Ia-Ier

I Jin/Yi Yin, ministr císaře Tchanga ze Šangů, původ. profesí kuchař§ 1760

 

I-č'-sie/Yizhixie, čchanjü Hunů§ 119

 

I-čchüe, m. u dn. Luo-jangu, dř. Che-nan-fu v čínské provincii Che-nan§ 293

I-jen§ viz Čuang-siang

I-kin§ viz Pching-wang

I-ling-š'-ču-ťiu/Yilingshizhujiu§ viz Kuej-ku-ira/Guiguir  

 

I-tu Ju-lu-ti/Yitu Yuludi§ viz Süan/Xuan 

 

Iaddos/Iaddús§ viz Jaddua

Iáchi-milki z Tyru, k.§ viz Jáchi-milki 

 

Iaeir, hebr. Jair, o. zélóty Eleazara§ 66+, 73+ 

 

Iafa, m. v okolí Iótapaty v Galilaji§ 67+

 

Iakchos, bůh z eleusínií, ztotožňován s Bakchem§ 129+

 

Iakimos§ viz Alkimos

Iakóbos§ viz Ja'aqov

 

Q. Iallius Bassus§ cos. suff. 158+ 

M. Iallius Bassus Fabius Valeriánus, legát§ 166+

Iálysos, syn Hérákleův§ 325
Iálysos, m. na Rhodu, novodobá Trianda (novořec. transliterace: Trianta)§ 2000, 1700, 668, 650, 500, 408

Iamalik, Iamalku§ viz Iamblichos

Iámani§ viz Iónové, Iónie

Iamani, Jamani z Ašdodu§ viz Jamani 
 

Iamblichos, jméno arab. dynastů, fýlarchů/šejků Emesénů, aram. Ia-milik/Ia-malku; viz též pod Emesa§

Iamblichos, fýlarchos (asi Emesénů), zvaný též Malchos/"Král"§ 145

Iamblichos I., dyn. v Emese, syn Sampsigerama (I.), b. Alexandra/Alexióna I.§51, 46, 31, 20

Iamblichos II., dyn. v Emese, s. Iamblicha I., jako řím. občan C. Iúlius Iamblichus, o. Sampsigerama II.§ 31, 20, 14+

Iamblichos z Chalkidy na Bélu, neoplatónik§ 171+, 240+, 320+, 350+, 358+, 360+, 371+         


Iambúlos ze Syrie, arab. autor píšící řecky§ 250

Iamchad§ viz Jamchad

Iamneia, hebr. Jabne/Javne, m. na moři v Iúdaji§ 165, 63-, 70+  

 

Iániculus collis nebo Iániculum mons, jeden z řím. pahorků, jediný na pravém břehu Tibery a tudíž nepočítán mezi "sedm pahorků"§ 715, 616, 477-476, 474, 287

Iannaios§ viz Iónathan
Iannaios, Iannés, velekněz Jahweho, s. Iódův, o. Oniy§ 333

Ianthyros ze Skythie, k.§ viz Idanthyrsos

 

Iánuárius, vysoký armádní důstojník§ 364+

Iánus, bůh a jeho chrám v Římě§ 295, 235, 29-, 71+ 

Kult se udržel po celou dobu římského polytheismu do doby Gratiánovy n. Theodosiovy, kdy byly v Římě zavřeny definitivně všechny chrámy. Roku 537+ za obléhání Říma Goty se kdosi v noci pokusil dveře otevřít, tedy po c. 150 letech, což se mu nezdařilo a ani nešly pak dobře zavřít. 

 

Iaó§ viz pod Jahwe

Iápodové, Iápydové či Iápúdové, ill. n. ill.-keltský národ ve vnitrozemí dn. Chorvatska a Slovinska, vých. sousedé Liburnů a Istrů§ 350, 171 - 170, 119

Iápygiá, Iápygové, pravděpodobně illyrský národ a země v již. Itálii, pozd. Kalabrie, resp. Ápulie, srov. i tam; jejich součástí byli Messápiové. Od Iáp. pochází asi lat. Ápulie§ 473, 415, 413, 389, 295, 217

Iásón z Argu, grammatik a historik§ 154+

Iásón z Athén, gen. Iásona§ 1. arch. 232; 2. arch. 125; 3. arch. 109
Iásón z Fer zvaný Prométheus, tetrarcha, s. Lykofronův, b. Mérionův a Polydórův§ 436, 404, 390, 377, 374, 373, 371, 370, 358
Iásón z Iolku, hérós§ 1700

Iásón z Jerúsaléma, hebr. Jéšúa, řec. též Iésús§ 1. filhellénský velekněz Jahweho kultu, 182, 177, 173, 170, 168, b. Oniův, syn Simona II.; 2. vyslanec do Říma, 161

Iasos, mí. v Lakónice§ 148
Iasos či Iassos, m. v Kárii, hell. osada pův. argívská, posílena později z Mílétu a iónisována; nejstarší nápisy na votivních darech vás v Diově chrámu z c. 6. století, jsou však psány kársky. Epónymním úředníkem byl kněz stefanéforos/nosič věnce§ 412, 393, 391, 361, 350, 324, 313, 224, 201, 190, 84

Iaspis n. Hiaspis, lokalita kdesi na horním Tigridu§ 359+

 

Iasubigallú, Iasubigalláj, země a lid v Zágrosu§ 702

 

Iátragos z Mílétu, účastník protiperského povstání§ 499

Iaubi’di§ viz Ilu-iau-bi’di

L. Iavolénus Priscus§ viz C. Octávius Tidius Tossiánus L. Iavolénus Priscus 

 

Iaxartés, ř. ve Střední Asii, skyth. Silis, dn. pers. Sýr-darjá, č. Syrdarja§ 4000, 329, 282

Iázygové, sarmatská ethnická skupina (kmen?) mezi Dunajem a Tiszou v dn. Maďarsku§ 250, 50+, 69+, 92+, 101+, 118+, 138+, 167+, 169+, 175+, 179+, 180+, 358+     

 

Ibal-pí-El I. z Ešnunny, Ibál-pî-el, dyn.§ 2028, 1895 

Ibal-pí-El II. z Ešnunny, dyn.§ 2028, 1797, 1793, 1787, 1779, 1762 

 

Ibana z Nechebu, též Abana, Ebana, manž. Babaje/Bibiho, m. vojáka Ahmoseho§ 1570, 1567, 1526 

Ibanólios z Mylas, o. Oliatův a Hérákleidův, dyn.§ 496

 

Ibate, Ibati, k. Gutiů§ 2255, 2191 

 

Ibbi-Damu z Ebly, k.§ 2500

Ibbi-Sîn z Uru, k.§ 2119, 2078, 2039, 2030, 2028, 2021, 2006, 1993     

Ibbi-Sipiš z Ebly, ministr, "Sipiš (mne) jmenoval/povolal"§ 2500

 

Ibériá, Ibérie, Ibérové§ 1. viz Hispánie, Hispánové; 2. země a národ na Kavkazu, domácím názvem Kartli, zhruba vnitrozem. část dn. Gruzie (její pobřeží částí byla Kolchis, pozdější Lazika, Egrisi) a část území dn. exsovětské republiky Armenie; souvislosti obou jmen žádné§ 324, 235, 160, 110, 90, 78, 66, 65, 42, 37, 30, 20, 1+, 35+, 41+, 51 až 54+, 58+, 75+, 106+, 115+, 128+, 134+, 139+, 185+, 265+, 274+, 284+, 286+, 301+, 319+, 330+, 334+, 342+, 356+, 361+, 367+, 370+, 373+, 374+, 380+, 387+        


Ibérokeltové§ viz Keltibérové

Ibi, s. Džaua, dvořan a nomarch v Šesté eg. dyn.§ 2283

Ibi§ viz Qakare

 

pod vládcem Salitem

 

Ibi II., jako král Třinácté dyn. [x]-maat-Re§ 1676 

 

Ibi-Erra (?) z Kiše, k., n. Enbi-Ištar/Ea (?) či Enbi-Ešdar§ 2550, 2490, 2420

Ibiq-Adad§ viz Ipiq-Adad   

 

Ibiza§ viz Ebúsus

Ibjau, čati někdy ve druhém mezidobí/Třináctá až Sedmnáctá dyn.§ 1786

Ibjau, Jaib, Jajebi, král Wah-ib-Re, panovník Třinácté dyn.§ 1720, 1700  

 

Iblul-Il z Mari, Iplul-Il, Iblul-El, k., manž. Paby§ 2500

 

Ibni-Erra z Ešnunny, dyn. 1762

Ibni-šadûm z Maradu, Ibni-šadu'i, dyn.§ 1895

Ibni-šadûm z Kisurry, dyn. (ident. s předešlým?)§ 1894  

Ibranum, k. Gutiů§ 2255, 2119 

Ibrat, m. na Eufrátu na severu Sumeru§ 2292, 1850 

Ibrium§ viz Ebrium

 

Íbykos z Rhegia, básník§ 550, 532, 522
 

Iccius, vůdce belgických Rémů§ 57

 

Icenové, Icení, kelt. národ v Norfolku§ 43+, 47+, 49+, 60+, 61+ 

 

L. Icilius, vůdce lidu za Druhé secesse§ 449

 

I-č'-sie/Yizhixie, Ičise, šan-jü Hunů, b. Ťün-čchena§ 126

Ičieš, Češ, Teš, dolnoegypt. dynasta§ 3500

Ičtaui, Ičitaui, Ič-taui, Iči-taui, ang. přepis Itj-towy, vlastně Amen-em-het-iči-taui/Amenemhet, dobyvatel obou zemí, m. v Egyptě, dn. al-Lišt jižně od Káhiry§ 1998, 1962, 1878, 1786, 1700, 1676, 730

Iču (?), wezír z ramesseovské éry§ 1320  

 

Ídé, Ídá, pohoří v Tróadě§ 410

Ídaios alias Níkátór z Kýrény§ 276 (Ol.)

Idalion, Edalion, m. na střed. Kypru poblíž dn. Leukosie/Nikosie, ass. Edi'il§ 709, 497, 361 

Idamaraz, Edamaraz, též E-dam-ma-ra-iz, vlastně Ida-Mara/"Břeh Maraṣu ("Potíží, Bolesti"?)", země v Pochábúří n. jedna jeho část; stejného jména země východně od Tigridu mezi Gutiem a Elamem§ 1830, 1779, 1778, 1741     

 

Idanthyrsos, k. n. dyn. Skythů§ 1. 635; 2. s. Sauliův, 592; 3. 512, též Ianthyros jmenovaný;

Idattu I. ze Simaški, Indattu-Inšušinak, s. Pepiho, k. Elamu§ 2030, 1977, 1942  

Idattu II. ze Simaški, Indattu-Inšušinak, k. Elamu§ 2030, 2028, 1942, 1935    

Idattu-Napir ze Simaški, Idattu III., k. Elamu§ 2030, 1915 

Idattu-Temti ze Simaški, Idattu IV., k. Elamu§ 2030, 1915 

Iddatum, babylónský písař z doby První dynastie§ 2292

Iddin-Dagán z Isinu, k.§ 2021, 2000, 1977, 1975, 1954, 1861   

Iddin-Ilum z Kuty, ensi§ 2292

Iddin-Ilum, Iddin-El, dyn. v Mári§ 2119

Iddin-Iluma z Rababů, o. Itúr-Šamaše Kisurrského§ 2006

Iddina-Marduk z Babylónu, podnikatel z klanu Egibi§ 560

Iddin-Sîn ze Simurru, Id-dì-EN.ZU, možné číst též It-ti-Sîn, k., o. Anzabazuniho§ 2292, 2039, 2028, 1977 

Iddinúnim z Déru, dyn.§ 1977

Iddinúnim ze Sippar (?), o. bratrů Nindúši a Šamaš-apiliho vedoucích dědický spor§ 1977    

 

Idi-bi'il z Arubu/Arábie, dyn.§ 732

 

Ididiš, akkad. místodržitel v Mari§ 2490

 

Idiglat, bab.§ viz Tigris

idiolatrie, sebezbožtění§ viz bůh, bohové

Idistaviso n. Idisiaviso, "Ženská luka", "Luka valkýr", nymf bitev (?), možná Porta Westphalica v NRW§ 16+ 

 

Ídomeneus z Lampsaku, ž. Epikúrův§ 270

Idriás§ viz Stratoníkeia v Kárii

Idrieus§ viz Hidrieus

Idrimi z Jamchadu, dyn.§ 1620

 

Idúmaia, Idúmaiové, starý Edóm, Edómité, semitské knížectví v severozápadní Arábii na hranicích k Iúdaji a na severním Sínaji§ 2150, 1880, 1448, 1301, 732, 701, 573, 311, 218, 165 - 163, 139, 135, 103, 84, 65, 55, 53, 40, 28, 4-, 6+, 44+, 66+, 68+, 69+   
Kmen či národ příbuzný Israélitům, původně sídlící jihovýchodně od Mrtvého moře, po roce 587 se stěhoval do tehdejší jižní části Iúdaie kolem Hebronu. Jeho původní území zabrali arabští Nabatajové. Za Ióanna Hyrkána I. Židé pronikli do Edomu a podmaněná část dostala jméno Id. a obyvatelé byli přijati mezi Židy, „roduvěrní“ jimi však opovrhovali. Nejslavnějším Idúmajem-Edómitou byl Héródés Veliký, jeden z nejslavnějších židovských králů. Nejvyšším kultem Idúmaiů před judaisací byl Kózá/Qós, viz.

 

Ieríchó§ viz Jeríchó

Ierné, řec.§ viz Irsko