699-690
699
20, 2
a. u. c. 55
V Elamu sesadil Challušu-Inšušinak II./Challutaš-Inšušinak II. svého královského bratra Šutruk-nachchunteho II. (vládl od roku 717) a nechal ho zemřít ve vězení; důvody neznáme, možná jistá souvislost s jeho neúspěchy ve vedení války s Aššurem (?). Sám vládl do roku 693 a skončil podobně. Assyřané pučistovi říkali Challušu.
Sîn-achché-eríba v čele assyrské armády na své páté expedici válčil s několika jinak neznámými horskými národy zřejmě severně n. severozápadně od Assyrie. Mezi horalskými dynasty vynikl Manijae, král města Ukku v zemi Daje, o němž a jeho doméně rovněž nic nevíme.
V Jerúsalému zemřel po nemoci král Chizqijáhú/Jchizqijáhú (54; vládl od roku 728, podle jiné chronologie 725 - 696). Nástupcem se stal jeho syn s Chefsíbahou/řec. Epsibaal, bibl. řec. Opsiba, lat. Aphsiba, Mnašše/Menašše, řec. & lat. Manassés, tehdy teprve dvanáctiletý, jehož dlouhá vláda trvala až do roku 643.
V jeho době se do Júdy opět vrátily foinícké kulty jako za jeho děda Ácháze, především boha Ba‘ala, které za otce nemilosrdně pronásledovali jahwisté. Králova manželka Mšullemet/Mešullemet, řec. Mesollam, lat. Mesallemeth, pocházející z bývalého Israéle, byla možná po otci Arabka z Jodfaty, Játbá/řec. Iótapata (sg.).
Doba míru v zemi assyrského vasala, viz rok 701, vedla k hospodářskému oživení, stal se nejdéle vládnoucím panovníkem v Jerúsalému a pro svůj polytheismus v očích jahwistů v assyrském zajetí, kde se podle nich napravil, též nejzlotřilejším; viz rok 671.
698
20, 3
a. u. c. 56
Vypukla válka Athéňanů s Mytilénskými o osady v Tróadě. Válka o Tróadu podle tradice trvala téměř celé století, až do roku 607 (srov. rok 620).
V Číně utrpěla ekonomika státu Lu požárem chrámových sýpek. V zimě vpadli do stále ještě spojenecké země Čeng vojáci Sungů a stejnojnenné sídelní město zčásti vyplenili; viz začátek války roku 702sq.
Následujícího roku byl v palácovém puči vévoda Li z Čengu nucen prchnout do státu Cchaj a do Čengu se k vládě vrátil jeho starší bratr Čao, rodným jménem Kung-c' Chu, viz o jeho vyhnání roku 701. Čengové neměli klid, roku 696 vpadl do země vévoda Chuan z Lu.
697
20, 4
a. u. c. 57
V Číně zemřel císař Chuan-wang (vládl od roku 720, pochován až roku 691). Následovala vláda jeho staršího syna Čuang-wanga/Zhuang (do roku 682). Roku 694 n. 694 císařův armádní důstojník Sin Po/Xin Bo přispěl k likvidaci pokusu o palácový puč vévody z Čou jménem Chej-ťiena/Heijian a velmož byl popraven. O století "éry pěti vůdců" viz rok 685.
696
21, 1
Pantaklés z Athén (poprvé)
a. u. c. 58
Athéňan Pantaklés byl prvním olympioníkem, který nepocházel z Peloponnésu a také vůbec prvním Athéňanem; údaje platí samozřejmě jen o epónymním vítězi v běhu na vzdálenost jednoho stadia, viz rok 776. Pantaklés byl zároveň prvním olympioníkem, který dokázal své vítězství na následujících hrách opakovat (srov. první trojnásobné vítězství roku 676).
Podle hellénské tradice zemřel ve Frygii král Midás/Mita, když sebevražedně vypil volskou krev. Krátce předtím byl v poli zle poražen Kimmery, kteří ovládli velké části jeho říše, vyrabovali Gordion, srov. rok 714. Vládl od roku 742 a pochován byl ve svém sídelním městě Gordiu, srov. v indexu s. v. a tam též příklady Midovy příslovečnosti.
• Podle zmatené hellénské tradice byl Midás synem Gordiovým, jména jistě dynastická. Jméno Midás bylo pravděpodobně titulem nebo kultovním jménem krále Frygů (cf. např. dynastii Ptolemaiovců). O definitivním rozpadu říše Frygů/Muški viz roky 679 a 675.
Téhož roku povstal proti Assyřanům Kirua, místodržitel města Illubri (řec. Olymbros?) v assyrské provincii Qúe (Kilikie). Jeho spojenci byli Syrochetité z Chilakku, části Qúe a z měst Ingirá (hellénská Anchialé) a Tarzu (hellénský Tarsos). Assyřané zřejmě při pobřeží bojovali i proti výsadku (iónských) lodí.
Rebel byl poražen, chycen, dopraven do Ninúji a zde před králem stažen z kůže. Ostatní povstalci byli neméně krutě potrestáni, zřejmě se však Assyřanům nepodařilo dostat pod kontrolu celou provincii, která byla snad i na nějakou dobu zrušena (viz rok 677). Chilakku s Hellény tam usazenými zřejmě rovněž neposlouchal Aššurovu vůli.
Následujícího roku assyrští vojáci dobyli město Til-Garimme na hranicích Tabalu, jehož král Gurdí, Kurtí/dř. čteno Chidí z Urdutu se vzbouřil, a zmocnili se před vyvrácením města velké kořisti; pravděpodobně jde o téhož Gurdího z Kulummu, který přemohl a způsobil smrt Šarrukína II., viz rok 705. Sîn-achché-eríba Gurdího nikdy nedopadl a nikdy se mu nepodařilo otcovu smrt pomstít.
Kilická válka krále Sîn-achché-eríbu vedená jeho vojevůdci inspirovala krále ke stavbě vlastní flotily. Za tím účelem soustředil do Ninúji zajaté foinícké a iónské plavce (proto Assyřané nazývali flotilu "syrskou"/eleppét Chatti). Lodi pak po Tigridu a spojovacím kanálu do Eufrátu dopravili k moři a použili ve válce s Elamity a Chaldaji (694 - 693).
• Město Tarsos založili podle hellénské tradice Argívští, podle "orientální" Tarsos a Anchialé založil roku 830 assyrský král Sardanapallos, tj. Salmán-ašaréd III., jehož sochu roku 333 spatřil ještě Alexandros Veliký. V této době měla Anchialé nepochybně alespoň hellénskou čtvrť.
Jako Tarša je však Tarsos zmiňován již za vlády chetitského velkokrále Šuppiluliumy I. (c. 1370 - 1330), kdy byla součástí království Šunaššury z Kizzuwatny/Kilikie. Vyvrácena v éře mořských národů c. 1200, jednou ze složek nového osídlení byli mykénští Helléni. Antiochos IV. krátce Tarsos přejmenoval na Antiocheiu tú Kydnú, "na Kydnu", Pompeius město učinil metropolí římské provincie a za Caesara se krátce jmenovalo Iúliúpolis.
Válka Assyřanů s Tarsem a Anchialou je dalším dokladem toho, že se hellénské ethnikum dostalo do válečného styku s Assyřany (srov. dále s roky 738, 715, 711 a 709).
695
21, 2
a. u. c. 59
V Makedonii zemřel král Tyrimmás (vládl od roku 742), nástupcem se stal jeho syn Perdikkás I. (vládne až do roku 647). Za sídelní město měl Aigai, které zůstaly sídlem makedonských králů až do vlády krále Archeláa (viz rok 801 a 413). Perdikkás založil královskou nekropoli, do níž byli pohřbíváni argívští panovníci s rodinami do konce dynastie: věštil prý, že rod vydrží tak dlouho, dokud bude v Aigách pohřbíván (což se nestalo v případě Alexandra Velikého a argívští Hérákleovci byli vyvražděni).
V Lýdii zemřel král Mélés(vládl od roku 707). Na trůnu následoval poslední panovník lýdského hérákleovského rodu Kandaulés (vládl do roku 678). • Tyto údaje sledují jednu ze dvou linií chronologické tradice, viz rok 716.
Podle jiné chronografické verse vyhnal Méléta Moxos, neboť vládl despoticky (jiná řec. podoba jména Mopsos, Mukšuš), který s Lýdy přešel Tauros. Část jeho lidí se usadila v Pamfýlii, jiná s ním putovala podél levantského pobřeží až k Askalónu a různě se usazovala. Časově Moxovo tažení náleželo asi době někdy po pádu Troie, srov. v indexu s. v. Mopsos, srov. u roku 1300.
K versi s Moxem patří též jiné nástupnictví: po Moxovi kraloval Lýdům jistý Kamblés a ten prý byl tak nenasytně žravý, že jednou v noci snědl i svou manželku a probudil se ráno s její rukou v ústech; z hrůzy si vzal život. ● Při podvojné až několikačetné lýdské dataci se vtírá otázka, zda-li Lýdové nežili ve starších dobách pod dvěma i více dynastickými větvemi.
V Egyptě zemřel král Šabaka (vládcem od roku 716), následuje na trůnech jeho bratr, druhorozený syn Pejův Šabataka/Šebitku, řecky Sebichós, s trůnním jménem Džed-ka-Re, Hor Džed-chau. Kraloval nilské říši do roku 690 a od začátku s ním asi spoluvládl jeho mladší bratr Taharqa, syn Pejovy královny Abar, a zároveň se podílel na kúšitských taženích od c. 701.
• Šabataka nemohl užívat královského titulu dříve než v roce 710, zpočátku jako spoluvládce svého staršího bratra. Viz ovšem rok 716 a možnost, že Šabataka vládl před Šabakem, popř. že fungovala jiná chronologie.
V Číně nestalo 10. října částečné zatmění slunce. V hraničním sporu se v poli srazili Chuan z Lu s armádou státu Čchi. Lu pak na přání Sungů napadlo stát Ču/Zhu. Chuan se následujícího roku stal obětí spiknutí v Čchi, kde vévoda Siang udržoval incestní vztah se svou sestrou Wen Ťiang/Jiang, pozdější manželkou Chuana z Lu.
Chuan s chotí přijel roku 694 na návštěvu Čchi a oba sourozenci svůj vztah obnovili. Chuan se to dozvěděl a Siang ho předešel: když byl vévoda z Lu na hostině opilý, dal ho zavraždit svým nevlastním bratrem Pcheng-šengem. Viz dále rok 686.
V Čengu byl zavražděn vévoda Čao. Spiknul se proti němu jeho ministr Kao Čchü-mi/Gao Qumi, který se obával, že se sám stane obětí panovníkovy zlovůle. Ministr na čengský trůn posadil Kung-c' Weje alias Weje z Čengu. Vládl jen krátce. Ve válce se státem Čchi byli následujícího roku zajati vévoda Wej i jeho ministr Kao a čchiovský vévoda Siang/Xiang je dal popravit, Kaoa roztržením bojovými vozy. Čchi dosadil na čengský trůn Jinga (vládl do 680).
694
21, 3
a. u. c. 60
Sîn-achché-eríba, který dlouho připravoval výpravu proti Elamitům, resp. toužil po dopadení Chaldaje Marduk-apla-iddiny, který u nich žil v exilu, vpadl v čele vojska do Elamu: jeho šesté tažení. S nachystanou flotilou, viz rok 696, se Sîn-achché-eríba dostal po Tigridu do Úpie/řec. Ópis, odtud přetažením po souši a vlečením plavidel kanály do ústí Eufrátu. Loďstvo doprovázela armáda po souši: šlo o první popsanou kombinovanou námořní invasi.
V ústí řeky obětoval král Eaovi loď a rybu ze zlata; srov. podobný počin perských králů na Helléspontu o dvě staletí později. Marduk-apla-iddina, zapuzený babylónský král let 721 - 710 a 703/702, žil v exilu v elamském městě Nagítu. Zde a v dalších městech, lokalisaci neznáme, se rabující Assyřané zmocnili velkého množství Chaldajů a Elamitů, nikoli však hledaného krále, neboť v té době již nebyl patrně mezi živými. Zajatce dopravili na lodích do Assyrie.
Elamité ale vzápětí otevřeli proti Asssyřanům protiofensívu, když invasní armádu obešli vpádem do Babylónie. Král Challušu-Inšušinak II. vulgo Challušu zajal po vítězné bitvě kdesi na jihu Babylónie Aššur-nádin-šumiho, Sancheribova prvorozeného syna a úřadujícího babylónského krále (resp. mu ho Babylóňané vydali; srov. rok 700), a nechal Assyřana zemřít ve vězení v Elamu.
Koncem měsíce tašrítu/v říjnu vyvraždili Elamité v Babylónii město Sippar setrvávající na assyrské straně. Jádro assyrské expediční armády v Elamu mělo zjevně zablokován kontakt s Assyrií a na události v Babylónii nemělo vliv, viz rok následující.
V Babylónu prohlásil Challušu-Inšušinak II. ve vzácné intervenci Elamitů do babylónských poměrů za krále rodilého Babylónce Nergal-ušéziba, Assyřany zvaného Šuzub (řec. Rhégebélos n. Erigebalos). Vládl velmi krátce (viz následující rok).
V Číně se pokusil o převrat mladší syn zemřelého císaře Chuang-wanga jménem Wang-c' Kche/Wangzi Ke proti vládnoucímu bratru Čuang-wangovi (viz rok 697). Pokus se nezdařil, když pučista své plány neopatrně převyprávěl palácovému armádnímu důstojníkovi, viz rok 697. Wang-c' Kche uprchl na sever do státu Jan.
V téže době vzrostla pod vévody Siangem (697 - 686, srov. rok předešlý) a Chuanem (686 - 643) moc státu Čchi (byl patnáctým vladařem vévodství/knížectví, srov. rok 685).
693
21, 4
Eryxiás (do r. 684)
a. u. c. 61
Glaukos z Chiu byl údajně prvním z Hellénů, který přišel na methodu spojování plátů železa při kování a jeho zdobení. Pro Alyatta I. Lýdského měl vyrobit stříbrnou misku s kováním ze železa, kterou král daroval věštírně v Delfách (srov. však rok 727 a v přílohách Dynastové v. chronologickou nesrovnalost).
Eryxiás byl posledním athénským archontem voleným na desetileté období (od roku 753), v pořadí sedmý.
Assyřané pod králem Sîn-achché-eríbou prolomili obklíčení na jihu Mesopotamie, viz rok předešlý: z války na jihu Babylónie a z Elamu postupovali na sever proti elamskému vojsku, které přišlo na pomoc Babylóncům. Nergal-ušézib přepadl a vyplenil město Nippur, které rovněž zůstalo věrné Assyřanům. Stalo se tak 16. dne měsíce du'úzu/začátkem července.
1. dne měsíce tašrítu/asi ve druhé půli září dobyli naopak Assyřané Uruk; obyvatelstvo bylo deportováno (o rozsahu assyrských deportací viz v indexu s. v. Aramajové). Babylónský král Nergal-ušézib s Elamity byl o šest dnů později poražen u Nippuru, zajat a v kleci odnesen do Ninúje/Ninive. Vládl jeden rok a šest měsíců (tuto bleskovou odvetnou assyrskou výpravu lze datovat ještě do předešlého roku).
V Babylónu se po Šuzubovi chopil moci jistý Mušézib-Marduk, hlava chaldajského kmenového svazu Bít Dakkúri, jemuž Assyřané říkali Šuzubu (jeho předchůdci Šuzub; tento dostal řecké jméno Mesesimordakos). Vládl do roku 689 a držel se spojenectví s Elamity: poslal jim chrámové poklady, aby si zajistil jejich přímou podporu proti Assyřanům.
V Elamu sesadilo tři neděle po porážce u Nippuru lidové povstání krále Challušu-Inšušinaka II. (vládl od roku 699), důvody rebelie neznáme. Král přišel během povstání o život, resp. uvězněn byl zavražděn, a jeho nástupcem se stal Kutir-Nachchunte IV., bab. a ass. Kudurru/Kudur. Vládl jen krátce (viz následující rok).
Koncem roku opět v Elamu rabovali Assyřané: Sîn-achché-eríba dal přednost bojům proti silnějšímu nepříteli na jihu před tažením na Babylón a bylo to jeho sedmé polní tažení. Kutir-Nachchunte nechal Assyřany plenit zemi, Assyřan se chlubil, že se zmocnil 46 měst, a stáhl se do hor.
V cestě na královské sídelní město Madaktu (a nikoli Súsy) zabránilo Assyřanům v měsíci tebétu/prosinec-leden chladné, deštivé počasí. O návrat Assyřanů do Babylónie viz rok 689.
692
22, 1
Pantaklés z Athén (podruhé)
a. u. c. 62
V Elamu byl 17. abu/začátkem srpna (jiné čtení: 8. abu) po desítiměsíční vládě za rebelie zatčen a popraven Kutir-Nachchunte IV. Kdo byli povstalci n. (palácoví?) pučisté, nevíme, ani netušíme důvody revoluce.
Na trůn dosedl bratr zavražděného krále Chumban-numena III., bab. Umman-menanu, ass. Menanu (vládl do roku 689; jeho elamské jméno nebylo dosud nalezeno a rekonstruováno bylo ze známých assyrských a babylónských versí). Jako babylónský spojenec byl zpočátku ve válce s Assyřany úspěšný (viz rok 689, o válce assyrsko-elamské viz rok 703).
691
22, 2
a. u. c. 63
Osadníci z rhodského Lindu nebo Argu či s podporou Argívských založili na pozdějším lykijsko-pamfýlském pomezí osadu Fasélis. Ještě před tímto datem založili Lindští osadu Soloi v Kilikii. Oikistem Fasélidy byl Lakios, který lokalitu odkoupil od pastevce ovcí jménem Kylabrás. Nabídl domorodci obilí a slanečky či sušené ryby/taríchoi, domorodec si vybral slanečky. Od té doby je ve Fasélidě Kylabrovi, zjevně jako hérójskému kultu, výročně obětovali; pro hellénský svět ojedinělá obětina.
Podle jedné z dochovaných chronografických tradic založili na Sicílii Lindští z Rhodu, které vedl Antifémos, a Kréťané pod Entímem osadu Gelu (jiná tradice klade tuto událost do roku 688). • Gela dostala jméno podle řeky a existovala jako státní útvar do roku 282. Novodobé město i tok se píší stejně.
690
22, 3
a. u. c. 64
Ve Spartě zemřel Ágidovec Eukratés I. nebo Eurykratés I. (vládl snad od roku 720). V královské hodnosti jej následoval syn Anaxandros (snad do roku 660).
V Babylónii zahájili Assyřané ve své dlouhé válce obléhání Babylónu ovládaného chaldajským klanem Dakkúrů, viz rok 693. 28. abu/zač. srpna 690 byla situace ve městě kritická, přesto se drželo do podzimu roku následujícího.
V Egyptě zemřel/byl zavražděn (?) král Šabataka (vládl od roku 695). Královrahem (?) byl jeho bratr a spoluvládce Taharka, řec. Tarkos či Tarakos, ass. Tarku, hebr. Tyrháka, syn Peje s královnou-manželkou Abar. Vládl do roku 664.
Podle dikce nápisů lze ovšem usuzovat, že nepatřil ke královské kúšitské dynastii, že by to tedy mohl být usurpátor (?). Egypťanům panoval jako král Chuj-Nefertem-Re, Hor Qaj-chau.
V Číně zemřel Wu, král v Čchu (panovníkem od roku 740, s královským titulem 704). Vdova Teng Man se asi stala na krátko regentkou za syna, krále Wena (na trůnu do 677). Wen již roku 688 měl spadeno na území státu Teng/Deng, kde vládl jeho strýc. Čchu bylo ve válce se státem Šen, ale Tengové nepovolili průchod čchuovské armádě. Dopadli zle: Čchu nejprve porazil a anektoval zemi Šen, roku 678 pak Teng.
Ve válce státu Čchi/Qi s Ťi/Ji kontrolují Čchiové polovinu nepřátelského území.