Alc-Alž
Alcácer do Sal, obec na jihu P§ před 6000 (2)
Alcántar, m. v Extramaduře na Taju, řím. jméno není známo, z arab. al-qantar/most, jímž je obec proslul᧠104-, 104+
Alce, Alké, m. v Přední Hispánii polohy nezn.§ 179
Alea, m. v Arkadii při hranicích s Argolidou (jiné leželo v Thessalii, polohy nezn.)§ 421
Aleppo§ viz Beroia v Syrii
Aleria§ viz Alaliá
Alesia, m. Mandubiů v Gallii Lugdunské, dn. Alise-Sainte-Reine v departementu Côte d´Or u Dijonu v Burgundii§ 52, 48
Severozápadně od Dijonu se tyčí 410 metrů vysoků Mont Auxois, na němž se po oppidu nacházelo gallořímské město s divadlem, basilikou, vše vykopáno roku 1905. Pod nimi leteckým snímkováním (1990) prokázány oba Caesarovy valy o délce patnácti a 21 kilometru. Na vrcholu kopce dal rokui 1865 Napoleon iii. postavit bronzovou sochu Vercingetorikovu.
Alétés z Korinthu, k. z dórského rodu Bakchovců§ 1103, 766
Alétés z Mykén, s. Aigisthův, k.§ 1184
Aletrium, m. Herniků, dn. Alatri§ 306
Aleuadovci, Aleuové, řec. Aleuadai, thessalský aristokratický rod z Lárissy odvozující původ od Hérákleova syna Thessala (vzdálení příbuzní makedonských Argovců/Argeadai)§ 700, 514, 500, 484, 480, 477, 470, 467, 404, 394, 369, 357, 353, 352, 344, 301-, 268+
Aleuás z Lárissy, zakladatel rodu Aleuů§ 700
Aleuťané, Aleutové, praobyvatelé Kamčatky a Aleutského souostroví při Aljašce, Aleuty§ pravěk, 43
Alexa z Hérákleie, řím. občan§ 82
Alexaios z Messéné§ 200
Alexamenos z Kalydónu, strat. (jiný A. byl prvním skladatelem dialogů)§ 197, 192
Alexandrá z Beroie, Aelia Alexandra, velekněžka Augustina kultu, manž. Alexandra z Beroie§ 229+
Alexandrá, dc. Aristobúla II., ses. Alexandra II. a Antigona II., manž. Filippióna a jeho o. Ptolemaia Mennaia§ 55, 49, 36
Alexandrá, dc. Ióanna Hyrkana II., manž. Alexandra II. Iúdského, m. Aristobúla (III.) a Mariamy (I.), manž. Héróda Velikého§ 57, 37, 29
Alexandrá Salomé I., hebr. Šlomsíjón/Šelomsíjón§ viz Salómé Alexandrá
Alexandrá Salómé II.§ viz ibid.
alexandreia (pl.), hry konané o narozeninách Alexandra III.§ 268
Alexandreia, dříve eg. Ra-kedet, řec. Rhakóti/Rhakótis, lat. Alexandría ad Aegyptum, čín. Lan-ši§ 1304, 776, 664, 593, 350, 340, 331, 330, 322, 310, 300, 297 - 295, 293, 283, 279, 275, 272 - 270, 260, 257 - 255, 251, 250, 246, 284, 228, 224, 221, 219, 217, 214, 212, 202 - 200, 196, 189, 181, 173, 171 - 168, 163, 150, 147, 145, 140, 139, 131, 130, 127, 125, 118, 108, 103, 89, 87, 83, 80, 76, 68, 63, 59 - 55, 52, 50 - 47, 41, 40, 34, 33, 31, 30, 28, 26, 24, 20, 2-, 6+, 10+, 18 až 20+, 33+, 35+, 38+, 39+, 41+, 46+, 49+, 54+, 55+, 62+, 66 až 70+, 73+, 76+, 81+, 85+, 100+, 104+, 106+, 116+, 117+, 122+, 123+, 129+, 131+, 165+, 169+, 172+, 175+, 185+, 193+, 199+, 200+, 202+, 212+, 214+, 216+, 223+, 232+, 238+, 240+, 243+, 244+, 249+, 251+, 257+, 259 - 261+, 264+, 270+, 272+, 273+, 280+, 288+, 296+, 297+, 299+, 300+, 302+, 304+, 309+, 313+, 320+, 328+, 335+, 337+, 338+, 350+, 356+, 357+, 360+, 362+, 364+, 365+, 370+, 373+, 378+, 380+, 384+, 391+
Al. na Nilu, první toho jména byla založená Alexandrem Velikým 7. dubna roku 331 na místě šestnácti vsí, z nichž největší byla v jejich centru Rhakótis. Planinu za chrámem řec. jménem Tafosíris s Osíridovým hrobem protínalo dvanáct říčních ramen.
Stala se sídel. m. Ptolemaiovců, později římských a rómájských/byzantských místodržitelů Egypta, kulturní, technologická a vědecká metropole starého věku, roku 619 n. l. dobyta sasánovskými Peršany pod Chosroem II. (Chusraw), od 29. září 642 n. l. po čtrnáctidenním obléhání emíra 'Amra ibn al-Áse ve službách kalífy Umara arabská (Iskandaríja; tur. Skanderike); hellénistická A. byla překryta a zničena dnešní arabskou. Více než lidé ničila velkoměsto zemětřesení, viz jejich výčet roku 365+.
Za vlády Turků zůstávala Al. kosmopolitním městem, které ještě za Napoleona roku 1798 vykazovalo množství stojících ruin. Až v 19. století Al. přestavěl na úkor starého města Muhammad Alí Páša, Albánec vyrůstající v Kavalle. Liberální vláda lákala do Al. řecké obchodníky, kteří v dubnu 1843 založili při klášteru sv. Savy řecké společenství. Před první světovou válkou bylo pak z c. 400 tisíc obyvatel města c. 150 tisíc Řeků.
Ještě v polovině 20. století měla Al. velmi silnou řeckou komunitu, méně početnější francouzskou a italskou, slabší švýcarskou, britskou, syrskou, libanonskou, arménskou a židovskou. Růstem egyptsko-arabského nacionalismu symbilisovaným mimo jiné založením university v říjnu 1942 začal posun ve prospěch arabského živlu.
Dovršeno suezskou krisí roku 1956, kdy během několika hodin museli jako nepřátelé své město opustit Britové, Francouzi a Židé a ostatní byli vyvlastněni o pět let později režimem arabského nacionalisty gen. Gamála Abdala Násira. Začátkem 21. století žilo v Al. něco přes pět set Řeků. Složili se a na podzim roku 2003 vztyčili jezdeckou sochu Alexandra Velikého s Níké – zřejmě první novodobou sochu slavného Makedonce a starověké osobnosti vůbec.
Héróndovy verše o Egyptě a Alexandrii: „Je tam dům bohyně a všechno,/co se rodí na světě, je v Egyptě:/bohatství, palaistra (zápasnická škola), moc, pohoda,/sláva, show (podívaná), filosofové, peníze, mládenci,/chrám Bohů-sourozenců, dobrý král,/Múséion, víno, všechny dobroty, jaké jen by sis přál,/ženy, že, při nevěstě Hádově, se tolika nemůže chlubit nebe hvězdami,/vzhledem se rovnají bohyním, které se kdysi pro hádku o krásu vydali za Paridem.“
Později líčil nadšení z pestrých podob egyptské metropole literát Achilleus Tatios, současník snad M. Aurélia, viz rok 150+, na začátku páté knihy svého erótického románu o osudech Leukippy a Kleitofónta.
Podle Pseudo-Kallisthena, viz rok 338+, pověřil Alexandros prací hlavního architekta Deinokrata Rhodského. Práce organisovali Kleomenés z Naukrátidy, pozdější zemský správce, Nomokratés z Rhodu a Kratés z Olynthu. Eurylochos a Melanthos řídili práce na obytných čtvrtích. Hérón z Libye a jeho bratr Hyponomos (Hipponomos?), Alexandrův poradce, stavěli vodovody a síť kanálů a kanalisace.
Městské čtvrti dostaly označení prvních pěti písmen alfabéty vycházející ze zakládajícího nápisu v heróonu z onoho 25. tybi/7. dubna 331, s jehož zasvěcením se začala historie města: Alexandros Basileus Genos Dios Ektise/Založil král Alexandros Diova rodu.
Pozoruhodnosti v milionové Alexandrii: Archimédés tu vymyslel pákové stroje, pumpu, Eukleidés geómetrii, Eudoxos z Knidu astronom, Eratosthenés, lékaři, chirurgové a anatonomové, literáti a literární vědci, ekonomové, byrokraté, velkoobchodníci z celého světa včetně od konce druhého století Římanů, banky a kapitalisté.
• maják Sóstrata z Knidu, syna Dexifanova, jednoho z „přátel“ králů, z bílého mramoru na stejnojmenném ostrůvku Faros před městem, znak města; o Faru se pěje již v Odysseji, ale podle ní ležel den ostré plavby od pevniny, ale viz zde níže
• "velký přístav" východní (ho megas limén) a přístav západní Eunostos, hlavní alexandrijské, oddělovalo molo s mosty a propustmi Heptastadion, "o sedmi stadiích", tedy asi 1300 metrech, které vybudoval architekt Dexifanés z Knidu, otec Sóstratův
• město omývá Středozemní moře a jezero Mareótské (Mareia)
• export přístavů je vyšší než dovoz
• půdorys upomíná na chlamydu omývanou vodami na délku c. třiceti stadií, tedy 5,25 km, na šířku sedem až osm stadií (1,22 až 1,4 km)
• pravoúhle se protínající ulice jsou natolik široké, že je v nich místo pro jezdce a vozy; dvě z ulic kolmo se křižující jsou široké plethron, tj. asi třicet metrů
• basileia, propojený komplex paláců dekadentních králů a jejich milenek a zahrad s vlastním umělým přístavem a ostrůvkem Antirhodem s královským palácem a menším palácem, se rozkládá na čtvrtině až třetině plochy města
• ke královské čtvrti náleží Múséion s promenádou, peripatem, posluchárnou, exedrou, a rozsáhlou servisní stavbou pro učence, filology, kteří mají společné příjmy a jejich předsedajícího-kněze jmenovali králové, později císař
• ke královské čtvrti náleží také uzavřený „okrsek hrobu“, Séma, s kryptami Alexandra Velikého a Ptolemaiovců. Alexandros ležel v alabastrové kryptě ve zlatém sarkofágu a v křišťálové rakvi. Zlatý sarkofág prý ukradl Ptolemaios X. Alexandros I., jemuž se říkalo Pareisaktos, "Vpašovaný", syn Kleopatry III. přezdívané Kokké, asi č. "Píča". Vzápětí byl vyhnán z Alexandreie a zabit, viz rok 88.
Nos Alexandrovi Velikému ulomil při prohlídce Octaviánus, protože dal jeho mumifikované tělo vynést z krypty, aby ho ověnčil zlatým vínkem; zřejmě posledním z císařů, který Alexandrovo tělo spatřil, byl roku 215 Caracalla.
Poslední zmínka o králově pobytu ("Alexandreia, kde je vidět Alexandrovo tělo") je z roku 390 n. l. u rhétóra Libania z Antiochie (49. řeč). Předpokládá se, že nekropole Séma leží čtyři až osm metrů pod dnešním Latinským hřbitovem, kde jsou pochováni Evropané a koloniální úředníci.
• theátron, divadlo, chrám Poseideion na mysu vybíhajícím z Emporia, Kaisarion, skladiště a lodní arsenály až k Heptastadiu; to vše na Velkém přístavu
• na druhé straně Velkého přístavu navazuje přístav Eunostos, za ním umělý přístav Kibótos s jinými lodními arsenály, u něhož ústí plavební kanál z Mareótského jezera; za kanálem je menší obytná čtvrť a za ní na úplném západu Nekropolis, předměstí se zahradami, hroby a balsamovacími dílnami
• na druhé straně kanálu v Rhakótidě je Serápeion architekta Parmeniska a další chrámové okrsky včetně stojícího "Pompejova" sloupu (vstyčen Diokletiánem roku 297 n. l.), v Augústově době téměř opuštěné (ve prospěch chrámů Níkopole na východě města)
• gymnasion Alexandrie se sloupořadím je delší než stadion
• uprostřed města (Neápolis") je soud a parky; v nich je Páneion, kulatý vrch z nepálených cihel ve tvaru piniové šišky, na něž se vystupuje serpentinovými cestami a z vrcholu c. padesát metrů nad mořem (?) od Pánova chrámu lze celé město přehlédnout
• od nekropole vede široká transversála podél gymnasia až ke Kanópské bráně; za ní leží hippodromos
• Arsioéion se sochou bohyně se železnými vlasy; vznášela se uchycená zespodu provazem díky magnetickému poli. Z čeho byla, Eudoxos nevěděl, ale zřejmě z bavlny, jinak by to nefungovalo. Byl to hit, který Řím neměl; podobně v Sarápeiu se vznášela socha boha, prý bronzová, s meteoritním železem v hlavě a strop a podlaha z magnetitu, takže jakoby visela ve vzduchu
• Thalamagos byla 115 metrů dlouhá samostatně nepohyblivá loď-palác, která byla jednou ročně tažena lany ze břehu tisíc kilometrů po Nilu vzhůru do Asuánu. Loď ve tvaru velkého katamaranu měla kuchyně, jídelny, chrám, korinthské sloupy.
Al. byla hellénským městským státem jen formálně. A to i v době, kdy královská moc upadla. Na rozdíl od seleukovských říšských měst nerazila autonomní ražbu, znala jen královskou a římskou císařskou. Měla svou městskou radu/búlé, o kterou ji připravil Augustus (obnovena L. Septimiem Sevérem).
Okolí Al. a ostatek Egypta organisovaný do nomů znal pouze královské a úředníky. Na rozdíl od ostatního hellénisovaného východu Římané v Egyptě nikdy neustavili žádnou kolonii; nejasná je poznámka Plíniova o Faru označující ostrov za "colónia Caesaris".
O ústavní organisaci nilské métropole víme velmi málo. Z ptolemaiovské éry zachován fragment usnesení "rady a lidu/búlé kai démos" kolem 250, jehož epónymním úředníkem byl kněz/hieros Diotelés, zřejmě Alexandrova kultu.
V římské éře patřil k nejvyšším úředníkům samosprávy velekněz Alexandrův archiereus, městský písař hypomnématografos, nejvyšší sudí archidikastés/dikaiostés a velitel nočních hlídek nykterios stratégos (nykterinos str.), zaznamenán zůstal exégétés/věštec, vykladač. Prvním senátorem pocházejícím z Egypta/Alexandreie se stal až roku 212+ P. Aelius Coeranus/Koirános, podle jména privilegovaného makedonského rodu, viz rok 205 a 212+.
Koncem prvního století př. n. l. mělo město podle Diodóra tři sta tisíc svobodných obyvatel. Tedy v podstatě pouze Hellénů, kteří jediní až na výjimky měli plná občanská práva. Vzhledem k národnostní pestrosti muselo lidí osobně svobodných ve městě a otroků žít nejméně c. jedna a půl milionu.
Al. byla členěna do pěti městských částí označených písmeny alfabéty. Podle mnohem mladšího seznamu líčící údajně stav ze 4. století n. l. bylo Alexandrovo město skutečnou megalopolí. Ve čtvrti Alfa stálo přes tři sta chrámů (pravděpodobně všech druhů sakrálních staveb), přes pět tisíc domů, přes sto lázní, 237 hospod a přes stovku sloupořadí. V Betě stála sice jen stovka chámů, zato téměř šest tisíc domů a 145 lázní a stovka hospod. V Gammě bylo chrámů 855 a přes 2100 domů, dvě stě hospod a téměř tisícovka vil. Delta, čvrť židovská, měla osm set chrámů přes pět a půl tisíc domů, téměř 120 lázní a stovku hospod, Epsílon byl zastavěn čtyřmi sty chrámy, šesti tisíci domy a 120 hospodami...
•
Ve srovnání s volnomyšlenkářstvím proletariátu starého věku zřejmě nejnezkrotnější byly lidové masy v Alexandreji. Publikum na Nilu bylo vůči honoracím obzvláště zpupné, bylo si vědomo toho, že je pupkem, centrem bohatství východního Středomoří, kromě moci politické vlastně centrum celého starého věku, New York starověku. Lidé v divadlech, na náměstích, na hippodromu byli prostořecí a k nesympatickým mocipánům až agresivní. Rodilí Egypťané se bouřívali, mezi jednotlivými nomy existovala náboženská rivalita a za M. Aurélia dokonce povstalci v Deltě ohrozili Alexandreji.
V Alexandreji nebylo nijak těžké mezi mnohoethnickou populací vyvolat pouliční válku: Egypťané, Helléni, Židé, Římané, Syřané, Arabové, Libyjci, Indové sice žili vedle sebe, ale stejně jako dneska v Americe a západní Evropě víceméně podle jednotlivých čtvrtí: celý východ města, čtvrť Delta, zůstal např. po krvavých nepokojích za principa Gáia židovský. Přitom státoprávně byla Alexandreia hellénským městským státem čili velká část populace žila mimo ústavní systém – nebylo občany, a to se zřejmě týkalo většiny nehellénské populace.
V Kleopatřině době měla Al. tři sta tisíc občanů a ve stejné době měl celý Egypt přes sedm milionů obyvatel (tak Diodóros za prvního Ptolemaia, Iósépos udal 7,5 milionů plátců daní za Tiberia: připočtou-li se k tomu otroci, jichž v zemi na rozdíl od římského Západu tolik nežilo, a Hellénů, kteří daně neplatili, lze odhadnout počet obyvatel tehdejších Egypta na c. 8,5 milionů, desetinu odhadovaného počtu z roku 2014).
Svým králům dávali měšťané přezdívky. Oficiální kultovní jména pro ulici neplatila, takže se ptolemaiovským monarchům říkalo Tlusťoch, Pištec, Kulihrach, Ženská, Sestra, nebo také dodnes nejpopulárnějším označením prvních dam ve státu a žen v politice Píča/Kokké (Kleopatrá III., viz).
Vespasián dostal jméno Kybisaktés, Sardelkář, slanečkář, protože alexandrijskému proletariátu zavedl daň ze slanečků. Sevérus Alexander pro svou shovívavost k jahwismu byl Hellény nazván Vrchním rabbim. O multikulturním městu s nepřeberným počtem kultů anonymní autor ve 2. nebo 3. století n. l. poznamenal: jediným bohem jim jsou prachy, únum illís deus nummus est.
Tento opravdu upřímný monotheismus nebyl ovšem typický jen pro Alexandreji. Antiocheia na Orontu nezůstávala za Alexandrejí nikdy daleko a ani její publikum nebylo tolik vystrašené jako římské. Neměla dobrý přístav a její průmyslový potenciál byl slabší. Zato se prý Antiošští dokázali lépe bavit. Se silnou židovskou menšinou byla Antiocheia v podstatě kolébkou křesťanství a vedle Alexandreie také antisionismu. Egyptská pověrčivost a věčný pohled na poušť položila kolébku křesťanského mnišství do země na Nilu (poustevníci, anachóreti).
•
Alexandreia na Akesínu, m. v Indii§ 325
Alexandreia v Arachósii, A. Arachótón, métropole Arachósie, pozd. Alexandropolis, dn. Kandahár v Afghánistánu§ 329, 303, 260, 200, 50
Alexandreia Areión, dř. Artakoana, dn. Herát v Afghánistánu§ 330
Alexandreia v Assyrii, neznámé polohy, není v CSD
Alexandreia v Mydgonii, neznámé polohy, není v CSD (= Assyrská?)
Alexandreia na Kavkazu, kdesi v AFG/PAK (Kapísa?), není v CSD
Alexandreia Eschaté, snad dn. Chodžent/Chudžant (sovět. Leninabad) v sev. Tádžikistánu, čín. Kuej-šan/Guishan§ 329, 282
Alexandreia v Charakéně, později Charax, Méséné, Spasinú Charax a Antiocheia, srov. tam, za Sásánovců v okolí vybudována města Astarabad-Ardašír, Wahman-Ardašír a al-Ubulla, řec. Apologos, dn. asi baserské předměstí 'Ašar§ 324-, 116+, 131+, 157+
Alexandreia na/u Indu, snad dn. Uch Šaríf u Bahávalpuru v pákistánském Paňdžábu (místu prý předmuslimské obyvatelstvo říkalo Sikandara či Iskanda)§ 325
Alexandreia u Issu, křižácká Alexandretta, arab. al-Iskandarún, dn. İskenderun v Turecku§ 1580, 67
Alexandreia v Karmánii, dn. Guláš-gird/Waláš-gird v IR§ viz pod Karmánie
Alexandreia pod Kaukasem, snad dn. Bagrám§ 329 a viz s. v. Gandhárá
Alexandreia na Latmu§ viz Alinda v Kárii
Alexandreia v Margiáně, Merv, Margiána, později Antiocheia v Margiáně, dn. Mary v Turkmenistánu§ 2200, 282, 53-, 230+
Alexandreia na Óxu, pozd. Eukratideia (?)§ 190, 165
Alexandreia v Parapamisu§ 327
Alexandreia Profthasia§ viz Fráda
Alexandreia-Rhambakia v Indii§ 325
Alexandreia „Sogdiskᓧ 325
Alexandreia v Sogdiáně, později Antiocheia Skythi᧠282
Alexandreia Tróas, „Trojská“, Al. v Tróadě, též Al. na Gráníku, dř. Antigoneia v Tróadě, m. v Tróadě, synoikismem vzniklý státní útvar v Tróadě, jehož jádrem se stala historická Tróas-Ílion, ale město bylo na pobřeží, s řím. osadou Colónia Augusta Tróadénsis§ 315, 216, 197, 190, 167, 20-, 182+ a viz Ílion a Tróas
Alexandreion, hasmónajská pevnost v Iúdaji na hoře Sartaba sever. od Jericha§ 76, 62, 57, 55, 29
Alexandretta§ viz Alexandreia u Issu
Alexandrokolakes§ viz Dionýsokolakes
Alexandropolis v thrácké Maidii§ 340
Alexandropolis§ viz Alexandreia v Arachósii
alexandroi, alexandrové, nové lidské pokolení§ 343
Alexandros alias Paris§ viz tam
Alexandros, vládcové v Makedonii:§
Alexandros I. Filellén, s. Amynty I., o. Amynty, Meneláa, Filippa, Perdikky II., Alkety II. a Stratoníky§ 512, 496, 479, 468, 461, 450, 413, 394
Alexandros II.§ 383, 370 - 368
Alexandros III. Megas, „Veliký“ (za jeho života nebylo v užívání)§ předmluva, 1448, 704, 695, 547, 525, 519, 514, 480, 479, 445, 415, 405, 401, 399, 387, 380, 370, 365, 362, 360 - 355, 350, 346, 343, 340, 337 - 322, 314, 311, 294, 286, 268, 256, 243, 232, 186, 185, 167, 164, 146, 129, 111, 108, 89, 69, 61, 48, 46, 44, 31, 30, 28, 2-, 38+, 39+, 54+, 63+, 84+, 85+, 113+, 116+, 117+, 190+, 194+, 199+, 214+, 216+, 222+, 231+, 260+, 338+, 342+, 345+, 350+, 357+, 360+
V koránu a další monotheistické literatuře arabsky zvaný „Dvojrohý“, Zu/Dhu l-Qarnajn/zu al-qarnaini, lat. Bicornútus (asi podle mincí s rohy Dia-Ammóna; „dvojrohý“ ale byl královský titul v předislámském světě, snad něco jako „vládce východu a západu“?).
S "Dvojrohým" souvisí pověst západosumatránského národa Minangkabau o cca. jednom milionu příslušníků, která odvozuje začátky ethnika od potomka Alexandra Velikého. Minangkabauové jsou sice islamisováni, ale v horách se drží původního životního stylu a práva, tedy nikoli šaríje. Jsou jediným národem jihovýchodní Asie, který zčásti setrval při matriarchátu: majetkové poměry řídí matrilineárně, správu veřejných věcí a kultu patrilineárně. Viz líčení podnikatele a orientalisty Rudolfa Cicvárka (+ 1950) v dílu Holandská Východní Indie, Praha 1929, 2. díl.
Roku 2010 byla oživena verse Curtia Rufa, že král byl otráven vodou z řeky Styx, hranicí mezi životem a smrtí, přes kterou převážel Charón. V jeho vodě koupala mimo jiné Thetis svého Achillea. Historicky jde o řeku v Arkadii, dnes zvanou Mavronero, "Černá voda" s vodopádem o výšce téměř dvou set metrů na svahu hory Neraidorachi v pohoří Aroania (též Chelmos). Její voda mizí v podzemí, odtud pověst o jedné ze vstupním bran do podsvětí.
Styx měla pověst "mrtvé" vody už v dobách hérójských, což bylo údajně podle poslední theorie historičky Adrienny Mayorové a toxikoložky Antoinetty Hayesové ze Stanfordovy university způsobeno baktriemi Micromonospora echinospora produkujícími buněční jed calicheamicin.
Alexandrovo tažení chtěl zopakovat císař Caracalla, jemuž sice vojenské vlohy nechyběly, ale rozvaha. Roku 214 n. l. sestavil zbožňovatel Héráklea dokonce makedonskou falangu o šestnácti tisících mužích v klasické makedonské zbroji a rok na to vytáhl na Parthy. Z Alexandrova mausolea v Alexandreji s sebou vzal i Alexandrův štít (což je mimo jiné jeden z řady důkazů, kde ležel A. pohřben).
Alexandros IV. Aigos§ 484, 336, 323 - 310
Alexandros V., s. Kassandrův s Thessaloníkou§ 297, 294, 293, 283
Alexandros VI.§ 278
Alexandros VII., k., s. Kraterův§ 302, 275, 272, 256, 253, 249, 245 - 244, 239, 229, 192,
Alexandros VIII., údajně s. Perseův§ 165, 148
Alexandros, s. Démétria I. s Déidameiou§ 299, 293
vládcové v Épeiru:§
Alexandros I. Molosský, b. Olympiady, o. Neoptolema II.; sansk. Alikasadala§ 353, 343, 337, 336, 334 - 332, 330, 302, 299, 281
Alexandros II. Molosský, s. Pyrrha I. s Lánassou, nevl. b. a manž. Olympiady II., sanskrt.: Alikasudaro§ 342, 295, 294, 280, 278, 277, 276, 272, 267, 265, 263, 258, 239, 233, 232
Alexandros z Épeiru, hyparchos spolkový§ 198
Alexandros z Fer, tágos/k. Thessalů, s. Polydórův§ 371, 369, 368, 364, 362, 361, 358 - 357
Alexandros I. Theopatór Euergetés vulgo Balás, usurpátor v Syrii§ 157, 155, 153 - 159, 146, 145
Alexandros II. vulgo Zabinás, s. Protarchův, usurpátor v Syrii§ 128, 125, 123
Alexandros, s. Seleuka II.§ viz Seleukos III.
Alexandros I. Egyptský§ viz Ptolemaios X. Alexandros I.
Alexandros II. Egyptský§ viz Ptolemaios XI. Alexandros II.
Alexandros (III.) Hélios, s. M. Antonia a Kleopatry VIII.§ 40, 34, 33, 30, 29, 25
Alexandros, s. Ptolemaia III. a Bereníky II.§ 246, 221
Alexandros I. Iannaios alias Iónathan n. Jehónathan, k. Židů, b. Aristobúla I.§ 311, 105, 103, 96, 93, 86 - 84, 76
Alexandros II., k. Židů, s. Aristobúla II. (aram. na mincích: ‘Aleksandr ‘as)§ 63, 62, 57, 55, 49, 38
Alexandros z Alexandreie§ viz Ti. Iúlius Alexander
Alexandros z Abónúteicha, mystik, léčitel a podvodník§ 162+, 166+
Alexandros z Afrodisiady, peripatetik§ 200+
Alexandros z Aitólie§ 1. z Pleurónu zvaný Aitólos, s. Satyrův se Stratoklejí, elegický básník a tragický dramatik, 315, 276; 2. zvaný Ísios, svého času největší boháč Hellady, 205, 195, 189; 3. strat. 321; 4. strat. 219
Alexandros, vypečený frúrarchos v Aiolidě§ 399
Alexandros z Aig, peripatétik, uč. Nerónův, o. Kailiův/Caelína§ 54+
Alexandros z Akarnánie, strat. a poradce§ 193, 191
Alexandros z Alexandreie§ 1. o. Pelopa staršího, 204; 2. Ol. 201+
Alexandros, biskup v Alexandreji§ 300+, 313+, 320+, 325+, 328+, 335+
Alexandros z Arkynie v Makedonii, s. Admétův, maked. šlechtic§ 201
Alexandros z Armenie, obč. jménem C. Iúlius Alexander, s. C. Iúlia Tigrána§ 20
Alexandros z Assakénie, s. Kleofidy a snad Alexandra Velikého§ 327
Alexandros z Athén§ 1. arch. 174; 2. s. Aristónův, komický básník, představený dionýsovců, 105
Ailios Alexandros z Faléru§ arch. 142+, popř. 159+
Ailios Alexandros z Athén§ arch. 153+
Pompéios Alexandros z Acharn§ arch. 162+
Alexandros z Beroie§ 1. s. Mylleův, poctěn občanstvímn v Ath., 287; 2. vrah, 181; 3. L. Septimius Instéiánus Alexander, manž. Aelie Alexandry, makedoniarchos§ 229+
Alexandros z Damasku, peripatetik/platónik (?), scholarchos§ 176+
Alexandros z Emesy, alias Alexión I., dyn., b. Iamblicha I.§ 31
Alexandros z Frygie, učil řečnictví príncipa Márka§ 161+
Alexandros z Iúdaie§ 1. 76, velekněz, s. Alexandra I.; 2. 38, 17, 12, 7, 2-, 17+, 36+, 60+ s. Héróda s Mariammou, manž. Glafyry Kappadocké, o. Tigrána IV. Armenského a Alexandra, srov. též Pseudoalexandros s. v. diaspora; 3. C. Iúlios Alex., s. Tigrána V. s Ogallou, manž. Iúlie Iotapy V., o. C. Iúlia Agrippy, C. Iúlia Alexandra Bereníkiána a Iúlie Iotapy (VI.), b. Iúlie, 60+; 4. C. Iúlios Alexandros, s. no. 3, 60+
Alexandros z Iúdaie, s. Alexandra a Glafyry, b. Tigrána IV., krále armenského, o. Tigrána V.§ 7
Alexandros z Iúdaie, lupič§ 54+
Alexandros z Korinthu, o. posledního dědičného k. v Korinthu§ 747
Alexandros z Láodikeie, kitharódos, přítel Sullův§ 88
Alexandros z Lynkéstidy, s. Aeropův, dyn.§ 336 - 333, 330
Alexandros z Makedonie§ 1. 324, 321, 318, 317, 315, 314, 307, s. Polyperchontův; 2. 321, o. Amynty a Peukesty; 3. 299, s. Démétria I. s Déidamejí; 4. 218, 217, vojevůdce Antigona Dósóna, správce dvorských záležitostí/epi tés therapeás Filippa V.; 5. 178, 165, s. Perseův; 6. s. Alkety (II.), 413; 7. o. Amfoterův a Kraterův, viz tam; 8. o. dvořana Antigona, snad identický s no. 4, 172
Alexandros z Megalopole§ 1. 192, o. Filippův; 2. 192, s. č. 1 a b. Filippův
Alexandros z Mílétu zvaný Polyhistór, grammatik, manž. Heleny§ 105, 40, 130+
Alexandros z Molossie§ 312, s. Alkety II.
Alexandros z Myndu, lékař§ 25+
Alexandros z Oroand, s. Syndaiův, strat. lovců slonů§ 211 a viz s. v. sloni
Alexandros z Paflagonie, strat. Mithridáta Eupatora§ 72
Alexandros z Rhodu, démagógos a prytan§ 42
Alexandros ze Sakkaie, místodržitelský tlumočník, man. Namély z Petry§ 84
Alexandros ze Seleukeie v Kilikii, rhétór a sofista, o. stejnojmenného syna, manž. Heleny§ 133+
Alexandros ze Seleukeie v Kilikii zvaný Péloplatón/"Hliněný Platón", sofista, s. předešlého§ 5-, 133+, 161+
Alexandros ze Sparty, velitel§ 370
Alexandros ze Syrie§ 1. stratégos, s. Achaia st., vn. Seleuka I., b. Láodiké, 268, 242; 2. 223, 221, 220, b. Molónův
Alexandros z Théry§ viz Battos I. Kýrénský
Alexandros z Thessalie, s. Kallistratův, vyznamenán v Peiraieu/Athénách§ 194
Alexandros z Thrákie§ 283, 281, s. Lýsimachův s Mékridou
Alexandros z Thyateir, obč. jménem C. Perelius Aurélius Alexander, předseda sportovní associace§ 213+
Alexandros, propuštěnec Cn. Pompéia Strabóna§ 86
Alexandros, biskup v Jerúsalému§ 249+
Alexandros, biskup v Kónstantínopoli§ 340+
Alexandros, procos. Kónstantínopole§ 342
Pompéios Alexandros§ viz Pompéios Al.
Alexandrův přístav, Alexandrú limén, neboli Bibakta/Bibaga a Barbarikon s o. Krokala, srov, tam všude, v ústí Indu, asi základ dnešního Karáčí, PAK§ 325
Alexarchos z Makedonie, b. Kassandrův§ 316, 133
Alexás, dvořan Héróda Velikého, manž. královy ses. Salómé§ 4
Alexás z Láodikeie, důvěrník Kleopatry a Antónia§ 30
Alexeinidás z Élidy, bytem v Aitólii, s. Filónidův, odhalil zločin v Delfách§ 279
Alexiás z Athén§ arch. 405
Alexiklés z Athén, oligarcha, jeden ze 400§ 411
Alexínos z Élidy, zv. Elenxínos, filosof megarské školy§ 399, 300
Alexión, lékař v Římě, Ciceronův přítel§ 43
Alexión z Acháje, žoldnéř§ 275
Alexión ze Sikyónu, vrah Polyperchontova syna Alexandra§ 314
Alexión I. z Emesy§ viz Alexandros z Emesy
Alexión II. z Emesy, dyn., o. Sampsigerama III.§ 73+, 78+
Alexippidás ze Sparty§ efor epón. 412
Alexis z Athén§ arch. 173
Alexis z Thúrií, komický básník, strýc a učitel Menandrův§ 372, 370
Alexis, seleukovský stratégos§ 221
jiný Alexis: A. ze Samu, autor jedné ze samských kronik; ruská podoba jména zní Alexej, česká Aleš.
Alexón z Acháje, velitel žoldnéřů§ 249
alfabéta, pořadí písmen, řecké „abecedy“, její vynálezci, alfabétismus§ 1201, 750, 742 (fryžská), 730, 700, 675, 467 a viz s. v. epos
alfabéta, v Athénách§ 429, 403
Znalost hláskového písma uzpůsobením foiníckého přišla do Hellady snad přes emporia v severní Syrii, přes jižní Anatolii do eubojské Chalkidy a odtud do ostatního světa, srov. pod písmo. Je možné, že Helléni nějaký čas přímo užívali foinícké alfabéty. Mezi alfabétou a zmizením lineárního písma B krétsko-mykénské éry leží téměř půl tisíciletí negramotnosti, hellénského analfabétismu!
Je možné, že označení „Kadmovo, kadmejské písmo“ náleží mykénskému lineárnímu písmu B (?), kdežto původní název na Krétě a Kypru, kde se asi poprvé uplatnila, pro alfabétu bylo zřejmě foiníkéia, „foinícká, sc. písmenka“. Viz pod písmo. Mezi arabisty se vyskytl názor, že písmena fí, chí a psí pocházejí z jihoarabské abecedy a že je do Středomoří přinesli „jemenští“ obchodníci. Srov. k tomu rok 467 a s. v. epos.
Helléni užívali řadu alfabét, v podstatě každý stát měl své písmo alfabétické. "Rozkol" přišel už na začátku, kdy Kréta a Théra s Mélem uzpůsobily svou formu, na Rhodu, Euboji, Aigíně, v Attice a Korinthu jinou formu (a s nimi jejich osady na západě), z třetí formy vyšel zbytek Hellady. Od konce 8. století přišla psací a čtecí manie, jeden z pilířů demokracie: na kameny byly tesány zákony/nomoi, aby se je každý mohl na náměstí přečíst, a ústně vyhlašována šlechtická rozhodnutí, thesmoi, zmizela.
Nejstarší známý řecký text je nápis v hexametru na attickém závaží z Dipylu z let c. 740-725. Jedním z nejstarších nápisů v řecké alfabétě je poškozená dedikace na „Nestorově poháru“ z let 730-700 z hrobu na Pithékússách/lat. Aenarii, dn. Ischii, import z Rhodu vyvedený eubojským písmem, nalezený roku 1954. Je to zároveň nejstarší odkaz na Homéra a podle některých novodobých historiků snad i z doby, kdy byly Homérovy epy zachyceny písmem, srov. rok 730.
Tři fragmentární řádky upomínají na pasáž z xi. zpěvu Íliady: „Nestora jsem pohár, z něhož je požitek se napít./ Kdokoli se z něho však napije, hned se / ho zmocní touha po Afrodítě s krásným věncem.“ Podle jiného doplnění chybějícího textu: „Nestorův pohár nech být ač tolik k pití lákavý. Kdo se...," popřípadě "Z Nestorova poháru se jistě dobře pije. Kdo se ale napije z tohoto, hned se ho zmocní touha po Afrodítě s krásným věncem“; tzn. dívce.
Athénaios z Naukrátidy zaznamenal, že Artemidě Kapujské byl kdysi zasvěcen pohár/potérion, který podle homérského hexametru jakoby patřil Nestorovi/hós to Nestoros on. O nejméně století před Athénaiem sepsal na thema Nestorův pohár spis Asklépiadés z Myrleie. Předměty po homérovských hrdinech byly např. v Kikaiu u Aktia měli prý Odysseovu mísu, Aineiův kratér na mísení vína s dedikačním nápisem ležel v Dódóně, Aineiova mísa, patera, byla v Krotónu, Agamenmnovo žezlo bylo v Chairóneji, Achillovo kopí ve Fasélidě.
Míru analfabétismu v antice nelze změřit. Ve školním systému městských států musela však být znalost čtení a psaní u svobodných chlapců a mužů velmi vysoká, zřejmě na dnešní evropské úrovni. Mezi venkovany, chudšími městskými ženami a otroky to bylo nepochybně horší. Z mesopotamských vládců se pouze dva chlubili svou gramotností: Sumeřan Šulgi z Třetí dynastie urské (c. 2096 - 2048) a Assyřan Aššur-báni-apla (669 - 631).
Alfeios, ř., v Arkadii a Élidě, pozd. Rufia, dn. opět A.§ 1120, 776, 550
L. Alfénus Seneció, legát§ 205+
P. Alfénus Várus, právník§ cos. suff. 39, cos. 2+
Alfénus Várus, praef. praet.§ 69+
Alfidia z Fund, m. Lívie Drúsilly, manž. M. Lívia Drúsa Claudiána§ 58, 29+
L. Alfidius Herenniánus§ cos. ord. 171+
Alfinóos z Athén, Alfinús§ 1. s. řečníka Hypereida, b. Glaukippův, 390; 2. synovec n. s. Glaukippa, Hypereidova syna, 322
Marius Alfius, médix tuticus kampánský§ 215
C. Alfius Flávus, tr. pl.§ 59
Jistý Alfius napsal děje první púnské války, Alfius Avitus složil římskou chronografii ve verších (u obou neznáme dobu), Alfius Flavus byl řečníkem augustovské éry; žádný není v CSD
Algidum, pevnost Aequů v Latiu v pohoří Algidus§ 465, 459 - 457, 455, 449, 431, 392
al-Hidžr, osada v sev. Hidžázu§ 160, 65
alchymie, v Číně§ 221
Slovo asi od řec. chýmos, šťáva, n. to chyma/slitina. Nebyla v klasickém starém věku ani hellénismu pěstována, srov. však kouzelnictví a magie; nejstarší uchovaná alchymistická kniha je z Číny z roku asi 140. Život disciplině vdechl až pozdní hellénisovaný Egypt a prvním, kdo o alch. rozsáhle pojednával, byl filosof Zósimos z Pánopole n. Alexandreie (snad žil kolem roku 300 n. l.). Autor Platónova životopisu vynikl alchymistickými spisy, které se dočkaly arabských překladů. Svou alfabéticky řazenou oborovou encyklopedii Chémentika/Chymentika známou též jako Cheiroktéma/Příručka v 28 svazcích věnoval své sestře Theosebii. O nejstarší známé "chemičce", Assyřance Tappútí-Bélet-ekallim, viz pod Tukulti-Ninurtou I.
Aliakmón§ viz Haliakmón
Alica, Alika, vůdce Gotů-Tervingů, spojenec Liciniův§ 321+, 323+, 324+
Alicante§ viz Akrá leuké
L. Aliénus, aedil§ 455
Alifeirá, m., mí. a pevnost v Arkádii, v hellénismu součást élejské Trifýlie§ 273, 245, 219, 218, 199
Aligildus, vysoký řím. armádní důstojník, rodem Germán§ 361+
Alila-chadum, amor. dyn. v Uruku a Kisuře§ 2006, 1935
alimenta, výživné chudým, alimentační fond§ 97+, 102+, 193+ a viz pod obilí v části o nadacích
alimentária, pětiprocentní daň statkářů na podporu chudiny§ 97+, 102+
Alimuš, Alisir, m. v Unqi§ 858
Alinda (pl.), m. v Kárii, chet. Ijalanda/Ijalanti, hell. Alexandreia na Latmu, u dn. turecké vsi Karpuzlu§ 1288, 341, 334, 227, 203
Alísion, Alission, Aleision§ ř., homér. m. v Élidě, není v CSD
Alísó, Alisón, Lupia, pevnost nad soutokem Luppie a ř. Elison/dn. Alme v NRW, snad dnešní Haltern am See v okresu Recklinghausen§ 11-, 9+, 16+
Alisó, tribun Prokopiův§ 365+
Alityros, herec v Římě hebrejského vyznání, oblíbený u dvora§ 57+
Alchandonios, šejk kočovných Arabů; též Alchaidamnos či Alchaudonios, Alchaedamnus§ 69, 54, 46, 42, 37
Alchanové, část středoasijských Hunů§ 356+, 375+
Aljaška, Alaska, spolkový stát Spojených států§ pravěk (1 & 2), před 6000 (1)
Alkaios, epikúrik, jméno vlasti neznáme§ 173
Alkaios z Athén§ arch. 422
Alkaios z Messénie, epigrammik§ 197
Alkaios z Mytilény, aiol. Alkaos, lyrický básník, b. Antimenidův§ 607, 590, 581, 512-, 350+
Alkamenés, sochař, jméno vlasti neznáme (Athény?)§ 432
Alkamenés z Acháje, protiřím. politik§ 146
Alkamenés z Akragantu, volený (?) vládce§ 553
Alkamenés ze Sparty§ 1. k., 786, 775, 754; 2. nauarchos, 412; 3. promakedonský představitel, 220
Alkandré z Egypta, manž. Polybova, přítele Meneláova§ 1320
P. Aelius Alkandridás ze Sparty§ Ol. 221+, Ol. 225+
Alkandros z Akragantu, volený (?) vládce§ 553
Alkathoé z Pantikapaia, manž. Leukóna II.§ 160, 150
Alkémachos z Épeiru§ viz s. v. Charops
Alken Enge, mí na ř. Illerup u jezera Mossø v Jutsku/Midtjylland u Skanderborgu§ 10+
Alkénór z Argu, bojovník§ 544
alkesippeia, slavnosti v Delfách§ 182
Alkesippos z Kalydónu, s. Búthérův, bohatec§ 182
Alkéstis, d. Peliova, manž. Admétova, ka ve Ferách§ 130+
Alketás I., k. Molossů, s. Tharypův, o. Arybbův, nápisně Alketĕs§ 385, 375, 374, 370, 343
Alketás II., k. Molossů, s. Arybby, b. Aiakidův§ 359, 343, 312, 307
Alketás (I.) z Makedonie, k. Makedonů§ 563, 545
Alketás (II.) z Makedonie, k. Makedonů (?), s. Alexandra I., b. Perdikky II., Filippa, o. Alexandrův, Ageláův a [xx]gyrův§ 450, 414, 413
Alketás z Makedonie, b. Perdikkův§ 322 - 319
Alketás ze Sparty, okupační velitel Théb§ 377
Alketás z Boiótie, boiótarch§ 187, 186
Alkiá ze Syrákús, manž. Agathokleova, m. Lanassy§ 309, 307, 295
Alkiás z Élidy, žoldnéř§ 334
Alkibiadés z Apameie, křesťan a šiřitel élchasismu§ 216+
Alkibiadés z Athén, aristokrat a vojevůdce§ 1. 576, 510, 451, 447, 424, 420 - 406, 404, 400, 290, 129+, s. Kleiniův a Deinomašin, manž. Hipparety, o. Endiův a Alkibiadův; 2. s. no. 1, 510, 404; 3. arch. 255, popř. 237
T. Flávios Alkibiadés z Paiánie§ 1. arch. 107+, popř. 122+; 2. arch. 139+, arch. 146+
Alkibiadés ze Sparty, představitel proaitólské frakce§ 188 - 183
alkibiades, boty "alkibiadovky"§ 404
Alkidamás z Elaie, s. Diokleův, sofista§ 366, 350
Alkidamás z Messénie, vůdce exulantů do Itálie§ 667
Alkidás ze Sparty§ 1. 428 - 426, nauarchos; 2. 244 (Ol.)
Alkidés n. Alkeidés z Kaunu, zabil Zópyra Perského§ 440
Alkifrón, gen. Alkifrona, literát-epistolograf, jehož sbírka se zachovala, sám jinak neznámý§ 120+
Jiný, zcela neznámý i doby neznámé Alk., pocházel z Magnésie na Maiandru, a byl filosofem (Suidás).
Alkifrón z Argu, proxenos ve Spartě§ 418
Alkimachos z Pelly, resp. Apollónie (asi na Chalkidice, kde obdržel od Filippa II. pozemky), s. Agathoklea z Krannónu/Pelly, b. Lýsimachův, Autolykův a Filippův§ 334
Alkimachos z Omb v Thébaidě, vyslanec obce v Alexandreji§ 135
Alkimedón z Athén, gen. Alkimedonta,propuštěnec Héróda Attika§ 133+
Alkimenés z Korinthu, vlastizrádce§ 392
Jiný Alk. byl tragický básník z Megar, další kómikos z Athén, nevíme o nich.
Alkimos z Lýdie, s. Lýdův, k.§ 757
Alkimos, nauarch Filippa II.§ 340
Alkimos z Kýziku§ 144 (Ol.)
Alkimos z Iúdaie, hellénisované jméno za Iakeimos/Iakímos, hebr. Éljáqím/Jhójáqím, sádducej, velekněz židovské víry§ 163 - 159, 157
Alkinoé z Thronia, básnířka§ 217
Alkisthenés z Athén§ 1. 426, o. strat. Démosthenes; 2. arch. 372
Alkisthenés ze Sybary (jinde Alkimenés n. Antimenés), velmož§ 389
Alkmaión, att. Alkmeón z Athén§ 1. 755, arch. 754; 2. 508, arch. 507; 3. 632, 595, 585, o. Megakleův; 4. s. Megakleův, o. Megakleův, 585, 560
Alkmaión z Krotónu, pýthagorik§ 570, 500
Alkmaionidés z Athén, manž. Agaristy§ 415
Alkmaiónovci, Alkmeónovci, athénský aristokratický rod§ 632, 585, 576, 548, 525, 524, 513, 510, 508, 489, 486, 451
Alkmaión z Argu, s. Amfiaráův a Erifýly, matkovrah§ 352
Alkmán ze Sard, sborový lyrik, podle jiných Lakón, s. Dámantův n. Titarův§ 628, 624, 544, 78
Byl též jiný Alkmán (Suidás), lyrik z Messénie
Alkméné z Tírynthu, d. Élektryonova, milenka Diova, m. Hérákleova§ 1400, 1311
Alkomenai, Alalkomenai, m. illyrských Deuriopů v Paionii§ 323
Alkyoné z Korinthu§ viz Halkyoné
Alkyoneus§ viz Halkyoneus
Allabria, země v Zágrosu již. od Mannai v záp. Íránu§ 843, 715, 714
Allachad, Alachada, m. a stát v oblasti Sindžáru, snad Tell al-Hazajl§ 1830, 1769, 1762
Allariá, m. na Krétě§ 220, 217
Allavonensés, obec asi Sedetánů v Přední Hispánii nezn. polohy§ 87
Allectus, celé jméno neznáme, vrah a usurpátor v Británii§ 293+, 296+
Q. Alléius Epictétus§ viz Epiktétos
Allenby, Edmund, britský vojevůdce v První svět. válce§ 1482
Allia či Ália, ř. v Latiu§ 477, 390, 380, 64+, 69+
A. Alliénus, caesar. praet. a legát na straně caesarovrahů§ 47, 43
C. Allius/Alliénus Albínus§ cos. ord. 246+
Alliaria, manž. Sempronia Graccha, milence Iúliina§ 2
Allifae, m. v Samniu, dn. Alife§ 310, 307
Q. Allius Máximus§ cos. suff. 49+
Allobrogové, kelt. kmenový svaz na sev. Narbonské Gallie, řec. Allobriges, lat. Allobrogí; sídel. m. bylo Vienna, dn. Vienne, jinými centry Genava či Geneva, dn. Genève, Genf, a Cularo, poprvé zmiňováno v červnu 43, od roku 379 n. l. Gratiánopolis, dn. Grenoble§ 218, 124, 121, 109, 69, 61, 58, 57, 54, 48, 44-, 47+, 69+
Allotheus Gotský§ viz Alatheus
Allúkios, lat. Allucius, z Keltibérie, šlechtic§ 210
Allumari z Melidu, k.§ 1113
alluvium§ viz holocén
Alluwamna, k. Chetitů§ 1500, 1490
al-Min᧠viz Miná
Alma, Almus, pohoří u Sirmia, dn. Fruška gora ve Vojvodině, něm. Frankenwald§ 6+, 277+
Almería, m. a prov. v Andalusii§ 1800
Almópiá, severomaked. kraj§ Európiá
Almunecar§ viz Mainaké
almužna§ viz pod ceny, nadace, filanthropie
Alogúné n. Alogyné z Babylóna, vedlejší manželka Artaxerxe I., m. Sekydiána§ 424
Alonis či Alonai, m. v Hispánii Carthaginiensis, dn. Villajoyosa§ 530
Alopé, m. v Opúntské Lokridě§ 185 a viz Hellas
Alópeké, démos v Attice§ 487
Alópekonnésos, "Liščí ostrov", m. na Thráckém Chersonésu§ 670, 359 a viz s. v. Ainos
Alóros, m. v Bottiaji mezi Pellou, Aigami a Methónou§ 370, 369
Alos, m. ve Fthíótidě§ viz s. v. Hellas
Alp Arslan, sultán seldžúckých Turků§ 259+
alpaka§ 5999
Alpés, řec. Alpeis, lat. též sg. Alpis, Alpy, pohoří§ 5500, 5200, 5000, 1750, 1300, 600, 397, 277, 222, 220 - 218, 207, 186, 166, 164, 143, 121, 115, 105, 102, 95, 74, 72, 64, 57, 54, 50, 33, 25, 15-, 6+, 11+, 39+, 44+, 97+, 98+, 238+, 274+, 310+, 312+, 353+, 355+, 366+, 381+, 383+, 387+, 388+
Od západu k východu staří geógrafové členili na Alpés Maritimae či Ligurínae (Přímořské, resp. Ligurské), A. Cottiánae či Cottiae (Kottijské, srov. pod Cottius), A. Graiae (Grajské) neboli A. Poenínae (Poenínovy, jméno podle boha Iova Poenína, dn. Savojské a Piemontské, všechny F/I), A. Lepontiórum či Lepontiae, -ínae (Ticino a Graubünden v CH), A. Raetae či Raeticae (Raetské, Rätische Alpen v CH), A. Tridentínae (Tridentské, Již. Tyroly), A. Nóricae (Nórické, Solnohrady), A. Carnicae (Korutanské, A/I), A. Iúliae či Venetae (Iúlské či Benátské, I/SLO) a A. Dalmaticae (Dalmatské či Dinárské v Dalmatii, HR)
Alpy s vojskem poprvé přešel roku 218 Pún Hannibal, pak až roku 254 n. l. Markomanné a roku 258 Alamanné při vpádu do severní Itálie (v letech 212 - 233 prorazili k Pádu). Poslední přechod s armádou vykonal v zimě roku 1799 čtvrtý ruský generalissimus Alexander Vasiljevič Kutuzov.
Alpés Maritimae, Cottiae a Graiae et Poenínae, tři provincie§ 49, 15-, 44+, 63+, 66+, 69+, 280+, 378+
Na oslavu podmanění alpských obyvatel dal Augustus roku 7 n. 6 nad dnešním Monakem vztyčit tropaeum Alpium, vítězné znamení triumfu nad Alpami vypočítávající 46 podrobených ethnik. Architektonické tropaion mívalo padesát metrů výšky, dnešní lokalita se jmenuje La Turbie ve francouzských Přímořských Alpách.
Obrat "za Alpami" fungoval též jako označení západu říše: en tois hyper tás Alpeis, viz rok 366+.
Alpínus§ viz Iúlius Alpínus
Alsa, ř. u Aquiléie, dn. Ausa v prov. Udine (jiná říčka Ausa teče v prov. Rimini)§ 340+
Alsasy, hist. země na západ. břehu Rýna, něm. Elsaß, fr. Alsace§ 356+, 378+
Alsium, řec. Alsion, dn. Palo, m. na jižním etruském pobřeží§ 247, 124-, 68+
Alše či Alzi/Alzia§ viz Zamua
Altaj, pohoří ve Vnitřní Asii§ před 6000 (1 & 2), 4000, 201, 119, 53
Altamira, jeskyně v Kantabrii§ před 6000 (1; 18.000)
Alte Burg, mí u Sigmaringen ve Württembergu§ 583
Althaia, sídelní m. ibérského národa Olkadů, latinskými autory jmenováno Cartala, pravděpodobně dnešní Orgaz v Kastilii§ 221
Althaimenés z Kréty, oikistés Kameiru, s. Katreův; srov. Tlépolemos§ 1060, 408
Althaimenés z Argu, s. Keisův, Témenovec, oikistés krétských měst§ 1060
Dasius Altínius z Arp, zrádce§ 213
Altinú ze Sippar, amor. dyn.§ 1895
Altínum, m. ve Venetii, dn. Altino u Trevisa§ 161+, 169+
Altis§ viz Olympiá a hry
Altyn Depe, Altyn Tepe, "Zlatý pahorek", archeolog. lokalita v Turkmenistánu§ 5999, 4000
al-'Ubajd§ viz Tell al-'Ubajd
Álu ša Jáchúdu, ál Jáchúdu§ viz Jáchúdu
Álu ša Ilí-iqíša, bab. pevnost polohy nezn.§ 1125
Álu ša Našar, ál Našar§ viz Našar
Alulim, k. v Eridu§ 3200
Alumbiumu§ viz Chalun-pi-úmu
Aluta, Alutus, ř. v Dákii, snad dn. Olt§ 250+
Alyattés či Alyatés I. z Lýdie, lýd. Walwatta, srov. snad s hebr. Gálját, řec. Goliath z Geth; o. Ardeiův§ 1200, 757, 721, 707, 693 a viz pod Gálját
Alyattés II. z Lýdie, s. Sadyattův, k.§ 629, 617, 611, 610, 585, 560
Alyattés z Lýdie, o. k. Sadyatta§ 629
Alýpios z Alexandreie, neoplatónik vyučující v Římě§ 320+
Alýpios z Antiocheie, vicárius Británie, stavitel chrámu v Jerúsalému, b. Caesaria, Theodosiova mag. officiórum§ 362+, 387+
Alýpius§ viz Faltonius Probus A.
alytarchés, hlavní dohlížitel na průběh olympských her§ 301+
Alyzeia, m. v Akarnánii§ 375, 201, 196
Alzi, churrit. stát severně od Assyrie§ 1232
Alzia§ viz Zamua
Alžírsko, novodobý stát (zkrat. DZ; na místě dn. Alžíru stávalo foinícké Ikosion, lat. Icosium, viz tam původ jména)§ před 6000, 1303, 205, 111, 87, 19 a viz pass.