INDEX NOMINUM & RERUM

neoznačené odkazy na roky v CSD se rozumějí př. n. l., se znaménkem "+" n. l., "předml.", "pravěk" a "před 6000" na textové soubory (prehistorická naleziště vedena výběrově) 

 

A-a§ viz Aja

A-ab-ba§ viz Abba

Aahetepre, Aahotepre, Aa-hetep-Re, trůn. jm. nezn. k. Šestnácté dyn.§ 1674

Aacheperre, Aacheperure, Aa-cheper-Re, s. Amenhotepa II.§ 1450

Aacheperreseneb, Aa-cheper-Re-seneb, čati z Osmnácté dyn.§ 1567 

Aanečerire, Aa-nečeri-Re, trůn. jm. nezn. k. Šestnácté dyn.§ 1674 

Aaka alias Neferkare I./Aa-ka n. Nefer-ka-Re§ k. Druhé eg. dyn.§ 2848, 2766 

A-a-kal-la§ viz Ajakalla z Ummy

Aalborg, Ålborg, m. v Dánsku§ 113

Aamau-sa-Hor-nedž-her-jotef§ viz Qemau-sa-Hor-nedž-her-jotef   

Aamu, Amu, eg. označení kočovníků na sv. hranici, na Sínaji a v Palestíně, "Asiaté", mj. též Hyksů§ 2686, 1998, 1870, 1786, 1730, 1720, 1567     

Aamu, jako k. Šestnácté dyn. Cha-user-Re§ 1674 

Aanacht, Aa-nacht, armádní velitel v Šesté eg. dyn.§ 2278

Aannipada, A-an-ni-pad-da z Uru, k., s. Mesannipadův, b. Meskiagnuna (srov. s Ananne?)§ 2600, 2550, 2540  

Aarónovci, žid. klan, hebr. Aharón, řec. Aárón, arab. Hárún, jméno snad původu egyptského (Aha-ro); prapředek Aarón/Árón ustanoven svým mladším bratrem Móšém, řec. Móýsés, č. Mojžíšem, veleknězem Jahweho kultu§ 1520, 1448, 163

Aat, ka. Amenemheta III.§ 1843

Aata, přezdívka nezn. kúšitského panovníka§ 1567

Aba z Olby, dc. Zénofantova, dyn.§ 41

Aba z Mylas, d. Hyssaldóma, ses. Hekatomnóova§ 391

Aba, země v okolí Damašku§ 1300

Aba-Enlil-dari n. Aba-NINNU-dari z Nippuru, "Koho Enlil vede (?)", ass. učenec/ummânu a král. tajemník snad aram. rodu, aram. Achíqar/Achí-jaqar, "Bratr je mi drahý", bab. Mannu-kíma-Enlil-chátin/"Kdo je ochráncem jako Enlil"§ 3200, 681, 564 a viz s. v. novela

jméno doloženo na kolofonu seznamu vyhlášených učenců se jmény panovníků, na jejichž dvoře působili, viz roku 3200, který podle staré tabulky opsal 10. ajjáru 147 SE, tedy 16. května 165, za krále Antiocha (IV.) Anu-bélšunu, syn Nidintu-Anua, potomek/z klanu Sîn-leqe-unníního, kněz Anuův a Antuy v Uruku, druhým jménem Ni-qa-qu-ru-šu-ú (= Níkarchos?): "Aba-NINNU/Enlil (50)-da-ri, ummânu [ša] Ach-la-{MI}mu-ú i-qab-bu-ú A-chu-'i-qa-a-ri", tedy "jemuž Aramajové/Achlamové říkají Achu-iqári/Achíqar.

Jméno (identického?) písaře Aba-Enlil-dariho doloženo již na kolofonu modlitby z kassitské doby a jako předek nippurských písařů v perské éře jmény Ninurta-šuma-iddin, Nádin a jeho syn Dannaja.  

Abagadasa/Abdagasés, indoparth. dyn.§ 20+ 

Abai§ 1. m. ve Fókidě, 347, 346, 208; 2. m./lokalita v Syrii neznámé polohy, 145

Abaiokritos z Boiótie, též Amaiokritos, boiótarchos§ 245

Abaj, nezn. k. Třinácté dyn.§ 1676

Abakainon, mí. a domorodé m. na Sicílii, dn. Tripi§ 396, 393, 310, 270 

Abala, přístaviště nezn. polohy v Bruttiu snad kolem mysu Leukopetrá/Punta di Pellaro§ 36

Abalgamaš, místokrál Barachše§ 2316

Abana z Nechebu§ viz Ibana

Abantidás ze Sikyónu, tyr.§ 264, 252

Abantos, též Amandus, nauarch Liciniův§ 324+

Abar, Abiru, Abale, manž. eg. krále Pijeho/Pianchiho, m. Taharqy§ 695, 690

Abaris ze Skythie, divotvorný muž§ 585

Abás, gen. Abantu, ř. v Albánii, ztotožňována s Alazoniem, dn. Alazani na hranicích gruzíno-ázerských§ 65

Abás, blíže nezn. sofista§ 170+

Abás z Argu, k.§ 1382, 1359

Abasgové, sarmatský (?) národ severně od Kolchidy v dnešní Abcházii§ 115+ a viz Pityús

Abastamové§ viz Sabarkové

Abazu, Azuzu, ass. šejk§ 2400, 2307 

abaton, nepřístupné místo§ 352

Abattum, m. asi na střed. Eufrátu§ 1830

abax, abacus§ viz matematika

Abba z Déru, A-ab-ba/akk. Tâmtu, šakkanakku/dyn.§ 1977

Abba z Babylónu, ensi/guvernér urský, s. Itúr-ilův§ 2039

Abba, lat. Obba, m. v Africe/sev. TN, snad Henchir Bou Djaoua n. ad-Dahmání, dř. Abbah Qusúr, Ebba (?)§ 203

Abba'al z Tyru§ viz Abbaros (řec.)

Abba'el I. z Jamchadu, Ab-ba-El, možné též čtení Abban/Ab-ba-an, amor. dyn., b. Jarimlima Alalažského§ 1793, 1750, 1710  

Abba'el II. z Jamchadu, dyn.§ 1620, 1580, 1560  

Abbaitis, gen. Abbaitidy, horský kraj na pomezí Mýsie a Frygie Epiktétos, obyvatelé Abbaiitai§ 129, 73

Abbaros z Tyru, též Abba‘al, k.§ 565

Abbásovci, dynastie arabských kalifů§ viz pod Mesopotamie

Abbi-zéri z Idu, k.§ 1097

 

 

'Abd z Básiů, s. Jaghúta, salafský/nabat. protiřím. rebel§ 106+ 

Abdâ, guvernér m. Aššuru§ 670 

Abdadánu, země v Zágrosu, možná kraj v zemi Lullubi/Lullumu§ 843

Abda-El z Amurru, šejk§ 2006, 1977  

 

Abdagaesés/Abdagaisés, Abdagasés z Parthie/Indoparthie (?), velmož, asi předek Abadagasů, o. Sinnakův§ 20+, 35+ 

'Abd-'Alga z Nabatie, s. Tajmův, b. Zajda§ 5+  

 

Abdamon, k. v Sídónu§ 370

'Abd-Aštart, 'Abd-Aštoreth, k. v Tyru & Sídónu, řec. Abdastratos/Abdastartos§ 936

'Abd-'Aštart ze Sídónu§ viz Stratón ze Sídónu

Abdalazíz bin Saúd, zakladatel Saúdské Arábie§ 341

Abdallathos z Aichtaia, arabský mesopotamský fýlarchos a brigant§ 130+

Abdalónymos, Balónymos, foin. 'Abd-elonim, k. v Sídónu§ 333

'Abd-Ba'al, k. v Bérýtu/Be'erot§ 1299

'Abd-elim z Hammonu, s. Mattanův, zbožný Foiníčan§ 275

'Abd-elonim§ viz Abdalónymos

‘Abd-ilihita z Áradu-Arwadu, k., ass. Abdi-líti z Áradu§ 701

‘Abd-Melkart§ viz Hamilkar

‘Abd-Melkart, k. Tyru, ass. Abdi-milkutti§ 701

Abdeel (hebr. tvar), severoarab. kmen§ 689

Abdémón z Tyru, b. Ba'al-ezera I.§ 936

Abdémón z Tyru, k.§ 450, 411, 391

Abdéra (pl.), č. Abdéry, m. v Thrákii; odlišovat od Abdéra, m. v Baetice na území Bastulů, dn. Adra v Andalusii, osady to kdysi foinícké§ 654, 545, 532, 491, 460, 431, 429, 420, 411, 376, 340, 250, 170, 167, 86-, 12+  

abdikace, královská nevynucená, srov. pod král§ 285

V případě Ptolemaia Sótéra vzácný jev nejen pro starý věk. U Římanů srov. příklad Diokletiánův (není v CSD).

Abdaretás z Petry, 'Abd Háritath, s. Estechiův/Eustachiův, příbuzný Abgarův§ 40+

'Abdi-Aširta, -Ašrata z Amurru, dyn.§ 1424, 1365 

Abdi-erach z Kiše, amor. dyn. z rodu Manan᧠2028, 1894 

Abdi-erach, Abdi-arach z Ešnunny a Tutubu, dyn.§ 2028, 1993, 1894  

Abdi-Chepa z Urusalim/Jerúsaléma, Abdi-Cheba, churrit. dyn.§ 1400, 1365, 1005 

Abdimaliku, 'Abdi-maliku, nabat. strat.§ 94+

Abdi-milkutti/Abdi-milkúti I. ze Sídónu, k.§ 678, 677

Abdi-milkutti II. ze Sídónu, k.§ 677, 669

Abdi-milkutti z Tyru§ viz Azemilkos

Abdisarés z Armenie, dyn.; 'Abd-Iššár/-Ištar(?) n. theofor. jm. nabatského boha Dú aš-šary, řec. Dúsarés, cf. z Bostry jm. Abdidušara, tedy *řec. Abd-Dúsarés§ 250

Abdissaros z Adiabény, k.§ 129

Abdón z Pir'átónu, soudce Israélitů, řec. Labdón§ 1098

Abdos, vlivný parth. eunúchos a spiklenec§ 34+, 35+ 

Abdsamija alias Barsémiás z Hater, dyn. (řec podoba z "bar Sami, syn Samiův")§ 116+, 193+, 196+  

'Abdú z Orrhoény, dyn.§ 127, 120

'Abd-'ubdat z Nabatie§ 1. strat., s. Ajtibelův, 37+; 2. poručník, řec. Abdobdás n. Abdoobdás, 124+ 

Abducillus z Allobrogie, o. Raucilla a Egy§ 48

Abeakos, k. Siraků§ 63, 48

abeceda§ 47+ a viz alfabéta

abecedárium, seznam písmen§ 775

Ábel hašittim§ viz Mrtvé moře

Abella, m. v Kampánii u Nóly, osada Chalkidských, pův. Moera§ 87

Neztotožňovat Abellu s relativně nedalekým hirpínským městem Abellum u dn. Avellina (345+). 

Abellius, vicárius§ 306+

Abelux (gen. -luka), řec. Abilyx, keltibérský prořímský předák, původně na straně Kartháginců§ 217

Abenér, s. Nérův, vojevůdce Šá'úlův§ 1015

Abešlu, Abešlája, nezn. země a lid anatolský, spojenci Kašků§ 1114

Abešura, d. Aspakúra Ibérského, manž. Meribana III., m. Reva II. a Bakura§ 284+

Abgaros z Palmýry, 'bgr, o. Hairanův, děd Iaraiův§ 157+

Abgarus z Petry, s, Eutychiův, obchodní agent (?) v Římě§ 40+

Abgarové, Augarové, arabská dynastie v Orrhoéně§ 132, 92, 53, 29, 4 

Fýlarchové a dynastové/fýlarchés dynastés, později první zavedli křesťanství za státní kult. Arm. kronikáři je z neznámého důvodu měli za své a jméno Abgar/Abgarios odvozovali od arm. avag air, "velký muž".

Abgar(os) I. Péqá/"Němý", Augar(os)§ 94, 92, 69, 68

Abgar(os) II. Ariamnés§ 68, 63, 54, 53

Abgar(os) III.§ 29, 26

Abgar(os) IV. Summáqá/"Rudý"§ 26, 23

Abgar(os) V. Ukkámá/"Černý", b. Ma'núa, o. Ma'núa V.§ 4-, 7+, 30+, 36+, 49+, 50+, 179+      

Abgar (os) VI.§ 50+, 91+ 

Abgar(os) VII. bar Ízat, b. Ma'núa VII.§ 109+, 113+, 115+, 116+, 123+    

Abgar(os) VIII., s. (?) Ma'núa VIII.§ 163+, 179+ 

Abgar(os) IX. Veliký, občansky L. Aelius Septimius Sevérus Abgarus, Abgaros basileus§ 132, 179+, 193 až 195+, 198+, 202+, 215+, 242+    

Abgaros X., Abgarus Sevérus, s. Abg. VIII./IX.§ 179+, 215+   

Abgaros XI. Fraátés, s. Ma'núa IX., dyn.§ 215+, 242+ 

Abhirové, dynastie na jihu IND, nástupní stát Sátaváhanů§ 22

Abcházie, kavkazská země a novověký státní útvar na vých. pobřeží Černého moře, srov. starověký národ Abasgů§ 1700, 139+, 255+ a viz Pityús a Héniochové.

Kdysi součást Kolchidy a po rozpadu jejího království patřila k jádru království Lazika, jejíž nástupkyní byl na území pozdější A. v 8. století n. l. stát Ergisi.

Abí-[x.x.x] z Kiše, amor. dyn.§ 1895

Abi-amuti z Amurru, amoritský velmož, manž. Šát-Šulgi Urské§ 2078

Abí-Ba'al ze Sídónu, k., o. Chíráma I. Tyrského§ 990, 969

Abí-Ba'al z Aradu, s. Jakínlúa§ 665

Abí-Ba'al z Byblu, k.§ 925, 910

Abí-éšu, Abí-ešuch z Babylónu, k.§ 3200, 1793, 1712, 1684 

Abí-Jaté’/Abí-Jatí' z Qedarie, k. Arabů, s. Te'riho, b. Ajama, o. Dala'ila§ 651, 650, 645, 166 

Abia, šejk z Adiabény, usurpátor§ 36+

Abia, hebr. Abíja, s. Šmúélův, soudce Israélitů§ 1020

Abiá, m. v Messénském zálivu, homérovská Iré§ 182

Abidžu, Abdžu§ viz Abýdos

Abi'el, ka kdesi v jv. Arábii§ 222

Abígájil, Abígajl z Karmélu, řec. Abigaia, lat. Abigail, manž. Dáwídova§ 1015

Abíjá z Jerúsaléma, Abí, řec. též Rhabúna, dc. Zcharji, manž. Ácházova, m. Chizqijúhúova§ 728

Abijám z Júdy, k.§ 933, 917, 914 

Abila§ 1. viz Abyla; 2. viz Avela 

Abila (pl.: do Abil), Abiléné, m. a krajina v Galaáditidě v Dekapoli, východně od Gadar, na čas Seleukeia; jiné Abily byly sídel. m. Lýsaniovy tetrarchie a další byly toparchií Peraie na jih od Pelly § 218, 101, 85, 36, 23, 20-, 41+ a viz Mrtvé moře 

Abila Lýsaniú§ 41+

Abilê z Qumánu, k.§ 1234

Abiliani, řec. Abiléné, země na severu Armenie (nezaměňovat s předcházející Abilami)§ 772, 750, 749, 742

Abilyx§ viz Abelux

Abí-madar z Tutubu, dyn.§ 2006

Abi-melech, Abí-melek z Israéle, soudce§ 1182, 1179  

Abí-milki z Tyru, dyn.§ 1365

Abinergalos Sótér z Charakény, Abinerglos, bab. Abí-Nergal, k.§ 121, 36+ 

Abión z Athén§ viz Habrón

Ábir§ viz Éber

Abírám, Abí-rám, řec. Abeirón/Abírón, b. Dáthánův, protimojžíšovský rebel§ 1448

Abí-rámu z Aššuru, sukkal rabû, b. Naqí'je a viz pod limmu§ 688 

Abirattaš z Kaššû, dyn.§ 1742 

Abirattaš z Bargy, Abiraddu, dyn.§ 1320, 1317

Abísaré z Larsy, Abí-saré/A-bi-sa-re-e, dyn.§ 2028, 2025, 1906, 1896, 1895  

Abisarés z Indie, k./rádža, též Wmbisaros a Sasibisarés, o. stejnojmenného syna a nástupce§ 326, 325

Abí-simtí, manž. Amar-Suena Urského, m. Šú-Suena§ 2048, 2039 

Abistamenés, satr. Kappadokie§ 333

Abíša, šejk Hyksů z Delty§ 1902

Abíšaj z Israéle, řec. Abissaios, vojevůdce Dáwídův, b. Jóábův§ 1005, 990 

Abíšalámu, Abšalám z Gúzány/Bít Bachiáni, dyn.§ 942, 894 

Abíšálom§ viz Abšálom

Abjata, Abí-Jatí' z Gerrhy (?), dyn. 166

Abjátár, velekněz Jahwův, řec. Abiatharos§ 1015, 1005 

Flávius Ablabius, praef. praet. Itálie a Východu, o. Olympiady, snoubenky Cónstantovy, manž. Arsaka II. Armenského§ cos. 331+, 329+, 337+, 360+    

Ablúporis§ viz Abrúpolis

Abnoba (pl.), Abnobaia oré (pl.), lat. Abnoba móns/Arnoba móns (sg.), pozd. zváno lesnaté pohoří též Márciánae silvae/Márciánské lesy, vlastně "Hraniční lesy (od mark)", popř. "Temné, chmurné lesy (*merk-)" a odtud středověké Schwarzwald, navazující na Hercynský les, srov. tam, resp. jeho západní částa, dn. Schwarzwald v Bádenu-Württemberku; ještě v pozdním císařství zde ctěna stará kelt. bohyně, nyní v podobě romanisované, Diána Abnobae§ 361+

Abodat, arab.§ viz Obodás

Abónúteichos, Abónú teichos/"Abónova pevnost", pozd. Iónopolis, m. v Paflagonii, d. İnebolu v TR (mincovní ražba od časů Mithridáta III. a IV. Pontského)§ 162+

Aboraké, emporion§ viz pod Sindové

Aborígínové, lat. Aborígínés, č. Aboriginové, praobyvatelé Latia a střední Itálie§ 1250, 1184, 1153, 1035  

Jejich města ležela na pozd. území Sabínů kolem Réate a na konci prvního st. př. n. l. již většinou ležela v ruinách. Jejich prvním králem byl údajně Sáturnus a jeho vláda bývala pokládána starými za zlatý věk lidstva, srov. pod sáturnáliemi. Slovo odvozovali mimo jiné od „pocházejících ze stromů“, Arborigínové. Helléni Ab. říkali Boreigonoi, tedy asi ve významu „pocházející ze severu“. Seznam králů viz v "dynastové" v přílohách, jiné souvislosti viz rok 1184 a pod Pelasgové.

Abraamios z Elúsy, s. Zénobiův, odpovědný měšťan§ 356+

Abráhám, Abraham, č. Abrahám ("Vznešený otec, Otec národů"), jeho datovací éra; arab. Ibráhím§ 2400, 2375, 2150, 1975, 1942, 1880, 776, 309, 2-, 222+ a viz pod datace biblická

Narozen jako Abrám/Abram a jeho manželkou byla dcera jeho bratra Harana Sarai ("Paní"), později přejmenovanou na Sara. Údajný praotec tří monotheistických náboženství, v jehož tradiční chronologii dnes věří pouze orthodoxní jahwisté a evangelikáni. Mluvívá se o "Abrahamových náboženstvích". Židovští tradicionalisté v jeho postavě dokonce vidí první sionistu a v jeho životě důkaz o věčnosti války o Palaistínu.

Jeho existence není doložitelná a jeho biblický příběh chronologicky nemožný. Například v době, kdy se měl narodit, ani zdaleka aramajští Chaldajové neovládali jižní Babylónii a Abramovo údajné rodiště Ur. Velbloudi byli domestifikováni až kolem roku 1000 a používání jako nákladní zvířata ještě později (s. v.).

Pokud klanový vůdce toho jména existoval, orientalisté soudívají, že mohl žít kdysi mezi roky 1200-1000.

Abráhám, biskup v Arbélách§ 1. 134+; 2. 340+ 

Abreás n. Habreás, Alexandrův žoldnéř§ 326

Abrettané, kraj v aiolské Mýsii§ viz Zeus Abretteniosa Kleón z Goridúkomy

Abrittus, pevnost na Dunaji, též Forum Terebonií, dn. Razgrad u Ruse v BG§ 251+

abrogátió, odvolání, zrušení zákona§ 133 

Abrúpolis z Thrákie, gen. -polida i -polia, dyn., též Ablúporis§ 1. 178, 173; 2. 81 

Abšálom, Abíšálom, s. Dáwídův, řec. Absalom§ 1005, 990, 972, 933, 917    

Abú Ballas, skalní útvar v Egyptské poušti západně od oas Dáchla a archeolog. lokalita§ 2686

Abú Karíb As'ad z Chimjarů, k.§ 385

Abú Rawáš, ves při Káhiře, nekropole staré říše§ 2566

Abú Salábích, archeolog. lokalita na jihu IRQ, jméno sumer. m. známo není§ 3500, 3200 

Abú Simbel, dnešní Ibsambul, archeolog. mí. na eg.-núbijském pomezí v ET§ 1304, 591 

Abu-tábum, o. chrámové písařky Inanna-ama-mu v Sipparách§ 1895  

Abú Zabí, vlastně Abú Dhabí, jeden ze Spojených emirátů§ 2540

Abúbos, žid. (?) předák, o. Ptolemaiův§ 135

Abúkír, Abú Qír§ viz Kanóbos

Abuja, hl. m. Nigérie§ 900

Abula§ viz Avela

Abúlités, per. předák, o. Oxathrův, satr. v Súsiáně§ 331, 330, 324

Flávius Abundantius, mag. mílitum§ 392+, cos. 393+ (východ) 

Aburgius, praef. praet. Orientis§ 377+

D. Aburius Bassus§ cos. suff. 85+

Abúsír, Abú Sír§ viz Búsíris

Abýdénos, historik Assyrie (je-li to osobní jméno)§ 2150, 130+

Abýdos§ 1. m. v Tróadě v Mýsii zmiňované již v Íliadě, dn. mys Nagara v Dardanellách v TR§, 716, 675, 670, 512, 481 - 479, 467, 411 - 409, 394, 389 - 387, 368, 365, 360, 341, 335, 334, 322, 216, 209, 200, 197, 196, 191, 190, 85, 44, 42; 2. m. v Horním Egyptě na západním břehu Nilu, eg. Abidžu/Abdžu, kopt. Ebót, dř. čteno Ebózew, arab. Abídús, u 'Arabá al-madfúná, 3500, 3127, 2983, 2945, 2848, 2766, 2703, 2686, 2345, 2333, 2184, 2118, 1998, 1843, 1770, 1740, 1720, 1676, 1319, 1304, 1075, 955, 199-, 353+ 

Abyla, někdy též Abila, pohoří v severním Maroku, dn. Sierra Ximiera, dř. Bullones, nad stejnojmenným přístavem, dn. španělskou Ceutou§ viz Hérákleovy sloupy

Abzu (sum.), Absû (akk.), personifikované podzemní sladkovodní moře§ 2460 

Abzuja, m. v královstí Qatny v povodí Orontu polohy nezn.§ 1360

Acacius§ viz Akakios

Acca Lárentia§ vide Lárentia

Q. Accaeus Rúfus§ cos. suff. 90+ 

Vibius Accaeus§ viz Vibius A.

accénsus, accénsí, "přibraní, přistupující", daňová skupina nad proletáři, reservisté u vojska a ordoncové§ 40 a viz s. v. legie (1) 

Acci, Akki§ viz Gemella

L. Accius/Attius, tragický básník, grammatik, historik§ 170, 136, 85-, 31+ 

Accó, Akkón, vůdce Senonů§ 54, 53  

Acerbás z Tyru, Acherbás alias Sicharbás/Sychaeus, manž. Elissy, kněz Melqartův§ 654

Acerrae, řec. Acherrai, m. Gallii Transpadánské, dn. u Pizzighetone u Cremony§ 222

Acerrae, řec. Acherrai, m. v Kampánii, dn. Acerra§ 332, 216, 210, 90

Acerrónia Polla, dc. Cn. Acerrónia, důvěrnice Agrippíny ml.§ 37+, 59+ 

Cn. Acerrónius Proculus§ cos. 37+

Acesius§ viz Akesios

Acília, d. Acília Lúcána, manž. Annaea Mely, m. Lúcánova§ 39+, 65+ 

Acílius Aviola, legát§ 21+

C. Acílius, annalista§ 155, 150

P. Acílius Attiánus, poručník pozd. príncipa Hadriána, praef. praet.§ 76+, 112+, 117+, 118+   

M'. Acílius, zkorumpovaný strážce Sibylliných knih§ 534 

M'. Acílius§ 1. vyslanec senátu, 210; 2. legát, 48 

M'. Acílius Aviola§ 1. cos. 54+ a cúrátor aquárum, 54+; 2. cos. ord. 122+; 3. cos. ord. 239+  

M’. Acílius Balbus§ 1. cos. 150; 2. cos. 114

Március Acílius Diodotus§ viz Diodotos z Kaisareie Kapp.

M’. Acílius Faustínus§ 1. cos. suff. 179+; 2. cos. ord. 210+  

M’. Acílius Glabrió§ 1. praet. 196, 192, cos. 191, 190, 189, 185, 181, 180, 100; 2. s. čís. 1, 181; 3. cos. 154; 4. praet. 123, 149; 5. 86, cos. 67, 66; 6. cos. suff. 33; 7. cos. ord. 91+, 95+; 8. cos. ord. 124+; 9. cos. ord. 173+, cos. ord. 186+, 193+; 10. cos. ord. 256+       

Acíliové byli původně rodem plébéjským, patricii se stali až za Domitiána.

L. Acílius§ 1. znalec práva, 149; 2. legát, 90

M'. Acílius Glabrió Cn. Cornélius Sevérus§ cos. ord. 152+ 

Acílius Lúcánus, význ. provinciál v Baetice, o. Acílie§ 39+

C. Acílius Priscus§ cos. suff. 132+ 

L. Acílius Rufus§ cos. suff. 107+ 

Acílius Sevérus, praef. Urbí§ 306+, cos. 323+   

L. Acílius Strabó, senátor a správce Kýrénaiky§ 59+, so. suff. 80+ 

Acimincum, Acumincum§ viz Amicensové 

Aconia Fabia Paulína§ viz Fabia Aconia Paulína

Acre, spolk. stát v Brazílii§ 1500

Acró, řec. Akrón z Caeníny, k.§ 751

Acruvium, řec. Akrúion, Askrébion, lat. obyvatelé Acravonitae, m. v Illyrii, dn. Kotor v MN, it. Cattaro§ 167

ácta urbis, též ácta diurna populí, rérum urbanárum ácta§ 59

Oficiální státní noviny, deník, rozesílaný mimo jiné úřadům i do provincií; obsahoval informace o událostech v Římě, včetně zpráv a usnesení úředních orgánů a kněžských kolegií. Původně byly události zaznamenávány na bílou tabuli. Protokoly o jednáních senátu, projevy, odmítnuté návrhy apod. obsahovala ácta senátús, jejichž publikaci, zavedenou Caesarem zrušil adoptivní syn Augustus. Ácta šířená státní poštou byla vedle rychlých poslů prostředkem objektivních, resp. oficiálních zpráv z centra říšské moci. Omezovala roli pověstí, fám, snadno se šířících při jakékoli příležitosti; srov. s fake news, s. v. Básník P. Vergilius Maró Fámu vypodobnil ve čtvrté knize Aenéidy realisticky jako hrůznou veleobludu,  "mónstrum horrendum, ingéns": "Fáma je zlo, nad něž není nic rychlejšího. Roste, jak se šíří, získává na síle cestou, zprvu malá jakoby se bála, rychle se nafoukne ve větrech, kráčí po zemi a hlavu má v oblacích... Nocí za mrakem se vznáší v nebesích a na zemi, šeptá, nikdy k sladkému snu nezavře víčka. Za světla sedí na číhané buď na hřebenu střech, nebo na vysokých věžích a straší velká města, poselkyně smyšlenek a zlomyslností, též však pravdy." 

Acté, Akté, propuštěnkyně jistého Attala sloužící u Claudie Octávie, milenka Nerónova, vlastně Claudia Acté§ 54+, 55+, 59+, 68+   

actia§ viz aktia

actia dúsaria§ 40+, 247+ a viz Dú aš-Šará

Actumer§ viz Úkroméros

Acuca, oppidum u Lúcerie§ 214

C. Acútius, řím. vyslanec (?)§ 116

Q. Acútius Nerva§ cos. suff. 100+

Acylla§ viz Acholla 

 

Ačiki, A-čik-ki, Atogi z Pekče, šiřitel kultury v Japonsku§ 283+ 

 

A. D., zkratka za annó dominí, „léta páně“, poprvé bylo použito roku 527 n. l., srov. Dionýsius Exiguus§ viz éra křesťanská

Ad Castorés, lokalita mezi Cremónou a Mantovou§ 69+

Ad gallínás albás, "U bílých slepic", příměstská villa Lívie Drúsilly§ 20-, 312+ 

Ad lapidés átrós, mí u Iliturga§ 211

Ad salicés, "U vrb" nezn. lokalita v římské Scythii§ 377+

Ad septem frátrés, "U sedmi bratří"§ viz Ceuta

Ada I., z Halikarnássu, ka Kárů, d. Hekatomnóova, s. Mausóla, Artemísie, Idrieua a Pixódara§ 391, 353, 344, 341, 334, 328

Ada II., d. Pixódarova a Afnéidy§ 341, 337, 334

Adab, m. na severu Sumeru, dn. Bismaja v IRQ§ 2550, 2540, 2384, 2316, 2096, 1895, 1860, 1823      

Adad, syrský, ass. a bab. bůh bouří, sumerský Iškur; u Syřanů Hadad, Hadda, Adda, Ada sluneční bůh a mužská plodivá síla a střediskem kultu bylo v Chalabu/evrop. Aleppo, které se původně jmenovalo Chalam (podle toho zván bůh též Chalam/Chalamský, srov. v theoforních jménech). Jeho jméno a podoba vousatého muže byly Římanům známy ještě začátkem 5. století n. l. z časů Tráiánova mesopotamského tažení ze zač. 2. st. n. l.§ 2500, 1895 (Sipp.), 1880 (Ašš.), 1793 (Alalach), 1125, 1114, 1097, 1077, 990, 853, 689-, 199+ 

Adad-apla-iddina, k. v Babylónu§ 3200, 1068, 1057, 1046, 1024   

Adad-'idrí§ viz Ben-Hadad II.

Adad-nádin-achché z "Girsu", velmož n. dynasta na jihu Babylónie§ 139

Adad-nérári, -nérárí, -nírári n. -nárárí I. z Aššuru, "Adad je mou oporou, pomocí", k.§ 1308, 1300, 1275, 1198, 942   

Adad-nérári II., k. v Aššuru§ 1111, 995, 987, 912, 908, 902 - 899, 891

Adad-nérári III., k. Assyřanů§ 1779, 1111, 995, 920, 811, 809 - 800, 782, 772, 755, 745

Adad-nérári z Alalachu§ viz Addu-nérári

Adad-salúlu či -salílí§ viz Adasi

Adad-šar-rabi z Elamu (?), o. k. Kidinua§ 1520

Adad-šuma-éreš z Babylónu, o. Mudammiq-Adada§ 747

Adad-šuma-iddin, assyr. protektorátní k. v Babylónu§ 1228, 1219, 1183  

Adad-šuma-usur§ 1. k. v Babylónu, 1219, 1198, 1183; 2. ummânu/písař, b. Nabû-zéra-líšira, s. Nabû-zuqup-kéna, o. mašmaše Urdu-Gala/Arad-Gala a dalšího syna, 705  

Adad-zéra-iqíša, bab. (?) velmož§ 1097

Adachar-amani z Meroé, Adichal-amani, k. Kúšitů§ 200

Adaios z Beroie, Perseův dvořan a diplomat§ 170

Adaios z Thrákie zvaný Alektryón/Kohout, žoldnéř, který se stal básníkům předlohou pro typ chlubivého vojáka, míles glóriósus, stratiótés filodoxos, vejtaha, baron Prášil, Falstaff, alázón (jeho opakem byl na komediální scéně eirón, pokrytec, šibal, od něho eiróneiá, výmluva, dn. ironie)§ 354

Adaios z Kypsel (?), dynasta§ 280, 245

'Adájá z Básqat, řec. Edeia z Basúróth, lat. Phadaia z Besecath, o. ka Jedídy, manž. Ámósovy§ 641

Adakés z Persie, n. Dakés, velmož, satrapa§ 363+

Adal-šenni z Burunda, churrit. dyn.§ 1779

Adamantiás, milenec Eusebie, manž. Cónstantia II.§ 361+

Adamantios§ viz Órigenés

Adamás z Thrákie, povstalec§ 362

Adamclisi, obec v rumunské Dobrudži§ viz tropaeum Tráiání/cívitás Tropaensium

Adamdun, elamské m., asi dn. Šúštar v IR, pokud Š. není identifikován s Awanem§ 2021

Adamu, ass. šejk§ 2400

Adana§ 1. na ř. Saros, m. v Kilikii (pl.; č. do Adan), za Antiocha Epifana Antiocheia na Saru, dn. Adana na Göksu, jednom z toků Seyhanu, viz pod Saros, 1300, 738, 715; 2. m. v Jemenu, dn. Adan, č. Aden§ viz Jemen

Adana a Danuna§ viz Kilikie

Adaníja, chet. provincie v Kilikii§ 1550 a viz Kilikie

Adanu z Jachánu/Bít Agúsi, dyn.§ 858

Adasa u Béth hóron, hebr. Chadaša, mí. v Iúdaji§ 161, 160 

Adara-kalamma§ viz Ajadara-kalamma

Adarnarsés, per. Ádhar Narsé, s. Hormizda II. 309+

Adasi, hypokor. za Adad-salúlu či -salílí, k. Assyřanů, zakladatel panovnické dynastie§ 1736, 1700, 1670, 1600, 1183, 722, 688

Adathás§ viz Olthakos

Adattu, m. na Eufrátu v Přímoří polohy dn. neznámé§ 1410

Adauš, země churrit. severně od Assyrie polohy nezn.§ 1114  

 

Addaiá/Adaiá n. Adea alias Eurydiké III., ka Makedonců, d. Kynny a k. Amynty IV., manž. Filippa III. Arrhidaia§ 358, 336, 322, 321, 317, 316, 278 

Addaios§ viz Thaddaios z Edessy

 

Addaju, guvernér eg. provincie Kana'ánu§ 1373

Adda-nérári, Addu-nérári z Jamchadu, dyn.§ 1620  

Adda-quppí/guppí, Adad-guppí (-chappé), manž. Nabû-balassu-iqbiho, s. Nabû-kudurrí-usura II., matka k. Nabû-ná´ida/Nabonida§ 631, 556, 553, 547

Aramajská matrona Adda-quppí/guppí, kněžka Sînova v Charránu a matka posledního z chaldajských králů Nabû-ná'ida zemřela roku 547 ve věku 104 (102) let. V chrámu E-chul-chul pečovala, jak se chlubí na zachovaných nápisech, o Sîna, Nin-galu, Nuskua a Sadarnunnu. Hellény byla ztotožňována s Nitókridou nebo Amytou z Médie. 

Addón n. Addua, též Adón, arm. šlechtic, frúrarchos Artageir§ 2+, 4+

Addu-nérári z Alalachu, k.§ 1510

Addua, ř., dn. Adda v Lombardii§ 268+

ad-Dúr§ viz Omana

Adeigánes, adeigánové, nejvyšší úředníci v Seleukeji na Tigridu, blíže neznámí, zřejmě mylně za peligánes, viz tam§ 220

Adeimantos z Athén§ 1. arch. 477, 476; 2. stratégos, 405

Adeimantos z Korinthu, strat.§ 480

Adeimantos z Lampsaku, s. Androsthenův, Démétriův poradce, voják a diplomat§ 321, 307, 302

Adeimantos ze Sparty, efor§ 220

Adelfios, sektář, adelfiové, messaliáni§ 383+

adelfothesiá, "zbratření"§ 250 (na Sicílii) 

Aden§ viz Deiré a Jemen

Adénystrai, pevnost v Adiabéně, snad středověké m. Dunaysir, dn. ruiny poblíž Márdínu na severu Mesopotamie v TR§ 116+

Ádeódatus, lat. vlastně "á deó datus/daný bohem, Božidar, řec. Theodóros", s. křesť. ideologa Augustína§ 354+

Adeos ze Sikyónu, tyr., s. Eufronův§ 367

Aderek, Aderki§ viz Farasmanés I. Ibérský

Aderos z Idúmaie§ viz Hadad

Adgandestrius, podlý vůdce Chattů§ 19+

Ádhar Narsé§ viz Adarnarsés

Adherbal z Numidie, pún. 'drb'l, k. Numidů, s. Micipsův§ 120, 118-116, 112, 109 

Adherbal z Numidie, blíže nezn. dynasta§ 91

Adherbal, nauarchos Kartháginců§ 1. 206; 2. 250, 249, též jmenován jako Atarbás

Adiabéné, hell. jméno pro Assyrii, syr. Hadjab, Hdajab n. Hedajjab, kurd. Hadhabani, per. Nódšíragán/Nód Ardachšíragán, Hedjab, resp. Aššuristán, dn. irácký Kurdistán; dělila se na Arbélítis na severu a na Apollóniátis na jihu, v pozdním hellénismu zřejmě zčásti arabisovaná, srov. ale pod Assyrie a o Izatovi II. viz pod Iúdaia. Přímých zpráv o obyvatelích země ("Adiabové"?) nemáme§ 129, 141, 87, 76, 63-, 36+, 45+, 49+, 60 až 62+, 66+, 91+, 109+, 115 až 117+, 123+, 134+, 193 až 195+, 198+, 199+, 212+, 214+, 215+, 217+, 224+, 283+, 298+, 309+, 360+, 363+      

Adiatoríx z Galatie, gen. Adiatoríga, kelt. dyn., s. Domniláův, o Dyteutův§ 36, 31, 29-, 34+ 

Adiatuánus z Aquitánie, kelt. magnát§ 56

Adida, mí. v Iúdaji u Módeinu u Lyddy§ 84

Adikran z Libye, dyn./k.§ 579, 571

Adinnergalos Sótér z Charakény, k., bab. Addin-Nergal§ 121

Adíni z Jakínů, s. Marduk-apla-iddiny II.§ 703

Adínu z Dakkúrů, šejk§ 850

Adínu§ viz Bít Adíni

ádivásí, označení pro předárjské obyvatelstvo IND§ 1800

Admétos z Arkynie v Makedonii, též Akmétos, šlechtic, o. Alexandra, přítele maked. králů§ 201

Admétos z Fer, k., manž. Alkéstidy, d. Pelia z Iolku§ 130+

Admétos z Molossie, k. Molossů§ 469, 429 

Admétos z Priény, o. F[xxx] vyznamenaného v Athénách 330

Admétos z Tamassu, dyn. na Kypru§ 709

Admétos, snad z Thessalie (?), spiklenec n. oběť Filippa V.§ 181

Admétos z Thessaloníky, s. Bokrův, proxenos na Délu§ 242

administrativa, státní byrokracie§ viz s. v. půda, Athény, provincie, ceny, úředníci a jednotlivé funkce 

Adminius, s. Cunobelinův, dyn. Catuvellaunů§ 54, 39+ 

'Adnon z Hegry, 'dnwn, s. Hannaje, manž. Mony, velmož§ 356+

Ado, buddh. misionář v Koreji§ 384+

Adobogióna z Galatie§ 1. dc. Déiotara I., manž. Brogitarova a m. Amynty Galatského, 58; 2. m. Mithridáta z Pergamu (s Ménodotem), ses. Brogitarova (?), 88, 47; 3. m. nebo ses. Déiotara IV. Filadelfa Paflagonského§ 36, 31

Adón§ viz Addón

Adoní-Bezeq, kanaánský dyn.§ 1380

Adoní-Ṣedeq/Adoní-Zedeq, řec. Adónibedzek, lat. Adonisedec, amorejský k. v Jerúsalému§ 1400 

Adonijá/Adoní-Jáhú, s. Dáwídův, řec. a lat. Adóniás§ 972

adónie, slavnosti kolem letního slunovratu; Adónis, gen. -ónida§ 415, 64 a viz Bohové a jejich svátky v příloze

Adónidův kult dorazil do hellénskýc krajů před c. 600. Jméno je odvozeno od kanaánského Adón, Pán. Kult koloběhu života se u Etrusků jmenoval Atúnis, u Frygů Attis, cf. mesopotamského Tammuze a sumerského Dumuziho.

Adıyaman, m. a prov. v tureckém Kurdistánu§ 2346 

adopce, adoptió, řec. hyiothesiá, přijetí za své syna či jiného muže a bezdětnost nemusela být podmínkou. Rozšířeno hlavně mezi hellénistickými Hellény a římskou aristokracií (možný ale byl i přestup patricie k plebejům, první takový případ viz roku 186). Vykládáno jako snaha o uchování majetku a rodinné cti. Adoptovat směli jen muži, věk nebyl podmínkou.

Adoptovaný ke svému rodovému jménu připojoval koncovku -ánus, -ský, Octaviánus, Octaviánský, Aemiliánus, Aemiliánský. Srov. též "dynastii" tzv. adoptivních císařů, římských vládců od Tráiána po Commoda.

Nejrozsáhlejší adopce uchovali ještě v šedesátých letech 20. věku Polynésané na Tuamotu, kde Raroiané do pátého roku dítěte změní z jedné třetiny své rodiče a nijak to na nich nezanechává stopy. Jejich jazyk ani nemá výrazivo pro tetu a strýce, vše jsou otcové. Pokládáno za důkaz, že změna rodičů nemá nic společného s psychikou, ale sociálním prostředím dítěte, srov. novodobé evropské poměry.

adopcionisté, křesť./gnóstická sekta, též monarchianisté, patripassiáni, modalisté§ 189+, 200+, 351+ a viz pod křesťanství

Adóra (pl.), m. pův. Idúmaiů polohy nezn., novodobý název jedné z israélských osad v Transjordánii§ 129, 57 

Adorzahád, první perský guvernér Adiabény§ 224+

Adra§ viz Abdéra

Adraa, m. v Dekapoli, dn. Dar'á na jihu SYR, na mincích Dúsarés theos Adraé(nón)§ 247+ 

 

Adramelech z Aithiopie (řec.), záhadný egyptský dynasta§ 724

Adramelech z Assyrie§ Arad-Mulissi

Adramu z Bít Agúsi, dyn., ass. též Arame/Aramu, asi z Addu-ramé§ 880, 870, 853, 850, 849, 834, 805      

Adramu, nabatský stratég§ 94+

Adramyttion§ viz Atramyttion 

 

Adrana, ř. Eder v Hessensku a NRW§ 15+

Adrana (řec.; pl.), Atrans (lat.), opevněná stanice na hranicích Nórika s Itálií, dn. Tojane ve SLO§ 351+

Adránodórás ze Syrákús§ 215, 214

Adránon, Hadránon, lat. Hadránum, m. na Sicílii, dn. Adrano§ 399, 345, 263 a viz s. v. Sikelové   

Původně sikelské město na úpatí Etny mělo chrámový precinkt s tisíci psy. Sikelské město s kultovním místem neznámého jména se označuje moderním názvem Mendolito. Jiný státeček toho jména, ale púnský, ležel na západě ostrova ve vnitrozemí v epikrateji, dn. Monte Adranone (není v CSD). Existovala na východě ostrova též pevnost Adránón/Hadránón kómé, asi "Adránonská ves", 263.

Adrapana (pl.), král. residence u Ekbatan§ 88

Adraspos ze Skythie, k.§ 107

Adrásteia, Adrésteia§ 1. fryžská bohyně a chrámem na stejnojmenné hoře, Adrásteiás oros, 73; 2. krajina kolem Gráníku na Helléspontu§ 334, 73

Adrástos z Argu, k.§ 1235, 573

Adrástos ze Sikyónu, k.§ 1250

adriána olympeia, hry v Kýziku§ 124+

Adriánopolis/Hadriánopolis, sídel. m. provincie Haemimontium, u něhož Visigóté porazili Římany v čele s císařem Valentem 9. srpna roku 378 n. l., dř. Uskudama/Uscudama či Odryseia a Oresteia, sídelní m. Odrysů, tur. Edirne, č. Drinopol, v evrop. části TR§ 72-, 269+, 313+, 316+, 323+, 324+, 375+, 377 až 379+, 381+, 382+, 392+      

Adriános z Tyru, foinícký sofista, vážený žák Héróda Attika§ 133+, 176+, 200+      

Adriás, též Hadria nebo Hatria, lat. mare Adriaticum/Hadriaticum, č. Jaderské moře, Jadran§ 524, 436, 357, 302, 290, 217, 215, 205, 178, 114, 81, 49 - 47, 35-, 17+ 

Adrúmétos, Adrýmétos, Adrýméta (pl.), hl. m. v Býzákiu v Africe, lat. Hadrúmétum, v letech 434-534 n. l. vandalské Hunerikopolis, -icopolis, dn. arab. Súsa (fr. Sousse) v TN; založeno Foiníčany v 9. st.§ 310, 309, 203, 49, 47, 46-, 59+, 118+, 148+, 191+, 193+, 195+    

adsiduí, assiduí, Římané první pěti majetkových tříd§ 578

Aduatukové§ viz Kimbrové

Adúlis, m. na Rudém moři, snad ptolemaiovská Bereníké Trógloditiké/Panchrýsos (srov. tam), dn. snad osada Zula v Eritreji, později hlavní přístav království Axum/Axomis§ 600, 245, 10-, 100+ 

Adummatu§ viz Dúma

Adúní-Ba'al z Aradu, s. Iakínlúa§ 665

Adunu z Irqaty, dyn.§ 1424

Adúsios, vojevůdce Kýrův a satrapa v Sardech§ 545

Adygea, Adygové (Čerkesové)§ viz pod Maiótové

Adžaja, k. v Magadě§ 461

Adžanta, angl. Ajanta§ viz pod Sátaváhanas

Adžárie§ 139+ a viz pod Kolchis

Adžátašatru n. Adžátasattu z Magadhy, k. Indů, s. Bimbisáry, tj. Vítěz nad nepřítelem§ 493, 461 

 

Adžib§ viz Anedžib  

 

Aebura, oppidum/m. u Toléta, dn. Ébora (lokalit podobného jména bylo v Hispániích několik)§ 181 

L. Aebutius Helva§ cos. 463

Post. Aebutius Helva Cornicen (řec. Kerataulés/„Hornista“)§ cos. 442

P. Aebutius, mladík§ viz pod bakchánália a travičství, rok 186

T. Aebutius, praet.§ 178

T. Aebutius Helva§ cos. 499

Aecae, řec. Aikai, č. Aiky, m. v Ápúlii, dn. Troia§ 214

Aeculánum, řec. Aikúlánon, m. v Samniu, dn. u Mirabella Eclano§ 89

Aedémón/řec. Aidémón (lat. význam: Verécundus/"Slušňák"), propuštěnec krále Ptolemaia a rebelující Maur§ 42+ 

aedilové kurulští/aedílés curúlés§ 493, 367, 180, 62 

aedilové plebejští/aedílés plébis§ 493 - 491, 44

aedilové obilní/aedílés cereálés§ 46-, 64+ 

Ae., řec. agoranomoi, se směl stát jezdec n. patricij ve věku 37 let. Za republiky se kurulský ae. staral o hry a religiosní slavnosti, o pořádek ve Městě a o jeho zásobování. Aedilita byla stavebním dozorem, dopravním, zdravotnicko-hygienickým, cenovým dozorem nad tržišti, dozorem nad dodržováním měr a vah, nad lichvou. Za principátu řadu věcí převzal pod svou kontrolu princeps a aedilita ztratila na důležitosti.

Plébejští ae. byli původně pomocníky tribúnů se starostí o státní archiv a státní poklad(nu). Na starosti měli plébejské hry a rozdávání obilí, věnovali se zásobování a městským záležitostem.

M. Aedinius Iúliánus, praef. praet.§ 223+

Aefulum, Aefulae, Aesulum, m. na severu Latia na bývalém území Aequů, móns Aeflánus§ 247-, 88+

Aegátés, Aegátae§ viz Aigússai

Aegestus z Alby Longy alias Lausus, s. Numitórův§ 796

Aegialus§ viz Aigialos

Aegilium, n. Igillia, o. před pobřežím Etrurie, dn. Giglio§ viz pod kuchyně

Aegúsa§ viz Aigúsa 

Aegidius§ viz sub Áfránií

Aeimnéstos z Henny, tyr.§ 403

Aeithalés z Alexandreie§ Ol. 165+ 

Aelia, manž. L. Cornélia Sully§ 88 

Aelia, manž. Teirana, k. na Bosporu Kimm.§ 253+

Aelia Alexandra§ viz Alexandrá z Beroie

Aelia Capitólína§ viz Jerúsalém

Aelia Catella, rozverná šlechtična vystupující na divadle§ 59+

Aelia Eudoxia, d. Franka Bautóna, manž. Arcadiova, m. Theodosia II.§ 384+, 392+, 393+  

Aelia Flávia Flacilla, řec. Ailiá Flakkilla, manž. Theodosia I., m. Arcadia, Honória a Pulcherie§ 379+

Aelia Galla Placidia, dc. Theodosia s Gallou, m. Valentiniána III.§ 379+, 384+, 387+, 390+  

Aelia Máterna Thermantia, d. Stilichónova a Serény, panenská manž. augusta Honória§ 384+, 392+  

Aelia Paetína, manž. principa Ti. Claudia, m. Claudie Antónie§ 25+, 38+, 41+, 48+   

Aelia Pulcheria§ 1. d. Theodosia I. s Flacillou, zemřela zřejmě v dětství, 379+; 2. d. Arcadia s Aelií Eudoxií, označená církví za světici, regentka za svého mladšího b. Theodosia II., 384+  

Aeliánus, Heliánus, pobočník bagaudského vůdce Amanda§ 286+

Aeliánus, comes, velitel Amidy§ 359+

Claudius Aeliánus§ viz Klaudios Ailiános

Aelium Cetium, m. v Nóriku, dn. St. Pölten v A§ 121+

C. Aelius, tr. pl.§ 282

P. Aelius Áfer, P. Aelius Hadriánus Áfer, manž. Domitie Paulíny, o. príncipa Hadriána a Domitie Paulíny ml.§ 76+, 117+ 

L. Aelius Caesar§ viz L. Ceiónius Commodus 

T. Aelius Caesar Antónínus§ viz prínceps Antónínus Pius

Sex. Aelius Catus, cos. 4+§ 14-, 4+, 14+ 

P. Aelius Coeranus, řec. Koiranos z Egypta§ 205+, 212+, cos. suff. 212+ 

Aelius Cordus§ viz Iúnius C.

Aelius Decius Tricciánus, dveřník, praef. Druhé legie, legát pannonský§ 217+ 

Aelius Dónátus§ viz Dónátus

C. Aelius Gallus, Augustův správce Egypta, literát§ 30, 25, 24, 9+ 

Aelius Gracilis, legát v Galliích§ 58+

P. Aelius Hadriánus, s. P. Aelia Áfra a Domitie Paulíny, jako císař Imp. Caesar Traiánus Hadriánus Augustus§ 2150, 1417, 611, 515, 411, 404, 287, 264, 223, 212, 196, 173, 129, 104, 91, 48, 46, 15, 4-, 18+, 20+, 28+, 36+, 41+, 61+, 69+, 74+, 76+, 90+, 94+, 99+, cos. suff. 108+, archón v Athénách 112+, 102+, 103+, 105+, 110 až 112+, 114 až 139+, 141+, 144+, 148+, 151+, 155+, 159+, 161+, 165+, 170+, 174+, 180+, 206+, 212+, 217+, 218+, 247+, 262+, 264+, 267+, 290+, 306+, 326+, 361 až 364+  
P. Aelius Hellén§ viz Poplios Ailios Hellén 

L. Aelius Helvius Dionýsius, praef. Urbí§ 284+ 

L. Aelius Lamia§ 1. Augustův legát, snad o. no. 2, 24-, 54+; 2. L. Aelius (Plautius) Lamia, Tiberiův legát a praefectus urbí, snad s. no. 1, 32+, 33+, 54+, cos. ord. 3+; 3. manž. Domitie Longíny, 70+  

L. Aelius Lamia Plautínus Aeliánus§ cos. suff. 80+

Aelius Lampridius, životopisec ze sbírky SHA§ 217+, 222+ 

P. Aelius Ligus§ cos. 172

Aelius Ligur, tr. pl. (celé jméno neznáme)§ 57

L. Aelius Oculátus§ cos. suff. 85+

C. Aelius Paetus§ 1. cos. 337; 2. cos. 286; 3. cos. 201

P. Aelius Paetus, s. Q., b. S.§ aedil pléb. 204, mag. equ. 202, cos. 201, cens. 199, 198

Q. Aelius Paetus, o. P. a S. Aelia, pontifex§ 198

Sex. Aelius Paetus Catus, s. Quinta, b. P.§ cos. 198, cens. 194, 193 

L. Aelius Plautius Lamia§ viz L. Aelius Lamia  

L. Aelius Séiánus, praef. praetorió za Tiberia, s. L. Séia Strabóna, Aeliem po adopci Sex. Aeliem Catem, s Apicátou o. Aelia Strabóna, Capitóna Aeliána a Iúnilly§ 264, 74, 11-, 12+, 14+, 16+, 17+, 19 až 32+, 48+, 58+, 71+, 180+, 197+, 205+, 240+        

Aelius Spartiánus, životopisec ze sbírky SHA§ 217+

L. Aelius Stiló Praecónínus, filolog, učitel řečnictví a grammatiky, stoik§ 154, 90

Aelius Strabó, s. L. Aelia Séiána§ 31+ 

L. Aelius Túberó, o. Q. Aelia Túberóna, shromažďoval historické prameny§ 50

Q. Aelius Túberó§ 1. trésvir capitális roku 129, synovec Scípióna Aemiliána, vn. L. Aemilia Paulla, 129, 50; 2. právník a historik, s. předešlého, o. no. 3, 50 - 48; 3. s. no. 2, 50, cos. 11 

P. Aelius Vibullius Rúfus§ ath. arch. 143+ 

P. Aelius Vítaliánus, praef. praet.§ 236+

Aurélius Aelix, Elix n. Helix z Foiníkie, pankratista a boxer§ 213+

Aemilia§ viz Gallia Cispadána

Aemilia, pozdněřím. provincie v Itálii se sídlem v Mediólánu§ 374+

Aemilia§ 1. nejvyšší vestálka, 178; 2. popravená vestálka, 114

Aemilia, dc. M. Aemilia Scaura, manž. M'. Acília Glabrióna a Cn. Pompeia§ 86

Aemilia Aeónia, rodem Haedujka, ses. Aemilia Mágna Arboria, manž. Iúlia Ausonia, m. D. Mágna Ausonia§ 337+, 367+ 

Aemilia Clára, manž. Q. Petrónia Dídia Sevéra, m. príncipa Dídia Iúliána§ 193+

Aemilia Hilaria, jeptiška, ses. sofisty Aemilia Mágna Arboria§ 337+

Aemilia Lepida, dc. M. Aemilia Lepida ml., triumvirova syna, ses. M'. Lepida, manž. Drúsa Iúlia Caesara, Augustova vnuka§ 2-, 21+, 22+, 29+, 33+, 34+     

Aemilia Lepida, manž. Ser. Sulpicia Galby, d. snad M'. Aemilia Lepida, cos. 11+§ 68+

Aemilia Paulla vulgó Aemilia Tertia, manž. P. Cornélia Scípióna Áfricána, ses. L. Aemilia Paulla§ 183, 167 

Aemiliánské sýpky/horrea Aemiliána, v Římě; původ jména stavby znám není§ 38+

Aemiliánus, celé jméno neznáme, legát§ 237+

Aemiliánus, imperátor§ viz M. Aemilius Aemiliánus

Aemiliánus, usurpátor§ viz L. Mussius Ae.

[Nummius?] Aemilianus [Dexter?]§ cos. ord. 259+, cos. ord. 276+ (nejde-li o dva různé Aemiliány)  

M. Aemilius Aemiliánus, imperátor/usurpátor, manž. C. Cornélie Supry§ 245+, 253+, 260+   

L. Aemilius Barbula§ cos. 281

M. Aemilius Barbula§ cos. 230

Q. Aemilius Barbula§ cos. 317 a cos. 311

L. Aemilius Cárus§ cos. suff. 144+ 

Q. Aemilius (nebo Aulius?) Ceretánus§ cos. 323 a cos. 319

L. Aemilius Iuncus§ 1. cos. suff. 127+; 2. cos. suff. 179+, 182+   

Q. Aemilius Laetus, praef. praet.§ 189+, 192+ 

L. Aemilius Lamia, správce Přední Hispánie§ 24

L. Aemilius Lepidus, s. M. Aemilia Lepida, cos. 232, b. M. a Q. Lepida, 218

M’. Aemilius Lepidus, s. M. Aemilia Lepida ml., no. 9, b. Aemilie Lepidy§ cos. 11+, 21+, 22+  

M. Aemilius Lepidus§ 1. cos. 285; 2. cos. 232, cos. suff. 221, praet. 218; 3. s. předešlého, b. L. a Q. Lepida, 218, 200, 190, 181, cos. 187, 178, (pont. max. 180), cens. 179, cos. 175, 179, 168, 164, 161, 152; 4. cos. 158; 5. cos. 126; 6. 82, praet. 81, cos. 78, 77, o. č. 7; 7. 200, 178, 78, 77, interr. 52, 49 - 45, cos. 46 a 42, 44, 43, 41 - 39, 36, 29, 13-, 22+ (triumvir a pont. max.), s. č. 6, o. č. 8, manž. Iúnie Secundy, ses. M. Iúnia Brúta; 8. 44, 29, 28-, 9+, cos. 6+, 29+, triumvirův syn, manž. Servílie, o. Aemilie Lepidy a M'. Aemilia Lepida, cos. 11+; 9. manž. Drúsilly, Gáiovy sestry, Gáiův milenec a posléze oběť, 38+, 39+   

Paullus Aemilius Lepidus (někdy uváděn jako L. Aemilius Lepidus Paullus), s. L. Aemilia Lepida Paulla, cos. 50§ 42, cos. suff. 34, 32, cens. 22-, 14+ 

Q. Aemilius Lepidus§ 1. s. M. Aemilia Lepida, cos. 232, b. L. a M. Lepida, 218; 2. cos. 21

Mam. Aemilius Lepidus Liviánus§ 88, cos. 77, 74, 73  

L. Aemilius Lepidus Paullus, b. tzriumvira M. Aemilia Lepida, o. Paulla Aemilia Lepida§ 77, 54, cos. 50, 43 

Paullus Aemilius Lepidus, s. L. Aemilia Paulla, cos. suff 34§ 50

M. Aemilius Lepidus Porcína§ praet. 150, 139, cos. 137, augur 124 

Aemilius Longínus, legionářský zběh a vrah§ 70+

L. Aemilius Longus L. Stertinius Quíntíliánus Acílius Strabó Q. Cornélius Rústicus Aprónius Seneció Proculus, vlastně Q. Cornélius Proculus§ cos. suff. 146+ 

Aemilius Macer, literát§ 16 

Aemilius Mágnus Arborius z Tolosy, sofista, vychovatel Cónstantínových synů v Kónstantínopoli, b. Aemilie Hilarie a Aemilie Aeonie§ 337+

Ti. Aemilius Mámercínus§ cos. 339

(L.?) Aemilius Mámercus, quaest.§ 447

L. Aemilius Mámercus nebo Mámercínus Prívernás§ 1. cos. 366 a cos. 363; 2. interrex 355, cos. 341 a cos. 329, dict. 335 a dict. 316

Mam. Aemilius Mámercínus§ dict. v letech 437, 434 a 426

M’. Aemilius Mámercínus Prívernás§ cos. 410

C. Aemilius Mámercus§ dict. 463

L. Aemilius Mámercus§ cos. v letech 484, 478 a 473

Ti. Aemilius Mámercus§ cos. v letech 470 a 467

Q. Aemilius Paetus§ cos. 167

Aemilius Papiniánus, právník a praef. praet.§ 205+, 211+ 

L. Aemilius Pappus§ cos. 225, cens. 220, 215  

M. Aemilius Pappus§ dict. 321

Q. Aemilius Pappus§ cos. v letech 282 a 278, cens. 275

L. Aemilius Paullus nebo Paulus§ 1. cos. v letech 219 a 216, o. no. 2; 2. 208, 194, 190 - 189, cos. 182 a 168, cens. 164, 181; 263, 183, 167, 164, 159, 152, 145, 143, 129, 61, s. no. 1, jehož první chotí byla Papíria, dcera konsulára C. Papíria Masóna; její děti dal Aemilius Paullus adoptovat synovi Scípióna Afrického, b. Aemilie Paully (Tertie): P. Cornélius Scípió Aemiliánus Áfricánus Numantínus, „Minor“ a synovi konsula Q. Fabia Maxima, vnuka bojovníka s Hannibalem - Q. Fabius Maximus Aemiliánus, oba synové z druhého manželství zemřeli několik dnů před a po otcově triumfu nad Makedonci; 3. L. Aemilius Lepidus Paullus, cos. 50, 43; 4. cos. roku 1+, 8+, manž. Iúlie ml., Augustovy vnučky

L. Aemilius dal na adopci do rodu Cornéliů a Fábiů dva své starší syny. Pět dnů před triumfem nad Makedonií roku 167 zemřel jeho nejmladší, dvanáctiletý syn, a tři dny po triumfu poslední, čtrnáctiletý.

M. Aemilius Paullus§ 1. mag. equ. 301, cos. 302; 2. cos. 255

Aemilius Réctus, praef. Aegyptí (celé jméno neznáme)§ 19+

L. Aemilius Régillus, praetor flotily ve válce s Antiochem III., b. M. Aemilia§ 190, 189, 179

M. Aemilius Régilus§ 1. konsul. kandidát, 215; 2. b. praetora L. Aemilia, 190 

Q. Aemilius Sáturnínus, praef. Aeg.§ 201+

L. Aemilius Scaurus, legát§ 190

M. Aemilius Scaurus§ 1. uhlíř a senátor, o. no. 2, 163; 2. politik a řečník, s. no. 1, o. no. 3 a 4, 163, 161, 121, 117, cos. 115, 112, 110, cens. 109, 103, 102, 91, 89, 88, 86, 66, 55; 3. Pompeiův legát, s. no. 2, 102, 65, 64, 62, 58, 55, 52, 35, stavebník největšího římského divadla, viz tam a s. v. malíři (1), manž. Múcie Tertie od roku 58, když se (nejpozději) rozvedla s Pompeiem, o. Mam. Aemilia Scaura; 4. zatracený s. no. 2, 102; 

Mam. Aemilius Scaurus, s. M. Aemilia Scaura s Múcií Tertií§ 55

Mam. Aemilius Scaurus, literát, senátor, poslední z rodu Aem. Scaurů§ cos. suff. 21+, 22+, 34+  

Q. Aemilius Secundus z Bérýtu, armádní důstojník§ 6+

C. Aemilius Sevérus Cantabrínus§ cos. suff. 193+ 

Aemona, Emona, řec. Hémá, Hémóna, m. v Pannonii na hranici s Itálií, Colónia Iúlia Aemonis, dn. Ljubljana, metropole SLO, něm. Laibach§ 238+, 313+, 368+, 388+   

Aenária, ostrovy§ viz Pithékúsai

Aenéás§ viz Aineiás

Aenéis, epos Vergiliův§ 26, 100+, 120+ a viz index s. v. epos

Aenona, m. Liburnů v Delmatii, dn. Nin u Zadaru§ 56+

Aenus, řec. Ainos, ř. mezi Raetií a Nórikem, dn. Inn§ 15

Aepuló, Apuló, Epuló, Epulón, kníže Istrů§ 178, 177

Aequimaelium, mí v Římě pod Capitóliem§ 439

Aequitás, zbožtěná Právnost, Rovnost před zákonem, řec. Eudiki᧠125+

Flávius Aequitius§ viz Equitius  

L. Aequitius Firmánus n. L. Equilius F., údajně uprchlý otrok vydávající se za s. Ti. Sempronia Graccha§ 100

Aequum, Colónia Claudia Ae., dn. Čitluk v Hercegovině§ 131+

Aequové, Aequí, řec. Aikanoi, latinský kmen§ 494, 488, 487, 484, 482, 481, 479, 478, 475, 471, 468, 467 - 462, 459 - 457, 455, 453, 449, 446, 443, 431, 430, 425, 422, 418, 415, 414, 410 - 409, 403, 397 - 391, 388, 304, 302, 300, 298, 247 

 

aera§ viz éra

aerárium, ae. populí rómání, ae. Sáturní, "měděná místnost", ae. militáre§ 357, 209-, 6+, 15+, 61+, 212+ 

Státní pokladna umístěná ve sklepení Sáturnově chrámu pod Capitóliem formálně ve správě senátu; viz pod občanství, srov. pod fiscus. Kromě toho, že se tu skladoval římský státní poklad, vedli jeho úředníci registraci novorozených občanů, evidovali veškeré státní finanční operace, závazky státu a občanů vůči němu, jakési římské "finmin". Archivovalo agendu senátu a další státně důležité dokumenty.

V Sáturnově chrámu sídlilo též aerárium sanctius/sanctum, "tajnější/ tajné", spravující válečnou kořist a výnos pětiprocentní daně z ceny otroka při manúmissiích, propouštění na svobodu/aurum vícésimárium (Manliův zákon z roku 357). Zda v Sáturnově chrámu sídlilo i aerárium militáre, fond pro legionářské veterány zřízený roku 6+ Augustem, není známo (srov. rok 15+ a 61+).

aerárius, aerárií, znevýhodněná společenská vrstva v Římě, o níž toho není mnoho známo, význam slova asi "poplatní státní pokladně", neboť namísto vojenské služby odváděli jakousi částku a v letech 70 až 46 měli vlastní soudní tribunály§ 578, 253, 216, 215, 210, 204, 174, 169, 70, 46   

V bájné době Servia Tullia snad šlo o vrstvu bezzemků, bez příslušnosti k tribuím a centuriím a tím pádem bez volebního práva, bez vojenské povinnosti, neplatící daně kromě jisté kapitální ("aes", malý poplatek), možná od roku 304 šlo o jednotlivce stavovsky za trest degradované, což platilo i pro senátory, které vyškrtli z členských seznamů censoři (jak výslovně uvedeno roku 253 a 174 v případě L. Fulvia Flakka n. L. Caecilia Metella, viz rok 215). U jejich jména činili censoři znaménko/nota, odtud moderní "černé znaménko". 

 

Aeropé z Kréty, manž. Atreova, m. Agamemnonova a Meneláova§ 1266

Aeropos z Aitólie, o. Ptolemaiův, ptolem. strat.§ 200

Aeropos z Épeiru, strat.§ 205 

Aeropos I. z Makedonie, k.§ 583, 563

Aeropos II. z Makedonie, k., s. Arrhabaiův, o. Pausaniův, Alexandrův, Héromenův a Arrhabaiův§ 399, 396, 394, 336

Aeropos z Lynkestidy, dyn., o. Alexandrův§ 335

Aeropos z Illyrie, dyn.§ 209

Aeropos, strat. Alexandra II. Zabiny§ 123

Aesculánus/Aescolánus, "Měďák", údajné božstvo měděné ražby, o. Argentínův§ 269

Aesculápius, bůh; jeho chrám v Římě, srov. Asklépios§ 293, 291, 23 a viz s. v. spolek

Aesis, řec. Aisinos, hraniční řeka na severu Pícéna, dn. Esino v Marche§ 83

M. Clódius Aesópus§ 1. herec tragédií, 77 a viz pod herci; 2. jeho s. M. Clódius Ae., 77 a viz pod kuchyně (2)  

Aesópus, věrný otrok Démosthena, přítele Iúlie Augustovy§ 2

Aesquilius, římský pahorek, též Esquilius, Esquilínus, řec. Aiskylínos lofos§ 716, 578, 268, 220, 168, 150, 88-, 191+, 218+, 268+ 

Aesquilínus, část Říma§ tamtéž

Aesernia, m. v Samniu, dn. Isernia v Molise§ 262, 91 - 89, 82

Aestové, Aistové§ 336+, 381+ a viz Burgundové

Aesulum§ viz Aefulum

Áétión z Iónie, malíř§ 327

Aetios z Antiocheie§ 1. doxograf, 100+; křesť. theolog samouk, jehož příznivcům říkali aetiáni (též anomoiové, heteroúsiové), 355+, 359+, 380+   

Aetius, blíže nezn. zeť imperátora Sevéra§ 193+

Flávius Aetius, s. Fl. Gaudentia rodu asi gotského, magister mílitum na Západě, vítěz nad Hunny, "poslední Říman"§ 286+, 382+, 390+  

Aetna, vulkán§ viz Aitné

Aetos z Aspendu, s. Apollóniův, o. Thraseův, stratégos Kilikie, děd Ptolemaiův§ 260  

 

 

Aiaiá/Aiaié, lat. Aeaea, o. a sídlo Kirky, snad někde na Jadranu§ 534

Q. Aiacius Modestus Créscentiánus§ cos. ord. 228+ (cos. suff. někdy za Sevéra) 

Aiakés ze Samu, tyr., o. Polykratův, Pantagnótův a Sylosóntův (podle jiné verse se o. Sylosóntův jmenoval Kallitelés); Aiakés I.§ 532

Aiakés ze Samu, tyr.; Aiakés II.§ 512, 494, 460

Aiakidés z Épeiru, k. Molossů a Épeirótů, s. Arybbův, b. Alkety II., manž. Fthíe, o. Pyrrha I. atd.§ 359, 343, 322, 319, 317, 313, 312, 307

Aiakidés z Métropole v Thessalii, tágos§ 193, 190

Aiakos, s. Diův, o. Péleův, děd Achilleův§ 322 (jeho chrám na Aigíně), 232

Aiakovci, aigínští§ 506

Aiakovci, épeirští zvaní též Pyrrhovci/Ryšavci§ 410, 343, 317, 285, 232 a viz Seznamy králů

Aiantidés z Lampsaku, s. Hippoklův, manž. Hippiovy dcery Archediky, vn. Peisistratovy§ 514, 510 

Aiantion, m. na Helléspontu v Tróadě u dn. obce Kumkale v TR§ 324+

Aiantis, ath. fýla§ 1555 

Aiantodóros z Faléru, b. Apollodóra, druh Sókratův§ 399

Aiargaiá, m. v Thessalii§ 183

Aiás ze Salamíny, gen. Aianta, lat. Áiáx (gen. -ácis), homérovský hrdina, s. Telamónův, b. Teukrův, o. Eurysakův§ 1200, 1180, 451, 41, 326+ a viz pod Salamís

 

Aidémón z Mauretánie§ viz Aedémón

Aidépsos, m. na Euboji§ 84

Aidesiá, snad z Alexandreie, neoplatónička příbuzná se athénským scholarchem Akadémie Syriánem, manž. Hermeji, m. Ammónia a Héliodóra§ 350+

Aidesios z Kappadokie, neoplatónik, ž. Iamblichův, uč. Máximův§ 320+, 360+ 

Aidesios ze Sard, s. Chrýsathiův, řečník§ 320+

Aidesios z Tyru, b. biskupa axumského Frúmentia§ 356+   

 

Aigai na řece Kráthis, m. v Acháji§ 280  

Aigai, sídelní m. makedonských králů: dnes součást městečka Vergina§ 1104, 801, 695, 413, 359, 354, 336, 334, 316, 274, 41+ 

Jméno bývá spojováno s "Kozami", ale pl. k aix/koza, je "aiges". Vergina vznikla roku 1922 spojením několika usedlostí pro běžence z Anatolie. Jméno bylo vymyšleno podle staré Berroie/Verie.

Aigai v Kilikii§ viz Aigeai

Aigaiai, Aigai, Aigaie, m. v Aiolidě, dn. Nemrutkale v TR§ 650, 281, 218, 154, 150, 45 a viz pod Lýsitheidés a Níkogenés

Aigaion pelagos, „Aigeovo n. Kozí moře“§ viz Egejské moře

Aigeai n. Aigai, m. Rovinaté Kilikie/K. Pediás, makedonská katoikie Alexandrova n. Seleuka I., na makedonský původ odkazovala jejich ražba až v imperiání době, dn. Yumurtalık v TR§ 197-, 20+, 37+, 55+, 218+ 

Aigeirá, m. v Acháji§ 280, 276, 219, 190

U Homéra se jmenovala ještě Hyperésiá. Přejmenována byla na základě jedné události z války se Sikyóňany (nedatovatelná, snad po roce 688), když Hyperésijští v noci připevnili na rohy koz pochodně a poblíž tábořící Sikyónští si mysleli, že H. obdržela pomoc. Proto se vrátili domů (srov. později použití stejné lsti Hannibalem): Aigeirá = asi „Kozlov“. Vykopávána v 70. letech 20. století rakouskými archeology.

Aigesté§ viz Egesté

Aigeus z Athén, k.§ 1281, 1235, 1233

Aigialé či Aigialeia§ viz Sikyón

Aigialeia n. Aigila, ost. před západní Krétou, pozdější Antikythéry, srov. tam a pod hodiny§ 222

Benátčané jmenovali o. Cerigotto n. Cecerigo, moderní název od roku 1901. O. mezi Krétou a Kythérami před Peloponnésem kontrolovala Falasarna na západu Kréty a po velkou část hellénistických dějin slul jako pirátské útočiště.

Aigialeis, fýla v Sikyónu§ 595

Aigialeus, k. v Sikyónu, první známý v Helladě§ 2122, 2070 

Aigialeus z Argu, s. Adrástův§ 1235

Aigialeus, strat. Achaiů§ 235

Aigialos, lat. Aegialus, obávaný propuštěnec Nerónův§ 66+  

Aigidros§ viz Aigydros

Aigikoreis, iónská a attická fýla§ 700

Aigimios, Aigimos, buď tři různé osoby, nebo jeden a týž: 1. podle Plínia blíže neznámý muž (Aegimius), který se dožil dvou set let (viz pod dlouhověcí), 2. autor spisku o pečení koláčů/placek či dortů (viz tamtéž), 3. lékař předhippokratovský z lukánské Velie, autor nedochovaného prvního spisku o tepu, viz pod lékaři. Dórův syn A. byl pokládán za praotce Dórů, viz tam a Hellas.

Aigimúros, Aigimoros, Aigimúroi,lat. Aegimurus, ital. Zembra, arab. Zimbra/al-Džámúr al-kabír a as-saghír, dva ostrůvky před mysem Bon před Tunisem§ 245, 203  

Aigína, ost. a m. mezi Attikou a Peloponnésem§ 1124, 863, 750, 700, 621, 611, 585, 575, 568, 560, 522, 541, 519, 506, 494, 491, 488, 482, 481, 479, 478, 465, 459, 457, 431, 427, 424, 413, 405, 389, 388, 323, 322, 318, 304, 302, 295, 294, 229, 210 - 208, 200, 198, 196, 191, 186, 172, 150, 129, 83, 41, 21

Pelasgická Oinóné či Oinopiá, obyvatelé byli Pelasgové, po nich mínójští Kréťané, Thessalové, od c. 1100 Dórové, srov. "návrat Hérákleovců", posílení někdy v letech c. 950-900 Dóry z Epidauru. Věhlasný byl chrám Afaie, asi Šedá („netemná“), n. Neviditelná. Zřejmě starý pelasgický kult, který pod jmény Britomartis a Diktynné přešla mínojskou a mykénskou érou do časů starohellénských. Athéňané ji spojovali s kultem Athény a  Artemidy (o polychromii viz pod sochařství).

V nejlepších časech měl ostrovní stát na 83 km2 nejvýše pět tisíc obyvatel (i když se vyskytují odhady až čtyřicetitisícové), ale proslul obchodem. Vedle Sparty nikdy neměla tyrannidu, ale po aristokracii hned oligarchii, vládu businessmanů. Byla jediným státem z „mateřské Hellady“, který měl zastoupení v Helléniu v Naukrátidě, jejich kolonií byla na Krétě Kydónie.

V oblasti Sarónského zálivu a Egeidy byl od druhé poloviny 8. století dlouho velmocí, roku c. 575 jako první z „kontinentálních“ Hellénů razili mince (podle vyšší datace už c. 595-590) s obrazem želvy, měli vlastní vahový standard rozšířený na Peloponnésu a po ostrovech a navazující na syrský, podle něhož byla jedna drachma šest gramů stříbra, jedna mina odpovídala padesáti šekelům/statérům: první stříbrná ražba je podle Strabóna spojována se jménem jistého Feidóna (jiný od argívskách králů). Aigínští byli průkopníky v bronzovém sochařství.

O vládu nad oblastí Sarónského zálivu vybojovali Aigínští několik válek s Athéňany: poraženi byli teprve roku 457, kdy byli donuceni podat se do délského spolku, roku 431 byli Aigíňané zbaveni majetku a státnosti. Obnovena byla nezávislost až Římany a v císařské době měla i své olympioníky.

Koncem šestého století byl jedním z nejbohatších lidí syn Láodamantův Sóstratos z Aigíny, který obchodoval s Etrusky. Jeho votivní kamenná kotva s nápisem se nalezla v Graviscae, přístavu Tarquinií, emporiu s hellénským zastoupením: „Jsem Apollóna Aigínského, věnoval mne Sóstratos“.

 

Aiginion, m. v Thessalii§ 198

Aigion, m. v Acháji, jedno z center peloponnéských Achajů, které bylo po roce 373 rozšířeno o území zaniklé Heliky; polis založena spojením sedm n. osmi obcí, v Aig. se každoročně scházela kultovní a sněmovní shromáždění Achajů ještě ve 2. st. n. l.§ 708, 314, 303, 281, 280, 276, 255, 224, 223, 220, 218, 214, 209, 208, 192, 191, 189, 173, 170, 73

 

Aigión z Argu, k.§ 576     

 

Aigissos, lat. Aegissus, m. v prov. Scythia Minor, dn. Tulcea v RO§ 12-, 17+

 

Aigisthos z Mykén, s. i vn. Thyestův, k.§ 1266, 1201, 1168  

Aigisthos z Idalia, k., popř. Akestór, ass. Ekištura z Edi'il§ 709 

 

Aigithallos, m. u Lilybaia, it. Capo S. Teodoro§ 249

Aigitna, m. ligurských Oxybiů, dn. Agay, součást Saint-Raphaël§ 154

 

Aiglatór z Kýrény, o. tyranobijky Aretáfily§ 96

 

Aigoroessa, m. v Aiolidě§ 650

Aigosagové, kelt. kmen v Asii§ 218, 216

Aigos potamoi (pl.), Aigospotamoi, „Kozí říčky“, ř. na thráckém Chersonésu§ 467, 405

Aigosthena (pl.), m. v Megaridě při Korinthském zálivu, kdysi v kraji chváleném pro sladká vína§ 243, 233, 191 

 

Aigúsa, lat. Aegúsa, ost. v Aegatách před západním pobř. Sicílie, dn. Favignana, souostroví Aigússai, Aigúdai, Aigades, lat. Aegátae, Aegátés§ 249, 241, 218, 216   

 

Aigydros, Aigidros ze Sikyónu, k§ 1928, 1894

Aigyptos, strat. Mausólův§ 357

Aigyptos, b. Danaův§ 1466

Aigyptos z Alexandreie, b. Theodoty, strýc Ísidórův§ 350+

Aigyptos§ viz Egypt; hé Aigyptos (fem.) je země, ho Aig. je Nil§ srov. tam

Aigyr᧠viz Aigeirá

Aigys, Aigýtis, gen. Aigítidy, m. a kraj v Arkádii nárokovaný Sparťany§ 775, 367, 224, 164  

 

Aikai§ viz Aecae

Aiklés z Athén, oikistés§ 700

 

Ailana, lat. Aelana, Aila, hebr. Elach, Elath, dř. Bereníké, dn. arab. al-Aqaba, č. Akaba, v JOR, též záliv§ 311-, 59+, 106+ a viz al-Aqaba, křesťanství; opodál mladší město Ejlat, arab. Ílát, na území IL. Dn. název z arab. Aqabat Ajla, "Soutěska u Ajly".

 

Ailiméné§ viz Elymáis

 

Klaudios Ailiános/Claudius Aeliánus, sofista, literát z Praeneste§ 2700, 170+, 176+, 235+  

Ailios Aristeidés§ viz Aristeidés

Ailios Dionýsios§ viz Dionýsios z Halikarnássu

Ailios Hérodiános, Aelius Hérodiánus z Alexandreie, s. Apollónia Dyskola, grammatik§ 122+

Ailios Theón z Alexandreie§ viz Theón

Ailios ze Skythie, k.§ 107

Ailymás z Libye, dyn.§ 310, 309

 

Aimathé, panna údajně obětovaná při založení Antiocheie Syrské§ 301

 

A'Imdugud, A-Imdugud z Uru, k., o. Ur-Pabilsaga, děd Meskalamduga§ 2600

 

Aineás§ viz Aretás IV. Nabatský

Ainei᧠viz Rhaikélos 

Aineiás ze Stymfálu v Arkadii zvaný Taktikos, strat. a autor nejstaršího dochovaného evropského vojenského theoretického spisu§ 366, 350

Aineiás z Tróady, lat. Aenéás, mýthický prapraotec Římanů§ 1184, 1170, 1141, 654, 263, 189, 50, 44-, 49+, 64+  

Syn Anchísa s Afrodítou zplozený na pastvě/métér, hé min hyp' Anchísé teke búkoleonti. Matka mu zachránila život v bitvě před Troiou v souboji s Diomédem. Podle Hellénů zemřel A. v exilu buď na thrácké (chalkidické) Palléně, kde se usadil, nebo v arkadském Orchomenu. Epik Arktínos z Mílétu z asi poloviny 8. století měl za to, že se Ai. se svými lidmi usídlil na hoře Ídě. Sicilan Stésíchoros byl asi první, v jehož díle se Ai. dostal do Hesperie, Země na Západě, tedy do Itálie.

O Latiu ještě nevěděl, to až historik Hellaníkos o další století později a podle něj tu založil město Rhómé pojmenované podle jedné z žen, jimž se už dál nechtělo trmácet. Podle Sicilana Tímaia o další století později založil Ai. v Latiu nejprve Lávínium a až pak Řím. Až podle Římanů Cn. Naevia a Q. Ennia založil Řím Romulus a o Albě Lonze "věděli" až Cato st. a M. Terentius Varro, že se oženil se s Lávínií a založil Lávínium, padl v bitvě proti domorodcům a byl pak zbožtěn. Srov. pod Lávínium a 1184.

Aineiás, Aenéás II. Silvius, k. v Albě Lonze§ 1112, 1081, 991

Aineiás, obchod. agent Túbia z Tyru§ 259  

 

Ainésiás ze Sparty§ efor epón. 432

Ainésidámos z Akragantu, z klanu Emmenidovců, o. Thérónův§ 553, 487, 476

Ainésidémos z Dýmy, achajský voják§ 198

Ainésidémos z Knóssu, skeptický filosof§ 50-, 200+ 

 

Ainétos, strat. Démétria I.§ 295

Ainiánia, Ainiánové, též Ainis, část sever. Hellady resp. jižní Thessalie§ 1100, 600, 595, 480, 420, 394, 371, 370, 356, 349, 343, 272, 208, 167, 146, 88 

Ainion, m. v Ainiánii§ 323

  

Ainos, m. v Thrákii, dn. Enez v TR§ 427, 359, 245, 200, 194, 190 - 188, 185, 183, 168, 72  

Ai. osídlen původně Aioly z Alópekonnésu na Thráckém Chersonésu, později přibyli epoikisté z Mytilény a Kýmy (datace kolonisace není známa, stejně jako dnešní lokalisace, možná na mysu Küçuk Kemikli). Jiný Ainos byl na Eufrátu, makedonské polisma u Thapsaku; pouze zmínka.

Ainové, Ainu, praobyvatelé severního Japonska, Kuril a Sachalinu§ pravěk, před 6000, 4000, 500  

 

Aioi§ viz Aj

Aioiorix, gen. Aioiorika, tolistobojský velmož, b. Attidův§ 166

Aioleion, m. v Bottiaji§ 423

Aiolión z Athén§ arch. 96+, popř. 89+ 

Sallustiános Aiolión§ viz Sallustiános Ai.

Aiolis, gen. Aiolidy, Aiolové, jeden z hellénských kmenů, část západ. pobř. Anatolie - pobř. Mýsie§ 700, 670, 650, 611, 568, 560, 546, 517, 494, 415, 404, 399, 359, 331, 323, 321, 315, 302, 283, 281, 226, 225, 218, 197, 190, 167, 133, 85, 48, 29, 27, 26, 12-, 115+ 

A. měst bylo dvanáct: Kýmé s přízviskem Frikónis (Frikónská čili lokerského původu podle hory Frikion za Thermopylami), Lérísai/Lárissa Frikónis (dtto jako u Kýmy), Neon teichos, Témnos, Killa, Notion, Aigiroessa, Pitané, Aigaiai, Myrina, Gryneia/Gryneion a Smyrna, která připadla Iónům.    

Aiolovy ostrovy, též Liparské (Liparai, insulae Liparaeae) nebo Héfaistovy-Vulkánovy (Héfaistiades, ins. Vulcániae, před sev. pobř. Sicílie, srov. i Lipará (Thermissa či Vulcánia či Thérasiá či Hierá - dn. I. Vulcano, Didymé - dn. Salina, Foinikússá - dn. Filicudi, Erikúsá - dn. Alicuri, Euónymos - dn. Panarea, Strongylé - dn. Stromboli). Neustálá vulkanická činnost, roku 37 přesídlil obyvatelstvo do Neápole Octaviánus§ 5600, 427, 304, 252, 36

aiolofilos, "přítel větrů", předek parního stroje§ 50+  

 

Aipeia§ viz Koróné v Messénii

Aipytos z Messény, k., s. Kresfontův; po něm dynastie Aipytovců/Aipytidai§ 746, 733

Aipytos, s. Néleův§ 650

 

Aïr, saharské pohoří v Nigeru§ 90+

Airanés§ viz Hairán  

 

Aisa, h. v Musasiru§ 1112

Aisanios z Théry, k.§ 631

Aisépos, Aisépsús, ř. a m. v Mýsii u dn. Gönen v TR§ 1275, 72 

 

Aischétados ze Salamíny, strat.§ 306

 

Aischinés z Athén§ 1. pučista, 479; 2. arch. 75; 3. arch. 177 (?) 

Aischinés ze Sféttu v Attice§ 1. 430, 356, s. Lýsaniův, filosof, ž. Sókratův; 2. 404, jeden ze „30“

Aischinés z Kothokid v Attice, politik a řečník, s. Atrométův a Glaukotheie, b. Afobétův a Filocharův§ 405, 390, 347, 346, 344, 338, 330, 315

Aischinés z Élidy§ 760 (Ol.)

Aischinés z Mílétu§ 1. exulovaný řečník a autor, 63, 62; 2. Ol. 17+

Aischinés ze Sikyónu, tyr., s. Ísodémův§ 560, 556

další Aischinové: A. z Arkadie byl ž. Isokratovým, A. z Mytilény byl zván „bič na řečníky/rhétoromastíx“, z Neápole byl akadémik, ž. a miláček Melanthia z Rhodu; jiný A. byl sochařem v bronzu/andriantopoios, jistý A. z Mílétu psal na politická themata/politikos syngrafeus (všichni jmenovaní nejsou dnes blíže známí, zachováno není nic)

 

Aischraios z Athén§ arch. 78

Aischrión z Akarnánie, prořímský politik§ 170

Aischrión z Boiótie, arch. nezn. roku§ 289

Aischrión, Agathokleův strat.§ 307

Aischrión, stratégos seleukovský§ 141

Aischrón z Athén§ arch. 211, popř. 210

Aischrón, s. Proxenův, Fók (?), osvobodil zajaté Athéňany§ 286  

 

Aischylos z Antiocheie, o. Héliodóra, druha a vraha Seleuka IV.§ 175

Aischylos z Argu, pučista§ 241

Aischylos z Athén, doživotní arch.§ 777, 776, 755

Aischylos z Dolichy, vyvlastněný statkář§ 167

Aischylos z Eleusíny, tragický básník, s. Euforiónův, b. Kynegeirův a Ameiniův§ 1184, 525, 499, 490, 484, 480, 476, 472, 470, 468, 467, 461, 458, 456, 450

Aischylova sestra Filopathó byla matkou tragika Filoklea, Ameiniás velel udatně jedné z trojřadek u Salamíny a Kynegeiros hrdinně padl u Marathónu.

Aischylos z Ília, o. Themistokleův, významný měšťan§ 196

Aischylos z Knidu, rhétór§ 78

Aischylos z Korinthu, atentátník§ 365

Aischylos z Rhodu, Alexandrův episkopos v Egyptě§ 331

Aischylos, stratégos a diplomat Antigonův§ 311 

 

Aisiás ze Sikyónu, trapedzítés/směnárník§ 243

Aisimédés z Athén§ arch. 743

Aisimos z Athén, démokrat. politik§ 395 

 

Aisópos z Thrákie nebo Frygie, autor bajek§ 572, 569, 564

Jiný Ai. byl předčitatelem/anagnóstés Mithridáta Eupatora, autor veršované skladby o Heleně a enkómia na svého chlebodárce.  

 

Aistové, Aistoi, lat. Aestí, Aestové, lid žijící na východním Baltu, asi předkové Estů§ 336+ a viz Burgundové

 

aisymnétés, "soudce, zákonodárce, předseda", v Athénách a jinde, lat. dictátor§ 621, 594, 560, 450 

aisymnétés, epónymní úředník v Mílétu§ 525, 130  

 

Aitakama z Qadeše/Kinzy, Aitakkama, o. Ari-Tešupa/Niqmaddua, k.§ 1365, 1360, 1320  

 

Aithaliá (řec.), etr. Aitale n. Vetalu, „plná sazí, ukoptěná“ 1. zřejmě souvisí s místními doly na železnou rudu, kde se do 4. století spalovaly lesy na protilehlém pobřeží; hutě zpracovávající dovezenou rudu posléze provozovala etruská Populónia, Ilva (lat.), dn. o. Elba, 453, 7+; 2. pův. jméno Chiu

Aithés z Thrákie/Getie, popř. Seuthés, vojevůdce Dromichaitův§ 292

 

Aithiopiá, Aithiopové§ 3236, 1555, 1448, 1400, 912, 905, 270, 250, 245, 106, 61-, 133+, 251+, 356+, 373+ a viz Ethiopie, Kúš, Afrika východní i subsaharská, rasismus, černoši 

Aithiopiá, Aithiopové, tzn. „Ti, co vypadají jako spálení“, bývalo souhrnným označení mpro země a obyvatelstvo na jižním okraji ve starém věku známého kusu světa, často již všeho na jih od Egypta, mnohdy omezeno jen na Kúš a Kúšity-Núbijce, viz tam. O nevhodnosti sňatku židovského vůdce Móšeho s ženou nazvanou Aithiopissé viz u roku 1448 a s. v. rasismus. O Aithiopech hellénističtí historici psávali (Diodóros), že jsou jediným dokonale autochthonním lidem na světě, od něhož že vzešlo vzývání bohů a že od nich povstala kolonisace Egypta a dalších částí světa. Za důkaz uváděli z Íliady odkaz na Dia a olympské bohy, kteří se odebírali k Aithiopům na slavnosti, jimiž byli uctíváni a že tam kdesi na okraji světa hodovali.

Aithiopis, epos§ 700

Aithiops z Ptolemaidy v Egyptě, kyrénaický filosof§ 399

 

Aitné, lat. Aetna, dn. it. i č. Etna, sopka o výšce 3350 metrů a m. na Sicílii (starším jménem Inessa; jinou Aitné viz pod Katané)§ 735, 476, 475, 470, 461, 452, 433, 425, 405 - 403, 399, 396, 389, 346, 339, 197, 140, 136, 133, 126, 123, 36-, 125+ 

Aktivní vulkán už 35 tisíc let. Původ Inessa, lat. Aetna, arab. Džabal Utlamat, z čehož dnešní obyvatelé podrželi první slovo a přidali italské označení pro horu - Mongibello, tzn. Hora-hora. Výbuchy: 475, 425, 396, 126, 122 („plíniovský“, zřejmě nejsilnější ve starověku), dodnes více než 80krát, nejsilněji v roce 1669, kdy láva zničila téměř celou Catanii (srov. rok 123), roku 1910, kdy po erupci sopka změnila visáž, a roku 1923.

Poslední výbuch z roku 2002 opět ničil lidská obydlí; jméno A. bývá v lidové etymologii dáváno do souvislosti s řec. slovesem aithó/zapaluji. Láva, plameny, otřesy země a dunění Etny byly první projevy sopky, s nimiž se roku 36 setkali Germáni (sloužili v Octaviánově vojsku na Sicílii).

 

Aitóliá, Aitólové, spolek Aitólů; jeden z hellénských kmenů, srov. pod Kúréti§ 5300, 1555, 1502, 426, 389, 371, 370, 367, 359, 343, 339, 338, 323 - 321, 317 - 313, 309, 304, 300, 292, 290, 289, 285, 281 - 276, 272 - 270, 268, 265, 263, 253, 252, 250, 249, 246 - 244, 241 - 239, 235, 236, 233 - 228, 224, 221 - 217, 214, 212 - 205, 202, 200 - 191, 189, 182, 176, 174, 173, 170, 168, 167, 165, 160, 146, 88, 87, 48, 31-, 238+; seznam stratégů koina viz pod dynastové xii

V hellénismu byli spojenci Ptolemaiovců, elity jim sloužily a najímaly pro ně vojáky (i Pyrrhos, který disponoval oddílem Aitólů,  byl ptolemaiovský exponent). Jen vzácně se dávali najímat Seleukovci, Antigonovci a Attalovci. 

 

Aitólos z Antissy, s. Androníkův, politik§ 167

 

Aizanás, Aeizanás, Ézáná, k. v Axumu§ 356+ 

Aizanoi, lat. Aezaní, m. v Mýsii a později ve Frygii epiktétos§ 183-, 140+ 

Město na řece Peukalas, dn. Bedir Çayı, u Çavdarhisaru v TR založili dávno Arkaďané, kolonisováno Attalovci a pak spadl celý region do římské provincie Asia. Z roku 157+ zachován a stále funkční most přes Peukalu. Za Hadriána magnátem z A. byl Ulpius Appúleiánus Fláviánus a jeho syn Ulpius Appúleiánus Euryclés zastupoval obec v athénském Panhelléniu. V ruinách macella se uchoval fragment Diocletiánova édiktu o nejvyšších cenách, viz rok 301+.

 

Aj, řec. Aioi, panovnická dynastie a stát na jihu Kéraly§ viz s. v. objevy

Aj-wang z Čou, čín. císař§ 441

Aj/Ai§ 1. čín. císař Aj-ti/Aidi, rod. jménem Liou Sin/Xin, 33, 7, 1-, 57+; 2. vévoda státu Lu, 722; 3. z Cchaj, vévoda, 685; 4. vévoda z Ťin, 705; 5. ťinský císař, viz S'-ma Pchi 

Aj, Ha'Aj, kana'ánské m. západně od Jordánu, řec. Gai, lat. Ahi§ 1400

Aj Chánum§ viz Eukratideia

Aj Ťiang/Ai Jiang, manž. vévody Čuanga z Lu§ 662

Aj Ťiang, manž. Wena z Lu, m. princů E a Š'§ 609

Aja, manž. k. Sobekhotepa II., Třináctá dyn.§ 1770

Aja, čati z Osmnácté dyn.§ 1567 

Aja, Ajja, A-a, akk. jméno sum. bohyně Šerida§ viz tam a viz theoforní jména 

Aja I., Eje I., k. Meri-nefer-Re, panovník Třinácté dyn.§ 1700, 1676

Aja II., It-nečer Aj, k. Osmnácté dyn. Cheper-cheperu-Re (-iri-maat), Hor Ka-nechen-čechen-cheperu§ 1417, 1361, 1352, 1348 

Aja-ammu, Ajamu z Qedarie, b. Abí-Iatého, s. Te'riho§ 650, 645 

Aja Triada, novořec. transliter. Agia Triada, archeolog. lokalita u Faistu, starý název neznám§ 2000

Ajadara-kalamma (A-a-dàra-kalam-ma)/Ajadara-galama z Přímoří alias Ajadara, k., s. Gulkišary, b. Pešgalův§ 1520, 1492 

Ajakalla, A-a-kal-la, místokrál Šulgiho v Ummě, manž. Ninchilie§ 2096

Ajalátum z Babylónu, d. Sumula'elova, nadítum§ 2006

Ajalum z Abattu, amor. dyn.§ 1830

Ajapir§ viz Chuchnuru

Ajátasattu§ viz Adjátašatra

Ajn as-suchna, "Horký pramen/Vary", mí v Suezském zálivu se starým přístavem, jehož eg. jméno neznáme; dnes letovisko§ 2613, 2375, 2002, 1998

Ajódhjá, angl. Ayodhya, rodiště Rámovo, dalším jménem Saketa, sídel. m. Kóšalského království, angl. Oudh State, muslimské knížectví§ 600-, 42+

 

Ajtibel z Nabatie, jtlbl, strat., o. 'Abd-'ubdata§ 37+ 

Ajuta, ind. království, asi Ajódhj᧠42+      

 

Akadémiá, Akadémeia, athénské gymnásion, sídlo Platónovy školy; podle háje héróa Akadéma, resp. (H)ekadéma; poblíž A. byl hřbitov padlých z doby klasické a hellénistické, na jehož části se v letech 1999 - 2000 narazilo při hloubení trasy ath. metra§ 405, 399, 396, 390, 388, 384, 378, 365, 347, 339, 322, 317 - 314, 310, 300, 287, 268, 260, 250, 241, 233, 214, 200, 172, 160, 137, 128, 122, 110, 109, 88, 87, 80, 78, 68-, 105+, 200+  

 

Akakios z Kaisareie na Moři, lat. Acacius n. Agathius a Achatius, aram. Aqáq, z hebr. Ácház§ 1. výřečný sofista, 314+, 340+; 2. ž. Eusebiův, biskup v Kaisareji, zvaný Monofthalmos/Jednooký, 314+, 340+, 355+, 359+; 3. Akakios z Býzantia, armádní důstojník rodem z Kappadokie, umučený roku 303 n. 304, 359+; 4. jiný A. byl zvaný Armenský n. Ararartský, důstojník v armádě Hadriánově, další byl zvaný Agathangelos, za Decia biskup v některé z Antiochejí     

 

Akalamdug, A-kalam-dug, též Aja-ùg-du10, k. Uru, manž. Ašusikildingiry§ 2600

 

Akamás z Athén, s. Théseův, b. Démofóntův, oikistés§ 1204, 709

 

Akamatios z Héliopole/Baalbeku, divotvůrce zvaný Filosofos§ 350+  

 

Akampsis, též Apsaros, ř. v Armenii§ 66

 

Akanthés (?) z Larsy, bab. Aq-qa-ta-´-su, kolonista (?) , o. Ur-ru-´-da-mu-lu-su, rok 86 SE (není v CSD)

 

Akanthos, jméno od rostliny acanthus mollis/paznehtík, Wahrer Bärenklau, známý z hlavic korinthských sloupů (na mincích města ale býk, resp. lev dávící býka)

Akanthos ze Sparty, první vítěz v olympijském dolichu§ 720

Akanthos, m. na Chalkidiké§ 750, 655, 654, 424, 393, 383, 199

 

Akarnánie, Akarnánové, spolek Akarnánů, hellénský kmen§ 552, 524, 459, 454, 431 - 429, 428, 426, 424, 394, 389, 388, 375, 373, 371, 370, 349, 336, 323, 321, 339, 314 - 312, 294, 289, 286, 270, 265, 263, 239, 232 - 229, 222, 220 - 217, 212, 211, 205, 201 - 200, 198, 197, 192, 191, 189, 170, 167, 160, 146, 104, 94, 48, 31

 

Akastidás z Théb, pětibojař a běžec, s. Kleomnástův a b. Pýtheův§ 147

Akastos z Athén, archón/kníže§ 1048, 1012

 

Akbar, největší z mughalských císařů sev. IND (vládl 1556 - 1605)§ 55

 

Aké, Akko§ viz Ptolemáis ve Foiníkii

 

Akératos z Thasu, s. Frasiéridův, archón§ 680

 

Akerbás z Tyru§ viz Askar-Ba'al 

 

Akesandros z Kydónie, o. Eurylochův, dobroděj§ 327

Akesimbrotos z Rhodu, nauarch§ 199, 198 

 

 

Akesinés, ř. na východu Sicílie s ústím u Naxu, též zv. Onobalé, Onobala, Onobalás, dn. Alcantara§ 36 

Akesínos, Akesínés, ř. v Indii, dn. Čanáb, angl. Chenab, sanskrt. Asikni či Čandrabhaga  v pákistánské provincii Paňdžábu; Hydaspés, dn. Džihlam, angl. Jhelum po soutoku s Čanábema později Rávi-Ravi (Airávati, řec. Hydraótés) vytváří Trimáb, který po soutoku se Satladžem vytváří tok Pančanádu, který pak vtéká do Sindhu-Indu§ 326, 325

 

Akesios, lat. Acesius, biskup v Kónstanínopoli, arián§ 325+

 

Akesté, m. na Sicílii§ viz Egestá

Akestímos z Kúrtólia na Krétě, žoldnéř (?) ptolem.§ 245

Akestór z Idalia§ viz Aigisthos z Idalia

 

Akestoridés z Athén§ 1. arch. 504; 2. arch. 474

Akestoridés z Korinthu, strat. v Syrákúsách§ 318

 

Aki-Tešup z Neje, b. Takuwy a jeho vzdorokrál§ 1360

Akia, Akkía z Aššuru, dyn.§ 2000, 1977

Akija z Arachtu, dyn. (hypokorist. z Aki-Tešup?)§ 1370, 1360   

 

Akihito, japonský císař§ 660

 

Akichórios, kelt. vůdce§ 280, 279

 

Akiliséné, kraj v Armenii, lat. Acilisene, pro rozšíření kultu Anáhity/Anaítidy zvána též Anaítiké/"Země Anaítidy", lat Anaitica§ 66, 65-, 361+

akilisénský mír§ 387+  

 

Akinidad z Meroé, princ§ 60, 30, 25

 

Akit-Tešup z Mitanni, churrit. šlechtic§ 1360

akítu(m), slavnost Nového roku v Babylónu a její chrám§ předmluva, 2292, 978, 747 (v Uruku), 678, 549, 540, 539, 205, 187 

Jedenácti- n. dvanáctidenní obřady a slavnosti v chrámu Mardukově Esangila a v chrámu Nového roku, bít akítu, kolem jarní rovnodennosti znamenaly pro panovníka nejkrušnější dny roku, který Babylóncům začínal v lunárním kalendáři dnem 1. nisannu (březen-duben). Pátého dne musel před vchodem chrámu se sochou Mardukovou (jméno nebylo užíváno, místo toho byl jmenován jako Bél, "pán") odložit diadéma, žezlo a další insignie moci a před bohem mu velekněz nafackoval, chytl za uši a donutil ho padnout na zem.

Když ujistil Marduka pokornou modlitbou o tom, že se ničím neprovinil, že se staral o jeho božství a že nezničil Babylón, směl odznaky královlády zdvihnout a odejít. Devátého a desátého dne presentoval král bohům dary z úrody a válečné kořisti a večer desátého a noc, nyní v roli samotného Marduka, slavil "svatý sňatek", hieros gamos, s Ištarou. Sex s bezdětnou chrámovou kněžkou nadítu byl vyvrcholením novoročních obřadů a zajišťoval dobrou úrodu a zdar státu.

Pokud to bylo nutné, nahrazoval krále zástupce/púch šarri, šar púchi; o jeho roli a osudu viz s. v. zatmění, o zvyklostech o svátku sakaia viz ibid. a s. v. Bohové & svátky x. 

 

Akiva§ viz Áqíbá ben Jóséf

Akizzi z Qatny, k.§ 1370, 1360   

 

Akkaďané, Akkadové, nomádi původem ze Syrie, tvůrci první mesopotamské říše§ 3200, 2500, 2490, 2460, 2400, 2371, 2346, 2292, 2280, 2255, 2230, 2191, 2144, 2119, 2096, 2039, 1985, 1935, 1933, 1895, 1894, 1866    

Akkadu, Akkad, m. (viz pod Agade) a historická mesopotamská země a říše, pozd. tradiční označení pro Babylónii; akkadû je akkadština, také jméno obyvatelstva domácího původu (jakkoli smíšeného)§ 3200, 1836, 1830, 1760, 1750, 1741, 1235, 1232, 811, 309 (poprvé v hellénismu), 253 a viz Babylón, Babylónie. O členění Akkadu v éře Ur III. viz rok 2096. 

 

Akkarón, řec. neskl., hebr. 'Eqrón, ass. Amkarruna, arab. 'Aqrún, dn. asi Tel Miqne v IL, jedno z měst filistské pentarchie§ 1400, 1200, 1020, 728, 701, 587, 147    

 

Akkizi z Qatny, dyn.§ 1365

 

Akko§ viz Aké-Ptolemáis

 

Akkudu, m. v Ellipi v dn. IR, polohy neznámé§ 702

 

akkulturace§ vide romanisace

 

Akmatidás ze Sparty, olympioníkos§ 500

 

akmé, nejlepší mužovy roky§ předmluva, 676, 648

 

Akmétos§ viz Admétos

 

akoníton, lat. aconítum, oměj§ viz ve školy (3)

Akoos z Argu, jindy zván Merops, s. Thestrův, o. Aristodámidův§ 1266

Akorés, Achóris, eg. Hakór, k.§ 393, 391, 389, 387, 385, 380

Akóris, Akoris§ 1. m. u Hermúpole a Antinoúpole, dn. Tihná al-džabal na Nilu, 186; viz Hakóris

Akornión z Dionýsopole, Burebistův diplomat§ 60, 48

 

Akrá, aram. Haqrá, část Jerúsaléma§ 168, 165, 163, 161, 142

Akrá leuké, též Leuké akrá, "Bílý mys", řím. Castrum album, pozd. Lúcentum, řec. Lúkenton, maur. Lekant n. al-Lukant, dn. Alicante v jižním Španělsku§ 520, 236, 214

Osadu založili Helléni a v kartháginskou vojenskou základnu ji proměnil Hamilkar Barkas.

Akrá, Akré§ viz Ptolemáis 

 

Akragás, gen. -gantu, m. a ř. na Sicílii, lat. Agrigentum/dn. Agrigento, ř. je dnes Fiume di San Leone a po toku ř. S. Biago§ 657, 580, 569, 556, 553, 493, 492, 487, 483, 480, 476, 472, 467, 463, 452, 446, 422, 416, 412, 407 - 405, 397, 357, 339, 337, 314 - 312, 309, 288, 280, 278, 276, 275, 264 - 262, 254, 218, 213 - 210, 205, 138, 81-, 39+ 

Lidovou etymologií od dór. akrá gás, "vynikající/špičkový půdou", možná předhellénské n. od říčních krabů (na nejstarší ražbě je krab s Diovým orlem). Rhodská osada s chrámem Dia Atabyria (jako na Rhodu) a s nedokončeným Dia Olympského, který by se býval stal největším chrámem celé Hellady. V době Empedokleově měl akragantský stát údajně osm set tisíc obyvatel. V řím. době nevýznamné Agrigentum s vojenskou osadou od c. po 200?, od roku 828 n. l. po obsazení Saracény se zde začali usazovat Berbeři, jako zváno Girgenti 1087 dobyto Normany, dn. jméno Agrigento je od roku 1927; ruiny A. uchovávají vedle jihoitalského Paesta největší hellénské stavební pamětihodnosti: Valle dei Tempi, největší archeologický park na světě, se rozkládá na ploše šestnácti km2.

 

Akrai, m. na Sicílii, osada Syrákús, řím. Placeolum, arab. al-Akrát či Balensul, dn. Palazzolo Acréide§ 733, 663, 643, 275, 263, 213  

 

Akrasos, Akrasiá, m. v Lýdii u Stratoníkeie, dn. polohy nezn.§ 129

 

akrátoposiá, pití neředěného vína§ 324 a viz pod hostiny

Akrátos, lat. Acrátus, propuštěnec Nerónův, profesí asi paidagógos§ 64+  

 

Akreiátis, messénský kraj při hranicích s Arkadií§ 182

 

Akriai, m. v Lakónice§ 195

Akrillai, lat. Acrillae, m. na Sicílii, dn. Chiaramonte Gulfi§ 213

Akrisios z Argu, k., o. Danaé§ 1350, 1300, 700

Akrisios ze Sikyónu, strat.§ 367 

 

Akrokorinthos, h. a pevnost před Korinthem§ 338, 303, 302, 243, 240, 226 - 224, 196 - 194

Akrolissos, pevnost u Lissu v Illýrii§ 213

Akrón§ viz Acró z Caeniny

Akrón z Akragantu, s. Xenónův, lékař§ 429 a viz pod lékaři

Akropolis, obecně označení pro opevněné městské výšiny, kultovní středisko Attiky§ 750, 632, 570, 528, 514, 511, 508 (a pak jednotlivé stavby zde), 485, 478, 408, 229, 28-, 67+, 375+  

 

Akróreion, mí. v Trifýlii§ 400 

 

Akrosandros ze Skythie, k.§ 107

 

Akrotatos ze Sparty, s. Kleomena II., o. Aréa I.§ 314, 309, 303, 260  

Akrotatos ze Sparty, k., s. Area I. s Chílónidou, vnuk Gyrtiady§ 265, 260, 243

Akrothóon, m. na Akté§ 750

Akrotímos z Athén, s. Aischinův, navrhovatel zákona§ 267

Akrotiri/psáno Akrótéri (sg. neutr.), novodobá osada na Théře, archeolog. lokalita§ 5300

Akrúion§ Acruvium 

 

Aksum§ viz Axum

 

Akšak, sumer. m. na severu Babylónie, dn. polohy neznámé§ 2490, 2420, 2292, 2255

Akšap, m. v Kanaánu nezn. polohy§ 1380   

 

Aktaión z Rhodu, s. Hexakestův, dekorovaný námoř. velitel§ 190

Akté§ viz Acté, Claudia Acté

Akté, poloostr. na Chalkidice, dn. Athós/Athos (to bylo ve starém věku označení jen pro horu)§ 750, 492, 483, 424, 417, 331

aktia, aktiadai, aktie, výroční hry pořádané Anaktorskými v Aktiu/Níkopoli, v řím. éře aktiada, období čtyř let mezi jednotlivými aktijskými hrami, konanými na počest Augustova vítězství nad Antoniem§ 776, 279 (alexandrijské), 217, 31, 29, 28

actia, lúdí actiací, v Římě§ 28

actia dúsaria, hry v Bostře§ 40+, 247+

Aktiké (sc. gé)§ viz Attika 

Aktion, lat. Actium, mys na severu Akarnánie, u něhož vybudována sympolitejí okolních obcí Níkopolis u dn. Prevezy§ 435, 337, 255, 231, 69, 60, 48, 42, 33 - 31, 29 - 27, 22, 21-, 18+, 25+, 68+, 89+, 218+     

 

Akudája z Qirbitu, dyn.§ 667

 

Akunoš ze Sebennytu, lib. dyn.§ 730

 

akupunktura, vynález§ 3000, 2737 

 

Akurduana z Přímoří, A-kur-du-an-na (Ekurduannna?), též E-kur-ul, k.§ 1492, 1466

Akurgal z Lagaše, s. Ur-Nanšeho s Menbara'abzuou, b. Ninusy, o. Eannatuma, ensi§ 2510, 2490, 2460 

 

Akúsiláos z Argu, logograf a genealog§ 500

Akúsiláos z Athén, rhétór§ 50+

Akúsiláos z Kýrény (Ol.)§ 120

Akúsilochos, nezn. anatolský dynasta§ 180

 

Akusum, Akusu, Akus, m. v Mesopotamii polohy nezn., asi sev. od Kutu§ 1895, 1894   

 

Akylás z Galatie, lat. Aquila, rhétór§ 133+

Akyléi᧠viz Aquiléia

Akylínos§ viz Aquilínus  

  

Ál Aššur-násir-apli, "Aššurnásirapliho město", dř. Ništun, m. kdesi v Zágrosu na území Kirruru§ 883

Ál-šarrákí, sum. Iri-sagrig, m. u Nippuru v Sumeru§ 2096, 1823

 

Alabanda (pl.), m. v Kárii, krátce Antiocheia v Kárii/A. hé ek tón Chrýsaoreón ethnús, chet. Walliwanda§ 512, 217, 203, 200, 197, 196, 170, 167, 162, 78

 

alabarchés§ viz arabarchés

 

Alagoniá, m. v Lakónice§ 195

 

Alachchu, Alchu (?), m. v Syrii, jiné od Alalachu§ 1650

 

Alaisa, Halaisa, lat. Halaesa, domorodé m. na Sicílii, dn. (Castel di) Tusa, založena roku 403 Sikelem Archónidem z Herbity, proto někdy zvána A. Archónideá § 403, 270, 263, 95  

 

Alája, churrit. stát kdesi mezi Horním Eufrátem a Tigridem§ 1232

 

Alakšandu z Wiluše, řec. Alexandros z Ília (?)§ 1370, 1300 

 

Alalach, dř. Alachtum, Alalcha, Alchalcha (jiné od Alachchu, Alchu), m. a státeček na severu Syrie, součást království Jamchad, pozd. Chetity zváno království Mukiš stejně jako jeho sídel. m., pozd. aram. Unqi/ass. Pattin, dn. Tell Açana v prov. Hatay v TR§ 1793, 1750, 1650, 1580, 1530, 1510, 1500, 1480, 1477, 1466, 1424, 1370, 1360, 1250, 1237, 1200, 1191, 1000 a viz Unqi/Pattin       

Alaliá, m. na Korsice, apoikie Fókajských na místě foinícké osady, od roku 259 řím. pod jménem Aleria (dodnes, stará A. od 5. st. n. l. v rozvalinách)§ 565, 545, 539, 259, 82 

 

Alamannia, první výskyt§ 269+

Alamanové, Alamannové, Alemannové, tj. "všichni či celí muži", germ. národ na Labi§ 198+, 213+, 234+, 255+, 259+, 262+, 268 až 270+, 272+, 275+, 277+, 278+, 280+, 286+, 289+, 291+, 293+, 306+, 332+, 337+, 342+, 353 až 361+, 365 až 370+, 372 až 375+, 378+, 380+, 383+     

Poprvé o nich zmínka z roku 213 n. l., když s nimi bojoval na Mohanu císař Caracalla, původně Sémnonové, součást přeskupených součástí kmenového svazu Suébů (srov. dnešní jména Švédů a Švábů), příbuzní proto s Markomany a Hermundury. Kolem 260 obsadili Agrí decumátés, kde poprvé doloženo jméno Alamannia, kolem roku 450 vzniklo jednotné knížectví Alamanů a jejich kmenovým územím byla později oblast jihozáp. Německa (Baden-Württemberg), Alsasy a západní část dn. Švýcar, od roku 496 pod kontrolou Franků, od 536 autonomní Alamannia pod vládou Franků a roku 746 knížectví po revoltě zaniklo. Historie Alamanů obživla pod jménem Švábů, jejichž knížectví vzniklo roku 917 a pocházejí z něho mj. císařské rody Hohenstaufů a Hohenzollernů; viz též Markomané, Sémnoni (jméno A. pro Francouze, Španěly a Portugalce slouží za označení pro Němce dodnes).

 

Alamo, špan. misie přestavěná v pevnost v San Antoniu v Texasu§ 480

Alamun, churrit. stát severně od Assyrie§ 1114

 

al-'Amra§ viz 'Amra 

 

Alanaosan, Alanaozan, Alanajozan, zrádný arm. Arsakovec§ 366+

Alanové, Alánové, lat. Alaní, Alání/Halaní, ír. Arijana, snad též řec. Aorsové/ír. Auruša, "Bílí", Horní Aorsové n. Aornové, čín. Jan-caj§ 324, 128, 107, 63, 53, 48, 1-, 45+, 65+, 75+, 78+, 91+, 128+, 134+, 170+, 215+, 235+, 272+, 286+, 330+, 336+, 375+, 376+, 378 až 381+, 383+, 390+         

Íránský nomádský kmenový svaz ve Střední Asii po Óxos/Amudarju a severně od Kaspiku, příbuzný Parthů-Parnů, srov. tam. Jako jiní A. bývá uváděn sarmatský národ žijící pův. severně od Kavkazu (od ala, sarmatsky „hora“), pravděpodobně ale půjde o jedno ethnikum migrující na západ před Huny: část zůstala na území dn. kavkazské Osetie (Severní Osetie-Alanie je údělnou republikou Ruské federace, Jižní Osetie je formálně samostatná, nárokovaná Gruzií), část se připojila ke germ. Vandalům a dorazila s nimi až do Afriky a Hispánie. Sloužili v římské armádě a císař Gratiánus (zavražděn 383) měl alanské lučištníky velmi v oblibě. A. hojně používali k lovu a boji psů a lov s nimi rozšířili po velkých částech Evropy.

Jako Aorsové (pokud to není národ jen příbuzný) zmiňováni v Augustově době v oblastech severně a východně od Maiótidy po Tanais/Don, kteří byli schopní postavit do pole dvě stě tisíc jezdců. Na velbloudech dopravovali indické zboží, které k nim dorazilo via Armenie a Médie. 

Jako první zmínil Alany literát M. Annaeus Lucanus ve své Pharsalii: Nero plánoval výpravu na Východ a je pravděpodobné, že římské elity sbírali informace o Parthii a oblasti Kavkazu a Kaspiku. Alanové ovládali jihoruské stepi do migrace Gotů, kteří jejich dominanci zlomili někdy v rozpětí let 200-250. O století později se spojili s Huny a po jejich boku válčili proti Gotům. Roku 376 se některé alanské klany podíleli s Goty-Tervingy osudového vpádu na římské území v Thrákii. Část Alanů se nadále držela Gotů a část jich zůstávala na Balkánu. S Vandaly a Suéby překročili západní Alanové roku 406 n. l. Rýn, roku 409 se usadili v Hispániích, kde na sv. měli do roku 418 království, vytlačeni Visigoty odešli roku 429 s Vandaly do Afriky. Jedním (asi méně pravděpodobným) z výkladů původu slova Katalánie, Cataluña, je, že pochází z doby tehdejší krátké vlády Alanů, (Kat)alánia. Jiný z mnoha výkladů spekuluje s původem od Gothů: Gothlanda, kteří zemi vládli nesrovnatelně déle.

Po smrti císaře Theodosia II. v červenci 450 (spadl s koně) si vdova Pulcheria (51) vzala jistého Markiána (58), pobočníka výkonného velitele armády Alana Aspara; s podmínkou, že zachová její panenství. Nejznámějším z thráckých Bessů asi byl silný východořímský císař Flávius Valerius Leó I. (457-474), dosazený alanským magistrem militum Asparem. "Národní" kronikář Gotů Iordánés o sobě uvedl, že jeho otec se jmenoval Alanoviiamuth a že byl synem Paria, tajemníka alánského knížete Kandaka/Candac. Iordanés sám byl tajemníkem u magistra militum jménem Gunthrigis alias Baza z rodu Amalů, syna Kandakovy sestry.

Pozdní alanskou migrací na západ z Podkavkazí byli Jasové, maď. Jászok, sg. Jász, kteří se od 13. století usazovali v Moldávii (srov. možnou etymologii sídelního m. knížectví Iași, č. Jasy) a v Uhrách, dnes ve střed. Maďarsku.  

Alatheus n. Allotheus, regent za Videricha Greutunžského, vojevůdce§ 375+, 376+, 379 až 381+   

Alavivus, jeden z vůdců Tervingů§ 375 až 377+     

 

al-Aqaba (arab.), Ailana, hebr. Elach, Elath, č. Akaba; Akabský/Aqabský záliv§ 1206, 873, 736, 311-, 59+, 106+ a viz Ailana, křesťanství

V ústí zálivu souostroví Tíránské podle hlavního z ostrovů, které bylo v hellénismu zřejmě zváno Ostrovy tuleňů/Fókai, ve východořím. době s židovskou osadou na Tíránu Iótabou.   

al-Bírúní, Abú ar-Rajhán Muhammad ibn Ahmád al-Bírúní, chorezmijsko-perský polyhistór (zemřel 1048+)§ 2150, 747, 241+, 388+ a viz s. v. chronografové 

al-Ladždžún, z lat. "legió", mí. u Megidda, lokalita stálého římského tábora§ 70+

al-Láhún§ viz Láhún

al-Lišt§ viz Lišt   

 

Alalgar, k. v Eridu§ 3200

Alara, vládce v Napatách, manž. Kasaqy§ 751

Alaricus, k. Herulů§ 336+

Alaricus, Alarich I., germ. Alaríks, k. gotských Tervingů/Visigotů§ 753, 286, 35-, 191+, 270+, 336+, 350+, 373+, 392+, 393+    

S poklady Říma/výpalného z roku 408 a 410, srov. pod Řím, prý byl pochován v řečišti toku Busenta na jihu Itálie u Consentia/Cosenzy v Bruttiu  a pověsti o nesmírných pokladech je dodnes přikládána věrohodnost (srov. ovšem o pokladech v řekách u roku 286). Část visigotské kořisti (jaká část?) se však ještě roku 507 nacházela v ohrazeném městu Karkasiane/Carcasio, dn. Carcassone v jižní Francii.

Alarodiové§ viz Urartu

Alasanda, asi Alexandreia, nevíme, která (Kapisa?)§ 155

Alašija§ viz pod Kypr

Alazeiros z Barky§ 518, 513

Alazonios, ř.§ viz Abás 

 

Alba, poh., dn. Schwäbische Alb v BW§ 278+

Alba, m. v Latiu§ 360, 338  

Alba Fucéns, m. Aequů a Marsů, dn. u vsi Massa d'Albe v provincii L'Aquila v regionu Abruzzo§ 303, 203, 168, 165, 163, 121, 91, 78-, 38+   

Alba Longa, m. v Latiu, zal. Askániem, centrum Latínů, »mateřské« m. Říma, zřejmě dnešní Castel Gandolfo§ 1184, 1170, 1153, 1141, 1112, 1030, 991, 965, 937, 924, 912, 875, 856, 819, 796, 769, 754, 716, 672, 664, 585, 197+ a viz s. v. Iúlií Caesarés

Obyvatelé m. a kraje byli potomky Pelasgů, Arkadů, élejských Épeiů, Trojanů a autochthonních domorodců, kteří si po králi Latínovi říkali Latínové. S rozbořením města roku 664 Tullem Hostíliem se k římským patriciům připojily albánské šlechtické rody Tulliů, Serviliů, Quinctiů, Geganiů, Curiatiů a Cloeliů. Z Alby pocházeli Iúliové, potomci Aineiovi a Afrodíty. Jméno s vyvrácením města nezaniklo a zůstalo uchováno ve jménu jezera (Albánus lacus), okolních kopců (Albánus móns, ital. Colli Albani) a kraj dával vychvalované víno (albánum).

Alba Pompéia, m. v Ligurii, dn. Alba v Piemontu§ 89-, 126+, 193+  

Byla dvakrát v dějinách centrem samostatného státečku: Republiku Albu zde vyhlásili za Napoleona roku 1796 a existovala do roku 1801, pod stejným jménem zde existoval tři neděle na podzimu 1944 státeček protifašistických bojovníků.  

Alba Silvius, k. v Albě Lonze, řec. Albás§ 1030, 991

Albániá, Albánis (gen. Albánidy), Albánové, země a národ (?) ve vých. části Kavkazu u Kaspického moře, arm. Agvank, pers. Ráni, arab. ar-Rán, zhruba dn. území Ázerů, Ázerbájdžán; sídeln. m. králů byla Gabala/Kabalaka, dn. Qabala v AZ§ 235, 94, 66, 65, 37-, 35+, 51+, 63+, 75+, 91+, 115+, 134+, 217+, 224+, 227+, 265+, 301+, 356+, 370+, 371+      

Albánie, Albánci, novodobý stát jiných Albánců v severním Épeiru a Illyrii Shqipërija/Země orlů, st. č. Škipetaři§ 284+

Národ původu smíšeného se základy illyrskými; souvislost s Kavkazem nulová. Ve starém věku jméno evrop. „Albánců“ uvedeno Klaudiem Ptolemaiem ve třetí knize Geógrafiky v oddílu o lokalitách v provincii Makedonie jako "Albanón Albanopolis". Žádný z klasických autorů lid toho jména a jeho město zjevně na území dn. Albánie nezmiňuje. Jak souvisí Země orlů s přezdívkou Pyrrhovou Aetos/Orel, známo není: byl to molosský Épeiróťan, nikoli Illyr.

Jméno Alb. povstalo snad až v novověku z řeckého označení pro kraj Arvanon n. Arvana (psáno Arbanon), odkud od 13. století přicházeli do dnešního Řecka latinskými vládci najímaní bojovníci a osadníci. Dnes se jim říká Arvanové, Arvanitis, jsou pravoslavní a žijí v Boiótii, Attice, Argolidě, na ostrovech, v Lakónice, Messénii a Acháji, odhadem až dvě stě tisíc lidí. Hovoří zanikajícím jazykem arvanitika náležejícím k dialektům toskickým (jižní albánština). Stejného původu je pravděpodobně označení pro italské Albánce Arbëreshë žijících od 15. - 18. století v ostrůvcích na jihu poloostrova a na Sicílii. Jedním z nich byl papež Clemens XI. (1700-1721).

L. Albánius Sáturnínus (?)§ cos. suff. 179+ 

Albánum, mí. a statek v Latiu, sídlo mj. Pompeiovo; souvisí s (Móns) Albánus, hora nad Albským jezerem v Latiu, Albská hora, dn. Mte Cavo§ 197, 58, 55, 52-, 81+ 

Albánum Domitiání, dn. Castel Gandolfo§ 86+, 95+ 

Albánum, Castra albána, stálé ležení Druhé legie Parthské na místě Alby Longy, dn. Albano Laziale§ 197+, 211+ 

Albánus lacus, Albské/Albánské jezero (nezaměňovat s lacus nemorensis, viz pod Aricia)§ 856, 400, 398, 397

Albánus móns§ 493, 231, 212, 211, 197, 173, 91, 87, 57, 44-, 70+, 81+

Albánus, první popravený britský křesťan§ 209+     

  

Albia Domnica/Dominica, d. patricia Petrónia, manž. Valentova, m. Anastasie, Cárósy a Fl. Valentiniána Galata§ 364+, 378+ 

Albia Terentia, manž. L. Salvia Othóna, m. L. Titiána a principa M. Salvia Othóna§ 33+, 69+

Albikové, Albicí, řec. Alboikoi, pozd. Alaebaece, sídel. m. keltské či kelto-ligur. nárůdku Reiů v Přímořských Alpách, pozd. Colónia Iúlia Augusta Apollináris Reiórum, dn. Riez§ 49

Albingauma, Albigaunum, obé z Albium Ingaunum, m. Ingaunů v Ligurii, dn. Albenga§ 69+, 280+ 

Albínus, prínceps§ viz Clódius Alb.

L. Albínius, zachránce vestálek§ 389

L. Albínus§ tr. pleb. 494

P. Albinovánus§ viz P. Tullius Alb. 

Albinovánus Pedó n. C. Pedó Albinovánus, básník§ 1 n. l.

Albintimillia, m. v Ligurii, sídel. osada Intemeliů, dn. Ventimiglia§ 69+  

Albion§ viz Britannia

Albis§ viz Labe

C. Albius Calénus, římský rebel§ 206

Statius Albius Oppiánicus, z Lárína§ 66

L. Albius Pullaiénus Pollió§ cos. suff. 90+    

 

Alboin, k. Langobardů§ před 6000

Albruna§ viz pod věštkyně

Albunea§ viz Leukotheá

T. Albucius, filhellén a epikúrik§ 117, 105

C. Albucius Silus, řečník§ 50

Albulus, ř.§ viz Tiber

Album Intimilium§ viz Intimilium

C. Alburnius Valéns§ cos. suff. 109+

Alburnus, nezn. bůh, může souviset s nějakým z kultů alpských Keltů či Ligurů, asi nesouvisí s pohořím Alburnus na severu Lúkánie, dn. Postiglione/Monti Alburni na jihu Kampánie§ 115