719-710

  

714

olympiada  16, 3

mesto  a. u. c. 40

Assyrský král Šarru-kén II. se na svém celkově osmém polním tažení (a čtvrtém do Íránu) vypravil opět proti Urartu. Prošel na východ od ní zemí Zamua/zvané nyní Lullumu a Mannai, kde přijal dary/tribut od vládce Ullusuna (viz rok předcházející). V Chárcháru, z něhož udělal král pevnost, kterou pojmenoval po sobě Kár Šarru-kén, jižně od zemí Allabria a Parsumaš, kde dostal mimo jiné dary od 28 médských dynastů. Město Kišaššu n. Kišisim upravil na assyrskou pevnost Kár Nergal a pak se vrátil zpět do Mannaje.

Šarru-kén hnal pak urychlenými pochody unavenou armádu proti Urartejcům a zaskočil je. Pustil se do boje, ačkoli většina vojska ještě nedorazila. V bitvě v zemi/u města Wišdiš/Uišdiš pod horou Wauš/Uauš, snad dn. Sahend, jižně od Tabrízu, porazil krále Urartu Rusu I. a jeho médského spojence Metattiho ze Zikirtu (což byla též část Mannai). V boji vyrazil se svým bojovým vozem přímo na Rusu, jehož koně byli zabiti a král se zachránil útěkem, jak praví assyrské kronikářské podání. 

Od západu pak prošel vládce Aššuru kolem jezera Van ("Horní moře") opět k jihu, zničil třicet urartských pevností, vyvrátil Musasir, zemi krále Urzany na severní hranici Assyrie, viz rok 725.

Rozhodující útok na sídelní město přišlo v noci 24. října po úplném zatmění měsíce. Město s palácem a chrámem Assyřané vyrabovali a mezi obrovskou kořistí byla též kultovní socha Chaldiho, národního boha Urartejců (musasirský chrám Chaldiho a jeho manželky Bagbartu ležel mimo kmenové území Urartu, přesto byl "svatým městem" urartských elit, pravděpodobně churritského původu).

V království Ellipi se mu podrobil Dalta/Talta a když byl z trůnu vyhnán povstalci, Assyřané ho opět dosadili k vládě. Po jeho smrti, asi 708, se do války o trůn pustili jeho synové Nibé, spojenec Elamu, a Išpabára, člověk Aššuru. S masivní vojenskou podporou Ispabára zvítězil, viz však jeho osud rok 702. 

Během těchto událostí vypuklo v měsíci nisannu/v březnu až dubnu v Urartu povstání pěti guvernérů proti králi Rusovi. V jejich čele stál králův vesír/ass. turtánu Kakkadánu. Povstalci se na čas zmocnili jádra říše, Rusovi se však v létě či až na podzim podařilo povstání krvavě potlačit, zabit i druhý z turtánů Ursinu.

Do oslabené říše vzápětí vtrhli Kimmerové/Kimmeriové, ass. Gimirrája, urart. event. Išqigulú, srov. o nich roku 775, a Urartejci byli zle poraženi, devět urartských guvernérů v bitvě padlo. Rusa I. si na útěku před nimi vzal život (vládl od roku 733; podle assyrského podání se král zabil mečem již po zprávě o pádu Musasiru).

Nástupcem na trůnu se stal jeho syn Argišti II., který s útoky na assyrské imperium ustal, neboť protiassyrská koalice se rozpadla, viz roky 713 a 709 (vládl do roku 678). Urartejci vypomohli Assyřanovi při stavbě jako paláce v Dúr Šarru-kénu, Assyřané vrátili Chaldiho sochu do Musasiru. Argišti upevňoval za své vlády moc na své východní hranici v okolí Urmijského jezera v dn. íránském Ázerbájdžánu, v zemi Archu dobyl město Rutum/Rutumni a proměnil ho v urartskou opevněnou osadu. Severně od Vanu obnovil městské osídlení pod jménem Argištichinili. 

Po vyplenění Urartu se Kimmeriové pustili na západ do pozdější Kappadokie a proti Frygům (viz rok 709 a srov. rok 775). Na východě Kappadokie se jedna jejich část usadila natrvalo. 

O změně v Athénách viz rok 723.

V severní Číně porazili Číňané plenící Huny, resp. jiné nomády za ně v moderní době pokládané, popř. jejich předkové n. jiných sibiřských národů: do státu Čeng vpadli Severní či Horští Žungové/Rong, Pej Žung n. Šan Ž. ale v poli je vévoda Čuang z Čengu porazil, srov. rok 710. Čengové vedli nanovo válku se Sungy, srov. rok 719, roku 713 se utvořila koalice Čengů s Lu a Čchi, vpadli s císařským požehnání do Sungu a v poli jeho armádu porazili. Spojenci Sungů proti císaři se stal stát Cchaj, Wej a Čcheng, ale Čengové znovu v bitvě úspěšní. Roku 712 vpadli Čengové do státu Sü/Xu a jeho dynasta Čuang utekl do Weje. Na to se spikl ve státu Lu Kung-c' Chuej proti regentovi Jinovi/Yin a dal ho zavraždit. Suverénním vévodou Lu se nyní stal Chuan (do roku 694, o poměrech v Lu viz rok 722). Následujícího roku postihli Čínu velké povodně a státy Lu a Čeng uzavřely mír.   

 

713

olympiada  16, 4

archon  Leókratés (do r. 704)

mesto  a. u. c. 41

Šarru-kén II. zlomil povstání vasalů v zemi Tabal, které vedl král Ambariš, syn Chullův (viz rok 717), manžel Šarru-kénovy dcery Achat-abíšu. Ambaris byl po porážce deportován i s rodinou v řetězech do Ninive. Assyřané vytvořili z oblasti mezi řekou Halys a pozdější Kommágénou provincii Tabal a stavěli v zemi pevnůstky proti Frygům a Kaskům. Je zajímavé, že se v této oblasti nedostali do konfliktu s Kimmery; není o tom zpráv. 

Tabalové, později řec. Tibaranové, byli původně fryžský národ z jižního Kavkazu, který spolu s Muški-Frygy (tyto pojmy jsou zřejmě identické) vyvrátil kolem roku 1200 říši Chetitů a setrval v této části pozdější východní Kappadokie (srov. rok 51). Jiný z chetitských spojenců Mitových v Melidu Kurtí/Gurdí z Tuny/Atuny se osudem spojenců vystrašil, že se urychleně vrátil zpět do Aššurova objetí, srov. rok 738, kde též o Kiakkim ze Šinuchtu. Kurtí může být assyrská podoba fryžského jména známého v řecké formě Gordios/Gordiés, viz o něm roku 706sq. a 696.  

 

712

olympiada  17, 1

vitez  Pólos z Epidauru

mesto  a. u. c. 42

Šarru-kén II. dobyl povstaleckou zemi a město Melid, pozdější Meliténé, na vasalovi Tarchunazim, který zde vládl po Gunzinanovi, nástupci Sulumala (viz rok 740). Země Melid se spolu s Kammanu/hellénist. Komána Kappad. stala assyrskou provincií, která byla svěřena do správy věrnému vasalovi Mutallovi, vládci v Kummuchu, řec. Kommágéné (srov. rok následující). • Komány byly náboženským střediskem celého kappadockého regionu a sluly výstavností. Mnohem později Hellénům architektonicky připomínaly malý Korinthos.

 

711

olympiada  17, 2

mesto  a. u. c. 43

Kolonisté z Megar a snad i z Athén založili osadu Astakos, hellénistickou Níkomédeiu (viz rok 377 a 264).

Z t. r. pochází v assyrských pramenech další zmínka o Hellénech, Iamnája/Iaumája, viz předtím roky 738 a 715. Někdy před tímto rokem se zmocnil některý z Iónů filistínského města Ašdod a vládl tu. Šarru-kén předtím sesadil vládce města jménem Azuri a po něm jeho bratra a nástupce Achimeta/Achi-miti, také prý spiklence, který se však znelíbil domorodcům. Trůnu se v Ašdodu zmocnil onen Ión/Hellén (?), ass. Jamani, snad vůdce žoldnéřů, a t. r. před Assyřany uprchl kamsi na jih Egypta n. do Núbie/ass. výrazem Meluchcha, filištínská města byla Assyřany vyrabována. Z Núbie/Kúš však nešťastníka asi roku 707 vydal Šabaka n. Šabataka, viz rok 716. • Assyrské označení Iamnája nemusí znamenat jen Hellény, ale též národy západní Anatolie, například Káry, resp. jméno s kořenem jmn může být lokální semitské, srov. etymologii země Jemen/"pravý, šťastný". 

Assyřané po deseti letech míru vytáhli proti Babylónii. Chaldajský král Babylónu Marduk-apla-iddina II. byl Šarru-kénem II. poražen, unikl do kraje Assyřany označovaného jako Bít Zéri, snad jednoho z kmenových území Jakínů, a roku následujícího uprchl do Elamu (vládl od roku 722, resp. 721; srov. rok 720). Elamský král Šutruk-nachchunte II. (vládl od roku 717) mu však odmítl poskytnout asyl a sám se před Assyřany uchýlil do hor (dn. jihozápadní IR). 

Šarru-kén II., který se na čas usadil v Kiši, se pak prohlásil králem Babylónu/"uchopil Bélovu/Mardukovu ruku" a residoval tu do c. 706 nebo až do své smrti (vládl do roku 705): Aramajové a Chaldajové se dostali opět do područí Assyřanů (k tomu srov. rok 722 a 720).

V Babylónii následujícího roku dobyl Sargon centrum Jakínů Dúr Jakíni (viz druhé ztečení města roku 707). Pevnost Dúr Atchara/(Dúr Abichara?) proměnil v assyrskou s novým jménem Dúr Nabû a z celého jihu Babylónie deportoval více než sto tisíc Aramajů a Chaldajů na západ říše do Anatolie a naopak sem na jih dn. Iráku přesídlil obyvatele Kommágény/Kummuchu, země se velkým množstvím chetitské populace. Část území se dostala pod správu babylónského guvernéra, část pod gambúlského, popř. se tak stalo až roku 707sq. 

V Gurgunu, syrochetitském knížectví v jižní Kommágéně, vypukly nepokoje. Vládce Tarchulara (srov. rok 740) byl zavražděn svým synem Mutalluem (není totožný z dynastou Mutalluem z Kummuchu, viz rok 712). Do nepokojů zasáhli Assyřané: Sargon přeměnil knížectví v další Aššurovu provincii, která dostala jméno podle sídelního města Marqasi/dn. Maraş, resp. Kahramanmaraş v TR. Panovník a část obyvatelstva byli deportováni.

V syrochetitských státech končí v těchto desetiletích tradice hieroglyfické luwijštiny, srov. rok 1200.  

 

710

olympiada  16, 3

mesto  a. u. c. 44

T. r. nebo roku 708 založili Parští, Mílétští a Erytherští v Propontidě svou společnou osadu Parion.

Do téhož roku patří tradiční údaj o založení osad Krotónu (srov. rok 272) a Thasu (z Paru, srov. s dalšími trad. údaji roku 720 a 680) a Toróné (z Chalkidy). Krotón v jižní Itálii zakládal Myskelos (Myskellos) z Rhyp v Acháji, podle jiné verse byl rodem z Argu a hnán byl Hérákleem, který se mu zjevil ve snu (viz též rok 708), údajně mu pomáhal Archiás, zakladatel Syrákús, viz rok 733.

V Číně byly v letech 710 až 706 odraženy útoky „barbarů“ Pej-žung (srov. roky 771 a 769) na stát Čeng a Čchi. T. r. uzavřel s Žungy mír stát Lu. Roku 706 Severní Žungové/Bei Rong zaútočili na Čchi, ale s pomocí následníka čengského trůnu Kung-c' Chu byli nomádi znovu odraženi.