679-670

679

olympiada  25, 2

archon  (neznámý)

mesto  a. u. c. 75

Kýzikos byl posilněn novými kolonisty, tzv. druhé založení osady, epoikiá (označení pro původní kolonisaci bylo apoikiá). • Jedno z tradičních dat (viz rok 676). K apoikii viz rok 756 či 716.

Assyřané porazili v bitvě v Chubušně/Chubišně v syrochetitské zemi Tabal vojsko další vlny Kimmerů a Dáeů-Dahů, ass. Gimirráj a Dáe, které vedl Teušpá (ass.; per. Čišpiš n. Čaišpiš, srov. pozdější hellénisovanou podobu jména Teispés). Krátce předtím vyplenili Kimmerové urartské/pozd. armenské země Buššúa a Šubuchnu, které leží jižně od jezera Van. Prohraná bitva s Assyřany je obrátila opět na západ do Anatolie, kde v krátké době definitivně vyvrátili stát Frygů/Muški. Do t. r. lze posunout i datum smrti posledního z Midů (viz rok 696). • Trvání říše Frygů se v moderních historiografiích vymezuje roky 742 až 679 (srov. dále rok 675).

Téhož roku dobyli Assyřané na hranicích s Egyptem poblíž Gazy město Arzá n. Arzája, dřívější kanaanské Jurza, a jeho král Asuchuli se svým synem skončil v zajetí. Zda chtěli Assyřané vpadnout do Egypta a byli nyní odraženi, nevíme. Viz nový pokus roku 675. 

 

678

olympiada  25, 3

archon  (neznámý)

mesto  a. u. c. 76

V Sardech, hlavním městě říše Lýdů, zemřel podle údajů jedné starověké chronografie král Gýgés (vládl od roku 716). Nástupcem se stal jeho syn Ardyés (vládl do roku 629). Během své vlády měl Ardyés dobýt hellénská města Mílétos a Priénu.

Podle jiné, snad pravděpodobnější chronologie, zavraždil teprve t. r. Gýgés Kandaula (vládl od roku 695) a pak vládl do roku 643 (k tomu srov. s rokem 652). • Srovnej údaje roků 716 a 695, také 658. Moderní historici kladou dobu nástupu Gýga na trůn do rozmezí let 685 až 675.

Helléni spojili Gýgovo jméno se zkazkou o Apollónově moudrosti, když dal z nitra své delfské věštírny králi odpověď na otázku, zda-li je někdo ze smrtelníků šťastnější/an aliquis mortálium sé esset félícior: prý to byl tehdy jistý Aglaos z arkadské Psófidy, chudý rolník, který nikdy neopustil své políčko spokojen se svou chýší a to je podle boha lepší než život o samotě v paláci obklopen královskou nádherou.  

V Babylónii porazil Aššur-acha-iddina chaldajský kmenový svaz Bít Dakkúri. Šejk Dakkúrů Šamaš-ibni, který zabral Babylóňanům a Borsippanům půdu, byl Assyřany zajat a v Aššuru popraven; o jeho případném synovi Kudurruovi viz u roku 670. Jeho nástupcem se stal Nabû-ušallim, potomek Balassua (srov. rok 731). V prvních letech Assyřanovy vlády v Babylónii pracovali proti němu v okolí Nippuru jistí Sallája/Sillája a Sásija a nějak jejich činnost souvisela s lokálními revoltami, viz rok 675 a 670. Nelze však vyloučit, že Sásija je babylónská podoba jméno Sásiho, člena podle všeho assyrského dynastického klanu, viz rok 670.  

Babylóňané užívali nadále zvláštních ochranných práv/kidinnû, kidinnútu a stále žili bez daní a poplatků, užívali "svobody"/zakûtu. Aššur-acha-iddina byl zbožný muž, spoléhal na věštby a soustavně zkoumal všelijakými dobovými způsoby budoucnost. Opravoval v Babylónu Esangilu (práce dokončil Aššur-báni-apli), chystal vrátit z Aššuru do města Mardukovu sochu, aby po letech mohli Babylóňané pořádat oslavy nového roku, akítu (stalo se až roku 668 za vlády jeho synů). Restauroval chrámový komplex Eanna v Uruku, Enlilův chrám v Nippuru a Nabiův v Borsippách. 

Do Assyrie vpadli Kimmerové a byli odraženi; podrobnosti útoku neznáme. 

V Urartu zemřel král Argišti II., aniž by se za celou dobu dostal do konfliktu s Assyřany (vládl od roku 714). Po něm vládl jeho syn Rusa II. (do roku asi 645).

V Sídónu skončila vláda krále Itto-Ba‘ala II. (od roku 701). Jeho nástupcem byl Abdi-milkutti/Abdi-milkúti I., který ale vládl jen krátce (n. Abd-Melkarth, viz následující rok).

 

677

olympiada  25, 4

archon  (neznámý)

mesto  a. u. c. 77

Vypuklo nové protiassyrské povstání ve Foiníkii a Kilikii. Sídón (bab. Sidánu, ass. Sidunu) byl Assyřany oblehnut, dobyt a zničen, král Abdi-milkutti I. uprchl na Kypr, odtud byl ale některým z Aššuru oddaných dynastů vydán a 2. dne měsíce tašrítu roku 676/na konci září sťat. Aššur-acha-iddina obnovil nadvládu Aššuru nad Kyprem a neznámými Hellény/Ióny, srov. rok 709. Král se chlubil, že si podmanil Hellény, kteří mu poslali tribut: "napsal jsem králům v moři od země Jadnana a Jaman až po Tarsisi"; co znamená Tarsisi, srov. bibl. Taršíš, viz v indexu s. v. 

Část území Sídónu předal Aššur-acha-iddina věrnému vasalovi Ba‘alovi I., králi v Tyru, který se tak stal nejsilnějším z Foiníčanů (o jeho věrnosti ovšem viz též rok 673). Protektorátní smlouva s Ba'alem mimo jiné stanovovala pravidla přístupu obchodníků/plavců obou stran do levantských přístavů, styk s vnitrozemím a též určila, že náklad ztroskotané lodi před pobřežím pod assyrskou kontrolou připadne assyrskému králi, plavci že mohou odejít bez újmy do svých zemí. Aššurovy zájmy spravoval v Tyru královský dozorce/qípu, ass. qépu.   

V Sídónu následoval jako poddaný vládce jmenovec popraveného povstalce, Abdi-milkutti II. (vládl do roku 669). • Vedle zničeného Sídónu postavili Assyřané pevnost a obchodní středisko/káru Kár Aššur-acha-iddina. Další káru sídlilo v jednom ze dvou přístavů Áradu a šéf assyrského obchodního zastoupení/rab kári Itti-Šamaš-balátu si do Aššuru stěžoval na arwádského krále jménem Ikkilû, že persekvuje lodi připlouvající k assyrskému molu a že královým agentem u assyrského dvora je businessman Ilu-ma'adi ze Simirry donášející foiníckému dynastovi všechno, co se v Aššuru děje. Jak to dopadlo, nevíme, viz dále o Arwádu roku 665.  

Assyrský místodržitel konal v Babylónii/Akkadu odvody; kronikářský údaj potvrzující přímou závislost Aššurových válek s ochabujícím potenciálem Assyrie. 

Spojencem Foiníčanů byl Sanda-uarri/Sanduarri, král v kilických městech Kundu a Sissú (identický s Chetitou Azatiwatašem?). Také ten byl Assyřany poražen, dopaden a popraven v měsíci addaru/v březnu následujícího roku 676. Assyřané pak obnovili svou provincii Qúe (viz rok 696).

V Číně zemřel císař Si-wang/Xi (vládl od roku 682). Nástupcem se stal jeho strýc Chuej-wang/Hui (vládl do roku 652). Manželkou se stala Čchen Kuej/Chen Gui, známa jako královna Chuej.

Chuan z Čchi byl stále nejmocnějším velmožem v čouovské říši, viz rok 685 a 682. Roku 655 se vypravil proti jižnímu státu Čchu/Chu, jehož panovník si přivlastnil královský (v dynastii Čou císařský) titul wang. K rozhodující bitvě nedošlo, poněvadž Čchu uznal císařskou autoritu a obnovil posílání tributu, titul mu zůstal. • Chuan jednou u stolu před kuchařem prohodil žertem, že jedl už cokoli, ale jak chutná dítě, to že neví. Kuchař zabil svého syna a servíroval ho vévodovi. Velmož byl nadšený, dokud se nedozvěděl, co jedl, a zvracel. Kuchaře obdivoval za jeho oddanost; viz dále o něm roku 643.

T. r. zemřel po návratu z vojenského tažení Wen, král státu Čchu (vládl od roku 690). Jeho ministrem byl Jü Čchüan/Yu Quan, který na znamení své oddanosti panovníkovi si po jedné hádce za trest za opovážlivost sám uřízl nohu. Zda-li si to Wen přál, nevíme. Novým králem Čchuů se stal Wenův syn Tu-ao/Duao resp. Čung-ao/Zhungao. Roku 672 ho zavraždil jeho mladší bratr Čcheng/Cheng, který nejprve musel před králem prchnout do státu Suej/Sui a s jeho pomocí se vrátil domů a zmocnil se vlády (králem Čchuů do roku 626). 

V Koreji ve státu Ko-Čoson král Čon/Jon (vládl v letech 675-658, viz předtím rok 722) roku 670 poslal vyslance k čínskému dvoru, aby uzavřeli smlouvu o přátelství. Revidoval trestní zákoník a mimo jiné stanovil hrdelní tresty pro úředníky státu a osoby soukromé, pokud se dopustí nějaké vysoké finanční malversace.

Roku 644 dorazil do Koreje náčelník severních barbarských kmenů jmenovaný v kronikách jako Kil-i-do-du, aby složil čosonskému králi přísahu věrnosti. O pět let později se u pchjongjanského dvora objevil podnikavý Pak Il-jung. Pocházel z čínského státu Čchu a presentoval králi Čonovi elixír věčného mládí mjun-dan-bang. Získal nad panovníkem velkou moc a v podstatě řídil chod dvora. To skončilo roku 658, kdy Čon zemřel a na trůn dosedl Hjo/Hyo (vládl do roku 634). K radosti všech předal Paka katovi a exulanty povolal zpět do země. Viz dále rok 594.    

 

676

olympiada  26, 1

vitez  Kallisthenés z Lakónie

archon  (neznámý)

mesto  a. u. c. 78

Na olympijských hrách zvítězil Filombrotos z Lakónie potřetí za sebou v pětiboji, pentathlu, a stal se tak prvním olympioníkem, který dokázal ve své disciplíně zvítězit tolikrát za sebou (srov. rok 696 a 656).

Ve Spartě byl poprvé slaven svátek Apollóna Karneia zvaný karneia (spíše ale byl t. r. s konečnou platností obnoven). Vítězem první hudební a básnické soutěže kitharódů, která se o slavnostech karnejí pořádala, se stal Terpandros z Antissy na Lesbu. Ve Spartě již zůstal na trvalo a prý přispěl svými písněmi k vítězství Lakedaimonských nad Messéňany ve II. messénské válce; viz více o něm v indexu s. v. hudba. Stejný úspěch prý měl elegopoios kai aulétés Tyrtaios z Mílétu (byl by tedy Ión) či Sparty, kterého podle další tradice poslali Sparťanům Athéňané. Svá nejlepší léta zažil ve 35. olympiádě (akmé: 640-637), skládal didaktické básně a bojové písně/melé polemistéria, kterých bylo pět knih, sepsal prý Sparťanům ústavu (?). 

Jiné možné datum druhého založení (epoikie) Kýziku (srov. rok 679).

Assyřané se pod Aššur-acha-iddinou 2. dne měsíce tašrítu/koncem září vypravili "do pouště" proti odpadnuvším kmenům do Arábie (viz rok 689). Pobili v pouštním regionu osm "králů" (tedy: šejků), dobyli město či zemi Bazza a Arabové obnovili své vasalské poplatky: jejich vládcem jmenoval v Ninuy La'aliho/Lailiho, krále města Jadi'. Poddal se též vládce Tilmunu Qaná. Nástupcem krále Chazá'ila (Chazá'él; viz rok 689) se mezi Qedary/Qadarú stal jeho syn Uaite'/Jauta' I. a po něm (?) Uaite‘/Jauta' II., syn Bir-daddy.

Aššur-acha-iddina ve prospěch svého chráněnce Iauty, jehož na čas sesadil usurpátor Uabu, intervenoval, a postalce zlikvidoval. Doby jejich vlád nelze stanovit. Aššur-báni-apli vrátil Chazá'ilovu synovi Jautovi za věrnost sochu bohyně Attar-šamá'in/"Ištara nebes", kterou s dalšími kultovními objekty odvlekl roku 689 jeho otec, viz tam, nicméně v roce 652 stáli Arabové opět v jedné z protiassyrských koalic a viz rok 645. 

 

675

olympiada  26, 2

archon  (neznámý)

mesto  a. u. c. 79

Míléťané nebo Kýzičtí (? viz rok 756) založili osadu Priápos v helléspontské Frygii zhruba ve stejné době jako Abýdos a Prokonnésos (k tomu viz roky 716 a 700 - závisí od datace vlády krále Gýga, srov. roky 716 a 678)Míléťané později ještě v oblasti dnešního Černého moře založili osady: roku 662 Sélymbriá, roku 657 Istros a roku 644 Olbiá na Borysthenu (též podle řeky Borysthenés či Borysthenis zvaná). Ještě později, někdy kolem roku 600, přibyly na Tauridě Pantikapaion a na západním pobřeží Černého moře osady Tomis, Krúnoi čili Dionýsopolis a Odéssos (u těchto osad neznáme tradiční data založení; srov. rok 600).

Zřejmě t. r. Kimmerové/řec. Kimmerioi (po odražení Assyřany roku 679) opět vpadli do západní Anatolie, vedeni králem Lygdamidem/ass. Dugdammé. Okupovali a plenili po celé Anatolii až do roku 644 (srov. i data 663, 652). Definitivně vyvrátili říši Frygů (srov. rok 679).

Vzniklé mocenské vakuum brzy naplnil stát Lýdů (ass. Luddu; viz rok 678), který trval do roku 547. • Lýdové patří jazykově buď k indoevropské skupině a jejich řeč je příbuzná s luwijskými dialekty, anebo je příbuzná s etruštinou, což se tvrdilo již ve starověku.

Kimmerové v této době vyplenili v Iónii Artemísion u Efesu, jeho první chrám (srov. roky 664 a 650).

Efesos prý založil 140 let po dobytí Troje Androklos či Androníkos, syn athénského krále Kodra, a osadil ho roku 1044 Attičany (srov. rok 650). Celá pozdější Iónie byla v této době osídlena Káry, o nichž se chetické texty nezmiňují, ale kteří sem měli podle hellénské tradice přijít z ostrovů. Kárové čili/a Lelegové, o nichž se tradovalo, že se stěhovali z místa na místo, sídlili mimo jiné i na Délu a první zmínka o nich, a to jako o žoldnéřích, je z roku 836 z Jerúsaléma. Kárové se v Anatolii smísili s Luwijci. Totéž probíhalo s Lyky, kteří přišli podle jedné verse do Anatolie z Kréty.

Zhruba v této době mizí z Anatolie hieroglyfická písemná tradice syrochetických dynastií. Uchytilo se alfabétické psaní, které zavedli Frygové.

Někdy v polovině 7. století žil nejstarší známý elegik Kallínos z Efesu. Zachován jediný jeho zpěv vydávaný tradičně za výzvu k odboji proti Kimmerům, ačkoli to z textu elegie vůbec nevyplývá: vyzýval mládež k vlastenecké válečné angažovanosti, dost možná ve válce s Magnéty, jimž se prý v boji s Efeskými dařilo (podrobnosti konfliktu a důvody neznáme). 

V rozmezí let 675 až 650 se přepravily přes Helléspontos a Bosporos Thrácký do Anatolie kmeny thráckých Thynů, Bíthýnů a Trérů. Z Balkánu byli z části vytlačeni Kimmeřany, kteří migrovali na západ, část zůstala sídlit v Evropě (viz rok 775)Bíthýnové zůstali u Propontidy na původním území anatolských Bebryků, část Trérů byla později stržena Kimmeřany a plenili s nimi mimo jiné hellénská města na egejském pobřeží, proto bývali též pokládáni za kmen kimmerský (viz výše v tomto roce a rok 775 a 652).

Elamité vpadli po letech míru s Assyřany do Babylónie a vyplenili a zmasakrovali Sippary (kdy kraj vyklidili, nevíme, nicméně je zachován dokument s datací ve jménu assyrského krále 2. addaru, tedy již na konci února 674). Byla to ojedinělá protiassyrská akce, o níž víme po roce 689, srov. tam, rok následující a rok 680. Na zpáteční cestě zemřel ve svém paláci dne 5. nebo 7. (nečitelné na tabulce) ulúlu/na přelomu srpna a září, král Chumban-chaldaš II., ačkoli nejevil žádné známky nemoci (vládl od roku 682). Nástupcem se stal jeho bratr Urtaku, Urtagu, Urtak, který otočil protiassyrskou politiku, viz rok následující (vládl do roku 663).

T. r. popravili Assyřané za vzpouru a vpád do Assyrie guvernéra Nippuru jménem Šuma-iddina a šejka Dakkúrů Kudurrua, syna Šamaš-ibniho (resp. byl internován, viz o něm ještě u roku 670, tam též o Šuma-iddinovi). Ve stejné asi době se poddal Aššurovi Bél-iqíša, syn Bunanuův, šejk aramajských Gambúlů sídlících na východu Babylónie při hranicích s Elamem a jeho sídelní město Ša-pí-Bél proměnili Assyřané v pevnost. Jiný šandabakku/guvernér Nippuru jménem Nabû-achché-iddin, syn Kuppuptův, poslal do Elamu dary a zval ke vpádu do Babylónie. Snad to mělo souvislost se sipparskými událostmi, o osudu guvernérově není známo nic. O dalších rebelující elementech srov. rok 678. 

V téže době řádili Assyřané v zemi Melid (pozd. Meliténé), kde válčili proti vzbouřivšímu se vasalovi Mugallu z Melidu, Iškallu z Tabalu a proti zemi a národu Chilakku (= Kilikie). Z toho vyplývá, že žádná z těchto zemí nebyla v této době již assyrskou provincií (srov. rok 712 a 696). Výprava nebyla úspěšná, Mugallu si uchoval suverenitu a později se zřejmě stal i vládcem v Tabalu. Samostatnost si uchoval také král Sandasarme/Sandišarme z Chilakku; o obou viz rok 665.

Snad hned po tažení do východní Anatolie se ještě téhož roku obrátil Aššur-acha-iddina armádu proti Egyptu, viz první pokus roku 679. Na neznámém místě, zřejmě ještě před hranicemi Egypta, byl však pravděpodobně 5. dne měsíce addaru/koncem února roku 674 poražen. Viz další pokus roku 671.

V Číně se císaři Chuejovi/Hui postavil jeho strýc Wang-c' Tchuej/Wangzi Tui oddaný proti palácovému kodiku nad míru tanci a hudbě. Li z Čengů se pokoušel o prostředkování, pak se přidal na císařovu stranu. Roku 673 byla rebelie s pomocí Čengů zlikvidována. Li sám pak propadl rituální hudně a tanci, přestal se zajímat o reálný svět a brzy zemřel. Roku 673 nastoupil na trůn vévoda Wen a vládl Čengům do roku 628.