Ṭ = T
Ta, wezír z ramesseovské éry§ 1320
Ta Ameču, manž. wezíra Ahmosea v Osmnácté dyn.§ 1504
Ta Čchin/Da Qin§ viz Řím, římská říše
Ta' Ħaġrat, megalit. komplex na Maltě§ 5600
Ta seti, jméno 1. hornoegypt. nomu se sídlem v Elefantíně§ 2283
Ta-tchung/Datong, m. v prov. Šan-si§ 386+
Ta Ťi/Daji, manželka císaře Čou ze Šang§ 1122
Taa, Tao, k. Sedmnácté dyn. Seqenienre, Seqenenre, Seqeni-en-Re/Seqen-en-Re, Hor Chajem-Waset (Taa snad hypokoristikon z Džehuti-aa)§ 1600, 1577, 1368, 1304
Táb-šár-Aššur, majordomus/masennu a stavitel§ 717 (limmu) a cf. s. v. limmu
Tabai (pl.), m. v Gabiéně v Persidě, též Gabai, dn. Isfahán/Esfahán§ 164
Tabai (pl.), m. ve Velké Frygii, později v Kárii na hranicích k Pisidii, obyvatelé Tabénoi, dn. Kale v TR§ 189, 166, 88, 84
Tabal, Tabalu, ass. Bít Burutaš, hebr. Tubal, část Kappadokie; srov. řec. Tibaranové, Tibarenové (ztotožňovaní s Chalyby), chetit. konfederační stát, pro Římany podroben L. Licinius Lucullus§ 1200, 1114, 1111, 1000, 850, 837, 836, 834, 830, 810, 788, 783, 765, 738, 740, 713, 706, 705, 696, 679, 675, 665, 606, 51
Tabalos, perský satrapa Lýdie, zřejmě nikoli osobní jméno, viz předešlé heslo§ 546, 545
Tabasco, mexický spolk. stát§ 1800
Tabennésis, Tabennésos, Tabennési, Tabennisi, Tabenna, o. na Nilu v Thébaidě s prvním koinobijským klášterem§ 305+, 325+
Tabernae, "baráky, tržní boudy, hospody", dn. Rheinzabern v Porýní-Falci/Rheinland Pfalz§ 356+
Tagbačové, řec. Taugast, čín. Tchuo-pa/Tuoba, nomádi z dn. Mandžuska, náleželi mezi Sienpije, předky Mongolů a asi též Turků§ 200-, 386+
Tabit z Itabalcha, churrit. dyn.§ 1815
Tabiti§ viz pod Kimmeriové
tablettes albertini, podle editora právnických textů z vandalské éry v Numidii§ 87
Tabnit§ viz Tennés
Tábór, har T., bibl. řec. & lat. Thabór, řec. též Atabyrion/Itabyrion, bibl. č. Tábor, h. a pevnost/m. v Galilaji§ 1253, 218, 55
tábor, vojenský, ležení, slovo převzaté do češtiny z hebr.§ viz legie
tábor, internační, koncentrační/soustřeďovací t., oplocené prostory pro internaci civilního obyvatelstva starý věk neznal. Nicméně první násilnou deportaci obyvatel spáchal urský král Šú-Sîn a pro přesunuté obyvatele Simanu postavil ležení či stanové město kdesi v Sumeru, viz k tomu rok 2039. Obrat koncentrační tábor se zřejmě poprvé objevil roku 1895 ve španělsko-kubánské válce. Nicméně jistou německou stopu má. Guvernér ostrova gen. Valeriano Weyler-Nicolau (zemřel 1930 v Madridu) měl totiž pruského otce. Pro usnadnění operací proti povstalcům soustředil na čtyři sta tisíc Kubánců za ohrady, z nichž odhadem čtvrtina zahynula: jeho vynález na "ochranu" civilistů se nazýval campos de reconcentración, "soustřeďovací tábory". Na Filipínách v nepřímé návaznosti války, ve válce americko-filipínské (1899 - 1902), je doloženo „soustřeďování“ nepřátelských obyvatel na určitém prostoru.
V anglo-búrské válce (1899 – 1902) byly v Jižní Africe „soustřeďovací“ tábory zřizovány z rozkazu gen. Herberta Kitchenera od roku 1900 britskou správou pro rodiny búrských farmářů. Zemřelo v nich na 27 tisíc žen a dětí; ikona britského imperialismu šla ke dnu roku 1916 po nárazu křižníku Hampshire na německou minu. V Německu poprvé užil slova koncentrační tábor v úřední listině kancléř kníže von Bülow 11. prosince 1904.
Anglických zkušeností Němci použili při potlačování povstání Hererů v Jihozápadní Africe (od roku 1990 Namibie). Odtud se nápad se „soustředěním“ protivné části populace na malém prostoru dostal do bolševického Ruska a od Stalina do Hitlerova Německa, kde ho nacisté použili pro obludně konstruovanou genocidu Židů nemající v historii obdoby.
Tabraka, Thabraka, m. na moři v Numidii, dn. arab. Tabarqa v TN§ 375+
Tabríz, m. v Íránu§ 714
tabu, nepřekročitelný zvyklostní zákaz§ 5000
Tabúa z Qedaru, arab. ka. v Dúmě§ 689
tabula bantína osca§ 100
tabula bembina, podle učeného kardinála Bemba (✝︎1547), fragment bronz. desky se dvěma zákony a jiná kultovní s egypt. motivy, též zvána ménsa ísiaca§ 123
tabula Contrebiensis, Botorrita§ 87
tabula Peutingeriána, mapový „atlas“ snad ze 3. - 4. st. n. l., původně složený ze 12 perg. listů map od Atlantiku po Indii, mapově zpracovávající údaje římských itinerářů§ 63
tabulae Dolabellae§ 18+
tabulae Iguvinae§ = Iguvium
Tabúr-Damu, d. Irib-Damua, manž. Išar-Damua§ 2500
Tabúr-chattum, d. Amar-Suenova, provdána do Chamazi§ 2048
Tacfarinas§ viz Takfarinas
Tacitus, senátorský historik§ viz Cornélius T.
Tacitus, imperátor§ viz M. Claudius Tacitus
Taddin-Ištar z Uru, d. Amara-Suena Urského§ 2048
Tadmór, Tadmur§ viz Palmýra
Tadrárt Akákús, poh. v Libyi§ 5999
Tadu-Chepa, Tadu-Chepat, Tadu-Cheba z Mitanni, d. Tušrattova, manž. Amenohotepa III.§ 1417, 1380, 1379
Taduchepa z Chattuše§ viz Daduchepa
Tádžikistán, novodobý středoasijský stát§ 5500, 4000, 3500, 536, 328, 200, 55
Tadžima, jap. provincie§ 33
Tadžima Mori, jap. generál§ 70+
Taere, ses. a manž. Pedieseho, náčelníka Maů§ 730
Tafiové, Tafios, Tafioi, o. Tafos§ viz Téleboiové a piraterie
Taforalt, arab. Táfúgált, Grotte des Pigeons, jeskyně v MA§ 18000
Tagar, ost. v Jeniseji u Minusinska v Chakasii§ 2500
tágos, volené spolkové kníže Thessalů, vrchní velitel, jeho úřad tágeia, tágie (od tattó, seřadit k boji, srov. „šikovatel“)§ 374, 369, 342, 195 - 179
Tagos, lat. Tagus, ř. v Hispániích, dn. Tajo/Tejo v E a P§ 220, 211, 193, 185, 137, 78, 61-, 104+
Tagu z Gatu, dyn.§ 1365
Taharqa/Taharka z Egypta, trůnním jménem Chu-Nefertem-Re k. núbijské dynastie, řec. Tarkos, Tarakos, ass. Tarku, hebr. Tyrháká, syn Pianchiho§ 720, 695, 690, 666, 664, 655, 600
T. manželka Ušanachuru padla do assyrského zajetí i s harémem. O nálezu jeho nejjižněji umístěné sochy viz pod Senkamanisken.
Tahiti, o. v Polynésii§ 4000
Tahut§ viz Medínat Hábu
Tachat (I.), d. Ramessea II., ses. a manž. Merneptahova§ 1237, 1223, 1217
Tachat (II.), manž. Setiho II.§ 1217
Tacheta, Ta-net-cheta, manž. Ahmosea II., m. Psammteka III.§ 526
Tachfnés z Egypta, jméno v hebr. podání, řec. Thekeminas, Thafiné, lat. Tafnes, manž. Hadada Edomského§ 1005
Tachchi z Elamu. o. Cahhiho§ 1125
Tachiš-atili, Dachiš-atili z Azuchinnum, k.§ 2292
Tachós z Egypta I., eg. Džed-Hor, o. Nektaneba I.§ 380
Tachós II., s. Nektaneba I., k., řec. Tachós, Taós, Thamos n. Teós, eg. osob. jméno Džed-Hor, Džedho neboli Džed-Hor-setep-en-ini-heret, jako král Iri-maat-en-Re, Hor Chaj-em-maat-sechem-taui§ 363, 361, 360
Tachsi, bibl. asi Tachaš, řec. Tochos, lat. Thaas, syr. země snad severně od Damašku§ 1448, 1446, 1317
Tachuit z Egypta, manž. Psammeticha II.§ 720
Tachurwailiš, voják palácové gardy v Chattuši, s. Zurův, pučista a k.§ 1530, 1500
Tachyris§ viz Dahšúr
Tagai, m. na východě Médie, dn. Táq v IR§ 209
Taidi, residence churrit. králů, dn. mezi Cizre a Diyarbakırem v TR§ 1300
Taifalové, germ. n. sarmatský národ§ 248+, 272+, 331+, 358+, 377+, 380+ a viz pod Germáni a Gotové
Taimúthés z Memfidy, eg. Taimhotep (f.), manž. kněze Psenptaie/Pašerienptaha§ 80
Tainaron, mys a m. v Lakónii s jeskyní s cestou do podsvětí a chrámem Poseidóna Asfala/Opatrného n. Bezpečného, v římské době se přístav jmenoval Kainúpolis/Kainé polis (nikdy však nebylo "polis", ale členem koina tón Eleutherolakónón), později Matapan, dn. opět Ténaron/Tinaron§ 648, 469, 432, 333, 332, 325, 324, 322, 303, 195, 69, 42, 31
Tainové, šp. Taínos, rozlezlý nárůdek po Karibiku z arawackého kmenového svazu, viz§ 500
Tajta z Palistin, dyn., manž. Kupapije, asi identický s hebr. Tó'ú, Tó'j; dva dynastové§ 990, 950
Taj/Dai, území a stát na severu staré Číny§ 228, 222, 180
Taj/Dai, b. císaře Sianga§ 637
Taj z Weje, vévoda§ 660
Taj-fang/Daifang, čín. správní oblast v Koreji§ 105
Taj-kuo/Daiguo, stát Tabgačů na severu Číny§ 386+
tajemník, sekretář§ viz písař a císař
Tajj, kmenový svaz v Jemenu, předkové Šammarů§ 115+
Tajmá, Tejmá, oása v Nadždu na severu Arábie (dn. v KSA), řec. též Thaima, bab. Tém᧠1191, 549, 540, 160, 65-, 356+ viz také pod Arábie
Tajmu z Nabatie§ 1. tjmw, o. Zajda a 'Abd-'Algy, 5+; 2. o. ministra Syllaia/Šullaje, 9
Ta-Jüan/Dayuan, Dawan, čín. "Velcí Iónové", nezn. hellénské království v Baktrii, podle jiného výkladu království na území Sogdiány se sídelním m. v Kuej-šanu/Guishan, dn. Chodžent/Chudžant v Tádžikistánu, Alexandreia Eschaté§ 128, 105
Take-hani-jasu-hiko, jap. generál, manž. Ata-bimy§ 98
Takeči no Sukune, ministr Seimua a Čúaie, japonského císaře§ 130+, 200+, 278+
Takelot, jméno eg. k. XXII. a XXIII. dynastie:§
Takelot I., k. Dvacáté druhé dyn. Hedžcheperre-setepenre§ 945, 924, 889, 874
Takelot II., Takelot-meri-Amun, Hedž-cheper-Re-setep-en-Re(sa-Iset-nečer-heqa-Waset), Hor Ka-nechet-chaj-em-Waset, s. Nimlota II., o. Šešonka III. a Osorkona (III.)§ 945, 874, 850, 825, 770, 764
Takelot III., User-maat-Re-setep-en-Amun, Hor Wadž-taui§ 825, 770, 745
Takelot IV., User-maat-Re-setep-en-Amun§ 770
Takelot, velekněz Amunův v Thébách, syn Nimlotův§ 825 (?), 770
Takelot, velekněz Ptahův v Memfidě§ 874
Takfarinas, lat. Tacfarinas, Tikfarin, numidský/berberský povstalec a lupič rodu musulamijského, viz též pod Garamantové§ 364, 6+, 8+, 10+, 14+, 17+ , 20+, 24+, 41+, 44+, 374+
Takil-ilissu, Muttakkil-ilissu z Malgia, s. Ištarán-asûa, amor. dyn.§ 1797
Takiné, Takina, Tagena, Gazena (?)m. na fryžsko-pisidském pomezí, u dn. Yarışlı v TR§ 129
Takrítain na Tigridu, pevnost, pozd. aram. Birtha (srov. tam), dn. Tikrít/Takrít v IRQ, rodiště arabského válečníka Saláha ad-Dína/Saladina a iráckého diktátora Saddáma Husajna§ 615
Do 14. století sídlili v městě představení křesťanských jakobitů.
Taku z Nuchašše, dyn.§ 1471, 1360
Takuchli/Takuchlinu z Ugaritu, vyslanec v Chattuši§ 1370
Takupšarri z Nuchašše, dyn.§ 1360
Takuwa z Neji, dyn.§ 1370, 1360
tal, tall, arab. "pahorek"§ viz tell
Talabriga, lat. Caesarobriga, m. Vettónů, dn. Talavera de la Reina v E§ 137
talanton, váha, váhy, odtud název váhové jednotky a peněžní, lat. talentum, viz v přílohách s. v. míry a váhy. Přes novozákonní význam svěřeného majetku/zboží od 16. století ve významu nadání, vlohy.
Talas, ř. v Kyrgyzstánu a Kazachstánu, novodobé jméno, srov. Taras§ 36
Talassió§ viz Thalassó
Talaura (pl.), m. s pevností v M. Armenii, dn. Turhal v TR; Talaury mohou být identické s Gaziúrami, královskou residencí zaniklou asi v posledních desetiletích př. n. l., srov. tam§ 71, 67
talayoty, talaioty§ viz kultura talayotská
Talawa, Dalawa§ viz Tlós
Talchatum, m. nezn. polohy na severu Mesopotamie n. v Kappadokii§ 2292
Talmi-Šarruma z Chattuše, k. v Chalpě, dř. čteno Rimi-šarma§ 1370, 1320, 1300
Talmu-š[arri]/Rí-mu-[uš]? z Aššuru, dyn.§ 1736
Talmi-Tešup z Karchemiše, k., chet. údělný dyn.§ 1250, 1230, 1210, 1180
Talpuš-atili, Talpuzatili, z Nagaru, churrit. dyn.§ 2191
Talta§ viz Dalta
Talthybios z Mykén, herold Agamemnonův a hérós ve Spartě§ 491, 430
Talyšové, národ u Kaspiku§ viz Kadúsiové
Talzu z Kizzuwatny, k.§ 1525
Tam pà ling, "Opičí jeskyně", archeolog. lokalita na severu Laosu§ pravěk (2)
Taman, poloostr. naproti východ. Krymu, jméno není antické§ 600
Támár z Israéle, řec. Thémar, lat. Thamar, d. Dáwídova§ 990
Tamassos, m. na stř. Kypru§ 709, 361, 332
Tambora, sopka na indonéském o. Sumbawa§ 1700
Tambrax, gen. Tambraku, neopevněný královský palác v Hyrkánii polohy neznámé§ 209
Tamesis, Tamesa, dn. Thames, č. Temže, ř. v Anglii§ 54, 39+, 43+, 255+
Tamfana, germ. bohyně, jménem nejstarší doložen᧠14+
tamiás, v hellénském světě finanční úředník - pokladník, resp. ministr financí, řec. ekvivalent lat. quaestor; v obou případech byl úřad vždy losovaný či volený a bez výjimky kolektivní.
Tamiči, generál tennóa Nintokua§ 343+
Tamilové, Tamilákam/Tamilsko, stát Tamilnádu, hell. Dymiriké, Lymiriké, angl. Tamil Nadu, země a národ v již. Indii, viz také Drávidové§ 1800, 321, 245, 175, 101, 59, 22
Byli v kontaktu s hellénskými a římskými obchodníky a mořeplavci. Plavili se na Sokotru a do egyptských přístavů na Rudém moři, viz pod objevy. Tamilákam je označení pro indický subkontinent jižně od Čennaí/Madrásu a členil se původně na tři kmenová teritoria: Čérové na Malabarském pobřeží a ve vnitrozemí, Čolové v okolí Thandžávúru a kolem dolního toku řeky Káveri (podle nich Koromandelské pobřeží, "království Čolů") a Pándjové v okolí dn. Madurai. Všichni žili v matrilineárních společnosti. Za Britů Madráská presidencie.
tamkáru§ viz pod banky
Tammarítu z Elamu, k., s. Urtakův (možná jména dvou králů, viz rok 653)§ 663, 653, 651, 649, 646
Tammarítu z Elamu, s. Teummanův§ 653
Tamn᧠viz Timna'
Tamós z Egypta, insurgent proti Králi§ 400, 385
Tamós z Egypta, Kýrův nauarchos§ 401
L. Tampius Fláviánus, legát§ 69+
Tamsapor, per. Tam-šabur, velitel na západní perské hranici za Šápúra II.§ 356+, 358+, 359+
Tâmtu z Déru§ viz Abba
Tamudu§ viz Thamúdové
Tamusin, kor. Damusin z Kogurja, k.§ 37
Tamynai, "do Tamyn", m. u Eretrie na Euboji§ 349
Tamyrás§ viz Damúrás
Tamyris§ viz Tomyris
Tan/Dan z Čou, b. Wuův, vévoda z Čou a císař. regent§ 1122
Tan-Ruchuratiš/Ruchurater II., k. Elamu§ 1520
Tan-Uli z Elamu, sukkal Elamu a Simaški, pak sukkalmach§ 1698, 1655
Tánagra (sg.), m. v Boiótii§ 559, 550, 525, 457, 426, 424, 333, 316, 200, 197, 90, 57
Jiná T. byla v Persidě, viz tam.
Tanach, židovské svaté spisy, jako Starý zákon zahrnuty křesťany do bible§ 1448
Tanais, ř. ve Skythii, gen. Tanaidu, dn. Don v Rusku§ 775, 600, 500, 329, 250, 72, 1-, 65+, 69+, 134+, 272+, 375+
Tanais, klérúchie na Donu, dn. Nedvigovka n. Taganrog§ 48
Tanaquil z Tarquinií, manž. Dámaráta z Korinthu, m. římského k. L. Tarquinia Priska§ 640
Tanaucius Isfalangius, praef. Urbí§ 361+
Tandája z Qirbitu, k.§ 664
Tandamané, ass.§ = Tanwét-amani
Tandža, Tanger§ viz Tingé, Tingi
tanec, tanečníci§ viz ceny, cenové relace, hudba, hostiny apod.
Taneid-amani§ = Tanwet-amani
Tanet-sepeh, d. Psúsenna II. z Dvacáté první dyn§ 955
Tanet-sepeh, manž. Nimlota, m. Šošenqa I.§ 945
Tanganika, angl. Tanganyika, novověké jméno země a jezera ve východní Africe, dn. součást Tanzanie, federativního státu Tanganiky (původ. Německá Východní Afrika) a Zanzibaru (předtím arab. sultanát pod britským protektorátem)§ pravěk (1), před 6000, 117
Tangínos, keltibérský lapka§ 141
Tangun, Tan-gun, angl. přepis Dangun, korej. božské stvoření§ 2333, 1050
Tangutové, čín. Tang-siang/Dangxiang, pastevecký lid na sz. Číny po dn. Vnitřní Mongolsko, zničeni Čingischánovými Mongoly§ 140+
Tanid-amani, Tanjidamani, z Kúše, k., manž. Nawidemaky§ 80
Tanis, gen. Tany, eg. Džanet, obyvatel řec. Tanítés, tanítikos, č. tanský, m. ve východní Deltě, ass. Si'nu/Sánu, bibl. Zoan, dn. Sán al-Hagar al-Kiblijá, pův. sídel. m. 14. nomu, hl. m. Egypta za XXI. a XXII. dynastie od c. 1080 do 720, sev. od Avaridy/Per-Ramesse, z jehož kamene postaveno§ 1730, 1304, 1095, 1085, 1075, 1065, 995, 975, 955, 945, 924, 889, 874, 850, 825, 818, 770, 764, 758, 745, 730, 671, 238
Tanit, púnská lidužravá bohyně, manž. Ba'alova, ochranný kult Karthága, řec. obvykle Úraniá, lat. Dea Caelestis/Nebeská bohyně n. Iúnó Caelestis§ 218+, 272+, 362+
Tanités, eg. nomos§ 285
Tannánu z Elamu, armádní velitel§ 703
Tannétum, řec. Tannétos, ves v Popádí, dn. Taneto v Emilii-Romagni§ 218
Tanruchu'atter, Tanchurater, Tan-Ruchuratir ze Simaški, k. Elamu, manž. Mekubi, s. Indattu-Inšušiannakův§ 2030, 2028, 1977, 1942, 1935
Tantalos z Frygie n. Lýdie, o. Pelopův a Niobin§ 1400
Tantalos, s. Patrokleův, spartský frúrarchos§ 424
Tanuh (nabat.), Tanúch (arab.), řec. Thanúénoi, Tanúchové, silný arabský kmenový svaz v dn. SYR, IRQ, JOR a KSA, řec. a lat. autory zahrnováni pod Sarakény, jedna jejich odnož žije dodnes v horách Libanonu§ 250+, 270+, 325+, 377+, 382+ a viz pod Arabové
Původně kočovali na jihu Arábie v Jemenu, c. 150+ v oblasti Bahrajnu a po zániku Palmýry se uchytili v Syrii.
Tanúpis z Euergetidy, gen. Panúpie, dc. Theópiova, hospodsk᧠132
Tanusia, věrná manž. T. Vínia§ 43
Tanusius Geminus, historik§ 50
Tanutamun§ viz Tanwét-amani
Tanuwa z Chattuše, chetit. armádní pohlavár§ 1525
Tanwét-amani, ass. Tandamane, syn Taharky, k.§ 664, 663, 661, 655
Tanyoxarkés z Persie, s. Kýrův§ 530
Tanzanie§ viz Tanganyika
Tao/Dao§ 1. císař čín., 520; 2. vládce státu Ťin, 637
Tao-te ťing, veršovaná sbírka filosofických názorů o provázanosti přírody jediným principem/tao, autorem prý Žlutý císař/Chuang-ti popř. Lao-c´, viz; škola tao-te ťia, taoismus, viz čínská filosofie a srov. pod Žluté turbany§ 2637, 520, 300, 180, 141-, 220+
Taormina§ viz Tauromenion
Tapae, mí/pevnost u dn. vsi Bucova na jihu Sedmihrad v RO§ 87+, 88+, 101+
Tapalazanauli, Tapalazanuwali z Arzawy, s. Uchcha-zitův§ 1326, 1325
Taparura§ viz Thaenae
Tapešenese, manž. velekněze Anchefensechmeta, m. Šedsunefertema§ 945
Taposíris, m. v Deltě§ viz Búsíris
Tappan-Darach z Urbila, churrit. dyn.§ 2078
Tappašanda, anatol. m. n. země nezn. polohy§ 1650
Tappútí-Bélet-ekallim z Aššuru, n. Tappútí-Ninegal, voňavkářka/chemička§ 1235
Táprobané§ viz Cejlon
Tapúriá, Tapýriá, Tapúrové, Tagúrové, země a íránský národ na jižním břehu Kaspického moře§ § 330, 328, 200, 171
Jméno Tapúrů bývá spojováno s Tochary. Muslimové zemi nazvali Tabaristán. Hellénové tradovali, že Tapúrové jsou natolik oddáni vinnému kultu, že se dokonce vínem natírají jako olejem/aleimma, aleimmata.
Taqiš-Gula, učenec a písař Abí-Ešucha§ 3200
Tar-Tešup, eg. Terteseb z Chatti, vyslanec§ 1284
Tar[x]dunni z Lullubi, k.§ 2292
Tarabosteseové, řec. piloforoi, lat. pilleátí, ‘ti, co nosí klobouky’, dácká šlechta§ 60
Gaia Taracia alias Fúfétia, vestálka, snad z Tarquinia, řec. Tarkyniá, mia tón Hestiadón§ 438
Tar'am-Agade, Tarám-Agade, Tar'am-Akade z Akkadu, d. Narám-Sînova, provdána do Urkeše§ 2292, 2199
Tarám-Šulgi z Uru, d. Šulgiho, manž. Šuddu-bániho z Pašime§ 2078
Tarám-Uram z Mári, manž. Šulgiho Urského§ 2096
Taras, m. na řece Talas na jihu KZ při hranicích s Kyrgyzstánem, novodobý název§ 36
Tarás (gen. Tarantu), lat. Tarentum, dn. Taranto, m. v Kalabrii (o posunu názvu v novověku viz tam)§ 769, 706, 520, 514, 477, 473, 443, 431, 414, 397, 396, 390 - 388, 380, 370, 360, 352, 346, 338, 334, 325, 321, 319, 314, 303, 300, 295, 284, 281 - 278, 276 - 272, 264, 262, 250, 225, 220, 216, 215, 213, 209, 208, 178, 149, 130, 122, 89, 85, 81, 75, 47, 38 - 36, 29-, 1+, 382+
Od roku 123 řím. Colónia Neptúnia, ale ještě na začátku císařství převládal hellénský živel a město prosperovalo. Roku 927 n. l. zničeno Saracény, obnoveno a řečtinu vrátil do města východořímský císař Níkéforos Fókas roku 967. Roku 1063 dobyto Normanem Robertem Guiscardem (nezaměňovat Tarentský záliv s Otrantským průlivem: dn. Otranto, řec. Derento, je staré municipium Hydrús, Hydrúntum, jižněji ve starověké Kalabrii/dn. Puglia, na jejím východním pobřeží).
Jak vši dopomohly k založení města: Sparťan Falanthos ze společenské vrstvy Partheniů, to jest těch, kteří se narodili ze Sparťanek, jejichž muži válčili v Messénii, z nemanželského sexu, se rozhodl založit s částí svého klanu osadu kdesi na Západě. K tomu obdržel z Delf věštbu, že místa pro založení apoikie se mu dostane tam, kde zaprší z jasné oblohy (aithra, aithriá). Již cestou do Itálie ho potkala nehoda na moři, ale ztroskotance zachránil delfín. V Itálii sice měl válečné štěstí, ale místo pro svou osadu nemohl dlouho nalézt. Celý nešťastný polehával jednoho dne roku 706 na mořském břehu.
Jeho věrná manželka, která ho doprovázela až sem, mu vzala hlavu do klína, a světe div se, začala mu vybírat z vlasů vši. Nad společným osudem jí vytryskly slzy - a Falanthos byl spokojený: žena se totiž jmenovala Aithrá (tj. průzračnost). Město a řeku pojmenovali kolonisté podle héróa jménem Tarás, syna Poseidónova.
Tarent, byl jedinou osadou Spartských na Západě. Falanthos získal většinu půdy nové osady na barbarech. Později byl z Tarentu vyhnán, zemřel a je pochován v Brundisiu, řec. Brentesion. Partheniové byli společenskou vrstvou tvořenou těmi, kteří se narodili jako nemanželské děti Sparťanů v poli. Protože nebyli spokojeni s rozdělením pozemků v dobyté Messénii po I. válce messénské (viz rok 724), pokusili se ve Spartě o puč, který se nezdařil. Proto museli opustit zemi. Pozoruhodná je rovněž skutečnost, že k životnímu stylu končícího 8. století patřily vši.
V nejlepších dobách postavili Tarentští do pole třicet tisíc mužů pěchoty, tři tisíce jezdců a k tomu tisíc elitních zvaných, "jízdní velitelé", hipparchoi. Na základě jisté věštby, "aby drželi při sobě", měli Tarentští hřbitov v hradbách města.
Tarentum, podzemní kultovní místo v Římě na Martově poli§ 313+ a viz pod Bohové a jejich svátky x.
Taranza (pl.), lesnatá lokalita v okolí Sard§ 213
Taraši-nakacu-hiko, tennó, posmrt. jménem Čúai§ 190+, 200+
Tarautás§ viz pod Caracalla
Taraunítis§ viz Tariúni
Táravá, m. v Persidě§ 521
Tarbellové, lat. Tarbellí, aquitánský lid se sídelní osadou Aqua Tarbellicae, dn. Dax§ 56
Tarbos, vůdce jakýchsi Germánů vniknuvších do Dákie (Victualů?)§ 167+
Tarent(um)§ viz Tarás
Targašnalli z Chapally, k.§ 1325
Targélios z Mylas, s. Peldimiův§ 361
targúm(a)§ viz Septuáginta
Tarchunaradu z Země kolem Šechy, usurpátor§ 1250
Tarchundaradu z Arzawy, Tarchuntaradu, Tarchunda-Radu, k.§ 1417, 1408, 1382, 1370 a srov. Tarkondários
Tarchunta-zalma z Chattuše, chetit. velmož§ 1352
Tarchulara z Gurgumu, k.§ 955, 743, 740, 738
Tarchunta, luwij. bůh počasí, chet. Tarchuna/Tarchunna, churrit. Teššub/Tešub, dř. čteno: Tattaš, v hellénismu Zeus Olbios§ 1460 a viz theoforní jména
Tarchunazi z Melidu, k.§ 1111, 712
Tarchuntašša, m. a země kdesi ve střed. Anatolii již. od Chattuše, asi západní Kilikie§ 1300, 1290, 1288, 1220, 1200, 1180
Tarib-Damu z Ebly, d. Irkab-Damua§ 2500
Taríbum, manž. Lugal-ezeny, velmoži éry Maništúšuovy§ 2307
Taríchaia (pl.), "místo na nakládání ryb do soli", osada na Genezaretském jezeru severně od Tiberiady. Jméno je hellénistické, jinak osada známa jako "Věž", Magdal, Magdala (aram.), Migdal/Migdol (hebr.) a odtud al-Madždal (arab.), srov. postavu z Ježíšova mýthu jménem Mariá hé Magdaléné§ 67+ a viz pod Iésús, Palestína a křesťanství
Tarim, Tárím, vysychající ř. a pánev v poušti Taklamakan pod Ťian-šanem v dn. čín. autonomní oblasti Sin-ťiang/čín. Východní Turkestán, viz též pod Tocharové§ 177, 155, 139, 68, 55-, 57+, 88+, 350+
Tariria z Urartu, manž. Menuova§ 811
Tariúni, část Armenie, řec. Taraunítis§ 772
L. Tarius Rúfus, Octaviánův vojevůdce, praefectus classis a milionář§ 31, 19, cos. suff. 16
Tarkašnawaš z Miry, k.§ 1250
Tarkondários§ srov. Tarchundaradu z Arzawy, viz Kastór Tarkondários
Tarkondareus§ viz Iatroklés z Mylas
Tarkondimotos, kiličtí dynastové:§
Tarkondimotos I. Filantónios, s. Stratóna z Kastabal§ 64, 51, 44, 41, 31
Tarkondimotos II. Filopatór, s. předešlého§ 31, 30-, 17+
Tarkondimotos III. Filopatór, s. předešlého, event. totožní?§ 30-, 17+
Tarkos, Tarku§ = Taharka
Tarnip, Tarnib, m. v Pochábúří nezn. polohy§ 1830
Tarniša§ viz Troiá, Tróas
Tarpéia, skála na Capitólu v Římě (rúpés tarpéia n. saxum tarpéium), pův. s pevností, kterou Sabínům zradila stejnojmenná dcera velitele pevnosti Sp. Tarpéia, podle jedné verse vestálka; srov. pod Capitólium§ 746, 733, 616, 384, 276, 130, 123, 91, 86, 85, 39-, 16+, 33+
Sp. Tarpéius Montánus Capitólínus§ cos. 454, 448
Tarquinia, sestra k. L. Taquinia II. Superba, manž. M. Iunia, m. L. Iunia Bruta§ 542, 534, 510
Tarquinií, m. v Etrúrii, etr. asi Tarchna, dn. Tarquinia; přístavem T. byly Graviscae n. Gravisca s hellénským emporiem a s Afrodítiným chrámem a společným chrámem Démétry a Héry, středověké Cencelle a Corneto§ 1100, 640, 539, 509, 508, 501, 398, 358, 356, 353, 351, 308, 216, 212, 183, 87
První etr. sídliště spojené v město v osmém století, kolem roku 700 první mohylové hroby. Ze sedmého století doložen Rutile Hipukrates, po otci Hellén, po matce Etrusk. Pradědem Etruska jménem Lars Pulenas byl Hellén (Creices, Graecus). S Démarátem Korinthským a jeho rodinou přišli sochaři z hlíny (terrakota). Jednoho ze synů vychoval hellénsky, druhého etrusky. Stal se z něho Tarquinius Priscus, římský král.
L. Tarquinius I. Priscus, řec. Tarkynios ho Presbyteros, pátý k. Římanů, syn Démaráta Korinthského uprchlého z vlasti před samovládci a žijícího v Tarquiniích§ 769, 716, 640, 616, 600, 598, 585, 578, 542, 509 - 506, 503, 54+
Historiografie popletla Tarquiniovo jméno jako Lucumo či řec. Lúkúmón (-ona) záměnou Lucia za kněžský či panovnický titul. S manž. Tanaquil měli čtyři děti: Tarquinia, manž. k. Servia Tullia a jejich d. Tullia byla manž. Arrúnta a později L. Tarquinia II., L. Tarquinius II. Superbus, Tarquinia, manž. M. Iúnia Bruta a Arrúns, jehož manž. byla Tullia ml., d. Servia Tullia.
L. Tarquinius II. Superbus/řec. Tarkynios ho Hyperéfanos, sedmý a poslední k. Římanů, etr. Tarchunies Rumach§ 716, 542, 534, 529, 510, 509, 507, 506, 501 - 498, 496, 495, 466, 460, 105, 41+
S manž. Tullií, d. krále Servia Tullia měl tři děti: Tita, Arrúnta a Sexta, k. v Gabiích, díky jehož násilí na Lucretii přišel o královládu.
Arrúns Tarquinius§ 1. s. Tarquinia I. Priska, 578, 542; 2. s. Tarquinia II. Superba 542, 529, 510, 509; 3. vulgo Égerius, synovec L. Tarquinia Priska, o. L. Tarquinia Collatína, 510
T. Tarquinius, nejstarší s. Tarquinia Superba§ 542, 529, 510, 499
L. Tarquinius, mag. equ.§ 458
S. Tarquinius, syn Tarquinia Superba, zprznitel Lucrétie, manž. Tarquinia Collatína§ 542, 529, 510, 504, 499, 498, 496
L. Tarquinius Collatínus, manž. Lucrétie, s. Arrúnta Tarquinia vulgo Égeria; o přízvisku viz Collatia§ 510, cos. 509
M. Tarquinius z Laurenta, b. P., možná syn Collatínův (?)§ 500
P. Tarquinius z Laurenta, b. M.§ 500
Tarquinius Priscus, senátor a udavač§ 53+
C. Tarquitius Priscus, legát Sertoriův§ 72
Tarracína nebo Tarracínae§ = Anxur
Tarracius Bassus, praef. Urbí§ 361+
Tarracó, Colónia Iúlia Victríx, správní středisko Hispánie Tarrakónské, řec. Tarakón, č. gen. Tarrakóny, dn. Tarragona v Katalánii jižně od Barcelony; srov. Hispánia Tarracónénsis§ 218, 217, 211 - 206, 197, 181, 109, 49, 27, 25-, 110+, 123+, 259+
Tarrha, m. na již. pobřeží Kréty, dn. v katastru vsi Aja Rumeli§ 120+
P. Tarrúténius Paternus/Taruttiénus, Márkův tajemník a praef. praet., dtto za Commoda§ 167+, 180+, 182+, 185+
L. Tarrutius§ viz L. Tarutius
Tarsa z Thrákie, velmož§ 26+
Tarséion, nezn. mí asi na jihu Ibérie n. na severu Afriky§ 348 a viz pod Mastia
Tarsisi§ 677
Ass. označení nezn. země ztotožňované v novověku s bibl. Taršíš a to s Tartéssem na západu Středomoří, popř. se Sardinií n. Etrusky, popř. Karthágem a možná nejednodušeji s kilickým Tarsem. Možný je též písařův omyl [mát tar-si (ki?)?]
Tarsos, sídelní m. Kilikie na ř. Kythnos/Kydnos, chet. Tarša, ass. Tarku, srov. s Tarsisi a Taršíš, za Antiocha IV. Antiocheia tú Kydnú, od Pompeia jako Tarsus sídlem římské provincie/eparchie, za Caesara krátce Iúliúpolis, dn. Tarsus na Pamuku, lokalita Gözlükule, v TR§ 3500, 1180, 833, 696, 333, 302, 286, 281, 230, 169, 150, 137, 75, 51, 47, 41-, 20+, 44+, 72+, 175+, 257+, 259+, 276+, 303+, 305+, 313+, 333+, 355+, 361+, 363+, 365+, 373+, 378+
Taršíš, hebr.§ viz Tarsisi a srov. pod Tartéssos a Tarsos
tartánu§ viz turtánu
Tartara, ř. v severní Mesopotamii, dn. Wádí Tharthár, č. Sarsár, v IRQ§ 885
Tartaros, hluboké podsvětí, vězení Títánů, obludy v něm§ 190
Tartéssové, předibérský n. keltibérský národ v dn. Andalusii, jehož potomci byli římskému světu známi jako Turdetánové, viz§ 216
Tartéssos, m. u Gád na stejnojmenné ř., hebr. snad Taršíš (?), tato později nazývána Baitis, Baetis, dn. Guadalquivir§ 700, 635, 600, 539, 236, 216 a srov. s Tarsisi
Taru wang, kor. Daru, k. korejského státu Pekče§ 18
Taruchšuš z Chattuše, král. posel§ 1530
Tarusátové, lat. Tarusátés, kelt. (?, ibér.) národ v Aquítánii§ 56
L. Tarutius Firmánus, mathematik a astrolog, první skládal v Římě horoskopy§ 769 a viz pod Řím
Tarxien, megalit. komplex na Maltě§ 5600
Tarzu§ = Tarsos
Ta-sia§ viz Baktra
Tasciovánus, kn. britských Catuvellaunů, o. snad Epatikkův a Cunobelínův/Kynobellínův§ 54, 5+
Tasgetius, kr. Karnútů§ 57, 54
Tasiakés, perský satrapa egyptský, též Sauakés n. Sabakés§ 335, 333
Tásílí nádžar, fr. Tassili n'Ajjer, pohoří na alžírské Sahaře§ před 6000
Tasios z Rhoxolánie, k.§ 110
Tešacheper, d. Osorkona II., božská manželka Amunova§ 874
Tašendchons, Ta-šend-Chons, manž. Osorkona I., m. Takelota I.§ 889
Tašepenbastet, Ta-šepen-Bastet, d. Šošenqa I.§ 945
Tašchinija, Tišchinija, churrit. m. snad na severu Syrie§ 1650
taška, střešní, daň z ní§ 43
Tašlultum, "Unesená", manž. Šarrukéna Akkadského, m. Encheduanny, Rímuše a Maništíšua§ 2316
Tašmétu-šarrat z Assyrie, manž. Sîn-achché-eríby§ 705
Tašmi-šarri§ viz Tudchalijaš III.
Tašmi-Šarruma§ viz Muršiliš II.
Taštyk, archeolog. lokalita v Krasnojarském kraji§ 2500
Táta z Elamu, k., možné číst též Tári, Tár§ 2550
Táta z Elamu, sukkalmach§ 1605, 1580
Tata z Afrodisiady v Kárii, dc. Diodórova, euergetka§ 150+
Tataři, čín. Severní Ťi (?), srov. pod Ťi; pozd. Ta-ta§ 637, 538, 426, 408, 296
Tatenen, egypt. chthonický kult, součást theofor. jmen§ 338
Tater, Tader, ř. na jz. Španěl, dn. Seguro§ 228
Tati, manž. Šešiho, k. Patnácté n. Šestnácté dyn.§ 1786
Ta-ťi/Daji, mí bitvy v Číně§ 607
Tatia, manž. Numy Pompilia, dc. k. T. Tatia z Cur§ 746, 715
Tatiános Assyrios, "Assyřan", uč. řečnictví a ideolog křesťanství, ž. Iústínův§ 165+
Tatiános, křesť. terorista§ 361+
Tatiánus§ viz Q. Flávius Tatiánus/Flávius Eutolmius Tatiánus s. v. Eutolmius
Tatius Andronícus§ cos. 310+
T. Tatius ze Sabínska, k. v Curách a c. 751 – 746 spolukrál Rómulův v Římě/soustátí, o. jednoho syna a Tatie, manž. Numy Pompília, prabáby rodu Tatiů§ 746, 733, 715, 509
Tatry, pohoří v karpatském oblouku na slovensko-polském pomezí§ 170+
Tattanu, hebr. Tatnaj, řec. Thanthanai, lat. Tatannai, satrapa Syrie/Eber nári§ 521
C. Tattius Máximus, praef. praet.§ 138+
Taucheira (pl.)§ = Arsinoé v Kýrénaice
Taui, Tavi, manž. král. písaře za Osmnácté dyn.§ 1425
Taulantiové, Taulantioi, Taulantiá, illyrský (a asi) delmatský kmenový svaz a země kolem Apollónie a Epidamnu§ 627, 400, 393, 385, 344, 335, 317, 314, 307, 312, 282, 272, 167, 158, 33
Taunus, poh. ve střed. Německu§ 50+
Tauraunitové, Tauraunités, lid v Armenii§ 59+
Taurasia, 1. viz Tauriskové; 2. Taurasia (pl. n.), n. Taurasia Cisauna, dn. Taurasi u Beneventa, 298, 180
taurília§ viz lúdí taurií
Taurinové§ 218, 115
Jejich sídelním m. byla Taurasia, roku 218 zničena Hannibalem, pozdější Augústa Taurinórum a Tauriní, dn. Torino, Turín, hl. m. Piemontu a Savojského knížectví a království, v letech (1859) 1961 - 1865 hl. m. Italského království. Lidová etymologie odvozuje jméno města od italského torino, býček. Linguisté ho spojují s keltským výrazem pro hory, tau. Nejstaršími známými obyvateli v této oblasti byli Tauriskové, zřejmě součást většího alpského keltského národa s centrem v Nóriku, jak Římané nazývali větší část dnešního Rakouska, viz zde níže.
Minulost severozápadní Itálie s ostatním Apenninským poloostrovem dlouho nijak přímo nesouvisela. Římany byla oblast kolonisována, to jest dobyta a pacifikována, až za Augusta, kdy z vojenského tábora vznikla osada Augústa Taurinórum, lidově později podle národa Tauríní. Taurínové byli podle všeho západní odnoží Taurisků smíšenou s Ligury.
Od 5. století byl celý kraj ostrogotský, později langobardský a franský. Od 11. století náležela oblast zvaná Piemont Savojsku a od roku 1563 se Turín stal hlavním městem vévodství, jehož sídlem se stal namísto savojského Chambéry; po spojení se Sardinií o dvě staletí později sídelním městem království Sardinie.
Po spojení Itálie se Turín jako sídlo savojského rodu stal roku 1861 prvním hlavním městem Italského království. Roku 1860 savojský rod přišel o Savojsko s Nizzou ve prospěch Francie. Roku 1865 Turín Italům nahradila Florencie, od roku 1870 Řím.
Taurínus§ 1. celé jméno neznáme, usurpátor, 222+; 2. comes Africae, 344+
Taurión z Makedonie, vojevůdce§ 221, 220, 218, 217, 213, 198
Tauris, země obývaná Taury, skythským kmenem, jižní a záp. část Krymu, později Římané nazývali obyvatelstvo na sever od Krymu Tauroskythy; viz Bosporos Kimmerijský, Tauridský
Tauris, Taurícola, o. na Jadranu, it. Torcola, dn. Šćedro v HR§ 47
Tauriskové, Taurínové, keltský alpský národ n. kmenový svaz v Nóriku, viz také tam, v dn. Rakousku a Slovinsku, kde jejich největší osadou byl Nauportus/řec. Naupontos§ 225, 218, 129, 115, 113, 35, 33
Zaměňováni bývají s ligurskými či liguro-keltskými Tauríny, podle všeho západní odnože Taurusků, viz zde výše. Na jejich území, nedaleko prý Aquileie, se nacházel důl na velmi čisté zlato. Když se do místa nahrnuli lidé z Itálie, klesla prý cena kovu v celé Itálii již během dvou měsíců o třetinu. Tak je prý Tauriskové vyhnali a těžili si zlato sami. Do jaké doby údaj spadá, nevíme (Polybios).
Tauriskos z Trall, b. Apollóniův, sochař§ 150
taurobolion, taurobolium, oběť býka např. v Kybelině kultu§ 364+
Tauroention, Taurois, osada Massilských u Toulonu, dn. Tarento§ 600
Tauromenion, m. na vých. Sicílii, 902 - 1078 arab. Muezzíjá, dn. Taormina§ 394, 392, 358, 356, 345, 310, 288, 278, 275, 263, 132, 56, 36
Taurón, s. Machatův, b. satrapy indického Filippa a Harpalův§ 393, 331
Tauros z Bérýtu, platónik§ viz L. Calvénus Taurus
Tauros, pohoří mezi Kilikií a Kappadokií, ve starověku počítáno od Kárie a Lykie až po Armenii a severní Mesopotamii, dn. Toros Dağları v TR, někdy až po Pamír; Akkady zváno "Stříbrné hory"§ před 6000, 2600, 2346, 1998, 1650, 1590, 1500, 1165, 695, 557, 331, 311, 286, 280, 246, 242, 225, 223, 220, 216, 209, 190, 189, 188, 181, 175, 92, 78, 69, 51, 39-, 35+, 53+, 62+, 175+, 193+, 214+, 217+, 378+
Pohoří dělilo západní část Seleukovské říše na "Asii před a za Taurem", Asia entos tú Taurú & A. ektos tú Taurú, lat. intrá Taurum & citrá Taurum, moderněCistaurie.
Tauroskythové, označení pro barbarskou populaci v Tauridě a okolí, Sarmaty n. Germány§ 143+
Taurosthenés z Chalkidy, kondottier, b. Kalliův§ 349
Taurové, národ na Tauridě§ 775, 110 a viz Bosporos Kimmerský
Flávius Taurus, praef. praet. Italiae§ 341+, 357+, 360+, 361+, cos. 361+ a srov. s Fláviem Palladiem Rutíliem Taurem Aemiliánem vulgo Palladiem
Taús, kněžka v Memfidě, dvojče ses. jménem Thaués§ 163
Tausius, tungerský voják príncipovy osobní stráže, vrah Pertinákův§ 193+
Tausret, Tawosret, Tewosret, Twosret, plným jménem Ta-useret-merit-en-Mut, d. asi Merneptahova, manž. Setiho II., ka-regentka, poslední z vladařů Devatenácté dyn., trůnním jménem Sat-Ra-merit-en-Amun§ 3054, 1504, 1223, 1210, 1205
Tautalos, též Tautamos, vůdce Lúsítánců§ 139
Tavium (lat.), řec. Tauion, m. za ř. Halys v Galatii§ 276
Tavola di Polcevera§ 117
Ta-wan§ viz Ferghana
Tawosret, Tewosret§ viz Tausret, manž. Setiho II., ka-regentka§ 3054, 1504
Tawagalawaš z Achchíjawy, k.; hellénské jméno Eteoklés?§ 1288
Tawannanna, Tawananna z Chatti, d. PU.šarrumy, jméno se stalo titulem chet. královen§ 1700, 1650, 1525, 1360
Tawannanna§ viz Malnigal
Taxila (pl.), indické m. (Takkasilá, sanskr. Takšašilá/Taksasilá), jedno z center Gandháry, dnes u Ráwalpindi/Ráwalpindí v sev. Paňdžábu v PAK§ 600, 328 – 326, 273, 185, 180, 115, 20+
R. znamená „vesnice Ráwalů“, asketických joginů, starý Gadžipur či Gadžnípur, sídel. m. kmene/národa Bhatti. Za válek diadochů Taxily obsadil Čandragupta a Ašóka zde vládl Gandháře, srov. tam, jako guvernér svého otce Bindusáry. Bohatou minulost Taxil zničili kolem roku 455 n. l. Bílí Hunové (Hoa-tun) neboli Hefthalité. Výstavné město s buddhistickými chrámy a školou. V Taksilách věnoval bódhisattva Gautama komusi svou hlavu a svým tzělem nakrmil hladového tygra. Naproti Taxil leželo hellénistické město neznámého jména, později se ruiny jmenovaly Sirkap. Proslulo jako buddistické centrum. Soudívá se, že jeho ktistem byl kolem roku 180 Démétrios I. Bakterský a jeho půdorys archeologům připomíná Olynthos na Chalkidice.
Roku 30 n. l. ho zničilo zemětřesení a Kušánové ho po roce 80 n. l. opustili a založili opodál Sirkuh (čti -ku-h). Zbytky surkapské stúpy patří k nejstarším buddhistickým stavbám staré Indie. Město navštívil na své indické cestě neopýthagorik Apollónios z Tyan, v sanskrtu Apalúnja.
Taxilés z Indie, k. Taxil, s. Taxilův, řecká přezdívka, vlastním jménem Ámbhi, řec. Ómfi(s) n. Mófis§ 328, 327, 325, 323
Taxilés, Mithridátův stratégos§ 86, 85, 73, 71, 69
Taxillos z Fer, gymnasiarchos§ 370
Taximagulus, kníže Cantů§ 54
taxis, taxiarchos/taxiarchés, vojenský oddíl tvořený dvěma lochy a jedho velitel, „pluk, plukovník“; viz mor᧠501, 304 v Athénách
Tay, skotská řeka, region podle ní Tayside§ 77+, 86+
Táygeté, Táygeton, Táÿgeté§ viz pod Sparté
Táygeton, pohoří mezi Spartou a Messénou§ 1275, 222
Tazitta I. ze Simaški, k. Elamu§ 2030
Tazitta II. ze Simaški, k. Elamu§ 2030
Tbilisi, sídel. m. Gruzie, dř. Tiflis§ 4000, 75+ a viz pod Mccheti
Ti, královský holič v Páté eg. dyn., představený řady chrámů a královských domén§ 2477
Ti/pinyin: Di, šan-jü Hunů, s. Piho, trůnním jménem Chaj-tung Š'-ti-chou-ti/Haitong Shidihoudi§ 55+
Ti/Di, nomádi na severu Číny, jedni z "pět barbarů/wu chu"§ 771, 660, 652, 651, 643, 637, 630, 628, 617, 603, 601, 598, 594, 304+, 311+, 325+, 350+
Ti Sin/Di Xin§ viz Čou ze Šang
Tia, Tija, Teja, d. Setiho I., Amunova kněžka, ses. Ramessea II., manž. muže se stejným jménem§ 1319
Tia, s. Amun-wahsuův, král. písař, manž. Tije§ 1319
Tia, manž. Amenmessea§ 1223
Tiaa, Tia, ka manž. Amenhotepa II., Osmnáctá dyn.§ 1450
Tiaa (II.), snad manž. Thutmosea IV.§ 1425
Ti'amat-báští, milenka/lukur Šú-Sînova§ 2039
Tiao/Diao z Čchi, eunúchos§ 643
Tiastanés, Tibastanés z Ozény§ viz Čaštana z Udždžajnu
Tibaránové, Tibarénové (ztotožňovaní s Chalyby, odtud řec. chalyps, chalybos, ocel), fryžský (?) národ v poh. Amanos a na již. Kavkazu, proslavený metalurgií, srov. Tabal§ 74, 71, 51 a viz s. v. Trapezús
Tibattó, vůdce bagaudů§ 286+
Tiberias, hl. m. Galilaie (srov. pod Galilaia) v éře tetrarchie (před tím sídel. m. Sepfóris), původně zřejmě ptolemajovská klérúchie Filotéreia (?srov. tam a srov. Filoteriá?), hebr. Tverja, arab. Tabaríja (dobyta 637 n. l.); jezero Genezareth, Galilejské, Tiberiadské jezero, arab. Bahr Tabaríja, hebr. Jam Kinneret, "Jezero lyry"§ 218, 20+, 39 až 41+, 44+, 49+, 67+
Tiberieum, Tiberieion, stavba v Kaisareji na Moři, buď maják n. sakrální stavba príncipova kultu§ 26+
Tiberínus Silvius z Alby Longy, k.§ 924, 916
Tiberios, rhétór a sofista§ 300+
Tiberis, řec. Thybris, starší jméno Albulus, dn. Tevere, ř. ve stř. Itálii protékající Římem, č. gen. Tiberu i Tibery§ 1250, 1153, 912, 769, 616, 508, 506, 476, 475, 461, 460, 426, 390, 364, 291, 270, 241, 235, 204, 194, 189, 145, 142, 133, 121, 87, 82, 80, 60, 44, 42, 28, 27, 13, 5-, 15+, 22+, 28+, 31+, 37+, 40+, 42+, 59+, 62+, 64+, 69+, 81+, 112+, 118+, 129+, 162+, 222+, 256+, 312+, 330+, 364+, 374+, 375+
Tiberis, bůh řeky§ 769
Tiberius, prínceps§ viz Ti. Claudius Neró
Tibet, vysokohorská země a theokratický stát ve středu Asie, dnes součást Číny, řec. a lat. Tabis§ 1917, 250, 127, 74
Na mapě Claudia Ptolemaia se Tibeťané jmenují Batai; svou zemi T. autenticky jmenují Bod. Královský rod přišel z Magadhy (dn. cca indický Bihár). Buddhisté se usadili v údolí řeky Jarlungu, kde tehdy byli domácí tibetští pastevci bönisty. První král Ňathi Cänpo/Ňatri Cenpa (Nyatri Tsanpo/Nyachi Zainbo) v jejich očích přišel z nebe a tak ho provolali svým vládcem. Bylo to někdy v letech 400-300 př. n. l., ale tradiční tibetská éra vztahující se k této události začíná losarem, svátkem nového roku roku 127 př. n. l., kdy byl první král korunován (lunární losar roku 2006 byl 1.-3- března). Je možné, že začátek datovací éry nějak souvisí s dějinami indobakterských Hellénů, stejně jako vláda krále Digum.
Druhý datační systém začíná rokem 1917, kdy se narodil zakladatel bönu Šenrab Miwo n. Miwoče z Žangžanu v západním Tibetu (podle jiné tradice byl však současníkem Buddhovým n. přímo jeho převtělení).
Ňathi postavil první obydlí, poněvadž tehdy žili Tibeťané ještě v jeskyních. V mýthické řadě ho následovali panovníci/cänpo Muthi (Mutri), Dingthi (Dingtri), Sothi (Sotri), Methi (Mertri), Dakthi (Daktri/Dagtri), Sibthi (Siptri) a osmý Digum (Chikum/Drigum), pokládaný za zakladatele historického tibetského království.
Vládl snad někdy kolem roku 200 př. n. l. Devátý král Pude Gunggjal byl zřejmě současníkem čínského císaře Wu-ti (141-87) Prvním doloženým králem je 28. panovník Thothori Ňäncän (Totori Nyainzain/Nyantsan), který vládl někdy v letech 254-374 n. l. Za první historicky pevně doložitelného krále Tibetu je pokládán až Namri Songcän, vládnoucí někdy v letech asi 601-629.
Přepisy a datace podle: Cipön Wangčhug Dedän Žagabpa, Dějin Tibetu v překladu Josefa Kolmaše.
Tibethis, eunúchos na per. dvoře§ 530
tíbícen, tíbícinés§ viz pištci
Tibní z Israéle, k.§ 887, 885
Tiboités z Bíthýnie§ = Zipoités z Bíthýnie
Albius Tibullus, básník§ 64, 55, 43, 17, 1-, 8+
Jeho elegie se zachovaly jako součást sbírky Corpus tibulliánum, která vznikla po jeho smrti. Ze čtyř knih kolekce se Tibullovi připočítávají první dvě, v dalších dvou vynikají verše Sulpiciiny a autora skrývajícího se pod jménem Lygdamus.
Tíbur, řec. Tíbura (pl.) n. Tíbúr, m. v Latiu s Herculovým chrámem, dn. Tivoli; adjekt. tíburtínus a tíburnus§ 361 - 359, 356, 354, 353, 339, 338, 311, 286, 203, 154, 44, 41, 118+, 272+
Tícínum, m. na ř. Tícínus v Gallii Transpadánské (Cisalpínské), založeno snad ligurskými/keltskými Mariky a Laevy, srov. pod Anarové, dn. Pavia (572 - 774 sídel. m. Langodardů, od 7. st. Papia)§ 218, 99, 9-, 69+, 268+, 270+, 353+
Tiddis, castellum Tiddtánórum, m. v Numidii u Cirty, dn. Baní Hamídán/fr. Beni Hamiden v DZ§ 138+
Tidnum, Tidnu, Tidanum, Titinum, část amoritských beduínů resp. jiné jméno pro Amority, podle toho kraj v mesopotamské stepi i západně od Eufrátu§ 2500, 2490, 2346, 2184, 2144, 2039
Tífa§ viz Sifai
Tífáta (pl.), č. Tifáty, zalesněné pohoří v Kampánii východně od Capuy (oskicky "Duby"), dn. nad m. Maddaloni v prov. Caserta§ 271, 215, 214, 212, 199, 83, 48
Tifernus, ř. a poh. v Samniu, dn. Biferno, poh. Monti del Matese§ 295 (m. Tifernum v Umbrii, dn. Città di Castello není v CSD)
tifinagh, berberské písmo, které používají Tuaregové§ 201
Ofonius Tigellínus, praef. praet.§ 39+, 62+, 64 až 66+, 68+, 69+, 205+
(Sex.?) Tigidius Perennis§ 1. praef. praet., 180+, 182+, 185+; 2. jeho syn, legát a pučista, 182+, 185+
Tigisis, m. v Numidii, dn. Ajn al-Burdž/fr. Ain el-Bordj§ 313+
Tiglatpilesar III., hebr.§ = Tukulti-apil-ešarra III.
Tigraios ze Sús/Elymáidy, možná též Tiraios, k.§ 138, 121, 78
Tigránés, zeť Strúthův§ 391
Tigránés, jméno armenských králů, Tiran/Diran:§
Tigránés označovaný rovněž za (I.) Velikého, s. Oronta Sakavakjatse§ 800, 556
Tigránés I. Velký (Megas), o. Tigrána a Artavasda II.§ 300, 189, 188, 109, 97 - 91, 88, 87, 85, 83, 81, 77, 76, 74, 72 - 66, 64, 56 (zda byl Tigránés synem Artavasda I. nebo Tigrána I. a zda tedy není "Velký král" Tigránés II., viz rok 97)
Tigránés, syn Tigrána Velkého§ 67 - 65, 63, 61, 58, jen spoluvládce
Tigránés II.§ 34, 20, 12, syn Artavasdy II.
Tigránés III. Filellén§ 12, 6, 1, 1+, s. Tigrána II., manž. vlastní sestry Erató
Tigránés IV. "Velký král", s. Alexandra Židovského/Idúmajského s Glafyrou II. Kománskou, b. Alexandra a jedné sestry§ 7, 1-, 36+, 60+
Tigránés V., jako řím. občan C. Iúlius Tigránés, s. Alexandra, b. Tigrána IV., vn. Héróda Velikého a Archeláa II., o. C. Iúlia Alexandra, manž. Iúlie Iotapy V., a Iúlie; Tigránova manž. se podle mincí jmenovala Opgally§ 20-, 36+, 60 až 62+
Tigránés (VI.), arm. Digran, k. Armenů (podle jedné arm. kroniky o. Vologaisa II.)§ 178+, 198+
Tigránés VII., s. Chosroa III., o. Arsaka II.§ 330+, 338+, 366+
Tigránokerta (pl.), sídelní m. Tigrána Velikého na březích řeky Níkéforios ve starověké Arménii v provincii Arzanéně, arm. Tigranakert, řec. Tigránúpolis, aram. Míjáfáriqín či Majferkat, byzantské Martyropolis§ 188, 77, 69-, 53+, 59+, 60+, 62+
Jako sídelní město mělo krátkého trvání, zůstávalo však dlouho jedním z nejdůležitějších armenských měst, dnes možná lokalita Tell Ermen ("Arménský pahorek"), nebo spíše město Silvan, rovněž v provincii Diyarbakır v tureckém Kurdistánu. Nezaměňovat s jinými T., například s ruinami Tigránokert v Artsachu/Náhorním Karabachu, o nich srov. rok 59+, jiné v Nachičevanu a ještě jedny známé jako Utik§ 59+
Tigranuhi, ses. Tigrána (I.)§ 556
Tigris, sum. Idigna, bab. Idiglat, Idiqlatu, hebr. Chiddeqel, dn. arab. Didžlat, tur. Dicle/čti: Didžle, ř. Mesopotamie, řec. Tigrés, gen. Tigrétos, n. Tigris, gen. Tigridos§ 2600, 2500, 2400, 2346, 2292, 2280, 2191, 2078, 2048, 2039, 1895, 1850, 1845, 1831, 1830, 1815, 1797, 1787, 1782, 1779, 1763, 1755, 1742, 1738, 1626, 1450, 1426, 1360, 1337, 1308, 1235, 1232, 1198, 1159, 1140, 1125, 1115, 1114, 1112, 1072, 1004, 1000, 942, 935, 908, 889, 885, 884, 882, 852, 851, 844, 814, 728, 702, 696, 693, 689, 687, 612, 608, 607, 596, 567, 547, 324, 331, 321, 317, 247, 221, 220, 139, 129, 68, 65-, 23+, 49+, 59+, 116+, 123+, 194+, 198+, 216 až 218+, 231+, 241+, 283+, 298+, 299+, 359 až 361+, 363+; "Starý Tigris/Idiglat labíru" označení pozdněnbab. a perské po posunu řečiště asi v době kassitské
Tigris z Leukady, milenka Pyrrha II. Molosského§ 234
Tigurínové, lat. Tiguríní§ 110, 107, 102 a viz Helvétiové
Tichomoří, Pacifik§ pravěk, před 6000, 4000 a viz jednotlivá souostroví, Mewlanésie, Mikronésie a Polynésie
Tij, Tiji, Tije, Teje, d. Jujova a Čujina, manž. Amenhotepa III.§ 1417, 1408, 1379, 1368, 1352
Tij, král. chůva, manž. Aajova, m. Nefertiti§ 1379
Tij, manž. Ramessea III., pučistka§ 1198, 1166
Tij-mer-en-Iset, Tij-mer-en-Ese, manž. Setnachtova, m. Ramessea III.§ 1200
Tikal, jedno z velký mayských center v Peténu§ 1800, 36, 292+
Tikunani, Tigunánum, churrit. m. a stát asi na horním Eufrátu§ 1650
Tíl Abni, m. a stát kdesi v Poeufrátí v sousedství Bít Adíni§ 852
Tíl Ašurri alias Pitánu/Pittanu (tak v jazyku lidí země Michránu kdesi v Médii), nezn. polohy§ 673
Tíl Barsip, m. na Eufrátu v Mesopotamii, chet. Mazuwati, luw. Masuwari, ass. Kár Salmán-ašaréd, řec. Bersiba, dn. Tell Ahmar na severu SYR§ 1000, 899, 880, 857, 856, 853, 819, 806
Tíl Bít Bari, hraniční lokalita na ass./bab. pomezí, polohy nezn.§ 908
Tíl Garimmu, m. v Tabalu, nezn. polohy§ 696
Tíl ša Abtáni, hraniční lokalita na ass./bab. pomezí, polohy nezn.§ 908
Tíl ša Ṣabdáni, pozd. Zabd., hraniční lokalita na ass./bab. pomezí, polohy nezn.§ 908
Tíl ša turachi, m. na Balíchu polohy neznámé§ 853
Tíl Tuba, lokalita při Súsách v Elamu§ 653
Tiliura, m. n. hraniční pevnost na severu chetitské říše§ 1590, 1320
Till Abnû, s. Dari-epuchův, dyn. v Šechně, hypokor. Tillája§ 1769
Tillája§ viz předešlý
Tilla tepe, Tillya Tepe/Tillá Tapa§ viz Kušáni
Tilliboros, brigant§ viz s. v. piráti
L. Tillius Cimber, jeden z vrahů Caesarových§ 44, 31
Tillu§ viz Bélu
Tilmun§ viz Tylos
Tímagenés z Alexandreie, historik§ 55
Tímagenés z Alexandreie, kolaborant propalmýrský§ 270+
Tímagenés z Mílétu, historik§ viz s. v. dějepisci (2), kde ještě jeden Tímagenés
Tímagorás z Athén, vyjednavač a vyslanec u Krále§ 367
Tímagorás z Kýziku, exulant a properský kolaborant§ 413
Tímaiá ze Sparty, manž. Ágida II. a milenka Alkibiadova, m. Leótychida§ 414, 413, 400
Tímaios z Aitólie, strat.§ 249, 244, 240
Tímaios z Élidy, olympioníkos§ 396
Tímaios z Kýziku, platónik a bohatec§ 331
Tímaios z Tauromenia zvaný Epitímaios/"Kritický", s. Andromacha ze Syrákús, politik a historik§ předmluva, 358, 356, 345, 318, 317, 312, 260 a viz s. v. dějepisci (1)
Tímaios z Loker, pýthagorik§ viz dějepisci (1)
Tímaios§ viz Limnaios
Tímandrá z Tegeje, ka, manž. Echemova a m. Euandrova§ 1250
Tímandrá z Hykkar, m. Láidy; jmenována též jako Damasandr᧠415, 404
Tímanthés (odkudsi z Helléspontu?), metoik v Ath.?§ 410
Tímanthés z Kleón, pankratista§ 456
Tímanthés ze Sikyónu, malíř§ 420
Tímarchidés z Athén§ 1. arch. 447; 2. arch. 136; 3. s. Polykleův, sochař na Délu, 127
Tímarchos z Aitólie, tyrannos mílétský (předek seleukovského usurpátora, viz)§ 261, 255, 161
Tímarchos z Eleutherny, zavražděn Rhoďany§ 220
Tímarchos z Pafu, k.§ 323
Tímarchos z Mílétu, seleukovský hodnostář a usurpátor v Médii, b. Hérákleidův, potomek Tímarcha Aitólského§ 261, 255, 175, 164, 161
Tímarchos z Athén§ 1. sochař, syn Praxitelův, 353; 2. protimakedonský politik, 347, 343; 3. arch. 138
Tímarchos z Alexandreie, kynik§ 399
Tímarchos ze Salamíny kyperské, s. Tímarchův, proxenos v Ath.§ 181
Tímarchos, parth. stratégos, zřejmě Hellén, bab. Timarkusu§ 127
Tímá-§ srov. též Tímé-
Flávius Tímásius, řec. Tímásios, mag. peditum§ 388+, cos. 389+, 391 až 393+
Tímásikratés z Rhodu, nauarch§ 190
Tímásitheos z Krotónu, olympioníkos, v zápasu a pankratiu§ 532
Tímásitheos z Rhodu, s. Dionýsiův, diplomat§ 224
Timávus, ř. v Istrii a její bůh, dn. součást ponorné řeky Vipava§ 178, 129-, 29+
U ústí řeky do Jadranu bylo přístaviště Timavské jezero/lacus Timáví a u pramene s chrámem Timáva později římská osada Fóns Timáví/Pramen Timavy. Oblast s pevností Pucinum rodila víno oblíbené Lívií Drúsillou/Iúlií Augustou, dnes známé jako Prosecco (od slovin. "prosek", č. průsek)
Tímé-§ srov. též Tímá -
Tímégenidás z Théb, properský kolaborant§ 479
Tímésianax z Athén§ arch. 182
Tímésiléos nebo Tímésitheos ze Sinópy, tyrannos§ 437
Tímésios z Klázomen, zakladatel Abdér§ 654
Tímésios z Makedonie, kněz Lýsimachova kultu§ 285
Tímésitheos/Tímásitheos z Lipary, stratégos n. archipeirátés§ 394, 252
Tímésitheos/Tímésitheus§ viz praef. Urbí a praef. praet. C. Fúrius Sabínius Aquila Tímésitheus
Tímésitheos z Krotónu, zápasník, který se na Ol. 67 (roku 512) utkal ve finále se svým veleslavným krajanem Milónem§ viz pod hry a seznam olympioníků
Timna', ass. Tamná, m. v Júdě, dn. Tel Bataš§ 701
Jiná Timna' byla lokalita na území edomském v poušti Arava na jihu dn. IL s ruinou egypt. chrámu ze 13. st., se skalním útvarem zvaným Šlomovy sloupy a se stopami těžby a tavení mědi. Těžilo se zde déle, z timnajské mědi jsou vyrobeny pohřební sošky v hrobu Psúsenna I. a edomská měď je podle analys v některých trojnožkách z Olympie. Další Timna' byla střediskem jihoarab. státu Qatabán, dn. Bejhán v YMN
Tímó z Paru, kněžka§ 489
Tímoanassa, Tímónassa z Argu, d. Gorgila, první manž. Kypselovce Archína z Amprakie a druhá Peisistrata z Athén, s ním m. jeho synů jménem Iofón a Thessalos či Hégéstratos (druhé manž. Peisistratovo, když synové z prvního manželství již byli odrostlí)§ 546
Tímónax z Athén, gen. -ónakta, navrhovatel zákona§ 159
Tímodémos z Korinthu, o. Tímoleontův§ 345
Tímofanés z Korinthu, tyrannos, b. Tímoleontův§ 367, 365
Tímofanés z Mytilény, o. dvou dcer, o jejichž dědictví veden spor§ 428
Tímocharés, architekt§ 270
Tímocharés z Ambrakie, zrádný přítel Pyrrhův§ 278
Tímocharés z Athén, strat.§ 366
Tímocharés z Pafu, k.§ 400, 385
Tímocharis z Eleuthery, sochař§ 200
Tímokleidás ze Sikyónu§ viz Tímoklés
Tímoklés z Athén§ 1. arch. 441; 2. básník střední komédie, 350
Tímoklés ze Sikyónu, možné i Tímokleidás, spoluvládce jako „pečovatel“ o blaho státu - epimelétés§ 274, 265, 264 (mohlo případně jít o dva jmenovce ze stejné sikyónské rodiny)
tímokracie§ viz Solón
Tímokratés z Athén§ 1. arch. 364; 2. navrhovatel zákona, 353 (shodný s no. 1?); 3. oinopoios poctěný v Delfách, s. Asklépiodórův, 279
Tímokratés z Hérákleie Pontské, stoik§ 144+
Tímokratés z Mallu, o. stoika Kratéta§ 200
Tímokratés z Pellény, Nábidův guvernér Argolidy§ 198, 195
Tímokratés z Rhodu, perský agent v Helladě§ 395
Tímokratés ze Sparty, poradce nauarchův§ 429
Tímokratés ze Syrákús, přítel Dionýsia II. a jeho stratégos§ 366, 358, 357, 354
Tímokreón z Iálysu na Rhodu, básník a sportovec§ 500
Tímokrité z Athén, dc. Polyníkova, m. Aristofanova, kněžka Aglaury§ 250
Tímoláos z Korinthu, vzal peníze od perského agenta§ 395
Tímoláos z Kýziku, ž. Platónův a tyr.§ 319
Tímoláos z Lárissy, rhétór a poiétés, žn. Anaximena z Lampsaku§ 320
Tímoláos z Palmýry, s. Zénobie, b. Wahballatův a Herenniánův§ 267+
Tímoláos ze Sparty, exponent proachajské strany§ 192, 189, 188
Tímolás z Boiótie, promakedonský politik§ 344
Tímoleón z Korinthu, syn Tímodémův n. Tímainetův, b. Tímofanův, vyhnal ze Sicílie samovládce; gen. -leonta§ 583, 367, 365, 361, 345 - 343, 339 - 336, 318
Tímoleónteon, stavba v Syrákúsách na počest Tímoleonteovu§ 317
Tímomachos z Aigíny, s. Eusthenův, čestný občan Delf§ 265
Tímomachos z Byzantia, malíř§ 46
Tímón z Athén zvaný Mísanthrópos§ 320
Tímón z Fleiúntu, zakladatel skepticismu§ 365, 320, 315, 300, 230
Tímón z Fthíótských Théb, předák§ 197
Tímón§ 1. seleuk. hiparch, 242; 2. seleuk. satrapa Lýdie, 190
Tímónítis, západ. část Paflagonie, jméno od pevnosti nezn. polohy Tímónion§ 73
Tímosthenés z Athén§ arch. 478
Tímosthenés z Karystu§ 1. proxenos, s. Démofanův, 306; 2. vn. no. 1, 306, 229
Tímosthenés, nauarchos Ptolemaia II.§ 270
Tímotheos z Mílétu, básník§ 450, 360
Tímotheos z Athén§ 1. sochař, 353; 2. vojevůdce, syn Konónův, 411, 378, 375 - 373, 368, 365, 363, 360 - 357, 355
Tímotheos z Hérákleie Pontské, tyrannos, syn Klearchův§ 364, 353, 338
Tímotheos z Méséné (Charax), syn Hyspaosinův, vojevůdce§ 124
Tímotheos z Dýmy, s. Níkiův, reformní zákonodárce§ 115
Tímotheos z Trall§ 128 (Ol.)
Tímotheos z Idúmaie, sok Iúdy Makkabajského§ 164
Tímotheos, seleukovský vojevůdce§ 165, 164
Tímotheos, vyslanec Ptolemaia VI.§ 170
Tímotheos, vyslanec Orofernův§ 158
Tímotheos, osobní chirurg Mithridáta Eupatora§ 67
Tímotheos z Lyster v Lykáonii, křesťan dopisující si s Paulem Tarským§ 301+
Tímotheos, s. sv. Pudenta, b. Nováta§ 64+
Tímotheos I., patriarcha v Alexandreji§ 338+, 378+
Tímoxeinos ze Skióny, strat.§ 480
Tímoxena, manž. Plútarchova§ 122+
Tímoxenos, seleukovský bibliofylax v Sardech§ 253
Tímoxenos z Acháje, strat.§ 225 - 223, 221, 218 - 217
Tímúchos z Athén§ arch. 191 (?)
Timur, m. v Kilikii polohy neznámé, též pohoří, možná ass. jméno pro Antitauros?§ 834
Timúr Lenk§ viz Hunové
Tincomarus (dř. Tincommius), vládce kelt. Atrebatů§ 54
Tinéius Pontikos Bésaieus z Athén§ arch. 168+
Q. Tinéius Cléméns§ cos. ord. 195+
Q. Tinéius Rúfus§ 1. cos. suff. 127+, legát 132+, 135+; 2. cos. ord. 182+
Q. Tinéius Sacerdós Cléméns§ cos. ord. 158+
Q. Tinéius Sacerdós§ cos. suff. 193+, cos. ord. 219+
Ting/Ding, matka císaře Aje§ 7
Ting-ling/Dingling, nomádi v Džungarii, čín. Čun-ka-er, východ Kazachstánu, sev. část dn. Sin-ťiangu a západu Mongolska (od asi mong. dzün gar, "levá ruka"); dlouho pod nadvládou Hunnů, smíšeni s Qirğizy a snad předkové Ujghurů§ 2500, 74-, 172+
Ting-wang, čín. císař, v pinyin Ding-wang§ 607, 606, 586
Tingé, Tingi, řec. Tingis, m. v Mauretánii Tingitské, dn. Tandža v MA, mezinárodně Tanger; pro hellénský svět tu byl hrob libyjského krále Antaia, kterého zahubil Héráklés§ 1573, 500, 81, 39, 25-, 42+, 298+
Tingentera, m. v Baetice, zřejmě jiné jm. pro osadu Iúlia Ioza n. Iúlia Tráducta, dn. Algeciras§ 25-, 45+
Tinib-Dulum z Ebly, d. Irkab-Damua§ 2500
Tinurtium, osada na území Haeduů, dn. Tournus§ 197+
Tios, Tion, starší Tieion, lat. Tium, Teium, m. v Paflagonii, dn. Filyos v TR vých. od Hisarönü§ 289, 281, 283, 277, 241, 186, 184, 181, 180, 70
Tipas z Maidie, thrác. dyn.§ 118
Tipasa, m. v Numidii, dn. Tibáza v DZ§ 372+
Tiptakzi z Kaššû, dyn.§ 1742
Tir, arm. bůh vzdělanosti a gramotnosti, přirovnávaný k Apollónovi§ 131+
Tiraios, jméno dynastů v Charakéně (srov. s elymájským Tigraiem ze Sús):§
Tiraios I. Euergetés§ 121
Tiraios II. Sótér Euergetés§ 121
Tírán, o.§ viz al-Aqaba
Tirawa, nezn. lokalita v centrální (?) Anatolii§ 1460
Tirgataó z Maiótie, zrazená manž. Hekataia Sindského§ 393, 389
Tirhut, administrativní distrikt na severu spolkového státu Bihár, viz Videha
Tíribázos z Persie, satrapa Armenie a Iónie, nauarchos§ 392, 391, 388 - 385
Tíridátés I.§ = Arsakés II.
Tíridátés II.§ = Arsakés XVII.
C. Iúlius Tíridátés, syn Arsaka XVII.§ 25
Tíridátés I. Arsakovský, b. Vologasa I, k. v Armenii§ 51+, 53 až 55+, 58+, 60 až 63+, 66+, 75+, 91+, 114+
Tíridátés z Armenie, odbojný satrapa§ 169+
Tíridátés II., k. Armenie, s. Chosroa I. Arsakovského§ 215+, 216+, 217+, 252+
Tíridátés III., k. Armenie, s. Chosroa II., armenského Arsakovce, o. Salomy, manž. Reva II. Ibérského, a dědice trůnu Chosroa III., syna s Ašchenou Alánskou§ 217+, 252+, 284+, 287+, 295+, 301+, 312+, 330+
Tíridátés IV. (hypothet.)§ 287+
Tíridátés, Trdat, k. Ibérů v letech 394-406, s. Reva II., b. Sauromaka II., vn. Meribana III.§ 361+
Tiriqan, Tirigan, Tiriga, k. Gutiů§ 2255, 2119
Tíristasis§ viz Teiristasis
Tirit z Armenie, zamilovaný velmož§ 368+
Tirizis akrá, mys v Thrákii, řec. též Kalé akrá, dn. Kaliakra v BG§ 292, 179-, 12+
Tirsá, Thirsá, bibl. řec. Tharsa, dn. Tell al-Far'á u Náblusu, sídel. m. království Israél§ 933, 912, 888, 887, 879, 746
Tíryns, m. v Argolidě (gen. Tírynthu)§ 1640, 1400, 1350, 1311, 1300, 1266, 1230, 1201, 1100, 494, 491, 479, 468
Tisaion, hora v thess. Magnésii využívaná pro telegrafní službu, dn. Badzochia§ 210, 208, 86
Tís- viz též Teis-
Tísamené§ viz Pissamené
Tísamenos, Teisamenos, s. Oresta a Hermiony, k. v Mykénách§ 1184, 1170, 1104, 1103
Tísamenos z Lakedaimonu, věštec na straně kinadonovců§ 397
Tísandros z Athén§ arch. 414
Tísarchos n. Peisarchos ze Syrákús, vůdce oligarchů§ 317
Tisatal, ass. šejch§ 2400
Tisbinki, Tišbinki z Kuššaru, dyn.§ 2292
Tisethor, d. Chekeretnebteje, vn. Isesiho§ 2414
Tisia, Tissus, Pathissos, ř. v západní Sarmatii, přítok Istru, dn. Tisza, Theiß, Tisa v H§ 10-, 358+
Tisia (sg.), m. v Bruttiu nezn. polohy, snad jinak doloženo jako Isiai/Isiae§ 211, 88
Tisidium, Thisidió/Thisika, opevněná lokalita v Numidii, dn. snad ves Grich el-Oued v TN§ 108
Tisiénus Gallus, legát L. Antónia a Sex. Pompeia§ 36
Tísifonos z Fer, tyrannos§ 358, 353
Tísippos z Aitólie, prořímský kolaborant§ 168, 167
Tísikratés z Krotónu§ 496, 492 (2 x Ol.)
Tísikratés, Teisikratés, lat. Tísicratés, sochař§ 121
tisk§ viz papír
Tissa z Táprobany, k. na Ceylonu/Lanká, který přijal buddhismus, domácím jménem Dévanampijatissa; Tissa, tj. přítel bohů§ 245
Tissafernés z Persie, satrapa Iónie§ 423, 414 - 409, 407, 404, 401 - 399, 397 - 394
Tissus§ viz Tisia
Tisucis§ viz Susacis
tiš'a be-av, tiš'a be'av, "9. avu", černý den židovských dějin§ 587
Tišari n. Tišatal, Tiš-adal z Urkiše, dyn.§ 2191
Tišari/Tišatal z Ninua, dyn. 2191, 2039
Tišari/Tišatal z Karcharu, dyn.§ 2191
Tišbí, m. východně od Jordánu v Gil'adu, dn. ruiny§ 876
Tište-Damu z Ebly, d. Irkab-Damua§ 2500
Títánomachiá, epos§ 700
Títánus, dn. Mt. Titano, h. u Rimini§ 301+
Tithorea§ viz Neón ve Fókidě
Tithové/Titthové, keltibérský národ§ 153, 151, 146, 143
Tithraustés z Persie§ 1. 470, 468, syn Xerxa I.; 2. 395, 394, 392, chíliarchos a satrapa Lýdie
Titi, manž. Ramessea III.§ 1198
Titi, manž. Ramessea X.§ 1121
Titiános§ viz Maés
Titiés, jméno původní římské tribue, sabínského původu, snad původně etruský klan v Římě§ 753, 578
C. Titínius z Minturn, vypočítavý ženich§ 100
P. Titínius Menas, přivedl do Říma holiče§ 300
M. Titínius, armádní velitel§ 104
M. Titínius Curvus§ praet. 179, 175, 171
C. Titínius zv. Gadaios, bandita§ 104
Titínius§ 1. nejstarší známý autor togáty, celé jméno neznáme, 150; 2. centurió, 42
C. Titius§ 1. praef. cohortis, 133; 2. Dolabellův tribun n. legát, 43
C. Titius n. Titínius, rebel§ 89
L. Titius, proskribován 43, o. M. Titia§ 40, 35
M. Titius, s. L. Titia, antoniovec§ 40, 35, 32, cos. suff. 31, 31, 10
P. Titius§ tr. pleb. 43
Sex. Titius, tr. pl.§ 99
M. Titius Lústricus Bruttiánus§ cos. suff. 108+
L. Titius Plautius Aquilínus§ cos. ord. 162+
Titius Sabínus, oběť udavačů§ 28+
Titormos z Aitólie, athlétés a jedlík§ 532
Tittiš z Chattuše, s. Ammunův§ 1530
M. Tittius Frúgí§ cos. suff. 80+
Tittové, keltiberský kmen§ 195
Titucius Roburrus, praef. Urbí§ 260+
titul, občanské tituly, oslovení, prvním stálým označením váženosti občana se koncem republiky stalo vir clárisssimus/nejjasnější, slovutný muž. Za císaře L. Septimia Sevéra se stalo oficiálním titulem a bylo používáno členy celé rodiny. Byl to spolu s comes zárodek pozdějších titulů šlechtických, např. comte, conte, srov. pod princeps. Mluvit o sobě jako o pánu a bohu/dominus et deus první vyžadoval Domitiánus, Diocletiánus oslovení uzákonil. V korespondenci oslovoval Plinius Secundus Tráiána domine, "pane". Od roku 339 si dávali císaři přede jméno nikoli Imperator Caesar, ale Dominus noster, D. N./"náš pán", srov. rok 753. Více viz pod princeps. Tvůrci systému titulatur však zjevně byli Egypťané. Orientální titulatury panovnické jsou ovšem velenabubřelé. Tak assyrští králové (vlastně bychom měli říkat "císaři") o sobě říkali, že jsou "šarru dannu, šar kiššati, šar Aššur, šar kibrát erbettim/král mocný, všehomíra, Aššuru, všech čtyř světových stran" a kromě jiného si podrobili vše "ultu tâmti eliníti ša šalam šamši adi tâmtim šaplíti ša sít šamši/od horního moře na západu slunce po dolní moře východu slunce", tedy moderně od Středomoří po Perský záliv.
Q. Titurius Sabínus, Caesarův legát v Galliích§ 56 - 54
Titus, cís.§ = T. Flávius
Titus, Titos, biskup v Býzantiu§ 276+
Titos, lat. Titus, biskup v Bostře§ 378+
Tityros§ viz Satyros
Tiu§ 1. dolnoegypt. dynasta, 3500; 2. viz Džet
Tiwa, Ti-wa, a.chaki, st. Ti-me, Tiwe, m. na severu Sumeru polohy neznámé§ 2292, 2096
Tiwat, Tiwad, nom. Tiwaz, luw. sluneční kult§ viz Tyrimnos
Tizkar, Tizgar z Kiše, k.§ 3200
Tjaihepimu z Egypta§ viz Čajhepimu
Tje-, Tje-§ eg. jména v angl. přepisu, viz pod Ča-, Če-
Tjönči z Pekče, k§ 285+
Tlacopan, aztecké m.§ 1800
Tlawa§ viz Tlós
Tlaxcaltekové, národ v Mexiku, spojenci Španělů§ 500, 200
Tlaxihualtepetl, Velká pyramida cholulsk᧠200
Tlépolemos z Makedonie§ 1. s. Pýthofanův, 330, 325, 323, 319, 317, 316, satrapa Karmánie; 2. 203, 201, 197, 196, ptolemajovský vojevůdce
Tlépolemos z Athén§ arch. 463
Tlépolemos z Argu, oikistés rhodských měst, srov. Althaimenés z Argu§ 408
Tlépolemos z Kibyry v Pamfýlii, Cornélius Tlepolemus, b. Hierónův, malíř§ 70
Tlépolemos z Lykie§ 256 (Ol.)
Tlépolemos, k. na Rhodu, s. Hérákleův§ 1100
Tlépolemos, diplomat Antiocha IV.§ 170
Tlesiás z Athén§ arch. 681
Tlésón, att. hrnčíř§ 500
Tlós, m. v Lykii, luw./chetit. asi Tlawa, Talawa, Dalawa, dn. Kale v TR§ 1460, 255, 167, 150
tloušťka, obesita, tlustý člověk, rekordní§ viz pod kuchyně/masožravost
tlumočení, tlumočník§ viz pod překlady
Tmólos§ viz Sardeis
Tobiadé/Tobiovci, filhellénský židovský kněžský rod§ 445, 309, 173, 168
Tóbiás, hebr. Tówia/Tóbijáhú, Tówijáhú z Hierosolym, "Jahwe je dobrý"§ 1. 309, 246, o. Jóséfův; 2. 182, o. Hyrkánův
Tóbiás, v korespondenci pap. Túbiás z Tyru v Transjordání, totožný s předcházejícím no. 1?§ 259
toga, římský oděv§ viz móda
togáta, totiž fábula, národní římské divadlo, hra s římskými náměty (oproti palliátě s hellénskými)§ 150
Togidubnus§ viz Cogidubnus
Togodumnus, kn. brit. Catuvellaunů§ 54, 39+, 42+, 43+
Tocharové, Thogarií, čín. Jüe-č'/Yuezhi, Žou-č'/Rouzhi, íránská polokočovná skupina v Baktrii a Paraitakéně, kam migrovala z Tárímu a Číny§ 210, 200, 177, 170, 165, 160, 145, 140, 139, 130, 124, 123, 120, 95, 85, 55-, 57+, 85+, 356+
Čín. Ta Jüe-č’ (pinyin Yuezhi, Da Yuezhi, snad „Velcí Měsíční lidé“), Hellény zahrnováni pod Skythy (za Iaxartem), a Siao Jüe-č'/Xiao Y., "Malí J.", žijící po hunských útocích na území dn. provincie Čching-chaj v okolí jezera Koko-nor a v dn. provincii Jün-nan. V hellénismu označováni jako Arsové, Asiové nebo Asiánové (čili řec. „Asiaté“; též Iatioi) nebo Pasiánové (srov. s Tapury), sanskrit. Tuchára, Tušára, Tuchárestán.
Velcí Jüe-č´/Měsíční lidé neboli Tocharové, byl snad kolektivní název pro ethnicky pestrou směs nomádů, srov. pod Hunové. Podle opačné theorie patří Tocharové do skupiny turkotatarských Jüe-č'/Kušánů, srov. tam.
Sídlili v oblasti mezi Tun-chuangem/Dunhuang a horami Čchi-lien/Qilian (asi Ťan-šan). Číňané v Tocharech poražených 176 - 174 Hunem Mo-tunem/Mao-tunem vytlačeným do Sogdiány neúspěšně hledali spojence proti Hunům, srov. tam (císař Wu). Tochary, kteří zůstali na čínském území, nazývali Číňané Tu-chu-luo/Duhuluo, jinak Malí Jüe-č'.
Geógraf Ptolemaios označuje v dn. provincii Kan-su jméno Thangúroi, severně od Himalájí/Imaios Takoriaioi a v okolí Issyk-kulu Taguúraioi (Pompeius Trogus/Iustinus: Thogarií); myslel tím zřejmě Malé Tochary.
Tochaři zřejmě přišli do Vnitřní Asie v rámci indoevropské migrační vlny kolem roku 2000 a dorazili až do středočínské provincie Kan-su/Gansu a Šan-si/Shanxi (nebo naopak byli domácí a odtud šli na západ do Sin-ťiangu/Xinjiang? Srov. neolitickou kulturu Čchi-ťia/Qijia v Kan-su). Proslavili se dálkovým obchodem, byli též obávanými válečníky, srov. Kušány, jeden jejich kmen. Již v polovině 7. století př. n. l. byli hlavními dodavateli nefritu do Číny Tocharové. Nefrit z hrobů vládců dynastie Šang (1766 – 1122) pochází z Chotanu v Sin-ťiangu, tedy z tocharských území.
Nejstarší zmínka o Jüe-č' je z doby vlády šanžského císaře Tchanga. Šangům, Čouům a Čchinům platili tribut koňmi, jejich sláva v Číně: císařským armádám dodávali koně ještě ve třetím století př. n. l. v éře hunských válek, které všechny Tochaři prohráli, a po většinu časů zůstávali císařskými spojenci.
Kolem roku 140 začali Tocharové tísnit hellénské dynasty Baktrie (Ta Jüan/Da Yuan) a po jejich porážce kolem roku 130 zde založili pentarchii, volnou vojenskou konfederaci pěti států-knížectví, v níž určitý čas zřejmě ve svých stratégiích vládci ještě buddhističtí Hellénové; viz pod Baktrie. Kolem roku 55 se jednoho z nich zmocnil náčelník turkotatarských (?) Kušánů, kteří s Tochary/Jüe-č´ přišli z Tárímu do Baktrie, a postupně si podrobil další čtyři ostatní tocharská knížectví ovládající zemi, odkud před nimi migrovali Indosakové přes Hindúkuš na jih do Pákistánu a později do Rádžasthánu, viz pod Sakové.
Podle jiného výkladu byli tocharští Kušáni jedním z pěti členů tocharské konfederace, pentarchie, viz výčet v indexu s. v. Baktrie, a jejich jméno se pak v indickém prostředí přeneslo na všechny Tochary/Jüe-č'. Za potomky indických Tocharů bývají pokládáni Gurdžarové n. Gudždžárové, pastevci žijící v dn. PAK a IND; jméno spolkového státu Gudžarát má pocházet od nich. O jazyku Kušánů/eteotocharštině viz s. v. Kušáni.
Číňané však o Kušánech psali, že jsou šikovnými jezdci a střelci z luku za jízdy, kůže lidí Velkých Jüe-č´ že je narudle bílá, že byli vysokými blonďáky s modrýma očima a jejich řemeslnické výrobky že prý byli vyšší kvality než zboží indické.
Jejich domy prý připomínaly architekturu říše Ta-čchin, římské. Ti z Tocharů, kteří migrovali až do Indie, jsou zde známi jako Kušánové, jejichž dynastie ovládala severozápad dnešní Indie a celý Pákistán s částí Afghánistánu a Střední Asie do c. 240 n. l.
Podobu „Tocharů“ uchovávají tzv. tárímské mumie ze Sin-ťiangu z doby mezi c. 1800 př. n. l. až asi 200-300 n. l., které byly Číňany nalézány při stavebních pracích po roce 1970 (munie "kráska z Siao-che/Xiaohe" neboli "Marlene Dietrichová pouště"; "kráska z Lou-lan"). Podle výbavy hrobů podobné skythským kurganům z altajského Pazyryku se usuzuje na intensivní kontakty. Tochaři kromě toho patřili mezi první velké konsumenty konopí.
Jejich jazyk trval zhruba do doby kolem 1000 n. l., kdy byli asimilováni převažující turkickou populací a podle toho se změnily i zachované lidské ostatky. Tocharština patří mezi vymřelé indoevropské jazyky, její objev patří teprve do minulého století. Staroturecké texty nazývají Tochary jménem TWGHRY, mezinárodně užívaná podoba pochází z hellénského označení Tocharoi (írán. tu-, velký, „Velcí Garaové“).
Jejich kmenovým územím byla Tárímská pánev s pouští Takla-makan ve východočínském Sin-ťiangu, Ujgurská autonomní oblast (= Nová území, angl. zkratka XUAR). Tocharština měla dva dialekty, turfánský či východní (dialekt A) a kušský/Kuqa, Kchu-čche či západní (dialekt B). Tochaři propagovali buddhismus a mimo jiné i jejich prostřednictvím se dostal z Indie do Číny.
Dnešní obyvatelé čínského Turkestánu Ujguři, turkický mix zřejmě se všemi "kavkazskými" plemeny regionu, jsou ovšem mohamedány. Podle jedné spekulace mohou být potomky indických Tocharů Gurdžarové, Gudždžarové, lid zemědělský a pastevecký na západu IND a v pákistánském Paňdžábu. Jejich jazykem je gudžarí, jsou různých vyznání a zřejmě odtud pochází jméno dnešního indického spolkového státu Gudžarát.
Se změnou klimatu, změnou toků řek, jejich vysušením a se zánikem podzemních zavodňovacích systémů "qanát" se změnil ráz krajiny. Lou-lan byl opuštěn kolem roku 330 n. l. Ruský zeměpisec a objevitel gen. Nikolaj Michajlovič Prževalskij na své čtvrté cestě Vnitřní Asií roku 1885 narazil v létě na březích řeky Chotan v Tárímské pánvi poblíž dnes půlmilionového Aksu na nápis na stromě zanechaný tu některým z cestujících v obchodních karavanách (generál neuvedl, v jaké řeči): "Kdo tudy cestuje v létě poprvé, neví, co dělá. Udělá-li to podruhé, je to pitomec. Udělá-li to ale potřetí, musíme ho nazvat kacířem a prasetem." ("Z Kjachty k pramenům Žluté řeky", Sankt-Petěrburg 1888, z ruštiny přeloženo a komentováno Svenem Hedinem, Lipsko 1922).
toiletty§ viz lázeňství
Tój, Tó'ú z Hamátu (hebr.), dyn., luw. asi Tajtaš, viz tam§ 990, 950
Tojo n. Ijo, ka jap. státu Jamatai§ 238+
Tokio, hl. m. novodobého Japonska§ 500
Tolbiacum, osada na ubijském území, dn. Zülpich v NRW§ 70+
Tolénus, ř. v Latiu, dn. Turano§ 90
tolerance/intolerance, nábožensk᧠196, 187
Obecně pro hellénské a římské polytheistické dějiny platí, že nezcizovali a neničili cizí chrámy a kultovní předměty s cílem protivníka deklasovat a zbavovat ho jeho víry. Helléni i Římané byli cizím kultům přes počáteční nedůvěru snášenliví (srov. thrácké kulty v Athénách, obecně orientální v hellénismu a jejich pronikání na západ římské říše).
Jistou výjimkou je „opilecké“ vypálení Persepole roku 331 ze msty za perské vypálení Athén sto padesát let předtím. Většina achaimenovských vládců přitom prokazovala národům náboženskou toleranci.
Vykrádání chrámových pokladů mezi sebou Helléni klasické éry nepraktikovali, v dobách nouze však sáhli na poklady orientálních nehellénských bohů tři ze Seleukovců a na hellénské Římané, nejvíce Sulla za občanské války a ve válce s Mithridátem. Chrámové asyly v hellénismu vykrádali anatolští a jim podobní piráti.
Náboženskou snášenlivostí z pozdějších národů vynikli snad pouze turkičtí Chazaři, viz pod Hunové, kteří z části od černomořských Židů přijali Mojžíšovo náboženství, praktikovali však také islám a křesťanství a v Povolží v zemi mezi Krymem a Aralem narazili na zoroastriány, náboženství Achaimenovců a Novoperšanů, kulty germánské, slovanské a finské; jejich původním zaměřením byl šamanský animismus.
Tolerium, m. v Latiu, dn. Valmontone§ 488
Tolétum na Tagu, sídel. město ibér. Carpetánů, žijících na území dn. Kastílie a Estremadury; maur. Tolaitola, dn. Toledo§ 193, 185, 181, 179
Tolistobogiové, Tolistobógiové i Tolistoboiové, Tolistoagiové, Tolostoagiové, nejzápadnější kelt. kmen v anatolské Galatii, pův. snad z jižní Gallie§ 277 - 275, 246, 241, 197, 189, 166, 73, 64, 58, 51
Tollense, ř. v Mecklenburgu§ 1250
Tolmidés z Athén, strat.§ 457 - 455, 453, 447
Tosiopové, Tosiopí, kelt. nárůdek v Galatii§ 276
Tolósa, sídel. m. Tektosagů, dn. Toulouse; srov. pod Volkové a Tektosagové [o nakradaném pokladu praví zřejmě přehnaný údaj, že měl Tektosagům do jejich sídel přinést mor a že ho tedy ukryly do jezera u Tolósy. Když ho Q. Servilius Caepio o nejméně 150 let později vyzdvihnul, byl mu také osudový - mělo to prý být na 110 tisíc liber stříbra a 15 tisíc liber zlata, tzn. na 55, resp. 7,5 tun; srov. pod zlato]§ 277, 106, 105-, 69+, 70+, 337+
Toltekové, národ v Mexiku§ 1800, 500
Tolumnius§ viz Lars Tolumnius
Tombos, archeolog. lokalita u Kermy u třetího kataraktu, dn. v SDN§ 1512
Tomis či Tomoi (sg. či pl., do Tomidy, nebo do Tom, lat. Tomí), m. v Thrákii, později v Dolní Moesii, dn. Constanţa v Rumunsku (srov. pod Sulmó); na místě Tomidy prý Médea zavraždila a rozsekala svého bratra Absyrta, odtud název m. (řec. tomé od tomó, „řez“)§ 675, 280, 72, 60, 43, 10-, 8+, 17+, 44+, 87+, 102+, 269+, 386+
Tomislavgrad§ viz Delminium
Tomyris n. Tamyris ze Sakastánu, k. Skythů, gen. Tomyrie, zřejmě Tahm-rajiš§ 530
Tonga, polynéské souostroví a stát§ před 6000, 4000
Tongmjong wang, kor. Dongmyeong, rod. jménem Čumong/Jumong, k. korejského státu Kogurjo§ 37
Tong Pujo, kor. Dongbuyeo, království, "Východní P."§ 57
Tondzos, Tonzos, Tonoseia, ř. v Thrákii, dn. Tundža v BG§ 342, 324+
tónsúra, u křesťanů§ 391+
toparchie, toparchos, "vláda/vládce nad určitým místem", knížectví, úděl§ 145, 84, 4
Topazos, o. Rudého m. při africkém pobřeží, odtud jméno pro kámen topaz, topas, dn. snad o. Zabardžad (ET)§ 270
Topsios z Alexandreie, zápasník, b. Diónův§ 57
Tóra§ viz Septuáginta
Toramana, vůdce Hunů-Hefthalitů§ 375+
Torbolétové§ Turbolétové
Toretové, maiótský národ skythský§ 393
toreutika§ viz s. v. sochaři
Torgion§ viz Gorgion, Gorgonion
Toriaion§ viz Tyriaion
Torikos§ viz Pagrai
Torino, Turín§ viz Tauriskové
Torónaios (?), Hellén, bab. Imanáj/Jamanáj Tu-ru-nu-us, Turunus (??), dvořan Hyspaosinův§ 124
Toróné, m. na Síthónii na Chalkidice (na mincích Teróné)§ 750, 710, 480, 424 - 422, 380, 365, 348, 169
Torrhébiá, kár. músa§ viz s. v. Kários
Tortora, novodobé m. v provincii Cosenza poblíž staré Blandy, srov. tam; zde poprvé v Evropě pěstovány citrusy asi Židy usazenými zde po roce 70+§ 545
Torymmás z Thessalie, též Torymbás§ 460 (Ol.)
Toskána§ viz Etrúrie
Totila, k. Ostrogótů§ 753
Totoés z Théb, s. Zmanreův, kněz§ 106
Tou/Dou z Čching-che/Dou z Qinghe, jako císařovna Wenova Siao-wen/Xiaowen§ 180, 141
Tou Čang z Čchu, vojevůdce§ 658
Tou Kou-wu-tchuej/Dou Gouwutui z Čchu, ministr§ 637
Tou Kou-wu-tchu/Dou Gouwutu z Čchu, ministr§ 666
Tou Ku, generál Ming-tiho§ 57+
Tou-lou-čchua/Doulouchu, šan-jü Hunů, trůnním jménem Chu-lan-žuo-š'-ču-ťiu/Hulanruoshizhujiu§ 140+
Tou-man§ viz Tchou-man
Tou Miang/Dou Miang, císařovna Chuanova, d. Tou Wua§ 168+
Tou Sien/Dou Xian, chansko-císařský dvořan§ 88+
Tou Ťiao/Dou Jiao z Čchu, povstalec, s. C'-liangův§ 605
Tou Wu/Dou Wu, konfuciánský učitel, o. císařovny Tou Miang§ 168+
Toulon, řec. Telónion, lat. Teló Martius§ 600
Toutobodiakové, Toutobodiací, Teutobodiací, kelt. nárůdek v Galatii§ 276
Toxandria, kraj na dolním Rýnu, dříve území Eburónů, základna rodící se merovejské moci§ 358+
Toxandrové, kelt. lid v Belgice, dř. asi Eburónové§ viz tam
Toxotius, celé jméno neznáme, senátor, manž. Iúnie Fadilly§ 236+