Niobé z Frygie/Lýdie, d. Tantala s Diónou, ses. Pelopova, manž. Amfíona Thébského§ 1400, 1375  

Niobé z Argu, d. Foróneova, milenka Diova, m. Argova§ 1710 

Niou Ťin/Niu Jin, ťinský generál§ 316+ 

Nippur, m. v Sumeru§ 4300, 2700, 2600, 2550, 2540, 2490, 2384, 2346, 2316, 2307, 2292, 2255, 2119, 2096, 2048, 2028, 2021, 1975, 1933, 1895, 1875, 1861, 1850, 1843, 1831, 1823, 1814, 1809, 1798, 1733  

Niqmaddu I. z Ugaritu, k., o. Jaqara§ 1760 

Niqmaddu II. z Ugaritu, k., Ammištamruův§ 1370, 1365, 1360, 1340, 1320  

Niqmaddu III. z Ugaritu, k.§ 1210 

Niqmaddu z Qadeše§ viz Ari-Tešup 

Niqmi-epuch, Niqmi-epa, Niqmepa I. z Jamchadu, amor. dyn.§ 1793, 1690 

Niqmi-epuch II. z Alalachu, k. z jamchadské dynastie§ 1620, 1510, 1500, 1480, 1477 

Niqmepa z Ugaritu, k.§ 1330, 1320, 1317, 1270 

Niqmepa z Amurru, b. (?) Azirův§ 1365 

Nirbu, kraj v Chabchu§ 882 

Niriš-chucha, dyn. v Urbilum§ 2255 

Nisaba, též Nidaba, sum. bohyně sklizně, psaní a učenosti§ 2600, 2384 

Nísaia, přístav a pevnost Megarských§ 570, 561, 460, 446, 429, 425, 424

Nisibis, gen. Nisibidy i Nisiby, též Nasibis/Nesibis, stará Nasíbína, aram. Sóbá, hl. město státu Katmuchu, pak hl. m. aram. Chanigalbat, řec. Antiocheia v Mygdonii§ 1580, 1115, 935, 901, 896, 885, 681, 612, 221, 220, 166, 76, 68, 63, 62-, 1+, 15+, 36+, 62+, 106+, 115+, 116+, 193+, 195+, 198+, 217+, 230+, 236+, 241+, 252+, 254+, 259+, 261+, 262+, 298 až 300+, 329+, 344+, 350+, 359+, 360+, 363+, 366+     
Z Antiocheje-Nisibidy pocházel stoik Apollofanés a Farnúchos, autor perských dějin (jejich díla jsou ztracena). 

Nísos z Makedonie, syn Alketův§ 312

Nistasen, Nastasen, k. Meroé§ 340, 338

Nisu-Onuris n. Nes-Anchuret z Núbie, ass. Ušanachuru, s. Taharkův§ 671

Nísýros, o. v Dódekanéssu již. od Kóu§ 201 

Níši-íníšu z Uruku, "Vyvolena jeho očima", d. Sîn-kášidova, kněžka Lugalbandova§ 2006, 1813  

Ništun§ viz Ál Aššur-násir-apli 

Nitétis z Egypta, manž. Kýra II.§ 530

Nitiobrogí, Nitiobrígí, keltský národ u Garumny/Garonny s hlavním oppidem v Aginnu/Agen§ 107, 52 

Nitókris z Babylónu, manž. Nabu-kudurrí-usura II. a podle jiných m. Nabonidova, vlastním jménem Adad-guppí§ 605
Nitókris z Egypta§ viz Neitokret

Nitriótés (nomos)§ = Gynaikopolítés nomos

Nitris§ viz Skétis 

Niuserre, Niuserre Ini, Ni-user-Re, Hor Setibtaui, Set-ib-taui, s. Neferirkareho s Chentkausou II., manž. Reputneby, k. Páté eg. dyn.§ 2686, 2491, 2477, 2460, 2453, 2422   

Niuserre, s. Chafreho§ 2558 

Nizarové, arab. kmenový svaz na sv. Arábie a jihu Babylónie§ 325+ 

Nizi z Mari, k.§ 2500 

Nizozemí§ viz Holandsko 

Nizza§ = Níkaia u Massalie

No Amon, eg.§ = Thébai

Noach, řec. Nóé, Nóe, Nóchos, arab. Núch, biblický zachránce lidstva před světovou potopou§ 3761, 3200 

Noaros§ viz Várus/Uáros

Nobatové, Nobadové, řec. Nobadoi, země Nobadiá, část Núbijců/Núbai, srov. tam, a viz pod Blemmyové§ 288+ 

nóbilissimus, superlativ od nóbilis, známý, viditelný, vznešený, od Cónstantína I. oslovení členů císařské rodiny§ 337+ 

nočník§ viz s. v. lázně 

Nódšíragán/Nód Ardachšíragán§ viz Adiabéné 

Nodžmet§ viz Nedžmet 

Nóé, Nóe§ viz Noach 

Noétos ze Smyrny n. Efesu, první z monarchiánů (resp. sabellovců, patripassiánů n. modalistů)§ 200+ 

Nofert, Nofret, manž. Rahotepova, významná žena Čtvrté eg. dyn.§ 2613 

Nofret, Nofert, m. Amenemheta I.§ 1998 

Nofret (II.), manž. Senwosreta II. n. ses.§ 1895 

Nofrethenut, Neferthenut, manž. Senwosreta III.§ 1878 

Nofru§ viz Neferu 

Nofrubiti§ viz Neferubiti 

Nofrusobek, Nofru-Sobek§ viz Sobekneferu

Nóh, biskup v Arbélách§ 134+ 

Nohodarés z Persie, agresivní velmož§ 354+, 359+, 363+  

Nochčové, Nachové§ viz Čečeni 

Nok, osada ve stř. Nigérii, označení pro první subsaharskou železnou kulturu§ 500

Nóla, řec. Nóla, osada Chalkidská na území oskickém, m. v Kampánii§ 801, 598, 313, 216 - 214, 198, 90 - 88, 82, 73, 63-, 14+, 26+ 

Nomadiá, řec.§ viz Numidie

Nomai, lokalita nezn. polohy na Sicílii§ 451

nómenclátor§ viz otroci

Nómentum, m. v Latiu, dn. La Mentana§ 338

Nómentánská brána, porta nómentána, v Římě§ 71+ 

Nomino Sukune, ministr Suininův§ 2

Nomíón z Kárie, o. Amfimacha a Nasta, homérovských vůdců Kárů před Troiou§ 1286 

nomografové, v Aitólii; obec. v hellénském světě lidé pověření sepsáním zákonů, zákonodárci§ 205

nomos, nomarchos, pl. nomoi, nomarchoi (vše řec.), v Egyptě, správní okres a nejvyšší úředník král. správy v nomu, eg. sepatu, správce/guvernér n. starosta heri-tep-aa-sepat n. hatia§ 3236, 2667, 2375, 2160, 2133, 2069, 1878, 1567, 331

Nomos, b. Iánuáriův, neoplatónik§ 350+ 

nomothetai, "zákonodárci", v Athénách§ 410

Nóna, manž. centurióna-světce Márcella§ 298+ 

Nónia Celsa, manž. Macrínova, m. Diadúmeniánova§ 217+ 

A. Nónius n. Nunnius, Ninnius, řec. Nónios, zavražděný uchazeč o tribunát§ 100

M. Nónius Arrius Múciánus§ cos. ord. 201+ 

L. Nónius Asprenás§ 1. cos. suff. 36; 2. cos. suff. 6+, 9+  

P. Nónius Asprenás§ cos. 38+ 

M. Nónius Balbus§ 1. procos. Kréty, 25, o. no. 2; 2. s. no. 1, procos. Kréty, 25 

L. Nónius Calpurnius Asprenas Torquátus§ cos. ord. 94+, cos. ord. 128+  

Nónius Datus, líbrátor/zeměměřič III. legie§ 152+ 

M. Nónius Gallus, legát provolaný imperátorem§ 29

M. Nónius Macrínus§ cos. suff. 154+ 

Nónius Paternus§ cos. ord. 279+ (podruhé; kdy poprvé, neznámo) 

Nónius Philippus, legát§ 237+ 

Sex. Nónius Quínctíliánus§ 1. cos. 8+; 2. cos. suff. 38+ 

Sex. Nónius Sufenás (gen. Sufenáta), synovec Sullův, manž. snad jedné z Pompéiových sester§ 81 

Nonna, manž. biskupa Grégoria z Nazianzu, m. Grégoriova§ 329+, 364+ 

Nonnia, d. Sáturnínova, manž. Nubelova§ 372+ 

Cn. Nonnius, atentátník na Ti. Claudia§ 47+ 

Nonnos z Pánopole, epický básník§ 350+ a viz pod hostiny

Nonnos, sofista (?)§ 350+ 

Nonnús z Koliorg u Stratoníkeie Kárské, s. Arrissův (nom.: Arrissis), vyznamenaný neznámým poctami§ 268  

Nonosa, Nonusa, Nonnosa, řím. manž. Merobaudova, m. Merobaudova§ 375+ 

Nóra (pl.), pozd. Néroassos, pevnost na kappadocko-lykáonských hranicích§ 320, 319

Jiná Nóra (sg.) byla osadou na jihu Sardinie poblíž Cagliari, emporion a m. foinícké založené z Kitia na Kypru/ktn. Stejně jako obyvatelům severní Sardinie i Nórským říkávali Púnové Korsím/krsjm (není v CSD).  

Norba, m. v Latiu, dn. Norma§ 492, 341, 199, 82  

Norbánus, možná T. Flávius N., praef. praet.§ 96+ 

C. Norbánus§ 105, tr. pl. 103, praet. 88, cos. 83, 82 

L. Norbánus Balbus§ cos. 19+ 

C. Norbánus Flaccus§ 1. 42, cos. 38, 34; 2. cos. 24; 3. cos. 15+

Norbensis Caesarína§ viz Cáceres 

Nor Bajazet§ viz Chaldíni

Nordrhein-Westfalen (NRW)§ viz Severní Porýní-Vestfálsko

Nóréiá, m. v Nóriku, sídelní m. Nóriků-Taurisků, dnes neznámé polohy, viz zde níže§ 113

Norfolk, pův. území Icenů, pak kmenový kraj Anglů, "Severní lid", srov. Suffolk§ 47+, 60+, 383+  

Nóricum, Nórikum, země a provincie, zhruba dnešní Rakousko bez Burgenlandu a západních Tyrol§ 178, 169, 114, 113, 102, 60, 58, 49, 16, 15-, 6+, 18+, 41+, 48+, 121+, 144+, 174+, 179+, 183+, 253+, 282+, 379+, 383+    

Původní historičtí obyvatelé byli Keltové Tauriskové nebo s nimi blízcí možná pod illyrským vlivem, jejichž sluneční kult Beal, Bélénus se z N. rozšířil do celé východní části Alp a býval později ztotožňován s Apollónem, srov. rok 238+. Třináct kelt. kmenů se kolem roku 190 spojilo do jednoho království s voleným králem, nejstarší to státní útvar na území Rakouska. Jedním z sídel osvědčujících kultovní původ lokality, je zřejmě Linz, č. Linec, z pozdněřímského Lentia, pocházející z keltského lentos, ohnutý, povolný. Jménem je známo osm kmenů: Alaunové, Ambidravové, Ambilinové, Ambisonti, Laiankové (v okolí dn. Lienzu), Saevatové, Uperakové a epónymní Nórikové, lat. Nóricí. Sídlili mezi Raetií, Vindelicií, Itálií a Pannonií, na severu omezení Dunajem (jejich vliv sahal v předřímské době za řeku). Sídelním městem/oppidem Nóriků byla Nóreia, jejíž poloha známa není. Bývá kladena do blízkosti pozdějšího střediska římské správy Claudia Viruna ležícího u Maria Saal v Korutanech, viz s. v. Autonomní království, viz rok 16, proměnil v provincii Claudius c. 48+. 

Norma§ viz Norba

Normané, skandinávští Germáni proslavení svými vikingy§ 3127 

Norsko, skandinávský středo- a novověký stát§ před 6000, 150-, 300+ 

Northumberland, kraj na severu Anglie při hranicích se Skotskem§ 122+ 

Nortia, Nevortia§ viz Volsinií

nosítka§ 41+ a viz móda

nosorožec§ 1479 (poprvé loven eg. králem), 1455, 683 (v Číně), 279 (v Alexandreji), 29 (poprvé v Evropě) a viz zvířata

Nossis z Epizefýrských Loker, gen. Nossidy, autorka epigrammů§ 300

Nossis z Knidu, Iúliá Nossis, dc. Theopompova, ses. Artemidórova§ 48 

nótae Tiróniae§ viz těsnopis

Notea, něm. Netze, ř. v Polsku, přítok Warty§ 150

nothoi, "nemanželští synové", synové Sparťanů s heilótkami§ 397 

Nothokratés z Gortyny, strat. (?)§ 174 

Notion, mí. a přístav Kolofónu, "hoi alloi Kolofónioi"?§ 650, 427, 407, 300, 190

Nótitia dignitátum, soupis administrativních a armádních jednotek říše§ 293+ 

Notú keras, Notúkeras§ viz Somálsko a objevy

Nová Guinea, multiethnický o. v západním Tichomoří§ pravěk, před 6000 

Nová Kaledonie, Nouvelle-Calédonie, melanéské souostroví pod správou Francie§ 4000 

Novae, pevnost na Istru, dn. Svištov v BG§ 87+, 251+ 

Novaesium, osada na Rýnu, dn. Neuß v NRW§ 14+, 15+, 69+, 70+, 359+   

Novantové, Novantae, kelt. lid na jihozápadu Skotska§ 100+ 

Novátiánus, řec. Nauátiános, křesťanský činovník, opovrhovatel popírači víry, protipapež v Římě a zakladatel hnutí nezlomených křesťanů/novátiánů, srov. s meletiány§ 249+, 251+, 264+, 300+, 325+, 359+, 364+ a viz pod křesťanství (3) 

Novátus, řec. Nauátos, světec, s. sv. Pudenta, b. Tímotheův, dle některých pocházel z Frygie§ 64+ 

Nové Mexiko, spolkový stát Spojených států§ pravěk, před 6000, 5500 

novela, román, povídka, růžová knihovna, "liebesromány/love stories", erótická literatura, pornografie; viz též rok 150+:
Příběhy, kuriosní osudy lidí plné zvratů, osobní vyprávění mnohdy až fantastické nebyly starověkým literaturám cizí. Helléni nazývali takovou literaturu plasma, plasmatikon, fikce, smyšlený příběh, ale také drama, dramatikon, historiá, diegéma, syntagma, tedy příběh, historka, povídání. Teprve doba moderní začala rozlišovat mezi delší a bohatší vypravěčskou fikcí románem a kratšími s jednodušší scénou novelou (od ital. novella, novinka) a povídkou.

Své počátky má vyprávění v literatuře egyptské (např. Sinuhe, cestopis Wenamunův z roku 1091-1090 atd.). Zřejmě z doby po pádu assyrské moci pochází aramajská verse románu o učenci/ummiánu jménem Aba-Enlil-dari/Aba-Ninnu-dari, šéfovi královské kanceláře, jemuž Aramajové říkali Achíqar (Achíkar), tajemníkovi či vesírovi assyrských králů Sîn-achché-eríby a Aššur-acha-iddiny (uchováno aram. na papyru z Elefantíny c. 450, později několikajazyčné verse).

Achíqar (arab. Haiqar, řec. Akicharos, Achaikaros, Achiachar, Achiacharos, bab. verse jména Mannu-kíma-Enlil-chátin/"Kdo chrání jako Enlil") byl bohatý a mocný, měl šedesát žen, ale žádného dědice. Adoptoval synovce Nadána (v hebr. versi Nádaba), dává mu rady do života, průpovědi a moudra. Synovec se však proti němu spiknul, chtěl ho zabít a zemřel ve vězení. 

Průpovídky přešly mimo jiné do sbírek Aisopových bajek/Víta Aesopí z c. 1-/1+ století a později do Tisíce a jedné noci. Řecká verse se neobjevila, srov. však pod Démokritos s. v. školy a překlady, ale podle všeho se povídání o moudrém Achíqarovi stalo prvním všeobecně rozšířeným literárním dílem s mnohojazyčnými versemi. Posledním známým písařem, kdo jeho text přepisoval, byl v Uruku 10. ajjaru 147 SE/16. května 165 na konci vlády Antiocha IV. jistý Niqaqurušu, podle všeho Babylónec s hellénským jménem Níkarchos. 

Přesto vlastní literární žánr našich samostatných úzce pojatých „novel“ měl starý věk zaveden až od hellénismu. Novely byly většinou součástí rozsáhlejších děl, většinou historických, kam byly vkládány pro zpestření faktografických údajů. Mezi dávné předchůdce "Achíqarovi" lze počítat sumerská a sumero-babylónská moudra, literární rady/instrukce synům, mnohem později v evropském středověku zvaná specula/zrcadla, viz rok 3200. 

První novely, pokud nechceme uvažovat o vypravováních Odysseových v Homérově epu, jsou v díle Hérodotově (srov. např. vložené příběhy o Kroisovi, Gýgově prstenu, o Polykratovi Samském atd.). Novelistický ráz zřejmě měly příběhy, kterými prokládal své spisy o Persii a Indii lékař Ktésiás z Knidu. Díla jsou známa převážně jen z citací u jiných autorů.

Podle nich lze usoudit, že i někteří další, především hellénističtí historici, zpestřovali svá díla novelistickými vsuvkami. Tak z historického díla Charéta z Mytilény, vrchního ceremoniáře Alexandrova, se zachovala téměř jen právě jedna taková povídka. Jako válečný zajatec se do Říma roku 73 dostal Parthenios z Níkáie, básník a mj. později i učitel Vergiliův. Jeho básnické dílo se nedochovalo, dochováno je však prosaické dílko Erótika pathémata, „Milostné strasti“.

První známou, nicméně nezachovanou sbírku novel Mílésiaka v sedmi knihách ale měl kolem roku 100- sestavit Aristeidés z Mílétu. Oblíbenou knihu přeložil do latiny L. Cornelius Sisenna pod názvem Mílésia/Mílétské příběhy. Název se pak stal pojmem pro milostné (erótické) příběhy vůbec.

Středověké trojské kroniky navazují nikoli přímo na Homéra, ale na Daréta z Frygie (či přímo z Troje) z 1. st. n. l., resp. na latinskou versi jeho Historie záhuby Troje. L. Septimius ve 4. st. n. l. přeložil do latiny neznámý text o válce, údajně z pera Diktyda Krétského, pocházející snad z 1. st. Oblibu získaly romány o Alexandrovi Velikém navazující na Pseudokallisthena. Iulius Valerius Polemius, viz o něm roku 338+, přeložil do latiny řecké originály a jeho Rés gestae Alexandrí Macedónis se staly vzorem mnoha následovníků, např. Leona z Neapole zvaného Archipresbyter v 10. století, a ve středověku byli překládány a uzpůsobovány do "národních" jazyků. 

Vznik vlastní realistické novely možná patří až do doby římské: Petronius Arbiter se Satyrikonem v 1. století n. l., později Lúkiános ze Samosa řadou námětů, též s proměnou v osla jako u Apuleia z Madaury v Africe s jeho Metamorfosami neboli Zlatým oslem/Asinus aureus (současníci M. Aurelia) atd. Oba římští autoři vycházeli ze starších hellénistických předloh, což platí též pro Lúkiána (jmenován bývá Lúkios z Pater, neznámo zda vyprávějící postava nebo autor). Z dochovaných římských historiků používal novelistických vsuvek T. Livius, převyprávění příběhu zahrnul i Diodóros Sicilský.

Dnešní románový žánr klasický hellénský svět nepěstoval a samo označení pro vyprávění v prose pochází až ze 13. století n. l. (slovo znamená „psáno latinsky/linguá Rómáná"). Snad nejstarším dílem tohoto druhu byla Kýrúpaidiá/O Kýrově výchově Xenofónta Athénského, popř. jeho popis dobrodružné výpravy žoldnéřů napříč perskou říší a mezi kavkazskými barbary, slavná Anabasis.

Cestopisný utopický román Euhémera ze sicilské Messány, který byl nějaký čas ve službách makedonského krále Kassandra, Hierá anagrafé/Posvátný nápis, známe jen z citátů u jiných autorů. Byl velmi populární u Římanů (přeloženo Q. Enniem jako Sacra historia). Euhémeros vykládal mimo jiné vznik bohů jako přerod slávy vynikajících mužů do podoby nesmrtelnosti (euhémerismus).

Z románu (?) ve své době váženého historika a řečníka Theopompa z Chiu O městu Bojovném a Zbožném se uchoval zlomeček. Hekataios z Abdér n. Teu sepsal někdy ve 3. st. čtení o Hyperborejích.

Dalším nám známým románem byla opět utopie, a to syrského autora Iambúla možná ze 3. století. Asi Arab píšící řecky, jehož dílo Sluneční ostrovy známe ze stručného výtahu u historika Diodóra. Byl-li z hellénistické éry, zřejmě ovlivnil několik povstání otroků nebo právě zotročených lidí ve 2. století, srov. sluneční stát Aristoníkův v Pergamu. 

Jiný Arab Iamblichos ve 2. st. n. l. sepsal rozkošaté Babylónské příběhy/Babylóniaka o lásce Rhodana a Sinónody v 39 knihách, z nichž rovněž známe jen zlomečky (podle jiného zdroje měl "drámatikon" knih jen šestnáct). Iamblichos se pokládal za potomka emesénských králů, jeho mateřštinou byla aramejština a vzdělání se mu dostalo od jistého babylónského otroka. Sepsal též příběh eunúcha Zóbary zamilovaného do překrásné Mesopotamie/peri Zóbará tú eunúchú tú erastú tés Mesopotamiás tés eueidestatés. 

Z pravděpodobně hellénistických titulů Chioné/Sněhurka, Kalligoné s příběhem ze Skythie či Sarmatie a ze satyrického románu Ioláos se zachovaly také pouze zlomky. Ioláos mohl přitom být, jak se v moderní době spekuluje, předlohou pro Petroniův Satyricon.

Ze 2. st. n. l. se pod jménem P. Hordenia/Hordeonia Lolliána z Efesu zachovaly až moderně krvavé Foinícké příběhy/Foiníkika. Známý zlomek líčí lidskou oběť v jakémsi divokém kultu nilských búkolů, v němž kněz zabije chlapce a jeho osmažené a rozporcované srdce ochutnávají nově zasvěcovaní do lupičské komunity; následuje skupinový sex.

Z nejstarších zachovaným děl je anonymní milostný román o Ninovi a Semiramidě ze 2. nebo 1. století, známý jen ze zlomků, dtto román o Sesonchósidovi (ze 3. st. n. l.). Anonymní zlomeček titulu Nektanebův sen byl možná překladem z egyptštiny do řečtiny. Neznámého autora je román o tyrském králi Apolloniovi/Historia Apollonií régis Tyrí z c. 3. století n. l.

Jiným erótickým románem, podle dnešních vymezení románem milostným, byl Charitónův Příběh o Chaireovi a Kallirrhoé z 1. st. n. l. (možná však již z hellénismu, srov. jeho pseudohistorické pozadí roku 407). Vedle spisku Xenofónta Efeského je to nejlépe uchovaný text z této branže. Lehká četba byla nesmírně oblíbena kdysi jako nyní a lehké pasáže kuriosních příběhů až fantaskních u historiků zřejmě měly za účel celkovému dílu přidat na čtivosti.

Jistý Chión z Hérákleie v 1. st. př. n. l. nebo v 1. st. n. l. vydal román v sedmnácti dopisech O spiknutí proti tyrannovi (Kleitarchovi). Z téže doby může pocházet anonymní zlomek Herpyllis a čtení o Métiochovi a Parthenopé.

Všichni další známí autoři působili až mnohem později a jejich díla byla velmi oblíbená. Vždyť např. erótický (= milostný) román autora z přelomu 2. a 3. st. n. l. Xenofónta z Efesu Efeské příběhy/Efesiaka neboli O Antheji a Abrokomovi n. Habrokomovi v deseti knihách/ta kata Antheian kai Abrakomén, tedy č. "O Květoslavě a Krásovlasovi", doporučoval kolem roku 400 n. l. medicínský spisovatel Theodorus Priscianus jako afrodisiakum (podle jednoho starého slovníkového hesla psali romány také jistí Xenofón z Antiocheie a Xenofón z Kypru, o nichž nevíme nic).

Xenofóntův jmenovec z Antiocheie složil erótický příběh Babylóniaka a Xenofón z Kypru Kypriaka, příběh o Kynirovi, Myrrze a Adónidovi. Milostný román o Leukippě a Kleitofóntovi sepsal někdy ve 2. či zač. 3. st. n. l. Achilleus (S)Tatios, podle jinak nepřijaté zprávy údajně křesťanský hodnostář. Filippos z Amfipole vydal Rhodiaka o devatenácti knihách, o nichž slovníkář Súidás/Súda poznamenal, že to je dílo "z moc hnusných/esti de tón pany aischrón". Což by asi o historickém spisu neuvedl, viz s. v. dějepisci (1). 
Také o Héliodórovi z Emesy ze 2. nebo 3. století n. l. (?) se zachovala z doby byzantské nepravděpodobná informace, že byl hodnostářem u křesťanů (biskup v thessalské Trikce): patřil totiž zřejmě do rodu kněží Héliova/Elova (?) kultu v Emese, k nimž patřil také podivný císař Héliogabalos. Sám o sobě uvedl, je-li závěr dochovaného románu autentický, že je "Foiníčan z Emesy rodu Héliova". V jeho době ovšem Emesa byla již státečkem arabským. Sepsal erótický román o deseti knihách Aithiopika, snad celým názvem Syntagma tón peri Theágenén kai Charikleian čili Černošské příběhy, Soupis příběhů kolem Theágena a Charikleie, bílé dcery černých rodičů.

Antónínus Líberális, propuštěnec císařské rodiny, ve 2. st. n. l. řecky sepsal sbírku Metamorfós. Cestopisnou fantastikou byly Ta hyper Thúlén apista, čili 24 knih Neuvěřitelných příběhů ze zemí za Thúlé z 1. či 2. st. n. l. Antónia Diogenea: Cestováno bylo na Sever a odtud na Měsíc (dílo je známo z excerptu byzantského patriarchy Fótia). Za Diocletiána vydal Sótérichos z Oasy román o Babylóňance Pantheji, viz o autorovi s. v. epos. 

V novověku zřejmě největší zásluhu na návratu žánru do literatury má dílko Angličana D. H. Lawrence z roku 1928 Lady Chatterley´s Lover, které vydal nejprve v Itálii a v Anglii vyšlo až třicet let po jeho smrti a zabýval se jím soud, zda nejde o knihu obscénní.

•

Pornoautoři. Elefantis bylo jméno prý hetairy a básnířky nebo název sbírky o sexuálních praktikách a kosmetice. Její vzácný illustrovaný výtisk měl císař Tiberius, velký sběratel pornografie. Tvrdívá se, že autorka popsala devět, nejvýše dvanáct poloh, což asi spočívá na renomé jisté Kýrény, hetairy, která dokázala klienty uspokojit během sjednaného času na dvanáct různých způsobů; říkalo se jí proto Dódekaméchanos (porné). Jak vidno, Helléni ani Římané na sexuální gymnastiku příliš nebyli, srov. s příručkami indickými. Ve spisku Dódekatechnon je snad popsal učenec/logios Paxamos, viz o něm roku 60+. 

Jistá Astyanassa, údajně služka Heleny Spartské/Trojské, byla prý první, která „o sexuálních polohách“ psala. Následovala jistá Filainis z Leukady n. Samu a Elefantida, autorky nepochybně hellénistické; netřeba dodávat, že díla jsou ztracena. Stejně dopadl Botrys z Messány, dnes zcela neznámý pornoautor. Filainis, je-li to skutečné autorské jméno ze třetího století př. n. l. (?), sepsala dílko dlouho populární. Spekuluje se, že nebylo jen o milostných polohách, ale o pojednávalo o lásce kámasútrovsky ze svěch stran a že se stalo návodem Ovidiovým k jeho Milostnému umění. Filainidu už staří obhajovali, že nic podobného nenapsala, ale že kniha je dílem sofisty Polykrata z Athén. O homoerótické literatuře viz s. v. Sótadés z Maróneie, rok 276 a s. v. hudba. 

V římské éře erótická dílka řecky a latinsky sepsali básníci Aedituus, Annianus a Anser, jistý Bassus, básnířka z Lesbu Kallistraté, prý obscénní. Hémitheón ze Sybaridy, zjevně pseudonym („Polobůh“), složil Sybaritika, milostné příběhy.

Laevius Melissus, básník z prvního století př. n. l., nejstarší z neóteriků, složil částečně zachované Erótopaegnie/Erótopaignia, Milostné hry, hrátky. Jistý Paxamos sepsal Dódekatechnon, spisek o dvanácti polohách. Sabellus, skládal verše o sexu stejně „ostře“ jako jeho současník Martialis.

Zřejmě něco zcela odlišného sepsala za Nerona žijící Pamfilé z Epidauru, autorka řady spisů a pojednání, jedna z velkých postav ženského starého světa, viz o ní roku 60+. Jedna z jejích knih se jmenovala O sexuálních požitcích/peri afrodisión, takže se stala první evropskou autorkou pojednávající o sexuologii a nikoli o pornografii.  

Novempopulána§ viz Gascogne

noviny římské§ viz acta diurna

Noviodúnum, keltská města n. hradiště§ 1. m. Suessiónů, dn. Soissons, resp. Pommiers, jako múnicipium Augusta Suessiónum, 57, 382+; 2. haedujské hradiště na Ligeru, dn. Nevers n. Diou, 53 a viz Gallia Comáta; 3. sídel. osada Diablintů, viz tam; 4. oppidum Biturigů, dn. Neuvy-sur-Barangeon ve střed. F, 52; 5. N. ad Istrum, d. Isaccea v RO, 369+ 

Noviomagus, m. Nemetů, pozd. Cívitás Nemetum neboli Nemetae, dn. Speyer v Porýni-Falci§ 356+ a srov. pod Nemetové 

Novius, autor atellány§ 50

Novius z Athén§ viz Ti. Claudius Novius 

Novius Latínus Mámertínus, Nouios Latínos Mámertínos, s. Oviův/Ouios, získal občanství v Lárisse§ 170 

Novius Niger, quaestor§ 62 

C. Novius Priscus§ cos. suff. 152+ 

L. Novius Rúfus§ cos. suff. 186+ 

Novius Sabíniánus§ cos. suff. 160+ 

novorozenci, jejich vraždy§ viz pod Sparta

novověk, moderní dějin§ viz pod křesťanství

Novum Cómum§ Cómum

Nový Zéland, novodobý stát jižního Tichomoří§ 4000 

Npat, řec. Nifatés, h. v jihových. Armenii sev. od jezera Vanu, dn. ve vých. TR§ 370+, 371+ 

Ntanj᧠viz Netanjá 

Nuabu, ass. šejk§ 2400 

Nubadag§ viz Lubadag 

Nubanchre, Nub-anch-Re, trůnní jm. nezn. k.Šestnácté dyn.§ 1674 

Nubel, berberský velmož, vůdce maurských Iubelanů, s. Collcialy, manž. Nonnie, o. mimo jiné Fírmův, Gildónův a Zammakův§ 372+, 379+ 

Nubeo, lat. Nubeí, arab. klan n. kmen§ 76 

Nubet§ viz Ombos 

Nubchaes, d. Chonsova, Nub-cha-es, manž. Sobekemsafa II.§ 1647 

Nubchesbed, Nub-chesbed, manž. Ramessea VI.§ 1156 

Núbie, Núbiové, řec. Noba, Nobai, Núbai, Núbaioi, Núbades, jedno z míst. kmenových jmen, které bylo později v hellénismu rozšířeno na stát. útvary Kašitů-Kúšitů (Aithiopů)§ 3500, 3236, 3174, 2686, 2613, 2600, 2414, 2333, 2307, 2283, 2278, 2069, 2061, 2040, 1998, 1963, 1945, 1928, 1878, 1871, 1843, 1730, 1720, 1655, 1577, 1570, 1567, 1526, 1512, 1482, 1480, 1479, 1455, 1450, 1448, 1446, 1348, 1304, 1233, 1140, 1102, 825, 591, 400, 343, 340, 311, 211, 210, 204, 200, 186, 130, 88, 60, 24-, 280+ 

Pojmy Kúš (eg. a bibl.), Aithiopiá a Núbiá proto splývají, srov. pod Meroé a Napata; eg. označení Kaš, Koš, Kúš/dolní N. splývalo také s archaickým označením pro celou černou Afriku, sum. Meluchcha (trad. označení snad pro oblast Ománu n. země kolem ústí Indu). Staroeg. nobo, nub z XII. dynastie = zlato. Jméno N. převzali Arabové, Núbijská poušť, sachrá an-Núbíja. 

Kmenové území Núbie leželo zhruba mezi 1. nilským kataraktem a dn. Chartúmem. Egypťané nazývali severní část N. zemí Wawat, jižní s Meroé a Napatami Kaš/Koš (od střední říše), starým jménem Ta-Seti, Země luku. Vládli v Egyptě jako xxv. dynastie, ale nijak se do egyptské kultury nezapsali (účesy mikado), rozhodně však naopak; o písmu viz pod Meroé.

Núbijská poušť, dn. název, vých. od Nilu v severových. Súdánu (sev. část provincie Kassala), kdysi součást tzv. „Východní pouště“, jak ji opět po dobytí Egypta nazývají Arabové: as-Sachrá aš-Šarqíja (je v podstatě jižní částí egyptské Arabské pouště mezi břehy Rudého moře a Nilem - déserta Arabica je název již starověký)§ 1720, 600

núbijský bazén, aquifer§ před 6000  

Nubemsaf, Nub-em-saf, manž. Sobkemsafa I.§ 1647 

Nubhetep, Nubhotep, Nub-hotep, kněž Hathořina, manž. Anchmareho§ 2533 

Nubnefer, Nub-nefer, buď jiné jméno Nebreho n. jiný panovník Druhé eg. dyn.§ 2945 

Nubové, Nuba, domorodá populace v Kordofánu v SDN nearabská; s nilskými Núbijci nesouvisí (není v CSD)   

Nubt§ viz Ombos

Nubwenet, manž. Pepiho I.§ 2333 

Núceria, m. v Kampánii, dn. Nocera§ 210, 162, 123, 108, 104, 90, 73, 64, 43-, 27+, 59+  

Núdus§ viz P. Rutílius Núdus

Nuffusius, o. k. Baquatů Iúlia§ 277+ 

Nugu', aram. kmen za Tigridem§ 651

Nuguchú, část Gambúlů§ 651 

Nuchá, arab. sluneční bůh§ 689 

Nuchašše, země v SYR východně od Orontu, zřejmě konfederovaný státní útvar řady lokálních amorit. a churrit. dynastů, pozd. zvána Lu'aš, La'ač, Luchuti§ 1580, 1471, 1466, 1446, 1380, 1370, 1365, 1360, 1354, 1320, 1300, 1288      

nuchatimmu, akk. kuchař, rab nuchatimmí/šéfkuchař. Palácový hodnostář nevařil, ale obstarával pro královskou kuchyň suroviny, dovoz dobytka, stejně jako rab karáni zajišťoval pro palác víno, ale neservíroval§ srov. s. v. limmu 

Nuchuru z Nabataje, s. Natna, k.§ 645

Nukar, pevnost u Nippuru§ 1831 

Numa Marcius, první pontifex máximus§ 715

Numa Pompilius z Cur, druhý k. v Římě, řec. Nomás (snad souvisí s řec. nomos, zákon, srov. lat. numerus, nummus)§ 746, 716, 715, 672, 640, 235, 88, 8-, 161+ 

Od N. prý odvozovala svůj původ rodina císaře M. Aurélia Antónína; s manž. Tatií měl N. dceru Lucrétii, s nymfou Egérií šest dětí: Pompónius, prapředek rodu Pompóniů, Pínus, prapředek rodu Pínariů, Calpus, prapředek Calpurniů, Mámercus, prapředek rodu Aemiliů, d. Pompilia, která se provdala za Márcia a jejich s. byl čtvrtý k. v Římě Ancus Március, jejich potomky byl rod Márciů; poslední dítě jménem neznáme, ale jeho potomky byl rod Pompiliů.

an-Nu'mán III. ibn al-Munzir/Mundhir, k. Lachmů§ 325+ 

Numantia, řec. Nomantia, m. v Tarrakónské Hispánii, dn. ruiny u Garray u m. Soria v Castillii-Leonu; zbytky po sedmi táborech obléhatelů byly nalezeny, stejně jako dále ležící tábor M. Fulvia Nóbiliora cos., obnovena jako Augustobriga (?)§ 153, 151, 143, 141, 137, 136, 134, 133, 114, 109, 100 

Numasios z Praeneste, blíže neznámá, pokud skutečná osoba§ 600

Núménios z Apameie Syrské, filosof-mystik§ 138+, 171+ 

Núménios z Iúdy, s. Antiochův, vyslanec§ 144, 142 

Núménios z Mesény, stratégos Antiocha III.§ 204

Núménios, vyslanec Ptolemaia VI.§ 167 

Núménios, rhétór§ 138+ 

Numeriánus, princeps§ viz M. Aurélius Numerius Numeriánus 

Numeriánus, jízdní voják v Británii§ 166+ 

Numeriánus/Númeriános, uč. grammatiky a prosevérovký guerrillero§ 196+ 

Numerius, řím. jméno původu oskického, řec. Nemerios 

Numerius z Praeneste§ = Numasios

Numerius, brutálně pověrčivý tribun císař. gardy§ 371+ 

Numerius Próiectus, praef. annónae v Římě§ 392+ 

Q. Numerius, tr. pl.§ 57 

Numchá, amorejský kmenový svaz§ 2039, 1799 

L. Numicius Circeiénsis, praet. Latínského spolku§ 341, 340 

Numicus, ř. v Latiu, dn. Fosso di Pratica di Mare§ 1184 

Numidie, Numidia, řec. Nomadiá, Numidové, Nomades, z řec. nomás/kočovník, souhrnné označení pro obyvatele části severní Afriky (dn. Tuniska a Alžírska a části Libye), příbuzní Libyů, předkové dn. Berberů, srov. heslo Afrika. Hranice mezi dvěma největšími kmenovými svazy Masaisyliy a Masyliy byla linie od mysu Tréton/"Perforovaný", dn. Rás Buqárún, fr. Cap Bougaroun v DZ§ 396, 309, 307, 248, 240, 239, 237, 236, 220, 217, 216, 214, 213, 211, 210, 206, 205, 200, 193, 171, 168, 153, 152, 149 - 147, 142, 125, 120, 118, 116, 112 - 110, 106, 105, 87, 86, 81, 61, 60, 50, 47, 46, 25-, 17+, 20+, 24+, 40+, 80+, 88+, 100+, 105+, 128+, 138+, 144+, 152+, 166+, 179+, 189+, 203+, 218+, 238+, 260+, 268+, 314+, 354+, 355+     

T. Numisius Tarquinienis, senátní emisar§ 168 

Numisius Lupus, legát§ 70+ 

numismatika§ viz předmluva 

Numistró (gen. Numistrónu), m. v Lúkánii na hranicích s Ápúlií, dn. Muro Lucano§ 210

Numitór z Alby Longy, k., o. Rhéje Silvie, b. Amuliův, řec. Nemetór; gen.: Numitóra§ 796, 769, 754, 672

Numitória z Fregell, manž. M. Antónia Crétika§ 71 

Nummius Albínus/M. Nummius (Ceiónius) Albínus (?)§ cos. ord. 263+ (kdy byl předtím cos. suff., nevíme) 

Flávius Nummius Albínus popř. Flávius Rufius Albínus§ cos. 345+ 

M. Nummius Seneció Albínus§ cos. ord. 227+ 

M. Nummius Túscus§ cos. ord. 258+ 

Nummius Túscus, praef. Urbí§ 284+, cos. ord. 295+ 

M. Nummius Umbrius Prímus Seneció Albínus§ cos. ord. 206+ 

nummus, mince§ 1. viz pod séstertius; 2. mince Diocletianova, 301+ 

Numušda, bůh Kazallu§ 2292, 1843 

Nun, řec. Naué, o. Hošey alias Jehošuy, vůdce Israélitů§ 1520, 1400 

núndinae, núndinum, tržní dny v Římě jednou po osmi dnech (podle římských počtů po devíti, "novem diés"§ 52 

Nun.gal-pirig.gal, abgal/učenec a písař§ 3200 

Núr-Adad z Larsy, k.§ 2025, 1875, 1866, 1850, 1836   

Núr-Adad z Temmánů, aram. šejk§ 901, 896 

Núr-Adad z Dagary, dyn. zamujský§ 881 

Núr-achum, Nurachum, ensi v Ešnunně§ 2028, 2021, 2006  

Núr-Aja§ viz Ipiq-Aja

Núr-Daggal, Núr-Dagán (?), dyn. v Purušchandě§ 2346 

Núr-ilí z Aššuru, Núriel, k.§ 1600, 1464, 1452  

Núr-Mér, Nuwar-Mér, dyn. v Mari§ 2490 

Núr-Sîn z Babylónu, podnikatel§ 560

Nur-Sultan, hl. m. Kazachstánu, dř. Astana (v letech 1998-2019), Aqmola/Akmola (1992-1998), Celinograd (1961-1992) a původně Akmolinsk (založ. 1830); roku 2022 se jméno vrátilo k Astaně§ 4000 

nuraghe, kamenné stavby a kultura§ 4000, 1800, 1303 a viz pod Sardinie

Núré§ Afrodision na Kypru

Nurrugum, království na Tigridu, východně od řeky, později náleželo ke kmenovému území Assyrie§ 2400, 1815 

Nursia, dn. Norcia, sabínské m. s římským občanstvím od roku 268§ 146, 81

Nusku, s. Enlilův pro Sumeřany, jako Girra, bůh ohně s. Anův pro Babylóňany, s. Sînův v Charránu pro Assyřany§ 670 

Nútriá, pobřežní osada Illyrů snad kdesi v dn. AL§ 229 

Nuvvuagittuq, geolog. lokalita v Kanadě§ viz pravěk 

Nuwanzaš z Chattuše, vojevůdce Muršila II.§ 1329, 1320 

Nuzu, Nuzi, dříve Gasur, churrit. m. na severu Mesopotamie, dn. Jorgan Tepe v Kirkúku§ 2490, 2400, 1736, 1366, 1140, 1125    

Nü-wa, čín. mýth. císař§ 3000 

Nyatri Tsanpo/Nyachi Zainbo§ viz Ňathi Cänpo

Nymfaion v Pontu (to en Pontó), m. na Tauridském Chersonésu založená ze Samu/Mílétu, u dnešní osady Heroivske/Geroivske§ 600, 485, 405, 64

Nymfaion, mí s chrámem s věčným ohněm u Apollónie, území kdysi Bylliů§ 171, 83 

Nymfaion, u Lissu, jeho přístav, dn. asi Lezha v AL§ 48 

nymfaion, stavba nad prameny§ 70+, 203+ 

Nymfaios, m. a ř.§ viz Níkéforios

Nymfaios z Mélu, oikistés§ 1116 

Nymfidia, Nymphidia, d. Kallistova, milenka Gáiova§ 41+ 

Nymfidiános z Efesu, b. Máximův a Klaudiánův, tajemník Iúliánův a sofista§ 360+ 

Nymfios z Palaiopole, zrádce a zachránce města§ 326 

Nymfis z Hérákleie Pontské, historik§ 249 a viz s. v. dějepisci (1) 

Nymfodóros z Abdér, význ. občan a proxenos v Athénách§ 431

Nymfodóros ze Syrákús, exulant§ 311 

Nymfón z Priény, s. Prótarchův, frúrarch§ 281 

Nymphidia, propuštěnkyně, m. praef. praet. Nymphidia Sabína§ 68+ 

C. Nymphidius Sabínus, praef. praet., s. gladiátora Mártiána a Nymphidie§ 65+, 68+ 

Nypsios ze Neápole, kampánský kondottiér§ 356, 354

Nýsa, m. v Kóféně pod h. Aornos, m. též zváno Meros, založené Dionýsem, dn. na AFG-PAK hranicích (jiná Nýsa či Nisa u dn. Ašchabatu měla parthské jméno Mithrádatkart)§ 327
Nýsa, m. v severní Kárii u Trall, pův. Athymbra (pl.) n. Athymbriá, dn. Atça n. Sultanhisar v TR§ 281, 88, 35

Nýsa, Nyssa, m. v Kappadokii, dn. snad Nevşehir v TR§ 329+ 

Nýsa, milenka Seleuka II.§ 246 

Nýsa, jméno bíthýnských královen:§
Nýsa I.§ 102, 95, manž. Níkoméda II.
Nýsa II.§ 100, 95, manž. Níkoméda III., d. Níkoméda II.
Nýsa III.§ 95, d. Níkoméda III.

Nýsa z Bíthýnie alias Láodiké§ = Láodiké z Bíthýnie, manž. Antiocha Hieráka
Nýsa alias Láodiké z domu Seleukovců§ = Láodiké Nýsa

Nýsa z domu Seleukova, d. Antiocha III.§ 222 

Nýsa, jméno pontských královen:§
Nýsa I.§ 169, manž. Farnaka I., d. Antiocha (syna Antiocha III.)
Nýsa II.§ 63, d. Mithridáta VI.
Nýsa z Pontu§ = Láodiké IV. Pontská, možné ale, že se jedná o dvě různé osoby

Nýsaios ze Syrákús, tyrannos§ 351, 347