanů lidu Šasu, viz tam. Egypťané zemi Šasů říkali v nové říši Ta Šasu Jahu, "Jahu, země Šasů", srov. rok 1466 a v indexu s. v. Šasu.

Amorejci Jahweho integrovali s kanaánskými bohy, jak svědčí jména z Mari jako Jachwi-ki-Adad, Jachwi-ki-El, Jawi-Adad, Jawi-Erach, Jawi-Dagán.

Z nápisů na keramice z naleziště Kuntíllat 'Adžrúd/Kuntillet Ajrud na Sínaji na karavanní cestě od Aqabského zálivu z c. 9. až 8. století vystupují dva Jahweové: jeden ze Šomeronu/Samareie (jhwh šmrn), druhý z Teman/Tejman (jhwh tmn; neznámé polohy v Edomu). Vyznávali tedy pravděpodobně Židé Jahweho podobně jako Helléni s lokálními přívlastky Dia s dalšími Olympany.

Jako El/Bá´al, nejvyšší z kanaánských bohů, býval pokládán za boha počasí a plodnosti a v předmonotheistickém pantheonu měl za manželku Ašeru/Ašeratu ('šrth), bohyni plodnosti uctívanou ve stromech (souvisí s ugaritskou Athirat a nebo také s akkadskou Ašratum). Na nápisech z Kuntíllat 'Adžrúd stojí po boku Jahweho.

Stejně v nápisu z 8. století z Chirbet al-Qúm/Khirbet el-Qom u Hebronu, na němž děkuje jistý Uriahu Jahwemu a Ašeratě za pomoc.

Od dob babylónského exilu figuruje Jahwe už jen jako „vdovec“. Jeho vyznavači si usurpovali právo zabíjet jinověrce (cherem), jak potvrzují náboženské texty. Věřící jeho jméno nevyslovovali a dodnes nevyslovují a namísto tetragramu-čtyř znaků JHWH s možným významem "Jsem/budu, který jsem/budu - ehje ašer ehje", v řeckém podání "egó eimi ho ón", lat. egŏ sum, quí sum, říkali Adonaj, doslova "mí pánové"; řecké dobové texty používají Iaó, Iao, Iaú, Ieuó (Iaó bylo též přízvisko slunce v souvislosti s Apollónem Klarským).

Tajná kultovní jména a používání desítek zástupných přezdívek nejsou v předněvýchodních kultech ničím neobvyklým. Nevyslovitelné a tajné jméno měla a dodnes má (nikdo ho totiž nezná) rovněž Róma/Rhómé, bohyně Města. Vyzradil ho, nevíme jak a proč, promariovský tribun lidu roku 82 a literát Q. Valerius Sóránus a zaplatil za to životem, viz rok 100 a s. v. dívália/angerónália v příloze Bohové a jejich svátky x.

V Jerúsalému existovaly po sobě dva Jahweho chrámy: 1. byl vystavěn králem Šalomo/Šalomounem v letech asi 968 až 955 a stál do roku 587; 2. byl zasvěcen roku 516 a zničen roku 70 n. l. Od základu ho přebudoval Héródés Veliký v letech 18 – 8, ale označení „třetí chrám“ orthodoxní Židé odmítli; monumentální přestavbu nedokončil a podle archeologických svědectví "západní zeď" chrámového soklu vznikla až dvacet let po Héródově smrti za Agrippy ii. Chrám spravovala rada, řec. synedrion, aram. sanhedrin.

Na Méšově nápisu (roku 1868 nalezená stéla z Dibonu, dn. Dhiban/Ziban v Jordánsku) je vedle hlavního boha Móabitů jménem Chemoš či Aštar-Chemoš nejstarší mimobiblická zmínka o bohu Jahwe (srov. rok 854, kde též o možném starším výskytu).

Jahweho svatostánek byl dobyt/obsazen sedmkrát: roku 928 panovníkem XXII. egyptské dynastie, „libyjské“, Šošenqem I. (hebr. Šišak), kolem 11. srpna roku 587 novobabylónským vladařem Nabû-kudurrí-usurem II. (hebr. Nabukadnesar), potřetí roku 320 Ptolemaiem resp. jeho stratégem Níkánorem, zřejmě „tvůrcem“ ptolemaiovské židovské diaspory směrem západním (viz tam).

Počtvrté byl dobyt roku 168 seleukovcem Antiochem IV., který mimo jiné položil chrámový závěs Diovi v Olympii k nohám jako koberec (o tom, co Epifanés viděl v chrámu, viz pod diasporá), což později nijak nebránilo Héródovi Velikému, aby nevěnoval roku 12 během své návštěvy Olympie správcům her peněžitý dar.

Roku 131 Antiochos VII. Euergetés sice města dobyl, ale zachoval se k Ióannovi Hyrkanovi I. mírně: musel jen strhnout hradby a zříci se územních zisků na úkor Seleukovců, o chrámu zmínka v dochovaných pramenech nepadla. Roku 63 byl obsazen popáté římským imperátorem Cn. Pompéiem a pošesté roku 37 domácím králem Héródem.

Vyvrácen definitivně byl Římany při dobytí Jerúsaléma 8. gorpiaia roku 70 n. l., tj. asi 26. září 70: toho dne vstoupil velitel obléhacích prací, císařův syn Titus, do dobytého města; chrám byl při dobývání zapálen již 10. lóa, tedy asi 29. srpna rok 70.

Císař Iúliánus, jemuž dali křesťané přízvisko Odpadlík, Apostata/Parabatés, roku 362 Židům povolil chrám obnovit, ale na to nedošlo. Theodosius i. a jeho vnuk Theodosius ii. Židům práva znovu vzali a opět jim zakázali do Jerúsaléma vstupovat.

Šalomo postavil chrám na místě, kde biblický Abrahám měl obětovat Icchaka/Izáka. Chrámová hora, hebr. Har ha-bajit/"Chrámový vrch", je pro Araby a muslimy Haram aš-šaríf/"Vznešený chrám", místo, odkud Muhammad odjel na koni Burakovi do nebe. Dominantou Jerúsaléma je na Chrámové hoře mešita al-Aksá/"Nejvzdálenější". Zbytek Héródova chrámu, západní zeď podstavce, viz zde výše, nazývají Židé zdí nářků.

Podle antické informace měl chrám po Héródově přestavbě po obvodu čtyři sloupořadí s vlastními strážemi. Cizinci směli vstupovat jen do prostoru prvního, vnějšího portiku. Židovky jen do druhého, nikoli dále, prostí Židé až do třetího. Do posledního směli vstupovat pouze kněží a do vlastního chrámu, do adyta, jen velekněží/ha-kohén ha-gádól. Každý prostor měl stanovené rituální vybavení a chrámová vrata byla otevřena pouze dopoledne. Tento systém se na první pohled podobal kultovním zvykům egyptským.

Vespasiánův designovaný nástupce Titus uložil oběťní stůl a kultovní svícen v chrámu Míru (templum Pácis) v Římě, odkud tyto předměty a další součásti židovského chrámového pokladu s sebou po dobytí Říma do Afriky roku 455 n. l. odnesli Vandalové; některé před nimi již vzali Visigoti jako výpalné roku 410, srov. pod Alarich I.

Z Afriky je odnesl po zničení říše Vandalů roku 534 byzantský vojevůdce Belisar a jeho císař Iústíniánus je vrátil do Palestíny. V 7. století se snad staly předmětem perské kořisti a navždy zmizely.

Jméno židovského boha bylo psáno tetragramem JHWH a jeho jméno směli vyslovit jen velekněží jednou v roce při bohoslužbě. Jahwe, „Ten, který jsem“, v Jerúsalému splynul s kultem jebusitského/kanaanského El Eljon, „Nejvyšší bůh, Bůh bohů“. V království Israél byl Jahwe zván též Elohim, Bůh jako souhrn všech bohů (gram. plurál i duál).

V tzv. poexilové době bylo Jahweho jméno tabuisováno a Židé ho četli Adónáj, tj. adón, kanaánsky „pán“ (srov. z toho u křesťanů označení pro jejich monotheistického boha Pán, Hospodin apod.).
O možné době vzniku jahwismu a předloze Móšeho viz sub Móše.

Jahweho manželka se jmenuje Ašera (Ašérá, Ašerá, Ašera), ale její kult byl monotheisty zničen. Ethnograf a hebraista Rafael Patai (zemřel 1996) sesbíral o ní doklady biblické i epigrafické a prokázal, že jsou manželským párem. Jméno snad souvisí s akkadskou Ašratu(m), sumerskou Antu(m), chetitskou Ašertu/Ašerdu, západosemitskou Aštartou, ugaritskou Athirat, babylónskou Ištarou a také s kultem plodnosti s přívlastkem královna nebes (li-milkit ha-šamaim).

Dávní Hebrejci byli po větší část dějin polytheisty respektive henotheisty, srov. četnost zákazů z královských dvorů, s menšinou oddanou monotheismu, která převládla až po zániku júdského státu roku 587. O židovském polytheismu svědčí též zachované dopisy a dokumenty z Elefantíny, viz v indexu tam.

Starozákonní kroniky o vervě řady věřících v jednobožství na mnoha místech dosvědčují; ostatně už král Šalomo se vrátil k polytheismu. Ásá (Asa), který vládl v letech 914 - 873, podťal Ašeřinu modlu, zřejmě v podobě stromu, která stávala v háji před Jahweho chrámem a svou matku Maachu, její vyznavačku, vyhnal z paláce.

Júdský král Jóšia (641 - 609) dal z Jahweho chrámu vynést předměty určené Bá´alově kultu, Ašeře a dalším bohům. Chizqijovy a Jóšiovy tvrdé náboženské reformy lze pokládat za začátek ustavení židovského monotheismu.

Jahwe s Ašerou měli chrámek v lokalitě Tal Arad západně od Mrtvého moře, zřejmě za náruživého panovníka Chizqijáhúa, byl opuštěn, srov. rok 728. Na nilském ostrovu Elefantíné v Horním Egyptě existovala židovská kolonie doložená mimo jiné jejími aramajskými písemnostmi. Vedle domácího Chnuma stál chrám Jahweho/Jahu a jeho ženy, zde jmenované Anat-Jahu. Roku 411 byl zničen domorodým davem, jemuž vadilo, že Židé Jahwemu obětují jehňata, posvátná zvířata boha s beraní hlavou Chnuma (srov. rok 411 a protiperské povstání v Egyptě). Perský satrapa Júdy Bagóás povolil obnovu elefantinského chrámu s podmínkou, že bude fungovat bez krvavých obětin.

Jachan, Jachaná§ viz Bít Agúsi

Jachánu, aram. kmen na Zábu, zřejmě jiný od předešlého§ 935

Jachdun-Lim/Jachdunlim, Jachud-Lim z Mári, amor. dyn.§ 1830, 1815, 1797

Jáchi-milki z Tyru, s. Ba'ala I., k.§ 665

Jachim§ viz Jóaqín

Jachmesi, Jach-mesi§ viz Ahmose II.

Jachrúrum, amorejský kmenový svaz v Mesopotamii a kraj jimi kontrolovaný, součást Bené Jamíni§ 2039, 1895

Jáchú-šarra-usur ze Sús, s. Šamaš-iddinův, obchodník§ 587

Jáchúdu, ál Jáchúdu, Jachúdája, židovské m. nebo osada asi v okolí Nippuru§ 587

Jachzir-El z Maradu a Kazallu, amor. dyn.§ 1894, 1869

Já'ilánum, kmen amorejský na území Assyrie§ 1815

Jáir§ 1. soudce rodem z Gil'ádi, řec. a lat. Iair z Galaadity, 1156, 1134; 2. viz Iaeir

Jaja, Ijaja z Chattuše, manželka Zidanty II.§ 1480

jak§ 5999

Jakab-Haddu, Jakab-Ba'al§ viz Jaqobher

Jakaltum§ viz Ekallátum

Jakímos, Iakeimos§ viz Alkimos

Jakín z Jakínů, šejk, asi není autentické jméno§ 850

Jakín-iluma/Jakín-ilum z Gubly/Byblu, dyn., o. Jantin-'Ammua§ 1793, 1786, 1740

Jakín-lú z Aradu, k.§ 665

Vedle tří synů uvedených při roce 665 museli do Ninúji k Aššur-báni-aplimu ještě Sapati-Ba'al, Budi-Ba'al, Ba'al-iašúpu, Ba'al chanúnu, Ba'al-maluku, Abí-milki a Achí-milki.

Jakínu§ viz Bít Jakíni

Jakka, Jakcha, Yakka§ viz pod Vedda

Jakmeni, ass. šejk§ 2150

Jakmesi, ass. šejk§ 2150

jakší, fem. k jakša, ind. božská stvoření, strážci pokladů§ 22

Jakúja§ viz násl.

Jakún-ašar ze Šechny, s. Dari-epucha, b. Tilláje, dyn.; hypokor. Jakúja§ 1769, 1727

Jakutové, Sacha, sibiřský národ turkický§ před 6000 (1)

Jalman, poh., snad dn. Džabal Hamrín v IRQ§ viz Džabal Hamrín

Jalta, novověké m. na Krymu, není starořecké slovo: ze středověkého a novořec. gialos/čti: jalos, pobřeží, z toho tatar. Džalita; není v CSD.
Jalu, kor. Amnok, ř. v Mandžusku§ 196, 105

Jalur, Jalud, též Ílur, dyn. v Orrhoéně§ 117+

Jam, západosem./ugarit. bůh moří a vod§ 1379

Jam, kraj Núbie§ 3174, 2686

Jam, Imu, nezn. země západně od Nilu, kraj kolem Čadského jezera (?)§ 2283

Jam Hammelach, hebr.§ viz Mrtvé moře

Jamaica, č. Jamajka (k výslovnosti "j" viz zde níže pod Japonsko), o. v Karibiku a moderní stát§ 500

Jámani§ viz Iónové, Iónie

Jamani z Ašdodu, usurpátor, snad "Hellén", tedy nikoli osob. jméno§ 716, 711
Jamatai, jap. stát neznámé polohy, federace kmenů Wa, asi předchůdce Jamata§ 173+, 238+

Jamato, japon. říše a panovnická dynastie§ 70+, 190+, 285+, 343+

Jamato-hiko, b. císaře Suinina§ 2

Jambol, m. v BG§ viz Kabylé

Jamchad, Jamchád, Iamchad, stát v Syrii se sídelním m. vládnoucí dyn. v Chalabu, dn. Halab/Aleppo§ viz Chalab

Jamsi-El z Maradu, Ia-am-si-el, amor. dyn.§ 1895

Jamuná/Jamuna, ř. na sev. IND, řec. Diamúna, angl. Jumna, čín. Jao-pu-na§ 1800, 600-, 335+

Jamutbal, Jamútbálum, Emutbal, amor. kmenový svaz a podle něho kraj na jihovýchodě Babylónie v okolí Déru s amoritským obyvatelstvem§ 2039, 1895, 1836, 1834, 1823, 1779, 1763, 1741, 1738, 664

Jamu, vůdce Hyksů, jako k. Šestnácté dyn. Nebu-user-Re§ 1674

Jan/Yan, stát na sv. staré Číny§ 771, 719, 701, 694, 664, 643, 380, 333, 332, 285, 284, 228, 222, 209, 202, 196, 87

Jan, hl. m. státu Ťi§ viz Ťi

Jan, vlivný klan na chanském dvoře§ 125+

Jan, čtyři ze "šestnácti států"§ 304+, 361+, 365+

Jan-ti/Yandi alias Šen-nung/Shennong, čín. mýth. císař§ 3000, 2737, 2637,

Jan Nepomucký, Johann von Nepomuk, křesťanský kultovní idol původem z Čech§ 272

Jan Š'/Yan Shi, konstruktér robota§ 1053

Jan Ťi/Yan Ji, milenka Anova a císařovna§ 125+

Janassi z Avaridy, hyksský princ, s. Chajanův§ 1655

Jang-c´-ťiang, Jang-c'/Yangzi (Jiang), "Modrá řeka", nejdelší čín. ř., též Čchang-ťiang/Chang Jiang, "Dlouhá řeka", název pro celý tok§ 1760, 221-, 189+, 220+, 280+, 316+

Jang-bok, chanský generál§ 105

Jang-šao/Yangshao§ viz kultura

Jang Ťün/Yang Jun, ministr Wua z Ťinu§ 290+
Janchamu, guvernér eg. provincie Kana'án§ 1373

Janoam, Jenoam, nezn. lokalita/kraj v Palaistíně, asi Tell aš-šiháb v Bašánu na jihu SYR§ 1233

Janqi, ass. šejk§ 2400

jantar, lat. súcinum, řec. élektron (což je též označení pro slitinu zlata se stříbrem)§ 1600, 200-, 60+, 172+ a srov. pod Germánie

Jantarové stezky/cesty vedly od Baltu a Severního moře do Středomoří. Hellénští obchodníci putovali z oblasti bosporských měst na severu kolem Maiótidy a při ústích severopontských řek podél Dněpru/Borysthenu a Povislím k Baltu.

Touto cestou se zboží ze severu dostávalo do Égeidy a celého Orientu (a s ním též později germánské migrace, viz pod Bastarnové a Gotové). Do Itálie se jantar dostával Moravskou branou nebo podél Labe a přes Alpy, popř. západní trasou z Jutska podél Rýnu a Rhôny do Massilie.

Jantin-Chammu, Jantin-'Ammu, eg. Jantin/Inten, z Gubly/Byblu, dyn., s. Jakín-ilumy§ 1793, 1740

Janúch-Samar, místokrál v Sadduwatu§ 1815

Janúpu z Mari§ viz Ansud

Janzú z Nairi, k.; vlastně kassitský titul janzu/janzi, "král"§ 719

Janzú z Namri, s. Chanbanův, k.§ 843, 836

Jao, wezír za 22. n. 23. dyn.§ 945

Jao/Yao, mýth. čín. císař§ 2637, 2333

Jao I z Jenu, vojevůdce§ 284

Jao, vysočina čín.§ 628, 625

Japa z Tyru, dyn.§ 1365

Japachu z Gezeru, dyn.§ 1361

Japonsko, východoasijská ostrovní země, Nippon, Nippon-koku, Nihon-koku, Země východu slunce, Japonci, japonština§ před 6000, 4000, 2737, 2500, 2333, 660, 585, 500, 477, 286, 98, 57, 33, 26, 2-, 70+, 130+, 173+, 190+, 200+, 238+, 246+, 269+, 278+, 283+, 285+, 310+, 343+; srov. též pod kultura Džómon a Jajoi

Evropské označení pro J. vychází z port. Japão a to z čín. Ž'-pen; čes. původně Žaponsko, s němčinou Japan/Japonsko pro chybnou výslovnost „j“. Nejstarším království na ostrovech bylo Jamato na Honšú, zároveň starý název pro J. V čínských spisech zvána země a obyvatelé Wa.

Jápodové, Jápúdové, Jápydové§ viz Iápodové etc.

Jaqabam§ viz Jaqebmu

Jaqarum z Ugaritu, s. Niqmadda I., k.§ 1760

Jaqebmu, Jaqabam, jako k. Šestnácté dyn. Secha-en-Re III.§ 1674

Jaqobher, Jaqob-Her, Jakab-Haddu, Jakab-Ba'al, trůnním jménem Meri-user-Re, řec. snad Bnón/Béón, dyn. Hyksů§ 1786, 1674, 1655

Jarba'al§ viz Gedeón

Járáb'ám I., k. Israéle, řec. & lat. Hieroboam, řec. též Hierobamos, bibl. č. Jeroboám§ 990, 972, 933, 917, 887

Járáb'ám II., k. Israéle§ 783, 773, 747

Jaret, manž. Thutmosea IV.§ 1425

Jarchaj z Palmýry§ viz Iaraios

Jarchibol, jeden z bohů Palmýřanů§ 33

Jarichu, klan Bené Jamínů kočující v Palestíně, srov. § 1895 a viz Jeríchó

Jarim-Lim, "Lim daroval", Jarimlim, nezn. panovník v Podijálí (?)§ 1895

Jarim-Lim z Alalachu, s. Chammurapiho I. Jachmadského, b. Abba'elův§ 1793, 1750

Jarim-Lim I. z Jamchadu/Chalpy, k., s. Šumu-epucha se Šumun-abí§ 1815, 1793, 1787, 1779

Jarim-Lim II. z Jamchadu§ 1793, 1750 (není-li to jiný J., nikoli však J. Třetí), 1710, 1700

Jarim-Lim III. z Jamchadu§ 1793, 1660, 1650, 1620

Jariri z Karchemiše, též Arari, k. Chatti§ 1111, 805, 765

Jarla, Jarlangab, k. Gutiů§ 2255, 2191

Jarlagab, k. Gutiů§ 2255, 2206, 2191

Jarlaganda, Arlagan, k. Gutiů§ 2255, 2119

Jarlagaš§ viz Šulmé

Jarlangab/Jarlagab II.§ viz Jarla

Jarmúk, ř. v Palestině, přítok Jordánu, řec. Hieromykés§ 1319

Jarmuti, přístav v Kanaánu/Foiníkii, asi u Byblu§ 2346

Jaruwanda, Jaruwatta, m. na hranicích nuchašše a Bargy v Syrii nezn. polohy§ 1320, 1317

Jasové§ viz Alánové

Jasbuq, Jasbuqové, aram. kmen severosyrský§ 858

Jasmach-Adad, Jasmach-Addu, s. Šamší-Adada I., dyn. v Mári§ 1815, 1793, 1779

Jastorf, kultura jastorfská§ 500, 100
Jaši'il, Jašil, aram. kmen za Tigridem, část Gambúlů§ 651

Jašilim, místokrál v Tuttulu§ 2078

Jašub-Ašar z Allachadu, amor. dyn.§ 1830

Jašub-Addu, Jašub-Adad, amor. dyn. za Tigridem, k. Achazu§ 1797

Jašúb-jachad, amor. dyn. v Déru§ 1787

Jata, milenka a choť tennóa Nintokua§ 343+

Jatala Tissa, k. v Ruhuně§ 245

Jatar-ami z Karkemiše, churrit. dyn.§ 1815

Játbá§ viz Iótapata

Jati'e, ka. qedarských Arabů§ 703

Jaton-Ba'al z Lapathu, s. Ger'Aštartův, hodnostář§ 306

Jaton-milk (?), k. v Sídónu§ 370

Jatrib, Jathrib, řec. Athrítai, kmen a m. v Arabii, dn. al-Madína v Hidžázu§ 3761, 549-, 385+ a viz pod Arabové a Iúdaiá

Jaú-bi'dí z Hamátu, Ilu-bi'dí/"Za mnou stojí bůh" (v témže nápisu obojí psaní), dyn.§ 870, 720

Jaudi, Ja'udi, aram.§ viz Sam'al

Jau-hejebu, Juhabu, m. Sobekhotepa III.§ 1770

Jau-chazi§ Ácház

Ja'uri, Jaurové, kmen aram. Sutů§ 1320

Jauru§ viz Júru

Jauta' z Arábie, k.§ viz Uaite/Waité

Jáva, ústřední ost. Indonésie, stará Jaba§ 300, 175-, 245+

Jawium z Kiše, amor. dyn.§ 1895, 1894, 1869

Jazd, m. v Íránu, v tradici místních založeno na okraji pouště na hranicích Médie a Persie s Karmánií v oase Alexandrem Velikým jako věznice pro odbojné Médy a Peršany. Místo bývalo dávno předtím kultem zoroastrianismu. Pravděpodobně založeno až Sásánovcem Jazdgartem/Jazdegerdem I. (zemřel roku 420 n. l.), srov. pod křesťanství. Není v CSD.

Jazdgart I., řec. Isdigerdés, s. Šápúra III., b. Bahráma IV., o. Bahráma V.§ 387+, 388+, 393+

Jazdgart, Jazdegerd II., k. Persis§ 371+

Jazdgart III., poslední ze Sásánovců§ 224+, 388+

Jazídové, Jezídové, Ezídí, kurd. monotheistická skupina§ 4750

Jazkur-ilum, ass. šejk§ 2150

Jázygové§ viz Iázygové

jazyk, uříznutý před popravou§ 322
jazyk, ukousnutý§ 490

jazyk, vypláznutý Keltem na Římana na znamení pohrdání§ 361

jazyky, jejich znalosti, polygloti§ 121