729

  12, 4

  a. u. c. 25

Assyřané dobyli Babylón obléhaný od roku 731 a král Nabû-mukín-zéra byl zajat (o jeho osudu dále nevíme; vládl od roku 733). Podle jiné verse byli Amukkánové poraženi pod hradbami města a s nimi padl Mukín-zéra i jeho syn Šuma-ukín (bab. jméno zřejmě: Nabû-šuma-ukín, jiný od roku 733), jak vyplývá z dopisu správce Arrapchy Aššur-šallimanniho králi Tukulti-apil-Ešarrovi III. Jméno vítězného assyrského vojevůdce/turtána neznáme.

Chaldajské kmeny jižní Mesopotamie Dakkúru, Amukkáni kolem Laraku a Jakínu na úplném jihu se staly poplatnými Aššuru, Bít Amukkáni Assyřan zničil, srov. rok 733. Šejk Jakínů Marduk-apla-iddina, hebr. Merodach-balaban, řec. Mardokempados, byl titulován jako král Přímoří/šar mát tâmtim a platil Aššuru tribut. 

Tukulti-apil-Ešarra III. přitáhl do dobytého města a sám "uchopil Bélovu/Mardukovu ruku", tedy se prohlásil králem Babylónu a vládl zde pod jménem Púlu, Púl, hebr. Fúl, řec. Fúlos/Pólos, a to do roku 727: byl prvním Assyřanem po Tukulti-Ninurtovi I. (vládl 1245 - 1208), který opět panoval nad Babylónem. • Tento rok lze považovat za poslední z tzv. Osmé babylónské dynastie (od roku 978, viz ale již rok 733).

V Sídónu a Tyru je doložena vláda krále Lulí, řec. Elúlaios (a to do roku 701). Pravděpodobně roku 732 bylo rozděleno království Sídón na Sídón a Tyros, které možná tvořily jeden stát od vpádu tzv. mořských národů na přelomu 13. a 12. století (o neexistenci konfederace viz rok 990).

Království rozdělili Assyřané, kdy král Mattan II., Matten či Metenna byl prvním vládcem v Tyru, odděleného od Sídónu (viz rok 701). Srov. rok 740, kdy král Chírám II. vládl ještě spojenému království, rok 724 a 573. • Pozdější mince Sídónu hovoří o městě jako o „Matce Kambé n. Kakkabé (= rozumí se: Karthága), Hippónu, Kitia a Tyru“ (není-li označení "sídónský" obecně pro "foinícký"?).

728

  13, 1

  Dioklés z Korinthu

  a. u. c. 26

V Messénii porazili v bitvě pod horou Ithómou Messéňané se svými spojenci z Arkadie a Argu Sparťany s jejich spojenci z Korinthu.

Megaris byla někdy před touto dobou okupována Korinthem. Megarský Lamis odjel s těmi, kteří nesouhlasili s korinthskou nadvládou v Megaridě, kolonisovat Sicílii, kde založil osadu Trótilon, ale tu Megarští brzy opustili a s Chalkidskými založili obec Leontínoi.

Byl odtud po domácích rozbrojích brzy exulován a tak založil na pobřeží osadu Thapsos, kde zemřel. Část megarských kolonistů ještě založila na Sicílii Megary, které se podle místního sikeliótského vládce Hyblóna či Hýblóna začaly jmenovat Megara Hyblaia či Hybla ta Megara (pl.; tento údaj lze vložit i do roku 727).

Okupace Megaridy Korinthskými trvala jednu generaci. Po osamostatnění Megaridy připadly megarské osady Héraia a Peraia Korinthu, Kynosúra, Tripodiskos a Megary zůstaly spolu jako stát Megarských (viz rok 720).

Téhož roku založili Korinthští na Sicílii město Katané/Katana (srov. starší údaj roku 736). Podle jiného historického podání však byla osídlena ze siciliského Naxu a osadníci si za oikista vybrali jistého Euarcha. Jejím zákonodárcem (nomothetem) se stal mnohem později Charóndás, žijící snad někdy v šestém století.

Tradovalo se, že si vzal život při návratu z cest, kdy byl ještě ozbrojen, a takhle dorazil na sněmoviště. Lidé ho upozornili, že překročil vlastní zákonný zákaz chodit na jednání se zbraní a Charóndás okamžitě reagoval: vrazil si meč do prsou. Byl prý též zákonodárcem Kóu.  

Ve svém posledním roce života pořádal Tukulti-apil-Ešarra tažení proti Aramajům sídlícím podél Tigridu až po řeku Uqnú na jihu; buď se ho účastnil osobně, nebo válku řídili jeho vojevůdci. Assyřané podrobili znovu své moci kmenové svazy Bít Šiláni/Siláni, Bít Ša'alli/Sa'alli, zajali jejich krále/šejky a potentáti všech Chaldajů odvedli Aššurovi tribut. 

V Júdě zemřel král Ácház (36; vládl od roku 735), následoval jeho syn Chizqijáhú n. Jchizqijáhú, CHZQJHW, řec. Ezekiás, lat. Ezechias, bibl. č. Ezechiáš (25; vládl do roku 699). Jeho matkou byla Abíjá n. Abí/bibl. řec. Abba, též Rabúna, dcera Zcharjáhúova (řec. Zacharias, lat. Zaccharias).

Nový vládce byl na rozdíl od svého otce přítelem proroka Jša'jáhúa, Ješajáhú, řec. Ésaios, lat. Isaias, bibl. č. Izaiáš, a proslul náboženskými reformami, zrušil všechny kulty uctíváné „po kopcích“ mimo Jerúsalém, zničil sochy, háje Ašery i měděného hada Nchuštána/Nechuštán, kterého kdysi v poušti zdvihl Móše a uctívaného Židy až do této doby. Povolen zůstal v jeho království pouze kult boha Jahweho.

Jerúsalémský chrám zavřený Ácházem dal otevřít, obnovil rituály spojené s Jahwem a obnovil chrámové poklady (daněmi, nebo ze svého?). Staří ho pokládali za nejzbožnějšího z králů po Dáwídovi. Likvidoval jinověrce či cizince/allofýloi čili Filistíny mezi 'Eqrónem až do Gazy, posílil hradby Jerúsaléma a také dal zasypat prameny v okolí města, aby znesnadnil jeho případné obléhání.

Do města naopak přivedl vodu štolou vysekanou do kamene do nádrže Šiloach/řec. Silóam. Práce na tunelu byly dokončeny 2. dne čtvrtého měsíce sedmnáctého roku jeho vlády/červenec 711, jak zachoval nápis na skále při vchodu do tunelu s informacemi o dalších králových činech. 

727

  13, 2

  a. u. c. 27

Rok, kdy mohly být založeny Megary Hyblejské, Megara Hyblaia (viz rok 728).

Podle jiné tradice skončila t. r. I. válka messénská (podle této datace vedená od roku 746).

V Assyrii zemřel v měsíci tebítu (prosinec/leden 727/726) král Tukulti-apil-Ešarra III. (řec. Chinzér-poros; vládl od roku 745). Následovníkem se stal 25. tebítu/asi v lednu 726 jeho syn Salmán-ašaréd V., hebr. Šalmaneser (řec. Ilúlaios resp. Selampsás; vládl do roku 722). Pod svým zřejmě rodným jménem Ulúláj/Ulúlája vládl  v Babylónu (jméno od asi měsíce, ve kterém se narodil, "Ulúlský"). 

Královskou manželkou/mí.é.gal nebo munus.é.gal, akk. sinniš ekalli (išši ekalli, aššat ekalli, šégál) zesnulého krále byla Jabá (zda byla matkou/ummi šarri syna-nástupce, nevíme; zemřela v c. třiceti až 35 letech). Chotí nového krále byla Bánítu a manželkou jeho nástupce Šarru-kéna II. Atalia (srov. se jménem židovské královny 'Atalje roku 849; jméno je západosemitské).

Aram. jméno Jabá/Iabá, č. "Krásná", bývá ztotožňováno s Bánítu, jménem akkadským s tím samým významem a s předpokladem, že by mohlo jít o jednu a tu samou ženu. Jejich hroby s bohatou výbavou byly nalezeny v Kalchu, kde Tukulti-apil-Ešarra vybudoval novou residenci, roku 1989. 

Assyřané potlačili snad již t. r. popř. až 725 povstání v Samarii (hebr. Šomrón, bab. Šamará’in/Šabará'in, ass. též Samerína). Další výpravu nový král vedl roku 724, definitivní zničení města přišlo ale až roku 722. Potlačena též revolta aramajských Adínů. ● Útvar Bít Adíni, bibl. Bét Eden, je poprvé zmiňován ve válce roku 877.

726

  13, 3

  a. u. c. 28

V Římě ustanovil král Romulus senát, lat. senatus, řec. synklétos (sc. búlé), poradní sbor „starců“ o stu členech, a poprvé prý provedl vojenské odvody v lidu. Senátoři byli původně nejstaršími členy římských rodů, stařešiny, zvaní též „otcové“ (patres, odtud slovo patricij, patriciové).

Po větší část republikánských dějin míval senát členů tři sta. Po bitvě u Cann (srov. rok 216), kde prý padlo mimo jiné na devadesát senátorů, byl jejich počet doplněn o 197 členů ze stavu jezdeckého. Později byl jejich počet opět snížen na 300, ale roku 123 prosadil populista C. Sempronius Gracchus krátkodobé rozšíření o dalších 600 jezdců na 900 členů.

V následujících desetiletích byl senát redukován na šest set členů, C. Iulius Caesar přechodně vrátil jeho počty na devět set. Augustus se pak vrátil k číslu 600. Viz též rok 753.

725

  13, 4

  a. u. c. 29

Ve Spartě kolem t. r. stavěli svůj prvních kamenný chrám, a to Artemidě Orthii.

Někdy v letech 727 až 722 uvedl urartský král Rusa I. na trůn Urzana, uprchlého krále země a města Musasir, novějším jménem Ardini, ležících při severních hranicích Assyrie. K ruce ale dostal urartského guvernéra, aby střežil poměry v kraji pro vládnoucí urartskou dynastii posvátném (viz rok 859, 733 a Urzanův konec roku 714 a zde o významu země pro Urartejce). Ve středoassyrské době se země/město jmenovaly Musru/Musri, viz rok 1112.