CCAA§ viz Ára Ubiórum
Cchaj/Cai, stát v Číně§ 771, 720, 719, 714, 698, 685, 655, 633, 447
Cchaj Lun/Cai Lun, císař. eunuch, popsal první výrobu papíru§ 105+
Cchaj-sang, mí bitvy§ 652
Cchang-tching/Cangting, mí v dn. prov. Šan-tung§ 189+
Cchao/Cao, stát a m. v Číně§ 771, 656, 655, 645, 643, 633, 621, 612, 598, 487
Cchao/Cao§ 1. císařská souložnice, m. Liou Feje, 195; 2. císařská souložnice, 7
Cchao Cchao/Cao Cao, velmož na chanském dvoru, vojevůdce, literát§ 184+, 188+, 216+, 220+, 229+, 263+
Cchao Chuang n. Chuan/Cao Huan, jako wejský císař Jüan-ti/Yuandi§ 254+, 263+
Cchao Fang, pravn. Cchaa Cchaa, jako wejský vládce Šao-ti/Shaodi, jako sesazený princ Čchi/Qi§ 226+, 249+, 254+
Cchao Kuej/Cao Gui z Lu, vojevůdce§ 685
Cchao Mao/Cao Mao, jako císař wejský Kao-kuej-siang Kung/Gaoguixiang Gong
Cchao Pchi/Cao Pi, s. Cchaa Cchaa, jako Wen-ti první z dynastie Wej§ 216+, 220+, 226+, 229+
Cchao Šuang, wejský generál a regent§ 226+, 249+
Cchao Ťie/Cao Jie, d. Cchaa Cchaa, palácová milostnice a císařovna§ 220+
Cchao Žuej/Cao Rui, s. Cchaa Pchiho, císař wejský pod jménem Ming-ti/Mingdi§ 226+, 254+
Cchen-ťia-wan, Cejiawan, archeol. lokalita v pánvi Ni-che-wan na severu Číny§ pravěk (1)
Cch'-fu/Cifu ze Sungu§ viz Siang ze Sungu
Cch'-šan/Cishan§ viz kultura
Cchuej Ču/Cui Zhu z Čchi, dvořan§ 599
Ciabrus, Cibrus, ř. v Moesii§ 29
ciao, novodobý pozdrav§ viz pod otroci
Cibalae, též Cibalis (sg.), m. v Horní Pannonii, Colónia Aurélia C., dn. Vinkovci v Slavonii v HR§ 223+, 314+, 316+, 364+
Cibernodúnum§ viz Colónia Ulpia Tráiána/CUT
C. Ciceréius, praet.§ 173
Ciceró§ viz Tullius
cihelna, pro Řím§ 121+
Cikáni§ viz Romové
Cilnií, Cilniové, etr. klan§ 301
C. Cilnius Maecénás, manž. Terentie, řím. velmož etr. rodu, štědrý podporovatel prorežimně angažovaných mús; odtud moderní „mecenáš“§ 70, 55, 42, 38, 37, 31, 29, 21, 16, 8-, 1+
C. Cilnius Proculus§ 1. cos. suff. 87+; 2. cos. suff. 100+
Ciminský les, pohoří a jezero, Ciminius saltus, móns, lacus, Ciminia silva, kraj v jižní Etrurii, dříve Montagna di Viterbo, dnes opět Monte Cimino; řec. o jezeru Kiminiá limné, dříve Lago di Ronciglione, dnes opět Lago di Cimino/Vico§ 310
Cincibilis, kníže nórických Keltů, asi bratr Catmelův§ 178, 170
L. Cincius Alimentus, praet., historik§ 218, 210, 208
M. Cincius Alimentus, tr. pl., prosadil zákon o zákazu přijímání odměn a darů za obhajobu u soudu, lex Cincia§ 204
Cingetoríx, 1. kníže Tréverů, tchán povstalce Indutiomára, 56, 54, 53 (gen. Cingetoríga); 2. kníže Cantů, 54
Cingonius Varró, cos. design.§ 68+
Cinithiové, Cinithí, berberský nárůdek při Syrtě na sz. LAR§ 17+
Cippora, Zippora, d. Jitra Madiánského, manž. Móšeova§ 1448
Circéí, m. v Latiu§ 529, 489, 393, 364,198, 36
Circésium, řec. Kirkésion, syr. Qarqísijá, m. na soutoku Chábúru/řec. Asbórás s Eufrátem, dn. Abú Seraj/Bsejra, al-Busajra v SYR§ 244+, 363+
Místo opevnil hradbami a věžemi Diocletiánus a Iústíniánus.
circumcelliónés, "obcházející chudé příbytky n. sklady", fanatičtí křesť. bandité§ 311+, 314+, 325+, 344+, 372+ a viz pod křesťanství
circus agónális§ viz pod stadium Domitiání
circus alexandrínus§ viz pod stadium Domitiání
circus Fláminií (-nius), v Římě, v němž byly slaveny např. plebejské hry§ 221, 167, 138, 2-
circus Flórae, kde se konaly dostihové závody o flóráliích, později přeneseny do c. máxima (dn. Piazza Barberini?)§ není v CSD
circus Máxentius§ 306+
circus Váticánus, též c. Gáí et Nerónis, na západním břehu ve čtvrti móns Váticánus, která byla za principátu známa nezdravým, vlhkým životním prostředím a špatným vínem. Nad circem stojí chrám sv. Petra, ústřední budova Vatikánského státu§ 38+
circus variánus§ 218+
circus máximus, dostihové závodiště, hippodromos, v Římě, které v údolí mezi Aventínem a Palatínem vymezil král L. Tarquinius Priscus, sloužilo i jako aréna pro skupinové gladiátorské zápasy, štvanice§ 616, 598, 493, 330, 295, 197, 191, 146, 81, 27-, 12+, 17+, 36+, 38+, 64+, 66+, 68+, 103+, 218+, 222+, 357+
Po Augustově úpravě se do jeho hledišť vešlo na šedesát tisíc diváků (podle jiného, populárnějšího odhadu na 150 až 250 tisíc = cca čtvrtina obyvatel Říma; což by byl rekord překonávající Masarykův stadion v Praze na Strahově). Byl šest set metrů dlouhý a sto dvacet či sto padesát široký (viz srovnání s druhým největším cirkem u roku 218+). Císař Claudius ho vyzdobil mramorem a zlacením a senátorům dal oddělená sedadla. Trajánova úprava umožnila ještě větší návštěvnost; cirky patřily k nejoblíbenějším shromažďovacím místům Římanů (viz dostihy).
V novověku je prostor veřejným parkem, kde se pořádají velká shromáždění a rockové koncerty (v létě 2014 také Rolling Stones).
U Tiberu dal Domitiánus vykopat nádrž, obestavět ji sedadly a pořádal tam naumachie, námořní bitvy (ostatně v podstatě jediná činnost římského námořnictva do konce starověku). Později bylo jejího kamene použito k dobudování circu maximu, když po obou stranách vyhořel. Za Kónstantína I. byly ve Městě cirky dva; druhý stavěl jeho soupeř a poslední ze stavitelů (srov. jeho Basiliku novu) Máxentius na Appiově cestě.
Hippodromy/cirky stavěli Římané po celé říši, dokonce na konci světa, v Británii. V Camulodúnu, městě Trinobantů, založil první římskou kolonií na ostrově a takto také „první britské hlavní město“ císař Claudius, Colónia Victricensis, dn. Colchester. Byl zde vykopán circus pro osm tisíc diváků, více než mělo město obyvatel. (od keltského jména bylo odvozeno jméno bájného Camelotu).
Ciris§ viz Keiris
Cirta, sídel. m. v Numidii, od foin. kirtha, "město", dn. Constantine/Qusantína n. Qusuntína v DZ§ 220, 203 - 201, 116, 112, 111, 108 - 106, 81, 47, 46, 42-, 80+, 100+, 138+, 189+, 309+
Za občanské války mezi Máxentiem a usurpátorem Alexandrem roku 310 n. l. vyvrácena, obnovena a přejmenována za Cónstantína I. na Cónstantínu o tři roky později.
císař, císaři, od Caesar, caesar, per. késar, germ. keisar (možná to je nejstarší výpůjčka v germ. jazycích z latiny), dobově podle titulu vládců dávajících se provolávat obvykle armádou a potvrzovat sekundárně senátem, jen vzácně volit, prínceps (první ze senátorů hlasující, odtud později slovo princ), od toho období principátu (viz hlavně tam), od Diocletiána dominát. Zřejmě od jeho vlády se panovníci oslovovali "jasnosti"/serénitás, řec. galénotés (od galéné, klid, cf. lat. tránquillitás).
K oficiální císařské-augustovské titulatuře patřila slova na začátku jména Imperátor Caesar, na konci jména Augustus, nápisně IMP. CAES... AVG. Imperátor byl člověk vybavený senátem nejvyšší velitelskou pravomocí a kterého vojáci po vítězství tak provolali; ve východořímské říši toto slovo poprvé nepoužil císař Hérákleios v první polovině sedmého století a nahradil ho titulem basileus tón Rhómaión, král Římanů.
Neomezenou moc nad Středomořím poprvé uchopil Sulla, od něhož se opakování imperátorských aklamací počítalo, Caesar, pro něhož není epigrafických dokladů, jen literárních, ale sám v popisu svých gallských tažení nezmiňuje, že by byl legiemi imperátorem provolán. Augustus c. 40 používal jména Imperator Caesar Divi filius n. C. Iulius Caesar Imperator, ačkoli tomu zřejmě aklamace vojáků nepředcházela. Z principů byl první Tiberius, praktikoval Gaius, ale formuloval až Neró: „Dosud žádný vládce nevěděl, co si může dovolit.“ Teprve Otho však užíval označení Imp. jako praenomen. Caesarovo jméno se stalo součástí jména jako pseudogentilicium ve jménu Ti. Claudia a Nerona Claudia, kteří nepatřili k Iúliům. Vittelius byl jediný, který odmítal Caesarovo jméno ve své oficiální titulatuře a ustoupil až ke konci sví krátké vlády, a to z pověrčivosti (na mincích nedoložitelné). Kombinace IMP(erator) CAES(ar)... AVG(ustus) napevno součástí jména principů až od Tráiána.
Přívlastek Augustus byl udělován senátem po provolání imperátorem vojáky. Od Commoda si vládci přidávali za Augusta ještě Pius Félíx/Zbožný a Šťastný, od Caracally navíc Invictus/Neporažený. Od konstantinovců se přidalo Semper Augustus n. Perpetuus Augustus.
Augustus odmítl oslovení domine/pane, poněvadž chtěl budit zdání života ve společenství občanů/prínceps cívium. Caligula se už tak dal oslovovat, Domitiánus to přímo vyžadoval. Další príncipové to nevyžadovali, ale dělo se to, především u provinciálů. Ražby Antónína Pia měly slůvko kýrios, doloženo i latinské dominus noster. Za Sevérovců v provinciích již běžné, třebaže Sevérus Alexander si to zakazoval. Za Diocletiána v Egyptě přechodně namísto kýrios slůvko despotés (obojí i dominus bylo označení pro vztah majitele a jeho otroka).
Císaři se obklopovali svými důvěrníky a propuštěnci (viz pod otroci), z přátel, příbuzných a odborníků sestavovali nezávaznou radu, cónsilium príncipis; comités Augustí/císařovi průvodci byli obdobou přátel/filoi hellénistických monarchů. Administrativu řídili kanceláře, které se později staly základem vládního ministerského systému: ab admissióne, dvorní kancelář organisující audience, od 4. století n. l. přijímali vyslance popř. s nimi sami vedli jednání, ab epistulís pro osobní korespondenci, á memoriá sestavující projevy a nařízení/édikty, á libellís o žádostech o stížnostech císaři, ab studiís, možná vědecký poradce (?? za Claudia), á cubiculó, palácový majordom, á cógnitiónibus, tajemník přes informace.
Koncem 4. století n. l. se palácová etiketa plně orientalisovala a císař přestal vládnout. Do posice nedotknutelného se ovšem dostal mnohem dříve. Je pozoruhodné, že v takové atmosféře odtržení „od lidu“ docházelo k tolika převratům.
Za dominátu byl panovník zákonem a trestány byly dokonce záměry a sny spadající pod crímen laesae máiestátis. Viz také pod prínceps.
Císařové zavedli placenou byrokracii. Do Marka Aurélia byly tři platové kategorie, stoický císař zavedl čtvrtou. Nejnižší úřednický plat byl 60 tisíc séstertiů ročně, sexágénárius, pak sto tisíc, centénárius, dvě stě tisíc, ducénárius, a od M. Aurélia tři sta tisíc, trecénárius. Za vysoké inflace ve 3. století n. l. stačil k přežití člověka jeden denár čili čtyři séstertie. Prostý úředník městský měl ročního příjmu v raném principátu 1.200 HS.
Vysoká byrokracie a vojáci měli za vrcholného principátu a za dominátu tak rozsáhlé soudní pravomoci, že se jim říkalo iúdicés, soudci. Císařská civilní byrokracie byla pokládána za službu, mílitia, úřady byly officia a úřednícíci vyšší a nižší officiálés. Museli být svobodného rodu a s odbornými zkouškami (srov. čínský konfuciánský model). Jejich seznamy se jmenovaly mátricula. Úředníci dostávali titul perfectissimus, často dědičně, což býval za principátu titul jezdců. Výjimečně dostávali byrokraté při pensionování senátorství s titulem clarissimus.
Za dominátu byla proklamace císaře stále ještě formálně schvalována senátem.
císařský řez§ viz řez císařský
Cisauna (pl. n.), obec v Samniu§ 298 a viz Taurasia
Cisra§ viz Caere
L. Cispius Laevus (?), iúlián§ 46
Cissis§ viz Kissa
cisterna modestiaca, v Kónstantínopoli§ 369+
citroník, zván „médský strom“, byl poznán středomořským světem až díky výpravě Alexandra Velikého (není v textu), nicméně do Evropy se jeho plody natrvalo dostaly až během tzv. křížových výprav, viz pod kuchyně, ceny a nábytek, Neró
Cívílis§ v. C. Iúlius Cívílis
cívílitás, "občanská společnost", řec. hé polítiké§ viz Iúdaioi
Cívílius, vicárius Britanniae§ 368+
cívitás, cívitátés, neřímské obce městské a ethnických společenství v římském světě§ passim
Nejčastější v provinciích byly cívitátés stípendáriae odvádějící provinční správě stanovené poplatky, základ provinčních příjmů. Cívitátés foederátae, spojenecké, existovaly na základě smluv s Římem, které také upravovaly vztahy, práva a povinnosti. Cívitátés líberae, svobodné, užívaly plné autonomie. Římští občané usídlení mimo Řím/colóní žili v koloniích, colóniae cívium rómánórum, a užívali plných občanských práv. Colóniae latínae měly omezenější právo latinské, viz k tomu roku 338. V imperiální éře byly kolonie zakládány i bez podílu římských občanů (hlavně v Orientu), ale s právy tradičních osad. Múnicipia byla původně samosprávná neřímská města v Latiu a Itálii se stejný povinnostmi a daňovou zátěží jako u římských občanů ("múnera capió/beru na sebe povinnosti"), ale bez římského volebního práva/cívitátés sine suffrágió. Za císařů daňové výhody tak jako tak zmizely a hranice mezi kolonií a municipiem d. f. zmizely.
cizoložství§ viz nevěra a ženy
C´-jing z Čchin, čín. císař, pinyin Ziying§ 207
cládés váriána, várská pohroma§ 9+, 387+
Clampetia, m. na moři na jihu Itálie, asi dn. obec Amantea v prov. Consenza§ 204
Claodicus, kimberský n. keltský velmož§ 101
Clarena, osada v oblasti agrí decumátés, dn. Kastell Donnstetten v BW§ 259+
clárissimus§ viz vir clárissimus a pod úředníci
Classicus§ viz C. Iúlius Classicus
classis, „povolání (lidu na sněm/do pole)“, od toho pak skupina, majetková třída, ale také později loďstvo; classicus, tedy klasický, původ. patřící občanům platícím daně, oppositum k prólétárií, proletářům, poprvé ve významu „nejlepší autoři“ použito ve 2. st. n. l. A. Gelliem; srov. něm. označení pro školní třídu Klasse a čes. lidově klasa, možná, že od představy pěti tříd pochází angl. označení pro pětinu společnosti quintile§ 578
Clastidium, m. v Cispadánské Gallii na území Anarů, dn. Casteggio v prov. Pavia v Lombardii§ 222, 218, 205
Claudiové, přední římský rod, jeho příslušníci se připomínají ještě na konci 4. st. n. l. Z rodu zakázáno jméno Lucius, neboť ho kdysi měli jeden lapka a nějaký vrah. Cl. Byli rod patricijský původem Clausů ze sabínských Regill pod vedením stařešiny Attia Clausa roku 504 (dle jiné tradované verse do Říma přišli již na popud Romulova sabínského spoluvládce T. Tatia). Byli zahrnuti mezi patricie a jejich clienti dostali půdu za Aniem.
[P. Claudius Pulcher byl pozoruhodný svou zpupností. Když mu senát roku 249, viz, nařídil, aby jmenoval po katastrofě na moři diktátora, pověřil svého sluhu Glykia. Claudia, sestra Pulchrova, který dal před osudnou bitvou utopit věštebná kuřata v moři, protože nechtěla zobat, se slovy „ať se napijí, když nechtějí žrát“, se později v Římě prodírala davem, proudícím ze skončených her a láteřila: „Kdyby tak žil můj bratr a byl ještě jednou velitelem loďstva, byla by v Římě menší tlačenice!“ Byla potrestána peněžitou pokutou.]
Claudiové Attikové, Claudií Atticí, klan Héródů Attiků§ 133+
Claudiové z Melity, att. klan§ 133+
Claudia, ses. P. Claudia Pulchra, cos. 249, potrestána peněžitou pokutou§ 249
Claudia, Claudia Quinta, zbožná matróna podezřívaná z neřádného života§ 204, 143, 111
Claudia (Pulchra), vestálka, dc. Ap. Claudia Pulchra (jiná od Claudie Pulchry zde níže)§ 143
Claudia, dc. principa Claudia s Plautií Urgulánillou, ses. Claudia Drúsa§ 24+
Claudia Alcia, ses. Ti. Claudia Attika, m. Vibullie Alcie Agrippiny§ 133+
Claudia Astér z Hierosolym, zajatkyně/propuštěnkyně v Puteolách§ 70+
Claudia Tísamenis, dc. Vibullie s Claudiem Attikem, ses. Héróda Attika, m. Claudie§ 133+
Claudia, dc. Claudie Tísameny§ 133+
Claudia, d. Críspova, b. príncipů Claudia II. a Quíntilla, manž. Eutropia, m. caesara Cónstantia Chlóra, o. Cónstantína I.§ 268+, 270+
Claudia, d. Dalmátiova, ses. príncipa Proba§ 276+
Claudia Antónia, d. principa Claudia s Aelií Paetínou, manž. Cn. Pompéia Mágna a Fausta Cornélia Sully Félíka§ 25+, 38+, 41+, 54+
Claudia Augusta, d. Nerónova s Poppaeou Sabínou§ 62+
Claudia Capitólína, d. Ti. Claudia Balbilla, manž. C. Iúlia Antiocha Epifana, m. C. Iúlia Antiocha Epifana Filopappa§ 36+
Claudia Dicaeosyna§ viz Dikaiosyné
Claudia Lívia Iúlia vulgó Lívilla, d. Neróna Claudia Drúsa st., ses. Germánikova a Claudiova, manž. Tiberiova s. Drúsa Iúlia Caesara, m. dvojčat Gemellů§ 4+, 19+, 29+, 47+
Claudia Márcella§ 1. "Starší", dc. C. Claudia Márcella, cos. 50, s Octávií ml., Augustovou sestrou, manž. M. Vipsania Agrippy, 50, 28, 21; 2. dvě stejnojmenné sestry no. 1, 50; 3. "Mladší", manž. M. Valeria Messally Appiána, 9+
Claudia Octávia, d. Ti. Claudia s Valerií Messalínou, choť Nerónova, poslední z Claudiů§ 38+, 41+, 48+, 49+, 53 až 55+, 59+, 62+, 68+
Claudia Olympia§ viz Olympia z Argu
Claudia Pulchra§ 1. viz pod M. Iúnius Brútus; 2. d. M. Valeria Messally Appiána, cos. 12-, s Claudií Márcellou ml., manž. P. Quinctília Vára, m. stejnojmenného syna, 12-, 9+, 24+; 3. dc. App. Claudia Pulchra a Antistie, manž. Ti. Semprónia Graccha, 142, 133-; 4. dc. Fulvie s P. Clódiem Pulchrem, manž. Octaviánova, 129, 41
Claudia Sacráta, významná Ubijka§ 70+
Claudiánus z Efesu§ viz Klaudiános
Claudiopolis§ 1. viz Kýréné; 2. jiná Cl. byla sídeln. m. pozdněřím. prov. Honórias, není v CSD; 3. v Kilikii, viz Kirši; 4. viz Bíthýnion
Claudius, bandita v Levantě§ 195+, 199+
Claudius, holič a praef. annónae§ 219+
Claudius II., prínceps§ viz M. Aurélius Claudius
Ap. Claudius (celé jméno neznáme), legát§ 194
Claudius Aeliánus§ viz Ailiános, Klaudios Ailiános
Flávius Claudius Antónius§ cos. 382+
Claudius Apellínus, legát§ 222+
Ti. Claudius M. Appius Atílius Bradua Régillus Atticus, s. Héróda Attika§ cos. ord. 185+, ath. arch. 187+
Claudius Asellus, jméno neznáme, oběť své manželky§ 154
Ti. Claudius Asellus, rytíř§ 215, 206 praet.
Ti. Claudius Asellus, trestán Scípiónem Aemiliánem§ 142
Ti. Claudius Attalus Paterculiánus, legát, s. C. Claudia Attala Paterculiána, správce Bíthýnie Pontu (není v CSD)§ 219+
Ti. Claudius Atticus Héródés§ viz Héródés Attikos
L. Vibullius Hipparchus Ti. Claudius Atticus Héródés§ viz Héródés Attikos, syn předešlého
Ti. Claudius Atticus Hérodiánus, s. Ti. Claudia Attika, b. Héróda Attika§ 133+
T. Claudius Aurélius Aristobúlus, praef. praet., praef. Urbí§ 284+, cos. ord. 285+, 285+
L. Ti. Claudius Aurélius Quíntiánus§ cos. ord. 235+
Ti. Claudius Balbillus Modestus, s. Thrasylla, Tiberiova věštce, o. Claudie Capitólíny, praef. Aegyptí a věštec Vespasiánův§ 2558, 36+, 55+, 68+, 71+
Ti. Claudius Bradua Atticus/Ti. Claudius Bradúás Attikos z Marathónu§ viz Ti. Claudius M. Appius Atilius Bradua Régillus Atticus
Ap. Claudius Caecus, otec čtyř synů a pěti dcer§ cens. 312, cos. v letech 307 a 296, 304, 280
Neró Claudius Caesar Augustus Germánicus, rozený L. Domitius Ahénobarbus, vulgó císař Neró, na řec. mincích Neró Klaudios Kaisar Autokratór, s. Cn. Domitia Ahénobarba a Agrippíny Ml. (dc. Germánikova s Agrippínou St.), hanlivě zván (Boudikkou Icenskou) Nerónis Domitia, vzal si život 9. června roku 68 n. l.§ 2558, 1935, 628, 289, 146, 87, 82, 61, 56, 49-, 15+, 16+, 19+, 24+, 25+, 28+, 34+, 35+, 37+, 41+, 47 až 69+, 83+, 85+, 101+, 131+, 133+, 162+, 166+, 180+, 181+, 193+, 202+, 218+, 249+, 268+, 362+
Ti. Claudius Caesar Germánicus Gemellus vulgo Gemellus (ii.), dvojče Ti. Iúlia Caesara Neróna Gemella vulgó Ti. Gemella§ 4+
Ti. Claudius Candidus, Sevérův legát§ 193 až 195+
C. Claudius, celé jméno nezn., praet.§ 180
C. Claudius Canína§ cos. v letech 285 a 273
Ap. Claudius Caudex§ cos. 264
Přízvisko prý má od slova códicáriae, „z desek“, jak se říkávalo nákladním lodím na Tibeře, neboť přemluvil Římany postavit loďstvo.
Ap. Claudius Centhó, praet. v Hispániích a praet. ve válce s Perseem a illyry, s. C. Claudia Centhóna§ 175, 172, 170, 168, 154
C. Claudius Centhó§ 1. cos. 240, cens. 225, dict. 213; 2. velitel flotily ve válce s Filippem V., 200; 3. vyslanec, 156
Ti. Claudius Centumalus, podvodník§ 92
A. Claudius Charax§ cos. suff. 147+
C. Claudius Ciceró, tr. pl.§ 455
Claudius Claudiánus z Alexandreie, Klaudios Klaudiános, básník§ 48, 370+, 392+
M. Claudius Clineás, vydán Korsům, s nimiž uzavřel pro senát nepřijatelný mír§ 236
Claudius Cónstáns, prócúrátor Caesarijské Mauretánie§ 255+
Ap. Claudius Crassínus Inrégillensis Sabínus, s. Attia Clausa Sabínského§ cos. 471
Ap. Claudius Crassus Inrégillensis Sabínus§ 1. cos. 451, 449; 2. vn. decemvirův, no. 1, 416; 3. dict. 362
Claudius Demiánus, mstivý senátor§ 65+
Ti. Claudius Démostratus§ viz Démostratos z Athén
Ti. Claudius Dónátus§ viz Dónátus
Claudius Drúsus, celé jméno neznáme, s. príncipa Claudia s Plautií Urgulánillou, b. Claudie§ 24+, 25+, 41+
Neró Claudius Drúsus Germánicus, s. Lívie Drúsilly a b. Tiberiův, pohrobek Ti. Claudia Neróna, rodným jménem D. Claudius Neró, ženatý s Antónií Ml., z dětí dospěli Germánicus, Claudius a Lívilla; jako první z Římanů se s vojenskou flotilou plavil po Severním moři a dal vykopat kanál Rýn-Zuiderské jezero, smýšlením prý republikán§ 38, 23, 16 - 11, cos. 9, 9, 2, 4-, 4+, 7+, 9+, 11+, 12+, 14+, 16+, 28+, 70+
Neró Claudius Drúsus, pozd. Drúsus Iúlius Caesar vulgó Castór, s. císaře Tiberia s Vipsanií Agrippinou; Drúsus Minor, manž. Livilly, o. Iúlie Livie§ 13, 11, 4-, 4+, 9+, 14 až 24+, cos. 15+ a 21+, 31+, 47+, 50+, 161+,
Ti. Claudius Dryantiánus, manž. Avidie Alexandry, d. usurpátora Avidia Cassia§ 175+
Claudius Etruscus, jeho o., jehož jméno neznáme, byl tajemníkem Vespasiánovým§ 70+
Claudius Eusthenius, životopisec císařů§ 217+
Claudius Fírmus, corréctor v Egyptě§ 273+
Q. Claudius Flámen, praet.§ 207
Ti. Claudius Frontínus, senátor z Messénie, s. Ti. Claudia Saethidy, o. Frontína Níkérata a Saethidy Caeliána (ii.)§ 155+
Ti. Claudius Frontínus Nícératus, senátor, s. předešlého§ 155+
M. Claudius Frontó, senátor, legát v řadě válek, cos. suff. někdy za Márka§ 169+
Neró Claudius Germánicus, rod. jm. asi Ti. Claudius Neró n. Neró Claudius Drúsus, pozd. Germánicus Iúlius Caesar n. C. Iúlius Caesar Germánicus, obvykle jmenován v historii jako Germánicus, b. principa Claudia a o. principa Gaia a Agrippíny mladší, oblíbenec protitiberiovské senátorské oposice§ 258, 17-, 4+, 6+, 7+, 9+, 10+, 12+, 14 až 20+, 28+, 35+, 37+, 41+, 59+, 83+, 137+, 161+, 210+
Ti. Claudius Germánicus, později přejmenován na Britannicus, s. príncipa Ti. Claudia§ 38+, 39+, 41+, 44+, 47+, 48+, 50+, 51+, 53 až 55+
C. Claudius Glaber (n. Pulcher, popř. Ap. Claudius Pulcher no. 4?), praet.§ 73
M. Claudius Glicia§ viz Glykios
Ti. Claudius Gordiánus, senátor z Kappadokie§ 238+
Claudius Hermogeniánus Caesarius, praef. Urbí§ 361+
C. Claudius Inrégillensis§ dict. 337
Ap. Claudius Inrégillensis§ cos. 349
C. Claudius Inrégillensis Sabínus, strýc Ap. Claudia xvira§ cos. 460, 449
Flávius Claudius Iúliánus, císař§ viz Iúliánus
App. Claudius Iúliánus§ cos. ord. 224+
Ti. Claudius Iúliánus§ procos. Asie 145, cos. suff. 154+
Claudius Labeó, batávský velmož, velitel jízdy§ 70+
Ti. Claudius Lepidus, anatolský epikúrik, velekněz panovnického kultu§ 162+ a viz v přílohách sub Epikúros
Ti. Claudius Lýsiadés§ viz Lýsiadés z Athén
Flávius Claudius Mámertínus, praef. praet.§ 1. autor panégyriku, 289; 2. jeho potomek (?), 360+, cos. 362+, 364+
Claudius Márcellus, praef. Urbí§ 284+
M. Claudius Márcellus§ 1. cos. 331 a dict. 326; 2. cos. 287; 3. 270, 233, cos. v letech 222, 215, 210 a 208, 216, 214 - 209, 166, 153, 95; 4. cos. 196, cens. 189; 5. praet. urb. 188, cos. 183, 181; 6. vn. no. 3, cos. v letech 166, 155 a 152; 173, 168, 153, 151; 7. legát, 102, 50; 8. 50, 48, 45, cos. 51, s. no. 7, b. C. Márcella, cos. 49, bratranec C. Márcella, cos 50; 9. 50, 46, 41, 39, 25, 23, 11, s. Octávie ml. a C. Claudia Márcella, manž. Iúlie;
C. Claudius Márcellus§ 1. rodiče nezn., o. no. 2, praet. 81; 2. manž. Octavie ml., Augustovy sestry, o. Claudie Márcelly st. a dvou dalších stejnojmenných dcer, a M. Claudia Márcella§ 51, cos. 50, 40, 28, 23; 3. cos. 49, b. M. Márcella no. 8, 50, 45;
M. Claudius Márcellus Asernínus§ 47 (quaestor), cos. 22 (možná, že šlo o dvě osoby)
Ti. Claudius Marínus Pácátiánus, usurpátor, znám v historiích jako Pácátiánus§ 248+, 251+
Ti. Claudius Máximus, voják armádní rozvědky za Tráiána§ 106+
Claudius Máximus, legát, příbuzný předchozího?§ 106+
Claudius Máximus, stoik§ 161+
L. Claudius Modestus, správce Arábie§ 163+
Ti. Claudius Narcissus§ viz Narkissos
C. Claudius Neró (N. sabínsky silný, rázný)§ 214, 211, cos. 207, 200
Ti. Claudius Neró§ 1. cos. 202, 13; 2. praet., 177, vyslanec na Rhodu, 172 (nos. 1 a 2 mohou být identičtí); 3. 47, 45, 42, 40, 38, 33-, 4+, 29+, první manž. Lívie Drúsilly; 3. s. č. 3, později Ti. Iúlius Claudius Neró Caesar Augustus, nápisně Ti. Caesar Augustus, znám jako císař Tiberius (zemřel n. byl zavražděn 16. března 37 n. l. v Mísénu a nebyl zbožtěn)§ 3200, 2558, 1074, 525, 246, 202, 179, 86, 81, 75 - 73, 67, 62, 56, 50, 48, 47, 42, 40, 38, 33, 29, 27, 23, 20, 16, 13, 11, 9, 8, 4-, 1+ až 37+, 41+, 47+, 50+, 58+, 65+, 66+, 69 až 71+, 73+, 92+, 93+, 103+, 161+, 171+ 180+, 187+, 238+
Ti. Claudius Drúsus, Ti. Claudius Neró Germánicus, vládl jako Ti. Claudius Caesar Augustus Germánicus, nápisně Ti. Claudius Caesar Aug(ustus), v l. 41 až 54 n. l., vulgó císař Claudius I. (* 10 př. n. l.) [Claudius II. Gothicus, vládl 268 – 270, nebyl z rodu: plným jménem M. Aurélius Claudius Augustus, viz tam]§ 2558, 1600, 304, 292, 240, 194, 84, 83, 75, 58, 54, 42, 35, 29, 17, 16, cos. v letech 13 a 7, 12, 10, 4-, 1+, 4+, 6+, 8+, 9+, 15 až 17+, 19 až 21+, 24+, 25+, 28+, 29+, 31+, 35+, 37 až 55+, 58+, 68 až 71+, 83+, 88+, 117+, 174+, 155+, 182+, 194+, 250+, 268+, 312+
Neró Claudius Drúsus, "Drúsus Starší", s. Ti. Claudia Neróna č. 1 s Lívií Drúsillou, s Antónií Starší o. Germánika, Lívilly a císaře Claudia§ 38, 4+, 41+, 46+
Ti. Claudius Novius z Athén, s. Fileinův, euerget§ 61+, 124+
Claudius Paulus§ viz Paulus
Ti. Claudius Paullínus§ 1. cos. suff. 162+; 2. legát, 219+
Sex. Claudius Petrónius Probus; srov. se jménem Sex. Anicius Flávius Petrónius§ cos. 371+, 373+
Claudius Pollió, centurió zatknuv Diadúmeniána, legát§ 218+
Ti. Claudius Pompéiánus, manž. Annie Aurélie Galérie Lúcilly alias Lúcilly Augusty, dc. príncipa Márka§ 161+, cos. suff. 162+, legát 167+, 169+, cos. ord. 173+, 180+, 193+, 212+
L. Ti. Claudius Pompéiánus§ cos. ord. 231+
Ti. Claudius Pompéiánus Quíntiánus, s. Lúcilly/Lúcilly Plautie, d. Galérie Lúcilly Augusty s L. Vérem§ 161+, 182+
L. Claudius Proculus Cornéliánus§ cos. suff. 139+
Ap. Claudius Pulcher§ 1. praet. 215 - 213, cos. 212, 211; 2. 192, 191, 186, 185, cos. 185, 184, 174; 3. manž. Antistie, o. Claudie Pulchry, tchán Ti. Graccha, 142, 133, cos. 143, cens. 136, cos. suff. 130; 4. 82, 80, 78, 75, cos. 79, interr. 77, o. P. Clódia Pulchra a Ap. Claudia Pulchra; 5. 71, 57, 56, cos. 54, 53, 52, 49, s. předešlého a b. Clódiův; 6. 34, 33, cos. 38; 7. s. P. Clódia/Claudia Pulchra, vn. Clódia Pulchra, triumvir monétális, 53; 8. a 9. synové C. Claudia Pulchra, b. Clódiova, 52; 10. přítel Iúlie Augustí, 2
C. Claudius Pulcher§ 1. cos. 177, 176, cens. 169; 2. s. Ap. no. 3, 130, 99, 95, cos. 92; 3. viz C. Claudius Glaber; 4. s. Ap. Claudia Pulchra no. 3, b. P. Clódia Pulchra a Ap. Claudia, o. dvou Appiů Claudiů P., 52;
P. Claudius Pulcher§ 1. cos. 249; 2. cos. 184, 183; 3. s. Ap. Claudia Pulchra, 130 (cos.?); 4. = P. Clódius Pulcher, syn Ap. Claudia Pulchra, cos. 79, b. Ap. Claudia Pulchra a Clódie/Claudie
Q. Claudius Quadrígárius, historik§ 50
Ti. Claudius Quartínus§ cos. suff. 130+
Ap. Claudius Russus§ cos. 268
Ap. Claudius Sabínus Inrégillensis, ethnický Sabín Attius Clausus§ 1. 504, 498, cos. 495, 486, 481, 471; 2. cos. 270 a 265, 264
Ti. Claudius Sacerdós Iúliánus§ cos. suff. 100+
Ti. Claudius Saethida Caeliánus§ 1. archiereus Achaj. spolku a helladarch, o. Ti. Caludia Frontína, 155+; 2. s. Frontínův, b. Frontína Níkérata, senátor, legát, 155
Claudius Sevérus, vůdce Helvétiů§ 69+
Claudius Sevérus, stoik§ 161+
C. Claudius Sevérus, o. následujícího§ legát 106+, cos. suff. 112+
Cn. Claudius Sevérus Arabiánus, s. předešlého, o. Cn. Claudia Sevéra§ 106+
Cn. Claudius Sevérus (Arabiánus), s. předešlého, manž. Galérie Faustíny, d. príncipa M. Aurélia, o. následujícího a M. Ummidia Quadráta§ 106+, cos. ord. 146+, cos. ord. 173+, 182+
Cn. Claudius Sevérus§ cos. ord. 235+
Ti. Claudius Sevérus Proculus, s. předešlého, o. Annie Faustíny, manž. Elagabalovy§ 106+
Ti. Claudius Sevérus Proculus§ cos. ord. 200+
Ti. Claudius Sevérus, o. legáta C. Claudia Sevéra§ 106+
Claudius Silvánus, mag. equitum a usurpátor, s. Bonitův§ 353 až 357+, 359+, 361+
Ti. Claudius Subatiánus Aquila, praef. Aegyptí§ 107+, 199+
M. Claudius Tacitus, imperátor§ 217+, cos. ord. 273+, 275 až 277+
Ti. Claudius Theón, předek Ti. Claudia Saethidy Caeliána§ 155+
C. Claudius Tychicus§ viz Tychikos z Argu
Ti. Claudius Tychicus§ viz Tychikos z Argu
Claudius Unímanus/"Jednoruký", praet. Před. Hispánie, celé jméno neznáme§ 146
M. Claudius Várus, řím. vyslanec (?)§ 116
Claudius Xenophón, legát Dolní Britannie§ 54+, 219+, 222+
Attius Clausus§ viz Appius Claudius Sabínus
clibanárií, obrnění jezdci§ 268+
cliéns, clienta, latinský muž či žena s rodinou stojící celoživotně pod ochranou hlavy mocného rodu§ 753, 616
Patrón, patricij-aristokrat, který byl povinován ochranou svých klientů v nouzi, rodinných nesnázích a na soudech (patrónus, patróna). Cliéns, slovo od cluó, poslouchat, být poslušen, musel naopak prokazovat členům rodu úctu, přispívat na věno patronovy dcery, na případné výkupné a soudní pokuty patronovy. Navzájem se nesměli u soudu žalovat, svědčit proti sobě. Clientélu šlechtické a později vznešené plébejské rodiny tvořili svobodní zemědělci, pastevci, řemeslníci, propuštěnci. Klientelský systém se rozšířil po celém latinském světě a dodnes funguje v řadě zemí Latamu a v jižní Itálii. Z poplatků patronovi pochází pizzo/pizzu, peníze za ochranu/výpalné sicilskému podsvětí, mafii. Klietéla fungovala Římanům též v politice mezinárodní, říšští "přátelé a spojenci/amící et socií" při všech hranicích imperia a za nimi nebyli ničím jiným než klienty Říma; dnes bychom řekli: protektorátní státy. Klientské vztahy panovaly mezi Kelty, a to i mezi jednotlivými kmeny (silnější měly klientély slabších), u Germánů lze vztahy jen tušit.
cla, nájemci cel§ viz daně, publikáni, públicání
celní válka§ 220
clávis, cláví fig(endí) caus᧠viz hřeb
Cleander§ viz M. Aurélius Cleander
Flávius Clearchus, Klearchos z Thesprótie, byrokrat a neoplatónik§ 364+, cos. 384+ (východ)
Cléméns, otrok Agrippy Postuma, "Lžiagrippa"§ 7+, 14+, 16+
Cléméns, celým jménem Aurélius Prúdentius Cléméns§ viz Prúdentius
Cléméns Iúlius, centurió§ 14+
P. Cléméns Pactuméius§ cos. suff. 138+
Cléméns z Alexandreie§ viz Klémés
Clémentia Caesaris, řec. Epieikeia, kult s chrámem v Římě, Caesarova shovívavost, slušnost§ 46
Cleopatra, služka Calpurnie, milenky Claudiovy§ 48+
Ti. Clepitius z Lúkánie, italický praet., mariovec§ 88
clo§ viz cla
N. a M. Cloatius, publikáni§ 70
Clódia/Claudia§ 1. ses. P. Clódia Pulchra, manž. Q. Caecilia Metella Celera, m. Caecilie Metelly, milenka M. Caelia, 143, 60, 58, 56; 2. dc. Ap. Claudia Pulchra, ses. P. Clódia Pulchra, manž. L. Licinia Lúculla, 66; 3. dc. P. Clódia Pulchra a Fulvie, nezletilá první manž. Octaviánova§ 53, 40
Clódia Laeta, zavražděná vestálka§ 213+
Clódiánus, praetorián, vrah Domitiánův§ 96+
Sex. Clódius§ viz Cloelius
M. Clódius Aesópus§ viz Aesópus
A. Clódius Apollónius z Drepana, řím. občan§ 82
D. Clódius Septimius Albínus, prínceps, v historii znám jako Clódius Albínus§ 174+, 183+, 186 až 191+, 193 až 197+, 205+
Clódius Celsínus Adelphius, corréctor Ápúliae et Calábriae, praef. Urbí, manž. Faltonie Betitie Proby, o. Q. Clódia Hermogeniána Olybria a Faltonia Proba Alypia§ 338+, 351+
C. Clódius, strážce a vrah C. Antónia§ 43, 42
C. Clódius Crispínus§ cos. ord. 113+
Clódius Culciánus, praef. Aeg.§ 303+
T. Clódius Eprius Márcellus§ 1. správce Lykie, 43+; 2. cos. suff. 62+, 66+, 70+, cos. suff. 74+, spiklenec 78+
P. Clódius Fannius Thrasea Paetus, manž. Arrie ml., o. Fannie, manž. Helvidia Priska§ 42+, cos. suff. 56+, 65+, 66+, 79+, 92+, 95+
Q. Clódius Hermogeniánus Olybrius, praef. Urbí 374+ a cos. 379+, s. Clódia Celsína Adelphia a Proby§ 351+, 361+, 368+, 374+
C. Clódius Licinus (Licinius?), hist., cos. suff. 4+§ 4+
L. Clódius Macer, legát a vzbouřenec§ 68+, 69+
C. Clódius Nummus§ cos. suff. 114+
Clódius Pompéiánus§ cos. ord. 241+
P. Clódius Pulcher§ 1. b. Ap. Claudia Pulchra a Clódie/Claudie, manž. Lúcullovy, synové Ap. Claudia Pulchra; řec. Klódios, manž. Fulvie, o. no. 2., velitelem jeho band byl Sex. Cloelius even. Clódius (?)§ 616, 163, 143, 129, 102, 80, 71, 68 - 66, 64, 62, 60 - 55, 53, 52, 49, 40; 2. s. no. 1, 129, 53
Na rozdíl od bratra se také jeho tři sestry přejmenovaly na Clódie. Jeho švagrem byl L. Licinius Lúcullus, Q. Március Rex a Q. Caecilius Metellus Celer. Během své účasti na Lucullově tažení proti Mithridátovi padl v Kilikii do rukou pirátů, viz o tom dále rok 58. Manž. Fulvie a o. Clódie, manž. Octaviánovy.
Ti. Clódius Púpiénus Pulcher Máximus, s. Clódia Púpiéna Máxima§ 238+
M. Clódius Púpiénus Máximus, prínceps znám v historii jako Púpiénus, manž. Sextie Cethegilly, manž. Púpiénova, m. Ti. Clódia Púpiéna Pulchra Máxima, M. Púpiéna Áfricána Máxima a Púpiény Sextie Paulína Cethegilly, manželky M. Ulpia Eubióta Laura§ 216+, cos. ord. 234+ (cos. suff. někdy předtím), 238+
T. Clódius Vibius Várus§ cos. ord. 160+
Cloelia, bájná hrdinka z války s Porsennou§ 507
Cloelia, manž. L. Cornélia Sully§ 88
Sex. Cloelius, též Clódius, velitel band App. Clódia Pulchra§ 64, 58, 57, 52
Cloelius Gracchus§ viz Gracchus
Q. Cloelius Siculus§ cos. 498
T. Cloelius Siculus, tr. mil. (T. Caecilirs?)§ 444
Tullus Cloelius, zavražděný vyslanec§ 438
Clondicus§ viz Klondikos
Clota, záliv ve Skotsku, dn. Firth of Clyde§ 77+, 139+
Cluentia, ses. A. Cluentia, dc. Sassie§ 66
A. Cluentius Habitus z Lárína§ 66
L. Cluentius, vůdce Ítaliků§ 88
Cluilius, vůdce Aequů/jiná forma lat. Cloelius§ 443
C. Cluilius z Alby Longy, poslední její k.§ 796, 672
Clunia, m. Arevaků v Přední Hispánii, pozd. Colónia Sulpicia Clunia, u dn. Coruña del Conde v prov. Burgos§ 74, 72, 55-, 68+
Clupea§ viz Aspis či Klypea
Clúsínus, tajemník Porsenny§ 508
Clúsium, m. v Etrúrii, etr. asi Klevsiu či Kamars, dn. Chiusi§ 1100, 540, 508, 391, 311, 295, 225, 82, 107+
Pacula Cluvia, Faucula Cl., prořímská Kampánka§ 211
C. Cluvius, příbuzný Turie z laudátiónis Turiae§ 19
P. Cluvius Máximus Paulínus§ cos. suff. 152+
M. Cluvius, bankéř v Puteolách§ 43
M. Cluvius Rúfus, znalec poměrů u dvorů Gaia až Vespasiána, historik§ 45+, 69+
P. Cluvius Rúfus§ viz C. Marius Márcellus Octávius P. Cluvius Rúfus
Cniva§ viz Kniba
Cnóbha, angl. Knowth, archeol. lokalita v Irsku§ 5000
Ḫ = Ch
Chaba, Hor Cha-ba, k. Třetí eg. dyn.§ 2642
al-Chabá l' Gharbí, mí v KSA mezi Hegrou a Tajmou§ 65
Chababaša, Chababeša, Chabbaš z Egypta, protiperský povstalec ze Saie s král. jménem Senen-Tenen Setepu-ni-Ptah/Seneptah Seteneptah§ 486, 484, 343, 338
Identifikovatelný snad se jménem Chambasuten n. Kambasawden z merojského nápisu krále Nastasena. Jeho vláda bývá označována za 32. dynastii.
Chabai, král. skyth. residence kdesi na Krymu (?)§ 110, 109
Chaban, m. a kraj v Zágrosu§ 843
Chaban-šimti ze Sús§ viz Chuban-šimti
Chabašát, arab. jméno pro Ethiopii§ viz Ethiopie
Chabau-Sokar, Cha-bau-Sokar, královský důvěrník ve Třetí eg. dyn., manž. Hathor-nefer-hetepes, dámy stejného postavení u dvora§ 2686, 2642
Chabban, kassitský kmen n. klan§ 1125
Chabersabá/Chabarzab᧠viz Antipatris
Chabchu, země na Horním Zábu§ 1275, 1077, 1072, 912, 883, 882, 830
Chabilkín, Apil-kín (?), k. Gutiů§ 2255, 2191, 2144
Chabinu, Chapinu z Tíl Abni, dyn.§ 852
Chabiru, Chapiru§ viz Iúdaia a Chabirú
Chabirú, Chabirové, amor. nomádi v Pochábuří a levantském pomoří§ 1895, 1530, 1424, 1365
Chablum, k. Gutiů§ 2255, 2119
Chabriás z Athén, strat., syn a o. Ktésippův§ 389, 380 - 376, 372, 370, 368 - 366, 364 - 362, 360, 357 - 355
Chabriás z Athén§ lépe Chariás (?), viz rok 376 a pod Chariás
Chabúr (akad.), řec. Abúrás, Abórás, Aborrás, Habúrás i Chabórás, aram. a arab. Chábúr, ř. v sev. Mesopotamii, Pochábúří, země "chábúrského trojúhelníku", bab. birít nárim/mát birítim, "Meziříčí, země mezi", dn. na území TR a SYR§ 3500, 3200, 2500, 2400, 2191, 2078, 1895, 1830, 1815, 1782, 1779, 1778, 1769, 1763, 1760, 1742, 1727, 1718, 1715, 1382, 1300, 1115, 1072, 1000, 973, 942, 912, 899, 896, 894, 885, 883, 878, 856, 759, 722, 616, 166+, 227+, 354+, 363+, 387+
Pramení s přítokem Mygdoniem/Džaqdžaqem v TR, naprostá většina toku na území dnešní SYR, největší přítok Eufrátu. Při ústí Ch. do Eufrátu ležela Faliga (asi Circesium, srov. tam) a větší vesnice, kómopolis, Nabagath. Bohem řeky je Chabúr s chotí Chabúrtum, Chabúrítum (sum.). Srov. se jménem podsvětní řeky Chubur/Chibur.
Chaco Canyon, archeolog. lokality v N. Mexiku§ 5500
Chadániš z Chamazi, Chatániš, k.§ 2550
Chadiánu§ viz Chaziánu
Chadiánu z Aramu/Damasku, k., syn (?) Bir-'idrího/Bar-Hadada III., ass. zvaný Marí'§ 850, 773, 740
Chadítu, Chattítu z Aššuru, manž. Bélam-nadaa§ 1850
Chadnu-rabi z Qattary, amor. dyn.§ 1779
Chaefchufu, Cha-ef-Chufu, též Chufu-chaef, s. Chufuův a wezír§ 2613, 2589
Chaefmin, Cha-ef-Min, též Min-chaef, s. Chufův a wezír Čtvrté dyn.§ 2613, 2589, 2566, 2558
Chaemhet, správce král. sýpek v Osmnácté dyn.§ 1417
Chaemtir, kancléř Ramessea IV.§ 1166
Chaemwaset, Cha-em-Waset, Chamuaset, s. Ramesseho II., kněz, restaurátor, "otec egyptologie/archeologie"§ 2453, 2375, 1304
Chaemwaset, s. Amenhotepa II.§ 1450
Chaemwaset, wezír za Ramesseovců§ 1320, 1140, 1129
Chaemwaset, s. Ramessea III., kněz Ptahův§ 1198, 1191
Chafádží§ viz Tutub
Chafre, Cha-ef-Re, Hor Useri-ib, s. Chufua, b. Radžedefův, k. Čtvrté dyn.§ 2589, 2566, 2558, 2533, 2498, 1425
chagan, chán, turk. qağan, orient. obdoba císař. titulu§ 172+
Chacheperreseneb z Egypta, Cha-cheper-Re-seneb, literární postava§ 1998
Chachchum, země na horním Eufrátu, okolí dn. m. a provincie Adıyaman v tureckém Kurdistánu§ 2346, 1650
Cha'ib, guvernér eg. provincie Amurru§ 1373
Chaibonové, téměř neznámý germ. nárůdek, snad identičtí se starší zmínkou o Avionech žijících kdesi při ústí Labe§ 286+
Chailandur, část Hunnů§ 393+
Chaire§ viz Caere
chaire, chairete, raduj se!/radujte se! pozdrav korespondenční§ 490 a viz s. v. epistolografové
Chaireás, seleuk. frúrarch§ 164
Chaireás, ptolem. nauarchos§ 88
Chaireás z Athén, s. Archeneův, navrhovatel usnesení§ 229
Chaireás ze Syrákús, románová postava§ 65+ a viz Charitón
Chairefón z Athén, gen. -fónta§ 1. příznivec Sókratův, 399; 2. arch. 219, popř. 218
Chairefanés z Athén§ arch. 452
Chaireleós z Athén§ 404
Chairémón z Athén, gen. -rémona, tragický básník§ 400
Chairémón z Alexandreie, stoik a kněz Sarápidův, uč. Nerónův§ 5-, 49+, 54+
Chairémón z Nýsy, prořímský magnát, s. Pýthodórův, o. Pýthodórův a Pýthionův, s. Pýthodórův§ 88, 35
Chairémón z Trall, magnát, potomek předešlých, s. Theofrastův (?)§ 26
Chairestraté z Athén, m. Epikúrova§ 341
Chairestratos z Athén, navrhovatel zákoa§ 441
Chairilás ze Sparty§ efor epón. 418
Chairippos z Kilikie, mluvčí provinciálů v procesu s Cossutiánem Capitónem§ 66+
Chairón z Pellény, též Cheilón, tyr.§ 331
Chairón ze Sparty, mluvčí protiachájské emigrace§ 188, 183, 182, 180
Chairóndás z Athén, též Chairóndés§ arch. 338, 336
Chairóneia, m. v Boiótii§ 447, 379, 370, 353, 351, 338, 336, 316, 289, 245, 191, 146, 88 - 86, 46+, 68+, 122+
Chaj, wezír Devatenácté dyn.§ 1320
Chaja-abum, dyn. v Šubat-Enlilovi, elamský chráněnec§ 1769
Chaja-súmu z Ilan-sury, dyn.§ 1779
Chajan, Chjan, hyksský dyn., jako k. Patnácté dyn. Seuser-en-Re, Hor Ineq-taui§ 1655, 1615
Chajáni, ass. šejk§ 2150
Chajánu ze Sam’alu, Chánu, k.§ 1000, 920, 858, 853, 850, 743
Chajánu, Chajjánu z Chindánu, aram. dyn.§ 883
Chajappa, beduini ze severu dn. KSA§ 715
Chajaša, anatolský lid a země asi západně od jezera Van mezi horním Eufrátem a Pontem§ 2490, 1420, 1400, 1370, 1322 - 1319
Chajbaubata z Egypta, dvořan a armádní velitel Sneferua§ 2613
Chajbar, oasy na severozápadě KSA§ 5999, 549
Chajbarský průsmyk, mezi AFG a PAK, angl. Khyber, srov. Dionýsopolis v Kóféně§ 1800, 327
Chajbar-Pachtúnchwá, pákistánská provincie, angl. Khyber-Pakhtunkhwa§ 327, 55, 384+
Podle administrativního celku z dob Britské Indie se v letech 1948-2010 jmenovala oblast Provincie severozápadní hranice, NWFP; jde o pákistánskou část Paštunistánu, kdysi jedno z center hellénské říše středoasijské a jádro buddhistické Gandháry.
Chaj-luo-š' Čou-ti/Hailuoshi Zhoudi, obecně znám jako Chu-chan-sie/Huhanxie n. Chu-chan-je/Huhannye II.§ viz Pi
Chaj-nan, o. při jihočínském pobřeží§ 49
Chajneferu, dvořan Džoserův§ 2667
Chajr z Másikatů, ḫr, s. Ausův/'s, autor nápisu§ 70+
Chajrán z Palmýry§ 1. viz Hairán; 2. o. Odainatha, 261+; 3. s. Odainathův a spoluvládce, řec. Héródés z Palmýry, viz tam
Chakare, Cha-ka-Re, s. Sahureho§ 2491
Chakasie, Chakasové§ viz Ťien-kchun/Jiankun
Chakau, b. Sobekhotepa III.§ 1770
Chakkarpili ze Zalpy, místodržitel, s. Chattušilův§ 1650
Chakpiš, Chakmiš, Chakišša, Chakemišša, m. v Chatti na sever od Chattuše polohy nezn.§ 1300, 1290
Chala, Chalónítis, Kallónítis, hellénisované m. a kraj na východu Mesopotamie v Zágrosu na starém území Lullubů§ 2292, 324, 220 a viz Mesopotamie a pod Kelónai
Chalab, Chalba, Chalpa, starší Chalam/Chalam, ass. Chalman, město v Syrii s kultem bouřného Hadada/Adada§ 2500, 2039, 1830, 1815, 1793, 1787, 1779, 1750, 1710, 1690, 1660, 1650, 1620, 1594, 1580, 1560, 1530, 1510, 1460, 1441, 1420, 1370, 1360, 1350, 1320, 1300, 1111, 853, 301, 163, 96, 88-, 359+, 390+
Sídel. m. amorejského státu Jamchad/Iamchad, od chetitské éry Chalpa/Chalap, ass. Chilbunu, hebr. Helbón/Chelbón, řec. Chalybón, v seleukovské éře Beroia nebo Berroia, arab. Halab, tur. Halep, Evropany zváno Aleppo. Z hellénistické i římské éry minimálně dokladů, ani o Iovově kultu. V jeho chrámu roku 363+ uspořádal Iúliánus na cestě do Mesopotamie velké oběti. V předhellénské době slavné vínem. V arabské vyniká zbožností: druhé největší město SYR s 1,7 milionem obyvatel mělo roku 2007 na 1530 mešit, více než čtyřmilionový Damašek s předměstími (1266).
Chala-Baba z Lagaše, Chala-Bau, manž. Lugal-iridaova§ 2119
Chala-Baba, manž. písaře Ur-Lammy Urského za Amar-Sîna, shodná s předešlou?§ není v CSD
Chalachchu, kraj v okolí Dúr Šarrukínu v Assyrii§ 1275
Chalai, m. ve Fthíótidě, dn. asi u Curnati§ 260
Chalaion, Chaleion, m. v Ozolské Lokridě, dn. u obce Galaxidi§ 460, 217
Chalam, Chalma, stejnojmenný bůh města Chalamu/Chalabu v Syrii, přízvisko Hadada/Adada; v theoforních jménech§ 2500
Chalambu§ viz Chalun-pi-úmu z Maradu
Chalastra, Chalaistra, m. v Makedonii u Thessaloníky§ 330
Chalbus, předák Tartéssanů§ 216
Chaldaioi, Chaldajové, ass. mát Kalda/Kašdu, bab. Chaldáju, mát Chaldu, aram. Kaldanaj, hebr. Kasdim, české Chaldejové, Chaldajové, srov. pod Babylón§ 1. kmenový svaz původně západosemitské populace blízké Aramajům, pozd. synonymum pro babylónský, viz tam; u Římanů též označení pro astrology a šarlatány. Ch. se dělili na aramaisovaná knížectví/království Bít Amukkáni/Amúkáni (severně od Uruku), Bít Dakkúri (jihovýchodně od Borsip), Bít Jakíni (Přímoří), Bít Ša'alli (též při Zálivu) a Bít Šiláni (východně od Dakkúrů), 2255, 1159, 1125, 1004, 851, 814, 811, 780, 770, 747, 728, 701, 690, 652, 648, 626, 617, 613 - 610, 602, 597, 587, 567, 565, 539, 531; 2. národ v severozáp. Armenii, v regionu proslavený zpracováním kovu; dříve snad Chalitu, z Římanů je první podrobil L. Licinius Lucullus, 651, 71; 3. chaldaiové, chaldeové, tradiční helléno-románské označení pro astrology, okultisty, "magy" apod., za raného principátu zváni též mathématicí magíque/mathématici a magové, 16+, 19+, 52+ (srov. o nich výklad Favórínův ve 14. knize Gelliových Attických nocí)
Chaldi, Aldi, bůh Urarťanů§ 859, 785, 733, 714
Chaldíni, pevnost při záp. břehu arménského jez. Sevanu, dn. m. Gavan/dř. Kamo resp. Nor Bajazet§ 733
Chaldi-ti z Urartu alias Ara-cha čili Nabû-kudurrí-usur IV., rebel§ 521
Chalé, ass. šejk§ 2150
Chaleion, m. v Lokridě, dn. Galaxidi§ 450
Chalese, Chaliset, Chal-Ese, Cha-Iset z Kúše, ses. a manž. Atlanersy§ 600
Chalestron, pevnost illyr. Penestů polohy nezn.§ 170
Chalchalauš, m. aram. Iachánů§ 935
Chálid ibn al-Walíd, arab. džihádista§ 393+
Chalijum z Kiše, amor. dyn.§ 1894
Chalila, churrit. stát na území budoucího Urartu§ 1275
Chalitu§ viz Chaldaioi, 2.
Chalkédón n. Kalchédón (gen. -onu), m. v Bíthýnii, dnešní Kadiköy v TR§ 685, 511, 493, 424, 408, 405, 400, 396, 390, 318, 314, 315, 296, 281, 280, 277, 264, 202, 173, 150, 85, 73-, 211+, 218+, 257+, 262+, 270+, 272+, 303+, 324+, 361+, 365+, 375+, 392+
Jméno zaměňováno, souvislost snad s chalkos, měď, možná souvisí s foin. Nové Město jako Karthágo, jinak etymologie neznámá. Na mincích měl stát delfína, později klas. Zničen roku 365 n. l. císařem Valentem, o osudu jeho hradeb viz pod Kónstantínopolis, v 5. st. obnoven.
Chalkétór, gen. Chalkétoru, m. v Kárii doložené jen epigraficky, dn. u Karakuyun§ 200
Chalkiás/Chelkiás, ptolem. stratégos, b. Ananiův, s. Oniův§ 106, 102
Chalkideus ze Sparty, spartský velitel§ 412
Chalkidiké, poloostrov v Thrákii, pozd. patřící do Makedonie, též Thrácká Chalkis; srov. pod Olynthos. Tři prsty jsou od východu Athós, Síthóniá a Palléné (dn. A., Longos a Kassandra)§ 750, 730, 700, 655, 654, 628, 551, 480, 469, 433, 440, 433 - 429, 425 - 423, 421, 418 - 415, 406, 399, 394, 393, 380, 379, 365, 356, 354, 350, 348
V době bitev u Filipp na podzim roku 42 byl poloostrov z velké části již neosídlen, ačkoli měl úrodnou půdu.
Chalkidios§ viz Calcidius
Chalkiďané, Chalkideis, úhrnné ozn. pro potomky chlkidských kolonistů na východ. Sicílii§ 410, 409
Chalkis, m. na Euboji§ 1300, 776, 754, 750, 741, 735, 728, 700, 684, 683, 667, 655, 654, 600, 507, 481, 479, 420, 411 - 409, 371, 362, 360, 358, 354, 349, 348, 340, 332, 327, 323, 315, 313, 312, 310, 308, 304, 446, 338, 313, 306, 302, 284, 283, 275, 250, 245, 244, 210, 198, 196 - 194, 192, 191, 189, 181, 172 - 169, 146, 87, 86, 48
Kolonie Athénských, „bronzové město“, vzniklá spojením pětí vsí, oikistem byl Aiklés. Podle jedné verse zkazek o založení města spadají jeho začátky do éry Foiníčana Kadma, který se usadil v Kadmeji, v kraji pozdějších Théb, a cestou tam zde na Euboji usadil Araby (!): Strabónův údaj je ojedinělý. Proslavila se v dávnověku metalurgií a obchodem s orientem. Ovládala Eurípos, úžinu mezi ostrovem a Boiótií. Kolonie Chalkidských jsou v Itálii, na Sicílii a v Thrákii. Po válce lélantské, kterou asi vyhrála, přišla Ch. v první polovině 7. st. o část trhů v Itálii ve prospěch Korinthu. Chalkidští měli v klasickém hellénském světě pověst novověkých homosexuálních „pederastů“ a slůvko chalkidování znamenalo takový životní styl.
Chalkis v Aitólii u Kalydónu§ 456
Chalkis pod Libanem, m. v Koilé, pozd. Kaisareia/Kaisaríá Filippú a Neróniás, pův. hellénistická katoikie, kterou údajně založil jakýsi Arab jménem Monikos popř. Mennaios, země kolem Ch., Chalkidiké, byla už za Seleukovců arabsk᧠145, 117, 85, 84, 76, 63, 49, 40, 36, 30, 20-, 38+, 41+, 48+, 52+, 63+, 66+, 67+, 363+ a srov. pod Tel Dan
Chalkis na Bélu/pod Bélem, lat. Ch. ad Bélum, srov. pod Bélos, aram. Qinašrín/Qinnasrín, m. v SYR sev. od Aleppa§ 38+, 48+, 240+, 345+
chalkolit§ viz eneolit
Chalman, m. a kraj v Zágrosu, ass.§ viz Kelónai a cf. Chala
Chalpa, Chalpi§ viz Šítamrat
Chalparuntija I. z Gurgumu, dyn., ass. Qalparunda§ 955
Chalparuntija II. z Gurgumu, dyn.§ 955, 853, 850
Chalparuntija III. z Gurgumu, dyn.§ 955, 805
Chalparuntija z Unqi, ass. Qalparunda§ 870, 853, 850
Chalpa-šulupi, s. Muršila II. s Gaššulawijí§ 1329
Chalybón§ viz Chalab
Chalybové§ viz Tibarenové, Tibaranové
Challušu-Inšušinak II., k. Elamitů§ 694, 693, 669
Challutuš-Inšušinak z Elamu, sukkalmach§ 1222, 1180
Chalule, m. v Mesopotamii§ 689
Chalun-pi-úmu z Maradu, Chalun-pî-úmu, asi též Chalambu a Alumbiumu, amor. dyn.§ 1895, 1881
Chalun-pi-úmu z Acháza, amor. dyn. v Šikšabbu§ 1797
Chalun-pi-<ú>mu ze Šechny, dyn. (?), o. Mutiji§ 1769
Chamaat, Cha-maat, d. asi Šepseskafova, k. Čtvrté dyn., manž. velekněze Ptahšepsese§ 2686
Chamašša, guvernér. eg. provincie Upi v Syrii§ 1373
Chamát, Chamátu, bab.§ viz Hamat, Hamát
Chamat Gader§ viz Amathús
Chamatája, ass. guvernér v Bít Chalupé§ 883
Chamavové, lat. Chamaví, řec. Kamavoi, dolnogerm. lid, jehož jméno asi žije v názvu historického holandského kraje Hamaland; v c. 6. století splynuli Ch. s Franky§ 58+, 213+, 286+, 293+, 296+, 358+
Chamazi, m. a stát nezn. polohy mezi Tigridem a Zágrosem§ 2550, 2500, 2490, 2048
Chambasuten§ viz Chababaša
Chamerernebti I., Cha-merer-Nebti, d. Chufuova, manž. svého b. Chafrea§ 2589, 2558, 2533
Chamerernebti II., d. Chafrea s Chamerernebti I., ses. a manž. Menkaureho§ 2589, 2558, 2533
Chamerernebti, manž. čatiho Junmina, s. Chafreho§ 2533
Chamerernebti, d. Niuserrea s Reputnebou, manž. čatiho Ptahšepsese, m. čtyř synů a jedné dcery§ 2453
Chamhor, wezír§ 730
Cha-mi (čín.)§ viz Kúmúl/Qúmúl
Chamijata z Mazuwati, chet. k. Bít Adíni§ 1000
Chammi-dušur z Nérebtu, dy.§ 1895
Chammon§ viz Umm al-'Amad
Chammuniri z Be'erotu/Bérýtu, Ammuniri, dyn.§ 1365
Chammurapi, Chammurabi z Babylónu, amor. král, bab. jménem Kim-ta-ra-pa-áš-tum§ 2119, 1895, 1869, 1834, 1830, 1797, 1793 až 1750, 1324, 1160
Chammurapi z Kurdy, amor. dyn.§ 1793, 1769, 1763, 1762
Chammurapi I. z Jamchadu, s. Jarimlima I.§ 1793, 1750
Chammurapi II. z Jamchadu§ 1793, 1750, 1690, 1660
Chammurapi z Terqy, amor. dyn.§ 1760
Chamós§ viz Kmóš/Kemoš
Chamránu, aram. kmen a jeho sídlo v Babylónii nezn. polohy§ 745
Chamudi, Chalmudi, poslední vládce Hyksů v Deltě, jako egypt. k. možná Aa-seh-Re (cf. s Nehesi), řec. Archlés n. Assis§ 1567
Chamútal z Libny, d. Jirmjáhúa, manž. J'ošijáhúa, m. Jhóácháze; psána též Chamítal, řec. Amital, lat. Amithal§ 609, 597
chán§ viz chagan
Chan/Han, Chanové, Číňané, největší ethnická skupina na planetě§ viz pod Čína
Chan/Han, za Čouů země a čínský stát povstavší z Ťin (nesouvisí s císařskou dynastií)§ 645, 453, 441, 403, 376, 333, 332, 308, 298, 293, 254, 247, 232, 230, 209, 201, 200
Chan/Han, ř. v Číně; jiná je korejská ř. Han§ 1053, 207
Chan, čínská císařská dynastie (nesouvisí se státem zde výše)§ 232, 207, 206, 202, 175, 9+, 23+, 25+, 184+, 189+, 220+, 229+, 374+
Dynastie Chan (pinyin: Han) má jméno podle řeky v dnešní provincii Šen-si/Shanxi a Chu-pej/Hubei, respektive od kraje na jejím středním toku, "Střední Pochaní", Chan-čung/Hanzhong. Říše Západní Chan trvala v letech 206-9+, Východní v letech 25 n. l. až 220 n. l. Konec dynastie přišel v éře Východních Chanů se smrtí válečníka, autora spisu o válečnictví a básníka Ca Cao (155-220), zvaný císař Wu z Wej. Jeho hrobka byla nalezena u vsi Si-kao-süe/Xigaoxue u Au-jangu jižně od Pekingu.
Chan/Han, šan-jü Hunů, b. Piho a Moa, trůnním jménem I-fa Jü-lu Ti/Yifa Yulu Di§ 55+
Chan Čao/Han Zhao, n. Čchien Čao/Qian Zhao, "Dřívější Č.", též zv. "Severní C.", první hunský stát§ 188+, 304+, 311+, 316+, 325+
Chan Fej, Chan Fej-c´, legalistický filosof§ 298, 280, 232
Chan-čung/Han-zhong§ viz pod Chan (císařství)
Chan-ku/Hangu, průsmyk v provincii Che-nan, Čína§ 321, 317
Chan Sin/Han Xin, spolubojovník Liou Panga, k. z Čchu§ 201
Chan Sin/Han Xin, k z Chanu (jiného než císařského§ 201, 200
Chan-tan/Handan, sídelní m. státu Čao v provincii Che-pej§ 258, 228
Chana§ viz Chanû
Chana§ viz Anat
Chanání z Israéle, řec. Anani, o. kazatele Jéhúa§ 876
Chananja§ viz řec. Ananiás
Chananía/Chananja, syn Sanballata II., o. Sanballata III., židovský velmož§ 433
Chananiel z Babylónie, též Ananel, Hananeel, židovský velmož§ 36
Chanasiruka z Médie, k.§ 815
Chanban, Chanbanu z Namri, o. Janzúův§ 843
Chanbatíja z Babylónu, s. Sumu-abiho§ 1894
Chania§ viz Kydóniá
Chanigalbat (ass.), Chabigalbat, země a říše mezi jezerem Van a hor. tokem ř. Chábúr, churrit. Churruche, dříve vlast. označením Churri nebo Mitanni/Mittani, Maitani (od "země Mittova"), aram. Nachrín ("Dvě řeky"), eg. Mtn, Nacharina§ 4750, 3500, 3236, 2500, 2078, 2000, 1760, 1736, 1650, 1580, 1550, 1546, 1530, 1526, 1500, 1490, 1480, 1477, 1472 - 1470, 1462, 1460, 1450, 1441, 1426, 1424, 1420, 1417, 1410, 1408, 1390, 1382, 1380, 1379, 1370, 1366, 1365, 1360, 1345, 1330, 1329, 1300, 1275, 1198, 1134, 1114, 1113, 1072, 901, 899, 898, 885, 837, 806, 759, 742, 688, 681 a viz dále pod Mygdoniá
V nejlepších časech se říše konfederovaných churritských a podmaněných států rozprostírala od dn. iráckého Kurdistánu vč. kmenového území Assyrie po vnitřní Syrii, Palestinu a východní Kilikii a Kappadokii. Jádro Mitanni se stalo assyrskou provincií/protektorátním útvarem, spravovaným "velkowezíry a králi Chanigalbatu/sukkallu rabû, šar mát Ch." z vedlejší panovnické assyrské dynastie (palû Chabigal/Chanigal) sídlícími asi v Charránu; v hellénismu se země jmenovala Mygdoniá, dn. severní část Džazíry rozdělená mezi SYR a TR; pro ass. se nejnověji propaguje čtení znaků (kur)cha-ni-gal-bat jako Chani-rabbat/"Velcí Chani"
Chanilaj z Naard§ Anilaios
Channaios§ viz Farnaios
Channi z Elamu, velmož, s. Tachchiho, manž. Chuchuny§ 1125
Channi, egypt. správce král. majetků v Kanaánu§ 1380
Channo z Gazy, ass. Chánúnu, filistský dyn.§ 734, 730, 720
Channutti z Chattuše, guvernér§ 1330, 1329
Chantili I., pučista a k. Chetitů§ 1590, 1560
Chantili II., k. Chetitů§ 1490, 1480
Chantili z Chattuše, s. Ammunův§ 1530
Chanú, ass. šejk§ 2400
Chánu ze Sam'alu§ viz Chajánu
Chanû, Chaná, Chanajové, amor. nomádi, "obyvatelé stanů" na středním Eufrátu v éře Mári, stát Chaná s métropolí v Terce§ 2400, 1895, 1830, 1742, 1760, 1712, 1570, 1232, 1077
Jména dynastů království Chany, o nichž jinak je známo velmi málo, srov. rok 1760: Japach-sumu-[abu], Isi-sumu-abu, Jadich-abu (současník Samsuiluny Babylónského), Zimri-Lim, jeho syn, Idi-abu, Kasapan, Kuwari, Chanája, podřízený k. Ja’usovi, Kaštiliaš (I. Kassitský), Šunuchru-Ammu, Ammi-madar, jeho syn, obsazeno posléze Ammi-saduqou Babylónským a jeho synem Samsu-ditanou, Idin-Kakka obnovil autonomii, Išar-Lim, jeho syn, Iggid-Lim, Isich-Dagán/Jassi-Dagán, jeho syn, Achúni, Chammurapi, jeho syn, Sinia (?), Qiš-Addu (oba poddáni Mitanncům), Pagiru, obsazeno Tukulti-Ninurtou I. Assyrským, Ilu-iqíša a Tukulti-Mér, jeho syn, zajatý Aššur-bel-kalou Assyrským, viz rok 1077. Pak jméno Chanû z historie zmizelo a c. 1050 zde aramajeské knížectví Laqû s Terqou, nyní zvanou Sirqu.
Chanû, pozd. bab. označení pro Makedonii§ 331
chanukká, „zaslíbení, zasvěcení“, žid. osmidenní svátek držený každoročně od 25. dne třetího měsíce v roce (kislew) na pamět nového zasvěcení jerúsalémského chrámu Jahweho kultu; označován též jako „svátek světel“§ 165
Chánún, k. Ammónitů§ 1015, 1005, 990
Chanun-Dagán z Mári, dyn.§ 2119
Chanunía§ viz Bít Chanunía
Chanutti z Chattuše, b. Muršila II.§ 1329
Chao, hl. m. čín. státu Čou§ 256
Chaonnófris z Thébaidy§ viz Anchmaxis
Cháonové, Cháoniá, épeirský kmen a země na severozápadu Épeiru§ 429, 232, 230, 170
Chapalla, anatolská země, pozd. jižní Galatie§ 1460, 1370, 1326, 1325, 1300, 1220
Chapinu§ viz Chabinu
Chapiru§ viz Iúdaia
Charakéné, Charax, od „řec. kůl, palisáda, tj. pevnost“, země a m. na jihu Babylónie po soutoku Eufrátu s Tigridem, čín. Tchiao-č´/Tiaozhi, dn. Šatt al-Arab§ 1459, 324, 247, 221, 220, 204, 166, 141, 139, 129, 127, 125 - 123, 121, 50-, 1+, 36+, 105+, 116+, 130+, 131+
Město za Peršanů leželo v Súsiáně. Pozd. zvána země Meséné, Maiséné, Maikéné, bab. snad (a)-meš-šá-nu-ú, aram. Perát Maišán, per. Méšán-šáh, arabsky Majsán, dn. irácká provincie Majsán/angl. Maysan (srov. pod Parapotamiá s městem Dabithou), město pak pravděpodobně původně Dúr Enlil (odtud Durine), Spasinú Charax, Alexandreia a Antiocheia; jako satrapie za Seleukovců ‘Přímořská’, epi tén Erythrán thalassan/Na Rudém moři, první arabský stát v Mesopotamii.
Novodobá úvaha, že Dúr Enlil/Durine = Bannéšu = Karai kómai = Alexandreia = Antiocheia = Charax, není všeobecně přijímána.
V kraji Meséné, který byl v římské době pokládán za součást Persidy a nikoli Mesopotamie, ležela i Apameia na Sellaiu, Silchu, a Terédón, překladiště pro obchodníky s Arabským poloostrovem. Osadu pro své vojáky/klérúchii založil Alexandros na místě perského královského administrativního centra zničeného pravděpodobně povodní, většinou muži z Pelly. Když také tuto kolonii zničila podle všeho velká voda, obnovil město Antiochos iii. nebo iv. Údaj Plíniův hovoří o Antiochovi, pátém z králů/Antiochus quintus regum, což jistě nebyl myšlen desetiletý Antiochos V. Eupatór.
Pak se ho zmocnili Arabové pod Spasinem či Hyspaosinem, srov. tam; jeho jméno je ovšem perské. Tradiční hliněné pevnosti se místy udržely v IR, AFG a v paštunské části PAK, kde se jim říká qilla/killa.
Charakénští dynastové ovládali velké části Zálivu, též Tilmun/Tylos, dn. Bahrajn, o obchodních střediscích po Omany viz s. v. Íkaros. Je pozoruhodné, že arabští vládcové Charakény a dalších oblastí Zálivu vynikali dlouhověkostí, srov. tam. • Z 2. století n. l. je zachován fragment nápisu, jímž Palmýřští poctili kohosi z Maiséňanů, „tón maisénón“, srov. rok 131+.
Charakitové, řec. Charakitánoi, mí. na Tagu Karakka, lat. Carraca, keltibér. nárůdek§ 78
Charánu z Laqů, aram. šejk§ 885
Charapšeki z Chattuše, d.(?) Telepinova, manž. k. Aluwamny§ 1500
Charapšila, Charapšeli, ses. Muršila I., manž. Chantila I., pučistka§ 1590
Chararatum, aram. sídlo v Babylónii n. východně od Tigridu§ 702
Charaspés ze Skythie, k.§ 107
Charatón z Hunnů, vůdce§ 375+
Charausta, řec. Charaéóstés, satr. Azy I. Indoskythského§ viz Sakové
Charax, lat. vallum, opevněné mí u Priény§ 295
Charax z Pergama, občansky A. Caudius Ch., s. C. Iúlia Lupa a Iúlie Quadrátilly Bassy, b. Amyntův a Proculův, byrokrat, legát a historik§ 147+
Charbašichu z Kaššû, dyn.§ 1742
Charbés, lib. náčelník§ 730
Charbin, čín. Cha-er-pin/Haerbin, sídel. m. prov. Chej-lung-ťiang§ pravěk (2)
Chardišpi, m. v zemi Iasubigallu, polohy neznámé§ 702
Charés, ř. v Argolidě§ 238
Charés z Athén, gen.: Charéta§ 1. arch. 472; 2. strat., kondottiér a tyr. v Mytiléně, 367, 366, 361, 359, 357, 355, 354, 352, 351, 348, 347, 340, 338, 335, 333, 332; 3. strat., 244
Charés z Lindu, sochař, ž. Lýsippův, tvůrce Kolossu§ 325, 304
Chárg, o. před pobřežím Persie§ 230+
Chárga, al-Chárga, al-Cháridža, oasa v Západní poušti v ET, eg. společně s ad-Dáhlou Kenmet§ 1191, 1075
Chárchár alias Kár Šarru-kén, m./pevnost v Zágrosu, snad dn. Málájer v IR§ 714, 702
Charcharu, ass. šejk§ 2400
Charcharu, Charchar, nomádi kočující severní Mesopotamií a po překročení Tigridu se usadili v pozd. Médii§ 2400, 836
Charianthos z Karystu, s. Aristagorův, jako smírčí soudce poctěn na Kimólu§ 245
Chariás, technik v oboru obléhacích strojů, autor odbor. spisů§ 340
Chariás z Athén§ 1. arch. 415; 2. strat., oběť Lácharovy zrady, 299; 3. 376, je buď identický s č. 1 nebo jde o osobu, s níž je zaměňován stratég Chabriás, viz tam
Charidámos z Boiótie, arch. spolku§ 244
Charidémos z Órea, kondottiér v athénských a perských službách§ 364, 361, 359, 358, 352, 351, 349, 335, 333
Manžel dcery Kotya Thráckého a švagr Kersoblepta, čestný athénský občan a stratégos, roku 335 musel před Alexandrem opustit Athény (žádal jeho hlavu) a vstoupil do perských služeb, roku 333 popraven Dáreiem III., neboť kritisoval jeho způsob válčení s velkým Makedoncem.
Charidémos ze Smyrny, o. lékaře Hermogena§ 117+
Chariettó, Chariettón, prořímský germ. velmož, snad Frank, comes obou Germánií§ 358+, 366+
Charikleidés z Athén§ arch. 363
Charikleidés ze Salamíny kyperské, s. Hérákleidův, obchodník§ 330
Charikleitos z Rhodu, nauarchos§ 190
Chariklés z Athén§ 1. s. Apollodórův, jeden z Třiceti, 413, 404; 2. promakedonský politik, zeť Fókiónův, 324, 318; 3. 201, arch. 196, popř. 184
Chariklos ze Sparty§ viz Charillos
Chariláos z Boiótie§ boiótarchos roku 219
Chariláos z Palaiopole v Itálii, zrádce a zachránce města§ 326
Charileós ze Samu, tyr., b. Maiandriův§ 517
Charillos, Chariláos či Chariklos ze Sparty, k.§ 886, 826, 775
Charimenés z Argu, věštec a zrádce§ 241
Charimortos, strat. lovců slonů§ 211, 196
Charínos z Athén, též Kairimos§ 1. arch. 308; 2. arch. 291 (jeden a ten samý?)
Charinové§ viz Asdringové
Chariomerus, řec. Charioméros, prořímský k. Cherusků§ 89+
Chariovalda, vůdce Batávů§ 16+
Charisandros z Athén§ arch. 376
Charisius, Flávius Sósipater Ch., grammatik, autor latinské učebnice pro Hellény§ 350+
charistérie, v Athénách za obnovení démokratie; charistérion, děkovný dar a charistéria (pl.) děkovné slavnosti na paměť určitých skutků či jejich původců§ 403
charistérie, v Dafné§ 166
Charisú, m. ve Foiníkii, ass. název, nevíme však čeho§ 738
charita§ viz eranos, fondy nadační
Charites, Charitky, Diovy dcery, lat. Grátiae, bohyně krásy, radosti, sebedůvěry§ 229
charitésia, slavnosti na počest Charitek§ 229
Charitimidés z Athén, strat.§ 462, 460
Charitó, d. Lúcillánova (mag. arm.), manž. Ioviánova, m. Varróniánova§ 363+
Charitón z Afrodísiady, písař a literát§ 407, 65+, 150+ a viz s. v. novela
Charitón z Akragantu, omilostněný atentátník§ 553
Charixenos, Fók (?), osvoboditel zajatých Athéňanů§ 286
Charixenos z Aitólie, s. Kydriónův, strat.§ 249, 240
Charkiuna, m. v pozd. Kappadokii nezn. polohy§ 1800
Charles III., panovník Spojeného království§ 19+
Charmadás z Alexandreie, platónik§ 109, 103
Charmadás z Anópole§ 1. s. Taskomenův, o. Charmadův a Archagathy, žoldnéř, 200; 2. s. no. 1, 200
Charmadés, ptolem. voják§ 261
Charmanli, m. v BG§ 316+
Charmantidés z Leontín, o. Gorgiův§ 483
Charmidés, b. Periktiony, strýc Platónův, soudruh Kritiův§ 399
Charmión z Kydónie, s. Eumaridův, proxenos v Athénách§ 229
Charmion, služka Kleopatry VIII.§ 30
Charmioné, Karmioné, služka Kleopatry§ 30
Charmis ze Sparty§ 1. uspořádal poměry na Krétě, 775, 2. 668 (Ol.)
Charmis z Athén, o. Hipparcha, prvního z ostrakovaných Athéňanů§ 487
Charmis z Massalie, lékař§ viz s. v. lékaři (2)
Charód, řec. Aróed, lat. Arad, pramen a ř. v Galilaji§ 1206
Charoiadés z Athén, s. Eufilétův, strat.§ 427, 426
Charón z Karthága, historik§ viz s. v. dějepisci (1)
Charón z Lampsaku, historik§ 450 a viz dějepisci (1)
Charón z Naukrátidy, historik§ viz dějepisci (1)
Charón z Théb, protispartský vlastenec§ 379, 369
Charóndás z Athén, nomothetés Thúrií§ 444
Charóndás z Katany, nomothetés ve své vlasti§ 728
Charónion, místo vstupu do podzemí, v Antiocheji na skále nad městem obličej na skále§ 173
Charopínos z Mílétu§ 498
Charopeinos z Efesu, Charopínos, epónymní kněz Světové synody vítězů a ověnčených ve svatých hrách§ 41
Charopínos z Boiótie§ 1. kněz Amfiaráův, 289; 2. archón boiótský, možná vn. no. 1, 244
Charops z Athén§ arch. 753
Charops z Épeiru (shodou okolností znamená jeho jméno „Vesele hledícího"), dva výrazní prořímští kollaboranti a Thesprotové§ 1. Starší, 198, 192; 2. Mladší, 170 - 168, 159
Charops St. byl synem Macháty a otcem Macháty a Alkémacha, který roku 190 vyhrál na panathénajích diaulos. Chaopovým bratrem byl Démétrios, který v letech 200-193 pracoval na Kypru pro Ptolemaia V. Démétrovým synem byl Alkémachos. Machátás Ml. měl s manželkou Filótou Charopa ml., kterého, když otec předčasně zemřel, poslal děd na výchovu do Říma (kdy zemřel děd, nevíme). Charops ml. se stal prvním, a na dlouho jediným, hellénským politikem vzdělaným v latině. Jméno je prastaré, Trojan C. je už v Íliadě (xi. zpěv, není v CSD).
Charpút§ viz Ziatha, Ziata
Charrán§ viz Karrhai
Charsadda§ viz Puškalavatí
Charsu, Charzu, ass. šejk§ 2400
Charši, m. nezn. polohy snad východ. od Tigridu§ 2078
Charybdis, s obludou Skyllou, viz tam, úžina mezi Itálií a Sicílií, dn. Messinský průliv§ 425, 270
Chartapu z Tarchuntašše, dyn.§ 1200, 1180
Chartás z Beroie, s. Níkánorův, b. Attylův, Hérákleův kněz§ 248
Chartúm, hl. m. novodobého státu Súdán§ 3174
Chasechemuj/Chasechemwej, Cha-sechemuj-hetep-nečeruj-imef (Horovo i Setovo jméno), alias Bebi, Bebeti a Džadža, poslední k. Druhé dynastie egypt., manž. Ni-maat-Hapi, o. Džoserův (a snad též Nebky§ 3200, 2703, 2686, 2667
Chasidánum, místokrál v Karaně§ 1815
Chasidat z Tanúchů, dc. al-Hawárího s Mavíjí, manž. Victora§ 377+
chasidové, tj. zbožní, hebr. chasidim, řec. asidaioi, essénoi, lat. esséní, esséí, esejci, essejci (z aram. hasiim/řec. essaios, téhož významu), žid. náboženské společenství, aram. jáchad; „zbožní“ za Makkabejských se postupně rozdělili na fariseje, duchovnější eseje a agresivní síkárie/sícárií (v dobách římských agresivní skupina proti všemu nežidovskému: „muži s dýkou, rozparovači“, lat. též jednoduše bandité/léstón genos)§ 190, 135, 104, 36 a viz s. v. Qumrán
Chasidové měli formální pokračovatele v diaspoře ve středověku v Německu a později v jiné dimensi ve východní Haliči (na dnešní Ukrajině). Životní styl propagovaný rabbim Jisraelem ben Eliezerem (zemřel 1760) existuje v mnoha chasidských obcích po celém světě náležejících k orthodoxnímu judaismu; nejznámější moderní chasidskou odnoží je hnutí Chabad/Ljubawitš (dle dnes pohraniční vsi Ljubaviči u Smolenska). Výrazné oděvy chasidů pocházejí z dobových obleků šlechty polsko-litevské unie a příslušníci sekty se vyznačují ultrakonservativními zvyklostmi. Ženy se musejí halit po celém těle, nesmějí se dívat v hovoru muži do očí, nesmějí nosit telefon ani peněženku a jejich muži vezmou mýdlo do ruky jen v sobotu.
Chasinaj§ viz Asinaios z Naard
Chasúfos n. Chesúfos z Egypta, povstalec§ 186
Chasuu, Chasut§ viz Xois
Chašabu, m. v údolí Biqá', asi dn. Tell Chašbe v RL poblíž Baalbeku§ 1446
Chaššum, anatol. země a pův. churrit. městský stát zřejmě na území pozd. Kommágény n. na východ od Eufrátu v Orrhoéně, chet. Chaššuwa§ 1830, 1650, 1525
Chatániš§ viz Chadániš z Chamazi
Chatarikka (ass.), Hazrak/Hazrek (aram.), sídel. m. státu Nuchašše/Lu'aše v Syrii, pozd. součást aram. státu Hamát, jméno ass. provincie, dn. Tel Afis v SYR§ 1580, 1000, 870, 773, 772, 765, 755, 738
Chatíba z Alešije, ka§ 1095
chatru§ viz pod řemeslo, půda
Chatténé§ 204 a viz Gerrha
Chatti, Chattu§ 1. Chattové, moderně též Protochetité, Protoanatolci, jiní od pozdějších ie. migrantů zvaných obecně Chetité, 2292, 1920, 1780, 1700; 2. viz Chetité; 3. Chatti, Chattu, bab. Severní Syrie, země, kde existovaly chet. koloniální státy/„země Chetitů“; hebr. Chét, pro Assyřany to byl pojem, kam byla zahrnována též oblast pozd. Kappadokie, 1300, 1233, 1191, 1188, 1111, 651, 594 a viz Chetité
Chattina§ 1. viz Pattina, Unqi; 2. m. v okolí Neriku na severu Anatolie§ 1250
Chattítu§ viz Chadítu
Chattové, lat. Chattí, řec. Kattoi/Kattai, ojediněle Kennoi, germ. lid na území dn. Hessenska, spolkové země vytvořené v roce 1945 Američany, předkové Hessů, Hessen (srov. hessenské žoldnéře v britských službách za války za americkou nezávislost v letech 1775-1783)§ 70, 58, 53, 38, 11 - 9-, 4+, 6+, 9+, 14 až 17+, 19+, 39 až 41+, 47+, 50+, 58+, 68+, 69+, 83+, 89+, 162+, 170+, 198+, 200+, 213+, 235+
Chattuáriové, řec. Chattúárioi, lat. Attuárií n. Atthuárií, germ. lid v sousedství Brukterů a Chamavů, součást pozd. rýnských Franků§ 4+, 213+, 360+
Chattuchi z Urratinaše, o. Šadi-Tešupův§ 1115
Chattum§ viz Chattuša
Chattuša, Chattušaš, dř. Chattum/Chattuš, sídel. m. chetit. králů, dn. Boğazkale/dř. Boğazköy v TR§ 2002, 1920, 1840, 1800, 1655, 1650, 1620, 1594, 1590, 1560, 1550, 1530, 1525, 1500, 1490, 1480, 1470, 1460, 1440, 1420, 1400, 1370, 1352, 1345, 1330, 1329, 1300, 1288, 1284, 1280, 1250, 1230, 1220, 1210, 1200, 1191, 1000 a viz Pterié
Chattuša-ziti, vyslanec Šuppiluliumy I.§ 1352
Chattušili I., rodným jménem Labarna (II.), k. Chetitů§ 1650, 1620, 1525
Chattušili II., k. Chetitů§ 1460, 1420, 1400, 1370
Chattušili III., k. Chetitů§ 1330, 1315, 1300, 1290, 1288, 1284, 1280, 1275, 1271, 1250, 1220
Chaukové, lat. Chaucí, germ. lid na severozápadu dnešního Německa§ 12, 11-, 9+, 16+, 41+, 46+, 47+, 58+, 70+, 170+, 213+
chauvinismus§ viz národovectví
Chazá'il, hebr. Chazá'él z Damašku, pučista a k., o. Bar-Hadada III. § 1200, 850, 849, 845, 842, 841, 838, 815, 814, 799, 773
Chazá'il z Qedarie, k. Arabů§ 689, 676
chazannu, v mesopot. městských státech od dob Šulgiho regionální správce, panovníkem dosazený starosta, též rychtář, v Aššuru sdružující se v kolegia ("v bráně Aššurrově, Šamašově, Tigridské")§ 1750
Chazaři, Chazarové, řec. Chaziroi, Chazaroi, lat. Gazarí/Gasarí, hebr. Kusarim, čín. Kosa; Chazarie§ 178+, 191+, 198+, 356+ a viz pod Hunové
Snad kolem roku 450+ kočovali západně od Krymu a byli známí jako Akatziroi/Acatiri. Byli poplatní Hunům a Attilovi, posléze Avarů; přitom nelze potvrdit, že to jsou předkové Chazarů identičtí s nájezdníky Chaziry na Armenii z roku 198+. O jejich původu bylo vysloveno mnoho theorií, žádná však nemá pevného podkladu v pramenech. Jaký byl jejich vztah k sousedícím Sabirům/Sabiroi (pochází odtud slovo Sibiř?), asi turkických příbuzných Hunů, je rovněž nejasné; zmizeli s migrací Avarů.
Chazarská turkická říše vzešla z válek při zániku říše Göktürků v druhé polovině šestého století v dolním Povolží, v jihoruských stepích a v západním Kazachstánu, byli spojenci východořímských císařů. Ovládli obchod s kožešinami, medem a voskem v celém Povolží, dokázali zastavit arabskou expansi. Chazarie nebyla ethnicky jednolitá a vlasní chazarské elity asi tvořili pouhou menšinu, jak ostatně bylo pravidlem ve všech nomádských říší. Kolem roku 860 údajně chagan Bulan Sabriel v Itilu/Atilu na Volze (lokalita Samosdělka u Astrachaně?) rozvažoval nad vyslanci římského císaře, baghdádského kalífy a židovskými učenci, které z náboženství si má vybrat. Rozhodl se pro júdaismus a Chazarie se stala jediným neisraélským státním útvarem, která se rozhodla pro Mojžíšovo učení (vládci užívali posléze jmen jako Manasse, Isaak, Chanukka, Aaron, Josef apod.). Júdaismu se pravděpodobně držely jen chazarské elity, které však tolerovali jinověrce všech ostatních vyznání. Ch. zůstali bez vlastních písemnosti. Jejich říše utrpěla s expansí Normanů a Kyjevské Rusi, kníže Sveinald/Svjatoslav I. vyvrátil roku asi 968 Itil, nicméně chazarští Židé se zúčastnili o desetiletí později konkursu při výběru monotheistické víry pořádaného dalším rurikovským knížetem Valdemarem/Volodymyrem, č. Vladimír.
Římským vyslancem, který měl Bulana přesvědčit o přijetí křesťanství, byl jistý Kónstantínos z Thessaloníky, který zřejmě až před smrtí přijal v Římě při vstupu do kláštera jméno Kyrillos, č. Cyril. Roku 860 se vypravil do Chersonu/starý Chersonésos v Tauridě, kde se učil chazarsky, pak po "disputaci" pokřtil dvě stě Chazarů a roku 861 se vrátil do římské říše, kde ho pak čekala příprava na misii do říše Moravanů roku 863 s kolegou Methodiem, č. Metoděj.
Chazi§ viz Ba'al Sefón
Chaziánu z Gúzány, Chadiánu, hebr. Chezjón (?), o. Kapary§ 942
Chazip-Tešup z Razámy, churrit. dyn.§ 1769
Chazirové§ viz Chazarové
Chazitu§ viz Gaza
Chazor, řec. Asór, m. v Galilaji, dn. Tell Chacor§ 1400, 1275, 1253
Che/He, milenka a manž. císaře Linga, m. Liou Piena/Liu Bian§ 168+, 189+
Che, hvězdář§ 2637
Che z Kungu, velmož a císařský regent§ 879
Chebrón§ viz Hebron
che-čchin/heqin, "mírový sňatek", čínská politika ústupků barbarům§ 200, 161, 133, 121
Che-čchü/Hequ, mí bitvy v Číně§ 617
Che Fa-ni, císařovna ťinovského vládce Mua§ 344+
Che-lien/Helian ze Sienpejů, s. Tchanův, o. Čchianmanův§ 172+
Che-lien Ting/Helian Ding§ viz Č'-fen/Zhifen
Che-lu (-wang) z Wu, v piny.: Helu, k., rodným jménem Ťi Kuang/Ji Guang§ 514
Che-nan, čín. provincie§ před 6000, 3000, 2200, 1122, 317, 22+, 25+, 120+, 184+, 188+
Che-nan-fu, m. v Číně, dn. Luo-jang v prov. Che-nan, viz také tam§ 249
Che-nej, chanská provincie v dn. Che-nan§ 188+
Che-ti/Hedi, chanský císař, rod. jménem Liou Čao§ 88+, 105+, 106+
Che Ťin/He Jin, vojevůdce chanský§ 184+, 189+
Chédobios z Bosporu Kimm., s. asi Rhéskúporida IV.§ 342+
Chefsibáh, řec. Epsibaal, řec. bibl. Opsiba, lat. Aphsiba, manž. Chizqijáhúova, m. Mnaššeho§ 699
Chefciba, Chefcibah, kibuc na severu IL§ 200
Cheilés§ viz Seilés
Cheilón z Pater, zápasník, učitel§ 364
Cheilón z Pellény, tyr.§ viz Chairón
Cheilón ze Sparty, tyr.§ 218, cf. Chílón
Cheilónis§ viz Chílónis
Cheimaros z Kréty, žoldnéř v maked. službách§ 168
Cheimarra (pl.), poh. v Épeiru, dn. m. Himarë v již AL§ viz Germiniové
Cheirisofos ze Sparty, velitel slavné „anabase“§ 401, 400
Cheiromachá, strana řemeslníků v Mílétu§ 611
cheirotoni᧠viz pod hlasování
Chej-ťien/Heijian, vévoda z Čou§ 697
Chekeretnebti, d. Džedkareho Isesiho, m. Tisethory§ 2414
Chelaruada z Melidu, k.§ viz Chilaruada
Chelídón, kurtizána§ vide s. v. sex (1)
Chelídónis ze Sparty§ Chílónis
Chelidónové, část ill. kmene Taulantů, viz t鞧 400
Chelídonské ostrovy, Chelídoniai/Chelídoneai nésoi, "Vlaštovčí (chelídón, gen. -onos)", Chelídoniá (sg.), ostrovy před Lykií, dn. mys (hell. Hieron) a o-vy Gelidonya v TR§ 468, 197
Chelis, gen. Chelida, att. hrnčíř§ 500
Chellús, pozd. východořím. Elúsa, Chalasa, Halusá, dn. arab. Chalús, beduinské středisko v Negevské poušti proslavené vínem a divadlem renovovaným ještě roku 454+ (!)§ 247+, 356+
Chélu z Awanu, k. Elamu§ 2315
Chemmis (řec., gen. Chemmie, pozd. řec. Pánopolis), eg. Chenmet-Min, Chent-Min, Ipu/Apu, kopt. Šmin, dn. arab. Achmím, m. v pravobřežní Thébaidě ve střed. ET§ 1555, 1408, 1379, 245, 168, 164-, 356+
Boha plodivé síly Mina Helléni ztotožnili s Pánem, poněvadž býval zobrazován se vztyčeným přirozením, viz pod Bohové a jejich svátky
Chén, osada na Oitě (poloha neznámá)§ 668 Chendu§ viz Neferkare VI.
Chendursag, sum. bůh s ústředním kultem v Lagaši§ 2460
Chendžer, jako král Třinácté dyn. User-ka-Re II., Hor Džed-cheperu§ 1770
Chendžer, (asi) s. předešlého§ 1770
Chenemu§ viz Hermopolis
Cheneterka, Chenterka, Kenterka, s. Chafreho§ 2558
Chenethapi, Chenet-Hapi, manž. Ahy, m. Džera, k. První eg. dyn.§ 3174
Cheng-jung/Hengyong, mí v Číně§ 632
Cheni, Chenu§ viz Džabal as-silsila
Chenmes, wezír Amenemheta V., Třibáctá dyn.§ 1786
Chenmetneferhedžetweret, Chenemet-, Chenmet-nefer-hadžet Weret, "Starší", manž. Senwosreta II.§ 1895
Chenmet-nefer-hedžet (II.), ses. a manž. Senwosreta III.§ 1878
Chensa z Kúše§ viz Pebatma
Chent§ viz Džer
Chentechthai, bůh v Athribi, též Hóros Chentechthai§ viz s. v. Hor
Chentechtiwer, Chenti-cheti-wer, velitel výpravy do Púntu ve Dvanácté dyn.§ 1902
Chentetenka, Chentet-en-ka, Chentetka, manž. Radžedefova§ 2566
Chenti-cheti, řec. Chentechtai, bůh práva a souzení, záhy splynul s Horem, pův. lokální kult v Athribi/Kemwer§ 1902 (v theofor. jménech)
Chentitek, manž. kněze Šeriho, "králova důvěrnice/rechet nesu"§ 2889
Chentikauhor, s. Niuserreův (?)§ 2422
Chentkaus, Chent-kaus, Chent-kawes I., manž. n. d. Šepseskafova, ka, literárně zpodobněna jako Rudž-džedet§ 3054, 2505, 2498, 2184, 1797, 1503, 1217, 1504, 1210
Chentkaus II., rodiče neznáme, ka, manž. Neferirkareho, m. Raneferefova, Niuserreova a Chentkausy III.§ 2498, 2477, 2460, 2453, 2422
Chentkaus III., d. Chentkausy II., manž. Raneferefa, m. Menkauhora§ 2477, 2460, 2422
Chentkaus IV., ka Tetiho III.§ 2345
Chentkaus, d. Unasova, manž. čatiho Senedžemiba Mehiho§ 2414
Chent-Min, Chenmet-Min§ viz Chemmis
Chenut, manž. Unasova§ 2375
Cheóps n. Cheops, stavitel největší z pyramid§ viz Chufu
Chepat, pův. churr. Matka bohů, manž. Tešubova§ 1830
Che-pej, Hebei, čín. provincie§ pravěk (1)
chepreš, královská válečná "koruna" egyptsk᧠viz koruna
Cherchell, Iol§ viz Mauretánie
Cheriga§ viz Gergis
Chernef, král. dvorní písař v Osmnácté dyn.§ 1417
Cherokee, indiánský lid§ 2000
Chersifronés z Kréty, architekt§ 650
Chersikratés z Korinthu, obsadil Korkýru§ 733
Chersios ze Salamíny na Kypru, též Chersis, k.§ 497, 460
Chersonásos, Chersonésos, m. na sv. pobřeží Kréty, přístav původně Lyttu§ 220
Chersonésos na Sicílii§ viz Mýlai
Chersonésos Knidi᧠viz Knidos
Chersonésos Tauriké nebo Ch. hé Skythiké („Skythský“), osada Hérákleie Pontské, původ. jménem Hérákleia, v éře východořímské Chersón, m. a západ. část dn. Krymu na okraji dn. Sevastopole§ 600, 389, 325, 280, 193, 181, 179, 169, 111, 110, 108, 70, 64, 46, 14-, 150+, 365+
Chersonésos, Cherronésos Thrácký, Ch. hé Thrákiá („Thrácký“), Thrákiké, poloostrov na jihových. Thrákie, dn. evropská část Turecka, Gelibolu, Gallipoli§ 670, 560, 546, 525, 514, 496, 493, 483, 479, 470, 453, 447, 407 - 403, 398, 390, 387, 371, 365, 363, 361, 358, 357, 352, 346, 342, 338, 309, 301, 281, 279, 240, 189 - 188, 150, 144, 142, 129, 100, 85, 64, 42, 32, 13, 12-, 324+, 392+
Chersonésos, m. na Thráckém Chersonésu§ viz Agorá
Chersonésos tú Haimú§ viz Haimos
Cheruskové, Cheruscí, řec. Chérúskoi, germ. kmen, snad „Muži meče“§ 53, 16, 12, 9-, 4+, 9+, 15 až 19+, 47+, 50+, 58+, 89+
Chesbon, Chešbon, Hesbon, amorejské m. na východ od Jordánu, řec. Esebón, arab. Hašbún v dn. JOR§ 1447, 1400
Cheshire, hrabství na sz. Anglie na pomezí s Walesem§ 49+
Chešni, Chišni z Chattuše, nevl. b. Tutchaliji IV.§ 1250
Chet, Chetové, hebr.: bní-Chet, řec. hyioi Chet/"synové Chet", n. Chettaioi, bibl. č. Hetejové, blíže neznámý lid kanaánský (nikoli Chetité)§ 1975, 1448, 1400, 990
Chetba, s. Herieua, eg. písař§ 720
Cheti, Chet-Iti§ viz Wahkare
Cheti, časté osobní jméno dynastů Deváté a Desáté eg. dynastie, řec. Achthoés§ 2160
Cheti, o. Merikareův§ 2160
Cheti, strážce pokladu/kancléř Jedenácté dyn., s. Baqetův§ 2069, 2061
Cheti, nomarch Antilopí župy za Dvanácté dyn.§ 1928
Cheti, čati Amenemheta III.§ 1843
Cheti, Dua-Cheti, eg. mudrc, literární postava, řec. Achthoés§ 1998, 1962
Chetité, Hethité, Chatti, indoevr. národ v Anatolii a v severní Syrii/tzv. Syrochetitové; sami si říkali původně Nešité, Nešili§ 4000, 3000, 2800, 2490, 2300, 2292, 2200, 2191, 2100, 2002, 2000, 1975, 1920, 1840, 1830, 1800, 1780, 1750, 1700, 1650, 1620, 1600, 1471, 1463, 1450, 1424, 1365, 1352, 1317, 1315, 1304, 1303, 1300, 1299, 1290, 1288, 1284, 1271, 1237, 1594, 1590, 1570, 1550, 1530, 1525, 1500, 1490, 1480, 1460, 1441, 1420, 1400, 1370, 1354, 1345, 1330, 1329, 1326, 1325, 1320, 1319, 1317, 1308, 1300, 1290, 1288, 1280, 1275, 1250, 1235, 1232, 1220, 1200, 1193, 1180, 1174, 1165, 1134, 1100, 1000, 955, 877, 842, 839, 837, 834, 810, 806, 805, 800, 765, 742, 738, 675, 635, 547, 492, 118, 64, 31, 20, 7-, 58+
Cheziga§ viz Kyberniskos Sika
Chezjón§ viz Chaziánu