639-630

639.

Ol. 35, 2

 

 

Damasiás I.

a. u. c. 115

 

************************************************************

Hellénové poprvé v historické době použili věštby z kultovního střediska Dia v Dódóně v Thesprótii v Épeiru. Původně pelasgická sídlila ve Skotússe a jako prastará věštírna zmiňována již u Homéra v šestnáctém zpěvu Íliady, srov. o ní roku 1521. Sellové, "barbaři" žijící v okolí Dódóny, spávali na zemi a nemyli si nikdy nohy, aniptopúsaniptopodes: za hellénské vlády zůstali pelasgičtí Sellové pravděpodobně Diovými služebníky.

 

************************************************************

638.

Ol. 35, 3

 

 

(neznámý)

a. u. c. 116

 

************************************************************

Grinovi, králi Théry, v Delfách pýthie nakázala založit v Libyi, tedy tehdy dobově "v Africe", město. Nechtělo se mu do toho, poukazoval na své stáří, a ostrov postihlo sedm let velkého sucha, viz dále rok 631, srov. o jeho minyjských předcích roky 1270 a 1103.

 

************************************************************

637.

Ol. 35, 4

 

 

(neznámý)

a. u. c. 117

 

************************************************************

Nejnižší tradicionalistický údaj o začátku II. messénské války (srov. roky 685 a 650).

 

V Číně byl čouovský hegemon Siang/Xiang, vévoda státu Sung, poražen ve válce vládcem státu Čchu Čcheng-wangem, když dal protivníkovi gentlemanskou možnost přepravit se přes řeku Chung/Hong a nachystat se do boje. V boji utrpěl smrtelné zranění a brzy na to zemřel (srov. rok 643). Do Sungu vpadl Siao z Čchi, nedávno ještě chráněnec Siangův, viz rok 643, a oblehl Min. 

Stát Ču zničil Sü-čchü/Xuqu, na to vpadly oddíly Lu do Ču s Sü-čchü obnovily. 

Postavení hegemona na císařském dvoru přešlo na Wena z Ťin: t. r. v Ťinu zemřel vévoda Chuej, rodným jménem I-wu (vládl od roku 651). Nástupcem se stal na několik měsíců jeho syn Jü alias vévoda Chuaj/Huai, než dosedl na trůn po patnáctiletém exilu Čchung-er/Chong'er alias vévoda Wen z Ťin, jemuž k vládě pomohl vévoda Mu z Čchinu. Chuaj se svými příznivci chystal mstu, ale Wena zachránil eunuch Pchi/Pi, který předtím sám plánoval atentát na Wena.  

Wenova posice u čouovského dvora měla jasný kořen. Čouové najali roku 637 nomády Ti, aby vpadli do státu Čeng. Císař Siang si nápad nedal vymluvit, o což se snažil jeho ministr Fu Čchen. Běženec Wang-c' Taj/Dai, bratr císařův, se totiž mezi Tiy etabloval, viz rok 643, a nyní roku 636 ve svém druhém pokusu domoci se čouovského trůnu vedl nomády do války. Trůn, o který nakrátko přišel, vrátil Siangovi vévoda Wen, plenící severní barbary Severní Ti/Di roku 635 zahnal a Taje popravil. Ťin ve spojenectví s Čchinem roku 636 napadli Žuo/Ruo a ti se poddali Čchinům.

Od nájezdů nomádů na Čínu byl po pádu Tajovy revolty dlouhá desetiletí relativní klid. Roku 569 uzavřel s barbary, asi myšleni Hunové n. předkové Tatarů, mír Tao/Dao, dynasta státu Ťin/Jin. 

Boje se státem Čchu pokračovaly (viz rok 633, 632 a další). Čcheng Te-čchen, hlavní ministr státu Čchu podporovaný Tou Kou-wu-tchuejem, v čele armády vpadl do Čchenu, aby se pomstil za jeho spojenectví se Sungy. Vévoda Wen z Čengu (vládl do roku 628) sjednal roku 636 jakési briganty, aby zavraždili C'-canga/Zizang, bratra čengovského zrádce C'-chuaa/Zihua. Vévoda nesnášel též svého syna jménem Kung-c' Sia, který žil v Čchu. V řadách jeho armády se účastnil útoku na rodný Čeng, jeho bojové spřežení se u jakéhosi rybníka převrhlo a šlechtic se utopil. 

Roku 636 skočila válka státu Čchu se Sungy, potomky dynastie Šang, a v Tchao roku 635 uzavřen mír mezi státy Wej a Ču, Ťü/Ju a Lu.  

 

************************************************************

636.

Ol. 36, 1

Frynón z Athén

 

 

Hippiás I.

a. u. c. 118

 

************************************************************

Aristokrat a olympioníkos z roku 640 Kylón z Athén se oženil s dcerou megarského samovládce Theágena (její jméno neznáme; srov. rok 640 a dále 632).

 

************************************************************

635.

Ol. 36, 2

 

 

(neznámý)

a. u. c. 119

 

************************************************************

Kolem t. r. založil Gorgos, syn Kypsela I. Korinthského, kolonii Ambrakii, a jeho bratři z jiné matky Pyladés a Echiadés založili Leukas a Anaktorion. Pomáhali jim dórští Bakchiovci (srov. rok 627).

 

T. r. "objevil" Kólaios ze Samu v Hispánii stříbrné doly a byl údajně prvním Hellénem, který plul kolem Hérákleových sloupů/Stélai Hérákleiai, dnešní Gibraltar (dle jiného tradičního údaje až o pět let později). Do Tartéssu ho zahnala bouře cestou do Egypta a Kólaios byl autorem prvního z řady periplů/periplús, zprávy z plavby/popisu cesty a výčtu vzdáleností mezi přístavy, viz v indexu s. v. dějepis. • Stříbro a cín z Hispánie a Británie (Kassiterides/Kattiterides nésoi, o. Scilly nebo Cornwall či Devon, o. Iktis s cínovými doly) se později, asi kolem roku 600, dostalo jako zboží Fókajských do Hellady (srov. k tomu rok 700 a osobu krále Arganthónia z Tartéssu). V této době byli Fókajští v dálkovém obchodu se Západem z Hellénů nejaktivnější. 

 

Skythové, jejichž vůdcem by stále ještě král Madyés, syn Prótothyův/ass. Bartatua, se při svých nájezdech vedených Idanthyrsem (?) dostali až do Palestíny k hranicím Egypta, srov. rok 644. Město Skythopolis v Galileji, původ. hebr. jménem Bét Š'án/Bét Še'án, bylo hellénskými autory později vydáváno za jedinou upomínku na vpád do této oblasti; o původu jména viz v indexu s. v.

Cestou definitivně vyvrátili chetické státečky severní Syrie a severozápadní Mesopotamie/země Chatti. Tím se z regionu vytratil chetitský kulturní fenomén a zbytek chetitského ethnika se asimiloval místnímu, již převážně semitskému obyvatelstvu (srov. roky 765, 742 a 606).

Posledními vládci s chetitskými kořeny zřejmě byli Antiochos IV. Epifanés I. Kommágénský a jeho synové (k tomu viz rok 20).

 

************************************************************

634.

Ol. 36, 3

 

 

Epainetos?

a. u. c. 120

 

************************************************************

V Jerúsalému se júdský král J'ošijáhú definitivně odvrátil od Ba'alova kultu svých rodičů a předků a dalších bohů ve prospěch Jahweho: likvidoval ostatky "falešných" proroků, zakázal a ničil všechny venkovské kulty mimo Jahweho chrám v Jerúsalému (srov. roky 914, 699 a 641) a na jeho obnovu určil peníze vybrané na daních. Podle jedné z moderních theorií to může být začátek vlastního židovského monotheismu, viz v indexu pod Mošé. Král zrušil letité uctívání býka se slunečním kotoučem mezi rohy v Bét El/Domě božím, kult zjevně egyptského původu ("zlaté tele"), dal zničit koně zasvěcené slunci před Jahweho chrámem. Posvátný háj bohyně Ašery, manželky Jahweho, dal v okolí chrámu vykácet a spálit s její modlou, znovu zničil v zemi svatyně kultů s homosexuálními kněžími, srov. rok 914.  

 

************************************************************

633.

Ol. 36, 4

 

(neznámý)

a. u. c. 121

 

************************************************************

V Číně stát Čchu/Chu v nové válce vpadl na území státu Sung/Song, spojence vévody Wena z Ťinu, viz rok 637. Čcheng, král v Čchu, hájil stát Wej proti Ťinu, Lu zprostředkovával smír. Čcheng oblehl Sung žádající o pomoc Ťin. Válka vyvrcholila bitvou u Čcheng-pchu/Chengpu roku následujícího, viz dále tam. Wen vytáhl do pole se sedmi sty bojovými spřeženími a porazil armádu Čchu s jeho spojenci z Čchen, Šen, Si, Lu a Cchaj. Wen pak obsadil státy Wej a Cchao. 

Ve státu Čchi zemřel vévoda Siao (vládl od roku 643). Dvořan Kchaj-fang z Wej, který míval důvěru vévody čchinského Chuana, zavraždil Siaova syna a s jehoi pomocí se vlády zmocnil Siaoův (nevlastní) bratr Pchan alias vévoda Čao (zemřel roku 613).

Wen z Ťin provedl ve své doméně jisté reformy, s jakým úspěchem, nevíme.  

 

************************************************************

632.

Ol. 37, 1

Eurykleidés z Lakónie

 

 

(neznámý)

a. u. c. 122

 

************************************************************

Na olympijských hrách byly přidány další dvě nové disciplíny: stadion chlapců a zápas chlapců, palé tón paidón. Prvním dorosteneckým vítězem v krátkém běhu se stal Polyníkés z Élidy, prvním dorosteneckým olympioníkem v zápasu byl Hipposthenés z Lakónie. Sparťan Hipposthenés zvítězil pak s výjimkou jedné olympiády již jako dospělý v pěti olympijských soutěžích za sebou, Ol. 39 až 43, tzn. v rozmezí 25 let! Hipposthenés se svým synem Hetoimokleem, který v otcově slávě pokračoval, a rovněž od dorostu, vydobyl v letech 632 a 624 až 608 a syn od 600 (Ol. 45) do 588 (Ol. 48) celkem jedenáct olympijských vítězství, otec o jedno více.

 

Olympioníkos Kylón z Athén chtěl na základě věštby z Delf změnit společenské poměry ve státě s dalšími athénskými aristokraty-eupatridy a za ozbrojené podpory svého tchána, samovládce v Megarách (srov. rok 640 a 636) se chystal obsazením Akropole spustit převrat. Pýthie datovala provedení revoluce na "největší Diův svátek", což si pučista vyložil olympskými hrami. Poněvadž akce nevyšla, spekulovalo se později, zda v Delfách neměli na mysli největší attický svátek Diův, díasie, konané ve zhruba první polovině března, tedy o půl roku dříve: tehdy totiž Athéňané slavívali za městem, pro účely púřevratu vhodný okamžik. 

Plán se provalil a Kylón se svými lidmi musel uprchnout na  Akropoli, kde byl oblehnut. Než archón Megaklés z rodu Alkmeónovců po dlouhé době dobyl Akropoli zpět, tedy asi až roku následujícího, Kylón s bratry unikli do Megar, ale ostatní vyhladovělí povstalci byli přes dané slovo v chrámovém précinktu/okrsku povražděni. Jak skončil Kylón, známo není.

Možná byl Megaklés archontem až roku následujícího, nikoli tedy 632/631 ale 631/630; nebo trvalo obléhání tak dlouho? • Roku 2016 archeologové při odkrývání hřbitova ve Faléru narazili na 36 koster s okovy. Vyslovili domněnku, že se jedná o ostatky kylónovských pučistů.

To byl začátek nenávisti části athénských aristokratů vůči Alkmaiónovcům/Alkmeónovcům/Alkmeónidai. Žalobcem byl jistý Myrón, o němž nic nevíme; pravděpodobně to byl první proces s žalobou na bezbožnost/asebeia, grafai asebeiás. Rod byl potrestán věčným vyhnanstvím, kosti zemřelých hozeny za hranice Attiky a rodové prokletí za tzv. kylónskou vraždu bylo živé ještě po dvou staletích: např. aristokrat Periklés hrající v politice "lidovou" kartu, který po matce pocházel z tohoto rodu, byl napadán mimo jiné právě proto. Roku 432 mu to předhazovali také Lakedaimonští a žádali jeho vypovězení. Athéňané asi příliš důslední ve svém exilovém rozhodnutí nebyli, srov. už rok 596, kdy stál Alkmaión v čele vojenského oddílu Athéňanů, a viz rok 508. • O rituální očistě Athén viz rok 625. 

 

V Metauru v Bruttiu v jižní Itálii se za 37. olympiády narodil chorický (sborový) lyrik Stésichoros/"Mistr sborů", vlastním jménem Teisiás, syn Eufortův n. Eufémův. Celý život prožil v Hímeře, zde také nebo v Kataně roku c. 556 zemřel (podle moderních odhadů žil v letech c. 640 - 555, resp. 600 - 560). Kolovala též biografická verse, že byl exulován z Pallantia v Arkadii, usadil se v Kataně, kde též zemřel.  

Po velkou část života byl postižen slepotou, neboť prý urazil Helenu a její bratry Dioskúry. Když pak napsal novou versi trojských událostí, podle níž se Helena do Troje vůbec nedostala, zrak se mu vrátil, jak se o tom kdysi dávno rovněž mluvilo.

Skládal dórsky, jeho lyrika tvořila sbírku o 26 knihách. První prý zavedl sbor/choros ke kithaře. Jeho bratr Mámertínos byl vzdělán v geómetrii, další Hélianax byl kdesi zákonodárcem/nomothetés

Někdy v této době byl v nejlepších letech elegik Mimnermos z Kolofónu, elegopoios; viz o něm více v indexu s. v. lyrika.  

 

V Číně porazil vévoda Wen z Ťin ve velké bitvě u Čcheng-pchu vojska státu Čchu s jeho spojenci (srov. rok 637 a 643 a viz rok předešlý). Tím si Wen zajistil hegemonii u císařského dvora: na summitu v Cheng-jungu poražená čchuovská koalice uznala převahu Ťinu a císař Wena jmenoval hegemonem nad říšskými vévody.

Život si vzal pod nátlakem ministr Čcheng Te-čchen z Čchu, viz rok 637. Následujícího roku se v Číně neválčilo, ale zemi postihly kroupy. 

 

************************************************************

631.

Ol. 37, 2

 

 

Megaklés (? srov. rok předešlý)

a. u. c. 123

 

************************************************************

Vypukly boje Athéňanů s Megarskými o Salamínu (srov. roky 640 a 604, kdy válka ukončena v první fázi, definitivně až roku 528; srov. roky 604 a 570).

 

Mílétští opět posílili kolonisty osadu Sínópé, tj. druhá epoikie (srov. rok 655; jiná chronologie udává pro tuto událost až rok 629). Nové osadníky přivedli mílétští emigranti Kóos a Kritiás (podle jiného výkladu rukopisného čtení Krétinés, Krétinás). 

 

Z ostrova Théry, kde vládl král Grinos, viz rok 638, syn Aisaniův a potomek Théry z Lakedaimonu (1. os. Thérás), byli vysláni osadníci pod oikistem Alexandrem, synem Polymnésta z minyjského klanu Eufémovců (Eufémos byl jedním z Argonautů), aby založili osadu později zvanou KýrénéJako první Hellén se v této oblasti zdržoval jistý Koróbios z Itanu na Krétě, a to rok před Alexandrem.

Thérští pátrali, zda-li někdo ony končiny nezná, tak narazili na něho. Dopluli na ostrov Platea, asi dn. Bomba před pobřežím Kýrénaiky, a nechali ho tam se zásobami na rok, aby se vrátili pro kolonisty. Zdrželi se, Koróbios strádal, ale zachránili ho obchodníci ze Samu, dočkal se návratu Thérských, v jejichž čele plul královský syn Battos; o dalším prominentovi na expedici, trojnásobném epónymním olympioníkovi Chionidovi, viz rok 656. Žili tu mizerně dva roky (do 629) a po nové delfské věštbě obsadili protilehlý břeh, zemi Aziris, a žili tu šest let (do 623). Pak je domorodí Libyové vylákali slibem něčeho lepšího západně od Azirie do lokality zvané Irasa, kde se usadili definitivně, v Kýréně. 

Kýrénský stát si jako jediná hellénská apoikie, resp. epoikie, v Africe podržel na dlouhou dobu královládu. Alexandros, podle jiných se jmenoval Aristaios, přijal jméno Battos I. a vládl do roku 590 (slovo battos v „libyjštině“, tj. berberštině, prý znamenalo vládce, řecky to však je Šišla n. Kokta). • Přemrštěný tradiční údaj hovoří o Kýréně již v roce 1336. Tento údaj lze připustit jen jako založení jakéhosi dnes blíže nespecifikovatelného osídlení.

K západní hranici kýrénského státu se vztahuje zkazka o dohodě s Kartháginci. Po dlouhé vzájemné válce rozhodli o rozsahu států běžci: kam doběhnou od stanoveného data, tam že bude hranice. Púnští bratři Filainové/Filainoi (řec. podoba jmen) odstartovali podvodně dříve, což Hellénům nezůstalo skryto. Připustili však, že uznají místo, kam Púnové doběhli, za hranici, když se tam nechají zaživa zakopat do písku. Bratři prodchnuti vlastenectvím souhlasili.

Kartháginci postavili na místě jejich hrobu oltáře, lokalita známá dodnes jako Oltáře Filainů/lat. Arae Philaenorum, řec. bómoi tón Filainón. Datovat událost, k níž se příběh může vztahovat, není možné, snad až hellénistické.    

 

V Assyrii zemřel v Charránu poslední z dobyvatelských králů Aššuru, Aššur-báni-apli (vládl od roku 669). Podle dobových údajů byl 83. assyrským panovníkem po Eríšumovi I. Zanechal za sebou zemi vyčerpanou válkami a rozsáhlou stavební činností, a ačkoli to byl největší z novoassyrských vládců, značně oslabenou. Nástupcem se stal jeho syn Aššur-etil-iláni (vládl do roku 628 n. 627).

Skutečnou moc ve státě však držela armádní klika kolem Sîn-šuma-líšira, hlavního z palácových eunúchů a velitele vojska/kisir šarrúti, jemuž král věnoval rozsáhlé pozemky. Král se usídlil v Kalchu (srov. roky 878 a 705)

Začal rozpad obávané říše patrný již v posledních letech panování starého krále. Na rozdíl od otce z jeho vlády se nedochoval žádný kronikářský nápis, pouze dedikační pojednávající o renovaci chrámů. • Z 38. roku Aššur-báni-apliho vlády je zachován poslední datovaný dokument z Nippuru s jeho jménem. Nicméně pozdější prameny počítají 42 roky jeho vlády, tedy do roku 627 (to tvrdí též stéla Nabû-ná'idovy matky Adda-quppí, která se dožila 102 let). Viz dále rok 628sq.  

 

************************************************************

630.

Ol. 37, 3

 

 

(neznámý)

a. u. c. 124

 

************************************************************

Kolem t. r. svedli Kypselovi synové (viz rok 635) na řece Arattos či Arachthos u Amprakie bitvu, v níž porazili Korkýrské, které vedl Arniadás, a jejich spojence, korinthské Bakchiovce. Arniadás v bitvě padl.

Další vítězství vybojoval Kypselos I. Korinthský proti Hérákleji v Illyrii či Hérákleji Lynkéstské, a to rovněž proti Bakchiovcům. • Lynkéstská knížata později odvozovala svůj původ od Bakchiovců.

 

Mílétští založili na stejnojmenném ostrově osadu Téios. Knidští založili v západním Středomoří osadu Lipará (srov. rok 580), Fókajští tamtéž osadu Massaliá (viz rok 600 a 598 a pověst o založení viz v indexu s. v. M.).

 

Kolem t. r. se narodila proslulá básnířka Sapfó, aiolsky Psapfó, z Mytilény nebo Eresu (obě jsou města na Lesbu). Datum její smrti neznáme: z nešťastné lásky k vyhlášenému krasavci Faónovi se prý vrhla s útesu do moře (viz 612 a 603). O její rodině viz v indexu s. v. Sapfó a ženy (4). 

 

Assyrský vojevůdce Sîn-šuma-líšir porazil Médy pod králem Fraortem II. a později v roce povstalce v Přímoří.

 

V Číně vpadla armáda státu Ťin do Čengu, nomádi Ti do Čchi. Wen z Ťin se pokusil otrávit prince z Weje a oddíly Ťinu a Čchinu oblehly sídelní město Čengů. Čengský ministr Ču Č'-wu/Zhu Zhiwu umluvil vévodu Mua z Čchi, aby nedopustil další vítězství Ťinů, srov. rok 632, a jednotky Čchinu od města odtáhly. Pak se stáhli též Ťinové, kteří pokračovali v budování armády. Roku 629 postavili do pole pět armád, aby se ubránili náporu Ministrem Wenovým se stal Čao Cchuej/Zhao Cui. Pro vysoké náklady se jeho nástupce, ministr Čao Tun/Zhao Dun vrátil roku 621 ke třem armádám a provedl nějaké další reformy. Viz dále rok 628.