694

  21, 3

  a. u. c. 60

Sîn-achché-eríba, který dlouho připravoval výpravu proti Elamitům, resp. toužil po dopadení Chaldaje Marduk-apla-iddiny, který u nich žil v exilu, vpadl v čele vojska do Elamu: jeho šesté tažení. S nachystanou flotilou, viz rok 696, se Sîn-achché-eríba dostal po Tigridu do Úpie/řec. Ópis, odtud přetažením po souši a vlečením plavidel kanály do ústí Eufrátu. Loďstvo doprovázela armáda po souši: šlo o první popsanou kombinovanou námořní invasi.

V ústí řeky obětoval král Eaovi loď a rybu ze zlata; srov. podobný počin perských králů na Helléspontu o dvě staletí později. Marduk-apla-iddina, zapuzený babylónský král let 721 - 710 a 703/702, žil v exilu v elamském městě Nagítu. Zde a v dalších městech, lokalisaci neznáme, se rabující Assyřané zmocnili velkého množství Chaldajů a Elamitů, nikoli však hledaného krále, neboť v té době již nebyl patrně mezi živými. Zajatce dopravili na lodích do Assyrie. 

Elamité ale vzápětí otevřeli proti Asssyřanům protiofensívu, když invasní armádu obešli vpádem do Babylónie. Král Challušu-Inšušinak II. vulgo Challušu zajal po vítězné bitvě kdesi na jihu Babylónie Aššur-nádin-šumiho, Sancheribova prvorozeného syna a úřadujícího babylónského krále (resp. mu ho Babylóňané vydali; srov. rok 700), a nechal Assyřana zemřít ve vězení v Elamu. 

Koncem měsíce tašrítu/v říjnu vyvraždili Elamité v Babylónii město Sippar setrvávající na assyrské straně. Jádro assyrské expediční armády v Elamu mělo zjevně zablokován kontakt s Assyrií a na události v Babylónii nemělo vliv, viz rok následující. 

V Babylónu prohlásil Challušu-Inšušinak II. ve vzácné intervenci Elamitů do babylónských poměrů za krále rodilého Babylónce Nergal-ušéziba, Assyřany zvaného Šuzub (řec. Rhégebélos n. Erigebalos). Vládl velmi krátce (viz následující rok). 

V Číně se pokusil o převrat mladší syn zemřelého císaře Chuang-wanga jménem Wang-c' Kche/Wangzi Ke proti vládnoucímu bratru Čuang-wangovi (viz rok 697). Pokus se nezdařil, když pučista své plány neopatrně převyprávěl palácovému armádnímu důstojníkovi, viz rok 697. Wang-c' Kche uprchl na sever do státu Jan.

V téže době vzrostla pod vévody Siangem (697 - 686, srov. rok předešlý) a Chuanem (686 - 643) moc státu Čchi (byl patnáctým vladařem vévodství/knížectví, srov. rok 685).

693

  21, 4

  Eryxiás (do r. 684)

  a. u. c. 61

Glaukos z Chiu byl údajně prvním z Hellénů, který přišel na methodu spojování plátů železa při kování a jeho zdobení. Pro Alyatta I. Lýdského měl vyrobit stříbrnou misku s kováním ze železa, kterou král daroval věštírně v Delfách (srov. však rok 727 a v přílohách Dynastové v. chronologickou nesrovnalost). 

Eryxiás byl posledním athénským archontem voleným na desetileté období (od roku 753), v pořadí sedmý.

Assyřané pod králem Sîn-achché-eríbou prolomili obklíčení na jihu Mesopotamie, viz rok předešlý: z války na jihu Babylónie a z Elamu postupovali na sever proti elamskému vojsku, které přišlo na pomoc Babylóncům. Nergal-ušézib přepadl a vyplenil město Nippur, které rovněž zůstalo věrné Assyřanům. Stalo se tak 16. dne měsíce du'úzu/začátkem července. 

1. dne měsíce tašrítu/asi ve druhé půli září dobyli naopak Assyřané Uruk; obyvatelstvo bylo deportováno (o rozsahu assyrských deportací viz v indexu s. v. Aramajové). Babylónský král Nergal-ušézib s Elamity byl o šest dnů později poražen u Nippuru, zajat a v kleci odnesen do Ninúje/Ninive. Vládl jeden rok a šest měsíců (tuto bleskovou odvetnou assyrskou výpravu lze datovat ještě do předešlého roku). 

V Babylónu se po Šuzubovi chopil moci jistý Mušézib-Marduk, hlava chaldajského kmenového svazu Bít Dakkúri, jemuž Assyřané říkali Šuzubu (jeho předchůdci Šuzub; tento dostal řecké jméno Mesesimordakos). Vládl do roku 689 a držel se spojenectví s Elamity: poslal jim chrámové poklady, aby si zajistil jejich přímou podporu proti Assyřanům. 

V Elamu sesadilo tři neděle po porážce u Nippuru lidové povstání krále Challušu-Inšušinaka II. (vládl od roku 699), důvody rebelie neznáme. Král přišel během povstání o život, resp. uvězněn byl zavražděn, a jeho nástupcem se stal Kutir-Nachchunte IV., bab. a ass. Kudurru/Kudur. Vládl jen krátce (viz následující rok).

Koncem roku opět v Elamu rabovali Assyřané: Sîn-achché-eríba dal přednost bojům proti silnějšímu nepříteli na jihu před tažením na Babylón a bylo to jeho sedmé polní tažení. Kutir-Nachchunte nechal Assyřany plenit zemi, Assyřan se chlubil, že se zmocnil 46 měst, a stáhl se do hor.

V cestě na královské sídelní město Madaktu (a nikoli Súsy) zabránilo Assyřanům v měsíci tebétu/prosinec-leden chladné, deštivé počasí. O návrat Assyřanů do Babylónie viz rok 689. 

692

  22, 1

  Pantaklés z Athén (podruhé)

  a. u. c. 62

V Elamu byl 17. abu/začátkem srpna (jiné čtení: 8. abu) po desítiměsíční vládě za rebelie zatčen a popraven Kutir-Nachchunte IV. Kdo byli povstalci n. (palácoví?) pučisté, nevíme, ani netušíme důvody revoluce.

Na trůn dosedl bratr zavražděného krále Chumban-numena III., bab. Umman-menanu, ass. Menanu (vládl do roku 689; jeho elamské jméno nebylo dosud nalezeno a rekonstruováno bylo ze známých assyrských a babylónských versí). Jako babylónský spojenec byl zpočátku ve válce s Assyřany úspěšný (viz rok 689, o válce assyrsko-elamské viz rok 703).

691

  22, 2

  a. u. c. 63

Osadníci z rhodského Lindu nebo Argu či s podporou Argívských založili na pozdějším lykijsko-pamfýlském pomezí osadu Fasélis. Ještě před tímto datem založili Lindští osadu Soloi v Kilikii. Oikistem Fasélidy byl Lakios, který lokalitu odkoupil od pastevce ovcí jménem Kylabrás. Nabídl domorodci obilí a slanečky či sušené ryby/taríchoi, domorodec si vybral slanečky. Od té doby je ve Fasélidě Kylabrovi, zjevně jako hérójskému kultu, výročně obětovali; pro hellénský svět ojedinělá obětina. 

Podle jedné z dochovaných chronografických tradic založili na Sicílii Lindští z Rhodu, které vedl Antifémos, a Kréťané pod Entímem osadu Gelu (jiná tradice klade tuto událost do roku 688). • Gela dostala jméno podle řeky a existovala jako státní útvar do roku 282. Novodobé město i tok se píší stejně. 

690

  22, 3

  a. u. c. 64

Ve Spartě zemřel Ágidovec Eukratés I. nebo Eurykratés I. (vládl snad od roku 720). V královské hodnosti jej následoval syn Anaxandros (snad do roku 660).

V Babylónii zahájili Assyřané ve své dlouhé válce obléhání Babylónu ovládaného chaldajským klanem Dakkúrů, viz rok 693. 28. abu/zač. srpna 690 byla situace ve městě kritická, přesto se drželo do podzimu roku následujícího. 

V Egyptě zemřel/byl zavražděn (?) král Šabataka (vládl od roku 695). Královrahem (?) byl jeho bratr a spoluvládce Taharka, řec. Tarkos či Tarakos, ass. Tarku, hebr. Tyrháka, syn Peje s královnou-manželkou Abar. Vládl do roku 664.

Podle dikce nápisů lze ovšem usuzovat, že nepatřil ke královské kúšitské dynastii, že by to tedy mohl být usurpátor (?). Egypťanům panoval jako král Chuj-Nefertem-Re, Hor Qaj-chau.

V Číně zemřel Wu, král v Čchu (panovníkem od roku 740, s královským titulem 704). Vdova Teng Man se asi stala na krátko regentkou za syna, krále Wena (na trůnu do 677). Wen již roku 688 měl spadeno na území státu Teng/Deng, kde vládl jeho strýc. Čchu bylo ve válce se státem Šen, ale Tengové nepovolili průchod čchuovské armádě. Dopadli zle: Čchu nejprve porazil a anektoval zemi Šen, roku 678 pak Teng.

Ve válce státu Čchi/Qi s Ťi/Ji kontrolují Čchiové polovinu nepřátelského území.